1) Vznik vyšších proteinových struktur 2) Nekovalentní vazby v polypeptidovém řetězci 3) Sbalování proteinů pomocí chaperonů 4) Vlastnosti a funkce
|
|
- Jiří Marek
- před 9 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1
2 1) Vznik vyšších proteinových struktur 2) Nekovalentní vazby v polypeptidovém řetězci 3) Sbalování proteinů pomocí chaperonů 4) Vlastnosti a funkce vybraných chaperonů 5) Co je to proteostáza a jaká je její funkce 6) Terapeutické chaperony 7) Proteozóm 8) Další mechanismy úpravy proteinů 9) Tvorba disulfidických můstků 10) Posttranslační modifikace proteinů 2
3 Je pro vytvoření funkčních molekul rozhodující Zahrnuje následující procesy Vlastní vytvoření 3D konformace Připojení kofaktorů Modifikace kinázami nebo jinými proteinmodifikujícími enzymy 3
4 Především nekovalentní interakce iontová vazba vodíkový můstek van der Waalsova síla 4
5 je pro tvorbu 3D ta nejdůležitější polární postranní řetězec nepolární postranní řetězec hydrofobní vnitřek polypeptidu obsahuje nepolární AA vodíkové můstky se tvoří mezi polárními AA nesbalený polypeptid sbalený polypeptid ve vodě 5
6 nascentní polypeptidový řetězec Sbalování a vazba kofaktoru (nekovalentní interakce) Glykosylace, fosforylace, acetylace (kovalentní modifikace) P P Vazba k dalším proteinovým podjednotkám maturovaný funkční protein 6
7 Existují ale i kovalentní modifikace ve specifických aminokyselinách Nejčastěji glykosylace nebo fosforylace Celkem bylo popsáno více než 100 typů kovalentních modifikací polypeptidových řetězců 7
8 Pochopení samotné struktury proteinů a procesů její tvorby je důležité pro design léčiv, protože léčiva často působí na úrovni vazebného nebo alosterického místa enzymů. 8
9 Databáze sekvencí proteinů Databáze SWISS-PROT založená na Univerzitě v Ženevě v roce 1986 Spravuje Švýcarský institut pro bioinformatiku (SIB) Obsahuje automaticky doplňované překlady sekvencí genů z EMBL ( Databáze PDB (The Protein Databank) Archivuje a analyzuje proteinové struktury a komplexy informačních biomakromolekul 9
10 10
11 11
12 12
13 1) Heslo Homo sapiens chemokine receptor 5 2) V listopadu 2012 jich bylo 5, všechny získané z krystalografických dat prostřednictvím paprsků X, žádná NMR 13
14 14
15 autonomní proces nevyžadující žádné dodatečné faktory ani přísun energie Christian Anfinsen 1972 Nobelova cena experimenty in vitro terciární struktura po opuštění ribozómu in vivo nativní konformace do okamžiku degradace 15
16 16
17 17
18 Rychle (sekundy) tvorba kompaktní struktury zhruba výsledné = dynamické a flexibilní nestabilní stadium skoro nativní konformace (molten globule) je výchozím strukturou pro relativně pomalý proces (minuty), při kterém dochází k řadě postranních interakcí, jež nakonec, pokud celý proces proběhne správně, vytvoří funkční terciární strukturu. 18
19 Sbalování jednotlivých domén začíná od N konce U některých proteinů je proces sbalování dokončen současně s tím, jak se z ribozomu uvolní C konec polypeptidového řetězce 19
20 postranní řetězce aminokyselin nesbalený protein SBALOVÁNÍ vazebné místo enzymu sbalený protein Alberts et al 2008: Figure 3-37a Molecular Biology of the Cell ( Garland Science 2008) 20
21 sbalování in vitro je snadné in vivo agregace - koncentrace proteinu - teplota - postranní interakce agregace je proces patologický daný nespecifickými interakcemi polypeptidových řetězců 21
22 fyziologicky vlastní syntézou nefyziologicky nebo přítomnost chemikálií rozbalení, denaturace Reakce buňky tvorba zvýšeného množství ochranných proteinů (heat shock response, stress response) 22
23 Rozpoznáním hydrofobních aminokyselin na povrchu již sbaleného proteinu Existence hydrofobních aminokyselin na povrchu proteinu je varovným signálem, že s proteinem není něco v pořádku Nesprávně strukturovaný protein nejenže nemusí být v buňce funkční, ale jeho přítomnost může i škodit 23
24 nově syntetizovaný protein agregované struktury správně sbalený bez pomoci správně sbalený s pomocí chaperonů nesprávně sbalený rozložený proteazómem 24
25 selekce proteinů na základě biologických vlastností na základě schopnosti se účinně sbalovat 25
26 nevhodné podmínky = proč buňky neobsahují samé agregované struktury? 1) agregované struktury jsou rychle odbourávány - proč tolik vynaložené energie? 2) strategie minimalizace vzniku agregovaných struktur 26
27 27
28 neposkytují sterickou informaci inhibují neproduktivní interakce nacházejí se ve všech kompartmentech sbalování proteinů konformační přestavby 28
29 vysoce afinitní chaperon U agregáty Iuc málo afinitní chaperon Ic N 29
30 chaperon navozuje konformační změnu ve struktuře proteinu např. kontrolované rozbalení proteinu nová příležitost pro nesbalené nebo špatně sbalené proteiny chaperon kontrolovaně uvolňuje protein přesmyknutí afinitního stavu chaperonu vysoce afinitní + substrát + ATP nízce afinitní - substrát 30
31 GroES, 7 domén, 75A 3 domény - ekvatoriální - apikální - střední GroEL 2x7 podjednotek průměr 45A 31
32 druhá strukturální změna zachycení proteinu ciskomplex transkomplex snížení afinity k substrátu strukturální změna 32
33 jak sbalit mis-folding proteiny? GroE je schopen je rozbalit váže se na hydrofobní povrchy neváže se na správně sbalené proteiny 33
34 Anfinsenova klec Doba cyklu v chaperonu je kratší než doba sbalení proteinu - část proteinů dosáhne nativní konformace - část proteinů podstoupí další cyklus v chaperonu 34
35 eukaryota, eubakterie, archea DnaK u E. coli Princip působení vazba na krátké hydrofobní segmenty proteinů, zabránění agregaci, zastavení sbalování spoluúčast ko-chaperonů a dalších proteinů 35
36 ATPázová doména N-konec vazebná doména C-konec Mg 2+ ADP heptapeptid 36
37 vazba substrátu na DnaJ asociace s DnaK hydrolýza ATP výměna ADP za ATP přenos substrátu 37
38 nebyl podán důkaz aktivního působení na konformaci proteinů nemá mikroprostředí pro sbalování pravděpodobně akceptor nesbalených a rozbalených proteinů předává je dalším systémům 38
39 eukaryotický chaperon v posledních fázích je jeho součástí Hsp70 spoluúčast více kofaktorů široké spektrum závislých proteinů src kináza regulace buněčného cyklu terapeutický cíl (inhibice ansymycinem, geldanamycinem) inhibuje Hsp90 a vazbou na Hsp90 se snižuje její množství v buňce 39
40 40
41 zachycení SHR steroid hormone receptor časný komplex přenos SHR na Hsp90 zralý komplex intermediární komplex kaskáda náhrad hormon 41
42 nalezeny téměř u všech studovaných organismů v jednom buněčném kompartmentu více rodin různé funkce, heterogenní skupina společný rys = konzervativní C-koncová doména tvořená A-krystalinem 42
43 Methanococcus jannaschii podjednotek ve formě β-listů, které vytvářejí dutou kouli o vnějším průměru 120A a vnitřním průměru 65A 43
44 44
45 45
46 homeostáza proteinů popsána u eukaryot (eukaryotic protein homeostasis) Jedná se o soubor interakcí, které udržují optimální (zdravý) stav proteomu v organismu Proteostasu zajišťují malé regulační molekuly, které ovlivňují koncentraci, konformaci, kvartérní strukturu nebo lokalizaci proteinů v buňce W. E. Balch et al., Science 319, (2008) 46
47 udržuje buňky ve zdravém stavu umožňuje vývoj organismu a jeho vyzrávání chrání proti onemocnění Poruchy proteostázy vedou k mnoha metabolickým, onkologickým, neurodegenerativním a kardiovaskulárním onemocněním W. E. Balch et al., Science 319, (2008) 47
48 ribonukleasa A W. E. Balch et al., Science 319, (2008) 48
49 W. E. Balch et al., Science 319, (2008) 49
50 W. E. Balch et al., Science 319, (2008) 50
51 W. E. Balch et al., Science 319, (2008) 51
52 Malé molekuly, které se váží k nesprávně sbaleným proteinům a stabilizují je nebo zajišťují jejich správné sbalení Slouží například k léčbě lysozomálního onemocnění ze střádání familiární amyloidní polyneuropatie fenylketonurie a dalších onemocnění spojených se sbalováním proteinů 52
53 gonadotrophin-releasing hormone (GnRH) mutace, která způsobuje špatné sbalení receptoru pro GnHR lze vyřešit působením farmakologického chaperonu jedná se o první úspěšnou aplikaci na myším modelu onemocnění J.A. Janovick et al. (2013): Restoration of testis function in hypogonadotropic hypogonadal mice harboring a misfolded GnRHR mutant by pharmacoperone drug therapy, PNAS, doi: /pnas ,
54 GnRH hraje klíčovou roli v řízení funkce reprodukčního systému Molekula GnRH má podobnou stavbu u všech zvířat Je to dekapeptid Působí primárně na předním laloku hypofýzy, kde stimuluje syntézu a sekreci gonadotropinů - FSH a LH Gonadotropin či gonadotropní hormon je jakýkoliv savčí hormon (obvykle glykoproteinové povahy), který stimuluje vývoj pohlavních orgánů (gonád). Obecně tyto hormony navozují v těle vývoj pohlavních buněk a stimulují produkci dalších pohlavních hormonů (steroidů). 54
55 Špatně sbalený GnRH receptor způsobuje ztrátu funkcí testes nebo ovarií. Samci myší s mutací mají malá testes, produkují málo zralých spermií a abnormální množství testosteronu. Jsou sterilní. Samice myší mají malá ovaria a neprodukují zralé folikuly, jsou sterilní. Farmakologický chaperon IN3 je antagonistou GnRH receptoru, umožňuje jeho správné sbalení receptor je pak transportován do plasmatické membrány a funguje normálně. 55
56 Mutantním myším (s hypogonádotropním hypogonádismem) byla látka IN3 aplikována katetrem do krkavice Aplikace po dobu 30 dnů, dávkování 6 hodin každé 3 dny Poté došlo k obnovení funkce a normální hmotnosti testes Napravil se tvar spermií a jejich dozrávání 56
57 Komplex ATP dependentních proteáz, který odbourává nesprávně sbalené proteiny, jež pronikly z ER do cytosolu aktivní místa centrální válec (degradace proteinu) regulační částice (zachycení proteinu) Proteázy na vnitřní straně válce štěpí na více místech, a proto degradují protein na malé peptidy 57
58 V závislosti na typu ubiquitinace získává modifikovaný protein specifickou funkci monoubiquitinace multiubiquitinace polyubiquitinace degradace regulace histonů endocytóza reparace DNA v proteozómu 58
59 složkou proteozómu jsou tzv. defoldázy rozbalují proteinový řetězec tak, aby mohl prostupovat skrz válcovitou strukturu proteozómu proces rozbalování proteinu vyžaduje energii ATP cílový protein s polyubiquitinovaným řetězcem centrální válec aktivní místa regulační částice 59
60 Proteolytické mechanismy odstraňují 1) Špatně sbalené proteiny nebo abnormální proteinové struktury 2) Normální proteiny, které již nejsou zapotřebí K proteolytickým mechanismům patří 1) Ubiquitinylace 2) Fosforylace 3) Acetylace 4) Disociace podjednotek 5) Štěpení a vytvoření nového degradovatelného konce 60
61 Řada dědičných onemocnění je vyvolána mutacemi, které mají za následek špatné sbalení proteinu, resp. vytvoření abnormální struktury srpkovitá anémie deficience α-1-antitrypsinu Poškozené kontrolní mechanismy umožňují vznik agregovaných struktur, které nejsou štěpeny proteázami Huntingtonova chorea, Alzheimerova nemoc Scrapie u ovcí Creutzfeld-Jakobova choroba BSE u dobytka 61
62 Součást procesu sbalování proteinů Cytoplasma Membrána Organela SYNTÉZA SBALOVÁNÍ J. Riemer et al., Science 324, (2009) 62
63 Periplasma Bakterie Eukaryota ER Mechanismus oxidace v endoplasmatickém retikulu a mezi membránami mitochondrií je odlišný a nemá společný evoluční původ IMS J. Riemer et al., Science 324, (2009) 63
64 J. Riemer et al., Science 324, (2009) 64
65 65
66 Modifikace mění strukturu a biologickou aktivitu proteinů Některé procesy jsou kotranslační, jiné opravdu posttranslační Nejběžnější je glykosylace 66
67 Typ modifikace Glykosylace Karboxylace Hydroxylace Sulfatace Amidace Význam solubilitu, ovlivňuje biologický poločas nebo biologickou aktivitu Důležitá pro vazbu některých krevních proteinů k Ca 2+ Důležitá pro strukturální uspořádání Ovlivňuje biologickou aktivitu neuropeptidů a proteolytické úpravy polypeptidů Ovlivňuje biologickou aktivitu a stabilitu 67
68 připojení cukerného zbytku k polypeptidovému řetězci vyskytuje se hlavně u extracelulárních proteinů a proteinů vyskytujících se na povrchu buněk Glykosylací vznikají glykoproteiny U některých proteinů deglykosylace nemá vliv na biologickou aktivitu Deglykosylované formy lze připravit účinkem inhibitorů glykosylace, např. antibiotikem tunicamycinem v růstovém médiu nebo enzymatickou degradací glycidické části preformovaného glykoproteinu glykosidázou. 68
69 Sbalování proteinů Transport/zacílení proteinů Rozpoznání/vazba ligandů Biologická aktivita Stabilita Reguluje biologický poločas proteinu Imunogenicita 69
70 Vysoce glykosidovaný Odstranění glycidické části má za následek ztrátu biologické aktivity, ačkoli se hormon stále váže na svůj receptor, někdy dokonce s vyšší afinitou Jaká je funkce gonádotropního hormonu? 70
71 N-glykosylace glykosid připojen k proteinu přes atom dusíku na asparaginu manosa, galaktosa, glukosa, fukosa, N- acetylgalaktosamin, xylosa a kyselina sialová 71
72 O-glykosylace glykosid připojen k proteinu přes kyslík hydroxylových skupin, zpravidla serinu a threoninu manosa, galaktosa, glukosa, fukosa, N- acetylgalaktosamin, xylosa a kyselina sialová 72
73 N-glykosylace je sekvenčně specifická Mikroheterogenita glykosidovaných proteinů = přesné složení a struktura glykosidů se můžou u jednoho typu glykoproteinu mírně lišit (např. lidský interferon λ (M = a ) 73
74 74
75 omezený počet proteinů, které se podílejí na hemostáze γ-karboxylace = enzymatická konverze zbytků kyseliny glutamové za vzniku γ-karboxyglutamátu hydroxylace kyseliny asparagové za vzniku β-hydroxyaspartátu obě modifikace umožňují vazbu iontů vápníku, což zabezpečuje efektivní funkci krevních faktorů VII, IX a X a taky aktivaci proteinu C a proteinu S antikoagulačního systému
76 enzymatická konverze zbytků kyseliny glutamové za vzniku γ-karboxyglutamátu kyselina karboxyglutamová
77 při β-hydroxylaci dochází k hydroxylaci kyseliny asparagové za vzniku β-hydroxyaspartátu k. hydroxyasparagová hydroxyasparagin
78 Malý počet biofarmak je sulfatován nebo amidován Sulfatace je připojení skupiny SO 4 2- k cílovému polypeptidu v místě tyrozinu Sulfatace má význam pro interakce protein-protein, ztráta sulfatace snižuje aktivitu polypeptidu Terapeuticky významným proteinem, který je sulfatován, je antikoagulant hirudin a krevní faktory VIII a IX Chemokinový receptor CXCR3 (účastní se signalizace pro T buňky a NK) vyžaduje sulfataci tyrozinu, aby se k němu navázal ligand Rekombinantní proteiny zpravidla nejsou sulfatovány, ale vykazují ještě terapeutický účinek
79 Popište strukturními vzorci sulfataci tyrozinu v molekule hirudinu O - O S O
80
81 Náhrada karboxylové skupiny na C-konci polypeptidu aminoskupinou (COOH CONH 2 ) K této modifikaci dochází u krátkých peptidů Amidace je málo prozkoumaná, ale je nezbytná pro funkci výsledného produktu
82 Popište strukturními vzorci amidaci C-koncového prolinu na molekule lidského kalcitoninu NH 2
83 1) Vznik vyšších proteinových struktur 2) Nekovalentní vazby v polypeptidovém řetězci 3) Sbalování proteinů pomocí chaperonů 4) Vlastnosti a funkce vybraných chaperonů 5) Co je to proteostáza a jaká je její funkce 6) Terapeutické chaperony 7) Proteozóm 8) Další mechanismy úpravy proteinů 9) Tvorba disulfidických můstků 10) Posttranslační modifikace proteinů 83
84 Může v bakteriální buňce E. coli vznikat kvartérní struktura proteinů? 84
85 Popište vznik inzulínu v rámci posttranslačních úprav pre-proinzulínu, kolik disulfidických můstků obsahuje inzulín? 85
86 Jakou látkou lze in vitro provést tzv. redukční štěpení, tj. vytvoření dvou samostatných skupin SH namísto jednoho disulfidického můstku? 86
87 1) Uveďte příklad glykosylovaného proteinu a jeho funkci v buňce 2) Uveďte příklad fosforylovaného proteinu a jeho funkci v buňce 3) Uveďte příklad ubiquitinovaného proteinu a jeho funkci v buňce 87
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 2. Posttranslační modifikace a skládání proteinů Ivo Frébort Biosyntéza proteinů Kovalentní modifikace proteinů Modifikace proteinu může nastat předtím než je
2. Proteiny hlavní produkty farmaceutické biotechnologie
2. Proteiny hlavní produkty farmaceutické biotechnologie Základní informace o struktuře proteinů a procesu translace jsou uvedeny ve skriptech Bartoš- Bartošová (2012): Základy molekulární biologie pro
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 2. Posttranslační modifikace a skládání proteinů Ivo Frébort Biosyntéza proteinů Kovalentní modifikace proteinů Modifikace proteinu může nastat předtím než je
Bílkoviny a rostlinná buňka
Bílkoviny a rostlinná buňka Bílkoviny Rostliny --- kontinuální diferenciace vytváření orgánů: - mitotická dělení -zvětšování buněk a tvorba buněčné stěny syntéza bílkovin --- fotosyntéza syntéza bílkovin
VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ
FUNKCE PROTEINŮ 1 VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ Příklad: protein: dystrofin onemocnění: Duchenneova svalová dystrofie 2 3 4 FUNKCE PROTEINŮ: 1. Vztah struktury a funkce proteinů 2. Rodiny proteinů
Lodish et al, Molecular Cell Biology, 4-6 vydání Alberts et al, Molecular Biology of the Cell, 4 vydání
Lodish et al, Molecular Cell Biology, 4-6 vydání Alberts et al, Molecular Biology of the Cell, 4 vydání http://web.natur.cuni.cz/~zdenap/zdenateachingnf.html CHEMICKÉ SLOŽENÍ BUŇKY BUŇKA: 99 % C, H, N,
Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat
Biologie buňky 1665 - Robert Hook (korek, cellulae = buňka) Cytologie - věda zabývající se studiem buňek Buňka ozákladní funkční a stavební jednotka živých organismů onejmenší známý uspořádaný dynamický
Toxikologie PřF UK, ZS 2016/ Toxikodynamika I.
Toxikodynamika toxikodynamika (řec. δίνευω = pohánět, točit) interakce xenobiotika s cílovým místem (buňkou, receptorem) biologická odpověď jak xenobiotikum působí na organismus toxický účinek nespecifický
8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany Ivo Frébort Polysacharidy Funkce: uchovávání energie, struktura, rozpoznání a signalizace Homopolysacharidy a
Struktura proteinů. - testík na procvičení. Vladimíra Kvasnicová
Struktura proteinů - testík na procvičení Vladimíra Kvasnicová Mezi proteinogenní aminokyseliny patří a) kyselina asparagová b) kyselina glutarová c) kyselina acetoctová d) kyselina glutamová Mezi proteinogenní
Přírodní polymery proteiny
Přírodní polymery proteiny Funkční úloha bílkovin 1. Funkce dynamická transport kontrola metabolismu interakce (komunikace, kontrakce) katalýza chemických přeměn 2. Funkce strukturální architektura orgánů
Biosyntéza a degradace proteinů. Bruno Sopko
Biosyntéza a degradace proteinů Bruno Sopko Obsah Proteosyntéza Post-translační modifikace Degradace proteinů Proteosyntéza Tvorba aminoacyl-trna Iniciace Elongace Terminace Tvorba aminoacyl-trna Aminokyselina
ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv
Urbanová Anna ve srovnání s eukaryoty (životnost v řádu hodin) u prokaryot kratší (životnost v řádu minut) na životnost / stabilitu molekuly mají vliv strukturní rysy mrna proces degradace každá mrna v
jedné aminokyseliny v molekule jednoho z polypeptidů hemoglobinu
Translace a genetický kód Srpkovitý tvar červených krvinek u srpkovité anémie: důsledek záměny Srpkovitý tvar červených krvinek u srpkovité anémie: důsledek záměny jedné aminokyseliny v molekule jednoho
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 10. Struktury signálních komplexů Ivo Frébort Typy hormonů Steroidní hormony deriváty cholesterolu, regulují metabolismus, osmotickou rovnováhu, sexuální funkce
doc. RNDr. Milan Bartoš, Ph.D.
doc. RNDr. Milan Bartoš, Ph.D. Konference Klonování a geneticky modifikované organismy Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 7. května 2015, Praha Výroba léků rekombinantních léčiv Výroba diagnostických
Mechanismy hormonální regulace metabolismu. Vladimíra Kvasnicová
Mechanismy hormonální regulace metabolismu Vladimíra Kvasnicová Osnova semináře 1. Obecný mechanismus působení hormonů (opakování) 2. Příklady mechanismů účinku vybraných hormonů na energetický metabolismus
Obecná biologie - přednášky
Obecná biologie - přednášky 1) Biogenní prvky H, C, N, O, P, S jsou základem látek nezbytných pro život H, C, O (N) jsou obsaženy v sacharidech H, C, O, (P) jsou obsaženy v lipidech H, C, N, O, S vytvářejí
Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech
Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech Organismy se skládají z molekul rozličných látek Jednotlivé látky si organismus vytváří sám z jiných látek,
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0996 Šablona: III/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_CHE_413 Jméno autora: Mgr. Alena Krejčíková Třída/ročník:
2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:
Výběrové otázky: 1. Součástí všech prokaryotických buněk je: a) DNA, plazmidy b) plazmidy, mitochondrie c) plazmidy, ribozomy d) mitochondrie, endoplazmatické retikulum 2. Z následujících tvrzení, týkajících
Regulace translace REGULACE TRANSLACE BÍLKOVINY A JEJICH POSTTRANSLAČNÍ MODIFIKACE. Bílkoviny - aminokyseliny. 1. Translační aparát. 2.
Regulace translace Bílkoviny - aminokyseliny 1. Translační aparát 2. Translace 3. Bílkoviny a jejich posttranslační modifikace 4. Lokalizace bílkovin v buňce a jejich degradace 5. Translace v mitochondriích
Proteiny Genová exprese. 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.
Proteiny Genová exprese 2013 Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D. Bílkoviny (proteiny), 15% 1g = 17 kj Monomer = aminokyseliny aminová skupina karboxylová skupina α -uhlík postranní řetězec Znát obecný vzorec
Hemoglobin a jemu podobní... Studijní materiál. Jan Komárek
Hemoglobin a jemu podobní... Studijní materiál Jan Komárek Bioinformatika Bioinformatika je vědní disciplína, která se zabývá metodami pro shromážďování, analýzu a vizualizaci rozsáhlých souborů biologických
Testové úlohy aminokyseliny, proteiny. post test
Testové úlohy aminokyseliny, proteiny post test 1. Které aminokyseliny byste hledali na povrchu proteinů umístěných uvnitř fosfolipidových membrán a které na povrchu proteinů vyskytujících se ve vodném
NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života
NUKLEOVÉ KYSELINY Základ života HISTORIE 1. H. Braconnot (30. léta 19. století) - Strassburg vinné kvasinky izolace matiére animale. 2. J.F. Meischer - experimenty z hnisem štěpení trypsinem odstředěním
Fyziologie AUTOFAGIE. MUDr. JAN VARADY KARIM FNO
Fyziologie AUTOFAGIE MUDr. JAN VARADY KARIM FNO 29.1.2019 Autofagie?? Autofagie Self-eating Regulovaný katabolický jev Degradace a recyklace buněčných cytoplasmatických komponent: malfunkční a staré proteiny,
Regulace enzymové aktivity
Regulace enzymové aktivity MUDR. MARTIN VEJRAŽKA, PHD. Regulace enzymové aktivity Organismus NENÍ rovnovážná soustava Rovnováha = smrt Život: homeostáza, ustálený stav Katalýza v uzavřené soustavě bez
strukturní (součástmi buněčných struktur) metabolická (realizují b. metabolizmus) informační (jako signály či receptory signálů)
1 Bílkoviny - představují cca. ½ suché hmotnosti buňky - molekuly bílkovin se podílí na všech základních životních procesech - součástmi buněčných struktur (stavební f-ce) Funkce bílkovin: strukturní (součástmi
Molekulární biotechnologie č.9. Cílená mutageneze a proteinové inženýrství
Molekulární biotechnologie č.9 Cílená mutageneze a proteinové inženýrství Gen kódující jakýkoliv protein lze izolovat z přírody, klonovat, exprimovat v hostitelském organismu. rekombinantní protein purifikovat
Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku
Hořčík Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku Příjem a pohyb v rostlině Příjem jako ion Mg 2+, pasivní, iont. kanály Mobilní ion v xylému i ve floému, možná retranslokace V místě funkce vázán
V organismu se bílkoviny nedají nahradit žádnými jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.
BÍLKOVINY Bílkoviny jsou biomakromolekulární látky, které se skládají z velkého počtu aminokyselinových zbytků. Vytvářejí látkový základ života všech organismů. V tkáních vyšších organismů a člověka je
Regulace translace REGULACE TRANSLACE PROTEINY A JEJICH POSTTRANSLAČNÍ MODIFIKACE. 1. Translační aparát. 2. Translace
Regulace translace 1. Translační aparát 2. Translace 3. Proteiny a jejich posttranslační modifikace 4. Lokalizace bílkovin v buňce a jejich degradace 5. Translace v mitochondriích a chloroplastech REGULACE
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován
Molekulární mechanismy řídící expresi proteinů
Molekulární mechanismy řídící expresi proteinů Aleš ampl Proteiny Proteios - první místo (řecky) = Bílkoviny u většiny buněčných typů tvoří nejméně 50% jejich suché hmoty hrají klíčovou úlohu ve většině
Regulace metabolických drah na úrovni buňky
Regulace metabolických drah na úrovni buňky EB Obsah přednášky Obecné principy regulace metabolických drah na úrovni buňky regulace zajištěná kompartmentací metabolických dějů změna absolutní koncentrace
Exprese genetické informace
Exprese genetické informace Tok genetické informace DNA RNA Protein (výjimečně RNA DNA) DNA RNA : transkripce RNA protein : translace Gen jednotka dědičnosti sekvence DNA nutná k produkci funkčního produktu
Biopolymery. struktura syntéza
Biopolymery struktura syntéza Nukleové kyseliny Proteiny Polysacharidy Polyisopreny Ligniny.. Homopolymery Kopolymery (stat, alt, block, graft) Lineární Větvené Síťované kombinace proteiny Funkční úloha
Metabolismus bílkovin. Václav Pelouch
ZÁKLADY OBECNÉ A KLINICKÉ BIOCHEMIE 2004 Metabolismus bílkovin Václav Pelouch kapitola ve skriptech - 3.2 Výživa Vyvážená strava člověka musí obsahovat: cukry (50 55 %) tuky (30 %) bílkoviny (15 20 %)
Bílkoviny - proteiny
Bílkoviny - proteiny Proteiny jsou složeny z 20 kódovaných aminokyselin L-enantiomery Chemická struktura aminokyselin R představuje jeden z 20 různých typů postranních řetězců R Hlavní řetězec je neměnný
Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii
Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta Buňka. Stavba a funkce buněčné membrány. Transmembránový transport. Membránové organely, buněčné kompartmenty. Ústav pro histologii a embryologii Doc. MUDr.
Glykolýza Glukoneogeneze Regulace. Alice Skoumalová
Glykolýza Glukoneogeneze Regulace Alice Skoumalová Metabolismus glukózy - přehled: 1. Glykolýza Glukóza: Univerzální palivo pro buňky Zdroje: potrava (hlavní cukr v dietě) zásoby glykogenu krev (homeostáza
Eva Benešová. Dýchací řetězec
Eva Benešová Dýchací řetězec Dýchací řetězec Během oxidace látek vstupujících do různých metabolických cyklů (glykolýza, CC, beta-oxidace MK) vznikají NADH a FADH 2, které následně vstupují do DŘ. V DŘ
Buněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky
Buněčný cyklus Replikace DNA a dělení buňky 2 Regulace buněčného dělení buněčný cyklus: buněčné dělení buněčný růst kontrola kvality potomstva (dceřinných buněk) bránípřenosu nekompletně zreplikovaných
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ Mária Majeská Čudejková 3. Proteosyntéza Centrální dogma molekulární biologie Rozluštění genetického kódu in vitro Marshall Nirenberg a Heinrich Matthaei zjistili,
VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ
REGULACE APOPTÓZY 1 VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ Příklad: Regulace apoptózy: protein p53 je klíčová molekula regulace buněčného cyklu a regulace apoptózy Onemocnění: více než polovina (70-75%) nádorů
COSY + - podmínky měření a zpracování dat ztráta rozlišení ve spektru. inphase dublet, disperzní. antiphase dublet, absorpční
y x COSY 90 y chem. posuv J vazba 90 x : : inphase dublet, disperzní inphase dublet, disperzní antiphase dublet, absorpční antiphase dublet, absorpční diagonální pík krospík + - - + podmínky měření a zpracování
Genomické databáze. Shlukování proteinových sekvencí. Ivana Rudolfová. školitel: doc. Ing. Jaroslav Zendulka, CSc.
Genomické databáze Shlukování proteinových sekvencí Ivana Rudolfová školitel: doc. Ing. Jaroslav Zendulka, CSc. Obsah Proteiny Zdroje dat Predikce struktury proteinů Cíle disertační práce Vstupní data
Energetický metabolizmus buňky
Energetický metabolizmus buňky Buňky vyžadují neustálý přísun energie pro tvorbu a udržování biologického pořádku (život). Tato energie pochází z energie chemických vazeb v molekulách potravy (energie
DUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 11 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 30.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: Princip genové exprese, intenzita překladu
Translace (druhý krok genové exprese)
Translace (druhý krok genové exprese) Od RN k proteinu Milada Roštejnská Helena Klímová 1 enetický kód trn minoacyl-trn-synthetasa Translace probíhá na ribosomech Iniciace translace Elongace translace
Metody práce s proteinovými komplexy
Metody práce s proteinovými komplexy Zora Nováková, Zdeněk Hodný Proteinové komplexy tvořeny dvěma a více proteiny spojenými nekovalentními vazbami Van der Waalsovy síly vodíkové můstky hydrofobní interakce
Chemická reaktivita NK.
Chemické vlastnosti, struktura a interakce nukleových kyselin Bi7015 Chemická reaktivita NK. Hydrolýza NK, redukce, oxidace, nukleofily, elektrofily, alkylační činidla. Mutageny, karcinogeny, protinádorově
Aminokyseliny, peptidy a bílkoviny
Aminokyseliny, peptidy a bílkoviny Dělení aminokyselin Z hlediska obsahu v živé hmotě Z hlediska významu ve výživě Z chemického hlediska Z hlediska rozpustnosti Dělení aminokyselin Z hlediska obsahu v
(molekulární) biologie buňky
(molekulární) biologie buňky Buňka základní principy Molecules of life Centrální dogma membrány Metody GI a MB Interakce Struktura a funkce buňky - principy proteiny, nukleové kyseliny struktura, funkce
Předmět: KBB/BB1P; KBB/BUBIO
Předmět: KBB/BB1P; KBB/BUBIO Chemické složení buňky Cíl přednášky: seznámit posluchače se složením buňky po chemické stránce Klíčová slova: biogenní prvky, chemické vazby a interakce, uhlíkaté sloučeniny,
BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ
BIOMEMRÁNA BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA - všechny buňky na povrchu plazmatickou membránu - Prokaryontní buňky (viry, bakterie, sinice) - Eukaryontní buňky vnitřní členění do soustavy membrán KOMPARTMENTŮ - za
1. Napište strukturní vzorce aminokyselin D a Y a vzorce adenosinu a thyminu
Test pro přijímací řízení magisterské studium Biochemie 2019 1. Napište strukturní vzorce aminokyselin D a Y a vzorce adenosinu a thyminu U dalších otázek zakroužkujte správné tvrzení (pouze jedna správná
Intermediární metabolismus. Vladimíra Kvasnicová
Intermediární metabolismus Vladimíra Kvasnicová Vztahy v intermediárním metabolismu (sacharidy, lipidy, proteiny) 1. po jídle (přísun energie z vnějšku) oxidace CO 2, H 2 O, urea + ATP tvorba zásob glykogen,
Intracelulární Ca 2+ signalizace
Intracelulární Ca 2+ signalizace Vytášek 2009 Ca 2+ je universální intracelulární signalizační molekula (secondary messenger), která kontroluje řadu buměčných metabolických a vývojových cest intracelulární
Autophagie a imunitní odpověd. Miroslav Průcha Klinická imunologie Nemocnice Na Homolce, Praha
Autophagie a imunitní odpověd Miroslav Průcha Klinická imunologie Nemocnice Na Homolce, Praha Ostrava, 29. ledna 2019 Historie Nobel Prize 2016 Yoshinori Ōsumi https:p//nobeltpizrog/utplodss/2l018//06/ohsuiillchtul
PROTEINY. Biochemický ústav LF MU (H.P.)
PROTEINY Biochemický ústav LF MU 2013 - (H.P.) 1 proteiny peptidy aminokyseliny 2 Aminokyseliny 3 Charakteristika základní stavební jednotky proteinů geneticky kódované 20 základních aminokyselin 4 a-aminokyselina
Metabolismus proteinů a aminokyselin
Metabolismus proteinů a aminokyselin Proteiny jsou nejdůležitější složkou potravy všech živočichů, nelze je nahradit ani cukry, ani lipidy. Je to proto, že organismus živočichů nedokáže ve svých metabolických
Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc = ajor istocompatibility omplex Skupina genů na 6. chromozomu (u člověka) Kódují membránové glykoproteiny, tzv. MHC molekuly, MHC molekuly
Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol
Systém HLA a prezentace antigenu Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol Struktura a funkce HLA historie struktura HLA genů a molekul funkce HLA molekul nomenklatura HLA systému HLA asociace s nemocemi prezentace
Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození
Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození bunka - stejná genetická výbava - funkce (proliferace, produkce látek atd.) závisí na diferenciaci diferenciace tkán - specializovaná produkce
Monitorování léků. RNDr. Bohuslava Trnková, ÚKBLD 1. LF UK. ls 1
Monitorování léků RNDr. Bohuslava Trnková, ÚKBLD 1. LF UK ls 1 Mechanismus působení léčiv co látka dělá s organismem sledování účinku léčiva na: - orgánové úrovni -tkáňové úrovni - molekulární úrovni (receptory)
Biologie buňky. proteiny, nukleové kyseliny, procesy genom, architekura,funkce, mitoza, buněčná smrt, kmenové buňky, diferenciace
Biologie buňky Molecules of life Struktura buňky, Buněčný cyklus proteiny, nukleové kyseliny, procesy genom, architekura,funkce, mitoza, buněčná smrt, kmenové buňky, diferenciace Buněčná membrána mezibuněčné
Má tajemný clusterin u dětí v septickém stavu aktivitu chaperonu? J. Žurek, P.Košut, M. Fedora
Má tajemný clusterin u dětí v septickém stavu aktivitu chaperonu? J. Žurek, P.Košut, M. Fedora Klinika dětské anesteziologie a resuscitace, Lékařská fakulta MU, Fakultní nemocnice Brno DNA transkripce
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie - genetická informace v DNA -> RNA -> primárního řetězce proteinu 1) transkripce - přepis z DNA do mrna 2) translace - přeložení z kódu nukleových
Aminokyseliny, struktura a vlastnosti bílkovin. doc. Jana Novotná 2 LF UK Ústav lékařské chemie a klinické biochemie
Aminokyseliny, struktura a vlastnosti bílkovin doc. Jana Novotná 2 LF UK Ústav lékařské chemie a klinické biochemie 1. 20 aminokyselin, kódovány standardním genetickým kódem, proteinogenní, stavebními
Obecný metabolismus.
mezioborová integrace výuky zaměřená na rostlinnou biochemii a fytopatologii CZ.1.07/2.2.00/28.0171 Obecný metabolismus. Regulace glykolýzy a glukoneogeneze (5). Prof. RNDr. Pavel Peč, CSc. Katedra biochemie,
d) Kanály e) Přenašeče a co-transportéry, mediátory difúze a sekundární aktivní transport f) Intracelulární transport proteinů
MBR2 2016 2) Membránový transport 1 d) Kanály e) Přenašeče a co-transportéry, mediátory difúze a sekundární aktivní transport f) Intracelulární transport proteinů d) Kanály Rostliny: iontové kanály a akvaporiny
Gymnázium Vysoké Mýto nám. Vaňorného 163, 566 01 Vysoké Mýto
Gymnázium Vysoké Mýto nám. Vaňorného 163, 566 01 Vysoké Mýto SUBSTITUČNÍ DERIVÁTY KARBOXYLOVÝCH O KYSELIN R C O X karboxylových kyselin - substituce na vedlejším uhlovodíkovém řetězci aminokyseliny - hydroxykyseliny
TRANSPORT PŘES MEMBRÁNY, MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL, OSMÓZA
TRANSPORT PŘES MEMBRÁNY, MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL, OSMÓZA 1 VÝZNAM TRANSPORTU PŘES MEMBRÁNY V MEDICÍNĚ Příklad: Membránový transportér: CFTR (cystic fibrosis transmembrane regulator) Onemocnění: cystická fibróza
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace
ukleové kyseliny Replikace Transkripce, RA processing Translace Prokaryotická X eukaryotická buňka Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen) Život závisí na schopnosti
ENZYMY. RNDr. Lucie Koláčná, Ph.D.
ENZYMY RNDr. Lucie Koláčná, Ph.D. Enzymy: katalyzátory živé buňky jednoduché nebo složené proteiny Apoenzym: proteinová část Kofaktor: nízkomolekulová neaminokyselinová struktura nezbytně nutná pro funkci
AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny
eukaryontní gen v genomové DNA promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4 kódující oblast introny primární transkript (hnrna, pre-mrna) postranskripční úpravy (vznik maturované mrna) syntéza čepičky AUG vyštěpení
TRANSLACE - SYNTÉZA BÍLKOVIN
TRANSLACE - SYNTÉZA BÍLKOVIN Translace - překlad genetické informace z jazyka nukleotidů do jazyka aminokyselin podle pravidel genetického kódu. Genetický kód - způsob zápisu genetické informace Kód Morseovy
OPVK CZ.1.07/2.2.00/
OPVK CZ.1.07/2.2.00/28.0184 Základní principy vývoje nových léčiv OCH/ZPVNL Mgr. Radim Nencka, Ph.D. ZS 2012/2013 Molekulární interakce SAR Možné interakce jednotlivých funkčních skupin 1. Interakce alkoholů
RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA
RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA 1. Genotyp a jeho variabilita, mutace a rekombinace Specifická imunitní odpověď Prevence a časná diagnostika vrozených vad 2. Genotyp a prostředí Regulace buněčného
Bílkoviny. Charakteristika a význam Aminokyseliny Peptidy Struktura bílkovin Významné bílkoviny
Bílkoviny harakteristika a význam Aminokyseliny Peptidy Struktura bílkovin Významné bílkoviny 1) harakteristika a význam Makromolekulární látky složené z velkého počtu aminokyselinových zbytků V tkáních
Exprese genetické informace
Exprese genetické informace Stavební kameny nukleových kyselin Nukleotidy = báze + cukr + fosfát BÁZE FOSFÁT Nukleosid = báze + cukr CUKR Báze Cyklické sloučeniny obsahující dusík puriny nebo pyrimidiny
Bp1252 Biochemie. #11 Biochemie svalů
Bp1252 Biochemie #11 Biochemie svalů Úvod Charakteristickou funkční vlastností svalu je schopnost kontrakce a relaxace Kontrakce následuje po excitaci vzrušivé buněčné membrány je přímou přeměnou chemické
Aminokyseliny, Peptidy, Proteiny
Aminokyseliny, Peptidy, Proteiny Proteiny jsou nejrozšířenější biologické makromolekuly Proteiny jsou tvořeny kombinací 20 α-aminokyselin Aminokyseliny sdílejí společné základní strukturní vlastnosti α-uhlík
Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách
Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách Obecné principy reakce antigenprotilátka 1929 Kendall a Heidelberg Precipitační reakce Oblast nadbytku protilátky
CHEMIE. Pracovní list č. 10 - žákovská verze Téma: Bílkoviny. Mgr. Lenka Horutová
www.projektsako.cz CHEMIE Pracovní list č. 10 - žákovská verze Téma: Bílkoviny Lektor: Mgr. Lenka Horutová Projekt: Student a konkurenceschopnost Reg. číslo: CZ.1.07/1.1.07/03.0075 Teorie: Název proteiny
Text zpracovala Mgr. Taťána Štosová, Ph.D PŘÍRODNÍ LÁTKY
Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie CZ.1.07/2.2.00/15.0324 Text zpracovala Mgr. Taťána Štosová, Ph.D PŘÍRODNÍ LÁTKY Obsah 1 Úvod do problematiky přírodních látek... 2 2 Vitamíny... 2 2.
5. Lipidy a biomembrány
5. Lipidy a biomembrány Obtížnost A Co je chybného na často slýchaném konstatování: Biologická membrána je tvořena dvojvrstvou fosfolipidů.? Jmenujte alespoň tři skupiny látek, které se podílejí na výstavbě
I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í
I V E S T I E D Z V J E V Z D Ě L Á V Á Í AMIKYSELIY PEPTIDY AMIKYSELIY = substituční/funkční deriváty karboxylových kyselin = základní jednotky proteinů (α-aminokyseliny) becný vzorec 2-aminokyselin (α-aminokyselin):
Regulace metabolizmu lipidů
Regulace metabolizmu lipidů Principy regulace A) krátkodobé (odpověď s - min): Dostupnost substrátu Alosterické interakce Kovalentní modifikace (fosforylace/defosforylace) B) Dlouhodobé (odpověď hod -
molekula obsahující jeden nebo více navázaných na bílkovinu (glykoproteiny)
Glykoproteiny y Vytášek 2008 Glykokonjugát (komplexní sacharid) molekula obsahující jeden nebo více sacharidových řetězců kovalentně navázaných na bílkovinu (glykoproteiny) nebo lipid (glykolipidy) Glykoproteiny
aminokyseliny a proteiny
aminokyseliny a proteiny funkce proteinů : proteiny zastávají téměř všechny biologické funkce, s výjimkou přenosu informace stavební funkce buněk a tkání biokatalyzátory-urychlují biochemické reakce -
Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku
Hořčík Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku Příjem a pohyb v rostlině Příjem jako ion Mg 2+, pasivní, iont. kanály Mobilní ion v xylému i ve floému, možná retranslokace V místě funkce vázán
PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU
PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU Podstata prezentace antigenu (MHC restrikce) byla objevena v roce 1974 V současnosti je zřejmé, že to je jeden z klíčových
7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika
7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika Aby mohl mnohobuněčný organismus efektivně fungovat, je třeba, aby se jednotlivé buňky specializovaly na určité funkce. Nový jedinec přitom
BÍLKOVINY. V organismu se nedají nahradit jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.
BÍLKOVINY o makromolekulární látky, z velkého počtu AMK zbytků o základ všech organismů o rostliny je vytvářejí z anorganických sloučenin (dusičnanů) o živočichové je musejí přijímat v potravě, v trávicím