Ustavn ı pr avo a st atovˇ eda Studenti PF UK Vypracovan e ot azky ke zkouˇ sce 2011

Transkript

1 Ústavní právo a státověda Studenti PF UK Vypracované otázky ke zkoušce 2011

2 Tento text vznikl jako příprava na ústní zkoušku z předmětu Ústavní právo a státověda, vyučovaného na právnické fakultě UK. Text vytvořili sami studenti druhého ročníku, nemusí tedy být i přes veškeré korektury zcela správný a autoři nepřebírají žádnou odpovědnost za výsledek zkoušky. Texty byly vytvořeny na wiki studentů PF UK Soubor vygenerován: , 03:49 ii

3 Obsah 1 Skupina A Předmět a prameny ústavního práva Předmět ústavního práva Prameny ústavního práva Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a Státovědný základ Pl. ÚS 14/94 Dreithaler Ústavní pořádek Místo principů v ústavním právu Ústava ČR - vznik, koncepce, forma, obsah Historický kontext vzniku ústav států střední a východní Evropy Proces vzniku Ústavy ČR Historická podmíněnost ústavního vývoje Koncepce Ústavy ČR Forma Ústavy ČR Funkce ústavy ČR Obsah Ústavy ČR Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR Přístupy ke vztahu mezinárodního a vnitrostátního práva Vývoj vztahu Československa k mezinárodnímu právu Vztah mezinárodního práva a vnitrostátního práva ČR Definiční znaky mezinárodních smluv Prezident republiky Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR Členství ČR v EU Přenos pravomocí ČR na EU Povaha práva EU Vztah práva ČR a práva EU Občanství EU Ústavní orgány ČR a orgány EU Nálezy ÚS Československá a česká státní idea obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR Československá a česká státní idea 30 Aktuální význam ústavních tradic Státní symboly a jiná symbolika ČR Užívání státních symbolů Další zákonné a neoficiální formy symbolizující ČR Ústavní charakteristika ČR; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát Ústavní vymezení ČR ČR jako demokratický právní stát Ústavní sebeomezení státu ČR jako sekulární stát iii

4 OBSAH OBSAH Nálezy ÚS Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR.. 38 Státovědný základ Jednota a dělba moci v ústavním vývoji Dělba moci v konstrukci Ústavy ČR Nálezy ÚS Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor Státovědný základ Historická geneze Ústavní zakotvení suverenity lidu Suverenita lidu suverenita státu Formy uskutečňování suverenity lidu Právo na odpor Související instituty platného práva ČR Volební právo a volební systémy v ČR Historie Právní úprava Volební právo a jeho principy Volební systém Ústavní východiska voleb Mezinárodněprávní východiska voleb Obecná ustanovení voleb do Parlamentu ČR 51 Volby do Poslanecké sněmovny Volby do Senátu Volby do zastupitelstev obcí Volby do zastupitelstev krajů Volby do Evropského parlamentu Co se (možná) chystá, aneb z Programového prohlášení vlády (4.srpen 2010) Nálezy ÚS Další způsoby ustavování do funkcí Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR Soudní ochrana ve věcech seznamu voličů Soudní ochrana ve věcech registrace kandidátních listin a přihlášek k registraci Neplatnost voleb, neplatnost hlasování, neplatnost volby některého z kandidátů Ochrana ve věcech zániku mandátu 64 Soudní řízení ve věcech volebních Nálezy ÚS Zákonodárná moc v ČR 65 Historický vývoj Právní úprava zákonodárné moci Parlamentarismus v České republice Pravomoci Parlamentu České republiky Komory Parlamentu České republiky Orgány a funkcionáři komor Parlamentu ČR Organizace jednání komor Parlamentu ČR Usnášení komor a hlasování Mandát poslance a senátora vznik, obsah, záruky, zánik Mandát Vznik mandátu 78 Obsah mandátu Záruky výkonu mandátu Zánik mandátu 81 Další informace 81 Historie Klouzavý mandát Poznámky Legislativní proces v ČR Právní úprava zákonodárného procesu Fáze legislativního procesu Zvláštní procedury Význam vlády při legislativním procesu Role Ústavního soudu Relevantní nálezy ÚS Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR iv

5 OBSAH OBSAH Právní úprava Východiska Sbírka zákonů Sbírka mezinárodních smluv Společná ustanovení pro Sb. a Sb. m. s Publikace dalších právních předpisů Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů Pojem ústavní činitel Imunita Význam slibu Délka funkčních období ústavních činitelů 109 Aktuální návrhy Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR Ústavní činitelé Další způsoby ustavování do funkcí Výkonná moc ČR Prezident republiky Vláda Ministerstva a jiné ústřední správní úřady Jiné ústřední správní úřady Další orgány státu s celostátní územní působností Orgány územní samosprávy Normotvorba jiných správních úřadů Státní zastupitelství Prezident republiky ČR Historické postavení Hlava státu Vznik, trvání a zánik funkce prezidenta republiky Pravomoci prezidenta Sídlo a kancelář prezidenta, ochrana, plat Aktuálně - přímá volba prezidenta Pravomoci prezidenta republiky Pravomoci prezidenta republiky vůči Parlamentu ČR Pravomoci prezidenta republiky vůči vládě a jiným orgánům výkonné moci Pravomoci prezidenta republiky vůči moci soudní Pravomoci prezidenta republiky k jiným ústavním orgánům Další pravomoci prezidenta republiky Nálezy ÚS Vláda ČR Postavení vlády v historii Ústavní postavení vlády Normotvorba vlády ČR Struktura ministerstev a jiných ústředních správních orgánů Nálezy ÚS Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky Právní úprava v ČR Obecně o soudní moci Soudní moc v české historii Soudní moc v ČR Nálezy ÚS Ústavní soud v ústavním systému ČR Právní úprava Koncepce ÚS obecně Ústavní soud v české historii 155 Charakteristika činnosti Soudce ÚS Orgány ÚS ÚS x jiné ústavní orgány Působnost Ústavního soudu a řízení před ním Obecná úprava řízení před ÚS Jednotlivá řízení před ÚS Kárné řízení Současná situace v

6 OBSAH OBSAH 1.26 Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu Rozhodnutí ÚS Závaznost rozhodnutí ÚS Prameny ústavního práva v ČR v souvislosti s rozhodovací činností ÚS Význam judikatury ÚS Soustava soudů ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady Soustava soudů ČR Jmenování a odvolávání soudců 179 Přísedící Soudcovské rady Nálezy ÚS Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) Veřejný ochránce práv (VOP) Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) Česká národní banka (ČNB) Státní zastupitelství Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR Zákonná úprava Územní členění státu X Samospráva Pojmy (obecně) Charakteristika územních samosprávných celků Samostatná působnost územních samosprávných celků Orgány územních samosprávných celků Normotvorba územních samosprávných celků Zásahy státu do samosprávy Nálezy ÚS Zajišt ování bezpečnosti v ČR - ústavní a zákonná úprava Pojetí a význam bezpečnosti státu Mimořádné stavy Subjekty zabezpečující bezpečnost státu Skupina B Státní občanství vznik, právní úprava, zánik Právní úprava státního občanství v ČR Vznik a zánik státního občanství Principy právní úpravy státního občanství v ČR Mezinárodní smlouvy vztahující se k úpravě státního občanství Listina základních práv a svobod vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám 210 Vznik Listiny Ideové zdroje Struktura listiny Obsah Vztah Listiny a mezinárodních smluv Subjekty práv a svobod v Listině Subjekt práva Dělení subjektů v Listině Jednotlivé subjekty v Listině a práva jim určená Základní práva a svobody pojem, prameny, funkce Právo X svoboda Negativní X pozitivní status práv Základní práva a svobody Hlava II. LZPS, oddíl první: Základní lidská práva a svobody Ideové zdroje Klasifikace základních práv a svobod Obecná ustanovení listiny Obecná ustanovení dle uspořádání v Listině Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině Povinnosti a omezení základních práv a svobod v ČR Povinnosti a omezení v Listině základních práv a svobod vi

7 OBSAH OBSAH 2.38 Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu Princip rovnosti a zákaz diskriminace Rozhodování ÚS Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR Základní práva a svobody obecně Listina základních práv a svobod, Hlava II. Lidská práva a základní svobody Další práva v Listině Některá tato práva jsou dále upravena v zákonech Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR Vlastnictví Ústavní vývoj vlastnického práva u nás Ústavní úprava v ČR Mezinárodní úprava Nálezy ÚS Poznámka Politická práva v Listině subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky Obecná systematika úpravy v Listině Obecná charakteristika politických práv Historie a mezinárodněprávní úprava Subjekty Obsah. 242 Omezení Konkretizace politických práv v běžném zákonodárství Soutěž politických sil Svoboda projevu a právo na informace v ČR Listina základních práv a svobod Svoboda projevu Právo na informace Mezinárodněprávní úprava Nálezy ÚS Petiční právo Ústavní vývoj petičního práva v Čechách od roku Zákonná úprava v ČR Petiční právo v jednacích řádech komor Parlamentu ČR Petiční právo v Evropské unii Petice Petiční právo a ochrana osobních údajů Nálezy ÚS k problematice petičního práva Zvláštní případy užití a úprava petičního práva Shromažd ovací právo Obecná charakteristika 252 Právní úprava Zásahy do výkonu práva shromažd ovacího Porušení předpisů o právu shromažd ovacím Judikatura Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod Evropský soud pro lidská práva Sdružovací právo Právní úprava Sdružovací právo Odborové organizace čl. 27 LZPS Sdružování v církvích a náboženských společnostech Sdružování v politických stranách a politických hnutích Srovnání sdružování v politických stranách a v občanských sdruženích Politické strany v právním řádu ČR Právní úprava Ústavní východiska Sdružování v politických stranách a politických hnutích Listina základních práva a svobod Zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (zák. č. 424/1991 Sb.) Vztah státu k politickým stranám Vztah občana a politické strany Vznik 261 Zánik vii

8 OBSAH OBSAH Hospodaření stran Nálezy ÚS a rozhodnutí NSS Ústavní ochrana menšin v ČR 263 Historie Ukotvení v ústavním pořádku Ochrana národnostních a etnických menšin Ustanovení Listiny - čl. 24 a Principy sociálního státu v Listině Sociální stát Hospodářská, sociální a kulturní práva (IV. Hlava Listiny) Princip solidarity Sociální funkce vlastnictví 268 Listina čl Charakter sociálních práv dle ÚS (Pl. ÚS 1/08, Pl.ÚS 2/08) Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině Ústava ČR Listina základních práv a svobod Ochrana životního prostředí v zákonech ČR Principy ochrany životního prostředí Právo na spravedlivý proces v Listině Právo na spravedlivý proces Historie 272 Listina Právo na spravedlivý proces v judikatuře ÚS Prostředky ochrany základních práv a svobod Právo na spravedlivý proces Ústavní soudnictví Mezinárodní soudnictví 277 Správní soudnictví Veřejný ochránce práv (ombudsman) viii

9 Kapitola 1 Skupina A 1.1. Předmět a prameny ústavního práva Předmět ústavního práva Ústavní právo se od roku 1990 (a zejména pak v souvislosti s přijetím Listiny a s jejím místem v ústavním pořádku) obsahově změnilo. Přestalo být disciplínou převážně ideologickou a politickou, ale stalo se aplikovatelným oborem platného práva. Ústavní právo je právním odvětvím veřejného práva, které se zabývá ústavou a vykládá ji (ústavní právo ČR ale obsahuje i normy práva soukromého, zejména Listina je i základem vztahů soukromoprávních). Předmětem ústavního práva je to, co ÚP zkoumá - tedy ústava, ale záleží na vymezení tohoto pojmu, protože pojem ústava není jednoznačný. Tento pojem můžeme chápat ve dvou rovinách: A) FORMÁLNĚ POJATÁ ÚSTAVA (důraz kladen na formální stránku - tzn. na označení předpisu, případně na zvláštní způsob přijímání těchto předpisů) pojmem ústava se rozumí především zákon, který je takto označený a obsahuje soubor norem nejvyšší právní síly (např. Ústava ČR); může být však označen i jako ústavní zákon, ústavní listina, konstituce atd. v širším smyslu se jedná o ústavní pořádek dle čl. 112 Ústavy tedy předmětem ÚP z formálního hlediska jsou právní normy nejvyšší právní síly Soubor těchto právních norem nejvyšší právní síly může být obsažen: v jednom právním předpise - ústava monolegální (Slovensko) ve více právních předpisech - ústava polylegální (ČR, Jugoslávie, Rakousko) B) MATERIÁLNĚ POJATÁ ÚSTAVA (kritériem je, jakou matérii předpisy upravují) z hlediska obsahu právních norem se ústavou rozumí úprava základních vztahů ve státě ústavou se tyto základní vztahy konstituují (konstituce) k těmto základním vztahům patří: forma státu a vlády, název, postavení, kompetence a vzájemné vztahy nejvyšších orgánů státu, vnitřní uspořádání, politický režim či práva a povinnosti občanů; zpravidla obsahuje i název státu Ústava je také základním řádem, podle něhož se tvoří státní vůle a uplatňuje se státní moc, stanovuje pravidla pro tvorbu a vydávání zákonů a jiných právních předpisů a pro jejich vynucování státní mocí. Vedle základních vztahů obsahují ústavy i další ustanovení, která ústavodárce považuje za tak významná, aby se stala součástí této úpravy. K takovýmto ustanovením patří např. státní monopol a státní ochrana přírodního bohatsví státu, privilegovaný vztah státu k některé církvi nebo náboženství. Jiným případem jsou nenaplněná ustanovení ústavy a mezery v ústavě. Ústava by měla založit způsob řešení všech předvídatelných vztahů mezi ústavními orgány. Mezery mohou vznikat legislativním opomenutím nebo tím, že předpokládané přijetí dalších ústavních předpisů se neuskuteční, nebo se nenaplní schválený ústavní text, nebo se neustaví ústavní orgány v ústavě předvídané (např. v ústavní listině 1920 se předpokládalo vytvoření autonomie Podkarpatské Rusi, ÚS předpokládaný ústavním zákonem o československé federaci se do r.1991 neustavil, Prozatimní Senát předpokládaný v Ústavě ČR nebyl nikdy vytvořen) 1 1

10 1.1. PŘEDMĚT A PRAMENY ÚSTAVNÍHO PRÁVA KAPITOLA 1. SKUPINA A V případě, že parlament nebo jiný ústavou výlučně zmocněný orgán nemůže v ústavou nepředvídané situaci ústavní mezeru zaplnit, může vzniknout stav ústavní nouze - v tomto stavu chybí kompetence k řešení ústavní situace pro ústavní orgány př. stav ústavní nouze vznikl pro Československo v době 2. světové války, kdy nemohlo být svoláno NS, aby přijalo zákony k řízení odporu proti Německu a zvolilo ústavně předepsaným způsobem prezidenta republiky Státní právo někdy se vykládají základní právní vztahy ve státě v právním oboru nazvaném státní právo klade důraz nikoli na právní předpisy, ale na samotnou organizaci, postavení a fungování státu státní právo se zpravidla vymezuje jako soustava právních pravidel vztahujících se k orgánům státní moci, k příslušnosti a funkcím orgánů státní moci a povinnostem občanů vůči státní moci na území ČR se do r užívalo označení obojí - ústavní i státní právo po r spíše pojem státní právo - nastolení komunistické moci s sebou přineslo zdůraznění role státu a potlačení osobních a politických práv občanů po pádu komunismu bylo pojetí i výklad státního práva nahrazeny právem ústavním - zdůrazňoval se tím obnovený význam ústavnosti a význam práv a svobod občanů Druhy ústav Podle formy psaná - kontinentální Evropa a USA nepsaná - vytvořena jinými normami práva, jako jsou zvyklosti, soudní precedenty apod.; např. Velká Británie Podle způsobu přijetí oktrojovaná - vydaná pouze z rozhodnutí panovníka (Pillersdorfova, Stadionova) revoluční - např. Prozatimní ústava 1918 dohodnutá - je výsledkem dohody převážné části společnosti, je stabilní Podle jejího dodržování reálná - je skutečně dodržována, jde o základní znak právního státu fiktivní - je pouze formální, nedodržována, např. Ústava 9. května Podle způsobu změny flexibilní - ústavu lze změnit běžným zákonem rigidní - změna ústavy je obtížnější než u ostatních právních norem, např. je možno ji vázat na referendum, na vyšší počet potřebných hlasů ke schválení nebo na pravidlo, že ústava smí být změněna jen jednou za pevně daný počet let apod. Podle charakteru státu demokratické - založené na pluralitě politických stran, které se mohou střídat u moci autokratické - př. ústavy fašistické, vyskytující se mezi světovými válkami, vyznačovaly se stručností svých ustanovení, jejich jádrem byly zmocňovací zákony, přenášející zákonodárnou moc na exekutivu Místo ústavního práva ČR v systému právních odvětví ústavní právo nelze zařadit jen jako součást práva veřejného, protože obsahuje i normy práva soukromého, zejména Listina je i základem vztahů soukromoprávních (př. čl ochrana a limity práva vlastnického a záruky dědění) ústavní právo upravuje základní vztahy mezi občany, zakotvuje způsobilost k právům, právo vlastnické, ochranu lidské důstojnosti atd., používá přitom i formulace charakteristické tradičně pro právo občanské (např. čl. 5 LZPS) zakotvuje též základní instituty trestního práva procesního i hmotného (př.čl. 39, čl. 40 odst. 6, čl. 6 odst. 3 LZPS) čl. 7 Ú a čl.35 LZPS vyjadřují základ práva životního prostředí v Listině též najdeme vztah k právu pracovnímu (př. čl.9, čl.28) vztah k právu finančnímu lze najít např. v čl. 11 odst. 5 LZPS

11 1.1. PŘEDMĚT A PRAMENY ÚSTAVNÍHO PRÁVA KAPITOLA 1. SKUPINA A Prameny ústavního práva Jsou úzce spjaty se státním režimem - demokratický právní stát má uspořádaný systém pramenů práva, kdežto 5 v nedemokratickém státě spadají mezi prameny i formy, které umožňují zneužití státní moci. Dále závisí na typu právní kultury (kontinentální, angloamerická, islámská). Druhy pramenů ústavního práva obecné právní principy - jsou hlavním pramenem hodnotová učení - myšlenkové koncepce, doktríny, politické ÚP ideje monolegální (speciální označení Ústava, Základní zákon apod.) nebo polylegální právní akt (obsažený ve více právních předpisech) zákony, ústavní zákony, mimořádné zákony (jsou dočasné, řeší určitou krizi - v Itálii čl. 77 Ústavy: v mimořádné situaci vláda vydá na svou zodpovědnost nařízení se silou zákona, ale musí ho téhož dne předložit sněmovnám ke schválení) tzv.organické zákony kodifikují nějakou základní otázku, třeba status nějakého orgánu, či zákony o referendu (např. Španělsko, Francie) soudcovské právo (precedenty) - obsahující autentické interpretace ústavy justičních autorit prováděcí zákony ústavy - např. volební zákony nálezy ÚS jednací řády Parlamentu normativní akty VM a hlavy státu - dekrety, zákonná opatření; jsou dočasné, musí být dodatečně schváleny Parlamentem mezinárodní a vnitrostátní smlouvy (uzavírají je např. autonomní oblasti Španělska) multilaterální pakty o lidských právech (např. pakty OSN, Evropská úmluva o lidských právech) ústavněprávní obyčeje - třeba ve Velké Británii; např. král musí souhlasit se zákonem, který schválily obě komory sbírka náboženských pravidel - především v islámském právu: šaría právo ES/EU - platí pro členské státy Prameny ústavního práva České republiky Česká republika je demokratický právní stát a pouze právní předpisy (nikoli politická usnesení či politické směrnice) mohou být pramenem práva. Systém pramenů ústavního práva ČR v zásadě tvoří: především ústavní zákony, které podle čl odst. 1 Ústavy ČR tvoří ústavní pořádek: Ústava ČR, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu Podle nálezu ÚS č. 403/2002 Sb., je třeba do rámce ústavního pořádku zahrnout i ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách. 2. mezinárodní smlouvy, které podle čl. 10 Ústavy jsou bezprostředně závazné a mají aplikační přednost před zákonem 3. akty referenda - ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává svou moc přímo (doposud byl pouze jeden jednorázový ústavní zákon o přistoupení ČR do EU: úz č. 515/2002 Sb.) 4. rozhodnutí Ústavního soudu - vykonatelná rozhodnutí ÚS jsou závazná pro všechny orgány a osoby; pramenem práva je ovšem pouze výroková část rozhodnutí, jelikož rozhoduje jako negativní zákonodárce (ruší či mění zákon nebo podzákonný právní předpis); odůvodnění rozhodnutí není nikdy pramenem! 5. zákony, které se týkají úpravy činnosti ústavních orgánů, ústavních práv a svobod občanů, státního občanství, postavení cizinců apod. 6. zákony podle čl odst. 3, které byly přijaty jako ústavní zákony v době federace, ale pozbyly tímto právním ustanovením právní sílu ústavních zákonů a staly se běžnými zákony 7. zákony, jejichž vydání Ústava předpokládá (volební zákony, jednací řády atd.) 8. za prameny lze v určitém smyslu považovat i zákonná opatření Senátu podle čl. 33 Ústavy - ovšem dosud k nim nedošlo 9. rozhodnutí prezidenta republiky - v minulosti k nim patřily dekrety prezidenta Beneše (nález ÚS č. 55/1995 Sb.- kauza Dreithaler: podle článku 112 Ústavy ČR mají ke dni účinnosti této Ústavy jen sílu zákona), v současnosti jsou pramenem práva např. rozhodnutí o vyhlášení amnestie 3

12 1.2. KONTINUITA A DISKONTINUITA V ÚSTAVNÍM PRÁVU ČR, LEGALITA A LEGITIMITA V POLITICKÝCH ZVRATECH V ROCE 1918, 1948 A 1989 KAPITOLA 1. SKUPINA A Ústava a Listina základních práv a svobod jsou jako součást ústavního pořádku ČR označeny výslovně (přímo). Ústava ČR zavedla s účinností od termín ústavní pořádek, který používá v čl. 3 a v čl Tím byl vyjádřen fakt, že vedle vlastní Ústavy ČR (ústavní zákon ČNR 1/1993) existují v právním řádu ČR i další ústavní zákony, které stojí vedle Ústavy. Ústavní pořádek ČR je tak pojímán jako neuzavřený soubor všech platných ústavních zákonů, jež dohromady tvoří ústavu ČR v širším smyslu. V současné době máme 26 ústavních zákonů. Termín ústavní pořádek je termínem pr. řádu ČR jinde ve světě se zřejmě neobjevuje a ani by mu nerozuměli, a to ani ve státech s polylegální ústavou. Může to být i tím, že ani kategorie ústavních zákonů není celospolečensky rozšířena a vyskytuje se jen v některých státech. Zřejmě vhodnější by bylo, kdyby Ústava ČR použila místo termínu ústavní pořádek termín ústavní řád, jež byl a je chápán právě jako soubor ústavních zákonů. V historii se už jednou objevil termín pořádek v ústavním dekretu prezidenta republiky č. 11/1944 Úř. věst. čsl. o obnovení právního pořádku; zde právní pořádek znamenal obnovení systému práva, ve kterém panoval po přechodu od R-U chaos, jelikož zde fakticky současně platilo více rozdílných právních řádů tzn. právní pořádek = náprava právního nepořádku na území ČS tím, že bude zaveden úplně nový právní systém. Nyní by mohlo vyplývat, že ústavní pořádek je také nápravou ústavního nepořádku a nutností vytvořit nový ústavní systém, což ale není pravda! Nová Ústava ČR totiž neobsahovala úplně nové normy, ale plno zákonů, které byly vytvořeny ještě před vytvořením Ústavy ČR. Nálezy ÚS Pl. ÚS 33/97 principy v ústavním právu 8 Moderní demokratická psaná ústava je společenskou smlouvou, kterou se lid představující ústavodárnou moc ustavuje v jedno politické (státní) těleso, zakotvuje vztah individua k celku a soustavu mocenských (státních) institucí. Dokument insitucionalizující soustavu základních obecně akceptovaných hodnot formující mechanizmus a proces utváření legitimních mocenských rozhodnutí nemůže existovat mimo veřejností akceptovaného kontextu hodnot, spravedlnostních představ, jakož i představ o smyslu, účelu a způsobu fungování demokratických institucí. Jinými slovy, nemůže fungovat mimo minimálního hodnotového a institucionálního konsenzu. Pro oblast práva z toho plyne závěr, že pramenem práva obecně, jakož i pramenem práva ústavního, a to i v systému psaného práva, jsou rovněž základní právní principy a zvyklosti. V. Pavlíček a kol., Ústavní právo a státověda, 1.díl, Obecná státověda, Linde Praha a.s 1998; str , 42-44; ; str. 2 - typové základní prameny a odstavec pod nimi; systemy0.doc; ÚZ Ústava ČR, Listina základních práv a svobod; rezzzy, kapitola XI., str.1, odst. o ústavním pořádku 1.2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 Státovědný základ Legalita a legitimita státní moc - jeden ze základních znaků státu moderní stát zakládá svou autoritu a moc na politické legitimitě a legalitě legitimita moci = ospravedlnění moci, uznání a respektování autority státní moci ze strany společnosti, důvěra společnosti k této moci 3 důvody legitimnosti panství podle Webera - autorita tradice (tradiční panství), charisma (charismatické panství), legality (panství založené na víře v platnost legálního ustanovení; odůvodněné racionálně vytvořenými pravidly) státní moc je legitimní tehdy, je-li jí podřízenými osobami považována za oprávněnou - legalita jako základ legitimity legitimní moc - 2 stránky - procedurální - legitimní se moc stává tehdy, jestliže je výsledkem obecně akceptované procedury; a hodnotovou - obecně akceptovaný rámec hodnot, ve kterém se legitimní moc má a může pohybovat 9 4

13 1.2. KONTINUITA A DISKONTINUITA V ÚSTAVNÍM PRÁVU ČR, LEGALITA A LEGITIMITA V POLITICKÝCH ZVRATECH V ROCE 1918, 1948 A 1989 KAPITOLA 1. SKUPINA A svobodné volby - důležité pro politickou legitimitu, ztráta legitimity politické moci - vyslovení nedůvěry v následujících volbách uplatňování a působení státní moci ve společnosti - na základě a v rozsahu stanovené právem = na základě legality legalita - vůle státu, která je závazná nejen pro ostatní, ale i pro stát samotný základní principy a postupy legitimity a uplatňování státní moci jsou v právním státě upraveny v ústavách a dalších zákonných předpisech - legální legitimita legitimita státní moci je založena jak na politické legitimitě, tak na legalitě - politicko-státoprávní ospravedlnění státní moci Kontinuita a diskontinuita obsahové vymezení pojmů kontinuita a diskontinuita je značně rozdílné a vágní kontinuita - nepřetržitý vývoj, charakterizovaný plynulým přechodem jednoho stavu či kvality systému v jiný stav nebo kvalitu, nedochází zde k podstatnému napětí nebo konfliktu diskontinuita - přerušený vývoj, napětí a prudká negace předcházejícího stavu či kvality a vystřídání starého systému novým kontinuitu a diskontinuitu dějinného vývoje nelze stavět do ostrého protikladu, mohou se prolínat a přecházet jedna v druhou kontinuita a diskontinuita jsou relativní, vždy je použijeme ve vztahu k něčemu (v rovině legislativy diskontinuita, v rovině aplikační kontinuita) materiální (obsahová) kontinuita - spojena s kontinuitou konkrétního politického systému; diskontinuita v materiálním smyslu je důsledkem kvalitativní změny mocenskopolitických poměrů ve státě formální kontinuita - přetrvává v platnosti právo předcházejícího systému v našem ústavním vývoji je převažující kontinuita, najdeme tu ale i diskontinuitvní prvky československý stát vznikl revolucí proti Rakousku-Uhersku - v politickém i v právním smyslu přijata koncepce diskontinuity mezi dřívějším právním řádem rakouským (a uherským) a právem československým - materiální, hodnotová diskontinuita ohniskem právního řádu československého státu se stává zákon č. 11/ recepční norma - zajišt uje formální kontinuitu pro právní postavení Československa má velký význam i Saint-germainská smlouva (podepsaná ) - v preambuli - historické země ve svých tradičních hranicích se staly základem nového státu československého a tedy skutečným nositelem státní kontinuity - mezinárodní uznání Masaryk: velký podíl na tvorbě státní ideje, která byla základem pro Československa legitimitu státní moci - více viz 1.7 nové slovanské státy mají být ve spojení se západními demokraciemi hrází německé dobyvačnosti Masaryk vychází z toho, že český stát právně nikdy nezanikl a že má historické právo na přičlenění Slovenska podstatu nového státu spatřuje TGM v demokracii a humanismu Masaryk zdůrazňoval důslednou ideovou diskontinuitu se státní idejí Rakouska koncepce kontinuity podle Beneše - myšlenka nepřetržitého trvání Československé republiky v jejích předmnichovských hranicích (změna hranic Mnichovskou dohodou byla protiústavní; hranice bylo možné měnit pouze ústavním zákonem!) požadavek uznání neplatnosti Mnichovské dohody od samého počátku, protože od ní se pak odvíjely všechny další neústavní kroky doba nesvobody - 2. republika, Protektorát - rozbití republiky, ale to se děje pod nátlakem - protiústavní akty v zahraničí se ale formuje prozatimní státní zřízení Československé republiky (prezident, vláda, státní rada) - navázání na státoprávní tradice první republiky - zachování mezinárodněprávní i vnitrostátní kontinuity dekret prezidenta republiky č. 11/1944 o obnovení právního pořádku: 1. předpisy vydané do platný československý právní řád 2. předpisy nejsou součást právního řádu, ty, které se nepříčí Ústavě je možné na přechodnou dobu používat; zásadně vyloučeny předpisy v oblasti soudního práva trestního, soudního řízení trestního, práva osobního a práva rodinného 3. prezidentské dekrety vydané na základě dekretu č. 2/1940 zůstaly v platnosti, podléhaly ratihabici

14 1.2. KONTINUITA A DISKONTINUITA V ÚSTAVNÍM PRÁVU ČR, LEGALITA A LEGITIMITA V POLITICKÝCH ZVRATECH V ROCE 1918, 1948 A 1989 KAPITOLA 1. SKUPINA A 1948 únor úplné převzetí moci komunisty po formální stránce zdůrazňovala Gottwaldova vláda ústavnost a kontinuitu zásadní materiální diskontinuita mezi ústavním řádem dosavadním a nově nastoleným již od února 48 - změnil se obsah právních předpisů a demokratický systém vlády v době socialismu došlo k obsahové i formální diskoninuitě právního řádu, formální kontinuita státu trvá podstatným rysem demokracie je zajištění práv menšiny, jež jí dává šanci stát se demokratickým způsobem většinou - to bylo porušeno - vláda ztrácí legitimitu, když zničí demokratické instituce, jichž využila při získání k moci!!! Ústava 9. května (č. 150/1948 Sb., účinná od ) obsahovala mnoho demokratických prvků (záruky občanských práv a svobod), v řadě ustanovení navazovala na Ústavu 1920, ale nikdy se nestala novým ohniskem právního řádu, moc se na ní nedbalo při tvorbě nových právních předpisů přijata všemi přítomnými poslanci (246; celkem jich bylo tehdy 300) nově upraveno postavení slovenských národních orgánů výklad a používání ostatních předpisů musí být vždy v souladu s ústavou 66 - výklad zákonů a rozhodování o jejich ústavnosti příslušejí předsednictvu Národního shromáždění (možnost libovůle) Ústava 1920 pozbývá platnosti, stejně tak ostatní ústavní i běžné zákony, které jsou v rozporu s Ústavou 9. května neodporují zásadám lidově demokratického zřízení právo se nadále netvoří na základě přijaté Ústavy, záruky zákonnosti byly zrušeny (např. správní soud měl být zaveden podle Ústavy a nebyl) teorie 2 ústav - psané a faktické (či také ústava de iure a de facto) opuštěna tradiční východiska právní kultury kontinentálního typu popírány mnohé zásady (presumpce neviny, individuální zjišt ování odpovědnosti...) prosazuje se třídní výklad právních předpisů nahrazovány ideje, z nichž stát vznikl r princip sociální spravedlnosti a vize budoucí absloutní rovnosti + zkušenosti z 2. světové války - akceptace těchto změn velkou částí společnosti Ústava 1960 (č. 100/1960 Sb.) - spíše ideová proklamace než právní norma kontinuita s právem po roce 48, diskontinuita s právem první republiky čl.4 - komunistická strana jako vedoucí síla ve společnosti a ve státě omezení postavení slovenských nároních orgánů - zachována jen Slovenská národní rada ústavní zákon č. 143/1968 Sb. - vznik federace - formální změna v kontinuitě státu - ohnisko státní moci ale není v zastupitelských sborech, ale v centralisticky organizované komunistické straně vznikají české národní orgány - ne volbou občanů - ČNR zvolena Národním shromážděním tento ústavní zákon je zároveň ústavou České republiky a Slovenské republiky, dokud nepřijmou republiky své ústavy podle ústavy - 3 normová ohniska - ve skutečnosti - veškerá moc v rukou vedoucích orgánů ÚV KSČ listopad zhroucení komunistického systému v Československu - počátek procesu změn (právní stát, plurarismus, demokracie, tržní hospodářství...) Sametová revoluce - legitimita státní moci je opět odvozena od vůle lidu jako suveréna převaha diskontinuity ve všech oblastech státoprávního života ústava z roku 1960 a ústavní zákon o československé federaci novelizovnány a měněny v rozsáhlé míře ústavní zákon č. 135/1989 Sb. ( )- vypuštěn článek 4. o vedoucí úloze KSČ z Ústavy - zákonný předpoklad pro obnovení politické plurality zákony obnovující politickou demokracii a občasnké svobody (č.15/1990 Sb., o politických stranách, č. 47/1990 Sb., o volbách do Federálního shromáždění, č. 83/1990 Sb., o právu shromažd ovacím...) zákonodárství spojené s nápravou křivd a nespravedlností v komunistickém režimu (č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, č. 298/1990 Sb., o vydání majetku církvím, č. 403/1990Sb., restituční zákon) Listina základních práv a svobod se stává součástí ústavního pořádku obnova tržní ekonomiky Pl. ÚS 14/94 Dreithaler

15 1.2. KONTINUITA A DISKONTINUITA V ÚSTAVNÍM PRÁVU ČR, LEGALITA A LEGITIMITA V POLITICKÝCH ZVRATECH V ROCE 1918, 1948 A 1989 KAPITOLA 1. SKUPINA A R. Dreithaler napadá zákonnost dekretu č. 108/1945 o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy jeho argumenty: moc zákonodárná příšluší podle Ústavy 1920 pouze Národnímu shromáždění (nebo 24 členný výkonný sbor - neodkladná opatření, když Národní shromáždění nezasedalo apod.), ne prezident Beneš nebyl v době vydání dekretu prezidentem - abdikoval jeho akty mohly být nanejvýš správní akty moci výkonné a vládní - v rozporu s tehdejším ústavním právem - od začátku neplatné jedné osobě přiznáno být současně zákonodárcem a zároveň mocí vládní a výkonnou - v rozporu se zásadami právního státu dekret č. 108/1945 v rozporu i s čl. 2,3,4,11 a 24 Listiny základních práv a svobod navrhuje prohlásit tento dekret za akt od samého počátku nulitní, případně tuto právní normu aspoň zrušit Poslanecká sněmovna: dekret č. 108/1945 byl vydán v mezích oprávnění hlavy státu v době, kdy nebylo ustaveno Národní shromáždění, a tvoří platnou součást našeho právního řádu oprávnění prezidenta dáno ústavním dekretem č.2/1940 o prozatimním výkonu moci zákonodárné všechny dekrety byly posléze schváleny Prozatimním Národním shromážděním (ústavní zákon č.57/1946) - ratihabice Odůvodnění ÚS v Ústavě princip demokratické legitimity - vazba na hodnotový řád, který je základem i mezinárodního právního řádu - otevřenost k mezinárodnímu právu - dekret č. 108/1945 se opírá o mezinárodní konsens doby usnesení vlády ze dne O další platnosti prezidentského úřadu prezidenta republiky dr. Edvarda Beneše - Beneškova abdikace r. 38 byla protiprávně vynucena, není považována za platnou; není možné svolat schůzi Národního shromáždění - Beneš zůstává prezidentem dokud nebude možno provést volbu nového prezidenta Beneše jako prezidenta (i prozatimní vládu) uznává 27 států Beneš zdůrazňuje tendenci zachovat první kontinuitu s československým právním řádem technicky nemožné zachovávat normotvorné řízení podle hlavy II Ústavy nezbytně nutné předpisy budou vydávány ve formě dekretů prezidentem republiky k návrhu vlády a zpravidla projednány Státní radou, spolupodepíše je předseda vlády (pověřený člen vlády) dekrety podléhají následné ratihabici - pozbývají platnosti 6 měsíců po dni, kdy se sejde Národní shromáždění, nebudou-li jako zákony znovu usneseny a vyhlášeny (2/1940) ústavn zákon č. 57/1946, kterým se schvalují a prohlašují za zákony dekrety prezidenta republiky - všechny dekrety je nadále nutno považovat za zákon, ústavní dekrety za ústavní zákon konsens českého národa s hodnotovou a právní návazností na 1. republiku - lid si přeje žít v demokratickém a právním státě na prozatimní státní zřízení ČSR je třeba nahlížet jako na mezinárodně uznávaný legitimní ústavní orgán československého státu, na jehož území byl nepřítelem znemožněn výkon svrchované státní moci pramenící z Ústavní lisitny všechny normativní akty prozatimního státního zřízení, tedy i dekretu č. 108/1945, jsou v důsledku ratihabice výrazem legální činnosti československé zákonodárné moci tento dekret není v rozporu s právními zásadami civilizovaných společností - je adekvátní reakcí (demokracie se může a musí bránit totalitnímu režimu) konfiskace nepřátelského majetku - nepřátelé Československé republiky jako demokratického státu, ne nepřátelé na primárně národností bázi presumpce odpovědnosti osob německé národnosti (musí dokazovat, že zůstaly věrné ČSR, aktivně se podílely na odboji...) - adekvátní - podstatná část německého národa vědomě participovala na nacistickém režimu, Němci v pohraničí dali záminku k Mnichovské dohodě... dekret č. 108/1946 podložen i usneseními Postupimské konference exilové a bezprostředně poválečné zákonodárství představuje dnes již uzavřený okruh problémů a otázek, souvisejících s válečnými událostmi a hospodářskou obnovou země - z hlediska současnosti vesměs bez aktuálního významu dekret č. 108/1945 byl v době svého vydání legálním i legitimním aktem zkoumání toho, jestli je v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 postrádá jakoukoli právní funkci Ústavy ÚS návrh zamítá PAVLÍČEK, Václav. O české státnosti : 1/ Český stát a Němci. Praha : Nakladatelství Karolinum, O kontinuitě a diskontinuitě, s ; HOLLÄNDER, Pavel. Základy všeobecné státovědy. Plzeň : Aleš Čeněk,

16 1.3. ÚSTAVNÍ POŘÁDEK KAPITOLA 1. SKUPINA A Moc a legitimita, s ; FILIP, Jan; SVATOŇ, Jan; ZIMEK, Jan. Základy státovědy. 2. vydání. Brno : Masarykova univerzita, Státní moc; její legitimita a legalita, s ; ADAMOVÁ, Karolina. K otázce kontinuity a diskontinuity práva v České republice. In Příspěvky k vývoji právního řádu v Československu Univerzita Karlova v Praze : Nakladatelství Karolinum, s ; CÍSAŘ, Jaroslav; KINDL, Vladimír. Vývoj zákonodárství na území ČSR In Příspěvky k vývoji právního řádu v Československu Univerzita Karlova v Praze : Nakladatelství Karolinum, s Ústavní pořádek pojem ústavní pořádek je českým unikátem - ani kategorie ústavních zákonů není běžná v Evropě do roku 1992 se používal pro soubor právních předpisů ústavní síly ústavní řád teoreticky slovakismus - právny poriadok = právní řád, kdežto v češtině pořádek znamená dodržování určitých pravidel (veřejný pořádek) nebo výsledek určitého uspořádání (kdežto ústavní pořádek je ve skutečnosti množinou) ústavním základem první republiky postupně: o zřízení samostatného státu (11/1918 Sb.z.a n.), o prozatimní ústavě (37/1918) a zákon uvozující Ústavu (121/1920) Ústava nebyla nikdy novelizována za 1. republiky, pouze doplněna několika ústavními zákony (např. o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního) + o státních hranicích) během druhé republiky byly schváleny tři zásadní ústavní zákony: o autonomii Slovenské krajiny, Podkarpatské rusi (299 a 328/1938) a zmocňovací ústavní zákon (330/1938) vláda v exilu vydávala i ústavní dekrety (10 z 44 londýnských) - např. o prozatímním výkonu moci zákonodárné, o obnovení právního pořádku (11/ užit pojem obnovení právního pořádku, zde se jednalo o úklid - výsledek uspořádání, nikoli množinu) po roce ústavní dekret o Prozatímním národním shromáždění (47/1945) a ústavní zákon o Ústavodárném národním shromáždění (65/1946 Sb.), následně se staly nejdůležitějšími Ústava schválená 9. května 1948 (150/1948 Sb.) a socialistická ústava z roku 1960 (100/1960 Sb.) v letech byly nejdůležitějšími ústavními zákony Ústava z roku 1960 (100/1960 Sb.), ú.z. o československé federaci (143/1968 Sb.) a ú.z. o postavení národností v ČSSR (144/1968 Sb.) vedle mnoha dalších v letech bylo přijato celkem 51 ústavních zákonů Federálním shromážděním, ČNR a SNR - např. vypuštění článku o vedoucí úloze KSČ ( ), ú.z. umožňující odvolávat poslance a na jejich místo kooptovat nové (od do ), volný mandát, změna názvu státu, zrušení Národní fronty, o navrácení majetku KSČ a SSM lidu ČSFR, Listina, o ÚS, o referendu umožňující vystoupení, o dělení majetku České a Slovenské Federativní republiky (územní princip na nemovitost a příslušenství, podíl 2:1 - princip počtu obyvatel - v ostatních případech) či o zániku československé federace ( ) pojem ústavní pořádek původně zmíněn pouze dvakrát (čl. 3 a 112), po euronovela osmkrát - např. čl. 87 odst. 1 písm. a), podle něhož ÚS rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem (původně ústavní zákon a mez. smlouvy o lidských právech a základních svobodách) pozitivně vymezuje čl. 112 Ústavy: Článek 112 (1) Ústavní pořádek České republiky tvoří tato Ústava, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu (2) Zrušují se dosavadní Ústava, ústavní zákon o československé federaci, ústavní zákony, které je měnily a doplňovaly, a ústavní zákon České národní rady č. 67/1990 Sb., o státních symbolech České republiky. (3) Ostatní ústavní zákony platné na území České republiky ke dni účinnosti této Ústavy mají sílu zákona. neuzavřený soubor všech platných ústavních zákonů - ústavní pořádek se rozšiřuje - Ústava však může být doplňována či měněna pouze ústavním zákonem (čl. 9 odst. 1) 8

17 1.3. ÚSTAVNÍ POŘÁDEK KAPITOLA 1. SKUPINA A další zmínka v Ústavě již pouze v čl. 3 - součástí ústavního pořádku je i Listina pět základních oblastí (v současné době 26 ústavních zákonů): 1. Ústava - 1/1993 Sb. - přijata , účinná od Listina základních práv a svobod - 2/1993 Sb. - přijata dříve Federálním shromážděním v lednu 1991, uvozovací ústavní zákon k Listině č. 23/1991 se stal běžným zákonem na základě odst. 3 čl. 112 Ústavy na ústavní úrovni není označena za ústavní zákon - její ústavní síla dovozena ze skutečnosti, že je zařazena do ústavního pořádku (již čl. 3 Ú) po však nemá nadústavní postavení (i výklad a užití ústavních zákonů muselo být v souladu s Listinou) 3. ústavní zákony přijaté podle této Ústavy - z počátku dvě interpretace: ú.z. předvídané Ústavou (úprava názvu vyšších územních samostatných celků - naplněn, o státním referendu - nenaplněn, o prozatimním Senátu - nikdy nebude naplněn) či přijaté procedurou podle Ústavy 347/1997 Sb. o zřízení vyšších územně samostatných celků a o změně Ústavy - výčet 14 krajů + hl.m Praha 69/1998 Sb. o zkrácení volebního období PSP 110/1998 Sb. o bezpečnosti ČR 162/1998 Sb. kterým se mění Listina (čl 8 LZPS- zadržení z 24 hodin na 48) 300/2000 Sb. kterým se mění Ústava a ú.z. o bezpečnosti ČR (související se vstupem do NATO, určité pravomoci svěřené vládě) 176/2001 Sb. o změně ú.z. o zřízení vyšších samosprávných celků (přejmenování 4 krajů) 395/2001 Sb. o změně Ústavy (euronovela - čl. 10 a) ) 448/2001 Sb. o změně Ústavy (novým hlavním cílem ČNB je péče o cenovou stabilitu) 515/2002 Sb. o referendu o přistoupení ČR k EU a o změně Ústavy (ad hoc referendum, které by se dalo zopakovat nejdříve po dvou letech) 319/2009 Sb. o změně Ústavy (možnost seberozpuštění PSP - čl 35 odst. 2 Ústavy) 4. ústavní zákony upravující státní hranice - pouze změna, ne její vytyčení - proto nebylo potřeba ústavního zákonu v roce 1993, jelikož šlo pouze o generální vytyčení státních hranic, potřeba jej bylo až v roce 1997 při změně hranic 120/1930 Sb. o úpravě st. hranic s Německem, Rakouskem a Mad arskem 205/1936 Sb. o úpravě st. hranic s Německem 62/1958 Sb. o konečném vytyčení st. hranic s Polskem ú.z. ČNR č. 30/1974 Sb. a ú.z. č. 66/1974 Sb. o změně st. hranic s Rakouskem (ve federaci byly přijímány ústavní zákony o změně hranic jak každou republikou, tak federálně) 121/1981 Sb. (ČNR) a 37/1982 Sb. o změnách st. hranic s Německem 43/1988 Sb. (ČNR) a 169/1988 Sb. o změnách st. hranic na hraničních vodních tocích s Polskem 74/1997 Sb. o změnách st. hranic se Slovenskem (Židlochovická smlouva) 76/2004 Sb. o dílčí změně st. hranic s Rakouskem (několik metrů ohledně dálnice u Rozvadova) 613/2004 Sb. o dílčí změně st. hranic s Německem 5. ústavní zákony přijaté po 6. červnu /1993 Sb. o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR (pojistka přijata , kdyby nebyla schválena ústava - obsahovala recepci právního řádu ČSFR) - pokud by Ústava přijata nebyla, řídila by se nezávislá ČR příslušnými ustanoveními federálních ústavních předpisů, zejména ustanoveními o postavení ČNR a vlády ČR 29/1993 Sb. o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR (převod soudců a prokurátorů) svým obsahem i pojetím by oba ústavní zákony patřily do ustanovení přechodných a závěrečných Ústavy, pro svoji délku (a politické důvody) to však bylo nemožné ústavní zákon o bezpečnosti ČR - 110/1998 Sb. zvláštní nástroj k překonávání krizových situací a umožnění efektivního fungování státu během nich dovoluje ukládat osobám mimořádné povinnosti a omezovat jejich určitá práva a svobody stanovuje základní ústavní povinnost státu: Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti ČR, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot 9

18 1.3. ÚSTAVNÍ POŘÁDEK KAPITOLA 1. SKUPINA A aplikuje se v případě ohrožení - dle intenzity může být vyhlášen nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav - zveřejňuje se v hromadných sdělovacích prostředcích a vyhlašují se stejně jako zákon nouzový stav - v případě živelné pohromy, havárie či jiného značného ohrožení životů, zdraví, majetku nebo vnitřního pořádku a bezpečnosti doposud vyhlášen dvakrát: v r kvůli povodním a v roce 2007 kvůli orkánu Kyrill stav ohrožení státu - v případě bezprostředního ohrožení svrchovanosti států, územní celistvosti nebo jeho demokratickcýh základů lze prodloužit volební období nejdéle o šest měsíců, není-li umožněno konat volby (jedná se o nepřímou novelizaci Listiny, kde je prodloužení volebního období zakázáno, ale v případě nouzového stavu či stavu ohrožení státu by se řídilo tímto ústavním zákonem jakožto lex specialis), při rozpuštění PSP může zastupovat Senát při vyhlášování stavů v případě dvou závažnějších lze zkrátit dobu potřebnou k přijetí vládního návrhu zákona teoreticky na čtyři dny (president nemá právo vrátit, nelze přijmout ústavní zákony) nepřejaté ústavní zákony byly bud to a) zrušeny - derogovány (odst. 2) nebo b) pozbyly síly úst. zákonů - dekonstituovány (odst.3) formální pojetí ústavního pořádku (všechny součásti mají stejnou právní sílu + lex posteriori derogat priori) vs. faktické pojetí (nejvýznamnější faktické postavení má Ústava a Listina) nezměnitelné jádro Ústavy (materiální ohnisko ústavního pořádku) (čl. 9 odst. 2) specifikováno zvláště v nálezu Pl. ÚS 27/09 (318/2009 Sb.) - kauza Melčák především svrchovanost lidu a principy obsažené v čl. 5 a 6 Ústavy a přirozenoprávní ustanovení Listiny základních práv a svobod, která zakládají ústavní právo na odpor (čl. 23 Listiny)... základní principy volebního práva jiný z výkladů - předcházející články (1-9) jsou nezměnitelným jádrem Ústavy materiální jádro ústavy v Německu i Rakousku možnost rušit i ústavní zákony Poukázání na skutečnost, že nezrušením tohoto ústavního zákona by došlo k precedensu, který by mohl mít za následek znepřehlednění právního řádu ČR, obdobná praxe fungovala i za Výmarské republiky, kdy se ustanovení Ústavy často prolamovaly speciálními ústavními zákony, což vedlo k labilitě této Ústavy. čl. 9 odst. 2 je zmiňován i v nálezu Pl.ÚS 36/01 (403/2002 Sb.), z kterého vyplývá, že nelze zmenšovat ochranu lidských práv žádnou novelu Ústavy nelze interpretovat v tom smyslu, že by jejím důsledkem bylo omezení již dosažené procedurální úrovně ochrany základních práv a svobod. součástí ústavního pořádku jsou i mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách před euronovelou v případě rozporu se zákonem se použily, byly přijímáné kvalifikovanou většinou a byly bezprostředně závazné euronovela stanovila aplikační přednost všech mezinárodních smluv v případě rozporu se zákonem (čl. 10 Ú) a zrušila čl. 87 odst. 1 písm. a) a b), takže ÚS nemohl rozhodovat o zrušení právních předpisů pro jejich rozpor s lidskoprávní smlouvou Ústavní soud judikoval (Pl. ÚS 36/01), že nelze omezit již dosaženou procedurální úroveň ochrany základních práv a svobod, a proto jsou mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách součástí ústavního pořádku: Ústavní zakotvení všeobecné inkorporační normy, a tím překonání dualistické koncepce vztahu práva mezinárodního a práva vnitrostátního, nelze interpretovat ve smyslu odstranění referenčního hlediska ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách pro posuzování vnitrostátního práva Ústavním soudem, a to s derogačními důsledky. Proto rozsah pojmu ústavního pořádku nelze vyložit toliko s ohledem na ustanovení 112 odst. 1 Ústavy, nýbrž i vzhledem k ustanovení čl. 1 odst. 2 Ústavy a do jeho rámce zahrnout i ratifikované a vyhlášené mezinárodních smlouvy o lidských právech a základních svobodách. s tímto nesouhlasí např. Prof. Pavlíček jsou jednorázové ústavní zákony (o zkrácení volebního období, o referendu o přistoupení ČR k EU) součástí ústavního pořádku? nezodpovězená otázka Místo principů v ústavním právu 17 10

19 1.4. ÚSTAVA ČR - VZNIK, KONCEPCE, FORMA, OBSAH KAPITOLA 1. SKUPINA A Principy v ústavním řádu jsou různého druhu a významu, zasahují do všech ústavou upravených oblastí- náleží k nim principy ideové, politické, organizační, právní a politickoprávní Některé z těchto principů mají výlučně nebo převážně procesní povahu (v ústavním textu jsou pojmenovány jako principy, zásady, duchovní hodnoty, aj.) Ústavní principy procesní povahy stanovují pravidla závazná pro zákonodárce, jak má podrobněji upravit vztahy a řízení v různých oblastech Zdrojem ústavních principů musí být nositel moci ústavodárné, který je vyjadřuje v pozitivním právu, tedy v předpisech ústavního práva (mají li být předpisy závazné, musí být součástí právního řádu) př. v době války byla dekretální normotvorba zdůvodňována principem, že zdrojem veškeré moci je lid, který určuje i formy, jež mu umožňují v době ústavní nouze vést boj proti nacismu a zajistit tak obnovení podstatných, ústavou chráněných hodnot ve státě Obsaženy hlavně vpreambulích a základních ustanoveních Ústavy a Listiny Principy: právní jistota, svrchovanost státu, správní soudnictví, neporušitelnost přirozených práv člověka, neporušitelnost práv občana, svrchovanost zákona, neznalost zákona neomlouvá, nepřípustnost retroaktivity atd. Právní principy obsažené v ústavě jsou odrazem politického systému dané právní kultury, nejsou ani věcné, ani univerzální, mění se v prostoru a v čase Právní principy mají různý stupeň obecnosti a dle toho jsou různě klasifikovány a hierarchicky řazeny (k nejobecnějším a základním principům patří např. v preambuli LSZP neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona všechny tyto principy mají v ústavním řádu ČR stejný právní význam a tutéž právní sílu uvedené principy proto musí být podrobně vyjádřeny v právních normách dalších zákonů ústavních i ostatních (zdůvodňují přijatou úpravu), nelze tyto principy klást proti sobě, ale je nutné je vykládat ve vzájemném souladu, pouze ústavodárce může změnit místo a význam těchto principů) K významným procesním institutům patří počítání času lhůty počítané v letech, měsících, dnech i hodinách nález ÚS č. 30/1998 Sb - Pl. ÚS 33/1997. : V systému psaného práva má obecné právní pravidlo charakter samostatného pramene práva pouze praeter legem = pokud psané právo nestanoví jinak I v českém právu platí a je aplikována řada principů, které nejsou výslovně obsaženy v právních předpisech (neznalost práva neomlouvá, atd.) Smyslem právního institutu lhůty je snížení entropie při uplatňování práv, resp. pravomocí, časové omezení nejistoty v právních vztazích (důležitá role zejm. v dokazování ve sporech), urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů myšlenkové konstrukce fikce stavění lhůty vytvoření konstrukce reálně umožňující právo, resp. pravomoc v daném časovém limitu uplatnit. Když dochází ke sporu o výklad nějakého ustanovení mezi subjekty aplikující Ústavu, je třeba tento spor řešit ve prospěch možnosti uplatnění ústavní pravomoci, jíž se dané ustanovení týká, čili z hlediska smyslu a účelu dotčeného právního institutu. (př. dělba moci mezi ústavními orgány v zákonodárném procesu) Kontinentální právo je založeno na právu psaném, které bylo pokrokem z hlediska právní jistoty. I obecné principy, dnes označované za nepsané byly v psaném právu vyjádřeny a lze je z psaného práva abstrahovat Ústavní právo a státověda II.díl, Václav Pavlíček a kol. dotisk 2003; Komentář k Ústavě a Listině, Karel Klíma a kol., 2. vydání; Ústavní systém ČR, Gerloch, Hřebejk, Zoubek, 4. vydání; Ústava, přednášky z ÚP; semináře s Dr. Hřebejkem 1.4. Ústava ČR - vznik, koncepce, forma, obsah Historický kontext vzniku ústav států střední a východní Evropy přelom 80. a 90. let zhroucení systému reálného socialismu v čele se SSSR, konec vlády totalitních režimů ve střední a východní Evropě snaha formulovat zásady nového hodnotového systému, zásady právního státu nové mocenské uspořádání potřeba legitimity svobodné a otevřené volby do parlamentů (nové strany a hnutí, ale i dříve existující, třeba s novým názvem a novými tvářemi) bouřlivý společenský pohyb, nutnost úpravy právních řádů, zpočátku především rychlá úprava politických práv (volební zákony, právo sdružovací, právo zakládat politické strany atd.) u nás (a ve většině ostatních států) zůstáva dosavadní ústavní úprava v platnosti, poměrně rychle se ale mění její obsah, dochází k novelizacím, záskává se tím čas pro přijetí nové ústavy Proces vzniku Ústavy ČR

20 1.4. ÚSTAVA ČR - VZNIK, KONCEPCE, FORMA, OBSAH KAPITOLA 1. SKUPINA A 1. verze návrhu Ústavy vypracován už v roce 1991 komisí expertů, v roce 1992 vládní návrh Ústavy v podobě Pracovního materiálu dohoda ODS (Klaus) a HZDS (Hnutí za demokratické Slovensko - Mečiar), že k vzniknou dva samostatné státy ČR a SR červen 1992 po volbách vláda koalice ODS KDS, dále KDU-ČSL a ODA prohlášení vláda má mandát k tomu, aby spolu s ČNR položila základy svébytného státního celku, schopného samostatné existence (...) Jedním ze základních úkolů předložit České národní radě návrh Ústavy ČR práce na textu Ústavy 2 komise vládní komise zřízena (předseda komise V.Klaus, místopředseda J.Kalvoda, sekretář C.Svoboda a další) dočasná komise předsednictva ČNR pro přípravu Ústavy ČR krátce po vládní z činnosti vládní komise nemáme žádné archiválie, lepší situace je v archivu PS zprávy předsednictva ČNR plénu, 9 usnesení z komise předsednictva ČNR práce komise ČNR nejprve se usnesla na základních tezích 12 obecných doporučení obsahu Ústavy pro vládní komisi plus žádost, aby vládní komise do dodala zpracované výstupy dále byla připojena stanoviska k jednotlivým ústavním institutům (soudní moc, prezident, vláda, územně správní uspořádání) v srpnu rozšíření původních tezí o dalších 24, podrobnějších v září připojení stanovisek k pracovnímu návrhu vlády vlastní text Ústavy tedy vznikal převážně na půdě vládní komise, postupně se angažovaly i politické špičky koaličních stran Vláda ČR se zabývala návrhem Ústavy, společně se stanoviskem Legislativní rady k němu, na své mimořádné schůzi 2. listopadu 1992 po diskuzi byli místopředsedové vlády vyzváni vypracovat preambuli a do vypracovat definitivní text Ústavy ČR podle připomínek a doplnění vlády 4. listopadu byl vládní návrh Ústavy ČR postoupen předsednictvu ČNR, předán k projednání výborům (s výjimkou mandátového a imunitního), posléze rozeslán poslancům ČNR, kteří měli do 30 dnů rozhodnout vládní návrh ústavního zákona ČNR, Ústava ČR byl spolu se společnou zprávou výborů zařazen na program 10. schůze ČNR, 16. prosince 1992 celodenní jednání s desítkami návrhů na změnu a doplnění návrhu Ústavy 6 bylo schváleno Ústava ČR byla přijata 172 kladnými hlasy ze 198 přítomných, účinnosti nabyla 1. ledna 1993 Ústava byla přijímána v časovém tlaku, díky tomu však splnila jednu ze základních funkcí ústavních listin stala se základním právním dokumentem, kterým se konstituuje nový stát širší odborná veřejnost se na textu v podstatě nepodílela, důležitá je však role Václava Havla na funkci prezidenta abdikoval , uvažovalo se o něm však v jako o prvním prezidentovi samostatné ČR nejen proto se snažil ovlivnit podobu Ústavy text Několik poznámek na téma české ústavy autor glosuje obě již známé expertní varianty návrhu Ústavy, připomíná obsah svého dřívějšího návrhu federální ústavy, zvažuje různé alternativy řešení sporných problémů dalším dokumentem je text Ústavy se zásahy V.Havla forma Ústavy mělo jít o 3 dokumenty Deklarace o vzniku a důvodech vzniku samostatné ČR, Ústava ČR plus jeden ústavní zákon o vzniku a prvních fázích existence ČR v samotném úvodu zakotvení hodnotového systému státu (vč. referenda) 2. hlava základní práva a povinnosti občanů nerozpustitelný senát volený na regionálním základě se suspenzivním právem veta volený většinovým systémem prezident s vlastní neodvozenou politickou legitimitou, s vyvažující a stabilizující ústavní a politickou rolí přepracoval preambuli tak byla nakonec i schválena největší změny vládního návrhu ústavy pak prosince na výjezdním zasedání ústavně právního zasedání ČNR v Lánech další návrhy listopad a prosinec 1992, z per opozice neměly šanci na úspěch 12