ARTETERAPIE CESTA K (SEBE)POZNÁNÍ ČLOVĚKA

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra psychologie a patopsychologie Lea Skřekucká Speciálně pedagogická andragogika Prezenční studium ARTETERAPIE CESTA K (SEBE)POZNÁNÍ ČLOVĚKA Bakalářská práce Vedoucí práce: Doc. PhDr. Irena Plevová, Ph.D. Olomouc 2011

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených informačních zdrojů. V Olomouci dne

3 Děkuji Doc. PhDr. Ireně Plevové, PhD. za odborné vedení, rady a připomínky a za čas, který této práci věnovala. Mé velké poděkování patří arteterapeutům - paní Emilii Rudolfové, Mgr. Hanně Kodadové a Mgr. Luďkovi Štěpánkovi za jejich vstřícnost, ochotu a sdílení svých názorů a zkušeností. Paní Emilii Rudolfové také velmi děkuji za poskytnutí fotodokumentace, kterou jsem v práci použila.

4 O B S A H Ú V O D S E B E P O Z N Á N Í V P S Y C H O T E R A P I I P S Y C H O T E R A P I E P Ř E D P O K L A D Z M Ě N Y P R A V D I V É S E B E P O Z N Á N Í Z m ě n a v p s y c h o t e r a p i i S e b e p o z n á n í A R T E T E R A P I E V Y M E Z E N Í P O J M U D e f i n i c e a r t e t e r a p i e M e z i p s y c h o t e r a p i í a u m ě n í m A R T E T E R A P E U T I C K É P Ř Í S T U P Y P Ř Í N O S V Ý T V A R N É H O P R O J E V U C Í L A R T E T E R A P U E T I C K É I N T E R V E N C E A R T E T E R A P E U T I C K Ý P R O C E S P R Ů B Ě H A R T E T E R A P I E Ú Č A S T N Í C I A R T E T E R A P E U T I C K É I N T E R V E N C E A r t e t e r a p e u t K l i e n t A r t e t e r a p e u t i c k ý v z t a h F O R M Y A R T E T E R A P I E V Z N I K, V Ý V O J A V Ý Z N A M A R T E F A K T U E x p r e s i v n í t v o r b a I n t e r p r e t a c e T É M A T A A T E C H N I K Y S P O N T Á N N Í V Ý T V A R N Á Č I N N O S T M A T E R I Á L T E C H N I K Y A R T E T E R A P I E V y b r a n é t e c h n i k y T E M A T I C K Á V Ý T V A R N Á Č I N N O S T V y b r a n á t é m a t a...45 Z Á V Ě R...48 P O U Ž I T É Z D R O J E...50 P Ř Í L O H Y...53

5 Ú V O D Umění je významnou součástí celého mého života. Mou zálibou, průvodcem v objevování krásy, prostředkem k relaxaci, zbavení se napětí, ventilaci emocí. Síla expresivní činnosti, z mé zkušenosti hudebního a výtvarného projevu, a její působení na jedince mě vždy fascinovala. Ve snaze lépe pochopit vliv umění na člověka a jeho léčebný potenciál jsem začala navštěvovat hodiny Mgr. Petra Exlera v rámci předmětu arteterapie, artefiletika na katedře výtvarné výchovy Univerzity Palackého v Olomouci. Kromě teoretických poznatků a praktických ukázek některých arteterapeutických a artefiletických technik nám bylo umožněno navštívit ateliér arteterapie psychiatrické léčebny ve Šternberku, který funguje již řadu let pod vedením PhDr. Martiny Večeřové. Postřehy a zkušenosti paní doktorky, její způsob práce a ukázky produktů výtvarné činnosti jejích pacientů mě velmi zaujaly a přivedly na myšlenku prohloubit své znalosti v oblasti arteterapie a získané informace využít jako východiska mé bakalářské práce. Konkrétní název Arteterapie cesta k (sebe)poznání člověka pak již vyplývá z mého chápání arteterapeutického působení. Cílem této bakalářské práce je přehledné zpracování teoretických poznatků se zaměřením na podstatu arteterapeutického procesu a na oblast účinných faktorů arteterapeutické intervence. Dále se snažím odpovědět na otázku, jaký má arteterapie význam v procesu léčby a jaké je její postavení v České republice. Práce je rozdělená do čtyř kapitol. V první kapitole se okrajově zabývám psychoterapií, z jejíž teorie a metodiky arteterapie do jisté míry vychází, dále významem procesu sebepoznání v psychoterapeutickém kontextu. Druhá kapitola vymezuje arteterapii v širším a užším pojetí, porovnává její teoretická východiska, shrnuje význam, přínos a cíle arteterapeutického působení. Třetí kapitola je věnována arteterapeutickému procesu a jeho účastníkům, to znamená arteterapeutovi, klientovi a produktu výtvarné činnosti. Zabývá se úlohou arteterapeuta, jeho profesní přípravou a kompetencemi, systémem vzdělávání a supervize arteterapeutů v České republice a cílovou skupinou arteterapeutické intervence. Popisuje formy arteterapie, sleduje průběh terapeutického procesu a s ním spojeným vznikem, vývojem a významem artefaktu. Čtvrtá kapitola zahrnuje rozlišení spontánní a tematické výtvarné činnosti a blíže představuje některé vybrané techniky a témata, se kterými se v arteterapii pracuje. Některá témata zahrnutá v této práci jsou v rámci české arteterapie považována za velmi aktuální a zasloužila by si větší zájem konkrétně například identita arteterapie

6 a její teoretické vymezení či vzdělávání a profesní uplatnění arteterapeutů u nás. Jejich rozvinutí v mé práci by však neodpovídalo požadavkům na rozsah práce bakalářské, nýbrž diplomové. Velkou pozornost této problematice věnuje Česká arteterapeutická společnost, která se snaží mapovat aktuální situaci arteterapie u nás, vydává různé sborníky a také časopis Arteterapie, do kterého přispívají přední čeští a slovenští odborníci (například Bc. Miroslav Huptych, PhDr. Ing. Marie Lhotová, PhD., doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc., prof. PaedDr. Jaroslava Anna Šicková Fabrici) i zájemci o arteterapii. Osobně mě velmi zaujala a inspirovala kniha Kamily Ženaté Obrazy z nevědomí, obsahující popis arteterapeutického procesu a jednotlivých témat, které autorka prokládá osobními zkušenostmi svých klientů. Celkově však, dle mého názoru, stále není množství českých publikací uceleně se věnujících arteterapii dostatečné, a při snaze o komplexní zmapování arteterapeutického konceptu je nutné čerpat také od autorů zahraničních. Doufám, že tato práce, byť malým dílem, do arteterapeutické problematiky přinese užitek a bude této oblasti prospěšná. 6

7 1. S E B E P O Z N Á N Í V P S Y C H O T E R A P I I Skutečným poznáním člověka je nalézt sám sebe. Hermann Hesse 1.1. P s y c h o t e r a p i e Duševní zdraví člověka je předmětem mnoha vědních disciplín. A není divu. Na jeho stavu závisí veškeré naše prožívání, vnímání, vnitřní harmonie, schopnost pracovat, vytvářet vztahy, naplnit smysl života. Porucha duševního zdraví je indikací pro prevenci či léčbu prostřednictvím psychologických prostředků, jichž využívá vedle psychologie, psychiatrie a dalších příbuzných disciplín také psychoterapie. Definice psychoterapie by měla být co možná nejvíce vyvážená a neutrální, zohledňujíc odlišnosti teorií, metod a rámců jednotlivých psychoterapeutických směrů. 1 Podle Kratochvíla 2 se s termínem psychoterapie setkáváme ve dvou základních významech. Prvním je psychoterapie jako obor. V této souvislosti ji chápeme jako vědní disciplínu, která je ve své obecné části zaměřená na teoretická východiska, metody a výzkum a ve své speciální části pak na samotnou aplikaci na konkrétní onemocnění a poruchy. Druhým významem je psychoterapie jako léčebná činnost neboli léčebné působení. Specifika tohoto působení vidí Kratochvíl v několika oblastech: čím působí, na co působí, čeho má dosáhnout, co se při ní děje, kdo působí. Na základě těchto okruhů lze psychoterapii definovat jako léčebné působení na nemoc, poruchu či anomálii, prováděné záměrně a plánovaně využitím psychologických prostředků kvalifikovanou osobou, psychoterapeutem, s cílem v co největší možné míře odstranit nebo zmírnit potíže, popřípadě odstranit jejich příčiny a tím docílit změny v prožívání a chování pacienta. 3 Vymětal 4 cituje pro srovnání různé definice našich předních odborníků, členů České psychoterapeutické společnosti, již byli požádáni o vlastní vymezení psychoterapie: 1 PROCHASKA, J. O., NORCROSS J.C. Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi. Praha : Grada publishing, s KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. Praha : Portál, s KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. Praha : Portál, s VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie. Praha : Grada Publishing, s

8 Radim Honzák: Psychoterapie je způsob léčení psychologickými prostředky. Je to mnohovrstevný proces, v němž oba (všichni) účastníci dávají i dostávají, nalézají a objevují Miroslav Borecký: Psychoterapie je podle mého vědomé profesionální ovlivňování duševního stavu pacienta, prováděné nebiologickými (tedy výhradně informačními) prostředky a směřující ke změně jeho prožívání Jiří Růžička: Psychoterapie je způsob, jak osvětlit a porozumět lidské existenci v její celistvosti Ve vlastním vymezení považuje Vymětal 1 psychoterapii za disciplínu, která pomáhá jedinci, jehož duševní život není optimální, v dosahování normality prostřednictvím psychologických prostředků. Je metodou, která podporuje proces sebepoznávání a tím umožňuje rozvoj pozitivního potenciálu osobnosti a zvýšení kvality života. Cíle psychoterapie jsou formulovány dvěma způsoby 2 : 1. Cíl psychoterapie spočívá ve zbavení pacienta nežádoucích symptomů, které mu zabraňují žít normálním životem v bio psycho socio kulturní oblasti. 2. Cílem psychoterapie je působení na osobnost pacienta využitím psychoterapeutických metod, vedoucích ke změně hodnotového systému, korekci patologických postojů a stereotypů, k novému nahlédnutí na sebe sama i na okolní svět. Odstranění symptomů přichází jako vedlejší důsledek. Jinými slovy psychoterapie vždy směřuje ke zlepšení stavu klienta, k úpravě jeho duševního zdraví zaměřením na to, co by mělo být v klientově osobnosti upraveno, posíleno či rozšířeno. 3 V současnosti odborníci nemají pro psychoterapii jednotnou teorii. Prochaska a Norcross 4 uvádějí, že poslední odhady mluví asi o 400 různých psychoterapeutických systémech, naprostá většina z nich však není dostatečně vyvinuta, nemá adekvátně 1 VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie. Praha : Grada Publishing, s KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. Praha : Portál, s MATOUŠEK, O. Potřebujete psychoterapii?: o duševním zdraví, jeho poruchách a možnostech psychoterapeutické pomoci. Praha : Portál, s PROCHASKA, J. O., NORCROSS J.C. Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi. Praha : Grada publishing, s

9 zpracovaná teoretická východiska ani metodické postupy. Za hlavní psychoterapeutické směry je považována psychoterapie hlubinná, dynamická a interpersonální, Rogerovská, behaviorální, kognitivní, komunikační, existenciální, humanistická, systematická a Gestalt terapie. Jednotlivé systémy se více či méně liší jak v oblasti terminologie a metod, tak ve výkladu mechanismů vzniku psychogenních poruch či chápání úlohy terapeuta a jeho přístupu ke klientovi. Přes tyto teoretické rozdíly mají společné faktory, které tvoří pro všechny psychoterapeutické směry jednotné jádro: 1 - Pozitivní očekávání mnoha studiemi potvrzený předpoklad, že pacient, (stejně tak terapeut), který věří v pozitivní výsledek léčby a je aktivní součástí léčebného procesu, má značný vliv na jeho úspěšnost. - Terapeutický vztah pevné interpersonální spojenectví terapeuta a pacienta je i při přihlédnutí ke specifickým požadavkům na terapeutickou práci u jednotlivých směrů jedním z hlavních činitelů ovlivňujících úspěch terapie a základním prostředím, ve kterém dochází ke změnám jedince. Základem terapeutického vztahu je pak důvěra a naděje. - Hawthornský efekt podnícení zlepšení stavu na základě věnování jedinci zvláštní pozornosti bez ohledu na to, zda je doprovázena terapeutickým procesem. Takové zlepšení je důsledkem nárůstu morálky a úcty, ke kterému dochází v okamžiku, když si jich druzí všímají. Tento efekt nemusí mít na terapii jen pozitivní dopad stává se, že pacientův stav se nelepší z obavy ztráty terapeutovy pozornosti P ř e d p o k l a d z m ě n y p r a v d i v é s e b e p o z n á n í Z m ě n a v p s y c h o t e r a p i i Změna je výsledkem procesu, jenž má za následek prosazení něčeho nového, něčeho odlišného od předchozího stavu. Tvoří pozorovatelný rozdíl mezi současným 1 PROCHASKA, J. O., NORCROSS J.C. Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi. Praha : Grada publishing, s

10 a minulým. Ať už má progresivní či regresivní charakter a různý účel i příčiny, je přirozenou součástí vývoje člověka. Psychoterapeutickým cílem je změna toho, co považujeme za nežádoucí. Přesto, že teoretická orientace a sní spojená praxe různých psychoterapeutických škol se liší, terapii chápeme jako účinnou tehdy, pokud dokáže za působení účinných psychoterapeutických faktorů takovou změnu navodit. Týká se oblasti osobnosti, chování, sociálních vztahů a fyziologické stránky jedince, které se vzájemně ovlivňují. Pro změnu v oblasti osobnosti je důležité vedení klienta k pravdivějšímu sebepoznání a pochopení souvislostí mezi vlastním prožíváním a jednáním. Akceptací sama sebe si jedinec vytvoří lepší vztah nejen k sobě, ale i ke svému okolí, což vede ke změně v jeho chování. Tato změna zpětně působí opět na osobnost jedince na základě nových zkušeností se sociální odezvou okolí. Klient se učí řešit problémové situace, umění rozhodnout se a také jednat. Sociálními vztahy myslíme především ty nejbližší, tedy rodinu, případně jinou skupinu lidí, se kterými má klient důvěrný vztah. Tato oblast může být významným ukazatelem úspěšnosti či neúspěšnosti léčby, navíc je potřeba spolupráce s okolím v rámci prevence destrukce sociálních vztahů jedince. Navození změny ve fyziologickém stavu organismu člověka se týká především nežádoucích psychofyziologických stavů jedince, jejichž regulace a s ní spojená úleva vede k pozitivnímu ovlivnění všech zmíněných oblastí S e b e p o z n á n í Předpokladem změny je sebepoznání, tedy proces, vedoucí k odhalení často neuvědomělých skutečností, získání nových informací o svém myšlení a jednání, spatření sama sebe z různých perspektiv se vším, co k nám patří. V sebepoznávacím procesu si hlouběji uvědomíme jak svou jedinečnost, tak vlastní nedostatky a limity. Až ve chvíli vytvoření jasného sebeobrazu může dojít k ohraničení jeho problematických stránek a k vědomému zacházení s nimi. 2 1 VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie. Praha : Grada Publishing, s KUNEŠ, D. Sebepoznání: psychoterapeutické principy a postupy. Praha : Portál, s

11 Kuneš 1 se zabývá sebepoznáním jako jedním z hlavních strategií psychoterapeutických škol, přihlížejíc ke specifikům jejich teoretické orientace, s cílem propojení těchto poznatků a vytvoření smysluplného a uceleného systému. Jednotlivé psychoterapeutické směry dělí do čtyř hlavních proudů: 1. Psychodynamické přístupy, u kterých se sebepoznání týká primárně nevědomých procesů zpracování informací. 2. Behaviorální, kognitivní a kognitivně behaviorální směry, které směřují klienta k vlastnímu sebesledování v oblasti myšlení, chování, emocí a tělesné složky. 3. Humanistické směry zaměřující se na poznání vlastních kvalit a možností daného jedince. 4. Rodinné směry a z nich vycházející přístupy, jenž svým zaměřením na mezilidské vztahy vyzdvihují sebepoznání v rámci toho, jaký má pacient vztah ke svému okolí a jak s ním komunikuje. Jak Kuneš dále uvádí, proces sebepoznání může probíhat v několika oblastech: - Vnější svět soustředění se na vnější podněty, na to, jakým způsobem a do jaké míry jsme jimi ovlivněni. - Vnitřní svět soustředění se na emotivitu, schopnost zpracovávání a uchovávání informací, stereotypy myšlení či tělesnou složku. - Přechodová zóna soustředění se na oblast propojující vnější a vnitřní svět, tedy na oblast chování a komunikace. Sebepoznání v pravém slova smyslu vyžaduje především zájem a odvahu k uvědomění si toho, co si neuvědomujeme. Spatření sebe sama a svých skutečných konfliktů vede k nárůstu osobní svobody, získání nové energie a důvěry. 2 1 KUNEŠ, D. Sebepoznání: psychoterapeutické principy a postupy. Praha : Portál, s FROMM, E. Umění naslouchat. Praha : Aurora, s

12 2. A R T E T E R A P I E Umění je především stav duše. Marc Chagall 2.1. V y m e z e n í p o j m u Termín arteterapie pochází ze spojení latinského slova ars umění a řeckého slova therapeia léčba, léčení. Obecně jej tedy můžeme chápat jako léčbu uměním. Poprvé tento pojem oficiálně použila Margaret Naumburgová ve 30. letech 20. století, zdaleka však nebyla první, kdo se zabýval pozitivním vlivem umění na člověka a jeho terapeutickým potenciálem. Jmenujme například Inhohotepa, který již roku 2780 př.n.l. svým pacientům doporučoval ke zlepšení zdravotního stavu hudbu, tanec či divadlo, nebo Aristotela (4.stol.př.n.l.), jenž zkoumal emocionální stavy v souvislosti s dramatickým uměním. 1 Významnými osobnostmi, jejichž práce arteterapii zásadně ovlivnila, jsou například P. M. Simon, autor první knihy zabývající se výtvarnou produkcí duševně nemocných, Sigmund Freud a Carl Gustav Jung, kteří dnešní arteterapii dali koncepční a metodologické základy, průkopníci arteterapie, jenž se zabývali možnostmi výtvarného působení a jeho uplatněním v léčbě, sochařka a arteterapeutka Edith Kramerová, psychiatři Hans Prinzhorn a Leo Navratil, profesor Viktor Löwenfeld a mnozí další. 2 Česká arteterapie se začala rozvíjet v 60. a 70. letech 20. století a stejně jako v jiných zemích byla zpočátku využívána zejména jako doplňující metoda psychoterapeutické intervence. Od té doby došlo k řadě změn vedoucích ke zvyšování úrovně arteterapeutické práce. Počátkem 90. let vznikl na Jihočeské univerzitě samostatný bakalářský obor Arteterapie, roku 1994 byla založena Česká arteterapeutická společnost sdružující osoby s různým profesním zaměřením, jež spojuje zájem o arteterapii, rozšiřují se možnosti pro odbornou přípravu a vzdělání, vznikají ucelené odborné publikace, formou různých seminářů a dílen je podporována komunikace 1 ZICHA, Z. Úvod do speciální výtvarné výchovy. Praha : Univerzita Karlova, s LHOTOVÁ, M. Proměny výtvarné tvorby v arteterapii. České Budějovice : Jihočeská univerzita, s

13 českých i zahraničních odborníků. 1 Stále je však postrádána silná a koherentní teorie české arteterapie, které chybí souvislost a pravidelnost a snad i proto je jí projevován nedostatek úcty a respektu. Obecně se setkáváme s neinformovaností veřejnosti, nedůvěrou odborníků a neuspokojivým, respektive téměř žádným legislativním zázemím. Pozornost České arteterapeutické asociace je na tyto nedostatky zaměřena, mezi její cíle patří osvěta, zvyšování kvality vzdělávání i podpora mezinárodní komunikace D e f i n i c e a r t e t e r a p i e Pro definování arteterapie je potřeba rozlišit dvojí význam tohoto termínu. V širším slova smyslu je chápána jako léčba hudbou, poezií, výtvarnými aktivitami, divadlem či tancem, tedy uměním obecně. Koncepce arteterapie v užším slova smyslu, ze které tato práce vychází, ji označuje za léčebný postup, který ke svému působení využívá kresbu, malbu, modelování či jiné výtvarné techniky, tzn. umění výtvarné. Česká arteterapeutické asociace definuje arteterapii jako..léčebný postup, který využívá výtvarného projevu jako hlavního prostředku poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů. 3 Arteterapie je psychoterapeutická a psychodiagnostická disciplína, využívající k léčebným cílům formy a prostředky adekvátní uměleckým formám. Mimoverbální vyjadřování umožňuje zpracovávat témata na nižší úrovni zvědomění, témata, pro která nenalézáme adekvátní slovní vyjádření. 4 Arteterapie je léčba psychiky, prostřednictvím výtvarných aktivit, produktů výtvarné tvorby, založené na prožitku, vnímání, sebereflexi, jakéhosi duševního autoportrétu. 5 1 SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s ČERMÁK, B. Arte - arteterapie - vzdělávání a kvalifikace - praxe a uplatnění - odměňování. Arteterapie. 2005, 8, s Česká arteterapeutická asociace. Arteterapie. Arteterapie. 2001, 1, s STIBUREK, M. Arteterapie, artefiletika - podoby, obsah, hranice, role, cíle. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s PEROUT, E., GIBODA, M. Arteterapie jako aplikované umění. Arteterapie. 2009, 17, s

14 Šicková Fabrici 1 vymezuje arteterapii jako cílenou, profesionálním arteterapeutem vedenou aktivitu, jež pomáhá jedincům znovu nalézt harmonii se sebou samým i s jejich okolím za pomoci užitého, aplikovaného umění. Koblicová 2 chápe arteterapii jako záměrné a cílené využití výtvarných aktivit v procesu léčby, jejichž prostřednictvím působíme na psychiku člověka a které umožňují vyjádřit, co si neuvědomujeme a ani bychom to nebyli schopni verbalizovat. Lhotová 3, vycházející z francouzské arteterapeutky Edith Viarné, uvádí tzv. negativní vymezení arteterapie, které má svůj význam v dotvoření komplexního pojetí arteterapeutické intervence. Definuje oblasti, které, i když tak často bývají nazývány, arteterapií nejsou: - výtvarná činnost směřující pouze k výplni volného času jedince, - výtvarná činnost směřující k rozvoji umělecké tvořivosti jedince, - výtvarná činnost sloužící pouze jako prostředek ke stanovení diagnózy M e z i p s y c h o t e r a p i í a u m ě n í m Arteterapeutická teorie vychází z teorie umění a psychoterapeutických škol. 4 U vymezení arteterapie se setkáváme s různými pohledy autorů na východiska této disciplíny a na její přesné zařazení v systému věd. Existují však dva prvky, jejichž význam v arteterapeutické teorii i praxi je nesporný. Jsou to umění a psychoterapie. Rubinová 5 chápe tyto oblasti jako zásadní složky arteterapeutické intervence, přičemž jejich propojení považuje za stejně tak důležité jako zachování jejich jedinečnosti. Umění samo osobě totiž má terapeutický účinek a na druhé straně sama terapie může mít uměleckou povahu. Výsledkem jejich spojení je arteterapie. Umění je myšlení v obrazech. 6 Jedná se o individuálním vyjádření postojů, názorů a reality jedince jeho specifickými výrazovými a tvůrčími schopnostmi. 1 1 ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Praha : Portál, s KOBLICOVÁ, A. Arteterapie a psychoterapie v období dospívání. In SLAVÍK, J (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s LHOTOVÁ, M. Proměny výtvarné tvorby v arteterapii. České Budějovice : Jihočeská univerzita, s STIBUREK, M. Arteterapie, artefiletika - podoby, obsah, hranice, role, cíle. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s RUBINOVÁ, J. A. (ed.). Přístupy v arteterapii : přístupy a technika. Praha : Triton, s JEBAVÁ, J. Úvod do arteterapie. Praha : Karolinum, s

15 Kulka 2 definuje umění jako specifický typ mezilidského dorozumívání. Jde o sdělování obsahu, který je nesen artefaktem, tedy smyslově vnímatelným tvarem. Nejdůležitějšími požadavky na umění jsou sebevyjádření, zobrazení a estetické uspořádání. Jinými slovy, umělecká tvorba je prostředkem k vyjádření našich postojů, odráží myšlenky, prožitky i city, které jsou esteticky působivým způsobem zachyceny v obrazné podobě. Tato umělecká tvorba je dělena na oblast užitou, která člověku slouží v praktickém životě, a volnou, jejímž účelem je zejména oblast sdělování. Do ní lze zařadit i arteterapii. Slavík 3 chápe umění jako možnost setkání lidských bytostí. Zdůrazňuje, že ačkoliv si jsme s někým důvěrně blízcí, nikdy nebudeme vnímat svět jeho smysly a sdílet jeho zkušenosti. Opuštěním mateřského těla tak člověk vstupuje do osamělého bytí. Umění umožňuje vytvoření oboustranně srozumitelného prostoru vedoucího ke vzájemnému přiblížení a porozumění. Umělecký výraz odhaluje individuální životní historii, stává se nástrojem poznání a právě proto i nástrojem léčby. Uměleckou práci a výtvarnou činnost v rámci arteterapie je však třeba rozlišovat a vymezit rozdíly, aby nedošlo k zaměňování produktů arteterapie za umělecká díla a naopak. Společným prvkem je tedy sdělení jedinečného obsahu sebevyjádřením jedince, ale arteterapie si neklade za cíl dokončení a prezentaci výsledného, technicky zvládnutého díla, nýbrž navození procesu poznávání, sebeobjevování a proměny tvůrce směřující ke zlepšení jeho duševního zdraví. 4 Vztah mezi arteterapií a psychoterapií ještě stále nebyl komplexně reflektován. Názor odborníků se zpravidla mění s jejich teoretickým zaměřením a preferencí jednotlivých přístupů. Mezi psychoterapeuty je arteterapie chápána spíš jako doplňková psychoterapeutická technika, sami arteterapeuté častěji inklinují k pojetí arteterapie jako psychoterapeutického přístupu či samostatného, svébytného oboru, jenž psychoterapii přesahuje. 5 Společnými faktory obou disciplín jsou zejména práce s duševním zdravím jedince, význam pozitivního očekávání, terapeutického vztahu a věnování pozornosti 1 JEBAVÁ, J. Úvod do arteterapie. Praha : Karolinum, s KULKA, J. Psychologie umění. Praha : Grada publishing, s SLAVÍK, J. O samotě a poznání. Arteterapie. 2001, 1, s STIBUREK, M. Arteterapie, artefiletika - podoby, obsah, hranice, role, cíle. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s KOBLICOVÁ, A. Arteterapie a psychoterapie v období dospívání. In SLAVÍK, J. (ed). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s. 25. ; LHOTOVÁ, M. Proměny výtvarné tvorby v arteterapii. České Budějovice : Jihočeská univerzita, s

16 klientovi, jenž tvoří společné jádro psychoterapeutických systémů a v neposlední řadě předpoklad změny (viz kapitola Psychoterapie). Vztah arteterapie a psychoterapie lze vymezit ve dvou směrech: 1 - Jak může arteterapie doplnit a rozšířit určitý psychoterapeutický systém. - Jak teoretická základna určitého psychoterapeutického systému může být zařaditelná a účinná v arteterapii. Problematikou identity arteterapie, respektive vztahem mezi psychoterapií a uměním a jejich podílem vlivu na arteterapii, se zabývá Koblicová 2. Jak uvádí, arteterapii si můžeme představit na přímce mezi dvěmi body, jimiž jsou psychoterapie a umění. Její konkrétní poloha přiblížení či vzdálení se jednomu se zmíněných bodů není dána, určuje ji především sám arteterapeut, jeho osobnost, vzdělání a zaměření A r t e t e r a p e u t i c k é p ř í s t u p y Na základě nejednotného využití výtvarných aktivit v procesu léčby a preferencí odlišných účinných faktorů se vyvinuly různé arteterapeutické přístupy. Výběr konkrétního pojetí závisí zpravidla na arteterapeutovi a jeho orientaci, specifikách klienta a na cíli terapie. Na základě preference jednotlivých účinných faktorů vymezuje Lhotová 3 tři arteterapeutické směry: - Směr, jenž za podstatné chápe spontánní prožitek tvorby, která slouží k vyjádření problému, ventilaci emocí a následnému uvolnění. - Směr usilující o restrukturalizaci osobnosti na základě změny ve výtvarném projevu. - Směr, jenž vychází z obou předchozích proudů a je obohacen zdůrazněním interpretace artefaktů a práce se symbolikou a asociacemi. 1 LHOTOVÁ, M. Proměny výtvarné tvorby v arteterapii. České Budějovice : Jihočeská univerzita, s KOBLICOVÁ, A. Arteterapie a psychoterapie v období dospívání. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s LHOTOVÁ, M. Proměny výtvarné tvorby v arteterapii. České Budějovice : Jihočeská univerzita, s

17 Šicková Fabrici 1 rozlišuje přístup receptivní a produktivní. Receptivním přístupem rozumíme vnímání arteterapeutem záměrně vybraného uměleckého díla v rámci návštěvy výstav. Tento přístup, který může být doplněn rozhovorem o vnímaných artefaktech, má za cíl pochopení vlastního nitra promítáním svých emocí do uměleckých děl. Produktivní přístup předpokládá tvůrčí aktivitu klienta, tedy jeho vlastní vytváření produktu výtvarné činnosti a případné práce s ním. Další možné členění, se kterým se setkáváme i u jiných autorů, uvádí Zicha 2 odkazující se na P. Hájka: - Art for therapy. Tento termín se užívá pro léčebný proces, ve kterém je základním prvkem samotná výtvarná činnost a její průběh. Důraz se klade na sebevyjádření, seberealizaci a na léčebný potenciál tvůrčí činnosti. Proces probíhá bez jakékoliv analýzy artefaktu a interpretace jeho obsahu. - Art psychoterapie. U tohoto pojetí je proces tvorby stejně důležitý jako samotná práce s artefakty. Významnou součástí je analýza klientova prožívání a výtvarného produktu, jež probíhá formou verbální interakce. Historicky se tyto přístupy spojují se jmény Margaret Naumburgové a Edith Kramerové. Naumburgová, pedagožka a terapeutka, zdůrazňuje samotnou terapii, ve které výtvarná činnost umožňuje přímé, spontánní a necenzurované vyjádření vnitřních prožitků, s nimiž dále pracuje arteterapeut. Kramerová, v první řadě umělkyně, zdůrazňuje právě léčebné účinky samotného tvůrčího procesu stejně tak jako potenciál klienta v jeho schopnosti samoléčby v rámci výtvarné činnosti. Ulmanová využívá v praxi oba přístupy a zdůrazňuje jejich kvality a přednosti. U umění je to proces objevování vlastního já, vnějšího světa a budování vztahu mezi těmito oblastmi, u terapie pak navození změny a její vliv na způsob žití jedince. 3 Zicha 4 dále vymezuje arteterapeutické přístupy podle Joanidise: - Kreativistický přístup klade důraz na aktivní výtvarnou produkci jedince, která podněcuje jeho vývoj a seberealizaci. 1 ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Praha : Portál, s ZICHA, Z. Úvod do speciální výtvarné výchovy. Praha : Univerzita Karlova, s ULMANOVÁ, E. Variace na freudiánské téma: Autorky tří arteterapeutických teorií. In RUBINOVÁ, J. A. (ed.). Přístupy v arteterapii : přístupy a technika. Praha : Triton, s ZICHA, Z. Úvod do speciální výtvarné výchovy. Praha : Univerzita Karlova. s

18 - Integrativní přístup předpokládá, že umělecká tvorba je člověku přirozená a jsou do ní integrovány všechny složky lidské psychiky. Přenesením schopnosti integrace jedince v umělecké tvorbě do jeho běžného života pak umožní harmonizaci osobnosti tohoto jedince. - Činnostní přístup vychází z tvrzení, že základem zdravého lidského vývoje a bytí vůbec je plodná činnost, jež podněcuje pozitivní myšlení a vytváření nových návyků. - Projektivní přístup předpokládá, že každý je schopen projekce svých osobnostních charakteristik, na jejímž základě arteterapeut odkrývá nevědomé složky osobnosti i skryté konflikty a pracuje s nimi. - Sublimační přístup se zaměřuje na uvolnění potlačovaných materiálů převedením asociálních reakcí v tvořivou činnost. V kontextu psychoterapeutických škol se setkáváme s přístupem hlubinným, rogerovským, behaviorálním a existenciálním. Hlubinný přístup spatřuje artefakt jako vizualizaci vnitřní reality autora promítáním psychických obsahů do výtvarné tvorby. Intervencí do osobní minulosti klienta, interpretací vlastní symboliky, a prací s nevědomými motivy směřuje arteterapie ke změně v emocionální oblasti jedince. Rogerovský přístup je nedirektivní přístup zaměřený na člověka a na důvěru v jeho vnitřní zdroje. Předpokládá autosanační potenciál tvorby, chápe ji jako prostředek napomáhající sebevyjádření a poznání vnitřního a vnějšího světa, svých potřeb a přání. Behaviorální přístup se zaměřuje na pozorovatelné a popsatelné znaky symptomy, které jsou výtvarnou tvorbou vyjádřeny. Jedná se například o stereotypně se opakující objekty, barevnou chudost, zborcené linie apod. Práce s těmito symptomy spočívá v procesu učení a přeučování, jenž vede ke korigování výtvarné produkce a její harmonizaci. Dochází k tzv. symptomatické léčbě artefaktu a tím také progresivnímu vývoji poruchy klienta. Existenciální přístup, založený na fenomenologickém principu, má v popředí zájmu lidský vztah, jehož ukazatelem je artefakt. Ztvárnění různých situací výtvarnou činností umožňuje sledovat je z určité perspektivy, vidět je takové, jaké jsou ve své reálné podstatě a jedinečnosti a lépe je pochopit. 1 1 LHOTOVÁ, M. Proměny výtvarné tvorby v arteterapii. České Budějovice : Jihočeská univerzita, s

19 2.3. P ř í n o s v ý t v a r n é h o p r o j e v u Vycházíme-li z toho, že prostředkem léčby je výtvarný projev, má takový druh terapie v léčebném procesu velký potenciál a oproti jiným léčebným metodám množství výhod. Cambell 1 na základě svých četných terapeutických zkušeností vidí význam výtvarné činnosti zejména v její přirozenosti a nenáročnosti. Každý, bez ohledu na svůj případný handicap, je schopen vytvořit smysluplné výtvarné dílo a tím pádem se zapojit do arteterapeutického procesu. Přirozenost arteterapie spočívá především v tom, že výtvarný projev lidstvo provází od nepaměti a není cizí nikomu z nás, protože se s ním v jistých formách stále setkáváme. Dále je přínos výtvarné činnosti v arteterapeutickém kontextu nesporný v oblasti neverbální komunikace. Ta probíhá prostřednictvím výtvarné tvorby a je nedílnou součástí terapeutického procesu. Artefakt, tedy produkt výtvarné tvorby, v sobě nese různá poselství a umožňuje jedinci hmatatelně vyjádřit i ty nejhlubší myšlenky a pocity. 2 Lze jej chápat jako metaforu, která ztvárněním vlastních představ o světě a o našem místě v něm vypráví jedinečný příběh a tím se stává jedinečným způsobem sebevyjádření. 3 Výtvarný artefakt produkovaný pacientem hraje jako nástroj možné komunikace roli podstatně odlišnou od role řečového původu právě proto, že není jednoznačně pojímán jako sdělení. I pokud třeba kreslená postava vyjadřuje svým vřazením do obrazového kontextu pacientovy vztahy k druhým lidem, není touto postavou pacient sám: je to jeho dvojník, který takto vstupuje mezi něho a terapeuta. 4 Jakožto prostředek neverbální komunikace arteterapii lze, a dokonce je také doporučováno, využít při práci s osobami, u kterých je slovní vyjadřování narušeno, popřípadě kde schopnost verbalizace chybí úplně. 5 Tím se výtvarná činnost stává nástrojem pro navázaní kontaktu a vzájemného důvěrného vztahu s terapeutem. Toto potvrzují například zkušenosti Beate Elisabeth Albrich, členky ČAA, která působila jako 1 CAMPBELL, J. Techniky arteterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Praha : Portál, s ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Praha : Portál, s ŘEZNÍČEK, V. SMITKA, V. Tvořivost a terapeutický proces z hlediska systémových věd. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s ŘEZNÍČEK, V. SMITKA, V. Tvořivost a terapeutický proces z hlediska systémových věd. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s STRNADLOVÁ, H. Teorie, indikace a předpoklady arteterapie. Arteterapie. 2006, 11, s

20 arteterapeut u nás z počátku bez znalosti českého jazyka a i přes tuto jazykovou bariéru si ke klientům našla cestu a byla s nimi schopna úspěšně pracovat. 1 Slavík 2 chápe výtvarnou činnost jako neuvědomělou produkci významů. Na rozdíl od verbální komunikace, kde informace sdělujeme vědomě a záměrně, expresivní produkcí vyjadřujeme i neuvědomělé. Během ní dochází k propojení toho, co tvůrce cítí a toho, co tvoří. Toto propojení ve výsledku může odhalit vnitřní tvář člověka, která mu byla doposud skrytá a tím mu poskytne nové poznání sebe sama. Artefakt, sloužící jako zrcadlo, může být kopií vnitřního světa svého tvůrce stejně tak jako jeho doplňkem, protože mu umožní vidět to, co si sám neuvědomoval. Vytvořením kontaktu s nevědomými složkami našeho duševního života máme možnost komunikovat se svým nitrem, sami sobě lépe porozumět a naučit se zacházet se svými potížemi. 3 Další významnou oblastí je uvolnění emocí, starostí a konfliktů. Tvořivá činnost může vyvolat různé vzpomínky a pocity, jež klient expresí ventiluje, a tím přináší úlevu, umožňuje vnitřní očištění jedince a podporuje sebeuzdravující procesy. 4 Jak uvádí Lhotová 5, při práci s artefaktem a jeho symbolikou dochází ke změně úhlu pohledu na problém klienta a k uvolnění napětí. Zmírnění psychické zátěže a stavů úzkosti vede také k ovlivnění potíží somatických. Kulka 6 vidí význam výtvarné produkce v momentu seberealizace. Vědomě či nevědomě do ní totiž bývají promítány sny, postoje či potřeby a tím se realizuje tvůrcův svět fantazie. Prostřednictvím výtvarného projevu pak dochází k poznání jedince i k jeho vlastnímu sebepoznání. Charakteristické znaky výtvarné tvorby vyzdvihující její potenciál zmiňuje také Cambell. 7 Význam umělecké tvorby vidí mimo jiné v tzv. aktivním zapojení. Uvádí, že výtvarná činnost vyžaduje aktivní zapojení jedince do tvořivého procesu a to nejen 1 ALBRICH, B. Neverbální aspekt arteterapie kasuistika paní O. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s ALBRICH, B. Neverbální aspekt arteterapie kasuistika paní O. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Praha : Portál, s LHOTOVÁ, M. Proměny výtvarné tvorby v arteterapii. České Budějovice : Jihočeská univerzita, s KULKA, J. Psychologie umění. Praha : Grada publishing, s CAMPBELL, J. Techniky arteterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Praha : Portál, s

21 psychicky, ale i fyzicky. Samotné tvoření podněcuje jeho smysly, vyvolává prožitky a propojuje jeho vnitřní a vnějším svět. Pohled na svou výtvarnou tvorbu pak může pomoci porozumět sobě samému i své nemoci. Artefakt se tak stává nejen projekcí vnitřního stavu, ale i působcem tento vnitřní stav ovlivňujícím. 1 V neposlední řadě je významná samotná hmatatelnost produktu výtvarné činnosti. Protože je výsledek výtvarného procesu uchopitelný, uchovatelný a neměnný, dává nám možnost se k němu v průběhu terapie vracet, srovnávat jej s jinými artefakty klienta a tím sledovat jeho vývoj a změny C í l a r t e t e r a p u e t i c k é i n t e r v e n c e Cíle arteterapeutické intervence souvisí s různými teoretickými základy, ze kterých arteterapeut vychází, a také se zohledněním specifik klientů, tedy jejich onemocněním, osobnostními zvláštnostmi a individuálními potřebami. Je důležité si uvědomit, že cílem není ani vytvoření uměleckého díla, ani hodnocení či posuzování umělecké kvality vzniklého artefaktu. K čemu tedy arteterapeutický proces vede? Jaký je jeho záměr? Obecně můžeme říci, že účelem arteterapie je dosažení odstranění nebo zmírnění obtíží nemocného člověka prostřednictvím sebevyjádření zpracováním osobně významného tématu. 3 Zicha 4 přihlíží při formulování cílů arteterapie k jednotlivým fázím terapeutického sezení. Pokud vycházíme ze zisků samotné výtvarné činnosti, cílem je uvolnění, redukce napětí, aktivizace a integrace jedince, dále navázání kontaktu, poznávání vlastních pocitů a myšlenek a odhalení vlastního potenciálu. Při práci s produkty výtvarné činnosti jedince, jejich interpretací a analýzou, je cílem zejména další poznávání sebe sama, se všemi pozitivy, negativy, porozumění svému nitru, svým konfliktům a vytvoření schopnosti s nimi lépe zacházet. 1 NEVŠÍMAL, P. Neverbální techniky v terapii závislých. Arteterapie. 2003, 4, s ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Praha : Portál, s STIBUREK, M. Arteterapie, artefiletika - podoby, obsah, hranice, role, cíle. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s ZICHA, Z. Úvod do speciální výtvarné výchovy. Praha : Univerzita Karlova. s

22 Liebmann 1 na základě zkušeností svých kolegů arteterapeutů, dělí arteterapeutické cíle na individuální a sociální. Tab.č.1.: I n d i v i d u á l n í c í l tvořivost a spontaneita budování důvěry, sebehodnocení, uskutečňování vlastních možností zvyšování osobní autonomie a motivace, rozvoj jedince Svoboda rozhodování, experimentování S o c i á l n í c í l uvědomování si uznání a ocenění druhých spolupráce, zapojení se do skupinové činnosti objevování jedinečnosti jedince Komunikace vyjádření citů, emocí, konfliktů práce s fantazií a nevědomím vhled, uvědomování si sebe samých, reflexe třídění zkušeností vizuálně a slovně sdílení problémů, zkušeností a vhledů porozumění vlastnímu vlivu na druhé a na vztahy s nimi společenská podpora a důvěra skupinová koheze Relaxace objevování skupinových témat Cílem arteterapie je tedy dosažení vnitřní relaxace, podpora emočního vývoje a kladných interpersonálních vztahů, zbavení interpsychických tenzí a obnova vitální síly jedince. 2 1 LIEBMANN, M. Skupinová arteterapie : nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci. Praha : Portál, s JEBAVÁ, J. Úvod do arteterapie. Praha : Karolinum, s

23 3. A R T E T E R A P E U T I C K Ý P R O C E S Veškerá pacientova tvorba, a to jak její obsah a forma, tak také proces, kterým vzniká, je materiálem k hlubšímu sebepoznání. Marie Lhotová Arteterapeutický proces je chápán jako průběh celé terapie, a to od prvního setkání arteterapeuta se svým klientem, až po ukončení léčby. Je to děj, ve kterém je pacientovi umožněno udělat pro sebe to, co by sám udělat neuměl nebo nemohl. 1 Jinými slovy by měl být arteterapeutický proces prostředkem, kterým arteterapeut umožní klientovi léčit se svými vlastními silami. Aby toto bylo možné, je nutné vytvořit prostředí podněcující jeho přirozenou tvořivost a zároveň umožňující jeho uvolnění a bezprostřednost, vyvarovat se hodnocení a podpořit zájem o spontánní tvoření P r ů b ě h a r t e t e r a p i e Konkrétní průběh terapeutického procesu ovlivňuje množství faktorů, jež tvoří proměnné v arteterapii. Jsou to zejména specifika klienta, včetně druhu a závažnosti jeho poruchy, specifika arteterapeuta, zvolené přístupy, konkrétní cíle, možnosti zařízení, ve kterém terapie probíhá a podobně. Proto je velmi důležité první setkání aktérů arteterapeutického sezení. Dochází při něm k navázání kontaktu a získávání důvěry, jež je pro arteterapeutickou práci stěžejní. Arteterapeut, opírající se o kasuistiku klienta, by měl vycházet z informací o jeho stavu a situaci, ve které se nachází, o jeho postoji k terapii a vlastní motivaci, měl by srozumitelně vysvětlit, jak bude terapie probíhat, a společně s klientem stanovit společný cíl terapie a také pravidla, jež budou během setkání všemi účastníky respektována a dodržována. 3 1 CASE, C., DALLEY, T. The Handbook of Art Therapy. London : Routledge, s ŠLEMÍNOVÁ, M. Dnešní česká arteterapie pokus o systémové zamyšlení. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s CASE, C., DALLEY, T. The Handbook of Art Therapy. London : Routledge, s

24 Samotná setkání následující po úvodním seznámení a navázání kontaktu se obecně dělí na tyto části: 1 - úvod, předání instrukcí, vysvětlení tématu, - vlastní výtvarná činnost, - diskuse a zakončení setkání. V závislosti na faktorech ovlivňujících arteterapeutický proces je délka jednotlivých částí setkání velmi individuální. V některých formách terapie se věnuje více času tzv. počáteční diskusi, u jiných je primární samotná výtvarná činnost či závěrečná reflexe a sebereflexe. Zvolení nejvhodnějšího modelu závisí na arteterapeutovi s ohledem na návrhy a přání klienta. 2 Nezávisle na konkrétních specifikách procesu Cambell 3 uvádí navzájem spolu související oblasti, jejichž neopomenutí umožní vytvoření vhodného prostředí pro arteterapeutickou intervenci: - Podmínky. Stanovení podmínek a pravidel je potřebné pro jakoukoliv terapeutickou činnost a měla by být závazná pro všechny účastníky procesu. Tato pravidla se týkají především termínů setkání, délky terapeutického sezení, dohody ohledně průběhu terapie, stanovení fyzických, psychických i etických hranic, možností využití ateliéru a výtvarných materiálů. - Pocit bezpečí. Nejistota a obavy klienta přicházejícího na terapii mohou mít více příčin, často se pojí nejen s terapií jako takovou, ale i se samotnou výtvarnou činností. Ne každý je umělecky nadaný a má tak nepříjemné pocity z výtvarného odhalování, strach z možného ponížení, vlastní neschopnosti a podobně. Proto je velmi důležité porozumět těmto obavám a umět je rozptýlit. - Respekt. Ať už se jedná o jakoukoliv formu arteterapie, vzájemný respekt je důležitým předpokladem jejího fungování. Klient se učí respektovat jak ostatní členy skupiny, tak arteterapeuta a v neposlední řadě i sebe sama spolu se svými tvořivými schopnostmi. Stejně tak je respektován i on a není nucen 1 ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Praha : Portál, s LIEBMANN, M. Skupinová arteterapie : nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci. Praha : Portál, s CAMPBELL, J. Techniky arteterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Praha : Portál, s

25 k žádné činnosti, výtvarné aktivitě, zpovídání a svěřování, pokud sám nechce. - Diskrétnost. Ohleduplnost při zacházení se svěřenými informacemi a jejich zachování v tajnosti v rámci terapeutické skupiny. Významným prvkem ovlivňujícím arteterapeutický proces je také prostor, ve kterém terapie probíhá. Ačkoliv jsou možnosti arteterapeutických ateliérů často omezené, měly by být vybaveny tak, aby se staly bezpečným prostorem klienta umožňující sebevyjádření, ventilování jeho obav či problémů, podporující vytvoření a rozvoj jedinečného vztahu mezi ním, arteterapeutem a uměním. Místnost, kde arteterapie probíhá, bývá upravena velmi individuálně, v závislosti na instituci, které náleží, stejně tak jako na jednotlivých arteterapeutech a cílové skupině, jenž do ní dochází. Měla být vybavena tak, aby každý měl kde pracovat, odpočinout si, aby měl přístup k materiálům a dostatečný prostor k pohybu. Významný je také dostatek přirozeného světla. 1 Stěny místnosti bývají často využity k vystavení výtvarných produktů klientů. Jak zdůrazňuje Strnadlová 2, vystavení produktů by mělo vždy záviset na typu klientů stejně tak jako na dohodě s nimi. Nedoporučuje je například při práci s osobami, u kterých klademe důraz na vnitřní zdroje osobnosti, protože přítomnost produktů by jejich tvorbu ovlivnila Ú č a s t n í c i a r t e t e r a p e u t i c k é i n t e r v e n c e A r t e t e r a p e u t Arteterapie je často považována za doplňkovou metodu, kterou lze praktikovat bez zvláštní průpravy a vymykajíc se obvyklým léčebným postupům, postrádá důvěru jak odborníků, tak klientů. I přesto, že jsou výsledky arteterapeutické intervence viditelné, bývá léčebný potenciál umění skrytý a nepochopený. 3 Arteterapeut se tak snadno dostane do pozice podivína, který trhá s pacienty papíry, máčí ho do klihu 1 CASE, C., DALLEY, T. The Handbook of Art Therapy. London : Routledge, s STRNADLOVÁ, H. Teorie, indikace a předpoklady arteterapie. Arteterapie. 2006, 11, s ŠLEMÍNOVÁ, M. Dnešní česká arteterapie pokus o systémové zamyšlení. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s

26 a ze vzniklé kaše nabízí modelovat obsahy. 1 Jak již bylo zmíněno, české arteterapii stále chybí jasná teoretická, profesní i legislativní vymezení. V takto nastaveném systému dochází k situacím, kdy je profese arteterapeuta vykonávána i nekvalifikovanými a nebo nedostatečně kvalifikovanými osobami a v praxi se pak setkáváme s arteterapeuty - amatéry, jimž je umožněno pracovat s duševním stavem klienta, jeho psychikou a emocemi, a způsobit tak více škody než užitku. 2 Hluboké teoretické i praktické zázemí je však pro člověka pracujícího s duševním zdravím jedince nezbytné stejně tak, jako jisté osobnostní předpoklady. Profesionál pracující v oboru zaměřeném na expresi vnitřního světa by měl být schopen reflektovat vhodnost daného programu pro konkrétního klienta, vytvořit přiměřeně bezpečné prostředí, citlivě a kompetentně reagovat na situaci účastníků programu a být schopen poskytnout krizovou intervenci. 3 Arteterapie ve svých počátcích u nás byla v popředí zájmu převážně lékařů a psychologů. Postupnou transformací pojetí psychické léčby a rozvojem arteterapie v různých oborech působí v současnosti v roli arteterapeutů také speciální pedagogové, výtvarní pedagogové, výtvarní umělci, sociální pracovníci, zdravotní sestry a další. 4 V roce 2000 byl jejich poměr následující: 75% - pedagogové, 15% - psychologové, 10% ostatní profese. 5 Jak uvádí Česká arteterapeutická asociace 6, v současné době je v České republice možné získat vzdělání v arteterapii buď formou vysokoškolského studia či studia postgraduálního, jež sama zprostředkovává. Konkrétně se jedná o pětiletý psychoterapeutický výcvik garantovaný Sdružením pro výcvik a vzdělávání v psychoterapii a Českou arteterapeutickou asociací, akreditovaný akreditační komisí sestavenou ze zástupců České psychoterapeutické společnosti CLS JEP, Psychiatrické společnosti CLS JEP a Asociace klinických psychologů. Dále se jedná o dvouletý 1 ŠLEMÍNOVÁ, M. Dnešní česká arteterapie pokus o systémové zamyšlení. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s ČERMÁK, B. Arte - arteterapie - vzdělávání a kvalifikace - praxe a uplatnění - odměňování. Arteterapie. 2005, 8, 39.; NEVŠÍMAL, P. Neverbální techniky v terapii závislých. Arteterapie. 2003, 4, s NEVŠÍMAL, P. Neverbální techniky v terapii závislých. Arteterapie. 2003, 4, s SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí I. Praha : Univerzita Karlova, s KOBLICOVÁ, A. Arteterapie a psychoterapie v období dospívání. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. 1. Praha : Univerzita Karlova, s Česká arteterapeutická asociace. Arteterapie. Arteterapie. 2001, 1, s

27 akreditovaný kurs arteterapie (akreditován Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a garantován Českou arteterapeutickou asociací) a další kursy a dílny zaměřené na seznámení se s arteterapeutickými technikami. Vysoké školy nabízí studium arteterapie jako samostatný obor (Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích) a nebo jako součást výuky na pedagogických, filosofických či lékařských fakultách. Požadavky pro výkon arteterapeutické profese vychází ze spojení psychoterapeutických poznatků a umění. Arteterapeut by proto měl mít znalosti jak z oblasti psychologie, psychopatologie, speciální pedagogiky, tak z oblasti estetiky, dějin a psychologie umění i výtvarné metodiky, a to nejen v teoretické rovině. Vlastní zkušenost s výtvarnou činností a prací s artefakty by měla být pro každého arteterapeuta samozřejmostí. 1 Zásadní jsou také osobnostní předpoklady jedince, k nimž patří zejména: 2 - vnitřní stabilita vnitřní rovnováha projevující se odolností vůči psychické zátěži, - sebepojetí nezkreslené vnímání a přijetí sebe sama, - akceptace bezvýhradné přijetí klienta, - empatie porozumění vcítěním, - autenticita terapeuta umění být sám sebou v každém okamžiku. Dále by arteterapeut neměl postrádat určité morální kvality, intuici, kreativitu a schopnost improvizace. Jak uvádí Koblicová 3, profesní požadavky na arteterapeuta a psychoterapeuta jsou podobné, u arteterapeuta je však navíc vyžadováno výtvarné vzdělání a cítění. Poměr psychoterapeutických a výtvarných znalostí by měl vycházet z osobnosti konkrétního arteterapeuta a jeho teoretického smýšlení. Koblicová dělí arteterapeuty následovně: - prvoprocesový arteterapeut - vycházející z přístupu art as therapy, je především výtvarníkem orientujícím se v nejrůznějších výtvarných technikách a prostředcích a je vzdělán i v psychoterapii, 1 ŘEZNÍČEK, V. SMITKA, V. Tvořivost a terapeutický proces z hlediska systémových věd. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie. Praha : Grada Publishing, s KOBLICOVÁ, A. Arteterapie a psychoterapie v období dospívání. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s

28 - druhoprocesový arteterapeut vycházející z přístupu art-psychotherapy, je psychoterapeutem, jenž má výtvarné cítění, vztah k umění a tíhne k práci s uměleckým výrazem. Pro zajištění odborného, profesionálního přístupu je dále třeba, aby arteterapeut absolvoval sebezkušenostní výcvik, znal své přednosti i slabiny, uměl s nimi nakládat a pravidelně spolupracoval se supervizorem. 1 Úlohou arteterapeuta je podpora samoléčebné síly člověka v tvořivém procesu, jímž jedince provází. V bezpečném prostředí arteterapeut podněcuje tvorbu klienta, s přihlédnutím ke specifikám jedince a jeho individuálním potřebám mu pomáhá s výběrem vhodného materiálu i v práci s ním. Významná je schopnost porozumění a empatie, na jejímž základě arteterapeut může přijímat sdělení, obsažená jak ve výtvarné činnosti, tak v projevech klienta během ní. 2 Zapojení arteterapeuta do procesu bývá zcela individuální. Někteří arteterapeuté volí roli pozorovatele, další kreslí zároveň s klienty či přímo zasahují do jejich produktů a tvoří je společně s nimi, někteří volí spíše direktivní přístup, další nechávají procesu volný průběh. 3 Nezávisle na míře zapojení arteterapeut nikdy není pasivní. Sleduje řeč těla klienta, případné abnormální reakce, jeho výběr materiálu a zacházení s ním atd., čímž získává bližší informace o jeho stavu a potížích, rozpoznává jeho potřeby K l i e n t Léčebný a diagnostický potenciál výtvarné tvorby byl oblastí, kterou se v 2. polovině 19. století zabývala z počátku psychologie a na jejíž teorii navázala psychiatrická praxe. Výtvarná tvorba začala být využívána jako diagnostická a tenze zbavující metoda v práci s osobami s psychickou poruchou. V současnosti není cílová skupina arteterapeutické intervence nijak vymezená. Díky výhodám, které výtvarná činnost sama o sobě přináší a díky možnosti volby mezi řadou 1 KOBLICOVÁ, A. Arteterapie a psychoterapie v období dospívání. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s ALBRICH, B. Neverbální aspekt arteterapie kasuistika paní O. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s RUBINOVÁ, J. A. (ed.). Přístupy v arteterapii : přístupy a technika. Praha : Triton, s BETENSKYOVÁ, M. Fenomologická arteterapie. In RUBINOVÁ, J. A. (ed.). Přístupy v arteterapii : přístupy a technika. Praha : Triton, s

29 různých materiálů a technik dokáže zkušený arteterapeut vždy najít cestu vyhovující jak psychickým, tak fyzickým nárokům jedince. 1 Klienty arteterapeuta tak mohou být: 2 - Osoby hledající sebe sama, které se chtějí lépe poznat, pochopit, co se v nich odehrává a jaké jsou příčiny jejich chování. - Osoby s různými typy psychických poruch a osoby s poruchami chování. - Osoby se s mentálním, zrakovým, sluchovým či tělesným postižením. Arteterapeuté pracují také s klienty, kteří kvůli svému zdravotnímu stavu nejsou schopni jemnou motoriku vůbec ovládat. - Osoby, jenž jsou ohroženy sociálně patologickými jevy nebo se nacházejí v sociálně patologickém prostředí. Tím rozumíme osoby ohrožené závislostí na návykových látkách, osoby vykonávající trest odnětí svobody, oběti syndromu CAN, oběti domácího násilí apod. - Osoby s chronickým onemocněním, například osoby s nádorovým onemocněním či roztroušenou sklerózou. - Osoby s poúrazovými stavy. - Osoby, které z různých důvodů nemohou nebo nechtějí verbálně komunikovat, a další. Neomezenost arteterapie spočívá také v možnosti práce s osobami různých věkových kategorií. Děti, a to především ty, které mají poruchy chování či emocí, tvoří skupinu, u níž je arteterapie aplikována s úspěchem. Výtvarná činnost dětem usnadňuje vyjádření jejich pocitů, které se jim verbálně vystihnout nedaří, nerozumí jim nebo se za ně stydí. Ve srovnání s různými odborníky, kteří s dětmi pracují, navíc působí sezení s arteterapeutem uvolněněji a méně formálně, což napomůže k rychlejšímu vytvoření důvěrného vztahu. 3 U dospívajících, kdy období adolescence přináší spoustu fyzických i psychických změn vedoucích k přecitlivělosti a zranitelnosti jedinců a extrémním formám jejich chování, bývá arteterapie podporou při hledání 1 CASE, C., DALLEY, T. The Handbook of Art Therapy. London : Routledge, s CASE, C., DALLEY, T. The Handbook of Art Therapy. London : Routledge, s. 8.; LIEBMANN, M. Skupinová arteterapie : nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci. Praha : Portál, s ; STRNADLOVÁ, H. Teorie, indikace a předpoklady arteterapie. Arteterapie. 2006, 11, s. 5.; ŽENATÁ, K. Obrazy z nevědomí : práce v arteterapeutickém ateliéru. Praha : Portál, s CASE, C., DALLEY, T. The Handbook of Art Therapy. London : Routledge, s

30 vlastní identity, zdravé sebekritičnosti a sociální zručnosti. 1 Specifickou skupinou jsou také senioři. Arteterapie napomáhá těmto osobám s vyrovnáním se s jejich aktuální situací, se ztrátou určitých schopností, sil i zdraví. 2 Specifika jedince, ke kterému je směřována arteterapeutická intervence, mají na léčebný proces a jeho efekt značný vliv. Je třeba zohlednit individuální zvláštnosti týkající se druhu a závažnosti poruchy jedince, jeho pohlaví a věk, základní osobnostní charakteristiky, temperament, inteligenci, názory, postoje a způsoby chování, frustrační toleranci apod. 3 Základním předpokladem úspěšnosti arteterapie je klientova motivace ke změně a k řešení svých potíží. Předpoklad neúspěšnosti arteterapeutické intervence přichází v případech, kdy do terapeutického procesu vstupují lidé nedobrovolně, tento typ terapie odmítají či mají zábrany při výtvarném projevu. 4 Přesto by arteterapeut měl i těmto jedincům terapii nabídnout a případné obavy nebo zábrany individuálním přístupem pomoci překonat. V žádném případě by ale neměl být klient k terapii nucen, proto ji není možné provádět u osob, které k ní cítí nepřekonatelný odpor či nechuť, stejně tak jako u osob, jež se nacházejí ve stavu zabraňujícímu v aktivitě (silná deprese, stupor apod.) A r t e t e r a p e u t i c k ý v z t a h Arteterapeutický vztah tvoří arteterapeut, klient a výtvarná tvorba, jež zprostředkovává metaforickou komunikaci, zaměřenou na nalezení vnitřních zdrojů klienta, pochopení problémů a pozitivní vývoj jeho osobnosti. 6 Podle Vymětala 7 je základem každého hodnotného terapeutického vztahu důvěra a naděje. Bez jejich přítomnosti není možné navodit pocit bezpečí a vytvořit vhodnou atmosféru pro práci s klientem a jeho problémy. S nadějí dochází k rozvoji pozitivních sil, je vírou ve změnu k lepšímu. Chápeme ji jako nezbytný předpoklad úspěšné 1 ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Praha : Portál, s ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Praha : Portál, s KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. Praha : Portál, s MATOUŠEK, O. Potřebujete psychoterapii?: o duševním zdraví, jeho poruchách a možnostech psychoterapeutické pomoci. Praha : Portál, s STRNADLOVÁ, H. Teorie, indikace a předpoklady arteterapie. Arteterapie. 2006, 11, s MIHALOVIČOVÁ, J. Arteterapeut a charakter jeho starostlivosti o klienta. Arteterapie. 2001, 1, s VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie. Praha : Grada Publishing, s

31 terapeutické intervence, který s důvěrou úzce souvisí a na jehož základě roste její intenzita. Důvěra v arteterapeuta často pramení z jeho role odborníka a autority a v závislosti na osobní zkušenosti klienta se během procesu rozvíjí či zaniká. Samotná odbornost tedy nestačí. Důvěryhodnost arteterapeuta roste s jeho autenticitou, empatií, plným respektováním a akceptací klienta a opravdovým zájmem o něj. Získáním důvěry a naděje dochází ke vzniku pravdivého, intimního vztahu, jenž se sám stává účinným faktorem v procesu léčby. Terapeut by měl být ke klientovi tak blízko, jak jen je možné a tak daleko, jak je nutné. 1 Je důležité, aby arteterapeut dbal na zachování svobody a jedinečnosti klienta a v procesu nepřebíral plnou iniciativu. Jak uvádí Řezníček, Smitka 2 :..terapeutický proces probíhá v režii klienta a nikoliv terapeuta. Jen klient sám, v jemu bezpečném a důvěrném prostředí, může pravdivě vyjádřit ztvárnit své pocity a výtvarnou tvorbou i chováním navést terapeuta k podstatě svého problému. Cambell 3 upozorňuje na jevy, které je v souvislosti s arteterapeutickým vztahem nutné znát a umět s nimi pracovat. Jedná se o přenos, protipřenos, identifikaci a projekci, tedy termíny, s nimiž se setkáváme v terapiích obecně. Vavrda 4 a uvádí následující charakteristiku těchto pojmů: - přenos jedinec na základě svých zkušeností přenáší na terapeuta, popřípadě člena terapeutické skupiny, charakterové vlastnosti osob ze své minulosti, jež neodpovídají reálné situaci, což ale jedinec nevnímá. Tím je ovlivněna percepce i chování jedince k druhým. Tento jev nemusí být nutně překážkou, lze jej využít jako zdroj informací. - protipřenos vědomá či nevědomá reakce terapeuta na přenos klienta. Může být součástí vzájemné specifické reakce vedoucí k lepšímu porozumění, na druhou stranu v její patologické podobě je pro léčbu překážkou. - projektivní identifikace chování jedince s negativními a zužujícími pocity, na jehož základě jsou vytvořeny podmínky pro vznik totožných pocitů u druhé osoby. Nezbytné je přijetí této projekce a její správné zpracování. 1 VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie. Praha : Grada Publishing, s ŘEZNÍČEK, V. SMITKA, V. Tvořivost a terapeutický proces z hlediska systémových věd. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, 2000.s CAMPBELL, J. Techniky arteterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Praha : Portál, s VAVRDA, V. Psychoanalytická psychoterapie. In VYMĚTAL, J. Obecná psychoterapie. Praha : Grada publishing, s

32 3.3. F o r m y a r t e t e r a p i e Stejně jako v psychoterapii jsou formy arteterapie obecně děleny na individuální a skupinové. Zvolení konkrétní formy závisí na onemocnění klienta, možnostech léčebného zařízení, materiálních podmínkách, zaměření arteterapeuta a řadě momentálních faktorů. Dalším možným dělením forem arteterapie je podle Liebmann 1 forma krátkodobá, respektive jednorázová, a forma dlouhotrvající, zahrnující více či méně na sebe navazující arteterapeutická setkání, jejichž počet je individuální. Vavrda 2 rozlišuje formy terapie probíhající ambulantně či jako součást léčby při hospitalizaci. Individuální terapie se účastní pouze dvě osoby arteterapeut a klient. Tím mezi nimi vzniká velmi intenzivní, úzký vztah, jehož vývoj závisí zejména na osobnosti a chování terapeuta. 3 Individuální terapie je vhodná především pro klienty, jejichž chování buď vyžaduje celou pozornost arteterapeuta, anebo by negativně ovlivňovalo a narušovalo atmosféru při práci ve skupině. Jsou to například poruchy pozornosti, agresivní chování, psychotické poruchy apod. 4 Druhou formu arteterapie můžeme obecně nazvat arteterapií skupinovou, do níž bývá řazena i arteterapie rodinná a partnerská. 5 Vymětal 6 dělí terapeutickou skupinu na uměle vytvořenou a přirozenou. Přirozenou skupinu tvoří osoby, které se dobře znají a i mimo terapii spolu tráví čas. Uměle vytvořená skupina je složena z osob, jež se navzájem neznají. Skupina může být různorodá, či naopak zaměřená na jisté specifikum týkající se pohlaví, diagnózy, věkové kategorie apod. Uměle vytvořenou skupinu Vymětal dále dělí na uzavřenou, která je charakteristická přítomností stejných klientů po celou délku trvání terapeutického procesu, a otevřenou, pracující se stále se střídajícími klienty, kdy samotný proces nekončí a dochází jen k obměně účastníků. Rozdělení arteterapeutických skupin na tři typy skupinu v ateliéru, skupinu zaměřenou na téma či úkol a skupinu zaměřenou na proces na jejich základě vznikají další 1 LIEBMANN, M. Skupinová arteterapie : nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci. Praha : Portál, s VAVRDA, V. Formy a prostředky psychoterapie. In VYMĚTAL, J. Obecná psychoterapie. Praha : Grada publishing, s VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie. Praha : Grada Publishing, s ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Praha : Portál, s ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Praha : Portál, s VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie. Praha : Grada Publishing, s

33 varianty, nabízejí Autorky Sobolová a Williamsová 1. Společným prvkem je v individuální míře navázání kontaktu s ostatními členy skupiny a v rámci výtvarné činnosti vlastní vyjádření ve skupině. Tím jedinec získává zkušenost být sám sebou v přítomnosti druhého. - Skupina v ateliéru je charakterizována výtvarným tvořením, během kterého dochází ke komunikaci mezi jednotlivými účastníky, ale v popředí stojí myšlenka individuální tvorby a interakce terapeuta s tvůrcem. - Skupina zaměřená na téma či úkol pracuje s náměty vycházejícími z potřeb účastníků dle konkrétní indikace. - Skupina zaměřená na proces je zaměřena na skupinovou interakci probíhající mezi všemi členy buď formou slov, nebo obrazů. Pracuje se skupinovou dynamikou a sociálními rolemi. Liebmann 2 srovnává individuální a skupinovou formu arteterapeutické intervence a uvádí, že výhoda individuální formy terapie je v možnosti navázání velmi intimního vztahu, založeného na individuálním přístupu arteterapeuta, setkání je lépe organizovatelné a umožňuje větší variabilitu. Vyhneme se také případné negativní reakci skupiny na jednotlivce a vztahovým problémům či přehlédnutí jistých projevů jedince z důvodu většího počtu účastníků terapie. Výhody skupinové práce spočívají v možnosti využití skupinové dynamiky, usnadňují sociální učení, umožňují jedincům navázání vztahů, předávání si zkušeností a vzájemnou reflexi V z n i k, v ý v o j a v ý z n a m a r t e f a k t u E x p r e s i v n í t v o r b a Imaginace je schopnost vytvářet mentální obrazy, schopnost produkovat vizuální představy, schopnost představovat si fiktivní svět. 3 1 SOBOLOVÁ, B., WILLIAMSOVÁ, K. Rodinná a skupinová arteterapie. In RUBINOVÁ, J. A. (ed.). Přístupy v arteterapii : přístupy a technika. Praha : Triton, s LIEBMANN, M. Skupinová arteterapie : nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci. Praha : Portál, s JEBAVÁ, J. Úvod do arteterapie. Praha : Karolinum, s

34 Imaginace, někdy nazývána denním sněním, představuje schopnost, jíž je v různé míře každý člověk obdarován a dá se cíleně rozvíjet. Vystupuje jako zprostředkovatel mezi hmotným a duchovním světem, a jako subjektivní zdroj inspirace je v procesu arteterapie nezbytná. Reflektuje do výtvarné tvorby emoční stav klienta, jeho obavy a touhy, umožňuje zhmotnění prožitých situací na základě těchto vizuálních vzpomínek je možná expresivní tvorba. 1 Expresivní tvorba je záměrnou, ale spontánní činností, sloužící k symbolické a často bezděčné komunikaci, jejímž tematickým podkladem jsou reálné dojmy a fantazie tvůrce. Váže se k momentálnímu vnitřnímu ladění psychiky a právě na základě této vazby je jedinec nejen schopen expresivně tvořit, ale také svou tvorbu průběžně upravovat. Tyto korekce zpravidla nemají vědomý původ, tvůrce cítí, že to tak má být. Vzniklé tvary, barvy, textury a kompozice zobrazují a ztělesňují převážně nevědomé a polovědomé psychické obsahy skrývající silný emoční potenciál. Odrážejí vnímání světa nastavené již v dávném dětství, vyjevují skryté motivy a systémy, kterými jsme vedeni. Výsledkem expresivní tvorby je expresivní dílo, neboli artefakt, jehož působením ať už na vlastního tvůrce, nebo druhého člověka dochází k tzv. emočnímu ztotožnění. Artefakt odhaluje psychický stav, jímž byl vyvolán a umožňuje tvůrci uvědomovat si a reflektovat své emoce a následně s nimi pracovat. 2 Ztvárnění dojmů a představ v různé míře usměrňuje arteterapeut, který, jak již bylo zmíněno, seznamuje klienta s variabilitou výtvarné činnosti, pomáhá mu s kompozicí, výběrem materiálů, technik či barev, čímž se klient učí výtvarnou formu ovládat a dochází ke změně, případně zvyšování kvality výtvarného provedení. Se změnou výtvarné tvorby můžeme také pozorovat změnu osobnostních charakteristik, chování a obtíží jedince. 3 Je podmíněna rozšířením sebepoznání, zažíváním sebe sama a komunikací se svým nitrem, získáním nové energie a tím zvýšením odvahy ke změně. 4 1 JEBAVÁ, J. Úvod do arteterapie. Praha : Karolinum, s. 49.; ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Praha : Portál, s SLAVÍK, J. Utváření a interpretování symbolu v arteterapii. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s LHOTOVÁ, M. Proměny výtvarné tvorby v arteterapii. České Budějovice : Jihočeská univerzita, s ŘEZNÍČEK, V. SMITKA, V. Tvořivost a terapeutický proces z hlediska systémových věd. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s

35 I n t e r p r e t a c e Jednou z možných součástí arteterapeutického procesu je interpretace. Jedná se o vyložení, vysvětlení, odkrývání významu artefaktu, převedením neznámého na známé, nesrozumitelného na srozumitelné. 1 V původním využití arteterapie jako doplňkové techniky psychoterapie byly produkty výtvarné činnosti považovány za materiál pro analýzu a interpretace byla samozřejmou součástí terapeutického procesu. V současné době je využití interpretace v režii samotných arteterapeutů a jejich terapeutického zaměření. 2 Aktérem interpretace může být sám tvůrce a nebo, za klientovy participace, arteterapeut. 3 Protože neexistuje příručka, šablona či návod, který bychom mohli na jednotlivé části výtvarného produktu aplikovat a na základě toho produkt překládat, není možné (a není ani cílem) k přesné interpretaci dojít. Jedná se o hypotézy, metaforami a asociacemi vyjádřené různé úhly pohledu pomáhající k dosažení arteterapeutických cílů. Správnost interpretace může potvrdit tzv. obsahový soulad, to znamená, že při srovnání artefaktu originálu a interpretace lze cítit shodu a harmonii, a to nejen očima klienta a jeho arteterapeuta, ale i jiných odborníků. 4 Nositelem významů je symbol, hrající ve zvědomění nevědomého důležitou roli, respektive dává nevědomému mentálnímu obsahu vědomý výraz. 5 Slavík 6 rozlišuje symboly obecné a náhodné. Obecný symbol vychází ze všeobecných zákonitostí lidského vnímání. Je mezi lidmi, bez ohledu na to, odkud pochází, srozumitelný. Náhodný symbol vyplývá z osobních, jedinečných zkušeností jedince. Příkladem může být slunce mezi lidmi symbol srozumitelný, avšak jeho subjektivní význam se u jednotlivců liší. Může znamenat léto, světlo, teplo, žár atd. Jednotlivé významy pak dále působí na jedince, například léto může být pro někoho 1 LHOTOVÁ, M. Proměny výtvarné tvorby v arteterapii. České Budějovice : Jihočeská univerzita, s LIEBMANN, M. Skupinová arteterapie : nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci. Praha : Portál, s CASE, C., DALLEY, T. The Handbook of Art Therapy. London : Routledge, s SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s WILSONOVÁ, L. Symbolismus a arteterapie. In RUBINOVÁ, J. A. (ed.). Přístupy v arteterapii : přístupy a technika.. Praha : Triton, s SLAVÍK, J. Utváření a interpretování symbolu v arteterapii. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s

36 nejkrásnější roční období a někomu připomíná v té době prožité trauma, teplo vyvolává u některých jedinců pozitivní pocity, u jiných negativní apod. 1 Interpretování umožňuje vést s dílem dialog, pochopit různé aspekty tvorby a tím i aspekty osobnosti jedince a jeho problému. Konfrontace s produktem výtvarné činnosti může mít různé podoby. Jedná se například o pojmenování artefaktu, vyprávění příběhu či pohádky na jeho základě, verbalizaci procesu tvorby a prožitých pocitů, popis artefaktu a zaměření se na jednotlivé prvky, kladení otázek atd. 2 Zvolení konkrétní formy arteterapie by mělo korespondovat se samotným problémem a osobností klienta. Arteterapie zdůrazňující samotný proces tvorby je vhodná například u osob s mentálním postižením, psychickou nemocí nebo závažným somatickým onemocněním. Arteterapie směřující k fázi interpretační je často využívána u osob s poruchou osobnosti, psychosomatickým onemocněním či neurózou, při práci s traumaty, problematikou závislostí apod. 3 Při práci s artefaktem a případné interpretaci se arteterapeut zaměřuje na barevnost, tvar, formát, obsah a kompozici. 4 B a r e v n o s t Barvy mají v arteterapii psychologický, estetický a kulturní koncept. 5 Důležitá je znalost jejich vlastností a působení. V arteterapeutickém kontextu si všímáme různých barevných kombinací, také intenzity barvy, její preference či absence. 6 Základní symbolika jednotlivých barev: 7 - Bílá symbolizuje čistotu, světlo, narození, plodnost, nevinnost, na druhé straně i smrt, přízraky a tajemno. Použití bílé barvy na bílý papír může znamenat ukrývání či odmítání pocitů. 1 LIEBMANN, M. Skupinová arteterapie : nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci. Praha : Portál, s LHOTOVÁ, M. Proměny výtvarné tvorby v arteterapii. České Budějovice : Jihočeská univerzita, s KOBLICOVÁ, A. Arteterapie a psychoterapie v období dospívání. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s LHOTOVÁ, M. Proměny výtvarné tvorby v arteterapii. České Budějovice : Jihočeská univerzita, s ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Praha : Portál, s LHOTOVÁ, M. Proměny výtvarné tvorby v arteterapii. České Budějovice : Jihočeská univerzita, s ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Praha : Portál, s

37 - Černá je častý symbol chaosu, temnoty a smrti, bývá znamením absolutna, kontrastem k bílé. - Červená vyjadřuje teplo, vášeň a lásku, v negativním významu je symbolem požáru, války a nenávisti. - Růžová je barva těla, je symbolem lásky, nevinnosti a naivity. - Modrá se považuje za pasivní introvertní barvu symbolizující pravdu, čistotu, nebe, je barvou vyjadřující vztah s matkou. Neobvyklé použití modré barvy signalizuje s trauma související s rodinou. - Fialová vzniká smícháním červené a modré, obecně symbolizuje rovnováhu, smíření a spiritualitu. - Žlutá je velmi jasná barva symbolizující rozum, moudrost. Svou intenzitou může působit negativně, odpor k ní signalizuje problém se sebereflexí. Je barvou otce. - Oranžová vzniká sloučením žluté a červené, je barvou extrovertů, síly a nebojácnosti. - Zelená je kombinací modré a žluté, symbolem života, klidu, přírody a svěžesti. Setkáváme se s odstíny zelené vyjadřující tajemno. - Šedá má schopnost snižovat intenzitu vedle ní ležící barvy, je oblíbená např. lidmi s depresemi. - Hnědá je symbol země, trpělivosti, spolehlivosti a síly. Významnější než samotná symbolika jednotlivých barev je schopnost chápat podstatu různých barevných kombinací například černá v kombinaci se zelenou může znamenat regresi a negativismus, červená přidávaná do černé značí uvolňování agrese. 1 Použití barvy v bizarní kombinaci (červená louka, zelený déšť, modré stromy...) může symbolizovat snahu o naznačení úzkosti, události narušující integritu jedince apod. 2 T v a r Tvar je liniím či bodům nadřazená forma, jež jim dává specifický ráz. Rozlišujeme u něj jeho konceptuální obsah, to znamená praktickou, funkční stránku, 1 SLÁMOVÁ, T. Arteterapie u osob po poranění mozku. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Praha : Portál, s

38 a obsah expresivně symbolický. Tento obsah je ovlivněn individuálním smyslovým vnímáním a představuje emoční stránku tvaru. V arteterapii jsou také významné tvary otevřené a uzavřené. Otevřený tvar je v těsnější interakci s okolím, směřuje k přítomnosti či budoucnosti. Uzavřený tvar je tvar s ukončeným děním, izolovaný. 1 F o r m á t Formátem jsou myšleny proporce, rozměry a vzájemné poměry barev, tvarů, figur a ztvárněných předmětů. 2 Při interpretaci zaměřujeme pozornost zejména ke specificky zdůrazněným prvkům, které na sebe upozorňují výrazným zvětšením, zmenšením či deformací. Abnormální velikost může symbolizovat důležitost daného objektu, jeho dominanci, minimalismus bývá vyjádřením pro intimitu či neobvyklost tématu. 3 O b s a h Obsah artefaktu je chápán jako objekty, figury, barvy, symboly obsažené v produktu výtvarné činnosti. Důležitou informaci většinou nese opakování či preference jednotlivých prvků nebo témat. 4 K o m p o z i c e Kompozice znamená uspořádání jednotlivých výtvarných prvků v prostoru, rovnováha a vzájemné poměry mezi nimi. 5 Podle Lhotové 6 je tento systém analogií uspořádání prostoru vlastního. Pro lepší orientaci na ploše produktu činnosti můžeme částečně vycházet ze schémat prostorové symboliky, mapujících strukturu plochy a přisuzujících význam jednotlivých objektů podle umístění v ní. Riedel 7 považuje za osvědčený model prostorové symboliky Rudolfa Michela, který vznikl v rámci školy C. G. Junga a uvádí jeho podobu po vlastním rozvinutí. 1 KULKA, J. Psychologie umění. Praha : Grada publishing, s RIEDEL, I. Obrazy v terapii, umění a náboženství : interpretace obrazů z pohledu hlubinné psychologie. Praha : Portál, s LHOTOVÁ, M. Proměny výtvarné tvorby v arteterapii. České Budějovice : Jihočeská univerzita, s ZICHA, Z. Úvod do speciální výtvarné výchovy. Praha : s KULKA, J. Psychologie umění. Praha : Grada publishing, s LHOTOVÁ, M. Proměny výtvarné tvorby v arteterapii. České Budějovice : Jihočeská univerzita, s RIEDEL, I. Obrazy v terapii, umění a náboženství : interpretace obrazů z pohledu hlubinné psychologie. Praha : Portál, s

39 Schéma č. 1: Model kombinované prostorové symboliky Ingrid Riedel 1 Významné může být také sledování posunu toho, co je zobrazeno. Doleva přiklánějící se objekty směřují k něčemu neznámému, temnému, posun doprava pak znamená vývoj pozitivní. 2 Sledováno je i chování jedince při výtvarné činnosti a jeho způsob i obsah vlastní interpretace. Získané poznatky upozorňují na temperament a emocionalitu a odhalují nevyřčené. Arteterapeut si všímá projevů jedince při výběru materiálu a příprav na výtvarnou činnost, důslednosti či apatie během tvorby, abnormálních reakcí na různé podněty, mimických projevů, způsobu zacházení s materiálem např. časté míchání, ředění barev, časté korekce. 3 1 RIEDEL, I. Obrazy v terapii, umění a náboženství : interpretace obrazů z pohledu hlubinné psychologie. Praha : Portál, s RIEDEL, I. Obrazy v terapii, umění a náboženství : interpretace obrazů z pohledu hlubinné psychologie. Praha : Portál, s ZICHA, Z. Úvod do speciální výtvarné výchovy. Praha : Univerzita Karlova, s

40 4. T É M A T A A T E C H N I K Y Jedinou arteterapeutickou technikou je technika navazování kontaktu s pacientem prostřednictvím umění. Hanna Kwiatkowska Výtvarná činnost je procesem sebepoznání. Umožňuje jedinečné sebevyjádření, vyjevení minulých zkušeností, vzpomínek a skrytých obsahů nevědomí, jejich uvědomění a pochopení. 1 Celý proces ovlivňuje svou osobností, přístupem a mírou vlastního zapojení do průběhu terapie arteterapeut, jehož úlohou je celkové směřování procesu a výběr postupů a prostředků arteterapeutické intervence. Každý materiál, technika či téma nabízí jiný způsob práce a klade na klienta různé psychické a motorické nároky. Konkrétní výběr těchto prostředků je tedy významný a odvíjí se od individuálních specifik klienta. Úlohou arteterapeuta je rozpoznat klientovy potřeby, potenciál a jeho aktuální stav a na tomto základě nabídnout vhodný materiál, pracovat s adekvátní technikou a případně zadat účelné téma. 2 Jednotlivé výtvarné aktivity pak mají různé cíle zvyšování a udržování paměti, koncentrace a zručnosti, sebevyjádření, sebepoznání, sebepercepci, zlepšení sociálních vztahů či zvědomění nevědomých obsahů. 3 V průběhu arteterapeutického procesu můžeme na základě rozvoje klientovy osobnosti, prožívání a vnímání sebe sama pozorovat vývoj klienta ve využití materiálů a barev, v ochotě experimentovat, otevřít se a riskovat S p o n t á n n í v ý t v a r n á č i n n o s t Spontánní výtvarná činnost je volný, neřízený projev podporující představivost, ovládání neuromotorických center, rozšiřující poznatky o vnitřním světě. Bez podání bližších instrukcí mají klienti k dispozici dané materiály a záleží pouze na jejich volbě jak s nimi naloží. Jedná se o hru s linií, barvou a tvarem. 5 1 ŽENATÁ, K. Obrazy z nevědomí : práce v arteterapeutickém ateliéru. Praha : Portál, s STRNADLOVÁ, H. Teorie, indikace a předpoklady arteterapie. Arteterapie. 2006, 11, s LIEBMANN, M. Skupinová arteterapie : nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci. Praha : Portál, s NEVŠÍMAL, P. Neverbální techniky v terapii závislých. Arteterapie. 2003, 4, s ZICHA, Z. Úvod do speciální výtvarné výchovy. Praha : Univerzita Karlova, s

41 Potenciál spontánní výtvarné činnosti spočívá v léčebné síle samotné expresivní tvorby podporující sebeuzdravující procesy. K takovéto činnosti je však třeba být schopen experimentovat a nebát se riskovat celý terapeutický proces tvoří pro klienta neznámý prostor. Významná je volnost projevu, kterou klient v tvůrčím procesu vnímá a díky níž dochází k jedinečnému vyjádření aktuálních emocí a myšlenek. Tato volnost umožňuje spontaneitu ve výběru materiálu, postupu či tématu, což má, kromě sebeexplorační a sebepoznávácí hodnoty, také význam komunikační M a t e r i á l Bez ohledu na konkrétní podobu arteterapie představuje materiál v arteterapeutickém procesu významný prvek. Jeho vhodný výběr je dán jak nabídkou arteterapeuta, která často bývá omezena nedostatečnými finančními prostředky, tak preferencí klienta, jenž sám tíhne k různým výtvarným médiím a volí si pro ně to nejatraktivnější a nejpříjemnější. Důležitým aspektem arteterapeutického procesu je často už samotné vnímání materiálů a jejich teplotních a tvarových specifik. 2 V arteterapeutickém procesu, pokud je čas, místo, klient a arteterapeut, lze jako výtvarný materiál uplatnit téměř cokoliv. 3 Nejčastěji se používají temperové barvy, suchá média (voskové pastely, fixy, olejové pastely, uhly, křídy...), papír, hlína, různé látky a hadry, kamínky, zbytkový materiál apod. Materiál se svými specifickými vlastnostmi působí na jedincovy smysly. Zapojením zraku a hmatu jedince integruje, zprostředkovává mu kontakt s vnějším světem a stimuluje jeho vědomí. Před samotným výtvarným procesem lze materiál využít jako prostředek k experimentování ve formě náhodného míchání barev, zapouštění barev do různých látek, slepování odlišných materiálů a podobně. 4 Materiálem, na který mnoho arteterapeutů nedá dopustit, je hlína. Pro svá specifika týkající se především její trojrozměrnosti, formovatelnosti a poddajnosti 1 CAMPBELL, J. Techniky arteterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Praha : Portál, s ALBRICH, B. Neverbální aspekt arteterapie kasuistika paní O. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s STRNADLOVÁ, H. Teorie, indikace a předpoklady arteterapie. Arteterapie. 2006, 11, s BETENSKYOVÁ, M. Fenomologická arteterapie. In RUBINOVÁ, J. A. (ed.) Přístupy v arteterapii : přístupy a technika. Praha : Triton, s

42 se stává nenahraditelným léčebným a diagnostickým prostředkem. Lze ji různě modelovat, vzniklé tvary přetvářet, natahovat, roztrhat na kousky půlit a slepovat zpátky k sobě, hodit s ní vší silou o zem, obarvit ji či přilepit k jinému materiálu. 1 Díky své variabilitě je vhodná pro práci s osobami s jakoukoliv potíží. Uvolňuje napětí, redukuje agresivní chování, pozitivně ovlivňuje anxiozitu, je komunikačním prostředkem. Nezastupitelnou roli má pro osoby se zrakovým postižením T e c h n i k y a r t e t e r a p i e V arteterapii se lze setkat s celou řadou technik a metod využívaných, s přihlédnutím ke specifikám klienta, jak univerzálně v jakékoliv formě terapie, tak pouze individuálně nebo ve skupinách V y b r a n é t e c h n i k y P r s t o m a l b a Prstomalba je jednou z nejstarších technik využívaných již v paleolitických jeskyních. Přímý kontakt těla prstu s výtvarným materiálem a jeho aplikace na papír či jinou plochu jedince rytmizuje, aktivizuje a zbavuje napětí. Dochází ke hře s barvami, k vnímání struktury povrchu, na který je barva aplikována, vytváření reliéfů vrstvením barvy apod. Výsledný artefakt mívá abstraktní charakter, odhaluje a zaznamenává jedincův vnitřní svět. 3 M o d e l o v á n í Modelování je především technika haptická. Zjednodušeně řečeno se jedná o volnou či tematicky zaměřenou práci s tvárným materiálem (modelovací hlína, plastelína, samotvrdnoucí hmota, papír smíchaný s lepidlem apod.). Šicková Fabrici 4 například využívá modelování k arteterapeutické hře hledání vlastního tvaru. Jedná se o proces, ve kterém klienti nejdříve modelují tvar základní kouli, z něj pak vytvoří 1 CASE, C., DALLEY, T. The Handbook of Art Therapy. London : Routledge, s ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Praha : Portál, 2002.s JEBAVÁ, J. Úvod do arteterapie. Praha : Karolinum, s ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Praha : Portál, s

43 kostku a z ní mnohoúhelník. O každém kroku se hovoří, popisují se asociace k jednotlivým tvarům, mluví se o pocitech z objektů a z procesu tvoření. Poté přichází fáze modelování vlastního, jedinečného tvaru, jenž vychází z představ klienta, a jeho pojmenování. Po dokončení tvaru ho klient pojmenuje a tím mu dá život. A k v a r e l 1 Akvarel je technika zahrnující práci s vodovými barvami, které mohou být doplněny barevnou tuží, pastelkami, pastelem či voskem. Díky vodě, jež jedinci znemožňuje přesný výtvarný projev, se stává činnost více spontánní, podporuje výtvarný rozvoj a zachycuje aktuální nálady. Nenahraditelnou technikou je tzv. akční akvarel. Jedná se o nekorigovanou malbu spontánně vybranými barvami na předem namočený papír. Po částečném zaschnutí barvy se plocha volně či řízeně omývá vodou a opět jsou na ni bezděčně aplikovány barvy. Tento proces může být několikrát opakován. Akční akvarel podporuje autenticitu, inspiraci, práci s asociacemi a uvolnění jedince. 2 M a n d a l a 3 Mandala znamená střed, kruh. Jedná se o kruhovou kresbu, která symbolizuje střed osobnosti, je projevem jedinečnosti a individuality. Může být chápána jako mapa vnitřní reality, která je nástrojem sebepoznávání. Mandalu si různými postupy mohou klienti vytvořit sami, další možností je vybarvování již předkreslené šablony mandaly, na kterou může navazovat interpretace barevné symboliky. 4 Šicková Fabrici 5 uvádí možný postup vytváření mandaly. Jedná se o techniku čmáranice často používanou k vyjádření volných asociací. Spočívá ve spontánním čmárání na papír, které je řízeno pouze jedincem k činnosti může využívat jednu či obě ruce, tužku může držet v ústech, v prstech na noze. Vzniklá síť čar je pak ohraničena (tzv. okénková metoda) a každé pole ve vyčleněné ploše je vybarveno různými pastelkami. Následuje překreslení produktu na formát A4, na němž si jedinec vytvoří 1 Viz. příloha - obrázek č. 8 2 LHOTOVÁ, M. Proměny výtvarné tvorby v arteterapii. České Budějovice : Jihočeská univerzita, s Viz. příloha - obrázek č. 7 4 ŠÍPOVÁ, L. Andělské mandaly. Olomouc : Fontána, s. 5 ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Praha : Portál, s

44 kruhovou výseč, kterou pomocí průsvitného papíru přenese na čistý papír. Takto pokračuje, dokud nevyplní celý kruh. K o l á ž 1 Koláž využívá pro výtvarné sdělení to, co již bylo jednou zobrazeno. Jedná se o vlepování různých materiálů, často výstřižků z novin a časopisů, textilu a dalších předmětů na plochu papíru. Zdrojem může být i jiný klientův produkt výtvarné činnosti. Výběr jednotlivých prvků symbolů a jejich uspořádání závisí na klientových asociacích, tvořivostí a smyslu pro hru. Je vhodnou technikou i pro osoby, které malování nemají příliš v oblibě. 2 A k t i v n í i m a g i n a c e Aktivní imaginace vychází ze schopnosti člověka vyvolávat v mysli představy, vázající se na jeho předchozí zkušenosti. V rámci aktivní imaginace arteterapeut, zadáváním konkrétních témat, vede klienta k podněcování hlubinné vrstvy své psychiky. V bdělém stavu se zavřenýma očima si klient představuje a do detailu vnitřním zrakem vykresluje různé obrazy týkající se jak minulosti, tak budoucnosti a aplikuje je do výtvarné podoby, se kterou s arteterapeutem dále pracuje T e m a t i c k á v ý t v a r n á č i n n o s t Tematická výtvarná činnost je práce s výtvarným materiálem a využívání výtvarných technik na určité téma. Toto téma, s ohledem na cíle arteterapie, se často orientuje na oblast, jenž je pro daného jedince určitým způsobem konfliktní. 4 Podle Janotové 5 je tematická tvorba vhodná v arteterapii individuální i skupinové (zde může být téma rozpracováno společně celou skupinou nebo v párech), v rámci psychoterapeutické intervence, v arteterapii zaměřující se na příčinu problematiky, 1 Viz. příloha obrázek č. 15, 16, 17 2 LHOTOVÁ, M. Proměny výtvarné tvorby v arteterapii. České Budějovice : Jihočeská univerzita, s ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Praha : Portál, s ZICHA, Z. Úvod do speciální výtvarné výchovy. Praha : Univerzita Karlova JANOTOVÁ, D. Terapeutické využití projektivních témat v kresbě. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s

45 art psychoterapii a podobně. Nelze přesně říci, jak bude klient na téma reagovat, jelikož v každém může stejné zadání vyvolat jiné pocity. Co ovlivnit lze, je zadání tématu s ohledem na diagnózu, současný psychický stav klienta a na stadium terapie, ve kterém se nachází V y b r a n á t é m a t a S t r o m 1 Strom je považován za symbol svého autora. Kmen představuje jeho vnitřní sílu, větve vztah k okolí a kořeny stabilitu osobnosti jedince a jeho pudové stránky. Směrodatné jsou i další obsahy kresby například o jaký druh stromu se jedná, zda-li stojí sám, nebo ve stromořadí, má-li listy nebo nějaké plody, ve které části plochy obrázku je umístěn apod. 2 Ženatá 3 toto téma řadí do úvodní činnosti s novými klienty a pracuje v tomto kontextu s imaginací. Klienti se pohodlně usadí, zavřou oči a poslouchají arteterapeutovy instrukce. Představují si téma a děj, jenž jim je prezentován, a sami si jej svými prožitky dotváří. Imaginace na téma Strom symbol mého já : Stojí na horizontu, kde se potkává nebe a země, kolem něj jde čas a události, je součástí krajiny, dějů a okolností jaro, léto, podzim, zima, slunce, ptáci, déšť Strom má kořeny a stojí pevně v zemi. Má stabilitu a pevnost. Má tělo. Mohu k němu přijít a dotknout se. Mohu ho cítit, vnímat. Ale také to někdy nelze. Nelze se přiblížit, nelze se dotknout Strom má kořeny, které jsou v zemi pod povrchem. Nejsou vidět, ale přece jsou důležité. Dodávají mu živiny, vodu, energii, drží stabilitu. Po nakreslení stromu může následovat tzv. meditace kořeny. Jedná se o přisuzování jednotlivým kořenům konkrétní obsahy z reálného života například rodina, přátelé, práce, zájmy atd. Ženatá 4 také pracuje s otočením obrázku, kdy si klient má představit, že koruna jsou kořeny a kořeny koruna. 1 Viz. příloha obrázek č ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Praha : Portál, s ŽENATÁ, K. Obrazy z nevědomí : práce v arteterapeutickém ateliéru. Praha : Portál, s ŽENATÁ, K. Obrazy z nevědomí : práce v arteterapeutickém ateliéru. Praha : Portál, s

46 V z p o m í n k y z d ě t s t v í Několik prvních let života má na člověka rozhodující vliv. Zvláštnosti vývoje a pozitivní i negativní zkušenosti z tohoto období souvisejí s vytvářením sebeobrazu a vztahu sama k sobě. Téma vztahující se na vzpomínky z dětství je silně emotivní, vyžaduje odborný přístup arteterapeuta v průběhu celého arteterapeutického procesu a dostatek času pro jeho zpracování. Zpřítomnění těchto vzpomínek sebou často přináší neuvědomovaná zranění a traumata. Téma může být zaměřeno na první vzpomínku, kterou si klient vybavuje, případně která v něm zanechala silný dojem. Obměnou může být například výtvarné zpracování předmětu, jejž si klient vybavuje (hračka, knížka apod.), nebo sebe sama jako dítě. 1 A u t o p o r t r é t 2 Ztvárnění autoportrétu, tedy vlastní zobrazení sebe sama, je významným ukazatelem introspekce a sebehodnocení. Zadání tématu se může týkat toho, jak se klient sám vnímá, jak se cítí, jak by se rád viděl, jak si myslí, že ho vidí ostatní či jak by si přál, aby byl ostatními viděn apod. Vzniklý autoportrét je jeho autorovi zrcadlem, jež na něj vytváří jedinečný náhled. 3 Autoportrét lze rozdělit na realistický a abstraktní a k jeho vytvoření je používána řada technik. Kromě kresby a malby se jedná například o karikaturu, koláž a nebo autoportrét z hlíny, který může být modelován se zavřenýma očima. 4 V souvislosti s vytvářením autoportrétu lze využít techniku zvanou uhlová rezerva. Jedná se o práci s uhlem, jímž v první fázi dojde k začernění celé plochy výkresu. Vlastní autoportrét vzniká následnou kultivací plochy plastickou gumou. 5 E m o c e Emoce jsou jakýmsi hnutím mysli, které vzbuzuje příjemné či nepříjemné pocity, jenž jsou provázeny osobitým zážitkovým obsahem, tedy tím, co prožíváme, když máme 1 LIEBMANN, M. Skupinová arteterapie : nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci. Praha : Portál, s Viz. příloha obrázek č LIEBMANN, M. Skupinová arteterapie : nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci. Praha : Portál, s LIEBMANN, M. Skupinová arteterapie : nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci. Praha : Portál, s PEROUT, E. Portrét v arteterapeutickém kontextu. Arteterapie , s

47 strach, radost, zlost apod. Arteterapeutická práce s emocemi umožňuje jedinci prožitky lépe vyjádřit, ve svých emocích se lépe zorientovat, najít jejich zdroj a učit se je ovládat. Ženatá 1 pracuje se svými klienty v ateliéru na tzv. emočním slovníku. Klienti v rámci tématu odděleně zpracovávají pět emocí smutek, úzkost, žárlivost, agresi, uspokojení. Libovolné je pořadí, ve kterém k jednotlivým zadáním přistupují i materiál, jenž zvolí. Je k tomu ale přihlíženo ve fázi rozhovoru nad díly. Klienti v této části arteterapie mezi sebou porovnávají výkresy i z předešlých sezení, kde ztvárnili témata jako matka, otec, vnitřní a vnější svět, animuj a anima atd. (součást tzv. základní řady) a hledají mezi jednotlivými pracemi společné prvky. Dá se říci, že tento emoční slovník lze použít k interpretaci dalších artefaktů. P o h á d k a Pohádková tématika bývá klienty vnímána velmi kladně, protože je to oblast, která je jim dobře známa. Je možné pracovat s konkrétními pohádkovými tématy, například Šípková Růženka, Červená Karkulka a podobně, a nebo jako námět poslouží vlastní životní příběh jedince, který si z něj během několika minut vytvoří pohádkové vyprávění a to výtvarně vyjádří. Takto zaměřená práce popisuje obsah vnitřní struktury klienta, základ jeho emocí a stavů s nimi souvisejících. Osoby a děje v pohádce jsou totiž v symbolické rovině s obsahy klientova já, poukazují na jeho vnitřní motivy, způsoby řešení situací i jeho potřeby. V rámci zpracování vlastního pohádkového příběhu si Ženatá 2 všimla často se objevujících motivů sněhové královny a její krajiny bez citu a emocí, dále motivy začarovaného a nebo uvězněného prince/princezny. 1 ŽENATÁ, K. Obrazy z nevědomí : práce v arteterapeutickém ateliéru. Praha : Portál, s ŽENATÁ, K. Obrazy z nevědomí : práce v arteterapeutickém ateliéru. Praha : Portál, s

48 Z Á V Ě R Možností léčby duševního strádání nebo duševní nemoci je v dnešní době nespočetně mnoho. Je však nutné podotknout, že o efektivitě některých z nich lze vážně pochybovat. Nové, neznámé, často velmi alternativní formy různých terapií a intervencí mohou vyvolávat v široké veřejnosti stejně jako v řadách odborníků nedůvěru, pohrdání nebo lhostejnost. Arteterapie, jakožto poměrně mladý obor, ještě nedávno byla či dokonce stále je na této pozici také. A to zcela neprávem. Její léčebný potenciál, ačkoliv může být pro někoho poněkud skrytý či nepochopený, je nezanedbatelným a často nenahraditelným prostředkem v terapeutickém procesu. Arteterapie, stojíc na pomezí takových oblastí jako je umění a psychoterapie, má silné teoretické i praktické zázemí. Čerpá z něj poznatky, metody a techniky a vytváří si vlastní, svébytné terapeutické nástroje. Ačkoliv sama stále postrádá silnou, koherentní teorii, psychoterapii významně doplňuje a ne zřídka přesahuje. Klíčový arteterapeutický nástroj výtvarný projev je neverbální prostředek, jenž obsahuje mnohem více než slovo. Je pravdivější, čistší, méně kontrolovaný a hmatatelný. Umožňuje tvůrci symbolickou komunikaci se svým vnitřním i vnějším světem. Odkrývá citlivá místa, pomáhá v sebepoznávání, ve zvědomění, ventiluje napětí, probouzí tvůrčí potenciál a hravost. Fyzická přítomnost produktu výtvarné činnosti umožňuje autorovi od něj (a tím i od toho, co reprezentuje) odstoupit a vrátit se zpět, dívat se na jeho obsahy z různých úhlů, dotknout se ho, pohladit jej či ho zničit. Spolu s psychoterapeutickými metodami (například rozhovorem) a poznatky předních psychoterapeutických směrů (práce se sny, symbolika, terapie zaměřená na člověka...) vytváří jedinečný léčebný, preventivní a rehabilitační prostředek. Takovýto nástroj, pokud není v rukou jedince, který jej umí použít, však může napáchat více škody než užitku a bohužel v České republice je tato problematika aktuální. Různé vysoké školy a organizace zajišťují odborné arteterapeutické vzdělání, ale v legislativě profese arteterapeuta, stejně jako například psychoterapeuta, není vymezena, to mimo jiné znamená, že nejsou definovány požadavky na výkon této profese. Tento fakt je ve své podstatě alarmující, terapeut ten, co lečí může být prakticky kdokoliv. Přitom právě arteterapeut je jeden z hlavních, ne li hlavní terapeutický činitel. On dotváří klíčový trojúhelník arteterapeutického vztahu klient artefakt arteterapeut. 48

49 Bez ohledu na konkrétní teoretické zázemí, preferenci technik a postupů či skupinu klientů, kteří se terapie účastní lze říci, že dobrý arteterapeut je především ten, kdo má odborné znalosti stejně tak jako praktické zkušenosti, je na určitém stupni morálního vývoje, umí se vcítit, akceptovat, přijímat i dávat. Je natolik sebekritický, že si plně uvědomuje své hranice a možnosti a je schopný vzít plnou odpovědnost za průběh terapie. Dobrému arteterapeutovi by měly být vlastní techniky, metody i teorie, aby mohl být přirozený, kreativní a vnímavý a byl schopen navázat prostřednictvím umění se svým klientem kontakt. Přínos arteterapeutického působení je využíván v rámci práce ve státních i nestátních zařízeních ambulantního či pobytového typu zaměřených na oblast sociálně patologických či psychopatologických jevů. Aktuálně je řešena otázka působení arteterapeutů ve zdravotnictví, kde mají bezesporu své místo, nicméně akreditací vzdělání ministerstvem školství je jim zde práce znemožněna a nebo omezena na výkon činnosti jiného pracovníka ve zdravotnictví, který tím pádem nemá k dispozici kompletní lékařské posudky a anamnézy, nemluvě o výši finančního ohodnocení. Arteterapie již prokázala, že má v terapeutických přístupech své místo. Každý klient, jemuž pomohla, je tomu důkazem. Budoucnost tohoto svébytného oboru však nezávisí jen na jeho přirozeném potenciálu. Kromě dalšího rozvoje teoretických a praktických poznatků by se měla pozornost zaměřit na osvětu laické veřejnosti i odborníků, rozšíření její působnosti a to především v oblasti zdravotnictví, legislativní zakotvení arteterapeutické profese a vymezení profesních požadavků, celoživotní vzdělávání arteterapeutů apod. Tato sice dlouhá, ale smysluplná cesta tak může arteterapii přinést stálé a uznávané místo v systému věd a umožnit jí být rozšířeným léčebným prostředkem a průvodcem v procesu sebepoznávání vedoucí k pozitivní změně v bio psycho socio kulturní oblasti jedince. 49

50 P O U Ž I T É Z D R O J E 1. ALBRICH, B. Neverbální aspekt arteterapie kasuistika paní O. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova, s ISBN BETENSKYOVÁ, M. Fenomologická arteterapie. In RUBINOVÁ, J. A. (ed.). Přístupy v arteterapii: přístupy a technika. 1. vyd. Praha : Triton, s ISBN CAMPBELL, J. Techniky arteterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. 2. vyd. Praha : Portál, s. ISBN: CASE, C., DALLEY, T. The Handbook of Art Therapy. 1. publ. London : Routledge, s. ISBN ČERMÁK, B. Arte - arteterapie - vzdělávání a kvalifikace - praxe a uplatnění - odměňování. Arteterapie. 2005, 8, s ISSN Česká arteterapeutická asociace. Arteterapie. Arteterapie. 2001, 1, s FROMM, E. Umění naslouchat. 1. vyd. Praha : Aurora, s. ISBN JANOTOVÁ, D. Terapeutické využití projektivních témat v kresbě. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova, s ISBN JEBAVÁ, J. Úvod do arteterapie. 1. vyd. Praha : Karolinum, s. ISBN KOBLICOVÁ, A. Arteterapie a psychoterapie v období dospívání. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova, s ISBN KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. 1. vyd. Praha : Portál, s. ISBN KULKA, J. Psychologie umění. 2. vyd. Praha : Grada publishing, s. ISBN KUNEŠ, D. Sebepoznání: psychoterapeutické principy a postupy. 1. vyd. Praha : Portál, s. ISBN

51 14. LHOTOVÁ, M. Proměny výtvarné tvorby v arteterapii. 1. vyd. České Budějovice : Jihočeská univerzita, s. ISBN LIEBMANN, M. Skupinová arteterapie : nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci. 2. vyd. Praha : Portál, s. ISBN MATOUŠEK, O. Potřebujete psychoterapii?: o duševním zdraví, jeho poruchách a možnostech psychoterapeutické pomoci. 2. vyd. Praha : Portál, s. ISBN MIHALOVIČOVÁ, J. Arteterapeut a charakter jeho starostlivosti o klienta. Arteterapie. 2001, 1, s NEVŠÍMAL, P. Neverbální techniky v terapii závislých. Arteterapie. 2003, 4, s ISSN PEROUT, E. Portrét v arteterapeutickém kontextu. Arteterapie. 2010, 22-23, s ISSN PEROUT, E., GIBODA, M. Arteterapie jako aplikované umění. Arteterapie. 2009, 17, s ISSN PROCHASKA, J. O., NORCROSS J. C. Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi. Praha : Grada publishing, s. ISBN RIEDEL, I. Obrazy v terapii, umění a náboženství: interpretace obrazů z pohledu hlubinné psychologie. 1. vyd. Praha : Portál, s. ISBN RUBINOVÁ, J. A. (ed.). Přístupy v arteterapii: přístupy a technika. 1. vyd. Praha : Triton, s. ISBN ŘEZNÍČEK, V., SMITKA, V. Tvořivost a terapeutický proces z hlediska systémových věd. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova, s ISBN SLAVÍK, J. O samotě a poznání. Arteterapie. 2001, 1, s SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s. ISBN SLÁMOVÁ, T. Arteterapie u osob po poranění mozku. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Praha : Univerzita Karlova, s ISBN

52 28. SOBOLOVÁ, B., WILLIAMSOVÁ, K. Rodinná a skupinová arteterapie. In RUBINOVÁ, J. A. (ed.). Přístupy v arteterapii: přístupy a technika. 1. vyd. Praha : Triton, s ISBN STIBUREK, M. Arteterapie, artefiletika - podoby, obsah, hranice, role, cíle. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova, s ISBN STRNADLOVÁ, H. Teorie, indikace a předpoklady arteterapie. Arteterapie. 2006, 11, s. 8. ISSN ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. 1. vyd. Praha : Portál, s. ISBN ŠLEMÍNOVÁ, M. Dnešní česká arteterapie pokus o systémové zamyšlení. In SLAVÍK, J. (ed.). Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova, s ISBN VYMĚTAL, J.a kol. Obecná psychoterapie. 2. vyd. Praha : Grada publishing, s. ISBN VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie. 2. vyd. Praha : Grada Publishing, s. ISBN WILSONOVÁ, L. Symbolismus a arteterapie. In RUBINOVÁ, J. A. (ed.). Přístupy v arteterapii: přístupy a technika. 1. vyd. Praha : Triton, s ISBN ZICHA, Z. Úvod do speciální výtvarné výchovy. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova, ŽENATÁ, K. Obrazy z nevědomí: práce v arteterapeutickém ateliéru. 1. vyd. Praha : Portál, s. ISBN: X. 52

53 P Ř Í L O H Y P Ř Í L O H A Č. 1 P R A K T I C K É P O Z N A T K Y Č E S K Ý C H A R T E T E R A P E U T Ů E m i l i e R u d o l f o v á arteterapeutka ateliéru arteterapie v Psychiatrické léčebně v Kroměříži Jaká byla vaše cesta k arteterapii a co Vás na ni přivedlo? Od malého děcka jsem byla jednostranně výtvarně vyhraněná a nic jiného jsem nechtěla dělat. Maminka to nedovolila, protože byla přesvědčena o tom, že všichni umělci jsou opilci. Tak jsem se dostala do stavu, kdy mi bylo jedno, na jaké škole budu. Nastoupila jsem na Dívčí odbornou školu, která trvala jen 2 rok, bylo těžké najít si práci ke spokojenosti. V témže čase v Dětské psychiatrické léčebně u Valašského Meziříčí přijímali nové pracovníky, tak jsem toho využila. Vystudovala jsem večerně zdravotní školu. Do této léčebny nastoupila žákyně profesora Stanislava Kratochvíla psycholožka, která mně povídala o psychoterapeutických metodách: psychodramatu, psychogymnastice a arteterapii, a to mě neobyčejně zasáhlo. Rozhodla jsem se přestěhovat do Kroměříže a zúčastnit se přijímacího řízení na psychoterapeutické oddělení pro neurózy. Na tomto oddělení jsem pracovala 8,5 let. To byla pro mě vysoká škola psychoterapie. Každý z nás se vzdělával podle toho, co mu bylo bližší. Já jsem začala jezdit na arte výcvik k doktorce Darii Kocábové a porozuměla jsem tomu, že vzdělávání mě bude provázat celý profesní život. Nyní jsem sama lektorkou psychoterapeutického výcviku pro sestry na psychiatrii a pomáhající profese. Co Vás dovedlo do tohoto ateliéru? V roce 1992 jsem nastoupila na VŠ Atelier arteterapie v Českých Budějovicích. Šla jsem tam především kvůli titulu, abych byla co nejvíce profesně samostatná. Ve škole jsem viděla hrubé chyby, které jsem špatně snášela, a proto jsem po 2 letech školu opustila. Já jsem pro mnohé zajímavý pracovník, ale když mají zaplatit moji práci, tak jsem pro ně obyčejná zdravotní sestra.v roce 1992 jsem také nastoupila do týmu Linky důvěry v Kroměříži a cítila jsem, že jsem opět na nějakém rozcestí. Kamarádka Hanka Kristenová - výtvarnice, která vedla výtvarnou dílnu v léčebně v Kroměříži, odcházela na mateřskou dovolenou a nabídla mi v žertu, zda nechci jít na její místo. Najednou mi to připadalo jako ideální stav. Navázala jsem na program Hanky a zkoumala možnosti jak co dělat jinak. Jaké by podle Vás mělo být ideální arteterapeutické vzdělání? Klinický psycholog a absolvent např. UMPRUM, nebo jiné výtvarná škola. S jakými pacienty v léčebně pracujete? Spolupracuji s psychiatry, psychology, kteří mi sdělí, koho posílají, proč a co požadují. Do ateliéru přicházejí klienti s psychotickým onemocněním, depresemi, neurotickou poruchou, poruchy příjmu potravy, závislostmi, po sebevražedných pokusech, s poruchami přizpůsobení aj. Lze říci, že by nějaká skupina klientů na arteterapii lépe či hůře reaguje? Dalo by se to říct trošku jinak. U koho jsou největší pokroky, které mají trvalý zisk. A to by mohla být skupina pacientů, když to hodně zjednoduším středoškoláci, kteří pracují ve středně velké zátěži. Klienti s technickým vzděláním, pokud si nezváží, nezměří tak

54 neuvěří. To je můj úkol odpracovat si u něj, než mi uvěří, že terapii umím. Někteří klienti přijdou a sdělí mi: Já jsem výtvarné kopyto, ode mě nic výtvarného neuvidíte Ale co je zajímavé, že tito autoři výtvarných prací dělají největší pokroky. Jak pro Vašeho klienta vypadá první setkání s arteterapií? S každým novým mám vstupní pohovor a požádám ho o kresbu Ovocného stromu. Kromě toho, že nám kresba může pomoci v průběhu terapie, získám obraz o stupni vývoje grafomotoriky. Pokud klient chce, můžeme v určitém období terapeutického procesu prozkoumat jeho sdělení. Skupinová nebo individuální arteterapie? Činnostní, skupinová nebo individuální. Do činnostní přicházejí klienti, kteří jsou z různých oddělení. Do skupinové projektivní přicházejí klienti z oddělení 18 A, kde se léčí klienti s psychotickým onemocněním. Sedíme na zemi v kruhu, všichni máme stejné zadání, to znamená, že většinou tvořím s nimi. Když přijde řada na povídání o mé práci tak skupina mluví ke mně. Individuální terapie je nejnáročnější. Většinou nabízím tento program klientům z činnostní arteterapie. Setkáváme se odpoledne, jednou v týdnu. Atmosféra je intimní a můžeme ji využít ve zpracování trápivých témat. V takovýchto podmínkách se třináctá komnata otevírá snáze, než ve skupině. Jaké přístupy a techniky uplatňujete? V činnostní arte dopoledne většinou začínáme uhlem, tužkou, pastelkou. Není dobře podceňovat jakýkoliv materiál. Teď máme období, kdy často malují klienti s temperou. Je to dobrá příprava k olejomalbě. Povinnost arteterapeuta je umět všechny výtvarné techniky. Mám svoji vlastní metodiku, jak vést výtvarně neškoleného, aby namaloval, co cítí a byl s dílem spokojený. Cítil v sobě radost z dobře vykonané práce. Základem tvorby v sebevyjádření je pocit bezpečí. Po terapeutickém ošetření klienti tvoří ze sebe. To znamená, že nejsem učitelka výtvarných dovedností ale terapeutka, která ošetřuje, co je v osobnosti potřeba. Interpretujete? Nikdy. Vedu klienta tak, že si sám umí rozbor svého díla udělat, aby tak doma byl co nejvíce soběstačný. Ale během procesu se snažím na něj působit v mnoha směrech. Někteří klienti píší arte deník. Píší to, co si myslí, že bych o nich měla vědět. Pokud se nám podaří propojit vše, co děláme tak dochází k aha zážitku a klienti cítí vnitřní proměny. Jak vnímáte roli arteterapeuta v arteterapeutickém procesu? Arteterapie nám velice pomáhá, protože je ryzí. Čím je osobnost starší, tím je i zanášena zkušenostmi, které vždy nejsou dobré. Naučí se chytračit, naučí se vyhledávat úlevové polohy, je pohodlný, zbabělý. Obává se setkáním se sebou. Utěšuje se, že to není až tak zlé. Arteterapeut nese zodpovědnost za to, co s klientem dělá. Provázím ho procesem emočního uvolnění. A co je významné, je důvěra. Pokud není důvěra, není kvalitní vztah. Pokud není, vztah není terapie. Setkala jste se někdy s nějakou skepsí vůči Vaší profesi, ať už ze strany odborníků, kolegů, nebo pacientů? Se skepsí odborníků se setkávám často, ale je to jejich nevědomosti, takže já to přecházím. Často slyším jejich pojetí arte, že si malujeme...

55 Co podle Vás chybí české arteterapii? Respektovat základ, zákonitosti. Arte terapie lékař, doktor, zdravotník léčí. Učitel učí a vychovává. Hodně učitelů má zájem o arteterapii, ale to co mají dělat ve výtvarných výchovách, nedělají. Přicházejí do atelieru mladí, kteří nevědí, co je násadkové pero, co je linoryt. Teď nabízí na základních školách tvořivost, abstrakce, ale techniku a základní témata ne. V české arteterapii jsou často zájemci a ne odborníci a to je špatně. Do skříně se nakoupí pastelky, vodovky na dveře se napíše arteterapie a už je to. Už jsem se setkala klienty, kteří se bránili jít ke mně do ateliéru, protože si prožili v jiné psychiatrické léčebně masivní interpretaci od arteterapeuta. A už to nechtěli znovu prožít. Už z toho slova mu bylo zle. Napadá Vás nějaký příběh z praxe, o který byste se se mnou mohla podělit? Mám jednu klientku, kterou mám velmi ráda. Byla ve skupinové psychoterapii a byla to osobnost, která nebyla pro tuto terapeutickou práci vůbec vhodná - taková pracovitá a houževnatá, pořád nerozuměla, proč se v té skupině baví o tom, kdo měl rozvázané boty, kdo špatně umyl nádobí, když měl službu v kuchyni. Byla tady nešťastná, semlelo jí to více a více, až na tom hůř, než když do léčebny přišla. No a potom jsme začaly spolupracovat v individuální arteterapii a jí dělalo dobře to intimní prostředí to, že jsme tu spolu samy. A ta terapie se nám velmi podařila. Asi za 3 roky, v den mých narozenin, někdo tady zvoní, já jsem šla ke dveřím a ona tam stála. Projížděla Kroměříží, nedalo jí to a zastavila se za mnou. A říkala mi: Já jsem přišla s prázdnýma rukama, já pro vás nic nemám. No a já jsem jí řekla, že ona je ten dárek, protože se jí daří, je úspěšná, vypadá půvabně. A to mě vždycky těší, že ta terapie má trvání a jen my dva známe to tajemství, jak to bylo těžké.

56 M g r. L u ď e k Š t ě p á n e k arteterapeut Denního stacionáře psychiatrické léčebny Jihlava Jaká byla Vaše cesta k arteterapii a co Vás na ni přivedlo? Jsem vzděláním pedagog, vystudoval jsem pedagogickou fakultu výtvarnou výchovu v Českých Budějovicích. Když jsem končil tato studia, otevřel se tam bakalářský obor Arteterapie pod doktorem Kyzourem. Byl jsem jeden z těch prvních studentů, co tam studovali a s některými kolegy se stále vídáme v asociaci (Česká arteterapeutická asociace, pozn. autora). Když jsem studium dokončil, hledal jsem uplatnění mimo školství. Pracoval jsem v pedagogicko psychologické poradně, kde už jsem mohl dělat arteterapii podle vzoru doktora Kyzoura, měl jsem praxi v Psychiatrické léčebně v Českých Budějovicích a pak i praxi tady v Jihlavě, kde v té době ještě nebyl žádný ateliér, ale jen malování a kreslení. Asi po třech letech v pedagogicko psychologické poradně jsem se byl ptát, jestli by nebylo možné dělat zde arteterapii, no a teď už běžíme skoro třináctý rok. A proč zrovna arteterapie? Měl jsem pocit, že si víc rozumím s dospělými než s dětmi. Takže jsem ze školství chtěl odejít. Výtvarnou výchovu jsem měl jako základ, proto jsem se rozhodl pro arteterapeutické bakalářské studium, kde byl základ, aby se člověk výtvarně orientoval. Jaké by podle Vás mělo být ideální arteterapeutické vzdělání? No, já si myslím, že by to mělo být vysokoškolské vzdělání, např. bakalářské. Vzdělání by mělo obsahovat sebezkušenostní dlouhodobý terapeutický výcvik a pak samozřejmě další vzdělávání, práce pod supervizí apod. Arteterapeut není ten, kdo má jen víkendový kurz nebo učitelka, která si myslí, že když bude malovat něco jiného, může tomu už říkat arteterapie. Arteterapeut nemusí být výtvarník, ale měl by mít přehled ve výtvarném umění, ve stylech, v symbolice barev. Takže takový všeobecný výtvarný přehled. S jakými pacienty ve stacionáři pracujete? Jako arteterapeut pracuji s pacienty všech oddělení u nás, respektive s těmi, kteří mají volné vycházky tady po areálu. Jsou to schizofrenici, pacienti s bipolární poruchou osobnosti, silnou depresí, pacienti s psychózou. Pak mám terapeutické skupiny na oddělení závislostí, a také vstupuji s arteterapií na oddělení psychosomatických onemocnění. Lze říci, že by nějaká skupina pacientů na arteterapii lépe či hůře reagovala? To asi takhle říct nejde. Myslím si, že se spíš špatně spolupracuje s člověkem, který nechce, který se brání, který nemá motivaci, člověk který má z arte opravdu velký strach a nemá vztah k výtvarnu, nechce malovat, nechce kreslit. Nebo často lidé, kteří mají psychopatologickou osobnost. Takže nelze říct, která diagnóza, ale jaká osobnost člověka. Jak pro Vašeho klienta vypadá první setkání s arteterapií? Skupiny jsou otevřené, takže mám i pacienty, kteří tu jsou třeba potřetí. Pacientům, kteří přijdou poprvé, se představím, ukážu ji prostory a ateliér, nástěnku s tím, co jsme dělali minule nebo předminule, vysvětlím jim, co tady probíhá. K činnosti je motivuji. Často, když vidí, že malují ti ostatní, zapojí se také. Nenaléhám, když někdo nechce vyloženě říkám, ať se posadí a jen se dívají. Pokud se pacient opravdu nechce účastnit, domlouvám s ošetřujícím lékařem neb psychologem, aby se s tím člověkem domluvili, jestli sem opravdu chce chodit nebo ne. Nutit někoho je zbytečné.

57 Individuální nebo skupinová terapie? Převážně pracuji se skupinami. Dochází za mnou nebo já za nimi jednou týdně. Myslím si, že skupina je lepší pro ty, kteří nejsou tak motivovaní nebo mají nějaké obavy a úzkosti. Ve skupině se cítí bezpečněji. V druhé řadě jde o zážitek a jeho sdílení a o komunikaci. Obzvlášť tady v léčebně myslím, že skupinová terapie je pro pacienty větší jistotou. Individuálních arteterapií je tady pomálu. Domlouváme je, když se objeví člověk, který má cit k výtvarnu, chce malovat, chce tvořit a chce si semnou povídat. Samozřejmě musím komunikovat s psychologem a předávat mu informace - je takový můj supervizor. Jak říkám, on je ten zdravotnický personál a já jsem ten jiný odborný personál, takže tam musí být garance a spolupráce Jaké přístupy a techniky upřednostňujete? Zpočátku jsem chtěl vyzkoušet všechny možné techniky, aby se to střídalo, abychom pokaždé dělali něco jiného a sezení bylo kreativní. Nakonec jsem od toho ale částečně upustil, protože pacienti nejlépe přijímají techniky nejklasičtější - pastelka, voskovky, temperové barvy, vodovky, tuš a křída. Někdy materiál určím já, někdy jim nechávám na výběr. Když je to člověk výtvarně nadaný, tak se mu snažím nabídnout ještě něco jiného navíc, ale jinak zůstáváme u těch klasických školních materiálů. Nějaké olejomalby, linoryty a kombinace jiných technik vůbec neděláme - to bych ty lidi spíš odradil. Velice oblíbená je koláž, pacienti nemají strach, že něco pokazí a vyhovuje jim, že nemusí malovat. Témata jsou různé - rodinné, partnerské vztahy, sociální témata, nějaké výročí, oslavy, rituály, dovolená. Můžeme se například vrátit do minulosti, k rodičům, kteří již nežijí, do dětství, do školních let, pracujeme s fantazií. Vždy by jim to téma ale mělo být blízké a neměli by se zaleknout. Interpretujete? Já samozřejmě interpretuji, ale ne naplno otevřeně před pacientem, spíš ve své hlavě a pokládám dál dotazy k tématu. Rozdíl je, že já nediagnostikuji, ale interpretuji a to jak jednotlivé symboly, barvy, tak celý proces. Snažím se přes ty obrázky dostat k něčemu, o čem si budeme povídat, k čemu s pacientem dojdeme společně. Jak vnímáte roli arteterapeuta v arteterapeutickém procesu? Snažím se zaprvé seznámit a motivovat, protože nezáleží na tom, jestli pacient umí nebo neumí malovat, a neměl by z toho mít strach. Vysvětlím jim, jak pracovat s materiálem a po zadání tématu do procesu vlastně nezasahuji, neříkám jim, jak má obrázek vypadat. Spíše se ptám, jestli je s ním pacient spokojený, jestli už ho dokončil, jestli nechce něco změnit. Potom se v terapeutické části o obrázku bavíme, vyhodnocujeme tvorbu, povídáme si o tom, co se povedlo a co ne. Samozřejmě také záleží na onemocnění u osob se závislostí a psychosomatických pacientů a neurotiků ta arteterapie není jen o zážitku. S obrázky jdeme více do hloubky a dostáváme se k jádru věci stejně jako na psychoterapeutické skupině. Setkal jste se někdy s nějakou skepsí vůči Vaší profesi, ať už ze strany odborníků, kolegů, nebo pacientů? Tak u pacientů je to spíš polekání, na základě jejich zkušeností ze základní školy, kde je paní učitelka špatně motivovala, špatně známkovala a teď se cítí tak, že neumí malovat a mají k tomu trošku odpor. Často jsou to lidé staršího věku nebo muži, kteří pracují celý život v továrně nebo v zemědělství a k výtvarnu nemají blízko. Lidé se také bojí toho, aby se nedozvěděli něco, nebo abych se já nedozvěděl něco, co nechtějí. Skepse od laické veřejnosti je spíše očekávání toho, že člověk bude z obrázku hádat jako za skleněné koule.

58 I mí kolegové si někdy myslí, že z obrázku přečtu úplně všechno, ale arteterapie není diagnostika. Symboly a barvy jsou pro mne základ k tomu, že můžu rozvést rozhovor a terapeutickou část. No a pak samozřejmě hraje roli to, že pracuji ve zdravotnictví. Profese arteterapeut ve zdravotnictví od října minulého roku existuje, sláva. Ovšem stále ještě nejsme zdravotničtí pracovníci, což je trošku handicap jak po stránce finanční, tak v celkovém přijetí arteterapeutické profese a toho, že děláme s člověkem něco víc než malování. Ale to je teď spíše věcí ministerstva zdravotnictví. Myslím, že s psychology je výborná spolupráce, že si rozumíme. S doktory to je spíše o tom, jestli jsou naklonění spíše biologicky, ti si myslí, že je arteterapie trošku jako z jiné planety a nebo psychoterapeuticky, u těch vidím větší zájem. Přece jen je to něco jiného, než to, co vidí na odděleních v rámci komunit a vizit, protože já nosím kresby z atelieru. Což je někdy zajímavé, když paní na oddělení je depresivní, nemluví, kouká z okna, nic se s ní nedá dělat a pak přijde sem a namaluje veselý obrázek, požívá celou paletu barev a dokáže tady být úplně bezprostřední. Co, podle Vás, chybí české arteterapii? No myslím si, že zásadním zlepšením by bylo dotáhnutí spolupráce s tím ministerstvem zdravotnictví. To by bylo výborné, protože spousta arteterapeutů pracuje ve zdravotnictví a problematiku jejich profesního zařazení musí řešit. Potom by to měly být školy, které budoucí arteterapeuty vzdělávají. Součástí vzdělávání by mohl být dlouhodobý výcvik akreditovaný právě Ministerstvem zdravotnictví nebo Ministerstvem práce a sociálních věcí, protože jenom Ministerstvo školství v dnešní době nestačí. Napadá Vás nějaký příběh z praxe, o který byste se se mnou mohl podělit? Zážitek mám s pánem, kterého poslali z přijímacího oddělení, nevím, co tam přesně bylo, snad nějaké těžší duševní onemocnění, nevzpomínám si. Pán v životě nekreslil, a když přišel na první setkání, řekl, že prostě malovat nebude. Dost důrazně. Pravděpodobně čekal, že mě naštve a že ho vyhodím. Souhlasil jsem s tím, že malovat nebude a že se bude dívat. Když jsme přešli do té terapeutické části, najednou si chtěl povídat. Řekl jsem mu, že musím dát přednost především těm, kteří malovali. A na něj pak opravdu zbylo jen velmi málo času. Pán přišel za týden zas. Řekl mi, že bude malovat, ale jen svůj dům. Takže všichni malovali něco svého, co sem jim určil a on si namaloval svůj dům. Pak jsme došli k tomu, že on se vlastně chtěl bavit o svém domě, o své dceři, o tom jak to tam u nich funguje nebo nefunguje atd. Posléze souhlasil, že bude malovat s ostatními zadané téma, které ale dokončil během deseti minut a zase si namaloval svůj dům a v něm dceru. Další setkání už bylo v pořádku. Pracoval, byl motivován, měl jsem z něj velmi dobrý pocit. Nakolik se na tomto úspěchu podílela i léčba ostatních doktorů a psychologů, to nemůžu říci. Důležitá je pro mě reflexe. Když se s pacientem například potkáme po dvou nebo třech letech, on se rozzáří a řekne: Já si na Vás vzpomínám. My jsme malovali tohle a tohle a nebo: Já jsem měl obrázek někde na výstavě,..rád stále maluju.. to je to ocenění, ta zpětná vazba pro mě, že si pacient z celý té léčebny pamatuje, že u mě tady byl nějaký zážitek a že to bylo příjemné.

59 B c. H a n n a h K o d a d o v á, vedoucí střediska Hradec Králové o.s. Péče o duševní zdraví Jaká byla Vaše cesta k arteterapii a co Vás na ni přivedlo? Arteterapie si našla mne - ne já ji. V roce 1997 jsem odešla ze školství a hledala jsem práci, která bude svým způsobem tvůrčí, bude to práce s lidmi a bude mě zajímat. Naskytla se mi příležitost pracovat v psychiatrické léčebně (v Havlíčkově Brodě, pozn.autora), kde mi nabídli, že bych mohla dělat arteterapii. Protože jsem s ní neměla žádné zkušenosti, potřebovala jsem vzdělání. V té době bylo v Čechách možné arteterapii buď studovat na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, nebo se přihlásit do dynamicky orientovaného sebezkušenostního výcviku SUR specializovaného na arteterapii. Vybrala jsem si výcvik. Jaké by podle Vás mělo být ideální arteterapeutické vzdělání? K tomu vzdělání se nemohu jednoznačně vyjádřit. Myslím si, že arteterapeut měl mít vzdělání nějakého dlouhodobého typu, protože během roku člověk nevyzraje k tomu, aby mohl být terapeutem. Je nutná vlastní zkušenost a určitě i pár let, kdy člověk projde určitým zráním a současně se učí arteterapeutické postupy, poznává principy. Tak zraje i profesně. Nemyslím si, že je nutné, aby to byl přímo výtvarník - akademik. Je nutné, aby měl dostatečnou znalost výtvarných technik, byl kreativní a schopný propojit tvůrčí energii s prožitkem. Je nutné, aby byl vzdělaný terapeut. S jakými pacienty jste pracovala? Nejčastěji s lidmi s psychotickým i s neurotickým onemocněním a s dětmi. V současnosti vedu kurzy v arteterapii. Aktivně provádím arteterapii v Péči o duševní zdraví, kde také pracuji. A dělám arteterapeutické programy i pro děti - dle zájmu. Lze říci, že by nějaká skupina pacientů na arteterapii lépe či hůře reagovala? Ne. Spíš je to osobnostní záležitost, někdo má blíž k výtvarnému projevu, někdo se graficky prostě nevyjadřuje a je to pro něj nepříjemné. A není to ovlivněné nemocí, kterou má. Jak pro Vašeho klienta vypadá první setkání s arteterapií? Mám soubor technik, které používám u prvního setkání. Například kreslený dotazník strom, na kterém jsou různě se tvářící a různě ležící, visící, stojící, šplhající postavičky. Lidé si kreslí svoje jméno, kontakt, místo. Je to různé. Nejraději na začátku terapeutických setkání pracuji s pastelkami, protože je lidé znají a nebojí se je vzít do ruky. Skupinová nebo individuální terapie? Obojí. Vůbec nehodnotím výhody a nevýhody. Záleží na tom, kam se lidé mají dostat a jaký je cíl terapie. Na psychiatrické léčebně pacienti již přicházeli se zadáním skupinové, nebo individuální arteterapie. Jaké přístupy a techniky upřednostňujete? Myslím si, že v postatě neexistuje technika, která by byla lepší nebo horší. Vždycky záleží na člověku, který přijde. Podle jeho naturelu, podle toho, co se má v setkání stát, kam směřuje cíl. Jestli je to skupina, kterou vidím jednou za týden, jedno setkání, nebo jestli je to opakující se aktivita. Jestli je to člověk, se kterým mám pracovat individuálně, jak je ohraničený čas. Všechno hraje roli. Ráda pracuji s temperami, různými tónovači, hlínou, provázky. Důležité je, aby byl arteterapeut tvůrčí. Musíte umět reagovat na konkrétní

60 situaci a konkrétní klienty. Interpretujete? Většinou ne a nebo opisem. Neříkám : To, co jste nakreslil, znamená. Ptám se: Co to pro vás znamená? a nechám lidi, aby povídali. Každý člověk je schopen vidět jen určitý úsek svého života, nebo situace, a pokud se má posunout někam dál, něco změnit tak to, že mu řeknu, že za rohem něco je, mu nepomůže. Pomůže mu to, že ho za ten roh dovedu a on tam nahlédne sám. Jak vnímáte roli arteterapeuta v arteterapeutickém procesu? Arteterapeut je v procesu arteterapie primárně pro člověka, který přichází. Upravuje prostředí tak, aby mohla nastat změna, pro kterou si přišel. Může chystat barvy, představovat techniku, tvořit spolu s ním. Někdy jsou situace, které se zpracovávají tak těžké, že kdyby v tom byl člověk ponechán samotný, tak mu spíš ublížím než pomůžu. Je to hodně o citu. O citu rozeznat s čím člověk přichází. Kdy je dobré, aby měl svůj prostor a tvořil sám, a kdy je naopak lepší příjít k němu a tvořit s ním. Chybí podle vás něco české arteterapii? No, přijde mi, že arteterapie je v Čechách stále moc mladý obor. Je hodně učitelů a hodně pedagogů, kteří dělají arteterapii a je málo zdravotníků, kteří dělají arteterapii. A přitom si myslím, že ve zdravotnictví má arteterapie mnohem větší uplatnění. Terapie znamená léčení. Zdravotnictví má málo arteterapeutů, protože vlastně není zdravotnická škola, která by učila expresivní terapie. Od pedagogů neočekávám léčení. Pro ně je spíše artefiletika. Ta do školství patří. Myslím si, že dramaterapie, arteterapie, muzikoterapie jsou obory, které mají minimálně na psychiatrii místo, protože hodně lidí, kteří duševně onemocní, jsou lidé tvůrčí. A ten svůj tvůrčí potenciál mohou nasměrovat k nějakému procesu, který jim pomáhá a ulevuje od těch stavů, které jsou pro ně těžké. Setkala jste se někdy se skepsí vůči vaší profesi, ať už ze strany odborníků, kolegů, nebo pacientů? Ne, já jsem setkala s úplně jiným přístupem. Já jsem arteterapii začínala dělat v době, kdy ji v ČR znalo jen relativně málo lidí. Arteterapie přišla do systému, který byl léta zajetý a spousta lékařů i dalších zaměstnanců psychiatrie tak brali arteterapii jako jednu z ergoterapeutických dílen. Nějaký čas trvalo, než si zvykli,že arteterapie je něčím jiným. Ale postupem šasu se i toto změnilo. Možná i proto, že i pacienti kteří přicházeli na arteterapii ji hodnotili velice dobře. Napadá Vás nějaký příběh z praxe, o který byste se se mnou mohla podělit? No myslím že mám několik příběhů, které byly výrazné. Jeden takový příběh o paní, která na začátku, když jsme se potkaly, tak mi říkala:,,já neumím kreslit a nechci kreslit. Pak jí zaujala technika suchý pastel a ona začala dělat velice rychlé a výtvarně zajímavé obrázky. A ty obrázky měli v sobě velmi hluboké obsahy. Ona se v tom našla tak, že tvořila i potom, co přišla domů (z psychiatrické léčebny, pozn.autora). Nakreslila spoustu obrazů, některé přivezla ještě ambulantně. To byla taková hezká arteterapeutická práce, krátké setkání, velice intenzivní, kdy ta žena opravdu potřebovala vytvořit jenom ten prostor. S ní jsem stále v kontaktu. Nebo si vzpomínám na pána, který prožil těžké trauma tragického úmrtí vnuka. Jeho bolest byla tak obrovská, že se o ní nedalo hovořit. Přesto bylo třeba ji dostat ven. Tvořili jsme společně, na desku jsme barvy přímo házeli. Nešlo tam nechat toho člověka samotného. A vzniklo výtvarně velice zajímavé, živé, krásné dílo, ve kterém bylo

61 zanecháno obrovské množství bolesti. K tomu se nedá říct nic víc Když prožijete s někým takhle těžký příběh a projdete celým procesem, v něž se ten zážitek zpracuje, tak to ve vás zůstane. Není to bolest, přestože byla přítomna, je to síla toho prožitku. Ta bolest zůstala v tom obrazu. Ten muž byl krátce na to propuštěn a pak už jsme se v léčebně nepotkali. To je takový příběh s hezkým koncem.

62 P Ř Í L O H A Č. 2 V Ý T V A R N É P R Á C E P A C I E N T Ů P S Y C H I A T R I C K É L É Č E B N Y K R O M E Ř Í Ž Obrázek č. 1: STROM; kresba tužkou, Obrázek č. 2: OVOCNÝ STROM; kresba 21x29,7 cm, 1999 tužkou, 21x29,7 cm, 1999 Obrázek č. 3: OVOCNÝ STROM, kresba Obrázek č. 4: OVOCNÝ STROM; kresba tužkou, tužkou 21x29,7 cm, x29,7 cm, 2005

63 Obrázek č. 5: BEZ NÁZVU; kombinovaná technika, 60x70 cm, 2001 Obrázek č. 6: CO SE MNĚ V ŽIVOTĚ OPAKUJE; kombinovaná technika, 30x42 cm, 2008

64 Obrázek č. 7: MANDALA; tempera, 42x42 cm, 2009 Obrázek č. 8: PŘÁNÍ; akvarel, 20x20 cm, 2006

65 Obrázek č. 9: SEN; suchý pastel, 61x36 cm, 2009 Obrázek č. 10: AUTOPORTRÉT; Olejový pastel, 45x62 cm, 2002

66 Obrázek, č. 11: BEZ NÁZVU; kresba tužkou, 21x29,7 cm, 1999 Obrázek č. 12: BEZ NÁZVU; perokresba, 29,7x 21 cm, 1999

67 Obrázek č. 13: BEZ NÁZVU; olej na plátně, 80x60 cm, 2003 Obrázek č. 14: DOORS; olej na lepence, 80x60 cm, 1998

68 Obrázek č. 15: BEZ NÁZVU; koláž, 30x42cm, 2005 Obrázek č. 16: MŮJ STAV PŘI Obrázek č. 17: MŮJ STAV PŘI NÁSTUPU DO PL; koláž, 30x42, 2008 ODCHODU Z PL, koláž, 30x42, 2008