UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Pedagogická fakulta. Diplomová práce

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Diplomová práce OLOMOUC 2011 Danuta Bogocz

2 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav speciálněpedagogických studií Danuta Bogocz V. ročník - prezenční studium Obor: Učitelství pro 1. stupeň ZŠ a speciální pedagogika LATERALITA A SMĚROVOST U DĚTÍ V ELEMENTÁRNÍ TŘÍDĚ ZÁKLADNÍ ŠKOLY Diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Renata Mlčáková, Ph.D. OLOMOUC 2011

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jsem přitom jen uvedené prameny a literaturu. V Olomouci dne 4. dubna 2011 Danuta Bogocz

4 Poděkování Děkuji Mgr. Renatě Mlčákové, Ph.D. za vedení této práce a za její ochotu a čas, který mi věnovala při odborných konzultacích v průběhu psaní diplomové práce.

5 OBSAH ÚVOD... 7 TEORETICKÁ ČÁST LATERALITA VYMEZENÍ POJMU LATERALITA HISTORIE LATERALITY VÝZNAMY SLOV LEVÁCTVÍ A PRAVÁCTVÍ LATERALITA OD NEJSTARŠÍCH DOB PO SOUČASNOST VÝHODY LEVÁCTVÍ A SLAVNÍ LEVÁCÍ LATERALITA A MOZEK DOMINANCE MOZKOVÝCH HEMISFÉR Corpus callosum LATERALITA A ŘEČ Poruchy řeči a jiné poruchy související s lateralitou LATERALITA TVAROVÁ A FUNKČNÍ LATERALITA TVAROVÁ LATERALITA FUNKČNÍ Funkční asymetrie v oblasti motorické Funkční asymetrie v oblasti senzorické GENOTYP A FENOTYP DRUHY LATERALITY STUPEŇ LATERALITY TYPY LATERALITY DIAGNOSTIKA LATERALITY URČOVÁNÍ LATERALITY DIAGNOSTICKÉ METODY A ZÁSADY

6 2.3 ZKOUŠKA LATERALITY PODLE MATĚJČKA, ŽLABA (1972) ZKOUŠKA HORNÍCH KONČETIN ZKOUŠKA OČÍ ZKOUŠKA DOLNÍCH KONČETIN ZKOUŠKA UŠÍ URČENÍ KVOCIENTU PRAVORUKOSTI, STUPNĚ A TYPU LATERALITY SMĚROVOST METODIKA PSANÍ LEVOU RUKOU PRŮPRAVNÁ CVIČENÍ METODICKÉ POKYNY PRO PSANÍ LEVOU RUKOU NEJČASTĚJŠÍ NESPRÁVNÉ PSACÍ NÁVYKY A POTÍŽE...45 VÝZKUMNÁ ČÁST VLASTNÍ ŠETŘENÍ CÍL ŠETŘENÍ A HYPOTÉZY METODOLOGIE DOTAZNÍK PRO RODIČE REALIZACE VÝZKUMU MODIFIKACE ZKOUŠKY LATERALITY Zkouška laterality horních končetin Zkouška laterality očí URČENÍ STUPNĚ A TYPU LATERALITY ORGANIZACE VÝZKUMU CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉHO SOUBORU CHARAKTERISTIKA SOUBORU PODLE POHLAVÍ CHARAKTERISTIKA SOUBORU PODLE VĚKU VÝSLEDKY ŠETŘENÍ

7 6.1 ZPRACOVÁNÍ VÝSLEDKŮ ZKOUŠKY LATERALITY VÝSLEDKY PRVNÍHO MĚŘENÍ LATERALITY VÝSLEDKY DRUHÉHO MĚŘENÍ LATERALITY VÝSLEDKY PREFERENCE HORNÍCH KONČETIN VÝSLEDKY SMĚROVOSTI Výsledky směrovosti v prvním měření Výsledky směrovosti ve druhém měření APLIKACE ZNAMÉNKOVÉHO TESTU STANOVENÍ NULOVÉ A ALTERNATIVNÍ HYPOTÉZY ZÁPIS ZMĚN TYPU LATERALITY VÝSLEDKY ZNAMÉNKOVÉHO TESTU ANALÝZA VÝSLEDKŮ SROVNÁNÍ VÝSLEDKŮ PRVNÍHO A DRUHÉHO MĚŘENÍ LATERALITY VÝSKYT PREFERENCE HORNÍ KONČETINY SROVNÁNÍ VÝSLEDKŮ SMĚROVOSTI ZÁVĚRY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ A DISKUSE ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ SEZNAM PŘÍLOH ANOTACE

8 ÚVOD Důležitým okamžikem v životě dítěte je nástup do první třídy základní školy a první měsíce strávené ve škole, kdy se dítě začíná učit číst a psát. Většina malých školáků začne používat k těmto činnostem pravou ruku, nepatrná část ruku levou. Jak je to u dětí, které při nástupu do školy ještě neví, kterou ruku budou snáze používat? Vyhraní se u nich lateralita během první třídy, nebo musíme počkat déle? To jsou otázky, které mě vedly k výběru tématu diplomové práce zabývající se lateralitou. Diplomová práce s názvem Lateralita a směrovost u dětí v elementární třídě základní školy přibližuje problematiku laterality a poskytuje stručný přehled výsledků výzkumného šetření realizovaného v městech Karviná a Olomouc. Cílem diplomové práce b ylo provedení výzkumného šetření, které by zaznamenalo výskyt laterality u dětí elementárních tříd, a zjištění, zda za dobu sedmi měsíců může dojít k významné změně laterality. Předkládaná práce je rozdělena na část teoretickou a výzkumnou. V úvodu teoretické části diplomové práce jsou zachycen y obecné poznatky o lateralitě a její minulosti, o vztahu laterality a mozkové dominance, a vysvětleny základní pojmy, které se vážou k lateralitě. Významnou částí práce je kapitola o diagnostikování laterality, která přináší informace o způsobech zjišťování laterality nejen v našich zemích. Určování laterality je také základem pro uskutečnění výzkumného šetření v rámci této práce. Dále je krátce charakterizována směrovost. Poslední kapitola se věnuje metodice vedení leváků. Součástí praktické části diplomové práce je v ýzkumné šetření, ve kterém zjišťujeme výsk yt preference horních končetin a očí u dětí elementárních tříd. V jednotlivých kapitolách je popsán průběh celého výzkumu, charakteristika výzkumného souboru a výsledky v ýzkumu s jejich analýzou. Zaměřili jsme se také na prozkoumání otázky, zda s nástupem do školy již můžeme hovořit o vyhraněné lateralitě, nebo se 7

9 lateralita během prvního školního roku vyvíjí a modifikuje. Pro ověření těchto změn jsme aplikovali znaménkový test. Zjistili jsme, že téma laterality je pořád aktuální. Výsledk y výzkumného šetření byly mnohdy velmi překvapující, proto by bylo vhodné danou oblast důkladněji prozkoumat a zaměřit se jak na větší počet zkoumaných žáků, tak i na rozšíření oblastí prováděného zkoumání. 8

10 TEORETICKÁ ČÁST 9

11 1 LATERALITA Problematikou laterality se po mnoha léta zabývá řada odborníků jak z oblasti pedagogiky, tak i z oblasti medicíny či psychologie. Mnoho autorů napsalo o lateralitě knihy, v nichž podobným či různým způsobem vysvětlují pojem laterality. V kapitole vymezíme pojem lateralita, historii laterality, vztah laterality a mozkové dominance (spojeno s řečí). Dále stručně objasníme pojmy týkající se laterality, jako lateralita tvarová a funkční, druhy laterality, stupeň a typ laterality, a vysvětlíme rozdíl mezi genotypem a fenotypem. 1.1 VYMEZENÍ POJMU LATERALITA Lateralita z latinského jazyka latus, lateris znamená stranu či bok, laterální (lateralis) znamená postranný, bočný (Vokurka, Hugo, 2004). Sovák (1962, s. 10) charakterizuje pojem takto: Lateralitou naz ýváme v ývojové (nikoliv patologické) úchylk y v organismu podle jeho střední roviny, a to ve smyslu nadřazenosti jedné strany proti druhé. Asymetrie se týká hlavně párových orgánů, především končetin a orgánů smyslových. Podobné pojetí laterality můžeme nalézt v Dvořákově logopedickém slovníku (2007, s. 109), který definuje lateralitu jako asymetrii organismu podle střední roviny. Drnková a Syllabová (1991) vysvětlují, že pojem laterality znamená praváctví a leváctví vůbec, kterým se rozumí vztah pravé a levé strany k organismu, nebo také odlišnost pravého a levého párového orgánu. Takto definoval lateralitu Sovák v roce 1985: Lateralita je název pro odchylk y v souměrnosti párových orgánů. Na jeho definici navazují i ostatní autoři jako např. Matějček a Žlab. 10

12 Poněkud odlišný pohled na lateralitu přináší Křišťanová (1998), která pro charakteristiku pojmu používá slova jako nesouměrnost, odlišnost a rozdílná aktivita jednoho z párových orgánů, ke kterým zahrnuje i vnitřní orgán y. Zelinková (2003) převzala a modifikovala definici laterality podle Sováka, kde uvádí, že je to přednostní užívání jednoho z párových orgánů hybn ých či smyslových. 1.2 HISTORIE LATERALITY V kapitole si přiblížíme význam slov leváctví a praváctví. Nastíníme rozvoj v chápání laterality od nejdávnějších dob, po současnost od nepochopení a zavrhování levorukých lidí, po zrovnoprávnění této menšiny. Krátce představíme výhody leváctví a s nimi související úspěchy a nadání VÝZNAMY SLOV LEVÁCTVÍ A PRAVÁCTVÍ V doslovných překladech slov pravý a levý můžeme najít ve všech jaz ycích přídechy pozitivních či negativních zabarvení. Pravý v latině dexter znamená příznivý, zdárný, schopný, šťastný, zručný, vhodný, apod. Oproti tomu levý v latině sinister značí neobratný, zvrácený, špatný, škodlivý, nemotorný, apod. I u nás se používá, že je na práci levý, udělal to levačkou, má obě ruce levé, vstal dnes levou nohou, to vše má hanlivý přídech (Drnková, Syllabová, 1991). 11

13 1.2.2 LATERALITA OD NEJSTARŠÍCH DOB PO SOUČASNOST Lateralita byla od nejdávnějších dob zkoumána různými badateli. Autoři píšou o skutečnosti, že v době kamenné byla na světě asi polovina praváků a polovina leváků, což vyplývá z mnohých archeologických nálezů. Avšak k výrazným změnám docházelo v následujících érách, a to hlavně v mladší době kamenné a bronzové, kdy došlo ke snížení výsk ytu levoruké populace a velkému rozšíření praváctví. Autoři se domnívají, že šlo o společenské či kultovní ovlivňování (Synek, 1991, Matějček, Žlab, 1972). Odborníci soudí, že stále narůstající převaha pravorukosti ve vývoji lidstva přímo souvisí s postupným a stále dokonalejším rozvojem řeči. (Synek, 1991). K tomuto úsudku se již dříve vyjádřili Matějček a Žlab (1972), kteří také vysvětlovali, že jednou z teorií nárůstu pravostranné preference končetin mohla být teorie o spojitosti mezi lateralitou a vývojem lidské řeči. Vysvětlovali to tím, že mozkové centrum řeči je umístěno v levé mozkové hemisféře, ze které je řízená motorika pravé strany těla. S otázkou leváctví se v minulosti spojovalo mnoho pověr a nejrůznějších předsudků. Leváci byli po celá staletí spojování s negativními vlastnostmi. Byli vnímání jako lidé podřadní, zlí, nešťastní, hříšní (Healey, 2002, Matějček, Žlab, 1972). Synek (1991) píše, že levorukost byla někd y připouštěna u bojování či některých pracovních činností, nepřipadala však v úvahu při psaní. Psaní bylo považováno za výsadu určitých vrstev, společně se stolováním bylo také konzervačním činitelem při upevňování pravostrannosti při společenském styku. Toto označil v 18. století za velmi nevýhodné pro sociální i psychický rozvoj dítěte J. J. Rousseau. Existovaly i civilizace, které leváctví uznávaly, ba i uctívaly, jako např. civilizace Inků či Zuniů (Healey, 2002). Autorky Drnková a Syllabová (1991) vysvětlují ve své knize novodobější historii, kdy od 19. století začalo systematické vědecké zkoumání laterality studiemi nesouměrnosti levé a pravé polokoule 12

14 lidského mozku. Ve druhé polovině 20. století bylo prokázáno, že jde o jeden z nejtypičtějších znaků člověka. Dnes je již obecně známo, že respektování leváctví a praváctví výrazně ovlivňuje celkový vývoj osobnosti daného jedince. Lékaři, pedagogové, psychologové a mnoho dalších odborníků začalo v polovině 20. století varovat před přecvičováním leváků na praváky. Bylo zjištěno, že přecvičování může negativně ovlivnit výsledk y školní úspěšnosti, společenské zařazení, potíže ve výchově, také řečové potíže a nejrůznější neurotické příznaky (Drnková Syllabová, 1991). V 60. letech 20. stol. došlo k výrazné změně v pojetí laterality, a to hlavně zásluhou dvou odborníků působících v Kanadě, J. Wady a D. Kimurové, kteří provedli testy zjišťující dominanci hemisfér. První z nich byl sodium amytalový test J. Wady, druh ý test dichotického poslechu D. Kimurové, které podrobněji uvádíme v kap Velkým přínosem pro studium laterality a prosazování rovnoprávnosti mezi leváky a praváky byl prof. Sovák a jeho škola. Díky jeho zásluhám vydalo ministerstvo školství v roce 1967 závazný pokyn pro učitele a vychovatelé, ve kterém se ukládá věnování zvláštní pozornosti levorukým dětem, jejich správnému vedení a výchově. Pokyn byl uložen ve Věstníku Ministerstva školství a Ministerstva kultury a informací, roč. XXIII, seš. 4 z , s názvem Metodika výchovy leváků (Drnková, Syllabová, 1991, Vodička, 2008). Pokyn k nahlédnutí je umístěn v příloze č. 1. O rovnocenné zařazení levorukých dětí mezi ostatní se v posledních desetiletích také zasloužil prof. Matějček VÝHODY LEVÁCTVÍ A SLAVN Í LEVÁCÍ O tom, že leváci mají v mnohém veliké výhody a mají speciální nadání, se můžeme dočíst ve většině publikací týkajících se laterality. Kupříkladu Healey (2002) a Zoche (2006) zmiňují nejčastější oblasti, ve kterých leváci vynikají patří zde oblasti hudební, sportovní, 13

15 výtvarné, přírodovědní, politické a mnoho dalších. Ve spojení s tímto se Healey (2002) dotýká rozdílů ve způsobu myšlení leváků, které je údajně více multimodální než u praváků, vysvětluje jev takto: Je to způsobeno tím, že poznávací (kognitivní) funkce jejich mozků jsou propojeny odlišně. Dovednosti a schopnosti, které jsou u většiny praváků přísně lateralizovány k jedné straně mozku, mohou u leváků být organizovány rozptýleně. Leváci mohou mít jisté poznávací schopnosti, které se projevují v obou polovinách jejich mozku. Pokud by to tak opravdu bylo, vedlo by to k větší kooperaci a sdílení informací mezi oběma hemisférami. (Healey, 2002). V souvislosti s výhodami leváků a jejich nadáním uvádí mnoho autorů řadu jmen slavných leváků, kteří se svými mimořádnými schopnostmi zapsali do dějin lidstva. Níže uvádíme několik slavných leváků z různých oblastí a států: Američtí prezidenti: George W. Bush, Bill Clinton Slavní panovníci: Alexandr Veliký, Julius Cesar, Napoleon Bonaparte, Královna Viktorie, Královna Alžběta, Princ Charles, Princ Wiliam Hudebníci, zpěváci, skladatelé: Phil Collins, George Michael, Sting, Paul McCartney Spisovatelé: Mark Twain, Lewis Carrol Herci: Charlie Chaplin, Julia Roberts, Tom Cruise, Bruce Willis Sportovci: Diego Armando Maradona (fotbalista), Ron Guidry (baseball), Ayrton Senna (jezdec Formule 1) Slavní Češi: Josef Lada, Jiří Trnka, Alfons Mucha (Healey, 2002, Zoche, 2006). 14

16 1.3 LATERALITA A MOZEK Jednou ze základních vlastností přírody je rozlišování pravé a levé strany. Odborníci zkoumající vesmír tvrdí, že ten existuje jen díky tomu, že rozlišujeme pravou a levou stranu. R. W. Sperry obdržel roku 1982 Nobelovu cenu za své objevy t ýkající se mozkové laterality (Koukolík, 2008a, 2008b). Goldberg (2006) píše, že žádná z mozkových organizací nepřitáhla tolik pozornosti u vědců jako mozková dualita DOMINANCE MOZKOVÝCH HEMISFÉR Hlavní rozdíl mezi člověkem a ostatními živočichy je ve funkční nesouměrnosti mozku. První teorií o této asymetrii byla teorie cerebrální dominance, která předpokládala dominanci jedné z mozkových hemisfér nad druhou. Za dominantní se považovala ta hemisféra, ve které byla řečová korová oblast tvořena navzájem nesouvislými třemi centry, viz obr. 1, (Drnková, Syllabová, 1991). První z nich je centrum motorické v tzv. Brocově oblasti (v přední části čelního laloku dominantní hemisféry), ze kterého jsou řízeny pohyb y svalů při mluvení a vyslovování, a také jemná motorika a gestikulace protilehlé končetiny. Objevil jej P. Broca roku 1861 při zkoumání afázie. Druhé je Wernickeovo centrum řeči nacházející se v zadní části spánkového závitu dominantní hemisféry, v senzorické oblasti. Patří zde i sluchová oblast (auditorní kortex), která se nachází v obou polokoulích. Pomocí Wernickeova centra rozumíme řeči, vnímáme, rozlišujeme a anal yzujeme sluchové informace mluvené řeči. Třetí řečové centrum se nachází na vnitřní straně horní části čelního laloku velkého mozku, a nosí název Penfieldova oblast, jež je označována jako oblast motorická doplňková (Drnková, Syllabová, 1991). 15

17 Obr. 1 Řečová centra v mozku a ostatní oblasti (Brocova oblast žlutá, primární sluchová oblast fialová, Wernickeova oblast tyrkysová, Penfieldová oblast oranžová, primární motorická oblast červená, oblast tělesných smyslů modrá, primární zraková oblast zelená), převzato z O zjištěních z konce 19. století píše Koukolík (2008a, 2008b), kdy vědci odhalili, že mozkovou nesouměrnost lze spatřit pouhým okem a prokázat již v raném vývoji mozku. Důležitý rozdíl se týká tzv. planum temporale, který má klíčový význam pro zpracování řečových zvuků. Uvádí také, že: Praváci mají ve většině případů větší pravý čelní lalok než levý čelní lalok, a levý spánkový a t ýlní lalok mají větší než pravý. (Koukolík, 2008a, s. 119). Sovák (1978) pojednává o tom, že dominance je vlastnost jedné z mozkových hemisfér, která řídí výkony člověka jako řeč a hybnost ruky. Dominance hemisfér je specificky lidským znakem, který úzce souvisí s vývojem řeči. Hemisféra, v níž se tvoří řeč a zároveň je jí řízená obratnější ruka, byla označována jako dominantní (=major), druhá hemisféra byla označována jako subordinovaná (=minor), čili méně významná (Drnková, Syllabová, 1991). Na základě toho byl y rozeznávány tři typ y dominance: dominance levostranná (praváctví), dominance pravostranná (leváctví) a dominance nevyjádřená (ambidextrie), (Sovák, 1962). Dnes jsou již tyto teorie překonané. O nové platné teorii se zmíníme v kapitole

18 Corpus callosum Zásadní úlohu ve správném fungování mozkových hemisfér zaujímá tzv. corpus callosum neboli svorové těleso. Je to největší systém vláken ( miliónů vláken), který spojuje mozkové hemisféry. Umožňuje tím přenosy vzruchů z jedné hemisféry do druhé a také jejich vzájemnou součinnost, viz obr. 2 (Corpus callosum, 2010, Koukolík, 2008a). Obr. 2 a) Corpus callosum, b) Vlákna corpus callosum (převzato z Corpus callosum, 2010) a) b) Koukolík (2008a, 2008b) píše o tzv. syndromu rozštěpeného mozku, kdy pro záchranu pacientů trpícími různými záchvaty, neurochirurgové vymysleli způsob, jak šíření záchvatů omezit. Řešením má být protnutí hlavního spojení mezi hemisférami (vláken corpus callosum). V souvislosti s tímto vědci provedli výzkum, při kterém pacientům částečně oddělili hemisféry. Došli ke zjištění, že si hemisféry nedokážou mezi sebou vyměňovat některé informace, jako např. nedokážou sloučit zrakové informace z obou hemisfér, může dojít k disociaci mezi mluvenou a psanou řečí (více viz Koukolík 2008a). 17

19 1.3.2 LATERALITA A ŘEČ Výzkumy neurochirurgů, neurofyziologů a především nové zobrazovací metody mozku vnesly do vztahu laterality ruky a oka k řečové produkci zcela nové pohledy zásadně ovlivňující logopedickou praxi. (Peutelschmiedová, 2006) Velkou změnu přinesl v 60. letech 20. století výzkum J. Wady z Kanady, který vyšetřoval dominanci hemisfér u pacientů před operacemi mozku použitím tzv. sodium amytalového testu. Injekci s látkou sodium amytalu zavedl do krční tepny na levé nebo na pravé straně, čímž vyřadil z činnosti levou nebo pravou polokouli mozkové kůry, a to na přibližně jednu minutu. Za tuto dobu mohl krátkým vyšetřením zjistit, do jaké míry v yřazení jedné polokoule může ovlivnit řeč. Dospěl k nečekaným v ýsledkům. Ukázalo se, že 100% praváků a 60-70% leváků má pro řeč dominantní levou hemisféru. Mluvíme o principu, že řeč je lépe lateralizována nežli ruka (Drnková, Syllabová, 1991, Matějček, 1995, Zelinková, 2003). Po několika letech přišla D. Kimurová s testem dichotického poslechu, při němž se vysílá do každého ucha jiná sestava zvukových podnětů (např. různé číselné řady), a pokusná osoba má podněty opakovat. Princip testu je založen na tom, že daná osoba zpracovává podněty slyšené jedním (dominantním) uchem, které se přenášejí do protilehlé hemisféry, a jedinec reprodukuje pouze jednu ze dvou číselných řad. Ukázalo se, že výsledky jsou velmi podobné těm z předchozího testu, čili že většina praváků i leváků přijímá slyšená slova přednostně levou hemisférou (Matějček, 1995, Zelinková, 2003). V tabulce 1 uvádíme schéma rozložení funkcí hemisfér podle Trojana (1990), Matějčka (1995) a Koukolíka (2000 in Zelinková, 2003). 18

20 Tab. 1 Schéma rozložení funkcí hemisfér Levá hemisféra Verbální, řeč slova, věty (mluvíme a rozumíme řeči mateřské i cizí) Rozkládání slov na slabiky a hlásky Melodie Konfigurace písmen znamenajících slovo Analyticko syntetizační činnost (sekvenční analýza) Abstraktní Pravá hemisféra Neverbální,vizuoprostorová přírodní zvuky a hluky, zpracovávání tvarů, apod. Izolované hlásky fonémy Rytmus Prostorové vztahy, tvary, písmena jako tvary Holistické, globální vnímání, poznávání obličejů, emocionální složky vjemu Konkrétní Goldberg (2006) zaznamenal, že pravá hemisféra je klíčově významná v mládí, obzvlášť v raném dětství, kdežto levá hemisféra je významná ve zralém věku, v období moudrosti. Všiml si také, že poškození levé hemisféry u dětí má méně ničivé následky než je tomu u dospělých, a opačně poškození pravé hemisféry u dětí má horší následky než u dospělých. Osoby levomozkové, jak o nich píše Synek (1991), které mají utlumenou pravou hemisféru, mají porušené názorné myšlení při zlepšeném verbálním vnímání, dochází u nich ke zhoršené manipulaci s předměty, ale naopak ke zlepšení manipulace s pojmy. Byla také zjištěna bezstarostnost, veselost a optimismus. Naopak osoby pravomozkové, u kterých byla uměle vyřazena levá hemisféra, měly problém s pochopením delšího rozhovoru, přesně reprodukují melodii, selhává řečová paměť, ale zato je dobrá paměť názorná (Synek, 1991). Tak jako jsou na nohách svaly uzpůsobené k tomu, aby chodily, má i mozek svaly na myšlení (Mettrie, 1784 in Bragdon, Gamon, 2009). Tímto citátem uvádí autoři svou knihu zabývající se mozkem a 19

21 jeho trénováním a rozvíjením. Knihu doporučujeme nejen mladým, ale i lidem staršího věku, kteří uvedenými cvik y mohou předejít nejrůznějším poruchám mozkových funkcí Poruchy řeči a jiné poruchy související s lateralitou O vlivu laterality na nejrůznější poruchy b ylo v minulosti popsáno mnoho domněnek, avšak některé z nich se považují za překonané (jednou z nich je např. ta, že přecvičování leváků na praváky způsobuje koktavost). V souvislosti s poruchami řeči uvádí Koukolík (2000 in Zelinková, 2003) Geschwind-Galaburdovu teorii, která považuje za standardní řečovou vazbu na levou hemisféru. V souladu s touto teorii se prokázalo, že mezi leváky se častěji objevují poruchy řeči. Příčinou jsou anomální dominance, které jsou častější u mužů vlivem testosteronu (o vlivu tohoto hormonu na poškození mozku píšou i autoři Bragdon, Gamon, 2006). Tato teorie řadí mezi nejčastější poruchy vzniklé anomáliemi dominance mozkových hemisfér dyslexii, koktavost, opožděný v ývoj řeči, autismus, hyperaktivitu a poruch y sociální adaptace. Často se vyskytují nevhodné typy laterality u poruch vývoje řeči, jako např. u vývojové dysfázie nebo u narušení plynulosti řeči, kam řadíme již zmiňovanou koktavost nebo breptavost (Škodová, Jedlička, 2007). Pokorná (2001) uvádí, že u dětí se specifickými poruchami učení byl prokázán častější výskyt leváctví, ambidextrie nebo zkřížené laterality. Dále píše, že u dětí s dyslexií ve věku od 9 do 12 let se vysk ytuje čtyřikrát častěji netypická řečová specializace v pravé mozkové hemisféře než u dětí bez dyslexie. O tomto tvrzení jsou však po dnešní dobu vedeny spory, někteří autoři tvrdí, že lateralita nijak zvlášť nesouvisí např. s dyslexií. My se můžeme jen domnívat, zda mezi těmito jevy je či není souvislost. 20

22 1.4 LATERALITA TVAROVÁ A FUNKČNÍ Když srovnáme projevy laterality tvarové a funkční na končetinách, ukazuje se tu častý nesouhlas. Silnější a delší končetina nebývá vždy končetinou vedoucí. Tento nesoulad vypl ývá ze skutečnosti, že tvarové asymetrie jsou závislé na funkci. Končetina se stává silnější tehdy, když se jí více a častěji používá. Může to být končetina vrozeně vedoucí, např. pravá u praváků, nebo končetina vlivem prostředí nuceně víc používaná pravá u leváků. (Sovák, 1962, s. 18) LATERALITA TVAROVÁ Křišťanová (1998) definuje lateralitu tvarovou jako nesouměrnost kvantitativní, pod čím si můžeme představit rozdílnost např. v délce či objemu. Podle Sováka (1962) a Synka (1991) se tvarová lateralita týká jak asymetrie celé stavby lidského těla, tak i asymetrie párových orgánů, popř. i obou polovin nepárových orgánů. I když je lidské tělo původně stavěno bilaterálně symetrick y, můžeme rozpoznat asymetrii lidského těla už podle uložení vnitřních orgánů, kdy např. na levé straně je srdce, slezina, žaludek a straně pravé jsou játra. Znatelná je také asymetrie hlavy můžeme si všimnout např. rozdílného postavení uší, tvaru a polohy očí i celkového výrazu. Sovák (1962) se dále zabývá také asymetrii horních končetin, u kterých bylo zjištěno, že ve většině případů je pravá končetina objemnější, delší a těžší, což způsobuje její větší sílu. U asymetrie dolních končetin bylo zjištěno, že je většinou levá noha poněkud delší než pravá. 21

23 1.4.2 LATERALITA FUNKČNÍ Lateralita funkční je nesouměrnost kvalitativní, čili je to rozdíl ve výkonu. Jde o funkční převahu jednoho z párových orgánů, kdy např. u praváctví převažuje ruka pravá, proto daný jedinec vykonává daný výkon kvalitativně lépe pravou rukou (Křišťanová, 1998). U Sováka (1962, s. 14) najdeme tuto definici: Lateralita funkční znamená asymetrii ve výkonnosti párových orgánů hybných nebo smyslových, ve smyslu lepšího výkonu jedné strany. Jde tu o rozdíly v mezích fyziologických, nikoli o rozdíly podmíněné patologickými změnami. Rozdíly se projevují tak, že jednoho z obou párových orgánů se užívá přednostně. Dále se Sovák (1962) zmiňuje o tzv. orgánové synergii, což je používání vyhraněného orgánu pro úkony v yžadující jemnější koordinaci a používání obou orgánů při úkonech, které jsou méně náročné na koordinaci. Tím chce autor zdůraznit, že vyhraněnost nepoukazuje na to, že bychom všechny úkony prováděli pouze jedním, dominantním orgánem. Téměř vždy v ystupuje párový orgán ve funkci pomocné. Synek (1991) se domnívá, že funkční asymetrické odlišnosti jsou zapříčiněny stavbou a organizaci mozkových hemisfér. Funkční asymetrie můžeme podrobněji rozdělit na asymetrii v oblasti motorické a smyslové (Sovák, 1962) Funkční asymetrie v oblasti motorické V oblasti motorické je nejvíce znatelná asymetrie horních končetin, která se již projevuje v gestikulaci, bývá nápadná už u nejmenších dětí např. při uchopování předmětů. Nejvíce zjevná je však při vykonávání činností vyžadujících jemné svalové koordinace a velké opatrnosti. Můžeme si všimnout výrazné dominance jedné končetiny nad druhou, ale také můžeme zjistit, že někteří lidé užívají obou rukou stejně. Sovák (1962) tedy usuzuje, že existuje pravorukost a levorukost 22

24 v různých stupních a to od forem jednoznačně vyhraněných k formám nevyjádřeným. Stejné je to podle Sováka (1962) i u asymetrie dolních končetin. Tato asymetrie se nejvíce projeví během sportování (např. skok do dálky, kopání míče do branky, apod.), a také během činností, které opět vyžadují naši zvýšenou opatrnost, jako např. posouvání předmětu po podlaze jednou nohou. V publikaci Drnkové, Syllabové (1991) nacházíme informace o překonané teorii zkřížené laterality horních a dolních končetin, která tvrdila, že pokud je zdatnější ruka pravá, bude zdatnější noha levá a opačně, šlo o tzv. morfologickou nesouměrnost dolních končetin. Dnes je již známo, že asi 90% pravorukých lidí má taky obratnější pravou dolní končetinu. Sovák (1962) také píše o asymetrické funkci jaz yka, na kterou upozornil Fröschels. Podle něj se zde uplatňuje motorická lateralita ve funkcích řečových, tj. při artikulaci hlásek Funkční asymetrie v oblasti senzorické Asymetrie orgánů smyslových se t ýká hlavně zraku a sluchu. Přednostní užívání jednoho oka můžeme sledovat při nejrůznějších činnostech, jako jsou např. pozorování v mikroskopu, míření zbraně, dívání se klíčovou dírkou, apod. (Sovák, 1962). Skutečnost, že u dospělé populace se vysk ytuje 64% případů, kdy dominuje oko pravé a 34%, kd y je dominantní oko levé, nám potvrzují ve své publikaci Drnková a Syllabová (1991). Také se zmiňují o tom, že není podloženo tvrzení, že pravá oční dominance přímo souvisí s pravorukostí. Sovák (1962) ale píše o těsné souvislosti vedoucího oka s obratností ruky na stejné straně. Přednostní používání jednoho ucha je někdy z natelné z bedlivějšího naslouchání a nastavování dominantního ucha ve směru slyšeného zdroje (Sovák, 1962). Toto je viditelné hlavně u osob starších, které mají větší či menší ztráty sluchu. U dětí se tato sluchová vyhraněnost na první pohled rozpoznává jen stěží. 23

25 Zkoumáním ušní asymetrie se u nás nejvíce zabýval Z. Matějček, který uplatňoval své výsledk y hlavně v oblasti specifických poruch čtení. Zjistil, že úhel zvukového přívodu je velmi významným činitelem při dělání chyb žáků ve škole. Proto se zabýval otázkami rozmístění žáků ve třídě i tím, kde je nevhodnější místo pro učitele. Vše to má mít podle něho souvislost s vývojem řečové lateralizace (Drnková, Syllabová, 1991). 1.5 GENOTYP A FENOTYP Ve slovníku medicíny (Vokurka, Hugo, 2004, s. 124, 140) se nalézají tyto definice genotypu a fenotypu: Genotyp je souhrn všech dědičných vloh jedince uložený v genech. Fenotyp je pozorovatelný vzhled (či vlastnost) jedince, který je výsledkem jeho dědičných vloh (genotypu) a působení prostředí. Tyto definice tvoří základ pro charakteristiku a konkretizaci genotypu a fenotypu ve spojení s lateralitou. Použijeme zde charakteristiku těchto pojmů dle Matějčka, Žlaba (1972, s. 3): Mluví se často o genotypické a fenotypické lateralitě. Genotypem se přitom rozumí vrozený základní obraz určité funkce, který se v dalším vývoji jedince rozvíjí a utvrzuje, případně upravuje a pozměňuje. Fenotypem se pak rozumí konečný v ýsledek tohoto procesu neboli současný stav oné funkce. Dále autoři pojednávají o tom, že v naší pravoruké kultuře může dojít k ovlivňování vrozeného genotypu daného jedince okolním prostředím tak, aby z něj byl pravák. Z genotypického praváka bude ve většině případů pravák, avšak z genotypického leváka se může stát fenotypick ý levák, fenotypick ý pravák nebo také fenotypick ý ambidexter (nevyhraněný). 24

26 1.6 DRUHY LATERALITY Leváctví stejně jako praváctví je specifickým lidským znakem vyšší vyspělosti. Není to ani návyk, ani zlozvyk. (Sovák, 1984). Autoři jako Sovák (1960, 1985), Matějček a Žlab (1972), Křišťanová (1998) a Zoche (2006) charakterizují následující druhy laterality týkající se praváctví nebo leváctví takto: Vrozený pravák dítě s genotypickou pravorukostí, vedoucí ruka je od útlého dětství podporována. Přecvičovaný pravák dítě s genotypickou pravorukostí bylo přecvičeno na levorukost (odpovídá pseudolevorukosti uváděné níže). Leváctví je převažující přednostní užívání levých končetin, eventuálně smyslů (Dvořák, 2007, s. 110). Vrozený levák dítě s genotypickou levorukostí; buď je správně vedený a v ychovávaný nebo je to levák ve výchově nepodporovaný. Přecvičovaný levák je vrozený levák, který je vlivem pravorukého prostředí převychovávaný na praváka, není mu dána příležitost k leváctví. Levák z nutnosti jde o dítě, které má z určitých důvodů vyřazenou pravou horní končetinu (jako např. z důvodu amputace, zmrzačení, obrny, úrazu, apod.), a k používání mu zbývá už jen jedna levá ruka. Patologický levák k patologickému leváctví dochází poškozením levé dominantní mozkové hemisféry již v době narození, což má za následek oslabení motoriky na pravé straně 25

27 těla. Důvodem může být porucha Corpus callosum (=část mozku spojující obě mozkové hemisféry), který zodpovídá za integraci prava a leva (Matějček, Žlab, 1972, Zoche, 2006), viz kapitola Dítě vrozeně obouruké = ambidexter (ambo = oba, dexter = pravý) dítě, které je na obě ruce přibližně stejně obratné, nebo neobratné. Pseudolevorukost (nepravá levorukost) uvádí Zoche (2006) jako formu levorukosti vysk ytující se ojediněle. Tímto pojmem jsou označováni praváci přecvičení na leváky, u kterýc h nejde o přecvičení z důvodu nemoci či poškození mozku. Mohla nastat v dětství situace, kdy se rodiče domnívali, že jejich dítěti se pravou rukou pracuje špatně, proto jej začali vést k používání levé ruky. 1.7 STUPEŇ LATERALITY Vyjádření stupně laterality úzce souvisí s určením tzv. kvocientu pravorukosti, o kterém se zmiňujeme níže, v kapitole 2.4. S pomocí kvocientu pravorukosti určujeme následující stupně laterality (Matějček, Žlab, 1972): P vyhraněná pravorukost P- méně vyhraněná pravorukost A nevyhraněná dominance L- méně vyhraněná levorukost L vyhraněná levorukost. 26

28 1.8 TYPY LATERALITY Rozlišujeme tři základní typy laterality: Lateralitu souhlasnou, kdy převažuje jedna strana u všech párových orgánů (např. pravá ruka a pravé oko, nebo levá ruka a levé oko). Lateralitu nesouhlasnou neboli zkříženou, kdy je např. dominantní ruka pravá a dominantní levé oko. Lateralitu neurčitou, kdy např. dominuje pravá ruka a oko je nevyhraněno (Křišťanová, 1998). Matějček, Žlab (1972) dělí typ y laterality podrobněji (používáme změněné značení): Lateralita souhlasná - P/p souhlasná dominance pravé ruky a pravého oka. - P-/p méně vyhraněná dominance pravé ruky a oko pravé. - L-/l méně vyhraněná dominance levé ruky a levé oko. - L/l souhlasná dominance levé ruky a levého oka. Lateralita zkřížená - P/l zkřížená dominance vyhraněné pravé ruky a levého oka. - P-/l zkřížená dominance pravé ruky méně v yhraněné a levého oka. - L-/p zkřížená dominance levé ruky méně vyhraněné a pravého oka. - L/p zkřížená dominance vyhraněné levé ruky a pravého oka. Lateralita neurčitá - P/a ruka pravá, nevyhraněná preference oka. 27

29 - P-/a ruka pravá méně vyhraněná, nevyhraněná preference oka. - L/a ruka levá, nevyhraněná preference oka. - L-/a méně vyhraněná ruka levá, nevyhraněná preference oka. - A/p ruka nevyhraněná, dominantní oko pravé. - A/l ruka nevyhraněná, dominantní oko levé. - A/a nevyhraněná dominance ruky i oka. 28

30 2 DIAGNOSTIKA LATERALITY Zjištění laterality má zásadní význam obzvlášť v období před nástupem do školy. Je důležité vědět, kterou rukou bude dítě ve škole psát. U mnohých dětí není lateralita na začátku školní docházky plně vyhraněná, proto musíme nějakými způsoby zjistit, pro kterou lateralitu má dítě větší předpoklady. Křišťanová (1998) tvrdí, že první, kdo subjektivně posuzuje lateralitu dítěte, je jeho rodič. Objektivní posuzování pak připadá učitelům mateřských škol a základních škol, nebo pracovníkům pedagogicko psychologických poraden. S tímto tvrzením však nemůžeme úplně souhlasit. 2.1 URČOVÁNÍ LATERALITY Určováním laterality se zabývali odborníci z různých vědeckých disciplín, jako např. sovětský neurolog L. Minor (v roce 1931 vyslovil teorii o rozvinutější žilní pleteni na vedoucí končetině) nebo J. Vinař (roku 1949 přišel s testem na zjištění rozdílů ve vzhledu papily zrakového nervu). V minulosti se tito odborníci pokoušeli o sestavení různých zkoušek, které ale nevedly k vyšetření laterality jako celku. Dalšími autory pokoušejícími se vyšetřit lateralitu byli prof. Litinský nebo Pearce (Sovák, 1960). Matějček, Žlab (1972) popisují nejstarší testy laterality, k nimž patří např. nejobsáhlejší (120 položek) Iowsk ý soubor, dále zkoušky psychologa V. Příhody z roku 1936 a Harrisův soubor (rozšířen v anglosaských zemích). Dále zde patří zkoušky laterality podle M. Sováka (Sovák, 1960), který použil 4 zkoušky pro zjišťování laterality rukou (např. test sepnutí rukou, stavění kostek), a po jedné pro zjištění laterality nohou (posouvání předmětu), očí (manuskop) a uší (hledání tikajícího předmětu sluchem). 29

31 2.2 DIAGNOSTICKÉ METODY A ZÁSADY Křišťanová ve své publikaci (1998) uvádí tři diagnostické metody, k nimž patří anamnéza, pozorování a objektivní zkoušky. Anamnézu dále dělí na rodovou, ve které se zjišťují postoje rodičů a prarodičů k používání levé ruky jejich potomka, a osobní, která na základě rozhovoru s rodiči zjišťuje, kterou ruku dítě používá při různých činnostech. K metodě pozorování jsou zapojeni jak rodiče, tak i učitelé, kteří sledují, kterou ruku používá dítě k daným činnostem. Křišťanová rozděluje pozorování do dalších podskupin, kdy pozoruje: spontánní úkony jako dumlání palce, sahání po předmětech, apod., jednoduché naučené činnosti jako např. dětské hříčky, házení, trhání, stavění věže z kostek, apod., a pozorování náročných činností s upozorněním Pozor, opatrně!, jako jsou zalévání květin, stříhání nůžkami, krájení nožem, apod. K objektivním zkouškám patří všechny zkoušky zjišťující lateralitu, z nichž je u nás nejpoužívanější Zkouška laterality od Z. Matějčka a Z. Žlaba z roku 1972, kterou uvádíme níže. K zásadám, které musí dodržovat každý v yšetřující, patří zejména: - Dokonalá znalost všech úkolů, které dáváme vyšetřovanému. - Nesdělování důvodu vyšetření. - Vhodná motivace dítěte. - Vyšetření v klidném prostředí, bez přítomnosti jiných osob. - Dítě vždy stojí nebo sedí naproti vyšetřovatele. - Předem připravené všechny pomůcky. - Kladení předmětů před dítě tak, aby pravá o levá ruka měly stejnou příležitost. 30

32 - Provedení záznamu z vyšetření po skončení nebo nenápadně v průběhu. - Přísná objektivita zkouškových situací (Křišťanová, 1998). Tymichová (1992) řadí ke zkoušce laterality také zkoušku řeči, a pokud se objeví nějaká vada výslovnosti, doporučuje i vyšetření výslovnosti všech hlásek ve větách i slovech. Lechta (2003) uvádí, že někteří autoři doporučují kromě vyšetření laterality končetin a smyslových orgánů, také vyšetření laterality jazyka a laterality hlasivek (laryngostroboskopii). 2.3 ZKOUŠKA LATERALITY PODLE MATĚJČKA, ŽLABA (1972) Převzali jsme slovní instrukce Zkoušky laterality od Matějčka a Žlaba (1972, s. 8 11) značenou jako Test 116, u kterých jsme ve výzkumné části provedli modifikaci některých pokynů oproti původním, jež uvádíme v této kapitole ZKOUŠKA HORNÍCH KONČETIN Matějček a Žlab (1972) upozorňují, že: Při navození jednotlivých zkouškových situací je hlavní zásadou, aby dítě i předměty, s nimiž má pracovat, byl y v takovém postavení, aby obě ruce nebo paže měly stejnou příležitost. Za dominantní ruku považujeme vždy tu, která v ykonává klíčový pohyb. Pokud dítě u vykonávané činnosti ruce střídá nebo používá obě ruce stejně, hodnotíme to jako ambidextrii. 31

33 1. Korálky do lahvičky Krabička s 10 korálky a lahvička stojí na stole krabička před lahvičkou (viz obr. 3), dítě stojí u stolu tak, aby jeho pravá i levá ruka byl y přibližně stejně daleko od předložených předmětů. Pokyn: Dej ty korálky do lahvičky rychle, ale opatrně, ať je nerozházíš! Hezky jeden po druhém! Počkáme, dokud dítě nevloží všech 10 korálků do lahvičky. Pracuje-li dítě jen pravou rukou, značíme to křížkem (x) v rubrice P záznamového listu. Křížek v rubrice L znamená, že dítě pracovalo jen levou rukou, křížek v rubrice A znamená, že střídavě pracovalo levou a pravou nebo začalo jednou a přešlo na druhou ruku. Při provádění dbáme na to, aby dítě bralo do ruky vždy jen jeden korálek a vkládalo jej do lahvičky jeden po druhém. 2. Zasouvání kolíčků Dítě stojí ne stejném místě u stolu. Položíme před ně prkénko a před prkénko přibližně do středu dáme víčko krabičky, do něhož jsme složili pět kolíčků. Dítěti dáme pokyn, ab y kolíčky do otvorů hezky zasunulo. Za dominantní pokládáme tu ruku, která kolíčky do desky zasouvá. Jestliže dítě ruce střídá nebo začne jednou a pokračuje druhou, hodnotíme to jako A. 3. Klíč do zámku Dítě stojí na témže místě u stolu. Předložíme mu zámek, v němž je zasunut klíč. Pokyn: vyndej napřed ten klíček! Když to dítě udělá, pokračujeme: A teď ho tam zastrč zpátky a zkus to zamknout! Za dominantní pokládáme ruku, která klíček do zámku vkládá a otáčí jím. 32

34 4. Míček do krabičky Na stůl postavíme prázdnou krabičku od korálků, požádáme dítě, aby odstoupilo asi dva kroky a pokusilo se vhodit míček do krabičky jemně, opatrně, přesně! Pokus opakujeme třikrát. Dominantní je ruka, kterou dítě hází. Hází-li jednou pravou, podruhé levou, pokládáme to za A. 5. Jakou máš sílu! Na stůl dáme krabičku od korálků s nasazeným víčkem. Požádáme dítě, aby přistoupilo ke stolu a ukázalo, jakou má sílu. Má vzít krabičku jednou rukou a stisknout ji co největší silou jsme zvědaví, zdali ji dokáže rozmáčknout. Krabička musí být ovšem tak pevná, aby ji dítě nerozmáčklo. Nepřipomínáme, že má použít té silnější ruky dítě musí volit spontánně. Dominantní je ruka, kterou dítě krabičku stiskne. Pokus se neopakuje. 6. Stlač mi ruce k zemi! Dítěti řekneme, že nyní zkusíme jeho sílu ještě jinak. Poodsedneme poněkud od stolu a dítě si stoupne proti nám. Spojíme ruce a natáhneme je před dítě. Pokyn: Tak a teď zkus, jestli mi ty ruce stlačíš až k zemi, ale tlačit můžeš jen jednou rukou! Dominantní je paže, která je v aktivitě. 7. Sáhni si na ucho, na nos, atd.! Vyzveme dítě, aby poodstoupilo asi o krok, a řekneme mu: Teď dávej pozor, aby ses nespletl. Ukaž mi, jak by ses poškrábal na uchu! Teď se poškrábej na nose! Teď na bradě! Teď si sáhni na koleno! Mezi jednotlivými pokyn y vždy počkáme, až dítě paži spustí pak teprve dáváme další pokyn. Za dominantní pokládáme tu paži, která byla v aktivitě při všech čtyřech pokusech. Jestliže dítě alespoň jednou provedlo pokyn druhou paží, hodnotíme to jako A. výjimečně se stane, že 33

35 dítě použije současně obou paží v tom případě to pokládáme rovněž za A. 8. Jak nejvýš dosáhneš! Dítě se postaví čelem ke zdi, a to velmi těsně. Dáme pokyn: Teď mi ukaž, jak nejvýš dosáhneš! Jako kdyb ys chtěl dosáhnout až ke stropu! Nepřipomínáme, že to má dělat jednou paží. Dominantní je ta paže, kterou se dítě natahuje do výšk y. Výjimečně se stane, že dítě zvedá obě paže současně v tom případě hodnotíme jako A. 9. Tleskání Vyzveme dítě, aby nám ukázalo, jak umí zatleskat tak jako když tleská v divadle jednou rukou do druhé. Dítě zpravidla skutečně tleská jednou rukou do druhé, tj. tak, že jedna funguje jako podložka, a druhá je aktivní. Tu pokládáme za dominantní. Jestliže dítě tleská oběma rukama současně před tělem, tj. ruce sráží, hodnotíme to jako A. 10. Jehla a nit Vyzveme dítě, aby opět přistoupilo ke stolu, kde mu předložíme jehlu a niť. Pokyn: Teď zkus navléknout tu niť do jehly! Za dominantní pokládáme ruku, která dělá pohyb. Dítě se totiž snaží buď navléknout niť do jehly, nebo navléknout jehlu na niť (méně často). Jedna ruka je tedy aktivní, druhá pasivní. NÁHRADNÍ ZKOUŠKY: Použijeme jich, jestliže jsme z nějakého důvodu některou z předchozích deseti nemohli provést. Můžeme jich použít ovšem i na doplnění celého souboru, neboť s ostatními vysoce korelují. 34

36 Pak ovšem do vzorce DxQ dosazujeme jako N počet skutečně provedených zkoušek, tj. v tomto případě 11 nebo Mnutí rukou Vyzveme dítě, aby nám ukázalo, jak si mne ruce jako když si je m yje. Když neporozumí nebo si ruce mne tak, že nemůžeme postřehnout, která ruka je dominantní, pokyn doplníme v tom smyslu, aby nám ukázalo, jak si myje palec. A když ani tomu neporozumí, nezbývá než mu předvést, jak si mneme a myjeme ruce my. Dominantní je ruka, kterou dítě mne palec druhé ruky. 12. Strouhat mrkvičku Známá dětská hříčka. Zpravidla stačí, řekneme-li dítěti: Ukaž, jak se strouhá mrkvička. Nechápe-li dítě pokyn, předvedeme mu to. Dominantní je ruka, jejíž ukazováček strouhá ukazováček druhé ruky ZKOUŠKA OČÍ 1. Manoptoskop Vyzveme dítě, aby si vzalo kornout, který mu podáváme, do obou rukou, nasadilo si jej na obličej a podívalo se nám oběma očima na nos. Vhodné je, máme-li po ruce nějak ý mal ý obrázek, který podržíme před svým obličejem asi ve výši nosu dítě nám pak má říci, co na obrázku vidí. Pokus opakujeme třikrát, a to tak, že vždy změníme místo, aby se na nás dítě muselo podívat znovu. Dítě totiž vždy kornout sejme, podívá se na nás přímo pak jej znovu nasadí a dívá se průhledem. Dominantní je to oko dítěte, kterým se na nás dívá. Jestliže dítě oči střídá, hodnotíme to jako A. 35

37 2. Kukátko Na stůl položíme kukátko a vybídneme dítě, aby si je vzalo a podívalo se, jaký tam uvidí obrázek. Dítě přikládá kukátko k jednomu oku to pokládáme za dominantní. Pokus opakujeme třikrát. Jestliže se dítě dívá jednou levým, podruhé pravým okem, hodnotíme to jako A ZKOUŠKA DOLNÍCH KONČETIN 1. Vystoupit na stoličku. Dítě se postaví těsně k sedadlu židle. Řekneme mu, že bychom rádi viděli, zda dokáže na židli vystoupit bez držení. Za dominantní považujeme tu nohu, kterou dítě zvedne na židli a na které vytahuje celou svou váhu. 2. Posunout kostku po čáře. Na podlaze je zpravidla nějaká rýha nebo čára tvořená skladbou parket. Položíme na takovou čáru kostku a vyzveme dítě, aby ji jednou nohou po čáře posunovalo ( Posunovat ne kopat! tak, aby se z čáry nev ych ýlila! ). Dominantní je noha, která kostku posunuje. 3. Vsedě Zvedni nohu, jak nejvýš dosáhneš! Dítě si sedne na židli a dostane uvedený pok yn. Dominantní je noha, kterou dítě zvedá do výšk y. 4. Skákat po jedné noze. Dítěti řekneme, že bychom teď nakonec ještě rádi viděli, jak dovede skákat po jedné noze. Pokyn: Postav se na jednu nohu a skákej odtud ke dveřím schválně na kolik skoků to dokážeš! Dominantní je noha, po které dítě skáče. 36

38 2.3.4 ZKOUŠKA UŠÍ 1. Poslechni si hodinky Na stůl položíme hodinky a v ybídneme dítě, aby si poslechlo, jak tikají. Musí k nim přiložit ucho a nesmí je brát do ruky. Za dominantní pokládáme ucho, které dítě přikládá k hodinkám. Nevýhoda zkoušek sluchové dominance je v tom, že je nějak účastna i lateralita motorická dítě se naklání, natáčí trup, atd. 2.4 URČENÍ KVOCIENTU PRAVORUKOSTI, STUPNĚ A TYPU LATERALITY Po vyšetření laterality obv ykle vypočítáváme kvocient pravorukosti, podle kterého určíme u dítěte stupeň i typ laterality. Kvocient pravorukosti (DQ = Dextrity Quotient) nám vyjadřuje, jak vysvětlují Matějček, Žlab (1972), funkční dominanci horní končetiny, současný stav funkční asymetrie u zkoumaného dítěte, tedy fenotyp. Na genotyp lze pouze usuzovat. Proto, jak zdůrazňují autoři, je zapotřebí, aby bylo v yšetření doplněno vývojovou a rodovou anamnézou. Kvocient pravorukosti DQ = Dexterity Quocient (lat. dexter = pravý) vypočítáme podle níže uvedeného vzorce: DQ =, kde P je součtem všech pouze pravostranných reakcí, A/2 je polovina úkonů, které byl y provedeny oběma rukama, pravou i levou, a n znamená počet všech úkonů. 37

39 Na základě výpočtu DQ ze vzorce dále určujeme stupeň laterality podle naměřené hodnoty (Matějček, Žlab, 1972, Křišťanová, 1998): 1. P vyhraněné praváctví 2. P méně vyhraněné praváctví 3. A nevyhraněná lateralita (ambidextrie) 4. L méně vyhraněné leváctví 5. L 24 0 vyhraněné leváctví. Dále přihlédneme k lateralitě oka (v označení je vyjádřená malým písmenem za lomítkem), pomocí které určíme jeden ze tří základních typů laterality: 1. Souhlasná P/p, P-/p, L-/l, L/l 2. Neurčitá A/a, P/a, P-/a, L-/a, L/a, A/p, A/l 3. Zkřížená P/l, P-/l, L-/p, L/p (Matějček, Žlab, 1972). 38

40 3 SMĚROVOST Vysvětlení pojmu směrovost jsme nenalezli v téměř žádném dostupném zdroji. Logopedický slovník (Dvořák, 2007) uvádí pouze pojem směry. Stejný pojem nalézáme v knize Mozek a řeč (Love, Webb, 2009), kde je na směry nahlíženo z pohledu neuroanatomie. Podobně je tomu i v medicínském slovníku (Vokurka, Hugo, 2004), kde je uveden pojem směry v těle, který se t ýká směrových označení užívaných v názvech anatomických útvarů, používaných k popisu lékařských výkonů. Pojem směrovost blíže charakterizuje Mlčáková (2009, s. 40) takto: Směrovost chápeme jako pohyb, postup v určitém směru při provádění činností. Od autorky se také dovídáme, že František Synek upozornil na směrovost již v roce 1972 v Logopedickém zborníku. Synek (1991) sám píše, že nenalezl žádného svého předchůdce u nás či v zahraničí, který by uskutečnil odborný výzkum v této oblasti. Jak píše Mlčáková (2009), v našich zeměpisných šířkách je za správnou či požadovanou směrovost považována směrovost zleva doprava, kdy dítě provádí úkony přirozeně a spontánně v levopravém směru. U dětí ve škole se však objevuje i tzv. směrovost opačná, čili zprava doleva, či směrovost neustálená. Synek (1991) píše o výzkumu V. Břicháčka, který zkoumal vztah mezi rychlostmi pohybu ve zrakovém vnímání v závislosti na směru. Došel k závěru, že jako nejvýhodnější se jeví směr zprava doleva, dále směr shora dolů a až na třetím místě směr zleva doprava. Tutéž shodu zjistil i u písma. Stejně jako Synek (1991) i Mlčáková (2009) vysvětluje, že směr psaní zleva doprava se v Evropě objevil až let před naším letopočtem. Před tím se používalo písmo obousměrné, tzv. bustrofedon. Výzkum, který provedl Synek, byl soustředěn na vztahy mezi směrovostí projevující se u dětí, funkční asymetrii, řečov ým vývojem či poruchami a školskou úspěšnosti. Zjistil, že 54% dětí provádělo 39

41 činnosti a úkony pouze ve směru levopravém, 16% dětí ve směru opačném (pravolevém), a 29% dětí směry střídalo. Dospěl také k závěru, že směrovost levopravá, která byla již před nástupem do školy ustálená, způsobila větší úspěšnost ve škole u těchto dětí. Oproti tomu děti se směrovosti nevýhodnou, čili opačnou nebo neustálenou, měly značně horší prospěch ve výuce (Synek, 1991). U dětí s méně výhodnou směrovostí (zprava doleva) může dojít k postupné změně směru na požadovaný levopravý směr např. pomocí řazení prvků na tabuli či prohlížení obrázků ve směru zleva doprava a jejich upevňování (Synek, 1972 in Mlčáková, 2009). Směrovost sledovala ve svém výzkumu rovněž Mlčáková (2009), a to ve dvou testových úkolech. Každý z nich byl proveden dvakrát, a to ve vstupním a výstupním měření. Během prvního úkolu zjišťovala autorka směrovost pohybu rukou při čmárání kruhů oběma rukama najednou. Ve výstupním měření zjistila, že nejčastěji děti čmáraly kruhy ve směru od sebe (58% dětí), dále ve směru k sobě (asi 37% dětí), a ojediněle ve směru vlevo či vpravo. Ve druhém úkolu, šetřila autorka výzkumu směrovost při kreslení diktovaných prvků (kolečko, hvězdička, čárka, tečka ). Došlo k překvapivému zjištění, že směrovost levopravá, která je v našich oblastech považována za žádoucí, se vysk ytovala při vstupním měření pouze u 30% dětí. U zbylých dětí se vyskytoval y jiné směry, nejčastěji směr neuspořádaný (asi 55% dětí), dále směr opačný, dolů či nahoru a šikmo. Během výstupního šetření vzrostl výskyt směrovosti zleva doprava na 61,5% dětí, asi 30% dětí plnilo úkol ve směru neuspořádaném, u ostatních dětí byla vyšetřena směrovost opačná, svislá či šikmá. Domníváme se, že tyto v ýsledk y jsou apelující především pro učitelé mateřských škol a elementárních tříd. Ti by měli klást větší důraz na procvičování a upevňování požadovaného směru, který je velmi důležitý pro čtení a psaní obzvlášť v elementární třídě. V kapitole výzkumné části uvádíme výsledky šetření směrovosti, kterou jsme orientačně sledovali během šetření laterality u dětí v elementárních třídách. 40

42 4 METODIKA PSANÍ LEVOU RUKOU Metodikou psaní levou rukou se zabývá mnoho autorů, ale ne všichni sdílí stejné názory. V kapitole si uvedeme nejpoužívanější metody vedení žáka s levostrannou lateralitou, ale zmíníme se i o metodách, které jsou méně obvyklé a stavějí se do opozice proti tradičním metodám. 4.1 PRŮPRAVNÁ CVIČENÍ Před zahájením samotného psaní je důležité již od předškolního věku aplikovat grafomotorická cvičení založená např. na uvolňování ruky, zápěstí, apod., která rozvíjí hrubou i jemnou motoriku. Synek (1974 in Mlčáková, 2009) doporučuje doprovázení grafických projevů a grafick ých her říkankami, které budou vykonáván y převážně ve stoje. Křišťanová (1998) uvádí základní průpravná cvičení, při nichž se zaměřujeme na nácvik prostorové orientace (zejména pravolevé), zvládnutí směru zleva doprava, který je důležitý při psaní i čtení, na upevnění vhodné polohy ruky, psacího náčiní, papíru. Doporučuje využívání tabulí, na kterých lze procvičit celou paži, následně větší papíry, které mohou být připevněny na stěně (ukázka viz příloha č. 2). Lze také v yužít průhledných folií nebo psaní do písku. Healey (2002) doporučuje zapojení hmatu dítěte např. pomocí vytváření písmen nebo číslic plastelínou, modelováním, apod. Měl by se dle autorky v yužít i kinestetický cit tak, že dítě bude psát se zavřenýma očima, aby se mohlo soustředit pouze na pohyb y své ruky a vnímat je. Přitom učitel může pomoci slovní nápovědou dolů a nahoru, aj. K přípravě na psaní patří také nácvik správného úchopu psacího náčiní, který uvádíme níže. 41

43 4.2 METODICKÉ POKYNY PRO PSANÍ LEVOU RUKOU Metodiku psaní levou rukou převzali odborníci z metodiky psaní rukou pravou a to tak, že zrcadlově převrátili obraz polohy psaní praváka (Sovák, 1985, Vodička, 2008). U nás se touto metodikou zabýval hlavně Miloš Sovák (1962, 1966, 1985). Proti jeho metodice se v posledních letech konfrontačně postavil Vodička (2008). Sovák (1966, 1985) popisuje metodiku psaní levou rukou, ke které patří správně držení těla, poloha sešitu a jeho sklon, poloha ruky a držení psacího náčiní, směr psaní a udržování střední roviny. Nedílnou součástí je i postoj učitele, spolužáků a rodiny. Všechny tyto faktory ovlivňující psaní řadí Mlčáková (2009) k hygieně psaní, navíc zde řadí i správné osvětlení psací plochy a dobu, kdy dítě píše. Správné držení těla souvisí s udržováním střední roviny těla, kdy se tělo nesmí za tuto rovinu vychýlit, jinak dojde ke křivení trupu, hlavy či ohýbání ruky v zápěstním kloubu (Sovák, 1960). Mlčáková (2009) upozorňuje rovněž na správné sezení, kdy dítě sedí na celém sedadle s nohama mírně u sebe, ohnutými koleny (přibližně pravý úhel) a s chodidly opřenými celou svou plochou o podlahu. Trup má být mírně nakloněn dopředu, ramena jsou ve stejné výšce. Předloktí jsou souměrně opřena na psací desce a směřují k sobě v pravém úhlu s lokty mírně oddálenými od trupu. Váha trupu má spočívat na sedadle, nesprávné je zatěžování předloktí. Hlava má být rovně, v prodloužení osy páteře s mírným sklonem nad papírem tak, aby vzdálenost očí od špičky pera b yla 30 cm. U dětí píšících levou rukou přidržují prsty pravé ruky papír a posunují jej směrem nahoru a dopředu, aby řádek, na kterém dítě píše, byl pořád stejně vzdálen od jeho těla (Šupšáková, 1991, Penc, 1966 in Mlčáková, 2009). Poloha sešitu u leváka je vlevo od střední roviny těla se sklonem pravého rohu směrem dolů. Dle Sováka (1966, 1985) jsou poloha a sklon sešitu různé podle toho, ve kterých řádcích je text psán, avšak 42

44 obecně platí, že u leváků je sešit či papír položen vlevo od střední roviny těla se sklonem pravého rohu směrem dolů, čili opačně než je tomu u praváků (viz obr. 3). Šupšáková (1991 in Mlčáková, 2009) píše, že se papír či sešit u dětí píšících levou rukou natáčí od střední poloviny těla levým dolním rohem směrem nahoru pod úhlem 15 25, vzhledem ke spodnímu okraji lavice (srovnej s polohou sešitu u dětí píšících pravou rukou, Mlčáková, 2009). Obr. 3 Sklon sešitu a) při psaní pravou rukou, b) při psaní levou rukou (převzato ze Sovák, 1966, s. 73) Psací náčiní má levák držet obdobně jako pravák, ale v levé ruce (Sovák, 1985). Penc (1966 in Mlčáková, 2009) popisuje úchop tužky následovně: psací náčiní drží tři mírně ohnuté prsty palec, ukazováček a prostředníček. První článek prostředníčku podpírá pero ze spodní pravé strany, palec ze strany levé a ukazováček shora. Tužka či pero, přidržované neohnutým ukazováčkem, směřuje zpět, přibližně k rameni (Sovák, 1985, s. 87). Hřbet ruky směřuje spíše vzhůru, ruka se opírá předloktím, přičemž zápěstní kloub má být uvolněn (Sovák, 1985). Healey (2002) uvádí, že levoruké děti by měly držet psací náčiní alespoň dva centimetry nebo více od konce, díky tomu lépe uvidí, co píší. Křivánek, Wildová (1998 in Mlčáková, 2009) uvádí, že pero či tužka by se měly držet lehce, 3 4 cm nad hrotem, úhel mezi perem a plochou sešitu by měl b ýt přibližně 45, a pero b y mělo směřovat k levému rameni. Dále by mělo být pero uchopeno zespod tak, aby prsty ruky zůstaly pod linkou. Pokud je pero uchopeno shora, dochází k tzv. 43

45 drápovitému úchopu, které není žádoucí, ale lze jej u některých dětí respektovat (více o tomto úchopu níže, v kap. 4.3). Stejně jako Křišťanová (1998) i Healey (2002) doporučuje použití násadky, která umožňuje správné držení psacího náčiní, a je možno ji vyrobit z moduritu otisknutím tří prstů. V souvislosti s tímto se Mlčáková (2009) zmiňuje o tzv. trojhranném programu, kter ý doporučuje používání trojhranných psacích potřeb, plastových nebo dřevěných nástavců na tužky. Sovák (1966) doporučuje používání kuličkového péra, Healey (2002) píše o plnicích perech pro leváky, které mají zakřivený hrot, a proto se nezachytávají při psaní na papíře. Leváci totiž musí pero či tužku před sebe tlačit, praváci je táhnou (Healey, 2002, Vodička, 2008). Speciální psací potřeby (bombičkové, inkoustové a jiná péra) a nejrůznější pomůcky pro levoruké děti (jako např. speciální nůžky, ořezávátka, násadky, písanky, ale i hudební nástroje a technické pomůcky) můžeme najít na webových stránkách Níže uvádíme ukázku pomůcek. Obr. 4 Bombičkové péro a násadky pro leváky (převzato z Autoři navrhují i jiné pomůcky, které umožní jednodušší nácvik úchopu psacího náčiní. Například Zapletal (1992 in Mlčáková, 2009) doporučuje použití papírové kuličky, kterou má dítě držet mezi malíčkem a prsteníčkem. Šemberová (1989 in Křišťanová, 1998) navrhuje používat úzký kornout papíru vycházející z pera, který má směřovat k rameni ruky, dítě tak kontroluje správnost držení psacího náčiní. 44

46 U leváků je také důležité správné osvětlení psací plochy, které má být zprava, u praváků zleva (Křišťanová, 1998). Nejlepším osvětlením je denní světlo, je-li nutné osvětlení umělé, doporučuje se používání zdroje s matným sklem, které způsobí změkčení světelných paprsků (Šupšáková, 1991 in Mlčáková, 2009). Směr psaní je zleva doprava, žák má psát tak, aby si nezakrýval a nerozmazával napsaný text, čili šikmo zdola s dlaní pod linkou (Sovák, 1966, 1985), viz obr. 5. Obr. 5 Doporučovaný způsob psaní (Převzato z Křišťanová, 1998, s. 28) Další zásady a doporučení pro vedení levorukého dítěte uvádí Křišťanová (1998). Rodičům radí, aby dítě se sklony k levorukosti vedli přirozeně a také aby spolupracovali s učiteli v mateřských a základních školách. Učitelé by měli zvládnout základní diagnostické postupy, dodržovat nácvik držení tužky a znát metodiku psaní levou rukou. Měli by informovat rodiče o metodice psaní jejich levorukého dítěte, také vhodně žáky motivovat, přiměřeně hodnotit jejich psaní, správně žáky v lavicích rozsadit, dbát na správné osvětlení a hygienické návyky při psaní. Dle autorky by si měli učitelé elementárních tříd také osvojit vlastní psaní levou rukou, alespoň na úrovni demonstrativní. 4.3 NEJČASTĚJŠÍ NESPRÁVNÉ PSACÍ NÁVYKY A POTÍŽE Za nevhodný způsob psaní se nejčastěji uvádí nesprávné držení těla a psacího náčiní (Sovák, 1985). Jde hlavně o vytáčení dlaně ruky dovnitř nebo vzhůru, čímž může dojít podle autora k nesprávnému, tzv. 45

47 drápovitému úchopu psacího náčiní (obr. 6), které způsobí neúspěchy v pozdějších letech školní docházky, kdy se zvyšují nároky na r ychlost psaní např. u diktátů (Sovák, 1985). Obr. 6 Drápovitý úchop (převzato z Křišťanová, 1998, s. 28) Proti tomuto tvrzení se konfrontačně staví Ivo Vodička, autor publikace Nechte leváky drápat (2008), jejíž název nám napoví autorův postoj k této problematice. Celá kniha je zaměřena na obhajobu a zdůvodnění používání drápovitého úchopu psacího náčiní při psaní. Vodička (2008) nabízí levákům, aby drápali a hledali nejvhodnější způsob psaní, který jim umožní psát tahem a ne tlakem. V příloze č. 3 jsou znázorněny různé způsoby psaní leváků podle Vodičky. Obr. 7 Přijatelný způsob drápání podle Vodičky (převzato z Vodička, 2008) Další nejčastější chybou je sklon písma doleva, který se často objevuje u levorukých žáků. Přijatelné je stojaté písmo, čili nemusíme trvat na tom, aby dítě psalo ležatým písmem doprava (Sovák, 1966). Potíže se zrcadlovými tvar y b yl y u dětí píšícími levou rukou přisuzovány lateralitě, není tomu tak, stejné potíže mohou mít i děti píšící pravou rukou (Sovák, 1966). 46

48 VÝZKUMNÁ ČÁST 47

49 5 VLASTNÍ ŠETŘENÍ 5.1 CÍL ŠETŘENÍ A HYPOTÉZY Cílem pedagogického výzkumu diplomové práce bylo opakované vyšetření laterality žáků elementárních tříd vybraného souboru v časovém rozmezí 7 měsíců, a zjištění, zda za tuto dobu dojde ke statisticky významné změně v preferenci některého z párových orgánů (ruky nebo oka), čili ke změně typu laterality. Byl stanoven výzkumný problém: Změní se typ laterality šetřených žáků, za dobu 6 7 měsíců od prvního provedení zkoušky laterality? Vymezili jsme tyto hypotéz y. Hypotéza 0 : Lateralita žáků elementárních tříd se v období mezi prvním a druhým šetřením nezmění. Hypotéza A : Lateralita žáků elementárních tříd se v období mezi prvním a druhým šetřením změní. 5.2 METODOLOGIE Praktická část diplomové práce má charakter kvantitativního výzkumu. Za účelem získání teoretických poznatků o zkoumané problematice jsme shromáždili a nastudovali odbornou literaturu. Ke sběru potřebných údajů o šetřených žácích jsme vytvořili dopis s dotazníkem pro jejich rodiče. V souladu se souhlasem rodičů jsme postupně vyšetřovali lateralitu žáků elementárních tříd dle standardizované Zkoušky laterality Z. Matějčka a Z. Žlaba z roku 1972, 48

50 kterou jsme modifikovali (viz kap ). Následně jsme zapsali výsledk y zkoušek do tabulek a grafů a statisticky vyhodnotili pomocí znaménkového testu DOTAZNÍK PRO RODIČE Rodiče šetřených žáků byli osloveni v průvodním dopise, ve kterém jim bylo vysvětleno, k jakým účelům budou sloužit údaje o jejich dětech, jakou zkoušku budeme realizovat. Byli požádání o vyjádření souhlasu či nesouhlasu s vyšetřením dítěte. Dále měli vyplnit osobní údaje svého dítěte (jméno, datum narození, bydliště a podpis rodiče). Také jsme se na ně obrátili s žádostí o vyplnění krátkého dotazníku (viz příloha č. 4). Při sestavování dotazníku jsme se opírali o odbornou literaturu. Podle Chrásky (2007) je dotazník: Soustava předem připravených a pečlivě formulovaných otázek, které jsou promyšleně seřazeny a na které dotazovaná osoba (respondent) odpovídá písemně. Aplikované položky v dotazníku (dělení podle Chrásky, 2007): Podle formy požadované odpovědi: Otevřené (nestrukturované) položky nenavrhují žádné hotové odpovědi, respondent se má pouze vyjádřit k určenému předmětu. Uzavřené (strukturované) položky respondentovi se předkládá určitý počet předem připravených odpovědí. - Dichotomické respondent může odpovědět pouze dvěma navzájem se vylučujícími odpověďmi (ano/ne). - Polynomické respondent může zvolit více odpovědí než dvě. Tyto položky se dále dělí na výběrové, výčtové a stupnicové. 49

51 Nabídku jiná odpověď jsme zařadili pro případ, že respondentovi nebude vyhovovat žádná z nabízených možností. Podle obsahu, který položka dotazníku zjišťuje, jsme použili: Položky zjišťující fakta často bývají dichotomické (typ ano/ne), nebo zjišťují demografické údaje (věk, pohlaví, zaměstnání apod.). Dotazník obsahoval tři položky (viz níže). Všechny položky b yly strukturované, dichotomické, zjišťující fakta. Rodiče měli odpovědět ano/ne, popřípadě svou odpověď konkretizovat, nebo napsat svou vlastní odpověď. Jedna položka byla výčtová, kde měli dotazovaní vybrat jednu z možností. Položky dotazníku: 1. Mé dítě je šikovnější na PRAVOU RUKU LEVOU RUKU OBĚ RUCE Jiná odpověď 2. Vyskytuje se ve Vašem příbuzenství leváctví? Ne / Ano kdo Jiná odpověď. 3. Bylo Vaše dítě přecvičováno? Ne / Ano Jiná odpověď. 50

52 5.2.2 REALIZACE VÝZKUMU Měření probíhalo v hodinách výuky, a to po předchozí domluvě s ředitelem školy a třídním učitelem. Výjimečně byli žáci vyšetřeni v době před nebo po vyučování, ve školní družině. Šetření bylo realizováno vždy individuálně v prázdné třídě či v kabinetě učitelů, kde autorka práce u většiny úkolů seděla v lavici, a žák stál naproti. Doba trvání jednoho šetření byla přibližně 10 minut. Při zkoušce laterality jsme se snažili zajistit co nejlepší podmínky, ab y šetření probíhalo v klidném prostředí, a nebylo ničím rušeno. To se nám v některých případech nepovedlo. Nejčastějším důvodem bylo nezajištění volných prostor pro šetření, čehož následkem bylo šetření žáků přímo ve třídě během výuky, kd y ostatní žáci obdrželi od učitele úkoly k samostatné tiché práci, a vyšetřování probíhalo v zadní lavici třídy. Proto jsme zkoušku laterality museli ve výjimečných případech zopakovat, aby nedošlo ke zkreslení údajů. Žák y jsme ničím neovlivňovali, snažili jsme se pro všechny vytvořit stejné podmínky, zadávat stejné instrukce. Každou část zkoušky jsme komentovali formulací Dobře. Měření proběhlo dvakrát, s časovým odstupem přibližně 6 měsíců. Druhé měření jsme porovnali s prvním, a výsledky jsme zaznamenali v tabulkách a grafech MODIFIKACE ZKOUŠKY LATERALITY Zde uvádíme modifikaci slovních instrukcí Zkoušky laterality Z. Matějčka a Z. Žlaba (1972) společně s komentáři k průběhu jednotlivých zkoušek, a připojujeme fotografie použitých pomůcek. Provedli jsme zkoušku horních končetin a očí, nepřipojili jsme vyšetření dolních končetin a uší. Fotografie zaznamenávající vyšetření laterality jednoho žáka jsou umístěny v příloze č

53 Pro vyšetření žáků 1. třídy ZŠ s polským jaz ykem vyučovacím v Karviné jsme vytvořili překlad slovních instrukcí z českého jaz yka do jaz yka polského. Všem žákům této třídy b yl y zadáván y pouze instrukce v jaz yce polském (viz příloha č. 6) Zkouška laterality horních končetin 1. Korálky do lahvičky Uvedli jsme pokyn: Dej ty korálky do lahvičky. Hezky jeden po druhém. Modifikovali jsme slovní instrukci, která v původním znění říká, ať dá dítě korálky do lahvičky r ychle, opatrně, a ať je nerozhází. Zdálo se nám, že bychom tím dítě zbytečně zneklidnili, proto jsme tuto formulaci vynechali. Dbali jsme na to, aby šetřené dítě nedávalo do lahvičky více korálků najednou. Až na výjimky, kdy ž áci např. zkoušeli lahvičku nasazovat na korálky, všechn y děti správně pochopily a v ykonaly zadaný úkol. Obr. 8 Pomůcky krabička s korálky, lahvička. 2. Zasouvání kolíčků Uvedli jsme pokyn: Zasuň kolíčky do otvorů. U této zkoušky jsme kontrolovali, zda dítě zasouvá kolíčky pouze po jednom, nebo jich nabere do ruky více v tomto případě jsme upozornili dítě na to, aby svou činnost opravilo. 52

54 Zasouvání kolíčků do otvorů je jediná zkouška, u které jsme sledovali, a v poznámkách zaznamenávali směrovost zda dítě vkládá kolíčky ve směru zleva doprava, ve směru zprava doleva, nebo je vkládá střídavě. Obr. 9 Pomůcky dřevěné prkénko s otvory, kolíčky. 3. Klíč do zámku Uvedli jsme pokyn: Vyndej klíč. A teď ho tam zastrč zpátky a zkus zámek odemknout. Teď ho zamkni. Zde jsme provedli drobnou modifikaci ve slovní instrukci. S touto zkouškou děti neměly zásadní potíže. Obr. 10 Pomůcky zámek a klíč. 4. Míček do krabičky Uvedli jsme pokyn: Vezmi si míček do ruky. Teď se ho pokus vhodit do krabičky. (provádíme 3x) Modifikace u této zkoušky b yla provedena vynecháním několika slov. Dítěti jsme neříkali, aby míček hodilo do krabičky jemně, opatrně 53

55 a přesně, a to z důvodu, aby se dítě neobávalo, že když se netrefí, bude to špatně. Obr. 11 Pomůcky krabička a míček. 5. Jakou máš sílu Uvedli jsme pokyn: Teď přistup ke stolu a ukaž mi, jakou máš sílu. Vezmi krabičku jednou rukou a stiskni ji co největší silou, jako bys ji chtěl rozmáčknout. Zkouška Jakou máš sílu nebyla modifikovaná. Použili jsme pokyn, který b yl doporučen autorem. Museli jsme pouze dohlížet, aby dítě nebralo krabičku do obou rukou. Stávalo se, že dítě vzalo krabičku do rukou dříve, než jsme stihli dopovědět pokyn. V tomto případě jsme dítě upozornili, aby položilo krabičku zpátky, a poslechlo celou instrukci. Obr. 12 Pomůcky krabička. 6. Stlač mi ruce k zemi Uvedli jsme pokyn: Tak a teď zkus, jestli mi ty ruce stlačíš až k zemi, ale tlačit můžeš jen jednou rukou. 54

56 Instrukce k vykonání zkoušky byla stejná jako původní. Potýkali jsme se se stejným problémem jako u předchozí zkoušky, a to s vykonáváním úkolu před dokončením slovního pokynu. Opět jsme museli dítě upozornit, ať poslouchá pokyn do konce. 7. Sáhni si na ucho Uvedli jsme pokyn: Ukaž mi, jak by ses poškrábal na uchu. Teď se poškrábej na nose. Teď na bradě. Teď si sáhni na koleno. Provedli jsme modifikaci neuváděli jsme na začátku, aby dítě dávalo pozor, aby se nespletlo. Děti většinou neměly potíže s provedením této zkoušky. Zkouška se jim zdála zábavná. U některých dětí jsme se setkali s potíží rozlišit sluchovou cestou distinktivní rysy fonému, s tzv. fonematickou diferenciací, kdy při pokynu Poškrábej se na nose, se dítě poškrábalo na noze. V takových případech jsme dítě neopravovali, pouze jsme instrukci ještě jednou zopakovali. 8. Jak nejvýš dosáhneš Uvedli jsme pokyn: Teď mi ukaž, jak nejvýš dosáhneš. Jako kdybys chtěl dosáhnout až ke stropu. U této zkoušky jsme neprovedli žádnou modifikaci. Pro děti byla tato zkouška srozumitelná, neobjevovaly se žádné potíže. 9. Tleskání Uvedli jsme pokyn: Ukaž mi, jak umíš zatleskat, jako kdybys tleskal v divadle. Provedli jsme menší změnu v instrukci v závěru pokynu jsme neříkali, ať dítě tleská jednou rukou do druhé. Děti neměly potíže s vykonáním úkolu. 55

57 10. Jehla a nit Uvedli jsme pokyn: Teď zkus navléknout nit do jehly. Tuto zkoušku jsme nemodifikovali. U poměrně velké části dětí jsme narazili na potíže spojené s provedením úkolu. Domníváme se, že potíže měly původ v neznalosti, jak se navléká nit do jehly, a k čemu to vůbec slouží. Děti, které měly s tímto problém, zkoušely například opačným koncem jehly napichovat nit, jehlu posouvali po niti, nebo se zeptaly, co mají udělat. Proto jsme těmto dětem museli vysvětlit, že jehla má ucho, kterým se dá provléknout nit, a k čemu toto vše slouží. Obr. 13 Pomůcky jehla a nit. NÁHRADNÍ ZKOUŠKY: 11. Mnutí rukou Uvedli jsme pokyn: Teď mi ukaž, jak by sis umyl špinavé ruce / špinavý palec. U této zkoušky jsme se neptali, jak si dítě mne ruce, protože jsme se domnívali, že by dítě tento pokyn nepochopilo. Zkouška byla pro děti srozumitelná. Autorka práce musela velmi pečlivě sledovat, která ruka je u této zkoušky dominantní. 12. Strouhání mrkvičky Uvedli jsme pokyn: Teď ukaž, jak se strouhá mrkvička. 56

58 Slovní hříčku o strouhání mrkvičky znalo jen pár dětí. V dnešní době se tato hříčka již nepoužívá. Většina dětí ukázala pohyb ruk y při opravdovém strouhání mrkvičky, kdy v dominantní ruce drželi mrkev a v nedominantní ruce struhadlo. Některé děti vůbec nevěděly, jak mají úkol provést, proto jsme jim tento pohyb předvedli Zkouška laterality očí 3. Manoptoskop Uvedli jsme pokyn: Vezmi si kornout do obou rukou, přilož jej širším otvorem na obličej a podívej se mi na nos. Následně: Podívej se na tento obrázek, co na něm vidíš? (3x mezi tím vždy kornout položí). Tuto zkoušku jsme prováděli stejně, jak doporučuje Matějček, Žlab (1972). Neobjevovaly se žádné potíže s porozuměním instrukce. Obr. 14 Pomůcky kornout a obrázky. 4. Kukátko Pokyn: Vezmi si kukátko a podívej se, co tam je. Pro tuto zkoušku jsme připravili kaleidoskop. Děti s úkolem neměly žádné potíže. 57

59 Obr. 15 Pomůcky kaleidoskop URČENÍ STUPNĚ A TYPU LATERALITY Po každé provedené zkoušce laterality jsme u žáka v ypočítali kvocient pravorukosti (DQ) podle níže uvedeného vzorce, kdy jsme sečetli všechny pravoruké reakce (P), k nim připočítali polovinu součtu úkolů provedených oběma rukama (A/2), tuto sumu jsme vydělili počtem všech úkolů na horní končetinu (n=12) a vše jsme vynásobili číslem 100. DQ = U každého žáka jsme po výpočtu kvocientu pravorukosti určili stupeň laterality. Následně jsme určovali typ laterality (škála pro určení stupně a typu laterality viz kap. 2.4). 5.3 ORGANIZACE VÝZKUMU Pedagogick ý v ýzkum se povedlo uskutečnit díky vstřícnosti a spolupráci ředitelství škol, třídních učitelů a rodičů šetřených žáků. Zkoušku laterality jsme realizovali v městech Karviná a Olomouc. Ředitelé škol byli osobně kontaktovaní a seznámení s průběhem celého pedagogického výzkumu. Mohli také nahlédnout do dopisu, který byl směřován rodičům. Dále byli požádání třídní učitelé, aby předali 58

60 rodičům svých žáků dopis, o němž jsme podrobněji psali výše. Dopisy byl y rozdány 95 rodičům žáků čtyř elementárních tříd. Během listopadu a prosince 2009 odevzdalo dopisy s dotazníky 70 rodičů. Z toho 64 rodičů souhlasilo s vyšetřením dítěte a 6 nesouhlasilo. Zbyl ých 25 dopisů nebylo vráceno zpět (tab. 2, graf 1). Důvodem nevrácení dopisů s dotazníky byla ve většině případů chřipková epidemie, která v této době zapříčinila onemocnění mnoha žáků. Tab. 2 Přehled návratnosti dotazníků Graf 1 Návratnost dotazníků Všech 64 žáků bylo vyšetřeno v prvním výzkumném měření, které probíhalo v listopadu a prosinci Během druhého měření, které probíhalo v měsících květen a červen 2010, bylo v yšetřeno 63 žáků. U jedné dívky neproběhlo měření z důvodu dlouhodobé nemoci, proto nebyla zařazena do konečných výsledků pedagogického v ýz kumu. 59

61 5.4 CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉHO SOUBORU Výzkumného šetření se zúčastnily tři základní školy běžného typu dvě z Karviné a jedna z Olomouce. V tabulkách a grafech jsme použili zkratky pro školy. Pro třídu 1. A ZŠ U Lesa v Karviné je zkratka ZŠ A, ZŠ B se používá pro třídu 1. B téže základní školy, zkratka ZŠ C pro ZŠ Hálkovu v Olomouci a zkratka ZŠ D je pro ZŠ s polským jaz ykem vyučovacím v Karviné. Výběrov ý soubor tvořilo 63 žáků ze čtyř elementárních tříd základních škol. Nejvíce žáků účastnících se v ýzkumu bylo z 1. třídy ZŠ Hálkové v Olomouci (32%) a ze třídy 1. A ZŠ U Lesa v Karviné (28%). Žáků ze třídy 1. B ZŠ U Lesa v Karviné bylo 21%, a žáků ze ZŠ s polským jaz ykem vyučovacím v Karviné bylo 19%. Graf 2 Dělení výzkumného souboru podle účasti žáků elementárních tříd základních škol věku žáků. Pokusili jsme se charakterizovat výzkumný soubor dle pohlaví a CHARAKTERISTIKA SOUBORU PODLE POHLAV Í Ve skupině šetřených žáků bylo 63 dětí, z toho 25 chlapců a 38 dívek. Ve složení souboru proto převažovaly dívky, a to v poměru 60% ke 40% chlapců (viz tab. 3, graf 3). 60

62 Tab. 3 Struktura výzkumného souboru podle pohlaví Graf 3 Struktura souboru podle pohlaví CHARAKTERISTIKA SOUBORU PODLE VĚKU Výzkumný soubor jsme rozdělili do tří věkových kategorií (viz tab. 4, graf. 4). V první věkové kategorii od 5 let a 10 měsíců do 5 let a 11 měsíců, bylo pouze jedno dítě, jednalo se tedy o žáka, který využil možnosti nastoupení do 1. třídy před dosažením 6 let. Druhá kategorie, tvořena žáky ve věku od 6 let do 6 let a 11 měsíců, byla zastoupena nejčetněji, a to 56 žáky. V poslední věkové kategorii 7 let 7 let a 4 měsíce bylo 6 dětí. 61

63 Tab. 4 Rozdělení souboru podle věku dětí Graf 4 Struktura výzkumného souboru podle věku 62

64 6 VÝSLEDKY ŠETŘENÍ 6.1 ZPRACOVÁNÍ VÝSLEDKŮ ZKOUŠKY LATERALITY Výsledky šetření jsme zapisovali do záznamových listů (viz příloha č. 7), které jsme vytvořili na základě prostudování odborné literatury (Matějček, Žlab, 1972, Křišťanová, 1998). V hlavičce záznamového listu jsme uvedli informace o šetřeném dítěti: číslo dítete (pro udržení anonymity neuvádíme jméno), datum narození a přesný věk dítěte, kvocient pravorukosti, typ laterality a datum vyšetření. Vytvořili jsme tabulku, do které jsme umístili 12 položek zkoušky laterality pro ruku a 2 položky pro záznam z vyšetření očí. U každé z nich jsme mohli křížkem zaznamenat provedení úkolu pravou rukou/okem (P), levou rukou/okem (L), nebo střídavě rukama/očima oběma, tzv. ambidextrii (A). Poslední kolonka sloužila pro naše poznámky, kde jsme si na příklad zaznamenali, zda byla u zkoušky zasouvání kolíčku směrovost zleva doprava, nebo jiná. Dále záznamový list obsahoval vzorec pro výpočet kvocientu pravorukosti a škálu pro určení stupně a typu laterality. Všechny v ýsledky jsme vložili do tabulek, ze kterých jsme vypočítali, u kolika dětí se vysk ytuje daný typ laterality (viz níže) VÝSLEDKY PRVNÍHO MĚŘENÍ LATERALITY Z níže uvedené tabulky (č. 5) a grafů (č. 5a, 5b ) lze vyčíst, že nejčastěji se vyskytující lateralitou byla lateralita souhlasná (49%), z toho žáků s vyhraněným praváctvím (P/p, P-/p) bylo 43%, leváků bylo 6% (L/l, L-/l). Se stejnou četností se vysk ytovala lateralita zkřížená 63

65 (25%) i neurčitá (25%) což dohromady tvořilo polovinu šetřených žáků. Ze zkřížené laterality převažovalo zkřížení pravé ruky a levého oka (16%), a 9,5% žáků mělo zkřížení levé ruky s pravým okem. Lateralita neurčitá, při níž má žák nevyhraněnou ruku a dominantní levé oko (A/l), se vyskytovala v necel ých 13%, 8% žáků mělo vyhraněnou pravou ruku, ale oko je nevyhraněné (P/a, P-/a). Menší procento žáků (3%) preferovalo levou ruku při nevyhraněném oku (L/a, L-/a), a pouze jeden žák měl jak nevyhraněnou ruku, tak i oko (A/a). Tab. 5 Výsledky prvního měření typu laterality žáků elementárních tříd Graf 5 Výsledky prvního měření typu laterality žáků elementárních tříd Graf 5 a) Typy laterality naměřené během prvního šetření 64

66 Graf 5 b) Podrobné výsledky prvního měření typu laterality Z grafu č. 6 můžeme zjistit, jak dopadlo 1. měření laterality na jednotlivých školách. Ve všech třídách se počet žáků s lateralitou souhlasnou přibližuje polovině. Je však zřejmé, že největší počet dětí s touto lateralitou (55%) je na ZŠ Hálkově v Olomouci. Dále je 50% v 1. třídě ZŠ s polským jaz ykem vyučovacím v Karviné. Skoro vyrovnaně je to v 1.A a 1.B. třídě ZŠ U Lesa v Karviné (44% a 46%). Poměrně vysoký počet žáků má lateralitu zkříženou či neurčitou, které dosahují okolo 30% v jednotlivých třídách. Podrobnější výsledk y typů laterality uvádíme v grafech 7a, b, c, d. Graf 6 Typy laterality u žáků v jednotlivých školách během 1. měření 65

67 Graf 7 Typy laterality v jednotlivých školách první měření Graf 7 a) ZŠ v Karviné, třída 1. A Graf 7 b) ZŠ v Karviné, třída 1. B Graf 7 c) ZŠ v Olomouci Graf 7 d) ZŠ v Karviné, polská třída 66

68 6.1.2 VÝSLEDKY DRUHÉHO MĚŘENÍ LATERALITY Z tabulky č. 6 a grafů č. 8 a,b je patrné, že lateralita souhlasná se vysk ytovala nejčastěji, a to u 52% v yšetřených dětí. Z toho 41% žáků mělo souhlasnou lateralitu pravostrannou (P/p, P-/p), a 11% žáků mělo souhlasnou lateralitu levostrannou (L/l, L-/l). 30% žáků mělo lateralitu zkříženou, z toho většina žáků (24%) měla zkřížení pravé ruky a levého oka (P/l, P-/l), a 6% žáků mělo dominantní levou ruku a pravé oko (L/p, L-/p). Žáků s lateralitou neurčitou bylo 18%, přičemž dominantní pravá ruka a nevyhraněné oko (P/a, P-/a) se ve druhém měření nevysk ytlo vůbec, dominance levé ruky s nevyhraněn ým okem (L/a, L-/a) se vysk ytovala u 2% dětí. Úplná nevyhraněnost ruky i oka (A/a) se vys ytla taktéž u 2% dětí, zato typ laterality, kdy je nevyhraněná ruka s dominancí levého či pravého oka (A/p, A/l) byla změřena u 14% žáků. Tab. 6 Výsledky druhého měření laterality žáků elementárních tříd 67

69 Graf 8 Výsledky druhého měření laterality žáků elementárních tříd Graf 8 a) Typy laterality naměřené během druhého šetření Graf 8 b) Podrobné výsledky druhého měření typu laterality Níže uvedené graf y 9 a 10 znázorňují výsledky druhého měření laterality v jednotlivých školách. Alespoň polovina žáků každé třídy měla lateralitu souhlasnou, přičemž nejvíce žáků s touto lateralitou bylo ze ZŠ D (necelých 59%). Pořád se ve v ysokém měřítku vysk ytovala ve všech třídách lateralita zkřížená, a to v průměru u 30% žáků. Lateralita neurčitá byla určena v ZŠ A a ZŠ B u cca 15% žáků, v ZŠ C u 25% žáků a v ZŠ D u 8% žáků. 68

70 Graf 9 Typy laterality u žáků v jednotlivých školách během 2. měření Z grafů, které znázorňují podrobnější výsledky zkoušky laterality v jednotlivých školách, můžeme vyčíst mnoho informací. V ZŠ A b ylo z celkového počtu typu laterality souhlasné (50%) 39% žáků s pravostrannou lateralitou a 11% žáků s lateralitou levostrannou. V ZŠ B b ylo 46% žáků s lateralitou pravostrannou a 7%žáků s lateralitou levostrannou. V ZŠ C bylo 40% žáků s lateralitou pravostrannou a 10% žáků s lateralitou levostrannou, a v ZŠ D bylo 42% žáků s lateralitou pravostrannou a 17% žáků s lateralitou levostrannou. Nejvíce žáků se zkříženou lateralitou jsme vyšetřili v ZŠ A a ZŠ D, přičemž v ZŠ A bylo 17% žáků se zkřížením pravé ruky a levého oka a 17% žáků, kteří měli zkříženou levou ruku s pravým okem. V ZŠ D bylo 33% žáků se zkřížením dominantní pravé ruky s levým okem, v ZŠ B to bylo 31% žáků. V ZŠ C mělo zkřížení pravé ruky a levého oka 20% žáků a 5% žáků mělo zkříženou levou ruku s pravým okem. Nejčastějším podtypem laterality neurčité byla ambidextrie horní končetiny a dominantní levé či pravé oko. Tento typ laterality byl nejfrekventovanější v ZŠ C (25%), dále v ZŠ A (11%), a po 8% v ZŠ B a ZŠ D. Dominantní levou ruku spojenou s nevyhraněností oka mělo 5% žáků ze ZŠ A. Úplná nevyhraněnost končetiny i očí se vysk ytla v 8% v ZŠ D. 69

71 Graf 10 Typy laterality v jednotlivých školách druhé měření Graf 10 a) ZŠ v Karviné, třída 1. A (2) Graf 10 b) ZŠ v Karviné, třída 1. B (2) Graf 10 c) ZŠ v Olomouci (2) Graf 10 d) ZŠ v Karviné, polská třída (2) 70

72 6.1.3 VÝSLEDKY PREFERENCE HORNÍCH KONČETIN Během dvou šetření jsme pozorovali lateralitu žáků. Chceme ale také zjistit, kolik žáků mělo preferovanou pravou ruku, kolik ruku levou, a kolik žáků mělo nevyhraněnou horní končetinu. Proto jsme zde sledovali pouze vyhraněnost horní končetiny, bez ohledu na výsledky měření oka. V prvním měření jsme zjistili preferenci pravé ruky u 42 žáků (67%), preferenci levé ruky u 12 žáků (19%) a nevyhraněnost ruky u 9 žáků (14%) z celkového počtu 63 žáků (viz graf 11). Graf 11 Výsledky preference ruky během prvního měření Ve druhém měření preferovalo pravou ruku 41 žáků (65%), levou ruku 12 žáků (19%) a nevyhraněnou ruku mělo 10 žáků (16%) z celkového počtu 63 žáků (viz graf 12). Graf 12 Výsledky preference ruky během druhého měření 71

73 6.1.4 VÝSLEDKY SMĚROVOSTI Jak již bylo řečeno v kapitole 3 teoretické části, směrovost odehrává významnou roli v grafickém projevu žáků elementárních tříd. I m y jsme měli příležitost se přesvědčit, zda žáci s tímto mají či nemají potíže. Směrovost dětí jsme sledovali při druhé zkoušce na horní končetiny, Zasouvání kolíčků, při níž jsme si v kolonce pro poznámky zaznamenali, zda dítě zasouvalo kolíčky do otvorů ve směru zleva doprava, ve směru zprava doleva, nebo směru smíšeném, kdy dítě vkládalo kolíčky do dírek náhodně, střídavě Výsledky směrovosti v prvním měření V prvním výzkumném šetření jsme zjistili směrovost zleva doprava u 81% žáků. Ve směru zprava doleva plnilo úkol necelých 13% žáků, a asi 6% žáků při této zkoušce vkládalo kolíčky do dírek střídavě, čili jsme u nich určili směrovost neustálenou (viz tab. 7, graf 13). Tab. 7 Výsledky směrovosti v elementárních třídách při prvním měření 72

74 Graf 13 Výsledky směrovosti v elementárních třídách při prvním měření Pokud se podíváme na výsledky v jednotlivých třídách (graf 14), nejvíce žáků se směrovostí zleva doprava bylo ze ZŠ v Olomouci, nejméně žáků s touto směrovostí bylo z polské třídy ZŠ v Karviné. Nejvíce žáků, kteří prováděli činnost spontánně zprava doleva, bylo z polské třídy ZŠ v Karviné (37,5%), 25% žáků bylo ze třídy 1. A ZŠ v Karviné a ze ZŠ v Olomouci, a nejméně žáků bylo z 1. B třídy ZŠ v Karviné (12,5%). Směrovost neustálenou měli dohromady pouze 4 žáci 2 ze třídy 1. B ZŠ Karviná (50%), a po jednom (25%) ze třídy 1. A ZŠ Karviná a ze ZŠ v Olomouci. Graf 14 Výsledky směrovosti v jednotlivých třídách při prvním měření 73

75 Výsledk y směrovosti ve druhém měření V druhém měření jsme zjistili směrovost zleva doprava u 84% žáků, směrovost zprava doleva u 6% žáků a neustálenou směrovost u 9,5% žáků (viz tab. 8, graf 15). Tab. 8 Výsledky směrovosti v elementárních třídách při druhém měření Graf 15 Výsledky směrovosti v elementárních třídách při druhém měření Největší počet žáků se směrovostí zleva doprava byl v elementární třídě v Olomouci (32%) a ve třídě 1. A ZŠ Karviná (30%). Ve třídách 1. B a v polské třídě ZŠ v Karviné bylo po 10 žáků (19%) s touto směrovostí. Směrovost zprava doleva jsme zaznamenali celkem u 4 žáků, u dvou žáků (50%) ze ZŠ Karviná z 1. A, u jednoho žáka ze ZŠ v Olomouci a jednoho žáka z polské třídy v Karviné (25%). Neustálenou směrovost mělo dohromady 6 šetřených žáků. Z nich bylo 50% ze třídy 1. B z Karviné (3 žáci), 33% ze ZŠ v Olomouci (2 žáci) a 17% ze ZŠ polské v Karviné (1 žák). 74

76 Graf 16 Výsledky směrovosti v jednotlivých třídách při druhém měření 6.2 APLIKACE ZNAMÉNKOVÉHO TESTU Pro ověření vztahů mezi dvěma opakovanými měřeními jsme aplikovali znaménkový test. Chráska (2007, s. 89) uvádí, že: Tento statisticky test významnosti se užívá v případě dvou opakovaných měření na týchž objektech. Hodnoty naměřené u jednoho objektu ve výběru tvoří vždy pár. Pomocí znaménkového testu lze rozhodnout, zda mezi oběma opakovanými měřeními týchž objektů je významný rozdíl či nikoli STANOVENÍ NULOVÉ A ALTERNATIVNÍ HYPOTÉZY K ověření vztahů mezi měřeními jsme formulovali hypotézu nulovou a alternativní. Nulová hypotéza předpokládá, že mezi sledovanými jevy není vztah (souvislost, rozdíl), zato hypotéza 75

77 alternativní předpokládá, že mezi sledovanými jevy vztah je (Chráska, 2007). Hypotéza 0 : Typ laterality žáků elementárních tříd se mezi prvním a druhým měřením významně nezmění. Hypotéza A : Typ laterality žáků elementárních tříd se mezi prvním a druhým měřením významně změní. Zvolili jsme 0,05 (5%) hladinu významnosti 5% pravděpodobnost, že neoprávněně odmítneme nulovou hypotézu (Chráska, 2007) ZÁPIS ZMĚN TYPU LATERALITY Pro zjištění vztahů mezi dvěma opakovanými měřeními jsme u každého žáka pomocí písmene (Z) a (0) vyjádřili, zda došlo ke změně laterality (Z), či nikoli (0). Zaznamenávali jsme zvlášť změnu v preferenci horních končetin a zvlášť změny preference očí. Tabulku 9 se záznamem výsledků znaménkového testu uvádíme níže. Změny v preferenci horních končetin jsme určovali dle stupně laterality (viz kap. 2.4): (P), (P-), (A), (L-) a (L), kdy za změnu jsme považovali změnu z (P) nebo (P-) na (A), z (L) nebo (L-) na (A), změnu z (A) na (P-) nebo (P) a změnu z (A) na (L-) nebo (L). Znaménkem (0), který v yjadřuje stav beze změny, jsme označili situace, kdy došlo k méně významným změnám z (P) na (P-) a opačně, nebo změnu z (L) na (L-) a opačně. Změnu dominance očí jsme zaznamenávali znaménkem (Z), pokud došlo ke změně preference z (p) na (a), z (p) na (l) a změně z (l) na (a) nebo (l) na (p). 76

78 6.2.3 VÝSLEDKY ZNAMÉNKOVÉHO TESTU Znaménkový test je založen na úvaze, že v případě, že by neb yl mezi oběma měřeními rozdíl, měla by se obě znaménka vysk ytovat se stejnou pravděpodobností, tj. měl by jich být stejný počet. Rozdíl mezi opakovanými měřeními se projeví tím, že znaménka jednoho druhu začnou převažovat nad znaménky druhého druhu, a to tím více, čím tento rozdíl bude výraznější. (Chráska, 2007, s. 89). Na základě tabulky 9 a grafů 17, 18 můžeme konstatovat, že ke změně preference horní končetiny došlo u 12 žáků (19%), ke změně preference oka došlo u 11 žáků (17%), a u 1 žáka (2%) došlo ke změně preference jak ruky, tak i oka. Ke změnám typu laterality došlo u 24 žáků (38%) z celkového souboru 63 žáků (100%). U ostatních 39 žáků (62%) nedošlo k významné změně laterality. 77

79 Tab. 9 Znaménkový test záznam změn Č. ŠKOLA LAT. 1 DQ 1 TYP 1 LAT. 2 DQ 2 TYP 2 Změna ruky oka 56. ZŠ C S 87,5 P-/p S 95,8 P/p ZŠ C S 83 P-/p S 75 P-/p ZŠ C S 91 P/p S 83,3 P-/p ZŠ C S 100 P/p S 75 P-/p ZŠ C S 87,5 P-/p S 79,2 P-/p ZŠ C S 79 P-/p S 83,3 P-/p ZŠ C S 29 L-/l S 29,2 L-/l ZŠ C S 75 P-/p N 70,8 A/p Z ZŠ C S 95,8 P/p S 91,6 P/p ZŠ C S 91,6 P/p S 87,5 P-/p ZŠ C S 83,3 P-/p N 71 A/p Z ZŠ D S 100 P/p S 75 P-/p ZŠ D S 91 P/p S 91,6 P/p ZŠ D S 79 P-/p S 83,3 P-/p ZŠ D S 83,3 P-/p S 79,2 P-/p ZŠ D S 20 L/l S 12,5 L/l ZŠ D S 83 P-/p Z 83,3 P-/l 0 Z 8. ZŠ A S 83 P-/p S 83,3 P-/p ZŠ A S 91 P/p N 62,5 A/p Z ZŠ A S 29 L-/l S 25 L-/l ZŠ A S 20 L/l S 8,3 L/l ZŠ A S 87,5 P-/p S 95,8 P/p ZŠ A S 100 P/p S 95,8 P/p ZŠ A S 95 P/p S 95,8 P/p ZŠ A S 75 P-/p S 83,3 P-/p ZŠ B S 87,5 P-/p S 91,6 P/p ZŠ B S 87,5 P-/p S 87,5 P-/p ZŠ B S 83 P-/p S 87,5 P-/p ZŠ B S 75 P-/p S 87,5 P-/p ZŠ B S 91,6 P/p Z 100 P/l 0 Z 52. ZŠ B S 87,5 P-/p S 79,2 P-/p ZŠ C N 75 P-/a Z 79,2 P-/l 0 Z 57. ZŠ C N 87,5 P-/a Z 95,8 P/l 0 Z 11. ZŠ C N 33,3 L-/a S 29,2 L-/l 0 Z 42. ZŠ D N 83,3 P-/a Z 83,3 P-/l 0 Z 44. ZŠ D N 70 A/p S 75 P-/p Z ZŠ D N 54 A/l N 66,6 A/l ZŠ D N 58 A/l S 41,6 L-/l Z 0 9. ZŠ A N 50 A/a N 71 A/p 0 Z 26. ZŠ A N 95 P/a Z 75 P-/l 0 Z 28. ZŠ A N 29 L-/a Z 25 L-/p 0 Z 29. ZŠ A N 79 P-/a S 92 P/p 0 Z 36. ZŠ A N 54 A/p S 75 P-/p Z ZŠ A N 66 A/l Z 83,3 P-/l Z 0 5. ZŠ B N 58,3 A/p N 54 A/p ZŠ B N 66,6 A/l S 37,5 L-/l Z ZŠ B N 70 A/p S 87,5 P-/p Z ZŠ C Z 20 L/p Z 29,2 L-/p ZŠ C Z 83 P-/l Z 91,6 P/l ZŠ C Z 79 P-/l Z 87,5 P-/l ZŠ C Z 8,3 L/p N 50 A/p Z ZŠ C Z 25 L-/p N 62,5 A/p Z ZŠ C Z 95,8 P/l N 71 A/l Z ZŠ D Z 79 P-/l Z 87,5 P-/l ZŠ D Z 87,5 P-/l Z 91,6 P/l ZŠ A Z 33 L-/p N 46 L-/a 0 Z 25. ZŠ A Z 29 L-/p Z 33 L-/p ZŠ A Z 33 L-/p Z 41,6 L-/p ZŠ A Z 87,5 P-/l Z 83,3 P-/l ZŠ B Z 75 P-/l Z 87,5 P-/l ZŠ B Z 75 P-/l N 71 A/a Z Z 53. ZŠ B Z 95 P/l Z 91,6 P/l ZŠ B Z 79 P-/l Z 87,5 P-/l

80 Graf 17 Záznam změny preference horní končetiny a oka U sedmi žáků (11%) došlo ke změně typu laterality z neurčité na souhlasnou, u šesti žáků (9%) se změnila lateralita neurčitá na zkříženou. U pěti žáků (8%) jsme zaznamenali změnu laterality ze zkřížené na neurčitou. Tři žáci (5%) měli změněný typ laterality ze souhlasné na neurčitou, u dvou žáků (3%) došlo ke změně z laterality souhlasné na zkříženou, a u jednoho žáka (2%) nedošlo přímo ke změně typu laterality, ale byla zaznamenána změněna dominance oka z A/a na A/p v rámci laterality neurčité (viz graf 18). Graf 18 Změna typu laterality 79

81 Jak jsme již výše zmiňovali, zjistili jsme, že ke změně typu laterality došlo u 24 šetřených dětí. Celkový počet šetřen ých dvojic byl 63. Proto můžeme konstatovat, že výskyt řidčeji se vysk ytujícího druhu (24 znamének) je statisticky významný v ýsledek (v našem případě je větší než 23). Proto můžeme odmítnout hypotézu nulovou H 0. Z naměřených výsledků je možno usuzovat na statisticky významnou změnu typu laterality žáků elementárních tříd. Přijímáme tak hypotézu alternativní H A, kterou potvrzujeme, že typ laterality žáků elementárních tříd se během prvního a druhého měření významně změnil. 80

82 7 ANALÝZA VÝSLEDKŮ 7.1 SROVNÁNÍ VÝSLEDKŮ PRVNÍHO A DRUHÉHO MĚŘENÍ LATERALITY Porovnáme-li dvě opakující se měření (viz graf 19), zjistíme, že ve druhém kontrolním měření došlo k mírnému nárustu výsk ytu laterality souhlasné, a to o necelé 3% (o 2 žáky více) oproti prvnímu měření. Zv ýšil se také počet žáků se zkříženou lateralitou o 5% (o 4 žáky více). Zato žáků s lateralitou neurčitou ubylo o 8% (o 5 žáků méně). Graf 19 Výsledky dvou měření laterality - komparace 81

83 Počet vyhraněných praváků se lišil pouze v 1,5% (o 1 žáka méně oproti prvnímu měření), ale vyhraněn ých leváků přibylo o 5% (o 3 žáky více), viz graf 20. Počet dětí s preferovanou pravou rukou a dominantním levým okem se zvýšil z 16% (10 žáků) na 24% (15 žáků). Zkřížená lateralita, kdy je dominantní levá ruka a pravé oko, klesla z původních 9,5% (6 žáků) na 6% výsk ytu (4 žáci). Z grafu 20 je patrné, že ve druhém šetření se nevyskytla lateralita neurčitá, u níž měl šetřený vyhraněnou pravou ruku a nevyhraněné oko (P/a, P-/a), oproti šetření prvnímu, kdy tato lateralita měla zastoupení téměř 8% (5 žáků). Zaznamenali jsme pokles laterality neurčité, při níž je dominantní levá ruka a nevyhraněné oko, ze 3% (2 žáci) na 1,5% (1 žák). Neurčitá lateralita rukou i očí (A/a) se vysk ytovala ve stejném počtu u jednoho, ale ne téhož žáka. Zato žáků s lateralitou neurčitou, kdy je nevyhraněná ruka a dominantní oko pravé či levé, přibylo o necelé 2% (o 2 žáky). Graf 20 Podrobné výsledky dvou měření laterality komparace 82

84 7.2 VÝSKYT PREFERENCE HORNÍ KONČETINY Výskyt preferencí horních končetin (graf 21) b yl přibližně stejný při prvním i druhém měření. Došlo k poklesu výsk ytu preference pravé ruky, a to u jednoho žáka (o 2%). Žáků s preferovanou levou rukou byl stejný počet u obou měření. Zato žáků s nevyhraněnou rukou přibylo ve druhém měření o 2% (o 1 žáka více). Graf 21 Výskyt preference horní končetiny během první a druhé zkoušky laterality 7.3 SROVNÁNÍ VÝSLEDKŮ SMĚROVOSTI V níže uvedeném grafu 22 je zobrazena komparace dvou šetření, při nichž jsme pozorovali směrovost žáků. Musíme podotknout, že za správnou a žádoucí považujeme směrovost zleva doprava, jako to uvádíme v kapitole 3 teoretické části. 83

85 Konstatujeme, že se za dobu 6 7 měsíců, u několika žáků směrovost změnila. Směrovost zleva doprava vzrostla z 81% na 84% (o dva žáky více), dětí se směrovostí zprava doleva ubylo z necelých 13% na 6% (čili o čtyři žáky méně oproti prvnímu šetření). Směrovost neustálená se zvýšila z původních 6% na 9,5% (o 2 žáky více), což můžeme vysvětlit např. nesoustředěností dítěte během měření laterality, těkavostí, apod. S přesností však můžeme říci, že 84% žáků na konci školního roku elementární třídy plnilo úkoly ve směru zleva doprava, což je velmi důležité při psaní, kreslení, a jiných grafomotorických činnostech. Graf 22 Komparace vyšetřené směrovosti v prvním a druhém měření 84

86 8 ZÁVĚRY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ A DISKUSE Cílem pedagogického výzkumu bylo opakované vyšetření laterality žáků elementárních tříd, které bylo realizováno s časovým odstupem 7 měsíců. Zjišťovali jsme, zda za tuto dobu dojde ke statisticky významné změně typu laterality šetřených žáků. Na základě vyhodnocení výzkumu můžeme podat následující závěry. Hypotéza nulová H 0 : nebyla potvrzena. Typ laterality žáků elementárních tříd se mezi prvním a druhým měřením významně nezmění. Hypotéza alternativní H A : byla potvrzena. Typ laterality žáků elementárních tříd se mezi prvním a druhým měřením významně změní. Jsme si vědomi, že přijetí hypotéz y alternativní bylo na hranici s přijetím hypotéz y nulové. Za změnu můžeme považovat výrazný pokles výsk ytu laterality neurčité ve druhém měření. Přibylo také žáků s lateralitou souhlasnou s vyhraněnou lateralitou levostrannou, a to téměř o polovinu. Významná změna nastala také u typu laterality zkřížené, kde přibylo žáků s preferencí pravé ruky a levého oka, a na opačné straně ubylo žáků s preferencí levé ruky a pravého oka. Poměr výsledků dominance horní končetiny zůstal ve druhém měření téměř stejný jako během měření prvního (viz graf 23). Dle všeobecných předpokladů byla nejvíce preferovanou končetinou ruka pravá (asi 66%), dále ruka levá u 19% dětí, a nevyhraněnou ruku mělo přibližně 15% dětí. Ve směrovosti jsme zaznamenali nárůst při vykonávání úkolů zleva doprava a paralelně s tím i pokles ve vykonávání úkolů zprava doleva. 85

87 Můžeme proto říci, že u šetřených žáků nastala za dobu 7 měsíců mezi prvním a druhým měřením změna, kterou lze hodnotit jako statisticky významnou. Graf 23 Změna v rámci typu laterality 86

88 ZÁVĚR V diplomové práci jsme se pokusili shrnout všechny potřebné informace k danému tématu, od vysvětlení potřebných pojmů až po stručné popsání diagnostiky laterality a metodiky psaní leváků. Cílem diplomové práce bylo jak mapování výsk ytu dan ých typů laterality u dětí elementárních tříd, tak i zjišťování, zda za uvedenou dobu může dojít k zásadním změnám laterality. Pro naplnění cíle jsme opakovaně uskutečnili šetření laterality u všech dětí. Zjistili jsme, že nejčastěji se vyskytovala lateralita souhlasná pravostranná, dále lateralita zkřížená a neurčitá. Na základě analýz y výsledků jsme zjistili, že se lateralita během několika měsíců strávených v elementární třídě může u mnohých dětí ještě vyvíjet a měnit. Vidíme také, že značná část dětí (17,5%) měla na konci první třídy zjištěnou lateralitu neurčitou. Toto je důležitý poznatek, který vybízí k otázce, zda si tuto skutečnost uvědomují hlavně učitelé elementaristé. Jako příklad uvedeme případ jednoho žáka, u kterého jsme během prvního šetření zjistili lateralitu souhlasnou levostrannou, méně vyhraněnou. V zápětí na to jsme se dozvěděli, že žák používá k psaní ruku pravou. Jak se k tomuto problému postaví učitelé? Začnou hledat způsoby, jak ými nabídnou dítěti psaní rukou levou? Nebo vše nechají tak, protože se už dítě učí psát rukou pravou? Setkala jsem se s reakcí učitelky, která nevěděla, co s tím má dělat. Jsem si jistá, že takových učitelů bude více. Jsou to otázky, které nás vedou k zamýšlení, zda jsou poskytovány dostatečné informace o lateralitě učitelům, kteří mohou mnohdy rozhodnout o dalším osudu dítěte, u něhož, třeba nevědomě, přecvičují lateralitu. Chceme poukázat na užitečnost dalšího zkoumání této oblasti. Myslíme si, že hlubší prozkoumání problematiky laterality žáků elementárních tříd, přinese důkladnější informace a závěry. 87

89 Seznam použitých zdrojů BRAGDON D., A., GAMON, D. Když mozek pracuje jinak. 1. vyd. Praha: Portál, s s. ISBN BRAGDON, D., A., GAMON D. Hry pro levou polovinu mozku: Mentální trénink ke stimulování pozitivních emocí a k rozvíjení schopnosti řešit problémy. Praha: Portál, s. ISBN Corpus callosum. Co je corpus callosum [online] [cit ]. Dostupné na WWW: < DRNKOVÁ, Z., SYLLABOVÁ, R. Záhada leváctví a praváctví. 2. vyd. Praha: Avicenum, zdravotnické nakladatelství, s. ISBN DVOŘÁK, J. Logopedický slovník. 3. vyd. Žďár nad Sázavou: Logopedické centrum, s. ISBN GOLDBERG, E. Paradox moudrosti: Jak být duševně výkonnější, přestože mozek stárne. Praha: Karolinum, s ISBN HEALEY, J., M. Leváci a jejich výchova. 1. vyd. Praha: Portál, s. ISBN CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu: Základy kvantitativního výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada, s. ISBN KOUKOLÍK, F. Mozek a jeho duše. 3. vyd. Praha: Galen, 2008a. 263 s. ISBN KOUKOLÍK, F. Pravý a levý mozek lateralita [online]. 2008b. [cit ]. Dostupné na WWW: < KŘIŠŤANOVÁ, L. Diagnostika laterality a metodika psaní levou rukou. 4. vyd. Hradec Králové: GAUDEAMUS, s. ISBN

90 Labeled Diagrams od the Human Brain [online] [cit ]. Dostupné na WWW: < >. LECHTA, V. a kol. Diagnostika narušené komunikační schopnosti. 1. vyd. Praha: Portál, Kap. 7. Základní vyšetření, s ISBN LOVE, R. J., WEBB, W. G. Mozek a řeč: Neurologie nejen pro logopedy. 1. vyd. Praha: Portál, s. ISBN MATĚJČEK, Z. Dyslexie. 3. vyd. Praha: H&H, ISBN X. MATĚJČEK, Z., ŽLAB, Z. Zkouška laterality. Bratislava: Psychodiagnostika, MLČÁKOVÁ, R. Grafomotorika a počáteční psaní. 1. vyd. Praha: Grada, s. ISBN Obchod pro leváky [online]. [cit ]. Dostupné na WWW: < PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Speciální pedagogika osob s narušením komunikační schopnosti. In RENOTIEROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, L. a kol. Speciální pedagogika. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006, s ISBN POKORNÁ, V. Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. 3. vyd. Praha: Portál, s. ISBN SOVÁK, M. Lateralita jako pedagogický problém. 1. vyd. Praha: SPN, s. SOVÁK, M. Logopedie předškolního věku. 1. vyd. Praha: SPN, Kapitola 12. Levoruké dítě v mateřské škole. s SOVÁK, M. Metodika výchovy leváků. 1.vyd. Praha: SPN, 1966, 160 s. SOVÁK, M. Uvedení do logopedie. 1. vyd. Praha: SPN, s. SOVÁK, M. Výchova leváků v rodině. 7. vyd. Praha: SPN, s. 89

91 SOVÁK, M. Výchovné problémy leváctví. 1. vyd. Praha: SPN, s. SYNEK, F. Záhady levorukosti: Asymetrie u člověka. 1. vyd. Praha: Horizont, s. ŠKODOVÁ, E., JEDLIČKA, I. a kol. Klinická logopedie. 2. vyd. Praha: Portál, s. ISBN TROJAN, S., DRUGA, R., PFEIFFER, J. Centrální mechanismy řízení motoriky: Teorie, poruchy a léčebná rehabilitace. 2. vyd. Praha: Avicenum, s. ISBN TYMICHOVÁ, H. Nauč mě číst a psát. 3. vyd. Praha: SPN, s. ISBN VODIČKA, I. Nechte leváky drápat. 1. vyd. Praha: Portál, s. ISBN VOKURKA, M., HUGO, J. Praktický slovník medicíny. 7. vyd. Praha: MAXDORF, s. ISBN ZELINKOVÁ, O. Poruchy učení. 10. vyd. Praha: Portál, Kapitola 12. Lateralita, dominance a leváctví, s ISBN ZOCHE, H., J. Vidím svět i z druhé strany: Mimořádné schopnosti leváků. 1. vyd. Praha: Ikar, s. ISBN

92 Seznam obrázků Obr. 1 Řečová centra v mozku a ostatní oblasti Obr. 2 a) Corpus callosum, b) Vlákna corpus callosum Obr. 3 Sklon sešitu a) při psaní pravou rukou, b) při psaní levou rukou Obr. 4 Bombičkové péro a násadky pro leváky. Obr. 5 Doporučovaný způsob psaní Obr. 6 Drápovitý úchop Obr. 7 Přijatelný způsob drápání podle Vodičky Obr. 8 Pomůcky krabička s korálky, lahvička Obr. 9 Pomůcky dřevěné prkénko s otvory, kolíčky Obr. 10 Pomůcky zámek a klíč Obr. 11 Pomůcky krabička a míček Obr. 12 Pomůcky krabička Obr. 13 Pomůcky jehla a nit Obr. 14 Pomůcky kornout a obrázky Obr. 15 Pomůcky kaleidoskop 91

93 Seznam tabulek Tab. 1 Schéma rozložení funkcí hemisfér Tab. 2 Přehled návratnosti dotazníků Tab. 3 Struktura výzkumného souboru podle pohlaví Tab. 4 Rozdělení souboru podle věku dětí Tab. 5 Výsledky prvního měření typu laterality žáků elementárních Tab. 6 Výsledky druhého měření laterality žáků elementárních tříd Tab. 7 Výsledky směrovosti v elementárních třídách při prvním měření Tab. 8 Výsledky směrovosti v elementárních třídách při druhém měření Tab. 9 Znaménkový test záznam změn 92

94 Seznam grafů Graf 1 Návratnost dotazníků Graf 2 Dělení výz kumného souboru podle účasti žáků elementárních tříd základních škol Graf 3 Struktura souboru podle pohlaví Graf 4 Struktura výzkumného souboru podle věku Graf 5 Výsledky prvního měření typu laterality žáků elementárních tříd Graf 6 Typ y laterality u žáků v jednotlivých školách během 1. měření Graf 7 Typ y laterality v jednotlivých školách první měření Graf 8 Výsledky druhého měření laterality žáků elementárních tříd Graf 9 Typ y laterality u žáků v jednotlivých školách během 2. Měření Graf 10 Typ y laterality v jednotlivých školách druhé měření Graf 11 Výsledky preference ruk y během prvního měření Graf 12 Výsledky preference ruk y během druhého měření Graf 13 Výsledky směrovosti v elementárních třídách při prvním měření Graf 14 Výsledky směrovosti v jednotlivých třídách při prvním měření Graf 15 Výsledk y směrovosti v elementárních třídách při druhém měření Graf 16 Výsledky směrovosti v jednotlivých třídách při druhém měření Graf 17 Záznam změny preference horní končetiny a oka Graf 18 Změna typu laterality Graf 19 Výsledky dvou měření laterality komparace Graf 20 Podrobné výsledk y dvou měření laterality komparace Graf 21 Výskyt preference horní končetiny během první a druhé zkoušky laterality Graf 22 Komparace vyšetřené směrovosti v prvním a druhém měření Graf 23 Změna v rámci typu laterality 93

95 Seznam příloh Příloha č. 1 Pokyn o respektování přirozené laterality dětí Příloha č. 2 Ukázka přípravných cviků Příloha č. 3 Způsoby psaní leváků Příloha č. 4 Dotazník pro rodiče Příloha č. 5 Fotografie z vyšetření laterality Příloha č. 6 Slovní instrukce zkoušky laterality v jaz yce polském Příloha č. 7 Vyplněný záznamový list 94

96 PŘÍLOHA Č. 1 Pokyn o respektování přirozené laterality dětí (převzato z VODIČKA, I. Nechte leváky drápat. 1. vyd. Praha: Portál, s. ISBN ).

97 PŘ Í L O H A Č. 2 U k á z k a p ř í p r a v n ýc h c v i k ů a)grafomotorika b) přípravná cvičení písma (převzato ze SOVÁK, M. M e t o d i k a v ý c h o vy l e v á k ů. 1. v yd. P r a h a : S P N, , s. ) a) b)