Masarykova univerzita. Vhodný pohybový režim k odstranění bolesti zad a kloubů

Transkript

1 Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií Vhodný pohybový režim k odstranění bolesti zad a kloubů Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: PaedDr. Věra Mráčková Vypracovala: Lenka Havlíková TVS - MCR Brno, 2009

2 Prohlášení autora Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením PaedDr. Věry Mráčkové a na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu. Souhlasím s umístěním bakalářské práce ve studovně FSpS MU. V Brně dne podpis

3 Poděkování Děkuji PaedDr. Věře Mráčkové za pomoc a cenné rady, které mi pomohly při zpracování bakalářské práce.

4 Obsah 1. ÚVOD ANATOMIE Páteř (columna vertebralis) Obratle Obratle krční Obratle hrudní Obratle bederní Kost křížová Kost kostrční Spojení na páteři Páteř jako celek Pohyby páteře Svaly zádové Svaly heterochtonní Svaly autochtonní Zádové facie Klouby Klouby horní končetiny Klouby dolní končetiny BOLESTI ZAD Výhřez meziobratlové ploténky Ischias Kyfóza (kyfoskolióza) Skolióza Bolesti bederní páteře Bolesti krční páteře Degenerované ploténky BOLESTI KLOUBŮ Artróza Revmatoidní artritida Osteoporóza Nejčastější poranění kloubů dolní končetiny... 26

5 4.5 Nejčastější poranění kloubů horní končetiny MOŽNÉ POSTUPY ODSTRANĚNÍ BOLESTI ZAD A KLOUBŮ Jak předcházet bolestem zad Nevhodnost užívání léků v případě bolestí zad Vhodná sportovní aktivita Vhodný pohybový režim Zásady správného cvičení Bolesti bederní páteře (dolní zkřížený syndrom) Bolesti kolenního kloubu Bolesti krční páteře ZÁVĚR RESUME Použitá literatura: Internetové zdroje:... 42

6 1. ÚVOD Délka života se postupně prodlužuje a třetí tisíciletí bude stále naléhavěji řešit otázky onemocnění pohybového systému, protože především dobrá pohyblivost a možnost sebeobsluhy umožňuje prožít plnohodnotný život i v pokročilém věku. (Kačinetzová, 2003) Bolesti zad a kloubů mohou být způsobeny mnoha různými příčinami. U bolestí zad je asi nejčastější příčinou nesprávné držení těla. Bolesti zad může ovšem způsobovat také stres, což je možná důvodem toho, že se s nimi v dnešní uspěchané době setkáváme čím dál častěji. Bolesti zad, mající svůj původ v oblasti páteře, jsou celosvětově považovány za jeden z nejzávažnějších medicínských, ekonomických a sociálních problémů. S tímto typem bolestí se během svého života setká téměř 85 procent veškeré populace. Podle údajů z USA vedou bolesti zad bezkonkurenčně v pořadí příčin pracovní neschopnosti osob mladších 45 let, zaujímají druhé místo v hodnocení příčin návštěvy lékaře, jsou pátým nejčastějším důvodem hospitalizace a čtvrtou nejčastější příčinou chirurgických zákroků. Roční náklady na léčbu a pracovní neschopnost těchto pacientů dosahují padesáti miliard dolarů. ( Nejčastějším kloubním onemocněním po prvním půlstoletí života je osteoartróza, která může významně ovlivnit kvalitu života člověka. Léčba osteoartrózy v posledních letech nabízí pacientům nové a šetrnější postupy. ( Kačinetzová, 2003) Cílem práce je objasnit nejčastější příčiny vzniku bolesti zad a kloubů a vytvořit a vypracovat vhodný pohybový režim, tj. celek různých pohybových cvičení, který by pomohl tyto bolesti zmírnit, popřípadě úplně odstranit. 6

7 2. ANATOMIE 2.1 Páteř (columna vertebralis) Páteř je kostěnou osou trupu. Nasedá na ni lebka a připevňují se k ní pletence končetin. Chrání míchu uloženou v páteřním kanále a kořeny míšních nervů, které vystupují v meziobratlových otvorech. Skládá se z obratlů, vertebrae, spojených vazy a meziobratlovými ploténkami, které umožňují pohyblivost páteře a zajišťují její pružnost. [4] Lidská páteř je tvořena 33 obratli, které dělíme do 5-ti skupin : 7 obratlů krčních (vertebrae cervicales), 12 obratlů hrudních (vertebrae thoracicae), 5 obratlů bederních (vertebrae lumbales), 5 obratlů křížových (vertebrae sacrales), které druhotně srůstají v kost křížovou (os sacrum), 2 5 obratlů kostrčních (vertebrae coccygeae), sekundárně srůstající v kostrč (os coccygis). [6] Obratle Obratel je kostí typu krátkého. I když mezi jednotlivými obratli jsou určité velikostní a tvarové rozdíly, můžeme všem obratlům vytknout určité společné znaky. Každý obratel má tři základní stavební součásti [2]: tělo, oblouk a výběžky. Tělo obratle uložené vpředu, je část nosná. Je to typická krátká kost, je vyplněno spongiosou s červenou kostní dření. Horní a dolní plocha těla má drsný povrch pro připevnění meziobratlové ploténky. Meziobratlová destička (ploténka) je útvar z vazivové chrupavky. Má tvar a rozsah intervertebrálních ploch obratlových těl, s nimiž se spojuje. [1, 4] Mezi odstupy oblouků od obratlových těl jsou meziobratlové zářezy, které ohraničují meziobratlové otvory pro výstup míšních nervů. Tělo a oblouk uzavírají obratlový otvor, foramen vertebrale. [6] Nad sebou ležící otvory obratlové vytvářejí kanál páteřní canalis vertebralis, v němž je uložena mícha páteřní a její obaly. [4] Obratlové výběžky zahrnují dva páry kloubních výběžků, pro vzájemné spojení obratlů, jeden pár příčných výběžků, ke kterým se u obratlů hrudních připojují hrbolky žeber, a jeden výběžek trnový. [6] Výběžky jsou místa svalových úponů; tahem svalů za příčné a trnové výběžky se obratle navzájem naklánějí a otáčejí. Od popsaného obecného tvaru se v detailech liší obratle jednotlivých úseků páteře. [1] 7

8 Obratle krční Vertebrae cervicales (Obr. 3), obratle krční jsou nápadné především svými malými rozměry. Tělo je nízké, obrysu oválného až ledvinovitého, otvor obratlový je velký a má tvar zaobleně trojhranný. Trnový výběžek míří dozadu a jeho konec je viditelně rozštěpen. Styčné plošky na kloubních výběžcích jsou šikmo skloněné a míří u horních výběžků dozadu a dolních dopředu. Postranní výběžky, processus transversi, jsou poměrně krátké, ale široké. Uprostřed těchto výběžků je otvor, jímž prostupuje arteria vertebralis. [2] Od tohoto schématu se značně odlišuje první a druhý krční obratel; nosič (Obr. 1), který nemá tělo, na jeho místě je kostěný oblouk a čepovec (Obr. 2), jehož tělo vybíhá ve válcovitý výběžek- zub čepovce. Obr. 1 Nosič (Čihák, 2001) Obr. 2 Čepovec (Čihák, 2001) Obr. 3Krční obratel (Čihák, 2001) 8

9 Obratle hrudní Vertebrae thoracicae (Obr. 4), obratle hrudní, jsou celkově mnohem větší než obratle krční a nacházíme na nich všechny typické znaky obratle. Tělo hrudního obratle má na příčném průřezu kruhovitý až trojúhelníkovitý tvar. Na laterálních stranách těla jsou jak při horním tak i při dolním okraji jamky (doveze costales) pro spojení s hlavičkami žeber. Další styčné plošky pro žebra jsou na přední straně příčných výběžků (facies costales transversi). [2] Obr. 4 Hrudní obratel(grim, 2001) Obratle bederní Bederní obratle (Obr. 5) mají největší těla, otvor obratlový je relativně malý, trojúhelníkovitý. Příčné výběžky se člení na tři výběžky, z nichž nejvýraznější je rudiment žebra, což jsou laterálně vybíhající výběžky- zakrnělá bederní žebra. [6] Obr. 5 Bederní obratel (Čihák, 2001) Kost křížová Os sacrum (Obr. 6), kost křížová dosahuje definitivní podoby až po dosažení dospělosti, kdy je dokončen úplný srůst mezi jednotlivými křížovými obratli. Úkolem kosti křížové je přenášet váhu trupu na kostru pánve. [2] Kost křížová má tvar pyramidy 9

10 se základnou, uloženou směrem nahoru a hrotem směřujícím dolů. Přední plocha facies pelvina je konkávní, zadní facies dorsalis je členěna pěti podélnými hranami. Na obou plochách se nachází otvory pro výstupy křížových nervů. Uvnitř je kanál canalis sacralis. Je pokračováním páteřního kanálu. [6] Obr. 6 (Čihák, 2001) Kost kostrční Kostrč tvoří spojená těla čtyř až pěti kostrčních obratlů. Oblouky těchto obratlů zanikly. Mezi křížovou kostí a kostrčí je synchrondrosa (spojení meziobratlovou ploténkou). [1] Spojení na páteři Těla obratlů jsou vzájemně spojena trojím způsobem: spoje páteře mezi obratli, které mezi sousedními presakrálními obratli tvoří symphises intervertebrales, chrupavčitá, vazivem doplněná spojení, jejichž základem jsou chrupavčité meziobratlové ploténky. K obratlovým tělům jsou ploténky připojeny vrstvou hyalinní chrupavky. Meziobratlových plotének je celkem 23. Jejich celková výška představuje pětinu až čtvrtinu celé délky páteře. [1] Ploténky jsou mimořádně zatěžovanou částí páteře a jejich degenerativní nebo traumatické změny jsou časté. [4] vazivová spojení páteře, k nimž patří dlouhé vazy páteře, podélně poutající prakticky celou páteř a krátké vazy páteře, spojující oblouky a výběžky sousedních obratlů [1] kloubní spojení- meziobratlové klouby. Jsou to převážně ploché klouby vytvořené mezi kloubními výběžky obratlů, které umožňují vzájemné posuny obratlů při pohybech páteře. Kloubní pouzdro je volné, především u krčních kloubů. Tvar a postavení kloubních plošek spolu s výškou meziobratlové ploténky ovlivňují rozsah pohybů v kloubech. V meziobratlových kloubech mohou být vytvořeny synoviální 10

11 řasy (meniskoidy), které mohou být uskřinuty mezi kloubními plochami. Mohou též kalcifikovat a omezit pohyb v kloubu. [4] Zvláštní komplex kloubů a vazů spojující kost týlní, nosič a čepovec se označuje jako kraniovertebrální spojení Páteř jako celek Délka celé páteře dospělého činí asi 35% výšky těla. Páteř (Obr. 7) vzniká spojením jednotlivých obratlů, kosti křížové a kostrční pomocí uvedených spojů. Tvoří pružný celek. Je prohnuta dvakrát dopředu (lordóza krční a bederní) a dvakrát dozadu (kyfóza hrudní a křížokostrční). Popsaná zakřivení se střídají a jsou u člověka důsledkem přímého držení těla. [6] Páteř může být lehce zakřivená i v rovině frontální, toto vybočení páteře do stran se nazývá skolióza. Nesprávné zakřivení vzniká špatným držením těla, nedostatečným rozvojem svalstva, nebo chorobami páteře. [6] Obr. 7 Páteř (Čihák, 2001) Pohyby páteře Pohyby mezi obratli jsou umožněny stlačováním meziobratlových destiček kolem jejich vodnatého jádra a jsou usměrňovány meziobratlovými klouby. Rozsah pohyblivosti je přímo úměrný výšce meziobratlových destiček, a to výšce relativní, vztažené k ploše destičky. Je též ovlivněn tvarem a sklonem obratlových trnů a tvarem a sklonem kloubních ploch. [1] 11

12 Základními pohyby páteře jsou předklony a záklony, úklony, otáčení a pérovací pohyby, které mění zakřivení páteře. Největší rozsah pohybu u předklonů a záklonů je v krčním úseku (do 90 ), v hrudní části jsou pohyby omezeny na poslední obratle, v bederním úseku je záklon stejný jako v části krční, předklon je asi kolem 23. Úklony jsou téměř stejné v krční (30 ) a bederní (35 ) části na každou stranu. Minimální úklon je možný v hrudní oblasti a je vždy provázen rotací obratlů. Rotace je dobře možná v krční oblasti, na každou stranu, v hrudní páteři je rotace omezena na horní obratle, dolní rotují do 30, kloubní plošky v bederní oblasti rotaci téměř vylučují, je možná do [3] 2.2 Svaly zádové Zádové svaly jsou rozloženy podél páteře na zadní straně trupu v několika vrstvách, a podle odlišného původu je dělíme na svaly hluboké a povrchové. Povrchové svaly se na hřbet přesunuly druhotně a spojily se svými začátky s obratli. Jsou proto označovány jako svaly heterochtonní. Hluboké svaly zádové jsou na zádech primárně a jsou označovány jako svaly autochtonní. [4] Obr. 8 Svaly trupu (Grim, 2001) 12

13 2.2.1 Svaly heterochtonní Mezi svaly heterochtonní patří dvě svalové skupiny, svaly spinohumerální a spinokostální. Spinohumerální svaly odstupují od páteře a připojují se ke kostem horní končetiny v oblasti ramenního kloubu. Při fixované páteři pohybují končetinou, při fixované končetině uklánějí hlavu a páteř. Při oboustranné kontrakci zaklánějí hlavu a páteř. [4] Ke spinohumerálním svalům řadíme trapézový sval, široký sval zádový, zdvihač lopatky, a malý a velký sval rombický. Sval trapézový je mohutný, široký, relativně plochý sval. Začíná od zevní plochy kosti týlní, od trnových výběžků až po trn Th12. Upíná se na zevní konec klíční kosti a nadpažek lopatky. Stabilizuje lopatku a zvedá paži nad horizontálu. [1, 6] Široký sval zádový začíná od kosti křížové, od trnů bederních a dolních hrudních obratlů a kaudálních tří žeber. Upíná se pod tuberculum minus humeri. Provádí addukci a extenzi humeru. Uplatňuje se rovněž jako pomocný sval vdechový a z části i výdechový (podle aktuálně stažených snopců). [6] Musculus levator scapulae, zdvihač lopatky je štíhlý sval jdoucí od horní krční páteře k hornímu úhlu lopatky. [1] Jeho funkcí je zvedání lopatky a při fixované lopatce úklon krční páteře. Musculus rhomboideus major et minor, svaly rhombické jsou rozepjaty jako tenká vrstva od trnů dolní krční a horní hrudní páteře k vnitřnímu okraji lopatky. [1] Funkce je posun lopatky k páteři vzhůru. Spinokostální svaly směřují od páteře k žebrům, vývojově patří ke svalům hrudníku. U člověka nemají velký funkční význam, jsou inervovány z nn. intercostales a podílejí se na pohybech hrudníku (dýchací svaly). [4] Do této skupiny svalů patří pilovitý sval zadní, který je pomocným svalem vdechovým, jelikož probíhá od horní části hrudní páteře k horním žebrům. A pilovitý sval přední, který patří mezi pomocné svaly výdechové, začíná od dolní části hrudní páteře a pomocí zubů se upíná ke kaudálním žebrům. [1, 6] Svaly autochtonní Svaly autochtonní, jinak také hluboké svaly zádové jsou připojeny zezadu k páteři v celém rozsahu, od kosti křížové nahoru až po záhlaví. Protože jejich oboustranná akce vzpřimuje trup a zaklání hlavu, označuje se celek jako musculus erector trunci et capitis.[1] 13

14 Tyto svaly se dělí podle průběhu do systému spinotransverzálního, spinospinálního, sakrospinálního, transverzospinálního a hluboké svaly šíjové. [1, 6] Svaly spinotransverzálního systému leží v rozsahu krční a horní hrudní páteře. Odstupují od trnových výběžků a směřují k příčným výběžkům a jejich derivátům. Při jednostranné kontrakci uklánějí a otáčejí páteř a hlavu na svou stranu. Při oboustranné kontrakci zaklánějí hlavu a krční páteř. [4] Spinospinální systém je rozložen v podobě dlouhých svalů podél trnových výběžků střední části páteře. V hrudní a bederní oblasti k němu patří také krátké svaly, spojující trnové výběžky sousedních obratlů. Svaly při jednostranné kontrakci uklání páteř, při oboustranné kontrakci páteř zaklání. [4] Sakrospinální systém je v kaudální části jednotný, kraniálně se dělí na tři svaly. Celý systém sakrospinální bývá označován jako musculus erector spinae. [2] Celý systém zaklání páteř, při jednostranné kontrakci ji také částečně uklání na svou stranu. [4] Systém transverzospinální má snopce opačného směru a průběhu než systém spinotransverzální, tj. od příčných výběžků vzhůru k trnům kraniálnějších obratlů. Snopce přebíhají jeden a více páteřních segmentů. [1] Transversospinální systém se při oboustranné kontrakci účastní vzpřimování páteře Při jednostranné akci uklání páteř a hlavu na stranu svalu kontrahovaného a současně rotuje na stranu opačnou. [1] Hluboké svaly šíjové (subokcipitální svaly) jsou čtyři krátké svaly, rozepjaté mezi obratli C1 a C2 a hlubokými partiemi týlní oblasti. Tyto svaly se účastní balančních vzájemných pohybů hlavy a obratlů C1 a C2, při zaklánění, uklánění a rotacích hlavy a atlasu. [1] Zádové facie Fascia super facialisvertebrae thoracicae kryje povrchové svaly. Začíná jako fascie šíjová a přechází jako povrchový list fascie thorakolumbální do oblasti bederní až na zadní část crista iliaca. Její hluboký list také odstupuje do crista iliaca (hřeben kyčelní) a kryje z ventrální strany hluboké svalstvo zádové. [6] 2.3 Klouby Spojení kostí zajišťuje pohyb a stabilitu skeletu. Kosti jsou navzájem spojeny dvojím způsobem. Pomocí různých typů pojiva, vaziva, chrupavky nebo kosti. Styčnými plochami 14

15 pokrytými chrupavkou, v kloubech, které obsahují synoviální tekutinu a jejichž pouzdro je vystláno synoviální membránou. [4, 6] Kloub je pohyblivé spojení dvou či více kostí uzavřených ve vazivovém kloubním pouzdru, capsula articularis, které je zesíleno vazy, ligamenta. Dotykové kloubní plochy kostí jsou povlečeny hyalinní chrupavkou. Kloubní plochy, facies articulares, jsou obvykle tvarovány do podoby hlavice a jamky, někdy doplněné na svém obvodu chrupavčitým lemem, labrum articulare. [4] V některých kloubech se dále mohou vyskytovat chrupavčité disky (diskus či meniskus) a tíhové váčky. Klouby jsou bohatě zásobeny krevními cévami a nervy. Určujícími faktory pro pohyby v kloubech jsou geometrický tvar styčných ploch a rozmístění svalových úponů v okolí kloubu. Směrů pohybu kloubu může být v prostoru různé množství podle geometrického tvaru, z něhož vyplývá počet os, kolem nichž se pohyby dějí. Rozeznávají se klouby jednoosé, dvojosé a víceosé. [1] Podle složitosti dělíme klouby na jednoduché spojení pouze dvou kostí, a na složené spojují se více než dvě kosti anebo se spojují dvě kosti a kloubní spojení je doplněno vmezeřenou ploténkou discus articularis. Podle tvaru kloubních ploch dělíme klouby na kulovité, eliptické, válcové, kladkové, sedlovité, ploché a tuhé. [6] Klouby horní končetiny Ke kloubům horní končetiny řadíme klouby spojení pletence horní končetiny a spojení volné horní končetiny. Spojení pletence horní končetiny je tvořeno dvěma klouby: kloub klíčohrudní, připojující klíční kost ke kosti hrudní, a tuhý kloub nadpažkoklíční, spojující nadpažek lopatky s klíční kostí. Spojení volné horní končetiny: Mezi spojení volné horní končetiny patří kloub ramenní, loketní, vřetenoloketní a klouby ruky. Ramenní kloub (Obr. 9) je nejpohyblivějším kloubem v těle. Jde o typ kulovitého volného kloubu. Spojuje se zde kost pažní s lopatkou. Kloubní pouzdro je zesíleno několika vazy a přebíhá přes něj řada svalů (na povrchu deltový sval, v hluboké vrstvě mezilopatkové svaly, sval nadhřebenový a pohřebenový a malý prsní sval), jejichž šlachy srůstají a 15

16 na povrchu kloubního pouzdra vytváří tzv. rotátorovou manžetu. Pohyby jsou rozsáhlé všemi směry. [1, 2, 4] Obr. 9 Ramenní kloub ( Kloub loketní je kloub složený, stýkají se v něm tři kosti: kost pažní, vřetenní a loketní. Jednotlivé části se od sebe liší svými pohybovými možnostmi. Jde o spojení mezi kostí pažní a vřetenní ( humeroradialis), kostí pažní a loketní (humeroulnaris) a kostí loketní a vřetenní (radioulnaris). Pohyby kloubu jsou flexe, extenze, supinace a pronace. [2] Kloub vřetenoloketní dolní (radioulnaris distalis) je spojení distálního konce vřetenní kosti a loketní kosti. Umožňuje supinační a pronační pohyby. Obě kosti navíc spojuje silná mezikostní blána. [6] Klouby ruky: jde o soubor složitých kloubů, které zabezpečují pohyby zápěstí, ruky jako celku a prstů. Patří sem klouby radiocarpální, připojující zápěstí ke vřetenní kosti, jeho kloubní pouzdro je volné a umožňuje velký rozsah pohybů. Klouby mediocarpální, které jsou mezi proximální a distální řadou řadou zápěstních kostí, klouby intercarpální, spojující vzájemně kosti jedné zápěstní řady, klouby carpometacarpální, což jsou klouby mezi distální řadou zápěstních a záprstních kostí. Dále klouby intermetacarpální, nacházející se mezi bazemi sousedních záprstních kostí, metacarpophalangeae, 5 kloubů mezi hlavicemi záprstních kostí a proximálními články prstů a klouby mezi články prstů.[1, 6] 16

17 2.3.2 Klouby dolní končetiny Ke spojům dolní končetiny patří spoje pletence pánevního a klouby volné dolní končetiny. Pletenec pánevní je tvořen pánevními kostmi, ossa coxae, spojenými vpředu sponou stydkou, symphysis pubica; vzadu je mezi ně vložena kost křížová, os sacrum. Pánevní kosti a os sacrumtvoří pánev, pelvis [4] Ta vzniká srůstem tří kostí; kost kyčelní, kost sedací a kost stydká. Spojení na pánvi: Spona stydká je pevné chrupavčité spojení stydkých kostí prostřednictvím ploténky (discus interpubicus). Spona stydká je tvořena vazivovou chrupavkou (někdy se štěrbinou), laterální části jsou z chrupavky hyalinní. Spona je zpevněna vazy: ligamentum publicum superior a ligamentum arcuatum pubis (na spodním okraji spony). V těhotenství je tkáň spony působením hormonů prosáklá a řidší. [4] Kloub křížokyčelní je tuhý kloub spojující kloubní plochy kosti kyčelní a křížové. Kloubní plošky mají nerovný povrch, kloubní pouzdro se připojuje na okraje kloubních plošek, je tuhé a krátké. Spojení obou kostí je zajištěno řadou velmi silných vazů. [2] Pohyby v kloubu jsou velmi malého rozsahu. Tříselný vaz, jinak též Poupartský vaz, začíná laterálně na horním předním trnu kosti kyčelní a upíná se mediálně na kosti stydké a ohraničuje prostor pro průchod cév, nervů a svalů. Spojení volné dolní končetiny: Mezi spojení volné dolní končetiny patří kloub kyčelní, kloub kolenní, kloub lýtkoholenní a klouby nohy. Kyčelní kloub (Obr. 10) je podle tvaru kloubních plošek typickým kloubem kulovým s omezeným pohybem (enarhrosis). Jsou zde možné pohyby kolem tří základních os. [2] Hlavici tvoří hlava stehenní kosti, jamka je doplněna chrupavčitým lemem. Pouzdro kloubu zesiluje nejsilnější vaz v těle, ligamentum iliofemorale, rozbíhající se k oběma chocholíkům. Další vazy se zúčastňují na zona orbicularis, což je vazivový prstenec, obkružující hlavici stehenní kosti. Díky zpevnění kloubního pouzdra vazy a svaly je úrazové vykloubení kyčelního kloubu poměrně vzácné. [1, 6] Pohyblivost kyčelního kloubu z geometrického hlediska může být komplikována tím, že v řadě případů není tvar hlavice přesně kulovitý. [1] 17

18 Obr. 10 Kyčelní kloub ( Kolenní kloub (Obr. 11) je nejsložitějším kloubem lidského těla. Je to kloub složený, jelikož se v něm stýká kost stehenní, holenní a čéška. Z mechanického hlediska je kloubem kladkovým, tj. jednoosým. Základními pohyby jsou flexe (ohnutí) a extenze (natažení). [2] Rozsah flexe kolenniho kloubu je Z toho ovšem lze flexi provést aktivně maximálně do 140, neboť při dosažení tohoto úhlu na sebe nalehnou svalové hmoty stehna a lýtka a pohyb nemůže aktivně pokračovat; zbývajících 20 flexe lze provést pasivně, např. při dřepu, kdy hmotnost těla stlačí svalové hmoty. [1] Mezi styčné plochy kosti stehenní a holenní jsou vloženy kloubní menisky. Menisky jsou tvořeny vazivovou chrupavkou. Meniscus lateralis je menší, téměř kruhový a více uzavřený (O meniskus). Meniscus medialis je srpkovitý a široce otevřený (C meniskus). Menisky mají na příčném průřezu tvar klínu směřujícího širší bází zevně, ke kloubnímu pouzdru a zúžením do centra kloubní dutiny. [4] Do kloubu je zapojena čéška, což je sezamská kost uložená v úponové šlaše svalu čtyřhlavého stehenního. Synoviální vrstva kloubního pouzdra zasahuje až k čéšce a tvoří Hortovo těleso. Kloubní pouzdro kolenního kloubu je zesíleno řadou silných vazů. Jsou to vazy zkřížené, postranní, vaz šikmý a čéškový. Zkřížené vazy patří k vazům nitrokloubním, zajišťují pevnost kolena, zejména při ohnutí, kdy se napínají. Omezují také vnitřní rotaci v kloubu tím, že se na sebe navíjejí. [1, 4, 2, 6] 18

19 Obr. 11 Kolenní kloub ( Articulatio tibiofibularis kloubní spojení mezi proximálním koncem tibie a hlavičkou fibuly. [6] V kloubu jsou možné posuvné pohyby nepatrného rozsahu [1] Syndesmosis tibiofibularis je vazivové spojení distálních konců tibie a fibuly, doplněné vpředu kloubní štěrbinou, která sem zasahuje z dutiny hlezenního kloubu. Styčná místa obou kostí jsou krytá periostem a pevně srostlá vazivem v místě syndesmosy; kloubní chrupavkou jsou kryta jen na malé ploše vpředu, v rozsahu malé kloubní štěrbiny. [1] Klouby nohy zahrnují několik skloubení, které dohromady tvoří jeden funkční celek. Nejvýznamnější jsou: kloub hlezenní, což je složený kladkový kloub, umožňující plantární a dorzální flexi nohy, mezi kostí holenní, lýtkovou a kostí hlezenní. Kloub je doplněn silnými postranními vazy. [4, 6] Dále dolní kloub zánártní, kloub Chopartův, v němž dochází relativně často k distorzím, Lisfrankův kloub a kladkové klouby mezi články prstů. [1] Klenba nožní: kosti nohy se vzájemně spojují prostřednictvím kloubů, svalů a vazů v pružný celek, který zabezpečuje pružnost nohy při chůzi, chrání svaly, cévy i nervy probíhající v chodidle před stlačením a poškozením. Rozeznáváme podélnou a příčnou klenbu nožní. [6] 19

20 3. BOLESTI ZAD Bolest zad se svým výskytem mezi lidmi stává civilizační chorobou. Odhaduje se, že nejméně sedmdesát procent osob trpí bolestmi zad, ať už chronickými nebo ojedinělými. Bolest zad může být způsobena řadou faktorů, proto je důležité, aby je lékař podrobil diagnóze a určil vhodnou léčbu. [11] Kromě nedostatku pohybu ji ovlivňuje i způsob stravování a například nadváha. Z nejrůznějších studií vyplývá, že minimálně 30 procent všech pacientů, kteří mají problémy se zády, je vystavováno velké psychické zátěži. Většina takzvaných funkčních poruch pohybového aparátu jsou ztělesněné psychické obtíže, na jejichž vzniku se podílí stres. Počáteční fáze stresové reakce má za cíl vytvořit optimální podmínky pro boj nebo útěk. To se děje především zvýšením svalového napětí, zvýšeným přísunem energeticky bohaté krve ke svalům, zrychlením dechu i tepové frekvence a řadou dalších dějů, které jsou současně pocitově zpracovány. Protože ale společenské konvence zpravidla nedovolují řešit stresující situace útokem či útěkem, je nastavení organizmu k nim neúčelné, dochází k přetěžování některých systémů, plýtvání energií a celé řadě dalších neblahých důsledků. Tím nejtypičtějším tělesným projevem déletrvajícího zvýšení svalového napětí jsou právě bolesti zad. [14] Naprostá většina bolestí zad je takzvaně vertebrogenních, tedy způsobených poruchou v oblasti páteře, většina vertebrogenních obtíží je pak etiologie funkční, tedy bez výraznějšího objektivního nálezu.bolesti zad se nejčastěji vyskytují v oblasti krční a bederní, které jsou z mechanického hlediska nejvíce namáhány a skrývají se za širokou škálou diagnóz cervikokraniálního, cervikobrachiálního, lumbosakrálního, sakroiliakálního, či všeobjímající vertebrogenního algického syndromu. [14] Bolesti zad mohou být ovšem způsobeny i některými závažnějšími onemocněními, např. choroby neurologické, gynekologické, infekční a cévní. K onemocněním zad způsobených vertebrogenními příčinami řadíme: degenerativní změny meziobratlových plotének, ankylozující spondylitis (Bechtěrevova choroba), zánětlivá onemocnění páteře, vrozené vývojové vady, traumata, svalové bolesti zad (fibrozity), a osteoporóza obratlů. [11, 14] Povzbudivým zjištěním ale je, že bolesti zad způsobené některou ze zmíněných vážných příčin jsou vzácné a naprostá, až 98% má svůj původ v dočasné poruše pohybového aparátu týkající se svalů, vazů, kloubů a meziobratlových plotének. [14] 20

21 Většina příčin bolestí zad je tedy funkčního charakteru. Příčina přetížení může být jednak exogenní, tedy v důsledku příliš náročné či jednostranné fyzické zátěže, častěji ale dochází k přetížení v důsledku vadného držení těla nebo nevhodného pohybového stereotypu. Pokud jde o čistě exogenní přetížení, bývá provázeno obrazem typické svalové nerovnováhy v podobě takzvaného dolního zkříženého syndromu, při které dochází ke zvýšenému zatížení a zkrácení zádových svalů a flexorů kyčle na straně jedné a k útlumu či ochabnutí svalů stěny břišní a svalů hýžďových na straně druhé. Zkrácené i ochablé svaly mohou být bolestivé. [14] V oblasti krčí páteře se může vyskytovat podobný typ svalové nerovnováhy, horní zkřížený syndrom. Zmíněné typy svalové nerovnováhy bývají téměř stereotypně zjišťovány u pacientů obézních, s nedostatkem vhodné pohybové aktivity a sedavým způsobem zaměstnání. ( 3.1 Výhřez meziobratlové ploténky Dochází k tomu, že po nějakém namáhání páteře často spojené s ohýbáním, otáčením nebo zvedáním ploténka praskne nebo vyhřezne a rosolovité jádro je vytlačeno do vnějšího prstence [15] Rosolovitá hmota, která byla vytlačena ven, tlačí na nerv kolem ploténky a způsobuje silnou bolest, která se šíří dolů do dolní končetiny a někdy až do nohy. [15] 3.2 Ischias Jinak též lumbago, houser nebo hexenšus. Ischias se vyznačuje bolestí, která vystřeluje ze zad do nohou. [7] Bolest způsobuje vyhřeznutí ploténky, která tlačí na nervy vedoucí do dolních končetin nebo přechodné uskřípnutí nebo natažení sedacího nervu. Sedací nerv probíhá pod hýžďovými svaly. [7] 3.3 Kyfóza (kyfoskolióza) Kyfóza je zvětšení předozadního zakřivení páteře. Když je stupeň zakřivení větší než normálně, bývá vhodné ji léčit. [11] Z kyfóz se nejčastěji vyskytuje Scheuermannova kyfóza, jejíž příčinou je osteochondropatie obratlových těl. [16] 21

22 3.4 Skolióza Skolióza je vada páteře, při které dochází k vychýlení a deformaci páteře nejen v rovině frontální, ale i v rovině transverzální. Dochází k rotaci a torzi obratlů, vzniká asymetrie hrudníku a žeber. U skolióz rozeznáváme stranu konvexní a konkávní. Na straně konvexní jsou svaly ochablé, vzniká gibbus, lopatka je vystouplá. Na straně konkávní jsou svaly zkrácené, hrudník oploštěn. Skolióza není jen vada kosmetická, ale má i vliv na orgány uložené v hrudníku (útlak). [16] 3.5 Bolesti bederní páteře Bolestivé syndromy v oblasti bederní páteře jsou velmi časté. Bývají omezeny buď na oblast beder (lumbago), nebo jsou provázeny kořenovým vyzařováním (radikulární syndrom. [16] K nejčastějším příčinám bolestí v oblasti bederní páteře patří tzv. dolní zkřížený syndrom. V rámci tohoto syndromu dochází ke zkrácení flexorů kyčelního kloubu (bedrokyčlostehenní sval, napínač stehenní povázky, přímá hlava čtyřhlavého stehenního svalu) a vzpřimovače trupu lumbosakrálních segmentech. Dále je oslabeno hýžďové a břišní svalstvo, což způsobuje uvolnění pánve a spolu s tahem zkrácených ohybačů kyčle dochází k naklánění pánve dopředu. Výsledkem je větší sklon pánve a zvětšená bederní lordóza. 3.6 Bolesti krční páteře Nejčastější příčinou bolestí v oblasti krční páteře je přetěžování šíjových a zádových svalů a svalů celého pažního pletence. Poruchy v oblasti krční páteře vyvolávají nejrůznější obtíže. Jsou to bolesti hlavy, bolesti vyzařující do ramene, mezi lopatky nebo do HK. Pokud bolest vyzařuje do hlavy, mluvíme o cervikokraniálním syndromu. Jestliže bolest vyzařuje do ramenního kloubu a do HK, mluvíme o cervikobrachiálním syndromu. Je způsoben poruchou v oblasti střední a dolní krční páteře. [16] 3.7 Degenerované ploténky Ploténky slouží v páteři jako tlumiče nárazů. K poškození, degeneraci a tím i ztrátě tlumících schopností dochází přirozeně procesem stárnutí, ale příčinou může být i vrozená vada. V důsledku posunu obratlů může dojít ke skřípnutí nebo podráždění nervů, což způsobí stažení svalů a může dojít ke křečím. 22

23 4. BOLESTI KLOUBŮ Existuje celá řada faktorů, které k onemocnění kloubů přispívají, případně jeho vzniku zamezují. Do této kategorie patří vhodné oblečení (především sportovní obuv), fyzický stav, správná nebo chybná technika v daném sportovním odvětví, rozcvičení jako příprava na trénink nebo závod, vhodný poměr mezi zátěží a odpočinkem, ale také spontánní držení těla, předchozí zranění, a v neposlední řadě také životní styl. [7] 4.1 Artróza Artróza postihuje až polovinu populace po šedesátém roce života a je nejčastější příčinou bolestí pohybového aparátu v dospělém věku. [8] První artrotické změny se však mohou vyskytnout již kolem dvacátého roku života. artróza má často progresivní charakter, vede k rychlému poklesu funkčních schopností, snížené pohyblivosti, zhoršené kvalitě života a finálně si často vyžádá operační řešení totální náhradou kloubu. Nejčastěji postihuje klouby kyčelní, kolenní, ramenní, klouby páteře a drobné klouby rukou. ( Artróza je v podstatě opotřebení chrupavky mechanickým otěrem. Je to tzv. degenerativní onemocnění. S přibývajícím věkem se vyživování kloubní chrupavky zhoršuje, protože sliznice kloubu již nepracují tak efektivně. Synoviální tkání produkovaná kloubní tekutina vykazuje kvantitativně i kvalitativně negativní znaky. [7] tkáně [8] Při artróze je poškozena nejen chrupavka, ale proces zasáhne i přilehlou kost a blízké Artrózu lze v současnosti řadit mezi civilizační choroby a úzce souvisí s životním stylem. Hlavním rizikovým faktorem pro její vznik je nadváha a obezita, která vede k nadměrnému zatěžování některých kloubů, především kolenních. Vliv mají genetické dispozice a také nadměrné přetěžování kloubů např. při sportu nebo jednostranném pracovním zatížení. Individuální rizikové faktory artrózy dělíme na dvě skupiny: všeobecné (dědičnost, obezita, nadměrná zátěž, diabetes, aj.) a lokální (trauma, sport, jednostranná profesní zátěž, aj.). Uvedené vlivy se mohou různě kombinovat. Předpokládáme individuální dispozici, kdy onemocní především kloub traumatizovaný, chronicky přetížený. Obecný celkový faktor se předpokládá hlavně v odchylkách metabolických. ( 23

24 Při léčbě artrózy je využívána konzervativní anebo chirurgická léčba, která zahrnuje transplantaci chrupavkových štěpů, úpravu anatomických poměrů kloubu a totální endoprotézy (náhrady kloubu). [9] Konzervativní léčba je uplatňována zejména v počátečních stádiích artrózy. Nemůže sice nahradit chirurgickou léčbu, ale zpravidla ji oddálí, sníží bolest a zlepší pohyblivost kloubů. Tvoří ji medikamentózní léčba a režimová a fyzikální léčba. ( 4.2 Revmatoidní artritida Revma nelze označit přímo z nemoc. Tzv. okruh revmatických onemocnění je nadřazeným pojmem pro více než 100 různých nemocí, zahrnující jak bolesti pohybových orgánů (kloubů, páteře, kostí, svalů, šlach, vazů), tak vlastní omezení pohyblivosti. V konečné fázi dochází k úplnému ztuhnutí kloubů. [7] Často lidé označují za revmatismus jakékoli bolesti a obtíže pohybového aparátu. Jako revmatický zánět označujeme však pouze takové postižení kloubů, při kterém je příčinou bolestí kloubů určitý druh zánětu. Příčinou revmatického zánětu není přímá infekce, ani mechanické přetížení kloubu, ale abnormální reakce imunitního systému. [8] Pro revmatoidní artritidu je typické symetrické (oboustranné) postižení většího počtu kloubů. To znamená, že je postižen stejný druhostranný kloub (obě zápěstí, obě kolena, atd.). Při bolesti jednoho kloubu s největší pravděpodobností nejde o revmatoidní artritidu. Další typickou známkou je pocit ranní ztuhlosti, která obvykle provází nemocného trvale. Čím je ranní ztuhlost delší, tím aktivnější a agresivnější je onemocnění. Ztuhlost zhoršuje chlad a zlepšuje teplo. [9] Při zánětu kloubu kloub nejen bolí, neplní svou funkci, ale je také oteklý, červený a teplý. Při rozhodování zda se jedná o zánětlivé revmatické postižení pomáhají laboratorní vyšetření. [8] Typickými klouby pro revmatoidní artritidu jsou zápěstí, drobné klouby rukou a nohou, dále klouby hlezenní a kolenní. [9] Revmatický zánět kloubu se nejprve zvyšuje propustnost cév v kloubu pro tekutiny, které se dostávají do okolní tkáně. Tyto tkáně jsou také postupně prostoupeny zánětlivými buňkami. Hromadění tekutiny a zaplnění tkání imunitními buňkami se navenek projevuje jako otok a proteplení kloubu. Uvnitř kloubu se vytváří revmatická tkáň, která se nazývá pannus. Pannus prorůstá do nitra kloubu a poškozuje chrupavku i přilehlé kostní struktury. První 24

25 poškození kosti eroze se objevují v okrajových místech, tam kde kost je ještě součástí kloubu, ale není kryta chrupavkou. V konečném stadiu dojde k úplné destrukci kloubní štěrbiny a ke spojení kostních trámců kostěné ankylóze. Onemocnění může podle závažnosti končit těžkým pohybovým omezením až úplnou bezmocností vycházející z těžkých deformit a ankylóz kloubů. [8] 4.3 Osteoporóza Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje osteoporózu jako progredující systémové onemocnění skeletu charakterizované úbytkem kostní hmoty a poruchou mikroarchitektoniky kostí. V důsledku těchto změn vzniká zvýšená náchylnost kostní tkáně k tvorbě zlomenin. (WHO Technical Report Series, 1994) [9] Podle vzniku rozlišujeme primární a sekundární osteoporózu. U primární osteoporózy tkví příčina jejího vzniku v samotné látkové výměně kosti, což je případ 95% onemocnění. Odborná literatura rozlišuje u primární osteoporózy typ 1 a typ 2. Osteoporóza 1. typu se označuje jako postmenopauzální osteoporóza a postihuje ženu během přechodu ( kolem 50. roku věku). Příčinou je úbytek nebo nedostatek pohlavních hormonů, zvláště pak estrogenu. Jde o nejčastější formu osteoporózy. [10] Druhým typem je senilní osteoporóza. Vyvolávajícím faktorem je přirozený úbytek minerálů v průběhu stárnutí a setkáváme se s ní kolem 70. roku věku. Nelze stanovit hranici mezi post menopauzální a senilní osteoporózou, protože senilní osteoporóza navazuje na osteoporózu menopauzální, pokud je tato přítomna. Poměr postižení žen k postižení mužů se udává 2 : 1. Při tomto typu osteoporózy dochází nejčastěji ke zlomeninám krčku kosti stehenní. [9] U sekundární osteoporózy není třeba hledat příčinu primárně v látkové výměně kosti. Za její vznik odpovídají často chronické choroby ledvin, trávicího ústrojí nebo jater. Dysfunkce těchto důležitých orgánů narušuje výměnu minerálních látek ( vápníku, atd.) a zpracování vitamínů. Vznik sekundární osteoporózy mohou zapříčinit také onemocnění štítné žlázy a cukrovka (Diabetes mellitus). [10] 25

26 4.4 Nejčastější poranění kloubů dolní končetiny Při poranění kloubu se obvykle setkáváme s několika pojmy, které laická veřejnost často zaměňuje. Prvním z nich je distorze, která je chápána jako určitý stupeň poškození vazů v okolí kloubního spojení, jenž může sahat od lehkých přepětí přes natržení až k úplnému přetržení vazu. Druhým pojmem je subluxace, což je stav, při kterém kosti tvořící kloub jsou dislokovány, při čemž jejich kontakt je z části zachován. Zatímco u luxace jsou kosti mimo vzájemný kontakt a zpevňovací vazy přetrhány. Výsledkem těchto dějů bývá zpravidla krvácení do okolí kloubu, následně dochází k tvorbě otoku a k prosaku tkání. Velmi často se v postižené části vytvoří modřina. Poranění kloubů bývají také velice bolestivá, což je dáno bohatým zastoupením receptorů vnímajících bolest. ( Mezi nejčastější sportovní úrazy patří natržení nebo přetržení vazů horního kloubu hlezenního. K podvrtnutí směrem ven dochází přitom daleko častěji než směrem dovnitř. Přetržené vazy se v současné době již nutně neoperují. [7] Zranění kolenního kloubu se nejčastěji týká poranění menisku, poranění vazivového aparátu, vykloubení kolenního kloubu luxace, zlomenin v oblasti kolene a chondromalacie čéšky. U poranění menisku se častěji vyskytuje poranění menisku vnitřního a to nejčastěji při sportu, kdy je koleno pokrčené a stehno se stočí dovnitř. [8] Vnitřní postranní vaz povolí a vnitřní meniskus se uskřine a následně roztrhne. Nejčastěji se trhá meniskus po obvodu. Může dojít také k úrazové blokádě, kdy část menisku je zaklíněna mezi holenní a stehenní kostí. Příznakem poukazujícím na odtržení menisku je nejen bolestivost, ale také výpotek (tekutina v kloubu), opakované blokády kolene a ochabování čtyřhlavého stehenního svalu při šetření kloubu. Stav se řeší chirurgickým odstraněním menisku. [8] Při poranění vazivového aparátu je nejjednodušším poraněním distorze, při které dochází k rozepnutí pouzdra a vazivového aparátu, ale postranní ani zkřížené vazy poraněny nejsou. Při poranění vazů je již nutná sádrová fixace. Podle rozhodnutí ortopeda, lze poškozené vazy sešít nebo provést plastiku vazů, kdy se vaz nahradí jiným vazem a ukotví se v kosti stehenní a holenní. [8] Při znehybnění kolene na delší dobu dochází k postupné ztrátě síly čtyřhlavého stehenního svalu, který rychle ochabuje a atrofuje. Proto je nutné sval trénovat, zapojovat jej i bez pohybu končetiny. Takovým cvičením, při kterých sval zapojujeme, aniž bychom vykonali pohyb říkáme cvičení izometrická. [8] 26

27 Vzhledem k tomu, že je kyčelní kloub prostřednictvím kostěné jamky kloubu kyčelního dobře chráněn a většinu zátěže předem absorbují klouby hlezna a kolene, není tak náchylný na zranění. [7] 4.5 Nejčastější poranění kloubů horní končetiny Také klouby ramene a spoje pletence horní končetiny podléhají při velkém zatížení opotřebení. Především při tenisu, gymnastice, volejbalu a jiných sportech, kde dochází k zatížení se zvednutými pažemi. Vzhledem k tomu, že v těchto oblastech jsou spojení poměrně těsná, jsou i struktury v těchto spojeních, jako například mazové váčky nebo šlachy bicepsu, či nadhřebenového svalu, často podrážděné. V pokročilém stádiu se mohou šlachy nebo mazové váčky zanítit. Šlacha může také zkostnatět a nakonec se i přetrhnout. [7] 27

28 5. MOŽNÉ POSTUPY ODSTRANĚNÍ BOLESTI ZAD A KLOUBŮ 5.1 Jak předcházet bolestem zad Nejdůležitějším bodem uváděným ve všech příručkách jak se zbavit bolesti zad je udržovat se v dobré fyzické kondici a to vhodným pohybovým režimem. Dále je podstatné udržovat si odpovídající hmotnost, jelikož nadváhou dochází k přetěžování, především bederní páteře a kloubů. Lidé by se měli naučit přijatelným způsobem řešit stresující situace, najít si čas pro sebe, pro odpočinek, dbát na správné sezení doma i v práci a v neposlední řadě také používat správnou postel, která udržuje páteř v jejím fyziologickém tvaru. Důležité je i kvalitní oblečení a použití kvalitní ortopedické obuvi. [14, 16] 5.2 Nevhodnost užívání léků v případě bolestí zad Mezi tradiční a velmi nebezpečné léčebné rituály patří v první řadě neúčelné užívání léků. Pod drtivým tlakem agresivní reklamy farmaceutických firem, slibující snadné a rychlé odstranění bolestí prostřednictvím právě jejich bezpečného analgetika, je to v poslední době stále častěji sám pacient, kdo se, neznaje rizik, k užívání tablet sám uchyluje. Stejně tak je tomu ale i při návštěvě ordinace, kde bývá, obvykle již při prvním kontaktu s lékařem, vybaven kombinací léků na uvolnění svalového napětí (myorelaxancia Mycodalm, Sirdalud, Dorsiflex, Dimexol ) a vysoce účinného antirevmatika (Brufen, Ibuprofen, Diclofenac, Olfen ) v domnění, že odstraněním místního svalového napětí (svalového spazmu), které bolesti zad tradičně doprovází, se stav rychleji upraví. Jde však o domněnku zcela mylnou, místní zvýšení svalového napětí je totiž účelným obraným mechanizmem organizmu znehybňujícím postižený segment páteře a fungujícím jako ochranná dlaha. Snaha o její odstranění pomocí léku paradoxně navozuje spíše prohloubení nerovnováhy svalového napětí a nevede k požadovanému efektu. Lék totiž současně uvolňuje napětí veškerého kosterního svalstva a může tak u svědomitého pacienta, který bezezbytku využívá všechna ordinovaná balení léku, vést k poměrně rychlé devastaci pohybového aparátu. [14] 5.3 Vhodná sportovní aktivita Vhodná sportovní aktivita může být z preventivního hlediska velmi účinná. Dobře trénované svalstvo lépe stabilizuje klouby. [7] 28

29 MUDr. Rašev ve Škole zad doporučuje jako nejvhodnější sport při bolestech pohybového systému Tai-chi, což může být přeloženo jako stínování boje. [17] Maren Schwichtenberg (2006) dále doporučuje jako vhodné sporty s velmi malou zátěží kloubů a zad: cvičení zaměřená na krční páteř, aerobik (nízká intenzita), walking, nordic nebo stick walking, běh (po vhodném povrchu), jogging, aquafitness, jízda na kole, inline bruslení, běh na lyžích, tanec, bruslení, jóga a pilates. [7] 5.4 Vhodný pohybový režim Zásady správného cvičení - cvičíme pomalu - pro správné zapojování svalů provádíme pohyb plynule, ne švihem - cvičení nesmí vyvolávat bolest, měli bychom cítit pouze tah a napětí - cvičíme 1 3 denně a každý cvik opakujeme 5 10x. Můžeme cvičit i 5x denně s počtem opakování až 20x, ale frekvence cvičení je individuální. Neměli bychom po něm cítit velkou únavu a bolest ve svalech a kloubech - mezi jednotlivými cviky necháme pauzu vteřin - místnost, kde cvičíme by neměla být příliš chladná (prochladlé svaly jsou náchylné ke zranění) - dýcháme volně bez zadržování dechu, pokud není u cviků nádech a výdech u jednotlivých fází pohybu [19] Bolesti bederní páteře (dolní zkřížený syndrom) A. Uvolnění bederní oblasti 1. Vzpor klečmo, kolena mírně od sebe, ruce opřené o podložku (stolička, ručníky), s výdechem maximálně vyhrbíme páteř, podsadíme pánev, paže vytáhneme z ramen. V krajní poloze nádech, výdrž. (Obr. 12) 2. Vzpor klečmo, s nádechem upažíme levou, pohyb paže je doprovázen rotací hlavy i trupu. S výdechem zpět. Cvik provedeme i na druhou stranu. (Obr. 13) 29

30 3. Podpor na předloktí, s nádechem zvednout bérce nad podložku, vytočíme vlevo, hlavu vytáčíme na stejnou stranu. (Obr. 14) 4. Podpor klečmo na předloktí, s nádechem sunout pravou ruku po podložce vzpažit dovnitř, současně natahujeme pravou nohu. (Obr. 15) 5. Klek sedmo, hýždě vedle pravé paty, hluboký předklon, pravou rukou se chytneme za bérec levé nohy. (Obr. 16) 6. Sed, dlaně pod stehna, s výdechem vyhrbit páteř, podsadit pánev a hlavu tlačíme ke kolenům. V krajní poloze nádech a výdrž. (Obr. 17) 7. Sed roznožný pokrčmo, ruce pod kolena, s výdechem vyhrbit páteř, podsadit pánev a hlavu tlačíme ke kolenům. V krajní poloze nádech a výdrž. (Obr. 18) 8. Široký sed roznožný, nohy mírně pokrčené v kolenou, ohnutý předklon, dlaně suneme po podložce co nejdál, v krajní poloze výdrž, volně prodýcháme do bederní páteře. (Obr. 19) 9. Sed pokrčmo, levou ruku opřít za zády, pravou paží chytit levé koleno, přetočíme trup vpravo, oči a hlava sledují směr pohybu. (Obr. 20) 10. Sed, pokrčit levou nohu, překřížit přes pravou, levou dlaní se opřít o podložku za zády, pravou paži opřeme o vnější stranu levého stehna. Neprohýbat se v bedrech. (Obr. 21) 11. Sed, obě dolní končetiny skrčené, překřížené levou přes pravou, trup vytočíme vlevo. (Obr. 22) 12. Sed, obě dolní končetiny skrčené, chodidla spojit k sobě, přitáhnout co nejvíce k pánvi. Chytneme se za špičky chodidel a provedeme co nejhlubší ohnutý předklon. V krajní poloze výdrž, prodýcháme do bederní páteře. Protažení vzpřimovačů bederní páteře. (Obr. 23) 13. Turecký sed, podsadit pánev, hluboký ohnutý předklon, rotace trupu vlevo, pravou rukou se chytneme za levé stehno, přitáhneme. Volně prodýcháme do bederní páteře. Protažení čtyřhranného svalu bederního a vzpřimovačů bederní páteře. (Obr. 24) 14. Široký sed roznožný, vzpažit pravou, provedeme úklon k levé dolní končetině. Protažení svalů v oblasti beder a mezižeberních svalů. (Obr. 25) 30

31 15. Široký sed roznožný, levou ruku v bok (fixace pánve u podložky), pravou rukou (předloktím) se opřeme vedle pravého stehna. Protažení čtyřhranného svalu bederního a vzpřimovačů páteře. (Obr. 26) 16. Leh, lýtka opřeme o gymnastický míč, střídavě vytáčíme vpravo a vlevo, hlavu otáčíme vždy na opačnou stranu než nohy. Bedra tlačíme k podložce. (Obr. 27) 17. Dřep, o gymnastický míč se opřeme zády, postupně natáhneme dolní končetiny, nalehneme na míč, uvolnit zádové svalstvo. (Obr. 28) 18. Leh, dolní končetiny skrčit, přitáhneme pažemi k břichu, uvolnit zádové svalstvo. Můžeme se mírně pohupovat dopředu a dozadu a do stran (kolébka) a tím masírovat zádové svalstvo. (Obr. 29) 19. Klek sedmo, hluboký ohnutý předklon, čelo opřít o podložku, prodýcháme do bederní páteře, uvolnění bederní páteře. Pro zvýšení účinku protažení beder může partner přitlačit hýždě k patám. (Obr. 30) B. Protažení flexorů kyčelního kloubu 1. Leh na pravém boku, pravou ruku pod hlavu, levou dolní končetinu ohnout v koleni, levou rukou přitahujeme patu k hýždím. Kolena u sebe, podsazená pánev. Vystřídáme nohy. (Obr. 31) 2. Stoj u opory (zeď, žebřiny), zanožit levou skrčmo, levou rukou přitáhneme patu k hýždím. Kolena u sebe, podsazená pánev. Vystřídáme nohy. (Obr. 32) 3. Podřep zánožný levou, podsadit pánev, rukama se opíráme o stehno pravé nohy. Vystřídáme nohy. (Obr. 33) 4. Klek sedmo u opory (zeď, žebřiny), zanožit levou. Vystřídáme nohy. (Obr. 34) 5. Leh, levou dolní končetinu přitáhneme k břichu, dolní okraj pánve vypodložit nízkou podložkou, aby byla bedra přitisknuta k podložce. (Obr. 35) C. Posílení břišního svalstva 1. Leh, dolní končetiny skrčmo, chodidla opřená o podložku, postupně s výdechem přitahujeme kolena k břichu, bedra přitisknutá k podložce. Můžeme postupně změnit výchozí polohu na natažené dolní končetiny. (Obr. 36) 31

32 2. Leh, dolní končetiny skrčmo, upažit, s výdechem přitahujeme obě ruce ke kolenům. (Obr. 37) 3. Leh, lýtka opřít o gymnastický míč, ruce v týl, s výdechem odlepujeme hlavu a hrudní páteř od podložky. (Obr. 38) 4. Leh, dolní končetiny skrčmo, pod zády a hýžděmi balanční podložku, ruce v týl, s výdechem přitáhneme bradu k hrudníku, snažíme se vytáhnout hrudní kost vzhůru. (Obr. 39) 5. Leh, přednožit pokrčmo, theraband uchopíme do obou rukou, natáhneme přes stehna, paže napnuté, s výdechem zvedáme pánev ze země, přitahujeme kolena k hrudníku. (Obr. 40) 6. Leh, přednožit, pánev podložit balanční podložku. Theraband napneme kolem chodidel, zvednout hlavu, střídavě propínáme dolní končetiny v kolenou. (Obr.41) 7. Leh, upažit, skrčené dolní končetiny, chodidla opřená o podložku. S výdechem přitahujeme pravou ruku k levému koleni. S nádechem zpět, vystřídáme ruce. (Obr. 42) 8. Leh, pravou dolní končetinu skrčit, levý bérec opřít o pravé koleno, levou upažit, pravou ruku v týl, s výdechem zvedáme pravé rameno a snažíme se jej přiblížit k levému koleni. Vystřídáme nohy. (Obr. 43) 9. Leh, pánev podložit overballem, přednožit pokrčmo, pravou rukou tlačíme do levého kolene, hlavu mírně nadzvednout, levou ruku držíme mírně nad zemí rovnoběžně s tělem. Krátce vydržíme. Vystřídáme strany. (Obr. 44) 10. Vzpor na gymnastickém míči, míč pod pánví, s výdechem stáhneme břicho, podsadíme pánev, ohneme trup, tím přisuneme míč co nejvíce k pažím. Krátká výdrž. (Obr. 45) D. Posílení hýžďového svalstva 1. Podpor klečmo na předloktí, zanožit pravou, provádíme malé hmity. Vystřídáme nohy. (Obr. 46) 2. Podpor klečmo na předloktí, zanožit pravou dolní končetinu, ohnutou v koleni. Provádíme malé hmity. Vystřídáme nohy. (Obr. 47) 32

33 3. Stoj zády k opoře (zeď, žebřiny), chodidlem pravé dolní končetiny přitlačíme k opoře overball, stlačujeme. (Obr. 48) 4. Leh, dolní končetiny ohnuté v kolenou, opakovaně, s výdechem stáhneme hýždě, protlačujeme pánev vzhůru. (Obr. 49) 5. Leh, dolní končetiny ohnuté v kolenou, pánev podsazená, protlačená vzhůru, zpevněné břicho, mezi koleny stlačujeme overball. (Obr. 50) 6. Leh, dolní končetiny ohnuté v kolenou, pánev podsazená, protlačená vzhůru, zpevněné břicho, střídáme výpon se stojem na patách. (Obr. 51) 7. Leh na levém boku, levou ruku pod hlavu, dolní končetiny mírně pokrčené, s výdechem unožujeme pravou končetinu, vytáčíme pouze koleno, chodidla se dotýkají. Vystřídáme strany. (Obr. 52) 8. Leh, theraband napneme kolem chodidel, uchopíme konce do rukou, provádíme mírné roznožování. (Obr. 53) [7, 14, 19, 20, 21] Bolesti kolenního kloubu Cílem těchto cvičení je posílení svalů dolní končetiny, zachovat mobilitu a stabilitu kolenního kloubu. Cviky by měly být prevencí proti bolestem kolenního kloubu. [18] 1. Leh, přednožit, dolní končetiny pokrčené v kolenou, šlapeme jako na kole, s propínáním špiček v horní poloze. (Obr. 54) 2. Leh, dolní končetiny pokrčit, chodidla na podložce v šíři boků. S výdechem zvedáme pánev směrem nahoru. (Obr. 55) 3. Leh, lýtka opřít o gymnastický míč. S výdechem zvedneme trup z podlahy. (Obr. 56) 4. Leh, levou dolní končetinu pokrčit. Theraband uchopíme do obou rukou a napneme přes chodidlo pravé dolní končetiny. Pravou nohu přednožíme a střídavě ji napínáme a ohýbáme v koleni (nepropínat do krajní polohy). Nahoře je špička mírně vytočená ven. Vystřídáme nohy. (Obr. 57) 5. Sed na gymnastickém míči, pod stehno pravé nohy omotat ručník. Střídavě propínáme a ohýbáme nohu v koleni (nepropínat do krajní polohy). Vystřídáme nohy. (Obr. 58) 33

34 6. Stoj pravým bokem k žebřinám. Theraband připevněný k žebřinám si omotáme kolem levého lýtka, unožujeme. Stojná noha je mírně pokrčená v koleni. Vystřídáme nohy. (Obr. 59) 7. Stoj čelem k žebřinám. Theraband připevněný k žebřinám si omotáme kolem levého lýtka, zanožujeme. Stojná noha je mírně pokrčená v koleni. Vystřídáme nohy. (Obr. 60) 8. Sed na gymnastickém míči, pravou dolní končetinu uchopíme za stehno, zvedneme. Špičku zvednuté nohy přitáhneme k bérci a současně vytáčíme nohu od kolene dolů dovnitř a ven. Vystřídáme nohy. (Obr. 61) 9. Sed na gymnastickém míči, mezi koleny stlačujeme overball. (Obr. 62) 10. Sed pravou hýždí na židli, levá dolní končetina zanožená, ohnutá v koleni do pravého úhlu. Provádíme hmity nohou od kolene dolů. Vystřídáme nohy. (Obr. 63) 11. Leh, hýždě vzdáleny ode zdi asi 20 cm. Zvednuté nohy si zapřeme patami o zeď. Roztáhneme nohy a narovnáváme a ohýbáme kolenní kloub (nepropínat do krajní polohy). (Obr. 64) 12. Leh, kolena podložíme svinutým ručníkem, přitiskneme bederní páteř k podložce, zvedneme paty z podlahy (nepropínat do krajní polohy). (Obr. 65) 13. Sed na gymnastickém míči, kolem kolen si omotáme theraband a oddalujeme kolena od sebe. (Obr. 66) 14. Leh na břiše, theraband omotáme kolem kotníků, chodidla tlačíme směrem ven proti odporu, ohýbáme a napínáme nohy v kolenou. (Obr. 67) 15. Stoj pravou nohou na balanční podložce, provádíme podřepy zánožné levou nohou. Vystřídáme nohy. (Obr. 68) 16. Stoj na balanční podložce, zády se opřeme o stěnu, přejdeme do podřepu a rychle přenášíme váhu střídavě z levé nohy na pravou. (Obr. 69) 17. Sed na gymnastickém míči, pod chodidly balanční podložku. Jednu nohu napneme do vodorovné polohy, vrátíme zpět. Vystřídáme nohy. (Obr Sed na gymnastickém míči, pod každým chodidlem overball. Střídavě zvedat pravou a levou nohu nahoru v rychlém sledu za sebou (kozáček). (Obr. 70) 34

35 19. Leh, přednožit pokrčmo, lýtka opřeme o gymnastický míč. Jednu nohu tlačíme lýtkem směrem dolů do míče, druhou lehce nadzvedneme. Vystřídat nohy. (Obr. 71) 20. Stoj jednou nohou na balanční podložce. Druhou nohou opisujeme ve vzduchu kružnici. Vystřídáme nohy. (Obr. 72) 21. Stoj jednou nohou na balanční podložce. Druhou nohu napínáme a ohýbáme v koleni proti odporu therabandu. (Obr. 73) [7, 18] Bolesti krční páteře Cílem cviků je uvolnění a protažení svalů v oblasti krční páteře a šíje, uvolnění v ramenním pletenci, posílení svalů v oblasti ramenního kloubu, paží a mezilopatkových svalů, posílení prsních svalů. [19] 1. Sed na gymnastickém míči, hlava vytažena vzhůru, ramena tlačíme dolů, předkloníme hlavu, v krajní poloze výdrž. (Obr. 74) 2. Sed na gymnastickém míči, hlava vytažena vzhůru, ramena tlačíme dolů, ukloníme hlavu vpravo, v krajní poloze výdrž. Vystřídáme strany. (Obr. 75) 3. Sed na gymnastickém míči, hlava vytažena vzhůru, ramena tlačíme dolů, provádíme vytočení hlavy vpravo a následně půlkruh v předklonu hlavy vlevo, v krajní poloze výdrž. Vystřídáme strany. (Obr. 76) 4. Sed na gymnastickém míči, hlava vytažena vzhůru, ramena tlačíme dolů, ruce v týl, mírným tlakem dlaní předkláníme hlavu, v krajní poloze výdrž. (Obr. 77) 5. Sed na gymnastickém míči, hlava mírně v předklonu, ramena tlačíme dolů, ruce v týl, zatlačíme týlem proti dlaním, následně předkloníme hlavu, dlaně volně položené v týle, netlačíme, v krajní poloze výdrž. Vnímáme protažení svalů. (Obr. 77) 6. Sed na gymnastickém míči, hlava vytažena vzhůru, ramena tlačíme dolů, upažit skrčmo, ruce pod bradou. S výdechem tlačíme bradou proti rukám, s nádechem povolíme. (Obr. 78) 35

36 7. Stoj, vzpažit pravou, pravou ruku položíme na levé ucho, zatlačíme proti ruce, následně povolíme, ukloníme hlavu vpravo. Několikrát opakujeme. Vystřídáme strany. (Obr. 79) 8. Sed na gymnastickém míči, hlava vytažena vzhůru, ramena tlačíme dolů, provádíme kroužky rameny v co největším rozsahu, nejprve vpřed, potom vzad. Neprohýbáme se v bederní části páteře. (Obr. 80) 9. Sed na gymnastickém míči, hlava vytažena vzhůru, ramena tlačíme dolů, dlaně si položíme na ramena, provádíme kroužky rameny v co největším rozsahu, nejprve vpřed, potom vzad. Neprohýbáme se v bederní části páteře. (Obr. 81) 10. Sed na gymnastickém míči, hlava vytažena vzhůru, ramena tlačíme dolů, upažit. Provádíme malé kroužky napnutými pažemi nejprve vpřed, potom vzad. Neprohýbáme se v bederní části páteře. (Obr. 82) 11. Stoj mírný rozkročný, paže podél těla, uvolněně vytřepeme ramena nahoru a dolů. (Obr. 83) 12. Stoj mírný rozkročný, paže podél těla, vědomě zvedneme ramena nahoru, necháme spustit celou vahou dolů. (Obr. 83) 13. Stoj čelem k žebřinám, provedeme předklon, záda jsou rovná, hlava vytažena dopředu, otáčíme hlavou střídavě vpravo a vlevo, v krajní poloze přitáhneme bradu k hrudníku a vydržíme. (Obr. 84) 14. Vzpor klečmo, záda jsou rovná, otáčíme hlavou střídavě vpravo a vlevo. (Obr. 85) 15. Vzpor klečmo, opřeme se o lokty, čelo opřeme do dlaní, zatlačíme proti rukám. Nezakláníme hlavu. (Obr. 86) 16. Podpor klečmo na předloktí, tenisák si dáme pod čelo a kutálíme jej co nejvíc do stan, pohybujeme jen hlavou. (Obr. 87) 17. Turecký sed, vzpažit, s výdechem stahujeme lokty dolů vzad. (Obr. 88) 18. Sed na gymnastickém míči, paže podél těla, s nádechem bočnými kruhy vzpažit, lopatky tlačíme co nejvíc k sobě, neprohýbáme se v bederní části páteře. (Obr. 89) 19. Sed na gymnastickém míči, paže podél těla, ruce spojíme před tělem, dlaněmi dolů. Následně zvedáme ruce do vzpažení, potom ohýbáme v loktech a končíme v poloze s rukama za hlavou, dlaně směřují nahoru. (Obr. 90) 36

37 20. Sed na gymnastickém míči, paže podél těla, s výdechem intenzivně vytáčíme dlaně ven, vnímáme pohyb lopatek k sobě. (Obr. 91) 21. Umístíme theraband pod gymnastický míč, jeho konce uchopíme do rukou a na míč nalehneme hrudníkem. Snažíme se vytahovat lokty směrem vzhůru, lopatky tlačíme k sobě. (Obr. 92) 22. Stoj mírný rozkročný, theraband si přehodíme přes pravé rameno, konce uchopíme do levé ruky, stahujeme rameno therabandem dolů. Hlavu držíme zpříma, vytaženou nahoru, druhé rameno tlačíme dolů, neprohýbáme se v bederní části páteře. (Obr. 93) 23. Stoj mírný rozkročný, omotáme si ručník kolem krku, do každé ruky uchopíme jeden jeho konec a posouváním ručníku po krčním svalstvu si jej namasírujeme. (Obr. 94) 24. Stoj nebo sed, dlaně si položíme na krční svaly, provedeme lehkou masáž krouživými pohyby směrem od páteře. K masáži můžeme použít i masážní míček nebo tenisák. (Obr. 95) 25. Sed na gymnastickém míči, dlaně spojíme před tělem, ve výši prsou. S výdechem vždy zatlačíme dlaně proti sobě. Následně spojíme dlaně ve výši hlavy, dolního hrudníku, na pravé straně a na levé straně, abychom změnili posilovanou oblast prsního svalu. (Obr. 96) 26. Klek, předloktí si opřeme o gymnastický míč, horní polovina těla ve vodorovné poloze. Střídavě zdviháme propnuté paže směrem vzhůru. (Obr. 97) 27. Stoj, na vzdálenost paží od stěny, opřeme se dlaněmi a provedeme klik. (Obr. 98) 28. Položíme se hrudní páteří na gymnastický míč, hlava je mírně zdvižena, lokty tlačíme nejprve směrem dolů, proti odporu míče, potom nahoru, co nejblíže k sobě. (Obr. 99) 29. Vzpor klečmo, dlaně položíme na vzduchový polštář, rychle za sebou přenášíme váhu z jedné ruky na druhou. (Obr. 100) 30. Vzpor klečmo, ruce posouváme co nejdál před sebe. (Obr. 101) 31. Leh, vzpažit, protáhneme ruce a nohy co nejdál, hlavu vytahujeme z ramen, bederní páteř tlačíme k podložce. Volně dýcháme. (Obr. 102) [7, 12, 19, 20, 21, 22] 37

38 ZÁVĚR Tato bakalářská práce se týká problémů způsobených bolestmi pohybového systému, konkrétně bolestmi zad a kloubů. Problematika bolestí zad a kloubů je v dnešní době aktuálním tématem. Hlavně díky hektickému životnímu stylu, sedavému způsobu zaměstnání, všudypřítomnému stresu a především nedostatku pohybu jej musí řešit stále více lidí i mladšího věku. V úvodní teoretické části je popsána anatomie zad, kloubů horních a dolních končetin. Čtenář se zde dozví základní informace o jednotlivých problematických partiích pohybového systému. Dále jsou zde podrobně rozebrány různé příčiny bolesti zad, z nichž jako nejčastější příčina bývá uváděn stres. Působením stresu se aktivují všechny svaly v lidském těle, jelikož člověk se připravuje na obranou reakci, tzv. útěk a útok. Časté opakování tohoto svalového tonu vede později k bolestem zad. V následující kapitole jsou uvedeny nejobvyklejší příčiny bolesti a onemocnění kloubů. Kapitola Možné postupy odstranění bolesti zad a kloubů, se týká vhodného pohybového režimu, ať už v rámci prevence anebo v případě bolesti zad nebo kloubů. Jsou zde uvedeny zásady správného cvičení a vhodné sportovní aktivity. Na závěr jsou sestaveny tři cvičební jednotky, pro oslabení nazývané dolní zkřížený syndrom, preventivní cvičení proti bolestem kolenního kloubu a cviky vhodné při bolestech krční páteře. V závěru práce jsou tyto cvičební jednotky doplněny obrázky jednotlivých cviků. Tato práce by měla sloužit především lidem, kteří trpí bolestmi pohybového aparátu a rozhodli se pravidelně protahovat a posilovat nejvíce namáhané svaly. Význam může mít také pro ty, kteří chtějí cvičit preventivně. 38

39 RESUME Cílem této bakalářské práce je vypracovat pohybový režim vhodný pro osoby, které trpí bolestmi pohybového aparátu, zejména zad a kloubů. V úvodní části je podrobně popsána anatomie zad a kloubů. Dále jsou uvedeny nejčastější se vyskytující bolesti zad a příčiny způsobující bolesti kloubů. Další část práce obsahuje tři cvičební jednotky vhodné při konkrétních oslabeních pohybového systému; dolní zkřížený syndrom, bolesti kolenního kloubu a bolesti krční páteře. RESUME The target of my work is to make an appropriate exercise regime for person, who suffer pain of motoric system, especially pain in back and joins. In the introductory part of this work, there is the anatomy of back and joins written. Further there are mentioned the most common pains of back and cause of joins pain. In the next part of this work there are described three exercise periods suitable for the concrete enfeeblement of kinetic system; lower crossed syndrome, pains of knee joints and pains of cervical spine. 39

40 Použitá literatura: 1. Čihák, R. Anatomie vyd. Praha, Grada Publishing, s. ISBN Dokládal, M., Páč, L. Anatomie člověka 1 Pohybový systém. Brno, MU Fakulta lékařská, s. ISBN Přidalová, M., Riegerová, J. Funkční anatomie 1. Olomouc, Hanex, s. ISBN X 4. Grim, M., Druga, R. Základy anatomie 1. Obecná anatomie a pohybový systém. 1. vyd. Praha, Galén, s. ISBN Dauber, W. Feneisův obrazový slovník anatomie. 3.vyd. Praha, Grada Publishing, s. ISBN Holibková, A. Přehled anatomie člověka. 2.vyd. Olomouc, Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996, 140 s. ISBN Schwichtenberg, M. Cvičení pro zdravé klouby. 1. vyd. Praha, Grada Publishing, 2008, 144 s. ISBN MUDr. Kačinetzová, A. Bolesti kolenních kloubů I. 1. vyd. Praha, Nakladatelství TRITON, 2003, 196 s. ISBN MUDr. Kačinetzová, A. Bolesti kyčelních kloubů I. 1. vyd. Praha, Nakladatelství TRITON, 2003, 140 s. ISBN Jessel, Ch. Úspěšně proti osteoporóze.1. vyd. Nakladatelství Pavel Dobrovský BETA a Jiří Ševčík, Praha Plzeň, 2006, 96 s. ISBN (Pavel Dobrovský BETA), ISBN (Jiří Ševčík) 11. Boj proti bolesti zad. 1. vyd. KM Records, 2008, 64 s.isbn

41 12. Prof. Dr. Frotbıse, I. Nové cvičení na bolavá záda. 1. vyd., Praha, Nakladatelství Jan Vašut s.r.o, 2008, 126 s. ISBN prim. MUDr. Novák, M. Bolesti zad I. 1. vyd. Praha, Nakladatelství TRITON, 2002, 96 s. ISBN MUDr. Hnízdil, J., MUDr. Šavlík, J. CSc., Mgr. Beránková, B. Bolesti zad; mýty a realita, 1. vyd. Praha, Nakladatelství TRITON, 2005, 232 s. ISBN Prof. Jackson, M. Bolest zad, 1. vyd., Grada Publishing, Praha, 2001, 80 s. ISBN Hromádková, J. a kol. Fyzioterapie, 1. vyd. nakladatelství H&H Vyšehradská, Jinočany, 1999, 430 s. ISBN MUDr. Rašev, E. Škola zad. 1.vyd. Nakladatelství DIREKTA, Praha, 1992, 224 s. ISBN Engel-Korus, D. Kolena cvičením proti bolestem. 1. vyd. Nakladatelství Pavel Dobrovský BETA a Jiří Ševčík, Praha Plzeň, 2005, 95 s. ISBN (Pavel Dobrovský BETA) ISBN (Jiří Ševčík) 19. Sedláková, S. PhD. Záda, která cvičí, nebolí (Cvičíme podle Ludmily Mojžíšové), 1. vyd. Vyšehrad, 2008, Praha, 64 s. ISBN Bleissová, C. Cvičení k uvolnění páteře, 1. vyd. Nakladatelství Pavel Dobrovský BETA a Jiří Ševčík, Praha Plzeň, 2006, 96 s. ISBN (Pavel Dobrovský BETA), ISBN (Jiří Ševčík) 21. Hnízdil, J. Cvičení při bolestech zad, 3. vyd. TRITON, 2001, Praha, 23 s. ISBN X 41

42 22. Höflerová, H. Cviky k uvolnění šíje, 1. vyd. Nakladatelství Pavel Dobrovský BETA a Jiří Ševčík, Praha Plzeň, 2004, ISBN X (Pavel Dobrovský BETA), ISBN (Jiří Ševčík) Internetové zdroje: 1. Artocentrum.cz [online], [cit ] Dostupné z WWW: < 2. Artocentrum.cz [online], [cit ] Dostupné z WWW: < 3. MUDr.Mgr. Válka, R., Poranění hlezenního kloubu při triatlonu, 2007, ETRIATLON.CZ [online], [cit ] Dostupné z WWW:< riatlonu.html> 4. MUDr. Hnízdil, J. Bolesti zad jsou jednou z mála životních jistot [online], Lékařské listy, 2000, [cit ] Dostupné z WWW: < 42

43 Obrazová příloha č. 1 Dolní zkřížený syndrom Obr. 12 Obr. 13 Obr. 14 Obr. 15 Obr. 16 Obr. 17 Obr. 18 Obr. 19 Obr. 20 Obr. 21 Obr. 22 Obr. 23

44 Obr. 24 Obr. 25 Obr. 26 Obr. 27 Obr. 28 Obr. 29 Obr. 30 Obr. 31 Obr. 32 Obr. 33 Obr. 34 Obr. 35

45 Obr. 36 Obr. 37 Obr. 38 Obr. 39 Obr. 40 Obr. 41 Obr. 42 Obr. 43 Obr. 44 Obr. 45 Obr. 46 Obr. 47

46 Obr. 48 Obr. 49 Obr. 50 Obr. 51 Obr. 52 Obr. 53

47 Obrazová příloha č. 2 Bolesti kolenního kloubu Obr. 54 Obr. 55 Obr. 56 Obr. 57 Obr. 58 Obr. 59 Obr. 60 Obr. 61 Obr. 62

48 Obr. 63 Obr. 64 Obr. 65 Obr. 66 Obr. 67 Obr. 68 Obr. 69 Obr. 70 Obr. 71

49 Obr. 72 Obr. 73

50 Obrazová příloha č. 3 Bolesti krční páteře Obr. 74 Obr. 75 Obr. 76 Obr. 77 Obr. 78 Obr. 79 Obr. 80 Obr. 81 Obr. 82

51 Obr. 83 Obr. 84 Obr. 85 Obr. 86 Obr. 87 Obr. 88 Obr. 89 Obr. 90 Obr. 91

52 Obr. 92 Obr. 93 Obr. 94 Obr. 95 Obr. 96 Obr. 97 Obr. 98 Obr. 99 Obr. 100

53 Obr. 101 Obr. 102