PRAVOPIS SLOVOTVORNÝ ZÁKLAD, PŘEDPONA, PŘÍPONA, KONCOVKA. ryb-ka hor-ský bujn-ost pře-krásná SLOVO ODVOZENÉ raba hora bujný krásná SLOVO ZÁKLADOVÉ

Transkript

1 STAVBA SLOVA A PRAVOPIS SLOVOTVORNÝ ZÁKLAD, PŘEDPONA, PŘÍPONA, KONCOVKA ryb-ka hor-ský bujn-ost pře-krásná SLOVO ODVOZENÉ raba hora bujný krásná SLOVO ZÁKLADOVÉ Slovotvorný základ = část slova, kterou mají společné jak slovo základové, tak slovo odvozené (ryb, hor, bujn, krásná) Přípona (připojuje se za slovo základové) = část slova, kterou bylo slovo odvozeno ze slova základového slovo odvozené získává nový význam (-ka, -ský, -ost) Předpona (připojuje se před slovo základové) = část slova, kterou bylo slovo odvozeno ze slova základového slovo odvozené získává nový význam (pře-) Koncovka =část slova, která se mění při ohýbání (skloňování/časování) (-a, -y, -e, -u, -o, -e, -ou) rybk a rybk y rybc e rybk u rybk o rybc e rybk ou 1

2 SLOVA PŘÍBUZNÁ SKLÁDÁNÍM les-o-park pra-les les-o-step prales-ní bez-lesá LES PŘEDPONAMI po-les-í za-les-nit Zá-les-í zalesn-ěný PŘEDPONAMI + PŘÍPONAMI les-ní, les-natý les-ík, les-íček PŘÍPONAMI les-ník lesník-ův les-ovna les-ák lesnic-tví lesnic-ký zá-lesák Kořen = část slova, která je společná pro všechna příbuzná slova (les) STAVBA SLOVA, SLOVOTVORNÝ ROZBOR, ROZBOR STAVBY SLOVA Stavba slova h r a d h r a d b za h r a d před za h r a d k za h r a d ník za h r a d nic tv (a) (a) (a) (í) PŘEDPONY KOŘEN PŘÍPONY KONCOVKA Slovotvorný rozbor jak bylo slovo vytvořeno (z kterého slova a čím) slovotv. zákl. přípona z a h r á d - k a z a h r a d ( a ) slovo odvozené slovo základové Rozbor stavby slova z jakých částí se slovo skládá z a h r á d k ( a ) předp. kořen příp. konc. Př. nástěnka žákyně výstavba růže prastarý pahorek nádvoří předškolní nosník horník sladkost nemravným ná stěn k(a) žák yn(ě) vý stav b(a) růž(e) pra- star(ý) pa hor ek ná dvoř í před škol n(í) nos ník hor ník slad k ost ne mrav n(ým) 2

3 KOŘEN = část slova, která je společná pro všechna příbuzná slova kniha, knihovna, knihař, knihovnice, knihařství, knihomol, zaknihovat -v některých případech může být trochu pozměněn: knižní (h ž), knížka (h ž, i í) PŘÍPONA = část slova, kterou bylo slovo odvozeno, slovo tak získává nový význam kniha knih-ovna (místo, kde se uchovávají knihy) kniž-ní (přídavné jméno vyjadřující vztah ke knize knižní klub) knih-ař (člověk, který váže knihy) knih-ovat (zapisovat do knih, např. účetních) -z těchto slov vznikají přidáním další přípony opět nová slova s novým významem, v nově vytvořených slovech máme tedy přípony dvě knihovna knih-ovn-ík (muž pracující v knihovně) knihař knih-ař-ství (místo, kde se váží a vyrábí knihy) knih-ař-ina (učební obor, řemeslo knihaře) knih-ař-ský (přídavné jméno vyjadřující vztah ke knihaři) knihovat knih-ova-č (muž dělající zápisy do knih) knih-ova-cí (přídavné jméno vztahující se ke knihování př. knihovací metoda) -z některých těchto slov mohou vzniknou přidáním další přípony opět nová slova s novým významem, máme tedy slova, v nichž jsou přípony tři knih-ova-č knih-ova-č-ka (žena dělající zápisy do knih) -z některých však vzniknou nová slova tak, že nová přípona nahradí příponu původní. Slovo má nový význam, ale počet přípon zůstává nezměněn knih-ovn-ík knih-ovn-ice Příklady přípon: rozbor slovo základové knížka kníž-ka kniha světluška světl-uška světlo kamenný kamen-ný kámen lékař lék-ař lék hradby hrad-by hrad lesnatý les-natý les synáček syn-áček syn čistota čist-ota čistý žákyně žák-yně žák složitější příklady lékařka lék-ař-ka lékař knihovnice knih-ovn-ice knihovník (přípona ík byla nahrazena příponou ice) lesnický les-ni-cký lesník (hláska k je odtržena, na její místo se připojuje přípona cký) zaknihovaná za-knih-ova-ná zaknihovat zavařenina za-vař-en-ina zavařený 3

4 PŘEDPONA = slouží též k odvozování slov, nezapomínejme na ni, je vždy před kořenem stavba vý-stavba pře-stavba pří-stavba ná-stavba -podobně jako tomu bylo u přípon můžeme tato slova dále odvozovat novými předponami ob-hospodařovatelný ne-ob-hospodařovatelný (2 předpony) nej-ne-ob-hospodařovatelnější (3 předpony) KONCOVKA = ta část na konci slova, která se mění při skloňování -většinou bývá součástí přípony stav-b(a) stav-b(y) stav-b(ě) stav-b(u) stav-b(o) stav-b(ě) stav-b(ou) stav-b(y) stav-eb stav-b(ám) stav-b(y) stav-b(y) stav-b(ách) stav-b(ami) mlad(ý) mlad(ého) mlad(ému) mlad(ého) mlad(ý) mlad(ém) mlad(ým) mlad(í) mlad(ých) mlad(ým) mlad(é) mlad(í) mlad(ých) mlad(ými) mlad(á) mlad(é) mlad(é) mlad(ou) mlad(á) mlad(é) mlad(ou) mlad(é) mlad(ých) mlad(ým) mlad(é) mlad(é) mlad(ých) mlad(ými) mlad(é) mlad(ého) mlad(ému) mlad(é) mlad(é) mlad(ém) mlad(ým) mlad(é) mlad(ých) mlad(ým) mlad(é) mlad(é) mlad(ých) mlad(ými) Slova na procvičování nástěnka prastarý traktorista smrček závodník výskok velikánský kouzelník šatstvo přednes přechodník nečistota dobrý tetřev nápověda (s) třešničkami rozvážka (bez) oddílových Náročnější slova na procvičování nadporučice kostelnický borověnkových lesnictví přírodními 4

5 STŘÍDÁNÍ HLÁSEK PŘI ODVOZOVÁNÍ Změny samohlásek krácení: mráz mrazík, krást krade dloužení: hrad hrádek, had hádě střídání: dům domek zub zoubek sbírat sběr, měřit míra (pzn: Kde je e/ě, často bude í) Změny souhlásek k č ruka ručka c č vejce vajíčko h ž noha nožka ch š hoch hošík s š z ž t c d z nosit nošení vozit navážet doplatit doplácet hodit házet SKUPINY HLÁSEK PŘI ODVOZOVÁNÍ Asimilace (=spodoba) znělosti družka [druška] obsazovat [opsazovat] podklad [potklat] množství [mnošstvi:] -na styku předpony/přípony a kořene se objevují souhláskové skupiny, které jinak píšeme a jinak vyslovujeme (důvodem je výslovnost) -druhá souhláska ovlivňuje souhlásku první je-li znělá znělá je-li neznělá neznělá neznělé p t ť k f s š ch c č znělé b d ď g v z ž h ʒ ǯ ob žerství ob hlédnout ob dobný [ob] ob sadit ob cházet ob táhnout [op] 5

6 Skupiny ts,ds a tš,dš ts, ds [c] dětství [ďectvi:] lidský [licki:] tš, dš [č] většina [vječina] podšívka [poči:fka] Výslovnost jsem, jsi jsem, jsi [sem, si] (j se píše, ale nevyslovuje!!!) Přídavná jména odvozená od jmen vlastních - odvozujeme pomocí přípon -ský, -ští Př: Morav(a) morav ský, morav ští Krkonoš(e) krkonoš ský, krkonoš ští Rychnov rychnov ský, rychnov ští VELKÁ PÍSMENA MALÁ PÍSMENA Pzn. 1) Jména zakončená na s (typ Tunis) -píšeme pouze jediné s, -š -v češtině neexistuje slovo s dvěma ss-!!! Př: Tunis tuniský, tuniští Brandýs brandýský, brandýští Pzn. 2) Jména zakončená na c,-k (typ Hradec, zámek) -píšeme pouze jediné c, -č Př: Hradec hradecký, hradečtí Nové Zámk(y) novozámecký, novozámečtí 6

7 ZDVOJENÉ SOUHLÁSKY Objeví-li se na švu slova (kořen/předp., kořen/příp.) dvě stejné nebo podobné souhlásky, obvykle je vyslovíme jako jednu souhlásku. Př: kamenný [kameni:] slezský [sleski:] Pzn. 1) zdvojeně vyslovujeme tam, kde je třeba odlišit význam, Př: racci nejjistější poddaný raci nejistější podaný rovněž tam, kde se jedná o slovo složené Př: půl litr čtyr ruční někdy i na styku předpony a kořene Př: od dech roz zářit Pzn. 2) Skupiny [dď] a [nň] [dď] plně zdvojeně [dď] [nň] jako jednu hlásku [ň] oddíl [odďi:l] ranní [raň:] Pzn. 3) Pravopis nn x n Přípony ný, -ní nn kámen kamen ný vín(o) vin ný vin(a) vin ný telefon telefon ní rán(o) ran ní n dřev(o) dřevě ný skl(o) skel ný raný = časný, brzký!!!pozor!!! 7

8 Přípony ík, -ice, -ina vždy jen jedno n! den den ík den den ice cena cen ina kámen kamen ík kámen Kamen ice kůň kon ina vin(a) vin ík vín(o) vin ice uzen(ý) uzen ina Přípona í, příd. jména od zvířat vždy jen jedno n! jelen jelen í vrán(a) vran í tuleň tulen í havran havran í 8

9 SKUPINY bě/bje, vě/vje, pě, mě/mně A) bě/bje, vě/vje bje a vje tam, kde se setká přepona ob- nebo v- s kořenem začínajícím na je- bě a vě ostatní případy Př: vje/bje vě/bě jet v jet ob jet jezd it v jezd ob jezd věř u věř it ne věr ný běh vý běh o běh nout Pzn: V češtině neexistuje slovo s pje, píšeme vždy pě (pěvec, pěna, pěkný) B) mě/mně -řídí se podobností s jiným tvarem téhož slova nebo nejbližším slovem příbuzným -v kořeni slova je vždy mě (měst(o), měsíc, mělč ina) mě tam, kde je pouze -m- mně tam, kde se vyskytuje skupina -mn- Př: mě mně zřejmě příjemně nerozumně zřejmý příjemný nerozumný Pzn.1) Platí i případ, kdy se mezi písmeny m a n objeví í. vzpomněl vzpomíná Pzn. 2) Odvozujeme od nejbližšího možného tvaru. rozum rozumí rozuměl rozumný rozumně Pzn. 3) POZOR na tamější (odvozeno od slova tam, nikoliv tamní). -ější tam -ní -ejší dol(e) -ní Pzn. 4) Zájmeno já mě/mne mně/mi 2. a 4.p. 3. a 6. p. (tě/tebe) (tobě/ti) 9

10 PŘEDPONY s-/se-, z-/ze-, vz-/vze- s- směr (dohromady) sjezd rodáků, sběr papíru, sbor hasičů shromáždění, spojit, smotat klubko směr (dolů) sjezd na lyžích, spadnout, skácet, sletět,skosit směr (z povrchu pryč) sklidit, smazat, setřít vz- -směr (vzhůru) vzletět, vzhlížet k někomu, vzplát, vznést se z- (ostatní případy) ztrouchnivět, zčervenat, zorat pole, dokončení děje a změna stavu zestárnout, zblednout správa finanční správa (vedení) správka (oprava) obuvi sběh sběh lidí stěžovat si stěžovat si na něco svrhnout (shodit) sužovat (trápit) sbít (stlouci) strhat (dolů) plakát svedl svedl (dokázal) salto svedl (odloudil) ženu svedl to na něj svedl nás opatrně dolů zpráva (oznámení) zběh vojenský zběh (dezertér) ztěžovat ztěžovat někomu práci zvrhnout (převrhnout) zužovat (činit úzkým) zbít (zmlátit) ztrhat (námahou nebo kritikou) zvedl zvedl kámen shlédl zhlédl vzhlédl (shora dolů) (film) (vzhůru, k někomu) 10

11 PŘEDLOŽKY s-/se-, z-/ze- s-/se- 7. p. (s kým, čím) se sestrou, s tebou, s batohem 4. p. kdo s koho! být s to, nebýt s to (=schopen) z-/ze- 2. p. (z koho, čeho) z lesa, ze skály, z domu Pzn: Stále povolena i starší pravidla (s/se skok se skály) 11

12 PRAVOPIS i/y A PO TVRDÝCH SOUHLÁSKÁCH y př.: bedny, chytrý, kyblíky B PO MĚKKÝCH SOUHLÁSKÁCH i př.: jitrocel, žíla, čistit Pzn:!!!POZOR!!! na psaní slov přejatých (princ, historie, cyklista) C PO OBOJETNÝCH SOUHLÁSKÁCH i/y 1) kořeny vyjm. slov y platí i pro slova příbuzná př.: myslit mysl, Přemysl, myslivec 2) kořeny ostatních slov i př.: milovat, písek, silný 3) přípony i př.: kotlina, kotlík, rybička, brzičko 4) pádové koncovky i/y řídíme se vzory podst. a příd. jmen př.: vsi kosti holubi páni vidí psy pány dubový mladý Kraví hora jarní pzn: v koncovkách ami, emi, ými, ími po m- vždy měkké -i 5) slovesa v přít. čase i př.: prosí, trpí, sází 6) příčestí minulé a trpné i/y řídí se shodou s podmětem a) RMŽ i žáci odcházeli, jsou zkoušeni b) RS a děvčata odcházela, jsou zkoušena c) ostatní případy y dívky (RŽ) odcházely hrady (RMN) stály kuře, klisna, a štěně odpočívaly 12

13 i/y po b by, bý: být, obyčej, bystrý; bylina, kobyla, býk; babyka; vlastní jména Bydžov, Přibyslav, Hrabyně, Zbyněk, Zbyslav aj. Slova příbuzn á: (b ýt ) bytí, živobytí, byt, bytná, bytový, bytost, dobýt, dobyvatel, nabýt, nábytek, odbýt, odbyt, neodbytný, pozbýt, ubýt, úbytek, bývat, bývalý, starobylý, obývat, obyvatel, obyvatelstvo, přibývat, přebytek, příbytek, zabývat se, zbývat, zbytek, dobytek, dobytčí, dobytkářství, bydlit, obydlí, bydliště, bydlo (příbytek nebo živobytí), bych, bys, by, bychom, byste, abych, abys, aby, kdybych, kdybys, kdyby, (ob yč ej ) obyčejný, (b ystrý) bystře, bystrost, bystřina, Bystřice, (b yli n a) býlí, býložravec, černobýl, (kobyla) kobylí, Kobylisy, Kobylnice, (b ýk ) býček, býčí, býkovec, Býkovice. Pozor na rozd í l y v psaní těchto slo v : býlí (plevel) bydlo (příbytek) být (jsem, budu) nabýt (nabudu vědomosti) dobýt (města) bílý (bíle zbarvený) bidlo (tyč) bít (biji) nabít (nabiji pušku) dobít (poraněnou zvěř) Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: být bydlit obyvatel byt; příbytek nábytek dobytek; obyčej bystrý bylina; kobyla býk Přibyslav. i/y po l ly, lý: slyšet, mlýn, blýskat se; polykat, plynout, plýtvat; lýko, lysý, lýtko, lyže; pelyněk, vzlykat, slynout, plyš; plytký, vlys; vlastní jména Lysolaje, Volyně aj. Slova příbuzn á: (s l yš et ) slyšitelný, slýchat, neslýchaný, nedoslýchavý, ( ml ýn ) mlynář, mlýnice, (b l ýsk at s e) zablýsknout se, blýskavice, blýskot, blýskavý, blyštět se, (po l yk at), ( v zlyk at) vzlyk, vzlykot, zalykat se, (p l yn ou t ) uplynout, plynný, plynulý, rozplynout se, rozplývat se, splývat, oplývat, plyn, plynový, plynárna, plynoměr, plynojem, ( l ýk o ) lýčí, lýčený, lýkovec, lýkožrout (lys ý ) lysina, lyska, Lysá, (lyže) lyžovat, lyžař. Pozor na rozd í l y v psaní těchto slo v : lýčený (lýkový, zhotovený z lýka) líčený (děj), nalíčený (obličej) vyplýtvat (z toho vyplývá, že ) vyplivat (něco na zem) lyska (pták nebo lysina) líska (lískový keř) slynout (být proslulý) slinit (vypouštět sliny) vlys (ozdobný pás ve stavebnictví) lis (přístroj na lisování) blýská se (bude bouře) blízká (nedaleká) mlýn, mlynář, mlýnice mlít (zakončení na ít jako u slova třít) Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: slyšet mlýn blýskat se; polykat plynout plýtvat; vzlykat lysý lýtko; lýko lyže pelyněk; plyš. i/y po m my, mý: my (zájmeno 1. os. mn. č.), mýt, hmyz; myslit (i myslet), mýlit se, myš; hlemýžď, mýto, mýtit; mykat, zamykat, vymykat se, přimykat se, smýkat, dmýchat; chmýří, nachomýtnout se, mys; vlastní jména Litomyšl, Kamýk aj. Slova příbuzn á : (m ýt ) mycí, myčka, umývat, umývadlo i umyvadlo, umývárna i umyvárna, pomyje, mýval, mýdlo, mydlit, mydlář, mydlina, (h m yz) hmyzí, hmyzožravec, (m ys li t ) mysl, myšlenka, pomýšlet, přemýšlet, vymýšlet, výmysl, úmysl, smýšlení, smyšlenka, smysl, nesmysl, smyslný, nesmyslný, průmysl, průmyslový, myslitel, myslivec, myslivecký, myslivna, Nezamysl, Přemysl, Křesomysl, (m ýli t se) mýlka, mylný, omyl, neomylný, zmýlená, (myš ) myšák, myšina, (m ýt o) mýtné, Mýto, (m ýt i t ) mýtina, vymýtit, vymycovat, (myk at) mykaný, (zamyk at) odmykat, nedomykavost, (v ym yk at s e) výmyk, (sm ýk at) smyk, smýčit, smyčec, smyčka, průsmyk, (d mýchat) dmýchadlo i dmychadlo, (n achom ýt n ou t se) ochomýtat se. Pozor na rozd í l y v psaní těchto slo v : my (všichni, 1. os. mn. č.) mýt (myji) vymýtit (vykácet) mýlí se (mýlit se) mi (mně, 3. pád zájm. já) mít (mám) vymýtat (vypuzovat) milý (přítel), míli (cesty) Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: my mýt myslit, mýlit se; hmyz myš hlemýžď; mýtit zamykat smýkat; dmýchat chmýří nachomýtnout se; Litomyšl. 13 i/y po p py, pý: pýcha, pytel, pysk; netopýr, slepýš, pyl; kopyto, klopýtat, třpytit se; zpytovat, pykat, pýr; pýří, pýřit se, čepýřit se; vlastní jména Pyšely, Spytihněv aj. Slova příbuzn á : (p ýcha) pyšný, pyšnit se, zpychnout, pýchavka, pych, přepych, (p yt el) pytlík, pytlovina, pytlák, pytlačit, (p ysk) pystíček, ptakopysk, (n et op ýr )netopýří, (p yl ) opylovat, opylení, (k op yt o)kopýtko, sudokopytník, (třp yt i t s e)třpyt, třpytivý, třpytka, (zp yt o vat) jazykozpyt, nevyzpytatelný, (pykat) odpykat, (pýr) pýř, pýřavka. Pozor na rozd í l y v psaní těchto slo v : pýcha (pyšný) pyl (prášek v květu) slepýš (plaz) opylovat (oplodňovat pylem) píchá (bodá) pil (pít, piji) slepíš (lepidlem) opilovat (obrousit kov) Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: pýcha pytel pysk; netopýr slepýš pyl; kopyto klopýtat třpytit se; zpytovat pykat pýr; pýřit se čepýřit se. i/y po s sy, sý: sytý, syn, sýr; syrový, syrý (syrový, vlhký), sychravý, usychat (i usýchat); sýkora, sýček, sysel; syčet, sypat; vlastní jména Bosyně, Syneč aj. Slova příbuzn á : (s yt ý) sytost, dosyta, nasytit, nenasytný, přesytit, (s yn ) synovec, zlosyn, (s ýr ) syreček, sýrař, sýrárna, sýrařství, syrovátka, (syro v ý) syrovinka, (u s ychat i u s ýchat) osychat i osýchat, vysychat i vysýchat, zasychat i zasýchat, (s ýk ora ) sýkořice, (s yč et )sykot, zasyčet, (syp at) sypký, sýpka, sypek, sypkovina, nasypat, nasýpat, násyp, osypaný, osypky, posypat, posýpat, vysypat, vysýpat, zasypat, zasýpat, zásyp. Pozor na rozd í l y v psaní těchto slo v : syrý (syrový, vlhký) sirý (osiřelý, opuštěný) sypat (písek) sípat (při chrapotu) sýr, 2. pád sýra (mléčný výrobek) síra (na sirkách) sýrový (ze sýra) sírový (ze síry) syrový (neuvařený) Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: syn sytý sýr; syrový sychravý usychat; sýkora sýček sysel; syčet sypat. i/y po v, z vy, vý: slova s předponou vy-, vý- (např. vybrat, výběr), vy (zájmeno 2. os. č. mn.), vykat, vysoký; vydra, výr (pták); zvykat, žvýkat, výt, výskat, povyk; vyza, výheň, vyžle, cavyky; vlastní jména Vyškov, Výtoň aj. Slova příbuzn á: ( v ys ok ý) vysočina, Vysočany, vyšší, výše, výška, výšina, povýšit, převyšovat, vyvýšenina, zvýšit, Vyšehrad, (v yd ra ) vydří, vydrovka, (zv yk at ) zvyk, zlozvyk, zvyknout, zvyklost, navyknout, návyk, odvyknout, přivyknout, uvyknout, obvyklý, ( žv ýk at ) žvýkací, přežvykovat, přežvýkavec, (v ýskat) výskot, (p ov yk ) zavýsknout, povykovat. Pozor na rozd í l y v psaní těchto slo v : výt (pes vyje) výr (pták) výskat (jásavě křičet) výška (vysoký) vít (splétat, např. věnec) vír (krouživý pohyb vody nebo vzduchu) vískat (probírat se někomu ve vlasech) vížka (věžička) Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: vy vysoký výt; výskat zvykat žvýkat; vydra výr vyžle; povyk výheň a slova s předponou vy-, vý-. zy, zý: brzy, jazyk, nazývat; vlastní jména Ruzyně aj. Slova příbuzn á: (ja zyk ) jazýček, jazykozpyt, jazykověda, jazykový, dvojjazyčný, (n azývat ) vyzývat, vyzývavý, vzývat, ozývat se. Pozor na rozd í l y v psaní těchto slo v : brzy (jako v slově hezky) nazývat se (mít jméno, název) brzičko (přípona ičko, jako kratičko) zívat (únavou, touhou po spánku) nazívat se (mnoho zívat) Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: brzy jazyk nazývat; Ruzyně

14 PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN Velká písmena se píší: na začátku vět a větných celků (nadpisy, záhlaví, adresy, nápisy apod.) k vyjádření úcty (oslovení v dopisech, některé tituly apod.) či jako prostředek zdůraznění v ustálených zkratkách, značkách a zkratkových slovech ve vlastních jménech VLASTNÍ JMÉNA =označují určitou osobu, zvíře, věc -píší se s velkým začátečním písmenem osoby: Jirka, Petr, Novákovi zvířata: Alík (pes), Amina (žirafa), Jumbo (slon) věci: jména zeměpisná - místa, řeky, hory, země, státy apod.: Podorlicko, Říp, Vltava, Praha, Morava, Švýcarsko jména národní a obyvatelská příslušníci národů a států, obyvatelé apod.: Čech, Žid, Rychnovák, Asiat názvy institucí, organizací, podniků, hotelů apod.: Sokol, Škoda, Bohemians, Astra umělecká díla, knihy, časopisy, filmy apod.: Rusalka (opera), Kytice (sb. básní), Epocha (časopis), Avatar (film) svátky a významné dny: Vánoce, Hromnice, Velikonoce vlastní jména jednoslovné názvy Alík, Jirka víceslovné názvy Hvězdy nám nepřály (kniha) Spojené státy americké Hradec Králové Ústava České republiky 14

15 Pravidla psaní velkých písmen (VP) ve víceslovných názvech U víceslovného názvu se píše VP jen u prvního slova. Př: Hvězdy nám nepřály (kniha) Spojené státy americké (stát) Lidové noviny (noviny) Severní ledový oceán (oceán) Dostane-li se do víceslovného názvu jiné vlastní jméno, zachovává si VP. Př: Spolková republika Německo (stát) Armáda České republiky (instituce) Dějiny Národního divadla (kniha) U jmen zeměpisných a místních píšeme VP pouze v rozlišujícím přívlastku. Ostatní slova jako náměstí, most, ulice, nábřeží, moře, hora, záliv, mys, vysočina apod. považujeme za obecná. Př: hora Říp, Apeninský poloostrov, Tichý oceán, poušť Gobi, Spálená ulice, náměstí Republiky Začíná-li však jméno ulice, náměstí, parku, domu, hotelu apod. předložkou píšeme VP i po předložce Př: ulice Na Santošce, dům U Tří slunců, restarace U Černého koně, hotel Na Výsluní Názvy obcí, měst a městských částí - všude VP -pzn: další rozlišující údaje si zachovávají svůj pravopis Př: Hradec Králové, České Budějovice, Františkovy Lázně Malá Strana, Bílá Hora (části Prahy) Staré Město pražské, Kostelec nad Černými lesy, Rokytnice v Orlických horách 15

16 Rozlišujeme: konkrétní jméno vlastní VP obecné užití malé písmeno instituce, úřady, školy aj. Sestra navštěvuje Základní školu v Dobřanech. Sestra chodí na základní školu. Pracuje na Městském úřadě v Rychnově nad Kněžnou. Zajdi na městský úřad. Je příslušníkem Armády České republiky. Je součástí české armády. oddíly, kluby, spolky aj. Sokol (spolek) sokol (člen Sokola) Sparta (oddíl) sparťan (hráč či příznivec Sparty) jména hvězdářská (planety, tělesa aj.) Měsíc, Země, Slunce měsíc, země, slunce (pouze ve hvězdářském významu) Měsíc obíhá kolem Země. Probíhá monitorování erupcí na Slunci. Na cestu mi svítil měsíc. Ve vysušené zemi se dělaly trhliny. Ráno vyšlo slunce. sídliště jako součást názvu obecné pojmenování Sídliště Antala Staška sídliště Červený vrch (následuje 2. p.) (v 1. p.) zastávky Náměstí Míru náměstí Míru (název zastávky metra) (náměstí) výrobky, produkty, značky apod. hodinky Prim koupil si primky automobil Peugeot 308 GTi projel se peugeotem Madeta nám dodává tyto produkty: Lipánek vanilkový, Jihočeský tvaroh odtučněný a Jihočeské máslo nedělní Koupil jsem lipánek, tvaroh a máslo. POUŽÍVAT PRAVIDLA (PŘÍRUČKU)!!! 16

17 1. Jména osob, nadpřirozených bytostí a zvířat 2. Názvy hvězdářské, zeměpisné a místní křestní jména a příjmení (Pavla, Jirásek, dívka Štíhlá laň) přezdívky a přídomky (Petr zvaný Pidifouk, Otec vlasti - Karel IV., Ivan IV. Hrozný) přídavná jména přivlastňovací od nich utvořená (Pavlin, Jiráskův) jména příslušníků národů a kmenů (Čech, Moravanka, Slovan, Žid) jména obyvatel určitého místa (Pražan, ti Plzenští - ale plzenští rodáci, Evropan, Australan, Marťan - obyvatel Marsu ve sci-fi) jména postav náboženských (Bůh, ale bůh jakýkoli bůh, Duch Svatý) mytologických (Zeus, bohyně Lada) alegorických a pohádkových (Matka vod, Červená karkulka) jména zvířat (Šemík, pták Ohnivák) nebeská tělesa a jejich části (Neptun, Mléčná dráha, souhvězdí Malý vůz, Venuše) nutné odlišit: země (půda, stát) Země (planeta) slunce (obecně) Slunce (hvězda) měsíc (obecně, část roku) Měsíc (oběžnice Země) světadíly (Austrálie, Severní Amerika, Evropa) země a jejich části (Portugalsko, severní Čechy) krajiny, oblasti (Polabí, Podorlicko, Šumava, Haná) útvary členitosti zemského povrchu a významné přírodní jevy ostrovy a poloostrovy, mysy (Cookovy ostrovy ostrovy Cookovy, poloostrov Zadní Indie, mys Dobré naděje) hory a pohoří (hora Makalu, Skalisté hory, hory Skalisté, Českomoravská vysočina, Středočeská pahorkatina, Slovenské rudohoří, Český ráj, Moravskoslezské Beskydy, Vysoké Tatry, Malá Fatra) roviny, nížiny, kotliny, úvaly (Velká uherská nížina, Česká kotlina, Hornomoravský úval) pouště (poušť Kalahari) průsmyky, sedla, štíty (Vlárský průsmyk, Kladské sedlo, Gerlachovský štít) jeskyně (Punkevní jeskyně) pampy, prérie, náhorní plošiny památné stromy, pralesy, významné prameny vodstvo moře a oceány (Černé moře, moře Barentsovo, Tichý oceán) řeky a potoky (Žlutá řeka, řeka Dunaj, Tichá Orlice) zálivy, průlivy, úžiny, průplavy (Suezský průplav, záliv Biskajský) rybníky, jezera, přehrady, plesa (Máchovo jezero, rybník Bezdrev) vodopády (Viktoriiny vodopády) obce (Trhové Sviny, Malá Lhota) městské čtvrti (Nové Město pražské, Smíchov) sídliště (Sídliště Antala Staška sídliště Severní Terasa, sídliště Máj - je třeba odlišit, kdy je sídliště součástí názvu a kdy nikoliv) 3. Oficiální názvy významnějších institucí, organizací, jejich stálých orgánů, samostatných provozoven apod. 4. Názvy dokumentů a uměleckých děl 5. Názvy výrobků a dopravních prostředků 6. Názvy významných událostí, období a svátků mezinárodní organizace (Organizace spojených národů, Mezinárodní červený kříž, Rada bezpečnosti OSN) státy (Švédské království, Spolková republika Německo) správní oblasti okres Benešov benešovský okres úřední název není úřední název (okres Brno-venkov, okres Náchod, Královéhradecký kraj, kraj Královéhradecký) zastupitelské sbory (Parlament ČR) a orgány státu (Armáda ČR) Okresní úřad v Ústí nad Orlicí okresní úřad vlastní jméno jediného úřadu obecné jméno označující všechny okresní úřady (Městský úřad v Hořovicích ale městský úřad, Ministerstvo kultury ČR, Kancelář prezidenta republiky, Státní notářství v Táboře) organizace, sdružení, politické strany, církve, podniky apod. (Sdružení přátel piva, Strana zelených, Českobratrská církev evangelická, Válcovny plechu, a. s., Zemědělské družstvo Horymír v Neumětelích, Česká spořitelna, Komerční banka) vědecké, vzdělávací, kulturní, tělovýchovné a zdravot. instituce Základní škola v Krucemburku základní škola vlastní jméno jediné školy obecné jméno označující všechny zákl. školy (Ústav pro jazyk český AV ČR, Akademie věd ČR, Biologická fakulta Jihočeské univerzity, Střední průmyslová škola stavební v Hradci Králové, Gymnázium Boženy Němcové, Prozatímní divadlo, Kulturní dům v Sobíňově ale kulturní dům, koupaliště Džbán, Zdravotnické zařízení Praha 5 ale zdravotnické zařízení, Fakultní nemocnice v Motole) dokumenty (Dekret kutnohorský, Sbírka zákonů) umělecká díla (opera Dvě vdovy, obraz U nás v Kameničkách, socha J. Štursy Raněný) knihy (Čítanka pro 6. ročník, Dva roky prázdnin, Broučci) časopisy, noviny (Mladý svět, Epocha, Lidové noviny) filmy, seriály, pořady (S tebou mě baví svět, Návštěvníci) výrobky (hodinky Prim, automobil Škoda Favorit, prací prášek Tix ale koupil si primky, jel favoritem, pere v tixu) dopravní prostředky (vlak Brněnský drak, loď Lidice, kosmická loď Apollo) události (Květnová revoluce, Pražské povstání) akce (hudební festival Pražské jaro, výstava Země živitelka) svátky (Vánoce, Velikonoce, První máj, Hromnice. Nový rok 1.1.) významné dny (Den Země, Den boje za svobodu a demokracii, Den matek) ulice (ulice Dolnohradská, Horní ulice, ulice Za Továrnou, Národní třída, ulice Generála Píky, ulice Na Pěkné vyhlídce) náměstí (náměstí Míru, Senovážné náměstí, náměstí U Kostela) nábřeží (nábřeží Orlické, Alšovo nábřeží) sady, zahrady, parky (Jiráskovy sady, Valdštejnská zahrada, sady Třešňovka) stavby a jejich význačné části (Prašná brána, Národní divadlo, Pražský hrad, též jen Hrad myslí se tím výhradně pražské královské sídlo, Vladislavský sál) stanice a zastávky (Letiště Václava Havla, zastávka metra Náměstí Republiky, nádraží Jablonec nad Nisou dolní nádraží) 7. Názvy cen a vyznamenání, soutěže a trofeje ocenění (Řád bílého lva, Řád T. G. Masaryka, Nobelova cena míru, Jánského plaketa) soutěže (Pohár mistrů evropských zemí, Olympijské hry v Naganu ale olympijské hry) 17

18 TVAROSLOVÍ DRUHY SLOV král, myš, trůn, měsíc, útěk, hrdost, láska (1) jsou názvy osob, zvířat, věcí podstatná a názvy pro vlastnosti, děje a vztahy jména spravedlivý, ubohý, tlustý, hloupý (2) vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo přídavná jevů označených podstatným jménem jména já, kdo, co, to, tohle, sám, takový (3) zastupují podstatná a přídavná jména nebo zájmena na osoby, zvířata a věci apod. ukazují jeden, dva, oba, první, druhý, několikrát (4) mají číselný význam, označují počet, pořadí číslovky dřímat, říci, dělat, štěkat, být, stát (5) vyjadřují děj, a to činnost nebo stav slovesa tam, pak, napřed, silně, trochu (6) vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo příslovce vlastností, a to určení místa, času, způsobu z, s, v, na, k, přes, po, vedle, kolem (7) vyjadřují podobné bližší okolnosti jako předložky příslovce, ale teprve ve spojení se jmény a, ale, že, když, protože, kdyby (8) spojují slova nebo věty spojky ať, kéž, nechť, ano, ne, zajisté, možná (9) vyjadřují postoj mluvčího k výpovědi (přání částice apod.), platnost věty, vytýkají, zdůrazňují aha, vida, ach, hop, haf, mňau (10) vyjadřují nálady, city a vůli mluvícího nebo citoslovce označují hlasy a zvuky 18

19 PODSTATNÁ JMÉNA =názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů DRUHY PODSTATNÝCH JMEN A) PODSTATNÁ JMÉNA KONKRÉTNÍ A ABSTRAKTNÍ 1) Konkrétní (K) = názvy osob, zvířat, věcí -to, co je hmotné -pomůcka: lze na ně ukázat, vidět je, změřit apod. Př: černoch, kočka, tabule, vzduch, Praha, řeka 2) Abstraktní (A) = názvy dějů, vlastností, vztahů apod. -to, co je nehmotné (pojmy) -pomůcka: nelze se jich dotýkat, měřit je, počítat apod. Př: zlost, láska, praní, válka, prázdniny, povýšení, počasí, pohyb, svoboda Pzn: Některá podst. jména mohou být za určitých okolností K i A Př: psaní - přišlo mi psaní (=dopis) K - psaní na stroji (=činnost) A měsíc - měsíc osvětloval cestu (=těleso) K - měsíc září (=období) A sladkost - jedli sladkosti (=cukrovinky) K - sladkost ovoce, odpočinku (=vlastnost) A 19

20 B) PODSTATNÁ JMÉNA POMNOŽNÁ, HROMADNÁ A LÁTKOVÁ většina podst. jm. -j. č. 1ks (ten pes) -mn. č. 2 a více ks (ti psi) některá podst. jm. takto nefungují, viz níže 1) Pomnožná (P) -pouze tvar mn. č.!!! (neexistuje j. č.) -1 ks/věc (ale i více ks/věcí) označují vždy mn. č. Př: (ty) dveře, nůžky, kalhoty, Čechy, Vánoce, Teplice (ta) záda, játra, kasárna 2) Hromadná (H) -tvarem j.č. (mn. č. není, nebo se moc nepoužívá) označují více věcí stejného druhu ( hromadu kusů ) Př: (to) zrní (mnoho zrn) (to) obyvatelstvo (mnoho obyvatel) (to) křoví (hromada keřů) (ten) hmyz (mnoho drobných tvorů) (ta) drůbež (mnoho domácího ptactva) (ten) dobytek (mnoho krav, koz, ovcí ) 3) Látková (L) -tvarem j. č. označují látku bez ohledu na její množství -nelze je počítat na ks!!! -chceme-li určit množství, musíme uvést nějakou jednotku (kg, lžíce, litr, pytel ) Př: (ten) písek (lopata písku, 2t písku, hromada písku) (ta) voda (láhev vody, 2l vody, kapka vody) (to) dřevo (hromad dřeva, 2ks dřeva, kubík dřeva) Pzn: v mn. č. se mění jejich význam Vrchní, prosím, dvě kávy! tj. 2 šálky nápoje Vy jste ale dřeva. tj. nemehla Liška se chytila do želez tj. do pastí 20

21 B) PODSTATNÁ JMÉNA OBECNÁ A VLASTNÍ 1) Obecná (O) -označují jakoukoli (ne 1 určitou) osobu, zvíře, věc -tj. označují druh, typ nekonkretizují! Př: muž, kluci, dívka, černoši pes, kočka divoká, tygr ussurijský řeka, hora, město, planina, planeta, klub 2. Vlastní (V) -označují určitou osobu, zvíře, věc -píší se s velkým písmenem na začátku osoby Tomáš, Jan Neruda Rychnovák, Němec, Evropan, Marťan (tj. obyvatel Marsu) zvířata Alík, slon Jumbo věci jména zeměpisná (Plzeň, Sněžka, Baltské moře, Čechy, Austrálie, Jupiter ) spolky, podniky, instituce, školy apod. (Svatobor, Tesla, Armáda ČR, Gymnázium Dobruška ) knihy, filmy, umělecká díla, značky apod. (Lichožrouti, Avatar, symf. báseň Vltava, Škoda Octavia ) sváteční dny, období apod. (Vánoce, Velikonoce, Nový rok ) ad. jednoslovná (Terezka, Velikonoce, Alík) mohou být víceslovná (Česká republika, Orlické hory) 21

22 VZORY PODSTATNÝCH JMEN ROD ZAKONČENÍ ZAKONČENÍ VZOR 1. p. jedn. č. 2. p. jedn. č. Mužský bez koncovky -u nebo -a tvrdý vzor hrad neživotný -e měkký vzor stroj Mužský bez koncovky -a tvrdý vzor pán životný -e měkký vzor muž s koncovkou -a tvrdý vzor předseda -e měkký vzor soudce Ženský s koncovkou -a tvrdý vzor žena -e měkký vzor růže bez koncovky -e(-ě) vzor píseň -i vzor kost Střední s koncovkou -o tvrdý vzor město -e -e měkký vzor moře -e -ete vzor kuře -í vzor stavení GRAMATICKÉ KATEGORIE JMEN Pád Číslo j. / mn. (ten, ta, to / ti, ty, ta) Rod m. / ž. / s. (ten / ta / to) životnost: živ. / neživ. Vzor viz tabulka 1. a 4. p. stejný 1. a 4. p. rozdílný POZNÁMKY KE SKLOŇOVÁNÍ PODSTATNÝCH JMEN 22

23 1) Zakončení vlastních jmen osobních ve 3. a 6. p. j. č. vzor pán, muž -ovi zpravidla jen za posledním jménem př. (o) básníku Karlu Jaromíru Erbenovi (k) řediteli Janu Dolejšovi vzor předseda -ovi ve všech tvarech př. (k) hokejistovi Jirkovi Hrdinovi 2) Kolísání podstatných jmen v 6. p. mn. č. - některá podst. jm. RMŽ mají v 6. p. koncovku ích zejména ta, která končí na h, -ch, -k př. (o) dobrodruzích, hoších, vojácích - některá podst. jm. RMN takto zakončená mají vedle koncovek ech a ích i konc. ách (zvláště zdrobněliny) př. (o) kouscích míčcích teplácích kouskách míčkách teplákách 3) Podstatná jména zakončená ita, -ista v 1. a 5. p. mn. č. koncovka é (př. husité, fotbalisté) - tvary s koncovkou -i jsou hovorové (př. husiti, hokejisti) 4) Podstatná jména zakončená ko, -cho v 6. p. mn. č. - zpravidla zakončená na ách př. (v) městečkách, rouchách - vyskytuje se však i varianta ách/-ích př. (o) jablkách/jablcích, (ve) střediskách/střediscích 5) Podstatná jména vzoru soudce v 5. p. j. č p. stejný jako 1. p. (oslovujeme, voláme) soudce (př. volám: zástupce, strojvůdce)!!!pozor ODLIŠIT!!! -5. p. (vzor muž zakončená na ec, letec letče) (př. otec otče, znalec znalče) 6. Podstatná jména zakončená na -ý, -á, é, (-í) -skloňujeme podle vzorů příd. jmen -ý (vzor mladý) (ten) hajný, hajného, hajnému -á (vzor mladá) (ta) Blatná, Blatné, Blatné -é (vzor mladé) (to) vstupné, vstupného, vstupnému -í (vzor jarní) (ten) průvodčí, průvodčího, průvodčímu (ta) pokladní, pokladní, pokladní 7. Skloňování vlastních jmen osobních - příjmení 1. a 5. p. Stýblo (pán) Purkyně (soudce) Kníže (soudce) 2. p. Stýbla Purkyně Knížete i Kníže 3. p. Stýblovi Purkyňovi Knítžetovi i Knížeti i Knížovi 4. p. Stýbla Purkyně Knížete i Kníže 6. p. (o) Stýblovi Purkyňovi Knížetovi i Knížeti i Knížovi 7. p. Stýblem Purkyněm Knížetem i Knížem -příjmení zakončená -ů (Janů, Petrů) se většinou neskloňují, (lze je však skloňovat jako jména bez zakončení ů: pan Petrů, pana Petra, panu Petrovi ) Skloňování pomnožných jmen místních MUŽSKÝ ROD ŽENSKÝ ROD 1. p. Hradčany (Mosty) Benátky 2. p. Hradčan (Mostů) Benátek 3. p. Hradčanům Benátkám 4. p. Hradčany Benátky 6. p. (o) Hradčanech (Neumětelích) Benátkách 7. p. Hradčany Benátkami ŽENSKÝ ROD ŽENSKÝ ROD 1. p. Vršovice Kraslice 2. p. Vršovic Kraslic 3. p. Vršovicím i ům Kraslicím 4. p. Vršovice Kraslice 6. p. Vršovicích Kraslicích 7. p. Vršovicemi Kraslicemi 9. Nepravidelnosti u některých jmen vzoru píseň a kost Podle vzoru kost se skloňují všechna podst. jm. zakončená ost (radost, moudrost, rychlost ) a podst. jm. řeč a věc. Ke vzoru kost řadíme podle kon. 2. p. č. j. také myš, noc, nemoc. 1. p. č.j. myš noc nemoc 2. p. č.j. myši noci nemoci Avšak v mn. č. mají tato jména ve 3. a 6. p. podle vzoru píseň nebo mají tvary dva. 3. p. myším (písním) 6. p. (o) myších (písních) 7. p. myšmi (kostmi) nocím (písním) nocích (písních) nocemi (písněmi) nemocím / nemocem (písních) (kostech) nemocích / nemocech (písních) (kostech) nemocemi (písněmi) Podle vzoru píseň se skloňují všechna podst. jm. zakončená na měkké souhlásky (báseň, stráž, rozkoš, tvář ). Některá podst. jm. zakončená na ť a ď mají v 2.p. j.č. a 1. a 4.p. mn.č. tvary dva. 2.p. č.j. tratě / trati hutě / huti (písně i kosti) 1. a 4.p. č.mn. tratě / trati hutě / huti (písně i kosti) 10. Jména krátící kmenovou samohlásku rána brána kráva skála práce chvíle 7.p. ránou bránou krávou skálou chvílí č.j. i ranou i branou prací 2.p. č.mn. ran bran krav skal prací chvil 3.p. ránám bránám krávám skálám chvílím č.mn. i ranám i branám i kravám i skalám pracích 6.p. (o) ránách bránách krávách skálách chvílích č.mn. i ranách i branách i kravách i skalách pracích 7.p. ránami bránami krávami skálami chvílemi č.mn. i ranami i branami i kravami i skalami pracemi - ke krácení dochází nejčastěji u dvojslabičných jmen vzoru žena a růže (viz tabulka) -ke krácení dochází i u některých podst. jm. jiných vzorů: sůl (soli, solím ), jméno (jmen), kámen (kamene, kameni ) aj. -u jednoslabičných podst. jm. RMŽ bývá dlouhá samohláska pouze v 1. p. u RMN i ve 4. p. (chléb chleba, chlebu )

24 11. Části lidského těla odchylky ve skloňování Některá podstatná jména označující části (lidského či zvířecího) těla mají v množném čísle některé zvláštní tvary. 1., 4. a 5. pád oči uši 2. pád očí uší 3. pád očím uším 6. pád (o) očích (o) uších 7. pád očima ušima 1., 4. a 5. pád ruce nohy kolena ramena prsa 2. pád rukou nohou noh kolenou kolen ramenou ramen prsou 3. pád rukám nohám kolenům ramenům prsům 6. pád (o) rukou rukách (o) nohou nohách (o) kolenou kolenech (o) ramenou ramenech (o) prsou 7. pád rukama nohama koleny rameny prsy V jednotném čísle se skloňují pravidelně podle vzoru. Poznámky: * zakončení ma mají v 7. p. mn. č. i zdrobněliny ručkama, očičkama apod. př.: Mrkla na mě svýma očkama. Miminko kopalo nožičkama. * koncovku ma přebírají v 7. p. mn. č. v těchto případech i přídavná jména a některá zájmena a číslovky př.: svýma špinavýma rukama, mezi čtyřma očima, skočit do toho rovnýma nohama Jestliže tato podstatná jména neoznačují části (lidského či zvířecího) těla skloňují se pravidelně podle vzorů. př.: Chlubil se hodinkami s fosforeskujícími ručičkami. Koupil židli s kovovými nohami. 24

25 PŘÍDAVNÁ JMÉNA =vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí či jevů označených podst. jm. nebo jim přivlastňují Př: hodný (soused), divoké (prase), plyšová (hračka), jarní (tání), Kubův (medvěd), Jitčina (ruka) DRUHY A VZORY PŘÍDAVNÝCH JMEN DRUH VZOR PŘÍKLADY -ý, -á, -é dubový (les), -á (kůra), -é (dřevo) TVRDÁ mladý -í(é), -é, -á duboví (skřítci), -é (palice), -á (prkna) MĚKKÁ PŘIVLASTŇOVACÍ jarní otcův matčin -í jarní (den, příroda, tání) -í jarní (dny, noci, poupata) -ův, -ova, -ovo Petrův (úkol), -ova (dívka), -ovo (štěně) -ovi(y), -ovy, -ova Petrovi (psi), -ovy (sestry), -ova (záda) -in, -ina, -ino tetin (gauč), -ina (váza), -ino (kanape) -ini(y), -iny, -ina tetini (příbuzní), -iny (stuhy), -ina (jablka) POZNÁMKY KE SKLOŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN Pzn. 1) cizí, ryzí i jarní Pzn. 2) příd. jm. do zvířat i jarní Př: soví, orlí, sokolí, lví, krokodýlí, hovězí POZOR! vepřový, skopový (mladý) 25

26 Pzn. 3) 1. p. (5. p.), č. mn. RMŽ i -platí pro všechny vzory mladí chlapci ti jarní motýli otcovi kamarádi matčini příbuzní Pzn. 4) příd. jm. přivlastňovací 1. a 5. p., č. mn., RMŽ -i (viz výše) ve všech ostatních tvarech -y (vidí otcovy psy, otcovy sestry, otcových, otcovými ) Pzn. 5) jmenné tvary -některá příd. jm. tvrdá mají v 1. p. i jmenný tvar! RM RŽ RS č. j. zdráv zdráva zdrávo č. mn. zdrávi zdrávy zdráva Pzn. 6) příd. jm. utvořená od jmen vlastních příd. jm. přivlastňovací VELKÉ PÍSMENO Př: Karel Karlův (kamarád) Petra Petřiny (sešity) Němec Němcova (vila) ostatní příd. jm. malé písmeno Př: Praha pražské (ulice) Rychnov nad Kněžnou rychnovské (náměstí) Němec německý (výrobek) 26

27 STUPŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN -většina příd. jm. dokáže svými tvary vyjádřit různou míru vlastnosti Př: malý menší nejmenší 1. stupeň - vyjadřuje základní míru vlastnosti Př: pomalý, záhadný, hluboký, mělký 2. stupeň - vyjadřuje větší míru vlastnosti než 1. stupeň - porovnává (komparativ) -ejší, -ější, -ší, -í přípony koncovka Př: pomal ejší, záhadn ější, hlub ší, mělč í 3. stupeň - vyjadřuje nejvyšší míru vlastnosti (superlativ) nej- + 2.stupeň předpona Př: nej pomalejší, nej záhadnější Nepravidelné stupňování dobrý lepší nejlepší zlý horší nejhorší malý menší nejmenší velký větší největší 27

28 Některé složitější případy stupňování -í -ší hezký hezčí lehký lehčí měkký měkčí břitký břitčí tenký tenčí blízký bližší krátký kratší prudký prudší řídký řidší hladký hladší sladký sladší -í i ejší těžký těžší hebký hebčí i hebčejší vlhký vlhčí i vlhčejší trpký trpčí i trpčejší křehký křehčí i křehčejší mělký mělčí i mělčejší hustý hustší i hustější -ější lidský lidštější přátelský přátelštější otrocký otročtější ďábelský ďábelštější hluboký hlubší vysoký vyšší tichý tišší suchý sušší jednoduchý jednodušší drahý dražší úzký užší nízký nižší -ší i ější snadný snazší i snadnější zadní zazší i zadnější Koncovkou í se tvoří druhý stupeň přídavných jmen na -ký a k se přitom měkčí v č (lehký lehčí). Přípona ký se často při tvoření druhého stupně odsouvá a druhý stupeň se pak tvoří příp. ší (krátký kratší). Podobně se před příponou ší odsouvají i příp. oký, -ný, -ní (hluboký hlubší, snadný snazší, zadní-zazší). Některé souhlásky se před příponou ší mění: chš, hž, zž, sš, někdy dz apod. (tišší, dražší, užší, vyšší, snazší). Ve výslovnosti dvě stejné souhlásky (nebo stejné díky spodobě znělosti) splývají, vyslovujeme je jako souhlásku jednu, např. tišší, hlušší, plošší dražší, tužší [ťiši:, hluši:, ], ale píšeme vždy dvě! Odvozená přídavná jména se stupňují příp. ejší (-ější). Skupiny souhlásek sk, ck se mění před příponou ější v šť, čť (přátelštější, otročtější). Poznámky ke stupňování přídavných jmen o Některá příd. jm. stupňovat nelze, např. kadeřnický, modravý, překrásný, dřevěný, tamní, tamější (tamější není 2. stupeň od tamní). o Význam příd. jm. lze zesílit/zeslabit různými příslovci: více žádoucí, nejlépe vyhovující, méně pěkný, velmi pěkný, maximálně přizpůsobivý, snadno přizpůsobivý apod. o Od příd. jm. zakončených mný se ve 2. a 3. stupni píše mně-: skromný skromnější apod. Od příd. jm. zakončených mý se ve 2. a 3. stupni píše mě-: strmý strmější apod. o 2. stupeň nemusí sloužit vždy ke srovnávání, zpravidla se jím v takovém případě vyjadřuje omezená míra vlastnosti označené 1. stupněm. Např. starší paní je paní, kterou mluvčí nehodnotí ještě jako starou, ale již ji nepokládá za mladou. o Podobně jako příd. jm. lze stupňovat i příslovce (draze dráže i dráž nejdráže; vysoko výše nejvýše aj.). 28

29 ZÁJMENA =slova, která zastupují jména nebo na osoby, zvířata, věci apod. ukazují DRUHY ZÁJMEN 1. Zájmena osobní odkazují k mluvčímu (já, my), posluchači (ty, vy) a k tomu, o kom/čem se mluví (on, ona, ono, oni, ony, ona). K osobním zájmenům se řadí také zvratné zájmeno se. Např. Já tam nepůjdu. Zranil se. 2. Zájmena přivlastňovací jsou ta kterými přivlastňujeme osobně první, druhé nebo třetí (můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zvratné zájmeno svůj). Např. Můj bratr je zámečníkem. 3. Zájmena ukazovací jsou ta, kterými v řeči ukazujeme na určitou osobu, zvíře, věc nebo vlastnost (ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám). Např. Tento chlapec mi ukázal cestu. 4. Zájmena tázací jsou ta, kterými se tážeme po osobě, zvířeti, věci nebo vlastnosti (kdo, co, který, jaký, čí). Např. Kdo to udělal? 5. Zájmena vztažná připojují k sobě některé věty v souvětí (kdo, co, který, jaký, čí, jenž). Např. My nevíme, kdo to udělal. 6. Zájmena neurčitá jsou ta zájmena, kterými blíže neurčujeme, o kom nebo o čem je řeč, nebo to určujeme jen obecně (někdo, něco, některý, nějaký, něčí; leckdo, lecco, leckterý ; ledakdo ; kdokoli(v) ; kdosi, cosi, kterýsi, jakýsi, čísi; každý, všechen). Např. Někdo klepe na dveře. 7. Zájmena záporná jsou ta zájmena, kterými popíráme existenci nějaké osoby, zvířete, věci nebo vlastnosti (nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný). Např. Nikdo o tom nic nevěděl. 29

30 SKLOŇOVÁNÍ ZÁJMEN Já Pomůcka: 2., 4. p. mě/mne tě/tebe 3., 6. p. mně/(mi) tobě/(ti) Pzn: mně mi Při důrazu a po předložce nutný delší tvar mně. V ostatních případech lze libovolně zaměnit Př: Mně to nedávej. Nedávej mně/mi to. Pojď ke mně. Ten, náš rod mužský rod ženský rod střední JEDNOTNÉ ČÍSLO 1. p. ten náš (pes, strom) ta naše (píseň) to naše (město) 2. p. toho našeho té naší toho našeho 3. p. tomu našemu té naší tomu našemu 4. p. toho našeho (psa) tu naši to naše ten náš (strom) 6. p. (o) tom našem (o) té naší (o) tom našem 7. p. tím naším tou naší tím naším MNOŽNÉ ČÍSLO 1. p. ti naši (psi) ty naše (písně) ta naše (města) ty naše (stromy) 2. p. těch našich 3. p. těm našim 4. p. ty naše (psy, stromy) ty naše ta naše 6. p. (o) těch našich 7. p. těmi našimi Pzn: Podle náš se skloňuje i přivl. zájmeno váš. Pomůcka: naši naší (tu) (té/tou) 30

31 On -skloňuje se jako zájmeno náš rod mužský rod ženský rod střední JEDNOTNÉ ČÍSLO 1. p. on ona ono 2. p. jeho, ho, jej jí jeho, ho, jej 3. p. jemu, mu jí jemu, mu 4. p. jej, ho, -ň (živ. i neživ.) ji ho, je, jej jeho (jen živ.) 6. p. (o) něm (o) ní (o) něm 7. p. jím jí jím MNOŽNÉ ČÍSLO 1. p. oni (živ.) ony ona ony (neživ.) 2. p. jich 3. p. jim 4. p. je 6. p. (o) nich 7. p. jimi Pzn: 1) jeho (pro) něho (bez předložky j) (s předložkou n) 2) ji jí (tu) (té/tou) 3) delší tvary (jeho, jemu) kratší tvary (ho, mu) po předložkách (pro něho, k němu) bez předložky a bez důrazu (Netýká se ho to.) při důrazu (Jeho se to netýká. (Nedivím se mu.) Jemu se to nepovedlo.) 4) ň (4.p.) -ve spojení s předložkami archaismus -proň (=pro něho), zaň (=za něho) apod. 31

32 Můj, tvůj, svůj -skloňujeme podle vzoru mladý -odlišné tvary 1., 4. a 5. pád (můj, moje, moji) Pzn: RŽ (j. č.) přípustný i tvar mojí (hovorový) svůj používá se tehdy přivlastňujeme-li podmětu!!! Jenž -kromě 1. pádu skloňujeme jako zájmeno on (ona, ono) + -ž rod mužský rod ženský rod střední jenž (živ. i neživ.) jež jež JEDNOTNÉ ČÍSLO již (živ.) jež (živ.) jež jež MNOŽNÉ ČÍSLO 1. PÁD Způsob tvoření v ostatních pádech: Dívka, s kterou si dobře rozuměl. s ní +ž Dívka, s níž si dobře rozuměl. (Rozuměl si s kým?) Pomohl člověku, kterému se ztratily brýle? jemu +ž Pomohl člověku, jemuž se ztratily brýle. (Komu se ztratily brýle?) Pzn: významově totožné - jenž = který lze nahradit i zájmenem co (hovorové užití) 32

33 33

34 ČÍSLOVKY =mají číselný význam, vyjadřují počet, pořadí apod. URČITÉ NEURČITÉ ZÁKLADNÍ ŘADOVÉ jeden, dva, sto, dvě stě, kolik 348, MMXIV, ¾ několik, málo, hodně, x, moc prvý, první, druhý, stý, kolikátý 348., XVII. několikátý DRUHOVÉ NÁSOBNÉ dvojí, trojí, sterý dvoje, troje, stery dvakrát, třikrát, 4x, dvojnásobný, trojnásobný kolikerý, kolikery několikerý, několikery kolikrát, kolikanásobný mockrát, několikrát, párkrát mnohonásobný, několikanásobný Poznámky 1) řadové číslovky -za číslicí se vždy píše tečka (4., 13., XVII., 5. 7., ) datum: 5. července 2014, / 7 14, bez tečky! panovníci: Karel IV. i Karel Čtvrtý 2) letopočty roku osmnáct set čtyřicet osm - tisíc osm set čtyřicet osm - osmnáctistého čtyřicátého osmého - osmnáctistého osmačtyřicátého 34

35 3) Pasní číslovek -při psaní oddělujeme jednotky, desítky, sta, př.: 2248 dva tisíce dvě stě čtyřicet osm ALE!!! složenky apod. píšeme dohromady (+vlnovka za číslicí) -jednotky + desítky př. 22 dvacet dva dvaadvacet 4) Skloňování číslovek jeden vzor ten dva, oba vzor (speciální skloňování, pozůstatek dvojného čísla) tři, čtyři vzor kost (odlišnosti: 2. p. čtyř, /čtyřech, třech hovorové/ a 7. p. třemi) pět devětadevadesát pouze dva tvary (1. a 4. p. pět, ostatní pády pěti) sto vzor město tisíc vzor stroj milion vzor hrad miliarda vzor žena kolik, několik, tolik, mnoho pouze dva tvary (1. a 4. p. několik, ostatní pády - několika) málo (s počitatelným předmětem nesklonné: málo /2. p. i mála/ - s málo lidmi, bez mála lidí) (osamoceně dle vzoru město spokojit se s málem) číslovky řadové vzory jarní, mladý dva, oba 1. p. dva, oba (muži) dvě, obě (ženy) dvě, obě (pera) 2. p. dvou, obou (mužů, žen, per) 3. p. dvěma, oběma (mužům, ženám, perům) 4. p. dva, oba (muže) dvě, obě (ruce) dvě, obě (pera) 6. p. (o) dvou, obou (mužích, ženách, perech) 7. p. dvěma, oběma (muži, ženami, pery) NEEXISTUJÍ TVARY: (bez) dvouch, obouch (k) dvoum, oboum (o) dvouch, obouch (s) dvouma,obouma (s) dvěmi, oběmi 35