Dřevo ve stavbách od pravěku po současnost. Petr Pimek Petr Brestovanský

Transkript

1 Dřevo ve stavbách od pravěku po současnost Petr Pimek Petr Brestovanský

2 Obsah Stromy němí svědci staletí 5 Fenomén dřevo 6 Vývoj pravěkých obydlí v mladší době kamenné v Příšovicích 8 Dlouhé domy 10 Vývoj bádání o domu v období mladšího neolitu v datech 10 Popis domů z Příšovic 14 Kontinuita sídelního prostoru 17 Unikátní druhová skladba lesa v jižní části Libereckého kraje 17 v mladší době kamenné Objev středověké dřevěné stavby z 13. století v Hrádku nad Nisou 18 Podstávkové domy 22 Renesanci na našem území prožívají dřevostavby od počátku 21. století 24 I na začátku tohoto příběhu bylo dřevo 43 Detail konstrukce rohu roubené polozemnice

3 Stromy Němí svědci staletí. Dokáží přečíst celé generace lidí. Ve stínu jejich korun se lidé rodí i umírají Jsou plícemi této planety, poskytují domov mnoha živočichů. Poutníkům poskytují stín a příjemný chládek v parném letním dnu, ale i úkryt před náhlým deštěm. Mají mnoho důležitých funkcí a jejich význam je nenahraditelný. V neposlední řadě jsou výrobci jedné základní stavební suroviny, která ovlivňovala a stále ovlivňuje naše každodenní počínání a život. 4 / 5 Dřevo. Surovina, s kterou se každý den setkáváme a používáme v každodenním životě. Tužkou ve škole počínaje a stavebními materiály vyrobenými ze dřeva konče.

4 FENOMÉN DŘEVO Dřevo je společně s kamenem základní surovina, kterou používal člověk od prehistorických dob. Patří vedle kosti a rohoviny mezi organické suroviny. Na rozdíl od kamene se dochová jen pouhý zlomek dřevěných nástrojů a výrobků, které člověk v minulosti používal. Dřevo podléhá přirozenému rozpadu, ale ve vlhkém kyselém prostředí rašelinišť, nebo naopak v suchých podmínkách pouštních oblastí se velmi dobře uchovává. V České republice se dřevěné výrobky velmi často nalézají ve slatiništních půdách, v jílu, či pod vodou (například ve starých hornických dílech). Od pravěku si lidé osvojili téměř všechny techniky mechanického obrábění dřeva kácení, dlabání, štípání, tesání, hoblování, strouhání, broušení, pilování, hlazení, či vrtání. Později se používáním kovových nástrojů dřevařské a tesařské práce zrychlily a zjemnily. Mezi nejstarší předměty vyrobené ze dřeva patří velice vzácné nálezy dřevěných oštěpů, které pocházejí z období před cca let z lokality Schöningen. Tam oštěpy sloužily k lovu velkých savců, především koní. Rádi bychom představili tento fenomén ve stavebnictví. Dřevo se ve stavebnictví využívá nejen k pomocným konstrukcím, plotům atd. Ale vždy bylo používáno i pro stavbu obydlí ať v pravěku, nebo v dnešní moderní době. Díky rozvoji technologií na zpracování dřeva se začíná hojně využívat i na výrobu izolačních a konstrukčních prvků. Nic nebylo pro stavbu budov bližší a cenově přijatelnější než využití lokálně dostupných materiálů. Především se jednalo o dřevo z vykácených lesů. V dnešní době je tato výhoda vzhledem k dopravním možnostem a obchodním zájmům obchodníků trochu potlačována. Nicméně přesto se stále jedná o obnovitelnou surovinu, která nezanechává žádnou ekologickou stopu a během svého vzniku zlepšuje životní prostředí. To se nedá říci o jiných stavebních materiálech, které pro svůj vznik potřebuji nevratné zásahy do přírody a spotřebují značné množství energie. Přibližně do doby před rokem 1800 byla zřizována obytná a hospodářská stavení coby čistě dřevěné stavby. Přírodní kámen, který byl v místě k dispozici, stejně jako hlína a písek z místních lomů, byly původně pouze pomocné materiály pro základy a podlahy. Později ale byly ve stále větší míře využívány pro stavbu zdiva. Hlavně kvůli úsporám dříví a z důvodu protipožárních předpisů. Zdrojem dalších stavebních materiálů jako sláma a len, zvířecí chlupy, také kravský nebo koňský hnůj a rovněž včelí vosk byly rozličné hospodářské činnosti. Tak vznikaly domy harmonicky propojené s krajinou, zachovávající unikátní místní charakter. Z důvodu toho, že se venkovské stavby omezovaly na několik málo druhů stavebních materiálů používaných na všechny stavební části, došlo ke sjednocení jejich celkového vzhledu. Tyto rozličné materiály byly ručně získávány a také upravovány, čímž vznikaly živé povrchy. Změny společenského postavení investora, proměny využití budov, další stavební předpisy, dobové styly s krátkou životností, ale především další rozvoj stavebních technik a technologií zpracování měly vliv na měnící se tvář budov. Postupující industrializace, nárůst možností dopravy, centralizovaná výroba stále většího počtu umělých stavebních materiálů, používání nových a také dovezených stavebních materiálů, potáhlo všechny oblasti sjednocujícím závojem šedi. Znovuoživení řemeslných stavebních tradic a návrat k osvědčeným přírodním materiálům při současné péči o stavební fond předávaný z generace na generaci zachovává regionální jedinečnost, popř. ji opětovně vytváří. Zde jsou míněny především stavební technologie se dřevem a hlínou, ale rovněž využití vápna pro omítky a malířské práce. Vývoj izolačních materiálů na bázi dřeva a jílu umožnili dřevěným stavbám akceptovatelná energeticky úsporná stavební řešení. Nesporná je ekologická kvalita dřevěných domů postavených z několika přírodních, regionálně nalezených materiálů. Možná v tomto tkví univerzální klíč ke stále se zvyšujícímu zájmu o tento typ domů coby nemovitosti pro zbytek života. Pro celoroční obývání není nic útulnějšího než dům ze dřeva. Vzhledem k svým tepelně izolačním vlastnostem, které velmi převyšují uměle vytvářené stavební materiály, poskytuje v létě chládek, v zimě zase teplo. Ve všech lesnatých oblastech s kontinentálním podnebím byly zřizovány obytné světnice ze dřeva. Stavební materiál zde byl k dispozici v dostatečném množství. KŘIVOLÍK Rekonstrukce ohrazení čtvercových polí v eneolitu VŠESTARY Konstrukce středověké studny OSADA KŘIVOLÍK u České Třebové Rekonstrukce paleolitické chýše Vizualizace domu s nosnými obvodovými stěnami ze středověku 6 / 7

5 VÝVOJ PRAVĚKÝCH OBYDLÍ V MLADŠÍ DOBĚ KAMENNÉ V PŘÍŠOVICÍCH ( BC) Při archeologickém výzkumu se podařilo objevit zcela novou a unikátní část vesnice z mladší doby kamenné, kterou můžeme datovat do mladšího období (fáze) tzv. kultury z keramikou vypíchanou. Jedná se o první zemědělce, kteří se v tomto místě usadily v době před šesti a půl tisíci lety. Tedy v době, kdy ještě 1,5 tisíce let zbývalo do sjednocení Egypta Narmerem a téměř 2 tisíce let do stavby první stupňovité pyramidy faraóna Džóséra v Sakkáře. Nález půdorysů sedmnácti domů a dílen kruhovitého až oválného půdorysu mj. na výrobu broušené kamenné industrie a štípané pazourkové industrie a to vše v pravidelném uspořádání nemá v Libereckém kraji ani v České republice obdoby. Dle ústního vyjádření jednoho z předních odborníků na neolit Ivana Pavlů ze srpna roku 2008 podobný půdorys sídliště s výrobními a pracovními areály není znám z tohoto období nikde ve střední Evropě, a to ani v Německu, kde jsou sídliště této kultury nejlépe prozkoumána. Další významnou okolností je, že část nalezené vesnice osídlené ve 2 fázích nedaleko pravého břehu Jizery, nebyla téměř po celou dobu až do současnosti narušena jinou kulturou. Všechny domy měly delší stěny orientovány ve směru sever-jih. Kratší strany na severní a jižní straně domu byly konstruovány tak, že nezanechali ani u jednoho z domů žádné stopy. Domy vytvářejí na příšovickém sídlišti dvě řady ve směru východ- západ. V severnější řadě je celkem devět domů, kdy až na jeden případ se vzájemně všechny svými půdorysy respektují. Superpozice je zaznamenána pouze v jenom případě, a to u domů číslo 7 a 8. Druhá řada má celkem šest půdorysů domů. Typově se jedná o domy, které mají delší stěny ve své střední části lehce ven vypouklé, nebo se jedná o domy trapézovitého půdorysu, kdy severní strana je kratší, nežli strana jižní. Někdy bývají dlouhé stěny zdvojeny v celé své délce, jako u domu číslo 13. V půdoryse domů jsou po obvodových stěnách patrné žlábky a v nich se tmavším zabarvením výplně odlišují jednotlivé kůly. Trojice sloupů, které podpírají konstrukci střechy jsou navzájem od sebe vzdáleny 6 9 metrů. Celkově domy na příšovickém neolitickém sídlišti ztrácejí svoji uniformitu a v detailech se často různí, je patrná tendence k celkovému zkracování domů, ke zvětšování rozestupů trojic nosných kůlů. V případě domu číslo 14 jsou zachyceny pouze dva kůly v řadě a v některých domech se hluboké jámy po nosných kůlech ztrácí docela. Menší domy se blíží čtvercovému půdorysu o stěnách dlouhých zhruba 7 metrů a konstrukce střechy bývá podepřena jen šesticí kůlů při severní a jižní stěně. 8 / 9 PŘÍŠOVICE Půdorys neolitického domu s apsidou, let BC

6 DLOUHÉ DOMY Vývoj bádání o domu v období mladšího neolitu v datech (kultury s vypíchanou keramikou) 1931 L. Franz zveřejnil v Germanii předběžnou zprávu o domu ve Stvolíkách. Podle Marie Zápotocké se jednalo o první dokumentovaný dům kultury s vypíchanou keramikou v Čechách (Zápotocká 1999) Jaroslav Böhm píše ve své Kronice objeveného věku o tom, že: Celý obsah života lidu (vypíchané keramiky) zůstává týž (jako u volutové). Nemění se tvary chat, zemědělství a chov dobytka tvoří stále základ hospodářského života, nástroje zůstávají tytéž. Změna se týká jen keramiky (Böhm 1941, 130) Jiří Neustupný uveřejnil ve svém Pravěku Československa půdorysy několika domů z období StK a uvádí některé detaily staveb: Chata ve Stvolínku (Stvolínky u České Lípy) měla rozměry 15 8 m. Na obr. 21 půdorys chaty kultury s vypíchanou keramikou z Postoloprt u Žatce, chata č. 15, délka 34,2 m. Předsíň, obětní výklenek a velká síň se 4 pecemi. Nosné kůly vnějších stěn byly postaveny do žlabů (Neustupný 1960, 98 a 99, obr.21) Jan Filip použil do své publikace obrázek nekompletního půdorysu domu vypíchané keramiky ze Zwenkau u Lipska (zdvojené řady po kůlech v obvodových stěnách, uprostřed ven vypouklé stěny 1 ). Dále píše o tom, že: Větší stavby se ještě udržují (někdy jsou více lichoběžníkové) jako svědectví, že zatím v dosavadní společenské organizaci nedošlo k zásadním změnám (Filip 1962, 37 a 39) Jiří Hrala uvádí ve svém Malém labyrintu archeologie: V osadách stála podélná obydlí s víceřadou kůlovou konstrukcí, někdy lichoběžníkového půdorysu, nadměrně velké stavby, jaké byly v osadách lidu s volutovou keramikou, nejsou z tohoto období známy (Hrala 1976, 363) V Pravěkých dějinách Čech se praví: Situace ve výzkumu (sídlišť StK) není zdaleka tak příznivá jako ve výzkumu kultury keramiky lineární. Ani jedno z mladoneolitických sídlišť nebylo zkoumáno v takovém rozsahu jako lineární sídliště bylanské, březenské a chabařovické. Je pochopitelné, že výpovědní schopnost nálezů z menších výzkumů, kdy se zachycovaly jámy nebo skupiny jam a jen tu a tam jednotlivé chaty nebo jejich části je nižší. V Bylanech, kde pozdní vypíchaná keramika byla zjištěna na části terénu předchozího osídlení lineárního, jde také jen o zachycení malého zlomku osady. Dále jsou zde půdorysy chat z období vypíchané keramiky Libenice (okr. Kolín), Stvolínky (okr. Česká Lípa), Postoloprty (okr. Louny) (Pleiner a kol. 1978, 207,218) O patnáct let později Vladimír Podborský v Pravěkých dějinách Moravy píše něco podobného: Většina poznatků o životě lidu s VK pochází z náhodných a nesystematických výzkumů sídlišť. Žel, ani jediné nebylo zkoumáno v takovém rozsahu, aby podalo svědectví o bytové kultuře, 1 Podobný půdorys byl zachycen výzkumem v roce 2007 i v Příšovicích. hospodářství, velikosti a celkovém uspořádání osady. Předpokládá se, že sídlištní podmínky se celkem nelišily od staršího neolitu; také typ staroneolitického velkodomu s pětiřadou konstrukcí přetrval, jak víme ze sousedních oblastí, zejména z Čech i do doby rozkvětu VK (Podborský a kol. 1993, 104) V tomto roce Velké dějiny zemí Koruny české informují, že: Vnitřní náplní se kultura s VK ve starším stupni příliš neodlišuje od kultury s lineární keramikou, v mladším stupni se objevuje nový typ domů lichoběžníkový, nejužší stranou orientovaný proti větru. Další vývoj pak spěje k domu se třemi řadami kůlů, konstrukce je mnohem pravidelnější (Bláhová-Frolík -Profantová 1999, 50) V Encyklopedii pravěku se píše: Naše země byly jakýmsi těžištěm kulturního okruhu prvních zemědělců mezi Slovenskem a Francií, měly nejhustší osídlení v době lineární keramiky. VK vznikla nejspíše zde (v SZ Čechách) již na přelomu 6. a 5. tisíciletí př. Kr. Situace se změnila kolem poloviny 5. tisíciletí př. Kr., když pod tlakem nového obyvatelstva s MMK se lid VK vytrácí nejprve na Moravě a pak i v Čechách. Pokračovala stavba dlouhých domů, některé osady byly už hrazeny palisádou (Pavlov). Objevují se osady na výšinách (Kouřim, Praha-Střešovice, Praha-Vinoř). Objevují se rondely (Bylany, Lochenice, Praha-Krč, Vochov) (Sklenář-Sklenářová-Slabina 2002, 398) Ivan Pavlů píše: Systém uspořádání současných domů v mikroregionu se rozvolňuje podobně jako konstrukce jednotlivých staveb. Domy a tudíž jednotlivá hospodářství vytvářejí často spíše samoty 2 umístěné na větší vzdálenosti, což by svědčilo rovněž pro určité změny v systému zakládání polí. Významným rysem teritoriality tohoto období je soustřeďování činností na jednom místě, což se projevilo budováním okrouhlých rondelových příkopů v mladším období kultury s vypíchanou keramikou (Pavlů 2004, 21) Výpravná publikace Pravěká Praha zaznamenává, že přechod od lineární k vypíchané keramice se odehrál někdy mezi léty př. Kr. a pokračuje: Na počátku vývoje kultury s VK lze pozorovat kontinuitu v konstrukci domů z období kultury s LnK. Novinkou v architektuře domu jsou trapézovité půdorysy, které mají širší stranu vždy uzavřenu základovým žlabem. V průběhu kultury však zcela vymizely 3 jámy podél dlouhých stěn domů a tím i kontexty obsahující datovací materiál pro přesnější chronologické zařazení těchto domů. Proto je také k dispozici málo materiálu pro posouzení období přechodu od kultury s VK do čistě lengyelského období. Na sídlištích se častěji objevují rozsáhlé podlouhlé jámy, které jsou vzhledem ke své nepravidelné členitosti interpretovány jako exploatační jámy hliníky. O rozsahu a vnitřní struktuře obytných areálů toho vzhledem ke stavu výzkumu nevíme mnoho 4 (Lutovský-Smejtek a kol. 2005, 189,194). 2 Řady domů v Příšovicích jsou důkazem pro soustředění více domů na jednom místě. 3 Dlouhé jámy vymizely, ale plošným odkryvem na našem sídlišti byly objeveny kruhovité nebo eliptické exploatační jámy primárně hliníky (sekundárně dílenské prostory), které jsou ve zřejmém vztahu k domům. V Příšovicích se vyskytovaly severně, severozápadně, či severovýchodně od domu a poskytují nám datovací materiál. 4 Myslím, že sídliště v Příšovicích (Stk III/IV-V) nám dokáže část těchto informací vhodně doplnit. 10 / 11

7 Rekonstrukce dlouhého neolitického domu, 5 tisíc let BC Pohled na neolitický dům s pecemi v popředí VŠESTARY Interiér neolitického domu Detail konstrukce sedlové střechy 12 / 13

8 Popis domů z Příšovic Dům číslo 1 Zjištěná délka východní stěny domu je 8,5 metru. Ze západní stěny zbyly v půdoryse jen dvě kůlové jamky. Šířka domu je zhruba 7 metrů. Zachovány jsou minimálně tři kůlové jámy po nosných kůlech (o průměru 0,3 0,4 m). Stěny jsou tvořeny žlábky a potom na ně navazují jednotlivé jamky po kůlech. Dům číslo 2 V půdoryse zachována západní a východní stěna domu o délce 12,4 a 11,6 metru. Celkový půdorys domu je spíše lichoběžníkovitý. Šířka je 7,1 metru v jižní části domu, u severní stěny 5,2 metru. Dobře patrné zdvojené trojice kůlových jam po nosných kůlech v severní části domu indikují zřejmě konstrukci části patra. Kůly jsou od sebe vzdáleny 1 metr 5. Stěny jsou tvořeny žlábky, v nich jsou patrné stopy po jednotlivých kůlech v různých rozestupech. Dům číslo 3 Zachovány stopy východní stěny domu o délce 5,8 metru. Ze západní stěny zbylo jen několik kůlových jamek. Celkový půdorys domu je spíše lichoběžníkovitý. Šířka se pohybuje od 6,5 metru v severní části zachovaného půdorysu až po 7,5 metru v jižní části domu. Zachována jedna trojice kůlových jam po nosných kůlech. Stěny jsou tvořeny žlábky, v nich jsou patrné stopy po jednotlivých kůlech v různých rozestupech. Dům číslo 4 Zachovány stopy po západní a východní stěně domu o délce 6,9 a 10,2 metru. Půdorys domu je spíše lichoběžníkovitý. Šířka je 6,8 metru v severní části domu, u jižní strany půdorysu 7,2 metrů. Dobře patrné byly dvě trojice kůlových jam (o průměru 0,35 0,45 m) po nosných kůlech (sloupech), které jsou od sebe vzdáleny 6,75 a 7 metrů. Stěny jsou opět tvořeny žlábky, a v nich jsou patrné stopy po jednotlivých kůlech v různých rozestupech. Dům číslo 5 Zachovány stopy po západní a východní stěně domu o délce 12,5 metru. Stěny jsou lehce ven vypouklé. Šířka je 7,1 metru uprostřed domu, u severní stěny 5,7 metru. Dobře patrné byly dvě trojice kůlových jam po nosných kůlech (sloupech), které jsou od sebe vzdáleny 8,5 9 metrů. Stěny jsou tvořeny žlábky, a v nich jsou patrné stopy po jednotlivých kůlech v různých rozestupech. Jako u jediného domu je zde doložena oprava stěny. Západní stěna byla vidličkovitě vyhnuta směrem dovnitř domu a byla zkonstruována přímo přes nosný kůl (objekt 1366) ze severnější trojice. Při východní stěně je dobře viditelný přístavek. Dům číslo 6 Půdorys tohoto domu je nejhůře zachován. Z fragmentárních stop se dá usuzovat nejspíše na východní stěnu domu o délce 4,9 metru. Ze západní stěny zbylo v půdoryse jen několik kůlových jamek. Šířka je 6,7 metru. Část stěny byla tvořena žlábky, v nich jsou patrné stopy po jednotlivých kůlech v různých rozestupech. Dům číslo 7 Jedná se o nejdelší zachovalý půdorys dlouhého domu na lokalitě. Stopy po západní stěně domu měří 19,7 m, a po východní stěně 17,6 metru. Stěny domu v půdorysu byly lehce vypouklé. Šířka je 5,7 metru v severní části domu. V poslední třetině domu směrem k jeho jižní části je šířka 7,7 metru. Stěny jsou tvořeny žlábky, na některých místech ve východní stěně přerušené, a v nich jsou patrné stopy po jednotlivých kůlech v různých rozestupech (většinou v rozmezí 0,2 0,4 m). 5 měřeno od středu na střed. Dům číslo 8 Překrývá půdorys domu číslo 7. Zachovány stopy po západní a východní stěně domu o délce 6,8 a 4,4 metru. Šířka je 6,4 metru v severní části domu, u jižní strany půdorysu 6,7 metru. Dobře patrné byly dvě trojice kůlových jam (o průměru 0,25 0,35 m) po nosných kůlech, které jsou od sebe vzdáleny 6,1 a 6,4 metru. Stěny jsou opět tvořeny žlábky, a v nich jsou patrné stopy po jednotlivých kůlech v různých rozestupech. Dům číslo 9 Zachovány stopy po východní stěně domu o délce 14 metru. Ze západní stěny tmavší výplň ve spraši vykreslila pouze necelý metr dlouhé torzo. Šířka je 6,6 metru u jižní strany půdorysu. Dobře patrné byly pouze dvě kůlové jámy (o průměru 0,40 0,45 m) po nosných kůlech. Ven vypouklá východní stěna byla tvořena žlábky s nápadným přerušením zhruba ve třetině délky. Západní i východní stěny domu byly zřejmě zdvojeny. Dům číslo 10 Zachovány stopy po východní ven vypouklé stěně domu o délce 12,4 metru. Ze západní stěny stopy pouze po 1,25 metru dlouhém torzu. Šířka je 6,1 metru v předpokládaném průběhu severní stěny, u jižní strany půdorysu 7,1 metru. V půdorysu zbyla jedna kompletní trojice kůlových jam (o průměru 0,35 0,50 m) po nosných kůlech. Vzdálenost k další řadě, ze které zbyla pouze jáma po středovém nosném kůlu, je 8 metrů. Stěny jsou tvořeny žlábky, stopy po jednotlivých kůlech nejsou patrné. Kůlová jáma (číslo 863, o průměru 0,4 m) může znamenat zdvojení kůlů při severní straně objektu a tím indikovat zřejmě konstrukci části patra. Dům číslo 11 Zachovány stopy po západní a východní stěně domu o délce 14,1 a 14,3 metru. Stěny jsou lehce ven vypouklé. Šířka je při severním konci 6 metrů, uprostřed domu 8 metrů a u jižní strany půdorysu 7,9 metru. Dobře patrná byla pouze jedna kůlová jáma po středovém podpěrném kůlu o průměru 0,4 metru. Stěny byly tvořeny žlábky, v nich jsou patrné stopy po jednotlivých kůlech v různých rozestupech. Dům číslo 12 Zachovány stopy po východní stěně domu o délce 9,8 metru. Ze západní stěny vykresleno ve spraši pouze 2,1 metru. Šířka je 8,8 metru u jižní strany půdorysu. Středovou řadu tvořil 1,6 metru dlouhý žlábek a pak několik kůlových jamek po kůlech o průměru 0,15 0,2 metru. Pouze při severní straně domu zachována jedna jáma po nosném kůlu o průměru 0,3 metru. Dům číslo 13 Zachovány stopy po západní a východní stěně domu o délce 15,5 a 12,1 metru. Stěny jsou zdvojené a ven vypouklé. Šířka je při severním konci 6,7 metru, uprostřed domu 8,3 metru. Dobře patrné byly pouze dvě kůlové jámy po středovém kůlech o průměru 0,25 0,3 metru. Stěny jsou tvořeny řadami kůlových jamek a žlábků a též žlábků v nichž jsou patrné stopy po jednotlivých kůlech v různých rozestupech. Dům číslo 14 Zachovány stopy po západní a východní stěně domu o délce 14,7 a 9,7 metru. Stěny jsou ven vypouklé. Zdvojení stěn se ukazuje u západní stěny. Šířka je zhruba uprostřed domu 6,7 metru a u jižní strany půdorysu 6,1 metru. Dobře patrné byly čtyři kůlové jámy po krajních podpěrných kůlech o průměru 0,3 0,4 metru. Stěny byly tvořeny žlábky, a v nich jsou patrné stopy po jednotlivých kůlech v různých rozestupech. Další dvě kůlové jámy (průměr 0,3 0,35 m) po podpěrných sloupech byly mimo osu v severní části stavby. Dům číslo 15 Zachována část půdorysu domu, především stopy po jeho západní stěně o délce 7,4 metru. Východní část domu byla již za hranicí skryté plochy. / Ve 15druhé řadě domů je to nejvýchodněji zjištěná poloha domu na 14 lokalitě.

9 Kontinuita sídelního prostoru Neolitické domy mohly plnit svůj účel po delší dobu, než se obecně předpokládá. Dřevo nosných kůlů a konstrukce domu, při opravách střechy mohla vydržet řádově ne roky, či desítky, ale i více jak sto let. Dvě řady složené celkem z patnácti domů na příšovickém sídlišti svědčí o kontinuálním a plánovitém zakládání staveb různých typů, které se vzájemně respektují. Obyvatelé sídliště uměli velice ekonomicky využít obývaný prostor, nikde nevznikají žádné nahodilé exploatační jámy nepravidelných tvarů. Sídliště zcela jistě prošlo svým vnitřním vývojem, kdy na počátku stálo několik prvních domů, potom prošlo obdobím, kdy dosáhl počet domů svého maxima a nakonec bylo sídliště opuštěno. Všechny domy na příšovickém sídlišti nebyly postaveny současně, tomu odporuje superpozice domů číslo 7 a 8. Krátkému trvání sídliště odporuje rozbor výplně primárních hliníků (sekundárně dílenských prostor), kde keramika na sobě nese chronologicky citlivé znaky již částečně III. fáze StK, a dále kontinuálně přes IVa, IVb až k V fázi. O snaze prodloužit životnost obydlí hovoří i doklad opravy západní stěny domu číslo 5. Čtrnáct radiokarbonových dat, která byla získána metodou AMS (v 71 % z jednoletých rostlin), hovoří o trvání odkryté části sídliště sestávaného z patnácti domů v různých stádiích vývoje po dobu minimálně 200 let ( BC). Unikátní druhová skladba lesa v jižní části Libereckého kraje v mladší době kamenné před téměř sedmi tisíci lety 16 PŘÍŠOVICE / 17 Superpozice dvou neolitických domů Při laboratorním zpracování nálezů z Příšovic na Liberecku v roce 2007 archeologové na sítech zachytili kousků zuhelnatělého dřeva, ze kterého následně pod mikroskopem určili, že nejvíce byl v té době zastoupen dub 61,94 %, následuje taxon jabloňovité 8,27 %, borovice 5,18 %, olše 4,66 %, javor 3,54 %, jilm 1,64 %, líska 1,57 %, jasan 1,25 %, buk 0,13 % a bříza 0,07 %. Neurčitelné uhlíky byly zastoupeny 11,75 %.

10 OBJEV STŘEDOVĚKÉ DŘEVĚNÉ STAVBY Z 13. STOLETÍ V HRÁDKU NAD NISOU Již 19. listopadu 1959 ve dvoře č.p. 71 narazili dělníci při hloubení jímky o rozměrech cm v hloubce 125 centimetrů na trámovou a výjimečně zachovalou konstrukci orientovanou dlouhými trámy zhruba ve směru západ-východ. Jaroslav Kaván ze Severočeského muzea v Liberci, který tenkrát výzkum vedl, popisuje nález jako dvojici trámů dokonale tesařsky opracovaných o rozměrech centimetrů a vzdálených od sebe 520 centimetrů. Trámy ležely naprosto přesně vodorovně a rovnoběžně. Jejich konce mizely ve východní a západní stěně jámy vyhloubené v hlíně pro stavbu betonové jímky. Na svrchní části trámů byly vydlabány obdélníkovité kapsy o rozměrech centimetrů, ve kterých byly kolmo postavené dřevěné sloupy, které byly ve své horní partii již zničené. Jejich zachovalá výška byla 80 centimetrů a měly stejný průřez jako vodorovné trámy. Na stejné úrovni a mezi vodorovnými trámy ležela další kulatina. Na spodku trámů v ploše mezi nimi byla zachycena slabá černá vrstvička nasedající na rostlé podloží.ve výplni této stavby byl objeven ještě další opracovaný trámek o délce 60 centimetrů, bezuchý hrnec s režným povrchem a množství keramických zlomků různých nádob jako např. konvice s trubkovitou výlevkou. Dále zde byl nalezen celý dřevěný talíř se šikmými mírně prohnutými stěnami, který se díky nedostatečné konzervaci rozpadl. Dr. Kaván tenkrát datoval objekt do první poloviny 15. století. Na podzim roku 2009, padesát let po tomto nálezu, se nám při hloubení jámy pro schodiště ve dvoře č.p. 71 podařilo objevit v hloubce 1,5 metru dřevěný základový trám. Dobře byl patrný jeho základový vkop, ve kterém se nalézaly fragmenty středověké keramiky. Část tohoto trámu o délce 4,4 metru byla orientovaná ve směru SSV JJZ. Průřez tohoto trámu byl čtvercový o rozměrech centimetrů. Objevený trám je východní stěnou dřevěné stavby, objevené roku Ve stejné hloubce bylo odkryto i severozápadní nároží tohoto objektu a část trámu severního, který kdysi mizel ve stěně výkopu. Jihozápadní nároží bylo již dříve poničeno. Vzhledem k příznivému prostředí půdy, ve kterém se zachovaly dřevěné artefakty, bylo možné pomocí dendrochronologie datovat nalezený východní trám s přesností na roky. Hrádek nad Nisou je poprvé v písemných pramenech doložen r. 1288, ale trám nalezený při archeologickém výzkumu byl zhotoven dle výsledku laboratoře z dubu, který byl pokácen mezi lety Čtvrtý východní základový trám byl objeven 6. května 2010 pod vyprojektovanou promítací komorou kinosálu. Jeho vrchní přitesaná plocha byla geodety zaměřena v průměrné výšce 257 metrů a 54 centimetrů nad mořem. Na základě všech zjištěných údajů můžeme zrekonstruovat vnější rozměry nejstarší jednoprostorové dřevěné stavby v Hrádku nad Nisou, která měla rozměry 5,9 6,2 metru. Vnitřní užitná plocha tak představovala 28,6 m 2. Podlahu stavby tvořila asi centimetrová vrstva udusané hlíny. Podle dlabů zhruba ve třetinách základových trámů a dřevěných stojek zachovaných v severní a jižní stěně by se stavba nejvíce blížila typu domů z nosnými obvodovými stěnami. 18 / 19 HRÁDEK NAD NISOU Konzervace trámu ze 13. století 19 / 19

11 Detail konstrukce stěny dvouprostorového domu před aplikací mazanice Detail konstrukce doškové střechy s dřevěnými spoji UHŘÍNOV POD DEŠTNOU Rekonstrukce roubené polozemnice z konce 13. století 20 / 21 Hospodářská část dvouprostorového domu z 13. století

12 PODSTÁVKOVÉ DOMY Velmi zajímavou a do dnešního dne zachovalou a obývanou kapitolou dřevěných domů jsou podstávkové domy Tato vyjímečná a oku lahodící architektura je rozšířena v trojzemí Německo-Polsko-Česko. Stále objevované nové nálezy podstávkových typů konstrukcí v jiných oblastech poukazují na to, že tento stavební styl byl kdysi mnohem rozšířenější. Tyto nálezy však nepřipouštějí žádné jednoznačné závěry o větším rozšíření. Na našem území se jedná především o oblast Severních Čech. V Libereckém kraji především v okrese Česká Lípa a v Ústeckém kraji v okresech Děčín, Ústí nad Labem, Litoměřice a Šluknovský výběžek. Konstrukce těchto domů je velmi zajímavá. Základy domu jsou nosné stavební díly, které přenášejí tíhu domu a také zátěže, vznikající jeho užíváním, na podloží stavby. Použito bylo kamene, který se na místě nacházel. Převážně šlo o žulu, pískovec a v některých oblastech i čedič. Tradiční metody opracování dřeva jednoduchými nástroji zanechaly své stopy na jednotlivých prvcích stavby. Další vývoj techniky opracování dřeva umožnil využití celého kmene stromu na materiály ze dřeva a stále přesnější tesařské vázání spojování dřeva. Při představě v jaké době tyto domy vznikaly, nezbývá než smeknout před řemeslníky. Ruční práce a řemeslo. Žádné moderní elektro-nářadí žádné stroje a přesto dokázali stavět poschoďové domy, které stojí a plní svojí funkci dodnes. Stěny domu byly z dřevěných trámů. Způsob uložení byl různý podle místa. Střešní krytinu tvořily slaměné došky v pozdější době keramické tašky, břidlice. Podstávkový dům po zdařilé rekonstrukci Udržovaný podstávkový dům Po požárech, které zpustošily často celá města a vesnice, byly za Rakouska-Uherska zpřísněny požární předpisy a došlo k zákazu stavět ve městech domy ze dřeva, začaly se stavět domy z cihel a kamene. Neudržovaný podstávkový dům, přesto stále stojí 22 / 23

13 RENESANCI NA NAŠEM ÚZEMÍ PROŽÍVAJÍ DŘEVOSTAVBY OD POČÁTKU 21. STOLETÍ V současnosti se můžeme potkat s výstavbou v tradičním duchu. Roubené stavby a sruby. U těchto tradičních dřevostaveb se využívají moderní technologie v oblasti vytápění a větrání domů. Tradiční i netradiční izolační materiály. Přesto je základní surovina dřevo a i přes moderní technologie, způsob opracování a manipulaci je to ukázka tradiční řemeslné práce a dobrého kumštu. Samotnou kapitolou v dřevostavbách jsou montované domy. Oproti tradičním srubům a roubenkám jsou tyto domy, jsou-li omítnuté, od zděných na první pohled nerozpoznatelné. Tyto stavby se dají rozčlenit podle několika kriterií. Podle způsobu výroby montáže, bychom je mohli rozdělit na prefabrikované panely vyráběné v továrnách v různých rozměrech a na letmo montované stavěné přímo na staveništi z jednotlivých dřevěných prvků. U obou typů je základní stavební prvek dřevo, které tvoří dřevěný rám konstrukci, která je následně opláštěná. Z hlediska stavební fyziky se dá hovořit o difuzně otevřených a difuzně uzavřených konstrukcích. Všechny dřevostavby, které byly stavěny v minulosti byly difuzně otevřené. Tento zdánlivě složitý výraz se dá velmi jednoduše vysvětlit. Dýchající. Dřevo je materiál, který si dovede poradit s vlhkostí, není-li stálá. Čili proces zvlhnutí a vyschnutí dřeva je přirozený a nedochází k degradaci dřeva. Všichni si jistě vybavíme spoustu starých dřevěných plotů, které se zdají rozpadlé, stodoly a kůlny u kterých si říkáme, že drží silou vůle. Po bližším ohledání zjistíme, že dřevo je zdravé a je pouze na povrchu zašedlé a dá se říci že nevábné na pohled. Nicméně konstrukčně je v pořádku. To se nedá říct u těch částí plotu a kůlen, které leží na zemi nebo jsou v kontaktu se zdivem. Tam můžeme pozorovat hnilobu a rozpad dřevní hmoty. Tam už dřevo dodýchalo. Tyto poznatky nejsou vůbec ničím novým. Jen jsme zapomněly jak se dřevo chová. Jeden moudrý člověk pronesl větu: Dřevo na rozdíl od lidí pracuje stále. Umístíme li dřevo do nevhodného prostředí, v našem případě do vlhka, začne se chovat zcela přirozeně. Začne se rozpadat a uhnívat. U plotu to asi nikomu z nás tak moc nevadí, ale u domu? Difuzně uzavřené konstrukce využívají moderních umělých parozábran (folie), je třeba je správně použít a dodržet všechny doporučení a návody výrobců. Je to smutné, ale i taková drobnost jako je plastová folie tloušťky 1 mm dokáže velmi rychle zničit to co rostlo po desítky let a bez ohledu na jeho tloušťku. Dřevo. Z hlediska tepelně izolačních vlastností se domy člení do známých kategorií pasivní, nízkoenergetické a úsporné domy. Konstrukčně se tyto domy liší, zjednodušeně řečeno, množstvím izolace a způsobem větrání. Dřevo se v moderních stavbách používá nejen jako základní stavební prvek. A to v podobě klasického řeziva. Čili kmen stromu rozřezaný na pile na jednotlivé prvky. Trámy, prkna latě Používá se také v podobě lepených konstrukčních hranolů KVH, BSH Tyto způsoby zpracování dřeva spočívají v tom, 24 / 25 že se jednotlivé dřevěné prvky nařežou na menší lamely a ty se k sobě slepí a dokáží vytvořit nekonečně dlouhé trámy, překlady atd. Využívají se při výstavbě hal, bazénů I přes různé způsoby zpracování je na první pohled poznat, že se jedná o dřevo. Mírné komplikace můžou nastat uzříme-li lepené I nosníky. Tyto nosníky, svým tvarem připomínající kolejnice, se hojně využívají pro výrobu střešních nebo stropních překladů. Vyznačují se vysokou statickou únosností a jsou velmi dobře zpracovatelné. Vzhledem k malému množství materiálu, který je na jejich výrobu potřeba se výrazně snižuje hmotnost takové konstrukce. Přesto i u těchto prvků poznáme že se jedná o dřevo. To se ovšem nedá říct o izolačních materiálech vyrobených ze dřeva. U těch na první pohled nepoznáte že se jedná o dřevo. V dnešní době se běžně používají dřevovláknité desky. Zlidověl název HOBRA. Též je velmi známý SOLOLIT. Tyto desky se vyrábějí i v jiných formátech a tloušťkách. Dají se používat jako fasádní desky na které je možné aplikovat fasádní systém, izolace podlah, stropů, střech atd. Další izolací, vyrobenou ze dřeva, je celulóza. Tato izolace vyrobená z recyklovaného papíru, převážně novinového, se velmi často využívá při izolaci dřevostaveb. Všechny izolace na bázi dřeva mají oproti jiným izolacím (minerální a skelná vat, polystyren ) jednu velmi dobrou vlastnost. Izolují i v létě. Díky své velmi vysoké tepelné kapacitě, která je až dvojnásobná oproti jiným izolacím, dokáží chránit stavbu před slunečními paprsky. Zabraňují přehřátí stavby. Velmi často se můžete setkat s otázkou co dřevo a oheň? Pravda je, že dřevo hoří Tato na první pohled absolutní pravda, může po bližším prozkoumání poněkud poblednout a zjistíme, že to není až tak jisté. Dřevo sice hoří, ale zároveň vytváří na svém povrchu uhlík, který zabraňuje hoření. Všichni si vybavíte větev hozenou do ohně. Co se s ní stane pokud ji necháme ležet v ohni a odejdeme? Část, která byla v ohni shoří a zbytek zůstane neporušen. Zároveň dřevo i během hoření neztrácí své statické vlastnosti. Říká se mezi hasiči, že dřevo sice hoří, ale stále nese a drží. A víte jak docílíte zvýšení požární odolnosti nehořlavého železa např. nějakého železného nosníku v hale? Velmi jednoduše. Obložíte jej 5 cm silnou dřevěnou fošnou a rázem vám tento nehořlavý mate riál vydrží dalších 15 minut odolávat případnému ohni. To samé se týká i izolací ze dřeva. Celulóza vyrobená z papíru je sice hořlavý materiál a měl by hned hořet. Opak je pravdou. Přidáním borité soli se z hořlavého papíru stává papír, který nehoří. Možná vám připadá zvláštní proč se o některých věcech zmiňujeme. Vždyť to jsou známá fakta. Fakta to jsou, ale v dnešní technické a rychlé době nám jaksi ze života zmizelo obyčejné zastavení a pozorování věcí kolem sebe. Zapomínáme na stará řemesla, přeseknout poleno sekerou nám přijde nebezpečné a přitom jsme to jako malé děti běžně u babiček dělávali. Řezat s pilkou? O tom u vůbec nemluvím. Těch ostrých zubů! V loňském roce jsme uspořádali akci pro děti všech věkových skupin. Od 1. stupně ZŠ až po střední školy. Smyslem bylo ukázat stará řemesla, a nejen ta, spojená se dřevem. Připomenout to jak se stavělo dříve a nyní. Představit staré technologie, ale i ty nové. Součástí celé akce byla i zkouška hořlavosti moderní dřevostavby. Na tuto akci se těšili i velcí kluci hasiči. Všichni s úžasem koukali, jak dům postavený z hořlavého dřeva a hořlavých izolačních materiálů nehoří! A to ani po 45 minutách intenzivního požáru. Dřevo nás může překvapit pouze pokud jej neznáme. Dřevo se chová pořád stejně. Je jen na nás jestli mu porozumíme.

14 Od lovecké chaty Ukázka poctivého řemesla po trvalé a příjemné bydlení 26 / 27

15 Od prostého a praktického interiéru po překvapivě příjemný a útulný domov 28 / 29

16 Roubenka před dokončením Poctivá ruční práce Roubenka tak, jak ji všichni známe Dokončený interiér 30 / 31

17 32 / 33 Moderní dřevostavba v 21. století

18 34 / 35 Interiéry moderních dřevostaveb

19 Výstavba dřevostavby je možná i bez těžkých stavebních strojů Přízemí hotovo po 2 dnech Hrubá stavba již po týdnu Nejen rodinné domy jsou dřevostavby 36 / 37

20 Zastřešená hrubá stavba Již chybí jen vnější obklad. Samozřejmě, že dřevěný. Nosné dřevěné konstrukce Již chybí jen vnější povrch. V tomto případě omítka. 38 / 39

21 Nejsme zděné domy. Jsme dřevostavby. My také 40 / 41

22 42 / 43 I na začátku tohoto příběhu bylo dřevo

23 CELULÓZA NESHOŘELA ANI PO 120 MINUTÁCH NEHOŘÍ A CHRÁNÍ Ve zkušebně V reálném životě 44 Dřevo / 45 papír celulóza

24 Izolace dutin a stropů suchou cestou Izolace vnitřních stěn Izolace střechy Izolace vnějších stěn nástřikem 46 / 47

25 Vydala ARCHA 13 o.p.s. v Liberci roku 2014 Texty Petr Pimek, Petr Brestovanský Fotografie Petr Pimek, Petr Brestovanský Grafická úprava a sazba Pavel Akrman & Pavel Černý