Václav Klaus. Náš nadějně nastartovaný ekonomický růst na konci minulé dekády zastavil vnější impulz,

Transkript

1 březen / 2015 NEWSLETTER NEWSLETTER březen /2015 Václav Klau: V Jihlavě o čeké ekonomice a mezinárodní ituaci Ladilav Jakl: O geopolitice i o domácím píečku Otázka IVK: Vládní finanční útava technikálie, nebo ytémová změna v rozpočtové politice? (Jan Kudrna, Jan Skopeček, Jan Vejmělek, Ladilav Minčič, Stanilava Janáčková, Zdeněk Koudelka, Mirolav Ševčík, Ivo Strejček, Lenka Zlámalová, Pavel Ryka) Václav Klau: O lidké nepoučitelnoti (míto zápiků z cety do Milána) BŘEZNOVÝ GRAF IVK Bobtnání daňové legilativy počet lov v zákoně o dani z příjmu Pramen: Čeký zákon o dani z příjmu Intitut Václava Klaue o.p.. Šárecká Praha 6 office@intitutvk.cz www. intitutvk.cz IVK Newletter Intitutu Václava Klaue Regitrace MK ČR E Periodicita: měíčník Datum vydání: V Jihlavě o čeké ekonomice i mezinárodní ituaci* Václav Klau * Úvodní poznámky k dikui u Kulatého tolu, hotel Gutav Mahler, Jihlava, 9. února Děkuji za pozvání na návštěvu Jihlavy, Kraje Vyočina a Vašeho Kulatého tolu. Na polední prezidentké návštěvě kraje jem zde byl téměř před pěti lety v září 2010, a v červenci téhož roku jem byl v Jihlavě při odhalování pomníku Gutava Mahlera. Jem moc rád, že tu opět mohu být, že neprojíždím Vaším krajem jenom dálnicí D1, i když i ta k Vám e všemi vými problémy neodmylitelně patří. Z pohledu z Prahy vypadá Kraj Vyočina jako relativně klidná oáza naší země, která ice nevyniká největším bohattvím a velikotí HDP na hlavu (v rámci Čeké republiky je až na deátém mítě, ale rozdíly mezi pátým až deátým mítem jou velmi malé), ale která také nemá žádné velké problémy. A navíc má úpěšné Dukovany a zrovna o minulém víkendu Světový pohár v biatlonu. 2. Dnešní večerní etkání není možné nezačít dikuí naší ekonomiky, jejíž výkon už delší dobu není nijak olnivý. Teprve v druhé polovině loňkého roku doáhla jak ukazuje graf v příloze naše ekonomika úrovně, kterou měla v druhé polovině roku 2008, čili před šeti lety. Nevím, jetli jme i toho dotatečně vědomi. Podobný vývoj ice měly i některé země eurozóny, ale ve rovnání našimi ouedy jme na tom mimo veškerou pochybnot nejhůře. Ekonomiky Německa, Rakouka a Slovenka překonaly úroveň vého HDP z třetího čtvrtletí 2008 již v závěru roku 2010 a Polko dokonce jako jediné v Evropě vůbec žádný pokle nemělo. V tom jme naproto ojedinělí (což jme podrobně dikutovali v kolektivní knize autorů IVK názvem Čeká republika na rozcetí ča rozhodnutí, která vyšla v říjnu 2013 v nakladateltví Fragment). Náš nadějně natartovaný ekonomický růt na konci minulé dekády zatavil vnější impulz, větová, nebo přeněji, euro-americká finanční a ekonomická krize. Pro ná to byl v každém případě import recee, nikoli její domácí vznik, ale náledný vývoj už můžeme připat jen a jedině obě. Ve výše zmiňované knize jme za jeho příčinu považovali neproduktivnot a nepružnot našeho ekonomického ytému, čili náš ytémový defekt, který míto aby byl odtraňován je v polední době píše dále zeilován: zkomplikováním daňového ytému zavedením třetí azby DPH, zrušením poplatků ve zdravotnictví, zrušením důchodové reformy bez jané koncepce dalšího potupu, zaváděním dynamiku blokujícího lužebního zákona, atd. Ekonomický ytém je vou byrokratičnotí, vou přeregulovanotí, vou zatíženotí nemylnými, zejména ekologickými požadavky natolik zablokován, že není možné nic potavit, nic invetovat. Naším problémem určitě není nedotatek peněz. Peněz je u ná zejména v bankách dot, ale nedají e produktivně využít. Ekonomický ytém je vou byrokratičnotí, vou přeregulovanotí, vou zatíženotí nemylnými, zejména ekologickými požadavky, vou přehnanou preferencí nezodpovědných požadavků nejrůznějších nevládních organizací natolik zablokován, že není možné nic potavit, nic invetovat. Předpokládám, že to na Vyočině cítíte podobně. V bankách jou volné miliardy korun, ale všichni e perou o dotace z Bruelu. Ty ekonomicky pomáhají jen málo, do ekonomiky vnášejí další zbytečné ditorze, a navíc jou hlavním zdrojem pro naše korupční protředí. Před rokem a čtvrt naši ekonomiku rozkýval a v mnohém detabilizoval záah Čeké národní banky, který e nažil bojovat u ná neexitující deflací a který chtěl napomoci exportu. Nejme o racionalitě tohoto úmylu převědčeni. Mnohokrát jme to řekli a napali a i tady máte v našem tánku k dipozici naší publikaci Byla

2 deflace opravdu hrozbou? (IVK, publikace č. 7/2014). Deflaci jme u ná neviděli tehdy a nevidíme ji ani dne. Součaný pokle cen o 0,1 % při mimořádném pokleu cen ropy, který nemá žádné domácí pří činy nemůže být považován za eko nomické zlo, jak e nám to naží předtavitelé ČNB tvrdit (o tom více v zápiu z našich Rozmluv na Hanpaulce: Pád čeké koruny: pekulační atak nebo (ne) chtěný výledek měnové politiky ČNB?, viz newletter únor 2015). Zajímalo by ná dozvědět e při dnešní návštěvě, zda devalvace koruny exportu Kraje Vyočina pomohla či nikoli. 3. Stejně tak e nedomníváme, že ekonomice Čeké republiky může pomoci přilití peněz do ekonomiky (jak to pro celou Evropu zkouší udělat Mario Draghi). Za problém považujeme náš ekonomický ytém. Protože e k lepšímu nemění, nečeká ná žádná nadno docílitelná properita a nic nenaznačuje, že by započal tak rychlý ekonomický růt, který by znamenal zatavení našeho zaotávání. Bylo by proto třeba, aby e dělaly pozitivní ytémové kroky. Nedělat nic nebo dělat kroky špatné i nemůžeme dovolit. Naším problémem určitě není nedotatek peněz. Peněz je u ná zejména v bankách dot, ale nedají e produktivně využít. Graf 1: Vývoj reálného HDP (počátek krize Q3/2008 = 100) Q Q Q Q Q Q Q Q Q Q Q 2008 Pramen: Databáze Eurotatu, vlatní výpočty Jakkoli i jako odvěký oponent politiky ociální demokracie nemohu přát, aby ociální demokracie příliš aktivně vládla, není možné, aby pokračoval dnešní proce depolitizace rozhodování, který v naší zemi doahuje mimořádné úrovně. Státní práva e tále více zapouzdřuje a nešťatný lužební zákon v tomto ohledu znamená další nepříznivý poun. Politikové budou mít díky němu ještě méně šance něco udělat, což na traně jedné nižuje potenciální vévoli politiků, ale na druhé traně znemožňuje elementární demokratickou kontrolu úředníků a zvyšuje nezodpovědnot politiky a politiků. Tento proce probíhá ze dvou tran voliči kontrolovatelná politika e vytrácí díky maivnímu přeouvání pravomocí do nekontrolovaného a nekontrolovatelného Bruelu a politika e vytrácí i díky apoteóze nezáviloti kde koho (oudů, tátních zátupců, policie, úřadů všeho druhu). Výledkem je, že e přeouváme e do ice politicky korektního, ale bohužel pot-politického a pot-demokratického protředí. Mám pocit, a nažil jem e to vyjádřit ve vé knize k 25. výročí pádu komunimu ( Chtěli jme víc než upermarkety, Fragment, litopad 2014), že takový vývoj nebyl v momentu pádu komunimu naším záměrem. 4. Nemalou roli v našich životech hraje naše ekonomické a politické okolí, zejména vzhledem k přeouvání pravomocí do Bruelu a vzhledem k poilování globálního (tedy nadbruelkého) vládnutí. Toto okolí nám příliš nepomáhá. Nepomáhá nám ani okolí malé či blízké nemylím i, že je pro Kraj Vyočina nějakou velkou pomocí blízkot (téměř ouedtví) Rakouka ale hlavně nám nepomáhá ono okolí velké. Evropká unie je všechno jiné než zdravě a rychle rotoucí ekonomický protor. Vymanit e z její, už delší dobu trvající tagnace, je pro malou otevřenou ekonomiku, jejímž učebnicovým příkladem Čeká republika je, téměř nemožné. Z ná obklopujícího ekonomického protoru nemůžeme vytoupit. Je-li průměrný ekonomický růt zemí eurozóny za poledních šet let minu 0,4 %, pak je pro ná velmi obtížné docílit rychlý ekonomický růt, a to ještě máme tu výhodu, že jme neudělali řeckou chybu a že jme nepřijali euro a polu ním i jeho měnový kurz, protože pro ná by byl tejně nadhodnocený, jako je pro země evropkého Jihu. To není dotačující omluvou pro náš velmi chatrný ekonomic- 2Q Q Q Q Q Q Q 2012 ČR Německo Rakouko Polko Slovenko ký výkon, ale jedním z faktorů, které ho způobují, to je. Není možné, aby pokračoval dnešní proce depolitizace rozhodování, který v naší zemi doahuje mimořádné úrovně. Naše ekonomika by potřebovala dynamické, rotoucí ekonomické protředí a kromě toho i politickou tabilitu v našem okolí, do kterého ať i to přejeme nebo nepřejeme patří i Ukrajina a Ruko. Z dlouhodobých vnitřních důvodů detabilizovaná Ukrajina (kde za celé uplynulé čtvrttoletí neproběhla důledná pot-komunitická tranformace) je vnějšími tlaky jdoucími primárně ze Západu, nikoli z Východu přiváděna tato země do zcela neřešitelné ituace, v níž je de facto paivním hráčem. Vývoj na Ukrajině více než ankce vůči Ruku a odvetné ankce Ruka je dalším problémem naší země, jako bychom jich neměli ami dot. n Předplatné na rok 2015 Předplatné IVK zahrnuje pravidelný newletter, borníky a otatní publikace, pozvánky na emináře. Základní cena předplatného je 660 Kč. Studentké předplatné 330 Kč. predplatne@intitutvk.cz 1Q Q Q Q Q Q Q

3 O geopolitice i o domácím píečku Rozhovor Ladilavem Jaklem NEWSLETTER březen /2015 Jarolav Jakl Jak zhodnotit čekou geopolitickou pozici a zahraniční politiku za poledních 25 let? Objevuje e kritika naší přílišné loajality k USA a Západu obecně, prozápadní pozorovatelé naopak kritizují čekou politickou praxi za neloajalitu k EU a přátelkot k Ruku. Naším problémem není ani přílišná loajalita, ani nedotatek loajality. Naším problémem je nedotatečné hájení vlatních zájmů. A vlatně i jejich nedotatečná formulace a abence debaty o takové formulaci. Jen e nažíme za všech okolnotí někým ouhlait a hloupě čekáme, že za to něco dotaneme. Nedotali jme nikdy nic. Dotali ti, co tvrdě vyjednávali a hájili vé pozice. Tento problém e znáobil vtupem do EU, ale od té doby e dál prohlubuje. Hovoří e o rozdvojení Evropy na everní čát, která e píše bojí Ruka, a jižní čát, která e píše bojí ilámkého tátu. Kde je v obou dilematech, tedy everojižním i tředo-východoevropkém, do budoucna naše pozice, pokud jde o Ruko, jeho ambice na kontrolu jeho blízkého příhraničí, kritiku lidkých práv v Ruku, tarot o Ukrajinu a podobně? To jou umělá dilemata. Ná neohrožuje žádné vnější nebezpečí, ale naše domácí naha dovét každý cizí nemyl k aburditě. Svoboda čekého občana je ohrožována každý den našimi vlatními zákony, ještě utužujícími různé cizí direktivy. Ale to e má občanům zakrýt, tak jou trašeni nějakou vzdálenou hrozbou. Nehrajme i na velmoc, která chce pekovat cizí národy a bojovat někde proti domorodcům v pouštích. Hajme i vé. V čekém protředí e začínají množit čato výtražné názory varující před rukou hrozbou pro vět, pro Evropu. Komentátoři jako Šafaříková, Gabal nebo Šafr mluví o ruizaci Čeka a jeho příklonu k Ruku. Je to reálná hrozba? Vůbec nevím, jak by e takový příklon měl projevovat. Nárůtem členů pravolavné církve? Pojídáním pirohů? To je také jeden dobrý domácí trik: Když námi někdo neouhlaí a dovolí i mít jiný názor na to, jak máme hájit zájmy Čeké republiky, už z něj děláme špióna cizí moci. Je to naha umlčet názorovou pluralitu, která má přitom vé vlatní kořeny zde, v našich potojích ke vobodě. Je na mítě e důvodně obávat nějakých výrazných rukých zájmů v naší zemi? Co by u ná mohlo Ruy zajímat? Vyhrotím-li otázku, mají nějaký zájem ná vykrát a politicky ovládnout? Ruy už bohužel nezajímáme. V Londýně nebo na Riviéře jich je tokrát víc. Kupují fotbalové kluby i velké firmy. A utrácejí tam. Také nepůjdete utrácet vé peníze tam, kde e vám pošklebují. Je nutné omezit vobodu lova v zájmu obrany před rukou propagandou, jak navrhuje komentátor Čekého rozhlau a někdejší diplomat Alexander Tolčinký? To i opravdu někdo mylí, že k tomu, aby měl člověk kupříkladu jiný než oficiálně povolený názor na Ukrajinu, muí čerpat z nějaké cizí propagandy? A jak by k ní přišel? Někdy tačí rozum a oudnot k tomu, aby člověk pochopil, že je denně krmen propagandou úplně jinou. Je třeba nějak revidovat čeký potoj k další integraci v EU? Je dobré uilovat o čím dál těnější unii i o přijetí eura? Jak e má ČR potavit k otázce imigrace? Mimochodem, jak e díváte na ílící popularitu protievropkých či protiimigračních tran jako Front National ve Francii, britký UKIP, Praví Finové či Švédští demokraté? Je třeba z EU vytoupit. To i mylím od amého počátku. Ale nyní je to ještě naléhavější. Stavba e už hroutí, je třeba běžet, dokud je ča, než nám trop padne na hlavu. A euro? To je mrtvý projekt od amého počátku. Ekonomicky škodí a je jen nátrojem k tomu, aby mocní v Bruelu a Berlíně mohli víc utahovat šrouby. A imigrace? Ta tu byla vždy a nečinila by nikdy žádný velký problém, pokud ti lidé přijdou opravdu pracovat. Jenže jak vidíme ze Švédka, Nizozemí, Francie či Británie oni čato celé generace žijí z dávek, které jim nabízíme. A pak z nudy vymýšlejí zábavnější atentáty. Čatým argumentem pro dobré vztahy Rukem i Čínou je, že EU ani USA vým ekonomickým výkonem nemohou zaručit properitu Čeké republiky. Příznivci prozápadního tatutu quo naopak naléhají na ještě větší poílení epětí Čeké republiky USA formou dohody TTIP. Která z obou cet Vám dává větší myl? Dobré vztahy na základě rovnocennoti je třeba mít e všemi. A obchod nejen přináší properitu, ale také provazuje vět a rozbíjí izolaci, která jinak vede ke konfliktům. Západní komentátoři mluví o totálním zhroucení Ruké federace v horizontu několika let, ruští optimité energicky tvrdí, že protřednictvím užších vztahů e zeměmi BRICS a ekonomických reforem vou zemi opět potaví na nohy. Vidíte nějaké viditelné nahy o reformy? 3 Nebudu i hrát na znalce ruké ekonomiky. Jen vím, že od konce ledna rubl proti euru tále toupá. O koruně raději ani nemluvím. Ruká ekonomika určitě potřebuje další reformy, ale v mnohých věcech jako třeba daně jou na tom lépe než my a celá EU. Pád ceny ropy pro ně znamenal pořádnou lekci, muí jim být jané, že je třeba e více orientovat na potenciál domácí poptávky, jako to v době krize udělala Čína nebo třeba Polko. Pokud jde o naše vztahy k USA, levicoví aktivité čato upozorňují na údajně lokajkou politiku Čeké republiky vůči USA či na údajný nekalý vliv americké ambaády i nevládních organizací z USA na čeký veřejný život. Co říci k těmto nařčením? A jak zformulovat právnou čekou pozici vůči nejmocnější zemi věta? Vliv cizích il na náš domácí veřejný život je takový, jaký dovolíme. Je jané, že různé země e naží proazovat i u ná vé vlatní zájmy, na tom nic není. Ale jde o to, abychom tomu čelili, pokud jou v některých ohledech tyto zájmy odlišné od našich. Je mutné, kolik let jme trpěli třeba vízovou povinnot od USA. Sebevědomější bychom měli být i ve rovnatelných podmínkách pro ochranu invetic, vývoz kapitálu a vzájemný obchod. Jme labší partner a je jané, že nemůžeme dělat velká ramena, ale chce to trpělivě hájit vé tak, jako to dělají i Američané. A také je třeba nepodléhat politickým tlakům, pokud jde o ekonomická rozhodnutí. U nich má rozhodovat jen ekonomické kritérium. USA jou naším záadním pojencem v NATO a to repektujme. Je to také země v mnohém inpirativní i pro ná. Ale nemuíme e nechat zatahovat do kdejakého problému na druhém konci věta, který vytvoří čato doti neprozíravá americká zahraniční politika. V některých ekonomických ukazatelích už byly USA předtiženy Čínou. Jaké příležitoti a rizika vidíte ve vztazích touto velmocí? Spojují Číňané obchod politikou nebo jim jde jen o byzny? Jakou ekonomickou budoucnot předpovídáte nejlidnatější zemi věta? Objevují e zprávy o ekologických, ociálních a demografických problémech No, v jednom ukazateli. V tom nejdůležitějším HDP. Což je ukazatel měřící ekonomickou váhu země. Příležitot pro obchod je to obrovká a takoví Němci či Američané to dávno dobře vědí a jednají podle toho. Dělejme to také. Ale i zde e řiďme ekonomickou výhodnotí, ne nějakým politickým tlakem. Ten jem od Číny zatím nezaregitroval, ale pokud by je jejich rotoucí ebevědomí k něčemu takovému vedlo, držme e dál ekonomických argumentů a politickému tlaku nepodléhejme. A problémy?

4 Na větě je hodně problémů. Čína předtavuje pětinu věta. Bylo by divné, kdyby nepředtavovala pětinu problémů. Starejme e raději o ty voje. Václav Havel tavěl vou politiku na ochraně lidkých práv, přičemž tento pojem chápal v západním, americkém výkladu. Měli bychom nadále ledovat kategorie jako voboda lova či politická voboda, a to v zemích velkých i malých, blízkých i vzdálených? Nebo jou tématy píše rozvojová pomoc chudým zemím, ledování podmínek práce, životní úroveň či zavádění ociálních vymoženotí? Havel žádnou politiku na ochraně lidkých práv netavěl. Jen na vých frázích o lidkých právech. Dělejme to jako všechny otatní véprávné země: Obchodujme, hajme vé zájmy a neignorujme utrpení kdekoli. Ale nepřeceňujme vé možnoti v léčbě nemocí věta. Základním atributem zahraniční politiky je i obranná politika. Je dotačující být členem NATO, nebo má ČR přitoupit k jiným formám zajištění vlatní bezpečnoti? Co tav naší armády a její bojechopnot? Nepotřebujeme k bezpečí jiné truktury, než je NATO. Ale jme jejími členy, tak e také podílejme na její politice a trvejme na jejím charakteru coby nátroje obrany vých členů, ne hybatele režimů v kdekteré zemi věta. Stav naší armády? Možná naše armáda už vlatně neexituje. Máme z ní expediční bor pro boj divokými kmeny kdei v pralee. Podle mne téměř ztratila chopnot bránit naše vlatní území proti blízkému nebezpečí. A také ztratila kontakt našimi měty, vinou různých centrálních nákupů a také toho, že lidé nemají pocit, že ta kaárna u nich louží k ochraně jejich domovů, ale k intervenci kdovíkde a kdoví za koho. Jak vnímáte kauzu dne opět otevřenou kauzu Neča-Nagyová. Je opravdu tak důležitá, nebo je to jen zátěrka daleko vážnějšího problému, o kterém e nehovoří? Muím e přiznat, že ji neleduji a že její křečovitá medializace je mi už protivná. Pamatuje i vlatně někdo, jak věc začala? Bombatickým obviněním premiéra a polanců z korupce, padla kvůli tomu vláda, protě vládní převrat do důledků. Nic z toho e nepotvrdilo a vyšetřovatelé a žalobci míto četného páchání harakiri záobují veřejnot náhradními pitomotmi o ledování manželky nebo o tom, jetli ekretářka klepala v pracovní době koberec. Kde je podle vá pro média hranice, co vše napat o politicích, umělcích, či podnikatelích, a co už je za hranou? Jde o to, jakou hranu máte na myli. Jetli hranu vkuu, tak tu má natavenou každý jinak. Jetli hranu obecně přijímaných norem lušnoti, tak i tu může pouzovat každý odlišně. A jetli jde o hranu zákona, pak to muí rozhodnout oud, pokud e na ně někdo obrátí. Lidé jou čato zlomylní a mají radot, když je někdo pomlouván. Míto toho, aby i uplivli nad pomlouvačem. Mám na myli eticko-morální, kdy některá média uráží lovně oobnoti, či e o nich vyjadřují hanlivě. Lidé pak přetávají mít úctu, repekt a toto jednání považují za právnou normu chování. Ano, to jitě máte pravdu. Já jem podobnými věcmi znechucen denně. Není možné e urážením lidí jen tak miřovat a začít ho považovat za normální. Ale tejně špatné by bylo začít vymýšlet nové předpiy, které by to omezily. Ty e totiž vždy nakonec obrátí proti vobodě lova. Majitele obah čato nezajímá. Kdo by měl vlatně kontrolovat média? Média muí kontrolovat vlatník nebo jeho zmocněnec. Protože právě jeho mohou lži, manipulace a neprofeionalita jeho médií poškodit. Buď finančně, nebo na pretiži. A pak jou tu tátní média, která jou cudně NABÍZÍME nazývána veřejnoprávními. Ty by měl kontrolovat tát, ale to nikdy nedělal. Tato média tak vlatně patří vým zamětnancům. A ti i v nich dělají, co chtějí, a veřejnot jim to platí a ještě e tím nechá ohlupovat. Tady mě zajímá váš názor na zrušení poplatků ČT. Pokud vím, chtěl je zrušit již exprezident Václav Klau, nyní oučaný prezident Miloš Zeman. Já jem pro zrušení Čeké televize a Čekého rozhlau už dávno. Státní noviny také nemáme a nikomu nechybí. Tyto dvě intituce nedělají nic, co by nedělal tejně dobře nebo špatně kdokoli jiný, akorát ten i bez natahování ruky po veřejných penězích. Vy pracujete po odchodu z funkce tajemníka exprezidenta Václava Klaue v jeho vzdělávacím intitutu. Co je náplní vaší práce a netýká e vám po Hradě? Vydáváme publikace, knihy, pořádáme emináře a přednášky. Hradu e vyhýbám od té doby, co ho nový prezident zneuctil tím modrým hadrem e zlatými hvězdičkami. Na ídle čekých králů nemá ymbol cizí nadvlády co dělat. Jak tedy hodnotíte dva roky vlády prezidenta Miloše Zemana, a to především v ouviloti EU, Rukem, či jeho nedávnou návštěvou ve Spojených tátech na pro-izraelké konferenci, která mu přinela velký úpěch? Leze na nervy vládcům veřejného mínění, v tom mi je ympatický. Ale klaní e Bruelu a rád by naše kluky poílal bojovat někam proti domorodcům do pouště. A ta konference do USA? Potlek pro čekého prezidenta je fajn, ale tím e úpěch neměří. Rád bych věděl, zda to byl i úpěch pro naši zem. Nedáváme píš vůj ouhla kdečím příliš levně? Co dotaneme za podporu cizích zájmů? Výběr z rozhovorů pro Parlamentní lity a pro magazín VIP oobnoti eu. Ptali e Lukáš Petřík a Alka Hájková. n IVK nabízí publikaci č. 15/2015 IVK v roce druhém, která hrnuje texty polupracovníků Intitutu Václava Klaue ve druhém roce vé činnoti. Sborník pokrývá témata jako čtvrt toletí od pádu komunimu, Evropká unie a Evropa, ukrajinká krize, mezinárodní politika, domácí politika, ekonomika, dějiny a boj proti ociálnímu inženýrtví. 280 tran, 100 Kč. objednávky na: 4

5 Jan Kudrna poradce přededy vlády Tzv. finanční útava je ouborem opatření několikerého druhu, která ale ve vém celku, podle mého názoru, budou mít poměrně velký vliv na rozpočtovou politiku Čeké republiky. Konkrétně e tento vliv projeví ve dvou hlavních oblatech: procedury přípravy veřejných rozpočtů a jejich parametry. Pokud e jedná o tránku procedurální, potom navržená opatření povedou k větší tranparentnoti nejenom veřejných rozpočtů amotných, ale také jejich přípravy, včetně hromažďování podkladů, na základě kterých jou připravovány. Návrh také počítá poílením role rozpočtových výhledů. Navržená opatření budou mít vliv také na parametry veřejných rozpočtů. V tomto mylu je cílem jejich dlouhodobá udržitelnot, a tedy tanovení mezí možného deficitního financování, a tím i mezí celkového veřejného zadlužení. Tato čát návrhu je trochu ke škodě věci, ale pochopitelně dikutována a komentována téměř výlučně. Nepochybně bude mít vliv na rozpočtovou politiku. Jak vládě, tak i parlamentu bude připomínat, že z dobrých důvodů mají exitovat meze deficitního financování. Vliv tzv. finanční útavy na rozpočtovou politiku tedy očekávám a považuji jej ohledem na vyváženot návrhu za pozitivní. Jan Skopeček ekonomický expert ODS Finanční útava přijatá oučanou vládou filozofickou změnu v přítupu k rozpočtové politice nepřináší. Byla přijata ve velmi bezzubé podobě hranicí tátního zadlužení na takové úrovni, aby e oučané vlády vůbec netýkala. Téma finanční útavy otevřela v čekém politickém protoru ODS už v roce Ještě dříve přišla ODS návrhem na povinně vyrovnaný rozpočet. Vládou chválená podoba finanční útavy e od původního návrhu ODS značně liší. Zmizela z ní povinnot vlády předtoupit před Polaneckou němovnu žádotí OTÁZKA IVK Vládní finanční útava technikálie, nebo ytémová změna v rozpočtové politice? o důvěru v případě doažení mezní hranice veřejného zadlužení, chybí i hmotná odpovědnot polanců za špatné hopodaření. Hranice veřejného zadlužení, při které muí vláda začít podnikat aktivní kroky, e pounula až na úroveň 55 % zadlužení k HDP. Je-li távající zadlužení na úrovni 43,2 % HDP, je zřejmé, že távající koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL nechce jakkoliv vé rozpočtové chování měnit. K filozofické změně rozpočtové politiky je dokonce třeba nepochybně mnohem více, než mít k dipozici třeba i dokonalejší finanční útavu. K takové změně je potřeba polečenká a politická hoda na tom, že dnešní úroveň tátního přerozdělování je vyoká, že náš tát je přebujelý a vykonává řadu zbytných agend, které je potřeba zrušit. Teprve pak je možné počítat tím, že e kvalitativně významné změny projeví i v bilanci veřejných rozpočtů na jejich výdajové traně, která je příčinou našich dlouhodobě deficitních veřejných financí. Teprve pak je možné počítat i tím, že vedle tatické dluhové brzdy zabudujeme do naší rozpočtové politiky i nějakou podobu dynamického výdajového pravidla, které by nižovalo podíl veřejných výdajů na HDP. Až tehdy bude možné hovořit o filozofické změně v rozpočtové politice. Obávám e ale, že vládou vykatrovaná finanční útava a dnešní rozbitá politika zabývající e jen uperdílčími tématy janě ukazují, že jen debata o hlubší reformě veřejných financí je tále větší cience fiction. Jan Vejmělek hlavní ekonom Komerční banky Návrh finanční útavy vnímám jako významnou změnu. Ta by totiž měla definitivně pohřbít paradigma, kterému jme čelili od počátku minulé dekády až do recee roku 2009, paradigma, kdy e přítup k veřejným financím nel v duhu heel zdroje jou či tátní dluh e plácet nemuí. Přijetí útavního zákona o rozpočtové odpovědnoti bude znamenat přiznání i, že tomu tak není, že veřejné finance nejou z dlouhodobé perpektivy v dobrém a zejména udržitelném tavu, že je třeba problém řešit. Pohled na vývoj od konce 90. let jednoznačně dokumentuje, že čeké veřejné finance dlouhodobě vykazují klon k deficitnímu hopodaření, a to i v obdobích, kdy ekonomika rote. Fikální ytém je netranparentní, potýká e nízkou důvěryhodnotí či flexibilitou. Pozitivně z tohoto pohledu hodnotím záměr zřídit Národní rozpočtovou radu jako nezávilý a odborný orgán. Ten by měl ledovat vývoj hopodaření v ektoru veřejných intitucí a vyhodnocovat dodržování pravidel rozpočtové odpovědnoti. K vyšší tranparentnoti rozpočtového proceu bezeporu pomůže důraz kladený na kvalitu makroekonomických prognóz. Otázkou ovšem je, zda je návrh dotatečně ambiciózní a do jaké míry bude účinný. Limit celkového dluhu ektoru veřejných intitucí (po odečtení rezervy peněžních protředků) ve výši 55 % HDP e nachází poměrně vyoko nad aktuální úrovní zadlužení. Za zmínku tojí i určitá aymetričnot návrhu, požadavky kladené na obce, amoprávné celky a veřejné intituce jou triktnější než opatření týkající e vládní úrovně. Vláda bude mít v drtivé většině případů povinnot předložit návrhy opatření, chvalovat či nechvalovat je však bude Polanecká němovna. Jako nedotatečný hodnotím mechanimu, který má zamezit dlouhodobému neduhu čekých veřejných financí, totiž značné procykličnoti fikální politiky. Ladilav Minčič bývalý námětek minitra financí Málo ambiciózní, tak bych označil návrh útavního zákona o rozpočtové odpovědnoti a prováděcího zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnoti. Utanovení o nezávilé národní rozpočtové radě, způobu jejího kontituování a kompetencích předtavují nepochybně pozitivní krok. Také intitucionalizaci dopoud neformalizovaných poradních fór vlády do podoby výboru pro rozpočtové prognózy lze hodnotit pozitivně. Všeobecné rozšíření třednědobého fikálního plánování ve veřejném ektoru je také v pořádku. Velké rezervy však patřuji v natavení výdajové a dluhové brzdy. Když jme právě před třemi lety dikutovali o tzv. fikálním kompaktu jako tehdy aktuální evropké legilativní novince, vyjádřil jem převědčení, že naše tehdejší kritika fikálního kompaktu a zejména jeho útřední čáti trukturálního chodku bude autentická jedině tehdy, pokud v ČR urychleně 5

6 přijmeme kvalitnější vlatní právní úpravu. Po třech letech to bohužel vypadá na chválení normy, která u výdajové brzdy pracuje e trukturálním očištěním pomocí jedné z metod, která bude teprve vybrána interním rozhodovacím aktem minitertva financí (mimochodem v odborné féře určitě vyvolá dikui naznačená ada elaticit jednotlivých daňových titulů). Aktuální limit trukturálního chodku přitom není nataven na tandardních 0,5 % HDP, známých z kompaktu, ani na pohodlné 1 % (pro ituace kdy je veřejný dluh výrazně pod 60 % HDP), ale na 1,75 %, přičemž potupně má být nížen na 1 % až k roku Teprve případným vtupem do eurozóny je pojováno natavení na oněch 0,5 %. Formulace výdajové brzdy je přitom volena tak, že rozhodně nevybízí k předkládání přebytkových rozpočtů ke placení exitujícího dluhu, ale píše cílí na doažení onoho limitního chodku. Dluhová brzda e pouští až při 55% veřejném zadlužení, přičemž nutí vládu k poněkud bezzubým opatřením, vedoucím k dlouhodobé udržitelnoti. V důvodové zprávě e totiž upřeňuje, že e tím paradoxně míní mj. repektování maatrichtkých kritérií ještě měkčími kritérii 3 % chodku a 60 % dluhu. Oproti tomu je třeba uznat, že tzv. úniková klauzule je v aktuálním vládním návrhu vymezena určitěji než ve fikálním kompaktu a vládu tak více vazuje. Stanilava Janáčková makroekonomka K ytémové změně v rozpočtové politice chybí na naší politické céně odvaha. Vládou navržená rozpočtová útava e bude týkat až budoucích vlád, a k tomu, aby byla pojitkou proti nejhorším fikálním exceům, je příliš vágně formulovaná. Nehovoří o plácení dluhu vlatně jen opakuje tarý známý názor Evropké unie, že dokud veřejný dluh nepřekročí 60 % HDP, je udržitelný. Předchozí návrh z roku 2012, který kvůli pádu Nečaovy vlády padl pod tůl, byl podtatně tvrdší. Již při veřejném dluhu nad 45 % HDP by vláda a všechny veřejné intituce muely pro zbytek roku a pro náledující rok nížit rozpočtové výdaje o 3 % a nižovaly by e platy předtavitelů tátní moci. Při dluhu nad 48 % by veřejné rozpočty neměly být chodkové, při zadlužení nad 50 % HDP by vláda muela žádat Polaneckou němovnu o vylovení důvěry. Nynější vládní návrh naopak výlovně pověcuje další zadlužování, odhadem až ve výši 500 miliard, dokud veřejný dluh nepřeáhne 55 % HDP. Tempo zadlužování má být určeno hranicí pro trukturální deficity ve- řejných rozpočtů ve výši 1 % HDP. Ale až do roku 2019 mohou být deficity vyšší, a i potom dovolují mimořádné okolnoti překročení této hranice. Teprve až poté, co veřejný dluh vzrote nad 55 % HDP, mají přijít kroky k udržitelnoti veřejných financí (abychom nepřeáhli těch magických 60 %). Vládě e však pouze vágně ukládá přijmout opatření. Janěji a e ankcemi jou definovány jen úporné kroky pro územně amoprávné celky a další veřejné intituce, které chce vláda dotat více pod vou kontrolu. Namíto tanovení janých omezení také pro vládu e zákon zaobírá zpracováním třednědobých výhledů, zřizováním nových kontrolních a poradních orgánů a poilováním tranparentnoti. Jak účinná fikální pojitka to ai bude? Zdeněk Koudelka Právnická fakulta Maarykovy univerzity Bez ohledu na právnot pravidel ve finanční útavě, říkám ne jejímu přijetí. I dne nemá právce ve firmě i právce veřejných financí plýtvat a má hopodařit v rámci příjmů. To každý ví a nepotřebuje finanční útavu. Chceme útavu třídmou nebo rozvleklou a nepřehlednou? Je poutu věcí, které by ten či onen chtěl do útavy přímo nebo jako zvláštní útavní zákon. Souhlaím vyrovnanými rozpočty, ale ne e změnou útavy. Je totiž na voličích, zda zvolí trany hýřivé či šetřivé. Vždyť mít vyrovnaný rozpočet může chtít vláda, aniž ji k tomu útava nutí. Finanční útava má fakticky zajitit určité záady i v případě jejich volební neúpěšnoti. Chceme ztížit příštím vládám a tedy i příštím voličům jejich nehopodárné jednání tím, že něco dáme do útavy. Ovšem jedna generace tvůrců útavy neovládne generace budoucí. I v oukromém životě není zůtavitel chopen zajitit majetek proti nehopodárnoti dědiců. Může použít různé právní nátroje, ale jetliže jeho potomci budou chtít dědictví prohýřit, utratí ho a rodiče jim v tom z hrobu nezabrání. Vše, co má finanční útava obahovat, tačí upravit obyčejnými zákony. Budoucí voliči nebudou lepší, ale ani horší než my. Každé rozšíření útavních norem rozšiřuje moc Útavního oudu na jejich výklad. Stvoření finanční útavy je pojeno e tvořením finančního Útavního oudu. Ne nové intituce, ale távající Útavní oud e rád vrhne na novou oblat a tanoví, co je obahem ne textu, ale ducha a nikým nepoznaného materiálního jádra finanční útavy. A pak e budou zatánci finanční útavy divit, cože to tvořili. Mirolav Ševčík děkan Národohopodářké fakulty VŠE Zdravé veřejné finance jou jednou z podmínek pro dlouhodobou properitu každého hopodářkého celku. Pro oučanou dluhovou krizi vypělých ekonomik, která přerůtá v dluhovou pat a pro některé země e tala již dluhovou propatí, je finanční útava pouze zdánlivě možnotí žít relativně delší období poměrně významnými deficity a opakovaně rotoucím dluhem veřejného ektoru. Ve kutečnoti však zvyšující e veřejný dluh nižuje konkurencechopnot daného ekonomického protoru a zvyšuje i náklady financování veřejného ektoru (dluhová lužba). A to i za ituace, že úrokové azby jou relativně nízké. Navrhovaný útavní zákon, který by měl zlepšit finanční morálku ve veřejném ektoru, e tak může některým jevit jako krok právným měrem. Samotný útavní zákon je relativně jednoduchý. Spolu ním však vznikne další intituce Národní rozpočtová rada, jejíž členy včetně přededy i mítopřededy má volit Polanecká němovna. Takže ti, kteří by měli kontrolovat hopodaření ektoru veřejných intitucí, budou voleni, případně i odvoláváni těmi, kteří i ami chvalují rozpočty, tzn. polanci Polanecké němovny. Toto nelze považovat za ytémové řešení. Dále bude přijat zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnoti a tzv. změnový zákon, v rámci kterého proběhne novela nejméně dalších dvaceti zákonů. Jem velmi keptický k tomu, že by e távající Polanecké němovně mohlo podařit vytvořit opravdu fungující právní rámec pro regulaci neutále bobtnající hydry veřejných rozpočtů. Za chybné považuji i tanovení kvantitativní hranice k přijetí nápravných opatření, která budou zákonem tanovena. 55 % výše dluhu na HDP je podle mého názoru příliš vyoké čílo. V oučané době by měla být tato kvantitativní hranice tanovena na 45 % HDP tím, že každý rok by e měla nižovat o 0,25 0,5 %, a to v záviloti na průběhu hopodářkého cyklu. Cílový tav by měl být 40 % podílu dluhu veřejných intitucí na HDP v roce Spuštění dluhové brzdy až při 55 % podílu veřejného dluhu na HDP považuji za tanovení neambiciózního cíle, který navíc vyhovuje távající, případně i náledující vládní garnituře. Tyto by nemuely e zvyšujícím e veřejným zadlužením prakticky nic dělat, protože po zavedení nové metodiky výpočtu HDP dojde v letošním roce k adminitrativnímu nížení zatím vykazovaného dluhu v ČR z cca 46 % možná až pod hranici 44 %. Dluhová brzda by měla začít fungovat co nejdříve. 6

7 Ivo Strejček člen právní rady IVK Zákon o tátním rozpočtu, každoročně navrhovaný vládou demokratické země a veřejně projednávaný v parlamentu, považuji za základní zákon, kterým e polanci v daném roce mají zabývat. Je eencí demokratické politiky vét nad obahem tohoto zákona vážnou a zodpovědnou debatu. Zákon, který rozhoduje o tom, jak budou napříště rozděleny příjmy z daní občanů, jak bude těmito výnoy nakládáno, jak rozmařile či úporně hodlá vláda hopodařit a tím poluurčovat budoucnot země, muí být předmětem i výlednicí demokratické debaty. Politiku považuji za oupeření idejí. Zákon o rozpočtu by měl zrcadlit tento ouboj, měl by být protorem k vyjádřením a proazení těchto idejí. Demokratická moc e odvíjí od mandátu občanů. Ti i ve vobodných volbách vybírají vé zátupce podle toho, jak poléze v parlamentu obhajují jejich předtavy o obahu politiky v jejich tátě. Nahrazování tohoto poru technickým řešením typu finanční útava napomáhá vypouštění podtaty politiky. Umožňuje politikům žít pohodlněji bez povinnoti formulovat voje předtavy o budoucnoti země. Dovoluje jim vyhýbat e riziku, které e vždy přirozeně pojí obhajováním vlatních názorů. Finanční útava není zázračnou křišťálovou koulí, ze které lze jitotou věštit budoucnot. Je alibitickou berličkou k inženýrkému nepolitickému pojetí věta, ve kterém zdánlivě může být více jitot, ale méně protoru k proazování občankých předtav i lidkého jednání. Nevede takový výkon politiky k dalšímu olabování demokracie a k poilování moci expertních byrokratů? Nemohu proto ouhlait nahrazením politického ouboje o to, jak vyoké mají být daně a jak jejich výnoy budou demokraticky zvolení politikové nakládat, mechanickým úřednickým textem. Finanční útavu tak považuji za další významný krok ke větu, v němž již nebude třeba nikoho volit a hádaví politikové budou vytřídáni ovícenými úředníky. Lenka Zlámalová analytička Echo24 Móda finančních útav, nebo přímo zlatého pravidla, jak jim říkají v některých zemích, je přímým produktem atmoféry nedůvěry v politiku. Je to naha demontrovat lidem jakéi odebraní moci a bič na rozhazovačné politiky. V extrémních formách e pak objevovaly návrhy, že při překročení jitých limitů zadlužení e pouští ankce, které můžou končit až nižováním platů politiků. Útava jou základní vyšší principy, k nimž podle mého názoru výška dluhu ani rozpočtového chodku nepatří. Ty by měly zůtat čitou doménou politiky. Ve fikální politice muí zůtat vládám co největší manévrovací protor. Nikdy nevíte, do jaké ituace e země může dotat. Dlouhodobě velmi dobře hopodařícímu Irku e po těžké bankovní krizi roku 2010, kdy muel tát anovat banky, najednou vyhoupl chodek veřejných financí na 32 procent HDP. Tedy mimo jakékoliv meze, které by zcela jitě tanovovala finanční útava. V dalších letech naopak irští politici dokázali dluhy rychle nižovat. Finanční útavy a rozpočtová ebeomezení za ebou nemají dobrou hitorii. Buď e nedodržují, jako Pakt tability a růtu eurozóny. Čímž e jen vyvolává iluze, že tady nějaká pravidla platí a ona fakticky neplatí. V horším případě e v pokuu o jejich dodržování páchají velmi nebezpečné záahy. Viktor Orbán znárodnil Maďarům úpory v oukromých penzijních fondech, aby e nedotala do kolize dluhovou brzdou. Totéž, byť měkčí a makovanou formou provedl i Donald Tuk v Polku. Pavel Ryka doktorand na FSV UK Vláda Bohulava Sobotky je zřejmě nejlevicovější vládou, jakou kdy Čeká republika měla. Zatím e drží plánu nereformovat ve veřejných rozpočtech pokud možno vůbec nic. Na první pohled by e tak chtělo říci, že alepoň za navržení finanční útavy zalouží pochvalu. Domnívám e však, že podíl dluhu k HDP ač je populární tatitikou nemíří na to podtatné, co by e na veřejných rozpočtech mělo hlídat. Veřejné finance by e měly kontrolovat mimo jiné proto, aby výdaje veřejného ektoru nebrzdily ekonomiku v růtu a aby v konečném důledku nepřivedly vládu k bankrotu. Avšak ekonomiku je možné zničit i perfektně vyrovnaným veřejným rozpočtem. Předtavme i, že vláda výrazně zvýší veřejné výdaje, např. na 60 % ročního HDP. Zároveň tím ale zatíží ekonomiku dalšími daněmi, aby všechny výdaje pokryla, a bude tak mít vyrovnaný tátní rozpočet. Ekonomika bude pod tíhou nových daní trádat, výrazně e omezí úpory, invetice a z nich i vyplývající růt. Země může hopodářky upadat, ale aby byl plněn dluhový limit, vláda může klidně uvalit nové daně, vytvořit i rozpočtový přebytek a limit plní. Proce takto může trvat teoreticky i do naprotého kolapu ekonomiky. Jinými lovy, i hodinu před bankrotem bude tát plnit dluhový limit. Dluhový limit tak má mnohem hlubší problém než pouze voji nedotatečnou vynutitelnot či motivaci politiků e jím řídit. Nezaručuje nijak, že veřejné výdaje nezaduí ekonomiku. Pokud by chtěla vláda zaručit, aby tát tolik nepoškozoval hopodářký růt, měla by připravit jiný limit a ice příný limit na vé výdaje. Pak by teprve šlo o ytémovou změnu, která leduje myluplné cíle. n NABÍZÍME Intitut Václava Klaue nabízí borník Sto let od počátku první větové války (2014). Do borníku připěli Jiří Weigl, Jan Eichler, Ladilav Tajovký, Stanilav Balík, Václav Vlk t., Robert Kvaček, Dominik Duka, Joef Tomeš a Rajko Doleček. V přílohách najde čtenář hitorické dokumenty: rakouko-uherké ultimátum Srbku z 23. července 1914, provolání Františka Joefa I. Mým národům z 28. července 1914 a Manifet čekých piovatelů z 17. května Předmluvu ke borníku napal Václav Klau. 160 tran, 100 Kč. objednávky na: 7

8 V blížícím e jaře jem e těšil na třídenní ekonomickou konferenci v Miláně. Pořádala ji Atlantic Economic Society a byli na ní účatníci ze třiceti zemí věta, včetně ilného zatoupení Čeké republiky. V Miláně, přeplněném turity (i v této roční době) a moc pěkném, bylo hezky, člověk by neměl toto měto velikoti jako tři Prahy podceňovat. Jen to počaí bylo více tředoevropké než italké. Na luníčku však už bylo kráně. O tom ale pát nechci. Ve vém projevu o Evropě (je anglicky na clanky/3716) jem mimo jiné hovořil o problémech, které Evropě přinelo euro. Starší paní profeorka z Francie byla nadšená a veřejně prohláila, že v Hollandově Francii takový projev není možné přednét. Záadně neouhlail naopak Ital (napůl Turek), který je vedoucím katedry evropké integrace na univerzitě v turecké Ankaře. Jeho argumentace tojí za komentář. Způobem, který znám v Itálii (před více než deeti lety takto argumentoval můj přítel Antonio Martino v CATO Journal), ale i ve Španělku (Hernando de Soto na pražké konferenci Montpelerinké polečnoti v září 2012), obhajuje jedna kupinka evropkých liberálů já bych řekl trochu nepoučitelných liberálů euro. Jou to lidé, kteří z pozice klaických liberálů kritizují tát a jeho záahy do ekonomiky, a polu tím zcela logicky a oprávněně kritizují i prodlouženou ruku tátu, centrální banky jednotlivých tátů, které MÍSTO ZÁPISKŮ Z CESTY DO MILÁNA O lidké nepoučitelnoti Václav Klau manipulují měnou. Toto chtějí odtranit a odvolávají e na Hayeka a jeho projekt denacionalizace peněz (z roku 1976) a chtějí e vrátit ke zlatému tandardu, který však už jedno toletí neexituje. Neměl bych nic proti zlatému tandardu, bylo by to lepší, než co naší měnou dělali Tošovký, Tůma a Singer, ale je to návrh zcela nerealitický, a proto i nezajímavý. Tito lidé i to možná mylí také, a proto e pokojují eurem, které pro mne zcela nepochopitelně považují za vhodnou náhražku, která e zlatému tandardu velmi blíží. Na mou nechápavou otázku, proč i to mylí, odpověděl prof. Angelo Santagotino, že za eurem, tejně jako za zlatým tandardem, netojí žádný tát! Na mou repliku, že za eurem tojí EU, odpověděl, že EU není žádný tát! Nenechme i namluvit, že za eurem netojí žádný tát. Stojí, a je to tát daleko mocnější než ten náš malý, domácí, dohlédnutelný, a proto také kontrolovatelnější. Snažil jem e mu říkat, že za eurem tojí upertát EU, který má všechny atributy tátu mezi nimi chopnot legilativou vytvořit Evropkou centrální banku, dát jí pravomoci, definovat cíl jejího fungování, zprotředkovat jmenování jejího guvernéra (kterým e konenzem evropkých tátů a Evropké komie v roce 2011 tal Ital Mario Draghi) a hlavně vytvořit v Evropě atmoféru, že je třeba pomoci jednotlivým zadluženým členkým zemím EU kupováním jejich tátních dluhopiů a tím přidáváním peněz do ekonomiky. Porovnávat toto neutralitou zlatého tandardu je více NABÍZÍME než aburdní. Na můj dotaz, jak pan profeor hodnotí právě minulé pondělí ukutečněný první Draghiho rozáhlý nákup tátních dluhopiů, odpověď nepřišla. Zalepenot některých evropkých liberálů, že jim evropká integrace (ve formě dnešní EU) pomáhá bojovat e tátem, je nebezpečná. Oni opravdu nemají rádi tát, vůj vlatní tát, a vůbec nedoceňují, že podporují daleko větší, daleko rozáhlejší tát, daleko méně demokratický, daleko od občana-voliče vzdálenější tát, kterému chybí jakékoli check and balance, jakékoli kontrolní mechanimy, jakékoli vyvažování jednotlivých mocí tátu. Můžeme i zoufat nad vým vlatním parlamentem, ale evropký parlament je jen parlamentem podle jména. Čili nenechme i namluvit, že za eurem netojí žádný tát. Stojí, a je to tát daleko mocnější než ten náš malý, domácí, dohlédnutelný, a proto také kontrolovatelnější. To, že politika Evropké centrální banky zrovna půobí hůře na jednu než druhou zemi eurozóny, nemůže být pro nikoho žádným zadotiučiněním. Je to tak ložité pochopit? Ale jarní Itálie byla hezká, milánké šafránové rizoto a doráda artyčoky moc dobré, milánká móda žije a v obchodech je nával a milánký dóm i pře euro a dvě dekády italké ekonomické krize tále tojí a nezúčatněně na ten nekutečný mumraj turitů (i v polovině března!) z výšky pohlíží. Prof. Luigi Zingale, ai nejlavnější italký ekonom v USA, vyučující na Univerity of Chicago, analyzoval ve vém projevu na konferenci italkou nemoc. Už dvacet let e v Itálii nezvýšila produktivita práce. Italům to ale ai moc nevadí. 16. března n Intitut Václava Klaue nabízí knihu Václava Klaue The Never-Ending Struggle for Free Society (2014), která hrnuje anglické projevy, eeje a články bývalého prezidenta od roku 2012 do oučanoti. První kapitola e zabývá vobodou a demokracií. Druhá čát analyzuje Evropkou unii bez iluzí. Třetí kapitola zkoumá ekonomickou tranformaci. Čtvrtá kapitola dikutuje globální oteplování. Pátá kapitola nabízí úvahy o oučaném větě. Unikátní kniha, která vychází v tištěné i elektronické verzi. 288 tran, 200 Kč objednávky na: 8