POSTUPY PRO STANOVENÍ VSTUPNÍCH ÚDAJŮ PRO ŘÍZENÍ PALBY V SYSTÉMECH ŘÍZENÍ PALBY PRO NEPŘÍMOU STŘELBU

Transkript

1 ČOS 1050 ČESKÝ OBRANNÝ STANDARD POSTUPY PRO STANOVENÍ VSTUPNÍCH ÚDAJŮ PRO ŘÍZENÍ PALBY V SYSTÉMECH ŘÍZENÍ PALBY PRO NEPŘÍMOU STŘELBU Praha

2 ČOS 1050 (VOLNÁ STRANA)

3 ČOS 1050 ČESKÝ OBRANNÝ STANDARD POSTUPY PRO STANOVENÍ VSTUPNÍCH ÚDAJŮ PRO ŘÍZENÍ PALBY V SYSTÉMECH ŘÍZENÍ PALBY PRO NEPŘÍMOU STŘELBU Základem pro tvorbu tohoto standardu byly originály následujících dokumentů: STANAG 4144, Ed. PROCEDURES TO DETERMINE THE FIRE CONTROL INPUTS FOR USE IN INDIRECT FIRE CONTROL SYSTEMS Postupy stanovení vstupů pro řízení palby používaných v systémech řízení nepřímé palby Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti Praha 007 3

4 ČOS 1050 OBSAH 1 Předmět standardu... 6 Nahrazení standardů (norem) Související citované dokumenty Zpracovatel ČOS Použité zkratky, značky a definice Zkratky Značky Definice Zásady tvorby vstupů pro řízení palby Všeobecná ustanovení Rozdělení vstupů pro řízení palby Zásady při stanovení vstupů pro řízení palby Programy střeleckých zkoušek Volba programu zkoušek Program střeleckých zkoušek pro stanovení balistických charakteristik Program střelecké zkoušky pro stanovení aerodynamických charakteristik Měřené údaje a přístrojové vybavení Program střelecké zkoušky změny počáteční rychlosti v závislosti na opotřebení hlavně (nepovinná zkouška) Analýza dat ze střelecké zkoušky Redukce dat ze střelecké zkoušky balistických vlastností Redukce dat pro střeleckou zkoušku aerodynamických vlastností Meteorologické podmínky Požadavky na měření Verifikace Požadované meteorologické údaje Fyzikální údaje a údaje o motoru Údaje o vnitřní balistice Přepočet standardních počátečních rychlostí z existujících FCI Stanovení standardní počáteční rychlosti z výsledků střeleckých zkoušek Stanovení opravy počáteční rychlosti pro hmotnost střely (n-faktor) Stanovení změn počátečních rychlostí pro teplotu výmetné náplně (MVCPT) Stanovení změny počáteční rychlosti pro opotřebení hlavně (nepovinné) Údaje vnitřní balistiky pro hlaveň (nepovinné) Aerodynamické součinitele Součinitele přizpůsobení a oprav Součinitele přizpůsobení pro střely bez pomocného pohonu Součinitele přizpůsobení pro střely s pomocným pohonem stabilizované rotací Součinitele přizpůsobení pro dráhy hmotného bodu Opravné součinitele Pravděpodobné chyby

5 ČOS Úvod Metoda polynomické kompenzace Metoda chybové soustavy Vidlice PŘÍLOHY A SOUHRN VÝSLEDKŮ MĚŘENÍ

6 ČOS Předmět standardu ČOS 1050, zavádí STANAG 4144, Ed.., ke kterému ČR přistoupila s výhradou, týkající se zabezpečení souladu se zákonem č. 013/011 Sb. Veškeré výhrady jsou v tomto standardu plně respektovány. Účelem tohoto ČOS je standardizovat postupy pro stanovení a výměnu vstupních údajů pro řízení palby dělostřeleckých a minometných systémů pozemního dělostřelectva. Vstupní údaje pro řízení palby (FCI) jsou soubory pevně stanovených technických údajů pro kombinaci dělo-munice, které se používají v počítačích pro řízení palby, ve kterých je zaveden standardní model dráhy letu modifikovaného hmotného bodu (ČOS ,. vydání). Ustanovení tohoto ČOS se vztahují na všechny dělostřelecké a minometné systémy pozemního dělostřelectva, které budou pořizovány pro pozemní síly AČR po dni nabytí jeho platnosti. Tento ČOS se nevztahuje na dělostřelecké systémy pro přímou střelbu, protiletadlové systémy a naváděnou dělostřeleckou munici. Nahrazení standardů (norem) Tento standard nahrazuje ČOS 1050,. vydání, Oprava 1. 3 Související citované dokumenty V tomto standardu jsou odkazy na dále uvedené dokumenty, které se tímto stávají jeho normativní součástí. U odkazů, v nichž je uveden rok vydání souvisejícího dokumentu platí tento související dokument bez ohledu na to, zda existují novější vydání tohoto souvisejícího dokumentu. U odkazů na dokument bez uvedení data jeho vydání platí vždy poslední vydání dokumentu. ČOS 10504,. vyd. ČOS 10505,. vyd. ČOS ,. vyd. ČOS 13001, 1. vyd. ČOS , 1. vyd. ČOS , 1. vyd. ČOS ,. vyd. Postupy určování stupně podobnosti balistických charakteristik munice pro nepřímou střelbu a příslušných oprav prvků zamíření Měření tlaku tlakoměry s tlakoměrnými tělísky Model dráhy letu modifikovaného hmotného bodu a model dráhy letu s pěti stupni volnosti Postupy balistických zkoušek hnacích náplní dělostřeleckých a minometných nábojů a stanovení svědečných ran Postup stanovení stupně vzájemné zaměnitelnosti munice NATO pro nepřímou střelbu Definice a stanovování balistických vlastností dělostřeleckých prachů Měření rychlostí střel 6

7 ČOS 1050 STANAG 4061, Ed. 4 ADOPTION OF A STANDARD BALLISTIC METEOROLOGICAL MESSAGE Zavedení jednotného (standardizovaného) balistickometeorologického hlášení STANAG 408, Ed. 3 ADOPTION OF A STANDARD ARTILLERY COMPUTER METEOROLOGICAL MESSAGE Zavedení standardního meteorologického hlášení pro použití ve výpočetní technice dělostřelectva STANAG 4119, Ed. ADOPTION OF A STANDARD CANNON ARTILLERY FIRING TABLE FORMAT Zavedení standardního formátu tabulek střelby hlavňového dělostřelectva STANAG 4367, Ed. 3 THERMODYNAMIC INTERIOR BALLISTIC MODEL WITH GLOBAL PARAMETERS Termodynamický model vnitřní balistiky s celkovými parametry STANAG 4537, Ed. 3 SUB-GROUP SHARABLE (FIRE CONTROL) SOFTWARE SUITE (S4) AEP-3 AOP-9 AOP-37 Soubor sdíleného programového vybavení (pro řízení palby) podskupiny (S4) PRESSURE MEASUREMENT BY CRUSHER GAUGES NATO APPROVED TESTS FOR CRUSHER GAUGES Měření tlaku tlakoměrnými tělísky - schvalovací zkoušky NATO pro tlakoměrná tělíska NATO INDIRECT FIRE AMMUNITION INTERCHANGEABILITY Zaměnitelnost munice NATO pro nepřímou střelbu NATO ARTILLERY BALLISTIC KERNEL (NABK) Řídící program balistiky dělostřelectva NATO 4 Zpracovatel ČOS Vojenský technický ústav, s. p., odštěpný závod VTÚVM, Ing. Pavel Kupec, Ing. Jozef Vaľko, CSc., Ing. Pavel Menša 7

8 ČOS Použité zkratky, značky a definice 5.1 Zkratky AEP AOP CFD ČOS ČR EFC FCI GPS IČ Spojenecká technická publikace (Allied Engineering Publication) Spojenecká výzbrojní publikace (Allied Ordnance Publication) Výpočetní metoda pro dynamiku tekutin (Computational Fluid Dynamics) Český obranný standard Česká republika Ekvivalentní plná náplň (Equivalent Full Charge) Vstupy pro řízení palby (Fire Control Inputs) Globální systém určování polohy (Global Positioning System) Infračervený LCG-3 Skupina schopností pozemních sil 3 (Land Capability Group 3) MPM MVCPT NAAG NABK NATO PM QE Modifikovaný hmotný bod (Modified Point Mass) Změna počáteční rychlosti pro teplotu výmetné náplně (Muzzle Velocity Correction for Propellant Temperature) Skupina pro vyzbrojování pozemního vojska NATO (NATO Army Armament Group) Řídící program balistiky dělostřelectva NATO (NATO Artillery Ballistic Kernel) Organizace Severoatlantické smlouvy (North Atlantic Treaty Organization) Pravděpodobná chyba (Probable Error) Hmotný bod (Point Mass) Náměr (Quadrant Elevation) SG- Podskupina (Sub Group ) SŘP STANAG WAC Systém řízení palby Standardizační dohoda (Standardization Agreement) Středisko pro analýzu počasí (Weather Analysis Center) 5. Značky I X 0 počáteční axiální moment setrvačnosti X CG 0 počáteční vzdálenost těžiště od špičky střely 8

9 ČOS 1050 X CG B vzdálenost těžiště od špičky střely po vyhoření * m f referenční průtoková rychlost paliva motoru m p minimální průtoková rychlost paliva motoru po dobu tlaku vzduchu t B ST standardní doba vyhoření paliva motoru t DI ST standardní doba zpoždění zážehu raketového motoru BP I změna dnového tlaku ke změně součinitele dnového výtoku plynů V C 0 rychlost hoření paliva plynového generátoru v tlakové bombě pro spalování pásků u s rychlost výmetu v s v H v L m H m L standardní (tabulková) počáteční rychlost střely střední počáteční rychlost střel těžké série střední počáteční rychlost střel lehké série střední hmotnost střel těžké série střední hmotnost střel lehké série v Hi počáteční rychlost i-té těžké střely v Li počáteční rychlost i-té lehké střely m Hi hmotnost i-té těžké střely m Li hmotnost i-té lehké střely C D 0 součinitel odporu pro nulový úhel náběhu C součinitel odporu pro kvadratický úhel náběhu D C kubický součinitel vztlakové síly L 3 C M součinitel klopného momentu C M kubický součinitel klopného momentu 3 C N, C Mag součinitel Magnusovy síly Cl p, C spin součinitel tlumicího momentu rotace C l součinitel momentu rotace v důsledku šikmých vodicích nálitků, při nulové rotaci C N součinitel boční síly v důsledku šikmých vodicích nálitků, při nulové rotaci 9

10 ČOS 1050 CD 0 T BP I součinitel odporu pro nulový úhel náběhu (pohon zapnutý) změna dnového tlaku ke změně součinitele dnového výtoku plynů (viz data o motoru) C součinitel snížení aerodynamického odporu během hoření plynového x BB generátoru C Dn součinitel odporu pro užitečný náklad střely C spin sn součinitel tlumení rotace užitečného nákladu střely C D součinitel odporu f součinitel dnového výtoku, i BB MT f BT p součinitel doby hoření pro rychlost rotace (p) jednotky dnového výtoku plynů nebo raketového motoru f BT P součinitel doby hoření jednotky dnového výtoku plynů při atmosférickém tlaku vzduchu (P) f součinitel dnového výtoku, i BB MT f L pravděpodobná chyba součinitele vztlaku t DI pravděpodobná chyba doby zpoždění zážehu motoru f BB pravděpodobná chyba součinitele dnového výtoku plynů m n T A e A e C C C D D d b f D f L f T H HB i hmotnostní rozdíl mezi hmotnostními znaky oprava pro teplotu náplně výstupní plocha trysky motoru výstupní průřez trysky balistický koeficient balistický koeficient součinitel odporu ráže referenční střely průměr dna střely součinitel odporu součinitel vztlaku součinitel tahu střela o vysoké teplotě výška výmetu-rozprasku součinitel tvaru 10

11 ČOS 1050 I I o i sn I SP I XB k K (p) L m b m CBo m DI m f M fuze m ob m r m s m SN MT MV n P 0 součinitel tvaru součinitel dnového výtoku pro optimální účinek součinitel tvaru užitečného náklady střely specifický impulz paliva motoru axiální moment setrvačnosti po vyhoření konstanta rychlosti hoření v závislosti na tlaku součinitel rychlosti hoření při osové rotaci střela o nízké teplotě hmotnost střely po vyhoření hmotnost paliva motoru vyhořelého v hlavni hmotnost zpožďovače zážehu hmotnost paliva motoru hmotnost referenčního zapalovače hmotnost těsnícího elementu zpožďovače počáteční hmotnost referenční střely se zapalovačem standardní (tabulková) hmotnost střely hmotnost 1 kusu užitečného nákladu střely teplota motoru počáteční rychlost exponent rychlosti hoření v závislosti na tlaku počáteční rotace střely vzhledem k zemi f T pravděpodobná chyba součinitele tahu AZ D fl FS HB i M MV QE R RB Q D pravděpodobná chyba odměru pravděpodobná chyba směru pravděpodobná chyba součinitele vztlaku pravděpodobná chyba dálky nárazu užitečného nákladu střely pravděpodobná chyba výšky výmetu-rozprasku pravděpodobná chyba součinitele tvaru pravděpodobná chyba hmotnosti střely pravděpodobná chyba počáteční rychlosti pravděpodobná chyba náměru pravděpodobná chyba dálky nárazu pravděpodobná chyba dálky výmetu-rozprasku součinitel aerodynamického odporu pro úhel náběhu 11

12 ČOS 1050 Q M S SC S SN t DI T fs W x 1 β δ ρ p součinitel Magnusovy síly střela o standardní teplotě plocha hoření paliva plynového generátoru plocha příčného řezu referenčního užitečného nákladu střely doba zpoždění zážehu raketového motoru nebo jednotky dnového výtoku plynů doba pádu užitečného nákladu střely zahřívací rána dálka nárazu podél osy 1 součinitel teploty hoření paliva plynového generátoru úhel vodicích nálitků vzhledem k ose střely a geometrickému středu nálitků hustota paliva jednotky dnového výtoku 5.3 Definice aerodynamický součinitel aerodynamic coefficient Bezrozměrný parametr definovaný jako funkce Machova čísla k určení sil a momentů působících na těleso za letu. balistická podobnost ballistic similitude Když dvě zaměňovaná střeliva, bez nebo s použitím balistických oprav, dopadnou uvnitř definovaných mezí pro každou náplň a náměr, pak jsou balisticky podobné. Meze jsou definovány třemi úrovněmi, tj. jednou pravděpodobnou chybou, jedním procentem v dálce nebo pěti procenty v dálce. balistická shoda ballistic match Jestliže není žádný významný rozdíl mezi body nárazu a pravděpodobnými chybami dvou zaměňovaných střeliv pro každou náplň a dálku, pak jsou balisticky shodné. balistická střelba do terénu balistické vlastnosti fall of shot method Balistická střelecká zkouška k určení součinitelů přizpůsobení, využívající zejména měření bodů nárazů. ballistic performance Průměrné letové chování minometných nebo dělových střel. balistický koeficient ballistic coefficient Součinitel přizpůsobení dálky, používaný ke kalibraci modelů dráhy. U dělostřeleckých systémů je jeho použití typické. derivace drift Část odchýlení střely vyvolaná rotací střely okolo její podélné osy. 1

13 ČOS 1050 dnový výtok base burn Výtok plynů ze dna střely během letu za účelem snížení aerodynamického odporu a tím zvýšení dostřelu. Někdy také base bleed. dráha trajectory Geometrické místo poloh těžiště střely při jejím pohybu po opuštění hlavně. chybová soustava error budget Druhy a velikosti součinitelů ovlivňujících chyby polohy bodů nárazů nebo výmetůrozprasků dělostřeleckých střel. klidový úhel náběhu yaw of repose Zbytkový rovnovážný úhel náběhu, když osa rotací stabilizované střely poklesne z dráhy, protože se díky gravitaci natočí směrem dolů. Magnusova síla Magnus force Aerodynamická síla kolmá k rovině úhlu náběhu (u střel stabilizovaných rotací typicky směřující ve svislé rovině nahoru) a ovlivňující zejména dobu letu a výšku vrcholu dráhy letu střely. Machovo číslo Mach number Poměr rychlosti střely k místní rychlosti zvuku. mil mil Jednotka dělostřelecké úhlové míry. Jeho velikost je dána vztahem 360 = 6400 milů. model dráhy hmotného bodu model dráhy modifikovaného hmotného bodu point mass trajectory model modified point mass trajectory model Standardní dvourozměrný matematický model dráhy letu střely získaný zjednodušením modelu dráhy modifikovaného hmotného bodu, popsaného v ČOS Standardní třírozměrný matematický model dráhy pro dělové a minometné střely stabilizované rotací. Je popsán v ČOS ohyb droop Ohnutí hlavně ve svislé rovině; měří se svislým úhlem mezi osou hlavně na začátku vývrtu a osou hlavně na ústí. opravný součinitel correction factor Fyzikální parametr nebo funkce používaná k úpravě standardního parametru vstupů do řízení palby (FCI) pro nestandardní podmínky. počáteční rychlost muzzle velocity Rychlost střely na ústí hlavně extrapolovaná z rychlosti střely změřené ve vhodném místě na její dráze pravděpodobná chyba probable error Interval, ve kterém je stejně pravděpodobné, že nějaký jev nastane nebo nenastane. Pro vnější balistiku je typické, že je to interval představující 50% bodů nárazů nebo výmetůrozprasků kolem středního bodu nárazu nebo výmetu-rozprasku v průběhu jedné průměrné nástřelky. 13

14 ČOS 1050 síla odporu drag force Aerodynamická síla působící proti rychlosti pohybu střely. součinitel Magnusovy síly součinitel odporu při úhlu náběhu Magnus force factor Součinitel přizpůsobení modifikující Magnusovu sílu. Ovlivňuje zejména dobu letu. yaw drag factor Součinitel přizpůsobení modifikující kvadratický součinitel náběhového odporu a ovlivňující zejména dostřel, zvláště při střelbě vysokými náměrovými úhly. součinitel odporu drag factor Součinitel přizpůsobení, modifikující sílu odporu; alternativa k součiniteli tvaru. součinitel přizpůsobení fitting factor Empiricky stanovený parametr používaný k minimalizaci průměrné strannosti (vychýlení) mezi teoreticky vypočítanými parametry a skutečnými balistickými vlastnostmi. součinitel tahu thrust factor Součinitel přizpůsobení používaný k dosažení shody se změřeným výkonem motoru u střely s pomocným raketovým motorem. součinitel tvaru form factor Součinitel přizpůsobení dálky upravující sílu odporu vzduchu. Je typicky funkcí náplně a náměru. součinitel vztlaku lift factor Součinitel přizpůsobení upravující vztlakovou sílu, která ovlivňuje zejména stranovou odchylku střely. Je typicky funkcí náplně a náměru. stranová odchylka deflection Úhel mezi svislou rovinou procházející výstřelnou a přímkou procházející zbraní a bodem nárazu. Je způsobený derivací, vlivem Coriolisovy síly a větru. tlumící moment rotace spin damping moment Aerodynamický moment charakterizující pokles rychlosti rotace za letu. úhel náběhu yaw Úhel mezi podélnou osou střely a tečnou k dráze střely v libovolném okamžiku. úhel stranového odskoku throw-off Vodorovná složka úhlu měřeného od osy ústí před výstřelem k výstřelné. úhel zdvihu jump Svislá složka úhlu měřeného od osy ústí před výstřelem k výstřelné. ustálený úhel náběhu yaw of repose Výsledný rovnovážný stav úhlu náběhu, kdy osa rotací stabilizované střely se díky gravitaci odkloní od dráhy směrem dolů. 14

15 ČOS 1050 úzká vidlice fork Úzká vidlice je změna náměru v milech (360 =6400 milů), nutná k přemístění středního bodu nárazu o 4 pravděpodobné úchylky dálky na hladinové ploše. užitečný náklad střely projectile payload náklad, který je vymeten ze střely ke splnění specifické funkce. vodicí nálitky (nuby) bourrelet nubs Šikmo umístěné výstupky na ogiválu střely, které ji vystřeďují v hlavni. vstupy pro řízení palby fire control inputs (FCI) Soubor pevně stanovených technických údajů pro kombinaci dělo-munice používaný v počítačích pro řízení palby, ve kterých je zaveden model dráhy dle standardu NATO. vztlaková síla lift force Aerodynamická síla kolmá k dráze, mající tendenci táhnout střelu ve směru své špičky. 6 Zásady tvorby vstupů pro řízení palby 6.1 Všeobecná ustanovení FCI zahrnují veškeré parametry, používané v modelu dráhy modifikovaného hmotného bodu, jak jsou popsány v ČOS a všechny další parametry potřebné pro přípravu SŘP, včetně údajů o střelách plněných pyrotechnickými složemi, údajů o drahách užitečného nákladu střel po výmetu-rozprasku, o drahách střel s pomocným raketovým motorem a drahách střel s dnovým výtokem plynů. Jestliže se předpokládá, že zkouška konfigurace zbraň/munice bude balisticky shodná nebo podobná existujícím ověřeným FCI, použije se postup dle STANAG Ve všech ostatních případech musí být balistické vlastnosti nové konfigurace stanoveny podle dále uvedených postupů tohoto ČOS. Pro řešení řízení palby, založeném na modelu dráhy hmotného bodu, (např. pro většinu minometů) se vyberou pouze ty postupy, které jsou pro tento model použitelné. 6. Rozdělení vstupů pro řízení palby 6..1 FCI obsahují následující kategorie údajů: a) fyzikální údaje; b) údaje vnitřní balistiky; c) údaje vnější balistiky; 1) aerodynamické součinitele; ) součinitele přizpůsobení a opravné součinitele; 3) pravděpodobné chyby; d) pomocné údaje (volitelné). 6.. Fyzikální údaje a údaje o pomocném raketovém motoru se stanovují podle postupů platných v ČR. Všechny fyzikální údaje a většina údajů o pomocném raketovém motoru může být zjištěna už před střeleckými zkouškami. Některé údaje o pomocném raketovém motoru 15

16 ČOS 1050 se zjišťují při střeleckých zkouškách. Pro použití v chybové soustavě se pro každý parametr určuje směrodatná odchylka, pravděpodobná chyba, konfidenční interval nebo jiná charakteristika. Velikost vzorku a počet výrobních sérií by měl reprezentovat skladové zásoby státu. Seznam fyzikálních údajů a údajů o pomocném raketovém motoru je uveden v kapitole Postupy pro stanovení údajů vnitřní balisticky jsou popsány v kapitole Aerodynamické součinitele jsou funkcí Machova čísla. Seznam aerodynamických součinitelů pro různé typy střel je uveden v kapitole 1. Metoda stanovení aerodynamických součinitelů je popsána v kapitole 7. Je závislá na přístrojovém vybavení a provedené analýze. a) V případě balistické shody nebo podobnosti s již existující střelou se mohou použít aerodynamické údaje o existující střele. Určení balistické shody nebo podobnosti je popsáno v ČOS b) Obvykle jsou aerodynamické součinitele pro kombinaci střela/zapalovač určovány pro jeden systém dělo/náplně. Tyto součinitele jsou použitelné pro veškeré systémy dělo/náplně uvnitř stejného rozmezí Machova čísla. Jestliže rozdíly v dělu nebo v systému náplní mohou být vzaty v úvahu jen díky modifikování součinitelů přizpůsobení, pak se postupuje podle ČOS Součinitelé přizpůsobení se používají pro zahrnutí všech fyzikálních jevů, které nejsou zahrnuty v rovnici pohybu modifikovaného hmotného bodu. Součinitelé přizpůsobení by měly minimalizovat strannost (vychýlení) mezi předpokládanými a pozorovanými body dopadu určité skupiny ran střílených za zdánlivě stejných podmínek střelby a prvků zamíření (např. kvadrantového náměru, odměru a nastavení zapalovače). Takto kalibrovaná rovnice pohybu představuje střední balistické vlastnosti, které se předpokládají, když se střílí za velkého počtu různých podmínek střelby a velkým počtem skupin ran. Součinitele přizpůsobení jsou uvedeny v kapitole 13. Metoda stanovení součinitelů je popsána v kapitolách 7 a Pravděpodobné chyby představují rozdílnou odchylku každé rány kolem středního bodu dopadu (nebo výmetu-rozprasku). Tyto chyby jsou odvozeny ze střelby skupin ran z jednoho děla, kde každá skupina ran se střílí za zdánlivě stejných podmínek střelby a stejnými prvky střelby (např. kvadrantovým náměrem, odměrem a nastavením zapalovače). Rozptyl je způsoben náhodnými rozdíly v meteorologických a balistických podmínkách střelby a náhodnými změnami v zamíření a dále díky jiným nezapočitatelným činitelům. Pravděpodobné chyby jsou funkcí kombinace zbraň/střela/náplň a kvadrantového náměru. Existují dva způsoby výpočtu číselných hodnot pravděpodobných chyb dálky, směru, doby do rozprasku, dálky a výšky rozprasku. Oba způsoby, uvedené v kapitole 14, počítají s výsledky ostrých střeleb. Metoda stanovení pravděpodobných chyb je popsána v kapitolách 7 a Pomocné údaje obsahují volitelné parametry podporující numerické iterace a hodnoty pro validaci bezpečnosti a vzájemné zaměnitelnosti pro systém řízení palby. Určení těchto parametrů není součástí programu střeleckých zkoušek. Parametry bezpečnosti musí být stanoveny před střeleckými zkouškami. Numerické parametry se počítají po validaci údajů vnitřní a vnější balistiky (např. systémové parametry pro iteraci kvadrantového náměru a aproximační rovnice používané k rychlému numerickému zpracování). 16

17 ČOS Zásady při stanovení vstupů pro řízení palby Vytvoření FCI vyžaduje analýzu dat shromážděných ze střeleckých zkoušek a jiných měření, počítačových simulací, a jestliže je to možné, z dříve stanovených FCI. Sestavení programu střeleckých zkoušek je závislé na typu střely, dostupnosti přístrojového vybavení a požadovaných údajích, které mají být stanoveny nebo ověřeny. Ke stanovení aerodynamických součinitelů a balistických vlastností se provádí aerodynamická střelecká zkouška, náročná na přístrojové vybavení pro měření letící střely. Jestliže jsou aerodynamické součinitele získány z nestřeleckých zkoušek, pak může být provedena střelecká zkouška k ověření balistických vlastností s minimálním přístrojovým vybavením, umožňujícím měřit alespoň dopady střel. Podrobnosti, jak sestavit program střelecké zkoušky jsou uvedeny v kapitole 7. Informace, jak provést analýzu dat ze střelecké zkoušky, jsou uvedeny v kapitole U nábojů s přeměnnou náplní musí být FCI stanoveny pro všechny používané náplně U střel s více úseky dráhy letu (např. u střel s pomocným pohonem, jako jsou např. střely s pomocným raketovým motorem a střely s dnovým výtokem plynů nebo např. u střel s užitečným nákladem, jako jsou např. dýmové a osvětlovací střely) musí být FCI stanoveny pro všechny úseky. Pro každý úsek dráhy letu střely a/nebo užitečného nákladu (nákladů) se stanovuje minimálně začátek a konec úseku a doba letu. Letová data několika úseků mohou být měřena postupně za sebou, ale analyzují se v následujícím pořadí: a) data vztažená k dráze letu střely bez pomocného pohonu; b) data vztažená k dráze letu střely s pomocným pohonem; c) data vztažená k dráze letu užitečného nákladu střely Model dráhy modifikovaného hmotného bodu, jak je popsán v ČOS ,. vydání, neobsahuje naváděnou dělostřeleckou munici Meteorologické podmínky se budou pro daný dostřel a střelecký den měnit. Aby vlivy těchto podmínek na aerodynamické součinitele a součinitele přizpůsobení mohly být vyloučeny, je nutné měření přízemních meteorologických dat a dat do výšky nejméně 300 m nad vrchol dráhy letu střely. Data by neměla být zastaralá. Měření se požaduje zahájit před prvním výstřelem a ukončit po posledním výstřelu. Podrobnosti o meteorologických požadavcích jsou uvedeny v kapitole Druhy přístrojového vybavení a měření se používají v závislosti na programu zkoušek, jak je stanoveno v kapitole 7. Metoda srovnávací balistické střelby, uvedená v ČOS by se měla používat jen pro pozemní dopady střel bez pomocného pohonu pro dálky střelby menší než 0 km. Jestliže je k dispozici Dopplerův nebo sledovací radarový systém, měl by se použít. Přístrojové vybavení a způsob měření dostřelu při střeleckých zkouškách je stanoven v kapitole Metoda analýzy střeleckých dat je závislá na programu zkoušek popsaných v kapitole 7. Metody pro analýzu dat jak balistických vlastností, tak střeleckých zkoušek aerodynamiky jsou popsány v kapitole Výměna FCI pro pozemní dělostřelectvo mezi státy NATO se provádí ve formátu a v souborech definovaných v AOP-37 a pro použití v NABK podle STANAG Závěrečný přehled údajů ze zkoušek se zpracovává podle Přílohy A. 17

18 ČOS Programy střeleckých zkoušek 7.1 Volba programu zkoušek Stanovení FCI prostřednictvím zkoušek je možné rozdělit do následující částí: a) Stanovení fyzikálních údajů a údajů o pomocném raketovém motoru (kapitola 10) b) Stanovení údajů vnitřní balistiky (kapitola 11) c) Stanovení aerodynamických údajů (kapitola 1) d) Stanovení balistických součinitelů přizpůsobení (kapitola 13) e) Stanovení pravděpodobných chyb (kapitola 14) Některé z těchto částí se mohou kombinovat. Sestavení programu střeleckých zkoušek podle této kapitoly zahrnuje body c), d) a e). Pro tyto střelecké zkoušky musí být provedeno meteorologické sondování v souladu s kapitolou Aerodynamické součinitele. Před stanovením balistických dat by měly být podle v ČR platných postupů navrženy aerodynamické součinitele a ty současně doloženy balistickými daty. Metoda jejich stanovení závisí na technickém vybavení, které je k dispozici. Požadované aerodynamické součinitele jsou pro všechny typy střel funkcí Machova čísla Pro stanovení aerodynamických součinitelů se používají následující metody: a) aerodynamický tunel; b) aerobalistická střelecká linka; použití standardních technik jiskrového snímku k získání aerodynamických součinitelů pro malé až střední úhly náběhu (<15 ); c) počítačový program; použití metod kompletní výpočtové dynamiky tekutin (CFD) anebo poloempirických metod, založených na interpolaci mezi tabulkovými aerodynamickými daty pro typické konstrukce a tvary střely; d) střelecké zkoušky v plném rozsahu; sestavují se podle následujících pokynů, v kombinaci s analýzou dat ze zkoušek podle kapitoly V případě podobnosti s již existující střelou se použijí ustanovení ČOS Obecně platí, že program zkoušek a přiřazené velikosti vzorku jsou určeny funkčními požadavky balistického systému řízení palby a známou nebo očekávanou variabilitou příslušných součinitelů, např. aerodynamických součinitelů, součinitelů přizpůsobení a pravděpodobných chyb. Musí být zváženy obě variability uvnitř zkoušené skupiny (od rány k ráně) a mezi zkoušenými skupinami (od nástřelky k nástřelce). Pozorované variability se zaznamenávají v souladu s Přílohou A Existují dva schválené programy zkoušek pro stanovení balistických charakteristik. Tyto programy zkoušek jsou popsány v dalších článcích této kapitoly. Jsou možné i jiné programy zkoušek, ale tyto je třeba nejdříve předložit skupině NAAG/LCG-3/SG- ke schválení cestou delegáta ČR v této skupině. 18

19 ČOS Program střeleckých zkoušek pro stanovení balistických charakteristik (metoda balistické střelby do terénu) 7..1 Tento program se může použít ke stanovení balistických charakteristik (balistických součinitelů přizpůsobení a pravděpodobných chyb) pro dané aerodynamické součinitele. Pro stanovení balistických charakteristik se mohou také využít střelby z programu aerodynamických střeleckých zkoušek (článek 7.3). 7.. Pro sestavení vhodného programu zkoušek, stejně jako počtu požadovaných ran pro určení součinitelů přizpůsobení a pravděpodobných chyb, musí být specifikovány požadované charakteristiky balistiky. V tomto případě se předpokládá následující typické dodržení požadavků: a) střední hodnota. Dostřel, v závislosti na náměru, musí být v rozmezí ± 0,5 % skutečné hodnoty dostřelu při 90% jistotě; b) rozptyl. Odhadované pravděpodobné chyby musí být v rozmezí 30 % skutečného rozptylu. Jsou-li k dispozici aerodynamické součinitele, které jsou požadované pro model MPM (viz bod 7.1.3) a použité odhady variability balistických součinitelů uvnitř skupiny a mezi skupinami, pak program uvedený v tabulce č. 1 bude splňovat předpokládané požadavky. TABULKA č. 1 Program balistické střelby do terénu pro houfnice Přibližný náměr (mil) Nejmenší náplň Ostatní mezilehlé náplně Největší náplň 350 5,5 5,5 5,5 5,5 5, ,5 5,5 5,5 5,5 5, ,5* 5,5* 5,5* 5,5* 5,5* 950 5,5 5,5 5,5 5,5 5, ,5* 5,5* 5,5* 5,5* 5,5* Kde: - 5,5 znamená střílet 5 zkušebních ran v každé ze dvou nástřelek; -5,5* znamená, že v těchto nástřelkách by měla být použita sonda náběhového úhlu. Příslušné zahřívací rány nejsou zahrnuty Při zkoušce se požaduje následující měření a hlavní přístrojové vybavení: a) meteorologické sondování; b) měření bodů dopadu; c) měření rychlosti; d) pro střely s dnovým výtokem a střely s pomocným raketovým motorem je požadován Dopplerův radiolokátor Pozemní náraz. Program balistické střelby do terénu vyžaduje minimálně padesát ran na jedno rychlostní pásmo střílených v pětiranových skupinách v pěti náměrech v celkovém počtu deseti nástřelek; pět nástřelek z jedné kombinace zbraň/série prachu a pět z jiné. Tento 19

20 ČOS 1050 program se musí použít v případě, když není k dispozici sledovací radiolokátor. V tomto případě je program omezen na jediný úsek dráhy střel. Přehled o programu udává tabulka č. 1. Zkouška se používá pro určení i, f L, T, R, D a MV. Dopplerův nebo sledovací radiolokátor se používá vždy, když je k dispozici. Mají-li se stanovit součinitele přizpůsobení pohonu střely, musí se ke sledování fáze hoření motoru použít Dopplerův radiolokátor Výmet-rozprask. Stejný program zkoušky se může použít i pro určení HB, FS a i sn pro střely s užitečným nákladem (dýmové, osvětlovací atd.) a pro jejich užitečný náklad, stejně jako pro rozměry dopadového obrazce. Kombinace náplně a náměru jsou vybrány tak, aby pokryly spektrum doby letu od kombinace nejmenší náplň/nízký náměr po kombinaci maximální náplň/vysoký náměr v přírůstcích přibližně 0 s. Výšky výmetu-rozprasku jsou vybrány tak, aby bylo zajištěno, že u všech ran bude dosaženo výmetů-rozprasků. Tyto kombinace se mohou lišit od kombinací uvedených v tabulce č Tento program zkoušek se může také použít k určení aerodynamických údajů. V tomto případě musí být zkušební rány stříleny podle postupů platných v ČR (např. měření úhlu náběhu a rotace). Tento program je typický pro použití u houfnic. Pro minomety může být použit podobný program, ale s náměry zvolenými tak, aby pokryly dálky vyhovující minometům Povolené hodnoty větru pro střelbu jsou uvedeny v kapitole Střely a náplně určené pro zkoušku se před zkouškou temperují na teplotu 1 C po dobu nejméně 4 hodin Obrázky č. 1 a ukazují vlivy změn celkového počtu ran stříleného jednou náplní (50, 100, 150) a počtu ran ve skupině (5, 10, 30) na kvalitu odhadů středních hodnot a rozptylu. Např. zvýšení počtu skupin (snížení počtu ran ve skupině pro neměnný celkový počet ran) zlepšuje přesnost odhadů střední hodnoty (snižuje procento intervalu dálky obsahující skutečnou hodnotu). Na druhé straně, snížení počtu skupin (použití větších rozsahů výběru) zlepšuje přesnost odhadů rozptylu. Tyto dva protichůdné trendy musí být vyváženy, aby bylo zajištěno, že budou splněny jak požadavky na střední hodnotu, tak na rozptyl. Uvedené grafy se mohou použít k určení požadovaného počtu nástřelek a počtu ran v nástřelce k získání nevychýlených údajů o balistických vlastnostech. Jestliže se použije menší počet ran nebo nástřelek, pak se musí provést statistická analýza, která by údaje o balistických vlastnostech zaručovala. 0

21 ČOS 1050 OBRÁZEK č. 1 Přesnost v určení skutečného rozptylu v závislosti na počtu ran v nástřelce a celkovém počtu ran při 90procentní konfidenční úrovni OBRÁZEK č. Přesnost v určení skutečné dálky v závislosti na počtu ran v nástřelce a celkovém počtu ran při 90procentní konfidenční úrovni 1

22 ČOS Program střelecké zkoušky pro stanovení aerodynamických charakteristik (metoda střeleb plně zabezpečená přístrojovým vybavením) Tento program zkoušek se může použít ke stanovení aerodynamických součinitelů a balistických vlastností (balistických součinitelů přizpůsobení a pravděpodobných chyb). Když se program použije pro stanovení balistických vlastností bez dodatečných střeleb, pak musí být statisticky ověřeno, že počet ran a počet nástřelek je dostatečný, aby splnil požadavky nejistoty na střední hodnoty a rozptyl Pro každou dílčí střeleckou zkoušku se požaduje následující měření a hlavní přístrojové vybavení: a) meteorologické sondování; b) měření bodů nárazů střel; c) přístroj pro měření počáteční rychlosti; d) Dopplerův radiolokátor pro měření střel s jednotkou dnového výtoku a střel s pomocným raketovým motorem; e) optická zařízení; f) radiolokátor pro měření parametrů letu střel; g) měřicí systém pro měření úhlu náběhu střely; h) optické přístroje Protože aerodynamické síly a momenty závisejí hlavně na Machovu číslu a úhlu náběhu, musí program zkoušek tyto faktory obsahovat. Aby byla objasněna variabilita těchto sil a momentů od nástřelky k nástřelce, musí být také stanoven minimální rozsah střeleckých zkoušek nutný pro splnění požadované přesnosti aerodynamických součinitelů U zbraní s přeměnnými náplněmi musí být střelby provedeny s dostatečným počtem náplní k pokrytí oblasti Machova čísla. Proto minimální počet vybraných náplní musí pokrýt požadovanou oblast Machova čísla bez mezer a musí zahrnovat nejmenší a největší náplň a některou mezilehlou náplň Střelby musí být provedeny s dostatečným počtem náměrů k pokrytí požadované úrovně úhlu náběhu. Požaduje se minimálně pět různých náměrů. Musí se vystřelit minimálně dvě rány v každé zvolené kombinaci náměr/náplň Pro střely s jednotkou dnového výtoku a střely s pomocným raketovým motorem musí být zjištěny dodatečné parametry. a) Střelby musí být provedeny s inertní jednotkou dnového výtoku nebo bez ní stejným způsobem, jak je popsán výše (body až 7.3.5). b) Střelby musí být provedeny s aktivní jednotkou dnového výtoku temperovanou na 1 C stejným způsobem, jak je popsáno v bodech až V případě, že snížení aerodynamického odporu střely je závislé na náplni, požaduje se provést střelby s aktivní jednotkou dnového výtoku se všemi náplněmi. c) Střelby s aktivní jednotkou dnového výtoku se musí provést po temperaci na několik teplot. Požadují se minimálně tři náplně, pět teplot a dva náměry Příklady programů střeleckých zkoušek jsou uvedeny v následujících tabulkách. Program standardní aerodynamické střelecké zkoušky (tabulka č. ) se používá pro

23 ČOS 1050 aerodynamické zkoušky střel bez pomocného pohonu, střel s jednotkou dnového výtoku a dále pro střely s pomocným raketovým motorem s vypnutým motorem a s motorem zapnutým při teplotě 1 C. Program aerodynamických střeleckých zkoušek při nestandardní teplotě motoru (tabulka č. 3) se používá pro aerodynamické zkoušky střel s jednotkou dnového výtoku a střel s pomocným raketovým motorem při nestandardní teplotě zapnutého motoru. TABULKA č. Program standardní aerodynamické střelecké zkoušky Náměr (mil) Náplň TABULKA č. 3 Program aerodynamické střelecké zkoušky při nestandardní teplotě motoru Teplota ( C) Náměr (mil) Náplň , , , , , , Legenda k tabulkám: dvě stejné rány, nevystřelené za sebou. 1+1 jedna z ran může být vybavena systémem měření náběhového úhlu. 3

24 ČOS 1050 Poznámka 1) Aby mohly být zjištěny pravděpodobné chyby náměru, doporučuje se střílet v každém náměru šest ran, každou ránu jinou náplní. Střelby temperovanými střelami na minusovou teplotu mohou způsobit zvýšený průtlačný odpor v hlavni díky námraze na střelách. Hodnoty teploty motoru jsou uvedeny jako příklad. 7.4 Měřené údaje a přístrojové vybavení Pro každou dílčí střeleckou zkoušku se požadují: Údaje o zbrani: a) číslo a vzor b) číslo hlavně c) počet vystřelených ran (odhad zbývající životnosti hlavně); d) opotřebení hlavně e) další relevantní údaje. Údaje a přesnost měření pro plánované balistické zkoušky ([..] = jedna směrodatná odchylka pro každou střílenou střelu včetně zahřívacích ran): a) Meteorologické sondování a přízemní podmínky včetně teploty prostředí (viz kapitolu 9); b) čas střelby...[0,5 min.]; c) zeměpisná šířka.... [ ]; d) bod nárazu (průsečík měření teodolity nebo laserovými dálkoměry).. [5 m]; e) doba letu, doba funkce zapalovače, doba osvětlení a doba hoření, jsou-li použity (infračervený sensor, video, optoelektronické sledování, stopky) [0,05 s]; f) hmotnost střely [0,1 %] g) axiální moment setrvačnosti... [0,5 %]; h) počáteční rychlost podle ČOS [0,1 %]; i) teplota výmetné náplně (teploměr).. [1 C]` j) odpor (C d ).... [ - ]; k) náměr... [0,5 % mil]; l) odměr [0, mil]; m) změřený úhel výstřelu (náměr a směrník).. [0,5 mil]; Přístrojové vybavení a/nebo měření volitelné pro zjišťování balistických vlastností a požadované pro program střelecké zkoušky aerodynamických vlastností: a) úplná dráha v závislosti na čase. sledovací radiolokátor; b) úhel náběhu systém měření úhlu náběhu; c) rotace střely....systém měření úhlu náběhu, Dopplerův radiolokátor. 4

25 ČOS Volitelné druhy měření a měřicí technika pro vnější balistiku: a) optoelektronické sledování; b) vlastnosti užitečného nákladu střely.video; c) úhel zdvihu štítky, optické sledování; d) ohyb hlavně mechanické měření; e) zapalovače nebo střely vybavené jinými přístroji (např. sonda GPS) Volitelné druhy měření a měřicí technika pro vnitřní balistiku: a) maximální tlak.piezo nebo Crusherovo měřidlo; b) rychlost střely uvnitř hlavně; c) zákluz; d) ohřev hlavně. 7.5 Program střelecké zkoušky změny počáteční rychlosti v závislosti na opotřebení hlavně (nepovinná zkouška) Aby se dala určit změna počáteční rychlosti v důsledku opotřebení vývrtu hlavně, musí se tento program zahrnout jako součást zkoušky opotřebení hlavně podle metodik platných v ČR. Zjišťuje se opotřebení hlavně pro každou kombinaci geometrického tvaru výmetné náplně, typu výmetné náplně a konstrukce vodicí obroučky podle níže uvedeného postupu. Při zkoušce by měla být použita stejná série střel a výmetných náplní. Další informace viz v kapitole Vystřelit nejméně 5 ran při standardní teplotě náplně (1 C) Provést střelbu přibližně v každé čtvrtině životnosti hlavně do opotřebení (100 %, 75 %, 50 %, 5 %, 0 %) Vystřílet nejméně 1 náplň od každého typu a geometrie výmetné náplně, ale tak, aby vždy obsahovala maximální náplň pro kombinaci výmetná náplň/hlaveň Změřit počáteční rychlost a tlak v nábojové komoře každé zkušební rány podle ČOS a ČOS Vypočítat střední hodnotu počáteční rychlosti (MV) pro každou skupinu zkušebních ran a vypočítat rozdíl mezi střední MV v každé čtvrtině životnosti hlavně do opotřebení a hodnotou odpovídající nové hlavni. Z těchto rozdílů stanovit závislost MV na opotřebení hlavně Stanovit výslednou změnu MV v závislosti na opotřebení hlavně podle vzorce: MVV = a 0 + a 1 (EFC) + a (EFC) + a 3 (EDC) 3 (1) Zaznamenat změřené údaje MVV v závislosti na opotřebení hlavně a příslušné hodnoty v tabulkové nebo grafické formě podle Přílohy A. 8 Analýza dat ze střelecké zkoušky 8.1 Redukce dat ze střelecké zkoušky balistických vlastností Balistické údaje. Pro uvedení modelu MPM (s předběžně stanovenými aerodynamickými součiniteli a se změřenými počátečními podmínkami a meteorologickými údaji) do souladu 5

26 ČOS 1050 s pozorovanými nárazy (dálka, odchylka, doba letu) každé pětiranové skupiny podle základního programu zkoušky balistických vlastností se k nastavení vhodných součinitelů přizpůsobení používá iteračních kroků. Požaduje-li se funkce motoru, jsou k sesouhlasení naměřené radiální rychlosti a/nebo odvozených údajů odporu vzduchu během hoření, vedle konečných dat dálky, použity vhodné součinitele přizpůsobení. Výsledné součinitele jsou pak přizpůsobeny použitím regresivních technik k ocenění vzájemného vztahu s náměrem (QE). Velikosti vzorků jsou zvoleny tak, aby střední hodnota dosáhla 0,5 % dálky při 90% konfidenční úrovni Souhrn údajů ze zkoušek se zpracovává ve formě tabulkového nebo grafického zobrazení zjištěných součinitelů přizpůsobení ve vztahu k náměru pro každou vystřelenou nástřelku spolu s hodnotami vypočítanými z regresivních postupů Pravděpodobné chyby (). Pro každou pětiranovou skupinu podle základního programu zkoušek balistických vlastností se vypočítá střední a pravděpodobná chyba dálky a směrové odchylky. Pravděpodobné chyby jsou přizpůsobeny s použitím regresivních technik tvarům, uvedeným v kapitole 14. Navíc jsou pro každou skupinu (v rámci náplně) shromážděny počáteční rychlosti a součinitele přizpůsobení k odhadnutí MV a i používané v chybové soustavě k přiblížení se R. Pro střely s pomocným raketovým motorem jsou součinitele přizpůsobení vlastností motoru analyzovány podobným způsobem. FS a HOB se stanovují ze zkoušky výmetů-rozprasků s použitím podobných metod. Poznámka ) Při všech výše uvedených analýzách se provádí kontrola abnormálních pozorování a abnormální hodnoty se vylučují. Je-li to možné, jsou výběrové rozptyly pravděpodobných chyb před sdružováním testovány na rovnocennost. 8. Redukce dat pro střeleckou zkoušku aerodynamických vlastností 8..1 Úvod Příklad tohoto postupu se může použít k získání aerodynamických součinitelů, balistických součinitelů přizpůsobení a balistické přesnosti metodou střeleb plně zabezpečených měřicí technikou. Analýza dat se provádí postupnými kroky seřazenými tak, jak je ukázáno ve vývojovém diagramu na obrázcích 3 a 4. V jednotlivých krocích se používá zejména tří typů metod: metody úpravy podle funkce křivky interpolace třetího řádu, metody iterativní úpravy MPM nebo PM a metody inverze MPM. Funkce interpolace třetího řádu je užitečný nástroj pro fůzi, především pro zhuštění početných dat do několika čísel součinitelů polynomů a pak také pro snadnější časové sjednocení upravených dat. Postupné kroky jsou seřazeny v takovém pořadí, aby bylo zajištěno, že všechna data potřebná pro následující krok jsou výsledkem předcházejících kroků. Obrázek č. 4 ukazuje, že výsledky všech střeleb jsou nejdříve kontrolovány pomocí analýzy rozdílů mezi simulovanou dráhou používající výsledné aerodynamické součinitele a měřenou dráhou. Objasnění nepřesnosti je nejdříve provedeno kontrolou celého procesu redukce dat (větev č. 1: výboček měření, nesprávná vstupní data). Potom analýza umožňuje vylepšit všechny aerodynamické součinitele (závislost úhlu náběhu, meze rozpětí Machova čísla ), je-li to nutné, určuje součinitele přizpůsobení a vytváří konzistentní chybovou soustavu. V tomto kroku jsou dostupný soubor AERO a základní soustava pravděpodobných chyb doplněná inerciálními daty standardní počáteční rychlosti použity pro výpočet tabulek střelby a včleněny do databáze vstupů pro řízení palby. 6

27 ČOS 1050 OBRÁZEK č. 3 Příklad analýzy dat střelecké zkoušky aerodynamických vlastností Část 1 7

28 ČOS 1050 OBRÁZEK č. 4 Příklad analýzy dat střelecké zkoušky aerodynamických vlastností Část 8

29 ČOS Aerodynamické a balistické údaje Aerodynamické součinitele a součinitele přizpůsobení se stanovují na základě měření kompletních střel ve skutečných střeleckých podmínkách. a) Součinitele odporu vzduchu jsou stanoveny na základě matematického modelu založeného na modelu hmotného bodu s využitím měření Dopplerovým radiolokátorem. b) Součinitele tlumícího momentu rotace a klopícího momentu jsou stanoveny na základě matematického modelu založeného na modifikovaném hmotném bodu a analytickém stanovení úhlu náběhu a jsou přiřazeny k radarovým měřením úhlu náběhu a dráhy. c) Součinitele vztlaku jsou stanoveny na základě matematického modelu založeném na modifikovaném hmotném bodu a jsou přiřazeny k měření dráhy. d) Všechny tyto součinitele, přiřazené k druhému nebo třetímu řádu a Magnusovým součinitelům jsou potom opraveny na základě porovnání času mezi měřenými a simulovanými dráhami a rychlostmi. Pro opravy zbývající dálky, rotace a doby letu mezi naměřenými a vypočítanými drahami mohou být použity součinitele přizpůsobení. e) Pro střely s dnovým výtokem plynů součinitel přizpůsobení, závislý na náplni a teplotě f (BB,MT) se stanovuje na základě měření Dopplerovým radiolokátorem a radiolokátorem pro měření dráhy v závislosti na čase v úseku dnového výtoku plynů Pravděpodobné chyby () Pravděpodobné chyby v dálce i ve směru jsou vypočteny z chybové soustavy. Výpočet parametrů chybové soustavy je založen na střelbách. Stanovují se v souladu s postupy uvedenými v kapitole 14. a) MV se stanovuje pro náplň pomocí analýzy rozptylu údajů počátečních rychlostí získaných ze všech střeleb. Všechny změřené rychlosti se musí opravit na standardní podmínky. Střelby za extrémních podmínek se mohou vyloučit. b) QE a AZ jsou stanoveny analýzou dat počáteční dráhy (výstřelná). c) i a fl se stanovují analýzou dat dráhy střely ze všech střeleb střelecké zkoušky aerodynamických vlastností. d) m se stanovuje zjištěním hmotnosti všech ve zkouškách použitých střel. 9 Meteorologické podmínky 9.1 Požadavky na měření Požaduje se měřit meteorologické údaje, jak přízemní, tak do výšky 300 m nad vrcholem dráhy letu střely (doporučeno 1000 m). Měření údajů o větru se požaduje provádět každou hodinu (doporučeno každou půlhodinu). Měření údajů o tlaku, teplotě a vlhkosti vzduchu se požaduje provádět v jeden a půl hodinových intervalech (doporučeno každou hodinu). Měření začít před první vystřelenou ranou a ukončit po poslední ráně. Meteorologická měření ve výšce jsou považována za platná do maximální vzdálenosti 30 km od měřícího zařízení meteorologické stanice. Souhrn všech meteorologických měření musí pokrýt celou dráhu letu střel. Přízemní meteorologické údaje v palebném postavení se měří 9

30 ČOS 1050 podle stanovených požadavků. Další údaje o větru v přízemní vrstvě mohou být požadovány v oblasti nárazu střel. Když je z měřených střel během letu vymeten užitečný náklad, orgán, který dodal program střeleckých zkoušek, musí stanovit maximální požadovanou výšku pro měření větru a povolené limity jeho rychlosti Může-li meteorologická služba státu nebo orgány Hydrometeorologické služby AČR dodat stejně dobrá nebo lepší meteorologická data, než jsou z meteorologického sondování, mohou se použít Výškové stálé větry jsou při střelbě největšími náplněmi obvykle přípustné. Střelba při silném nárazovém větru nebo při přechodu fronty je nepřípustná bez ohledu na velikost náplní. Proto se balistické střelby nesmí provádět, když: a) střední rychlost přízemního větru překračuje 10 m.s -1 b) rychlost větru ve výškách mezi 300 m a vrcholem dráhy se mění o víc jak 7,5 m.s -1 a to: - při porovnání rychlosti ve dvou stejných diskrétních výškách ve dvou za sebou jdoucích meteozprávách, nebo - při porovnání rychlosti ve dvou po sobě jdoucích diskrétních výškách v té samé meteozprávě; c) směr větru ve výškách od 300 m po vrchol dráhy se mění o víc jak 800 mil0 (45 ) a to: - při porovnání směru ve dvou stejných diskrétních výškách ve dvou za sebou jdoucích meteozprávách, nebo - při porovnání směru ve dvou po sobě jdoucích diskrétních výškách v té samé meteozprávě Jestliže rychlost větru je v jakékoliv diskrétní výšce menší než,5 m s -1, mohou být změny ve směru větru zanedbány a v balistické střelbě se může pokračovat. 9. Verifikace Přízemní a výškové meteorologické měření by mělo být provedeno před zahájením střeleckého programu, aby bylo zaručeno, že meteorologické podmínky pro zkoušku jsou vyhovující. 9.3 Požadované meteorologické údaje Pro balistické střelby se stanovují následující meteorologické údaje: a) přízemní meteorologické údaje v palebném postavení a v místě meteorologické stanice: tlak, teplota a vlhkost vzduchu, rychlost a směr větru; b) výškové meteorologické údaje: tlak, teplota a vlhkost vzduchu, rychlost a směr větru. Měří se nejméně ve výškách definovaných meteorologickými vrstvami ve STANAG 408, nejlépe ve stometrových intervalech od nadmořské výšky děla do výšky vrcholu dráhy plus 300 m, pokud možno alespoň plus jedna meteorologická vrstva nad vrchol dráhy nebo 1000 m; c) směr větru určuje směr, ze kterého fouká vítr, např. směr větru 0 znamená, že vítr fouká ze severu. V odvolávce se uvede, zda daná nadmořská výška znamená nadmořskou výšku nebo převýšení a zda sever znamená sever zeměpisný, magnetický nebo sever souřadnicové sítě; 30

31 ČOS 1050 d) souřadnice meteorologické stanice, včetně nadmořské výšky, dávající dostatečnou informaci o poloze meteorologické stanice vzhledem k dělu a k dráze střel; e) Přípustné odchylky pro meteorologické údaje jsou uvedeny v tabulce č. 4: TABULKA č. 4 Přípustné odchylky pro meteorologické údaje Měřená veličina Jednotky Tolerance (±) Čas min. 1 Výška m 100 Tlak vzduchu hpa 1 Teplota vzduchu C 1 Relativní vlhkost vzduchu % 5 Rychlost větru m.s -1 1 Směr větru mil Fyzikální údaje a údaje o motoru Všechny údaje vztahující se k pomocnému pohonu střely a k užitečnému nákladu střely jsou považovány za fyzikální údaje, pokud nejsou jasně určeny jako aerodynamické údaje, součinitele přizpůsobení nebo pravděpodobné chyby, přestože to nejsou skutečné fyzikální parametry. Některé z těchto údajů se určují na základě střeleckých zkoušek specifikovaných v kapitole 7. Všechny údaje uvedené níže, jejichž postupy stanovení nejsou popsány v této ČOS, se určují podle jiných českých norem nebo metodik. Fyzikální údaje o standardní střele jsou uvedeny v tabulce č. 5, doplňující údaje o střelách s vodicími nálitky (nuby) jsou uvedeny v tabulce č. 6, doplňující údaje o střelách s pomocným pohonem jsou uvedeny v tabulce č. 7 a doplňující údaje o užitečném nákladu střely v tabulce č. 8. TABULKA č. 5 Fyzikální údaje o standardní střele Parametr Symbol Jednotka Počáteční hmotnost referenční střely se zapalovačem m r kg Hmotnostní znaky (minimum/standard/maximum) - Hmotnostní rozdíl mezi váhovými znaky m n kg Hmotnost referenčního zapalovače M fuze kg 31

32 ČOS 1050 (pokračování) Parametr Symbol Jednotka Ráže referenční střely D m Počáteční axiální moment setrvačnosti I Xo kg.m Počáteční rotace střely vzhledem k zemi (nebo zákrut drážkování blízko ústí hlavně) P 0 ráže/zákrut TABULKA č. 6 Doplňující údaje o střelách s vodicími nálitky (nuby) Parametr Symbol Jednotka Úhel vodicích nálitků vzhledem k ose střely a geometrickému středu nálitků δ rad TABULKA č. 7 Doplňující údaje o střelách s pomocným pohonem Parametr Symbol Jednotka Model Průměr dna střely d b m B1,B Výstupní plocha trysky motoru A e m R1, R Počáteční vzdálenost těžiště od špičky střely Vzdálenost těžiště od špičky střely po vyhoření Hmotnost střely se zapalovačem po vyhoření X CG0 m B1, B, R1, R X CGB m B1, B, R1, R m b kg B1, B, R1, R Hmotnost zpožďovače zážehu m DI kg R1, R Hmotnost těsnicího elementu zpožďovače m ob kg R1 Hmotnost paliva motoru m f kg B1, R1, R Hmotnost paliva motoru vyhořelého v hlavni Referenční průtoková rychlost paliva motoru Minimální průtoková rychlost paliva motoru po dobu tlaku vzduchu m CB0 kg B1 * m f kg.s -1 R m p kg.s -1 R 3

33 ČOS 1050 (pokračování) Parametr Symbol Jednotka Model Hustota paliva jednotky dnového výtoku Součinitel dnového výtoku pro optimální účinek ρ p kg.m 3 B1 I 0 - B1 Specifický impulz paliva motoru I SP N.s.kg -1 R1, R Axiální moment setrvačnosti po vyhoření Standardní doba vyhoření paliva motoru Standardní doba zpoždění zážehu raketového motoru I XB kg.m R1, R t B s R1, R ST t DI s R1, R ST Standardní tah T ST N R1, R Plocha hoření paliva plynového generátoru SC m Změna dnového tlaku ke změně součinitele dnového výtoku plynů BP I - B Rychlost hoření paliva plynového generátoru v tlakové bombě pro spalování pásků Součinitel teploty hoření paliva plynového generátoru Exponent rychlosti hoření v závislosti na tlaku Konstanta rychlosti hoření v závislosti na tlaku V C 0 m.s -1 B1 β - B1 n - B1 k - B1 Poznámka 3) B1 a B označují metody 1 a pro střely s dnovým výtokem plynů a R1 a R označují metody 1 a pro střely s pomocným raketovým motorem, které jsou definovány v ČOS Poznámka 4) U metody R se může použít jako součinitel přizpůsobení A e. 33

34 ČOS 1050 TABULKA č. 8 Doplňující údaje o užitečném nákladu střely Parametr Symbol Jednotka Hmotnost 1 kusu užitečného nákladu střely m SN kg Plocha příčného řezu referenčního užitečného nákladu střely Rychlost výmetu S SN m us m.s -1 Výška výmetu-rozprasku HB m Doba pádu T fs s 11 Údaje o vnitřní balistice Údaje o vnitřní balistice obsahují následující parametry: a) standardní počáteční rychlost pro zkoušené dělo/střelu/náplň; b) opravu počáteční rychlosti pro hmotnost střely (n-faktor); c) opravu pro teplotu náplně; d) úbytek počáteční rychlosti pro opotřebení hlavně (nepovinné); e) vnitřně balistická data pro vnitřek hlavně (nepovinné). Standardní počáteční rychlosti se určují na základě následujících postupů: a) jestliže je systém výmetných náplní přizpůsobený počátečním rychlostem odpovídajícím státní nebo mezinárodní normě, pak platí ČOS 13001; b) jestliže existují vstupy pro řízení palby (FCS) pro dělo/systém výmetných náplní pro jinou střelu, pak existující standardní počáteční rychlosti referenční střely se přepočítají na novou sestavu; c) jestliže žádný z výše uvedených postupů není použitelný, tak se standardní počáteční rychlost určuje z výsledků střeleckých zkoušek Přepočet standardních počátečních rychlostí z existujících FCI Jestliže už existuje referenční systém řízení palby pro dělo/systém výmetných náplní, pak vliv na počáteční rychlost (např. vlivem rozdílné hmotnosti střely, vodicí obroučky, brzdovratného zařízení, tření v hlavni, drážkování a/nebo objemu nábojové komory) může být vypočítán pomocí simulačního modelu vnitřní balisticky, definovaného ve STANAG Teoretická standardní počáteční rychlost nové sestavy je standardní referenční počáteční rychlost opravená o vlivy na počáteční rychlost. Počáteční rychlosti získané v průběhu střeleckých zkoušek, opravené na standardní podmínky (např. na nulové opotřebení hlavně, standardní hmotnost střely a standardní teplotu náplně) mohou být testovány s využitím statistických postupů definovaných v ČOS Dosáhne-li se přijatelná shoda mezi předpokládaným vlivem na počáteční rychlost a vlivem na počáteční rychlost zjištěným při zkouškách, pak je teoretická standardní počáteční rychlost platná. 34

35 ČOS Stanovení standardní počáteční rychlosti z výsledků střeleckých zkoušek Standardní počáteční rychlost pro všechny náplně se stanovuje analýzou dat shromážděných ze všech střeleb. Všechny naměřené rychlosti se opravují na standardní podmínky (např. na nulové opotřebení hlavně, tabulkovou hmotnost střely a tabulkovou teplotu náplně). Střelby za extrémních podmínek mohou být vyloučeny. Když je to možné, doporučuje se střílet v průběhu celých střeleckých zkoušek referenční střely, aby se snížil vliv změn od nástřelky k nástřelce a od zbraně ke zbrani. Pro střelecké zkoušky se musí použít nejméně dvě zbraně, nejlépe však pět, které se nacházejí v první čtvrtině své životnosti. Z těchto střeleckých zkoušek se stanovuje rozptyl počátečních rychlostí, i když do chybové soustavy počáteční rychlosti pro praktickou střelbu se zahrnují rozdíly v hmotnosti střely, teplotě náplně, sérii prachu a opotřebení hlavně. Rychlost pro praktické používání sestavy zbraň/munice může být také stanovena během zkoušek pro stanovení hmotnosti výmetné náplně, jak je stanoveno v ČOS Stanovení opravy počáteční rychlosti pro hmotnost střely (n-faktor) N-faktor se teoreticky stanovuje pomocí simulačního modelu vnitřní balistiky, definovaného ve STANAG V případě nezbytnosti se k potvrzení teoreticky stanovených n-faktorů může provést střelecké ověření. Pro střelecké ověření se použije následující postup: a) protože není třeba zaznamenávat dálku střelby, může se vybrat libovolný náměr vhodný pro střelbu; b) hlaveň použitá pro střeleckou zkoušku musí mít nejméně 75 % technického života do opotřebení; c) střely a náplně používané pro zkoušku se bezprostředně před střelbou temperují na 1 C nejméně po dobu 4 hodin; d) je-li to možné, připraví se dvě početně stejné série střel, jedna s těžšími a jedna s lehčími střelami, než je střela o tabulkové hmotnosti. Pokud je to možné, rozdíl hmotností uvnitř každé série je menší než 0,1 % a rozdíl středních hmotností sérií je asi 10 % (± 5 % od m s ). Momenty setrvačnosti a těžiště zůstávají nezměněny. Střídavě se vystřelí nejméně 7 ran ze série. Experimentální n-faktor se určí podle vzorce: n m v m v v s s H L exp, () vs m vs mh ml kde: m s = standardní (tabulková) hmotnost střely v s = standardní (tabulková) počáteční rychlost střely v H = střední počáteční rychlost střel těžké série; v L = střední počáteční rychlost střel lehké série; m H = střední hmotnost střel těžké série; m L = střední hmotnost střel lehké série; e) případně, když lehká a těžká série střel nejsou připraveny, ale vybírá se z dostupných skladových zásob, pak rozsah výběru ze série musí být nejméně deset. Analýza střeleckých dat se provede podle následujícího vzorce: 35

36 ČOS 1050 kde: i i k ( vimi ) ms i1 n exp, (3) k vs ( m ) v v v ; Hi Hi m m m ; Li Li i1 v počáteční rychlost i-té těžké střely; Hi v počáteční rychlost i-té lehké střely; Li m hmotnost i-té těžké střely; Hi m hmotnost i-té lehké střely. Li 1 f) Přijatelné shody mezi teoreticky očekávaným a experimentálně zjištěným n-faktorem je dosaženo, když t-test neprokáže žádný významný rozdíl při 95% konfidenční úrovni. T-test je popsán v ČOS Není-li shoda na této konfidenční úrovni, musí se provést další zkoušky a/nebo analýzy Stanovení změn počátečních rychlostí pro teplotu výmetné náplně (MVCPT) Když se vyvíjí nová výmetná náplň, určuje se oprava počáteční rychlosti ze střeleb při nejnižší, mezilehlé a nejvyšší provozní teplotě. Musí se zkontrolovat, zda je nebo není MVCPT závislá na střele. MVCPT může být dána jako polynom třetího stupně, avšak zkoušíli se pouze při dvou nestandardních teplotách, pak se použije polynom ne více než druhého stupně a doporučuje se lineární forma. MVCPT se mohou různit podle výmetné náplně, střely a/nebo typu a výrobce. Je-li tomu tak, pak se musí výmetná náplň jednoznačně označit. Stejné střelby se musí použít ke kalibraci modelu vnitřní balistiky (viz STANAG 4367), aby se sesouhlasily tlaky v nábojové komoře a počáteční rychlostí pro vybrané teploty výmetné náplně. Jakmile je stanoven referenční model pro tyto nové výmetné náplně, pak se MVCPT může teoreticky stanovit pro jiné, ale podobné konfigurace střely a děla nebo minometu. Pro vyčíslení MVCPT mohou být použity následující postupy střeleckých zkoušek: a) protože není třeba zjišťovat dálku, může být pro střelbu zvolen libovolný vhodný náměr; b) dělo nebo minomet, použitý pro zkoušku musí mít zálohu nejméně 75 % technické životnosti; c) střelby se provádějí při standardní teplotě (1 C) a nejméně při nejnižší a nejvyšší provozní teplotě (např. -3 C a +43 C). Průběh hoření výmetné náplně při extrémních teplotách (např. -40 C a +63 C) nemusí odpovídat průběhu hoření náplně při teplotách běžného provozu a proto by neměl být na závadu; d) střely a výmetné náplně určené ke zkouškám jsou temperovány na zkušební teploty po dobu nejméně 4 hodin bezprostředně před střelbou v souladu s ČOS e) u systémů s více výmetnými náplněmi jsou střelecké zkoušky prováděny se všemi náplněmi; f) střílí se střídavě nejméně 5 ran při každé zkoušené teplotě v pořadí W - k (H S - L), kde: 36

37 ČOS 1050 W zahřívací rána; H. střela o vysoké teplotě; S.. střela o standardní teplotě; L.. střela o nízké teplotě; k.. počet střílených temperovaných ran pro každou zvolenou teplotu ( 5). Má-li se provádět kalibrace podle polynomu třetího stupně, pak se zařazují dodatečné teploty (např. H - I H S - I L - L), kde I H a I L jsou vysoké a nízké mezilehlé teploty Stanovení změny počáteční rychlosti pro opotřebení hlavně (nepovinné) Při erozivním procesu je v důsledku pohybu horkých plynů a zbytků hoření z výmetné náplně, stejně jako průchodem střely hlavní, odstraňován z povrchu vývrtu hlavně kov. Životnost hlavně do opotřebení (definovaná maximálním dovoleným průměrem vývrtu hlavně) a únavová životnost jsou stanoveny při konstrukčním návrhu hlavně. Stanovení počtu provozních ran s plnou náplní do opotřebení a úbytku počáteční rychlosti jako funkci průměru opotřebení vývrtu hlavně jsou součástí klasifikace dělové nebo minometné hlavně. Zkoušky životnosti hlavně do opotřebení a únavové životnosti hlavně se provádějí podle norem a metodik platných v ČR. Příslušná metoda k provádění těchto zkoušek je uvedena v ČOS Pro všechny navržené náplně se stanovuje součinitel opotřebení ekvivalentní plné náplně EFC (pro plnou náplň se rovná jedné). Mezi různými typy střel a/nebo vodicích obrouček mohou být v opotřebení hlavně významné rozdíly. Jestliže údaj o opotřebení hlavně už existuje, pak jsou další součinitele EFC požadovány pouze v případě, když se systém náplní významně liší od navrženého systému náplní, zejména v počáteční rychlosti, teplotě hoření náplně a/nebo chemickém složení reagujících (okysličujících) plynů. Počet ran pro stanovení součinitele EFC musí tvořit nejméně jednu čtvrtinu počtu ran návrhu provozních ran plnou náplní (pro nižší opotřebení než EFC) nebo se rovnat jedné čtvrtině životnosti hlavně do opotřebení (pro vyšší opotřebení než EFC). Změna počáteční rychlosti způsobená opotřebením hlavně závisí na geometrickém tvaru prachu, typu prachu (chemickém složení) a konstrukci vodicí obroučky. Doporučuje se jako součást zkoušky opotřebení hlavně podle norem a metodik platných v ČR provést střelby nejméně s jednou náplní (MV) příslušející každému geometrickému tvaru a typu prachu a konstrukci vodicí obroučky v souladu s programem popsaným v kapitole Údaje vnitřní balistiky pro hlaveň (nepovinné) Tyto údaje nejsou součástí FCI. Přesto jsou ověřené vstupy vnitřní balistiky potřebné pro provedení simulací vnitřní balistiky popsaných ve STANAG Tyto údaje vyplývají z měření uvnitř hlavně při střeleckých zkouškách dostřelu a/nebo bezpečnosti systému a mohou být přidány do přílohy A Souhrn výsledků měření. To se týká přinejmenším maximálního tlaku v nábojové komoře nebo tlaku na závěr v závislosti na čase a především rychlosti střely v hlavni, přenosu tepla do hlavně a brzdovratného zařízení, případně se mohou údaje vnitřní balistiky vyměnit. 1 Aerodynamické součinitele Aerodynamické součinitele jsou bezrozměrné a jsou funkcí Machova čísla. Tyto funkce jsou ve tvaru po sobě jdoucích polynomů čtvrtého nebo menšího stupně, definované 37

38 ČOS 1050 v mezích Machova čísla, od M MAX i1 do M MAX i včetně. Horní mez největšího intervalu musí být větší než Machovo číslo odpovídající maximální možné počáteční rychlosti. Každý aerodynamický součinitel je popsán řadou polynomů ve tvaru: kde C i a, (4) 3 4 0, i a1, im a, im a3, im a4, im Ci je jednotlivý aerodynamický součinitel a M je Machovo číslo. Řady polynomů musí být spojité a pro polynomy třetího nebo čtvrtého stupně pokud rozlišitelné v bodech nespojitosti (s využitím funkcí křivek). Systémy řízení palby NATO používají C-systém aerodynamických součinitelů. K- systém, známý také jako aerobalistické součinitele, je zastaralý a musí se transformovat na C-systém s využitím vztahových konstant mezi C a K, které jsou uvedeny v ČOS Podle klesajícího pořadí preferencí mohou být aerodynamické součinitele určeny: 1) metodou experimentálního měření a) střeleckými zkouškami (s použitím systému měření úhlu náběhu); b) zkouškami na aerobalistické střelecké lince (nebo metodou jiskrového snímku); c) zkouškami v aerodynamickém tunelu; ) metodami počítačové simulace a) počítačovým programem dynamiky tekutin (řešící Navier-Stokesovy rovnice); b) poloempirickou interpolací (interpolující mezi zjednodušenými teoretickými nebo tabulkovými aerodynamickými údaji o konstrukci a tvaru typické střely). Počítačové simulace jsou cenově vysoce efektivní a obvykle přesné pro běžné střely. Použití výpočetní techniky pro návrh aerodynamických koeficientů vyžaduje ověření souboru výsledků střeleckých zkoušek používaných pro stanovení součinitelů přizpůsobení. Jsou-li součinitele přizpůsobení mimo rozsah nebo ve špatné korelaci (R <0,5), pak navrhnutý aerodynamický soubor nemůže být uznán platným, dokonce když se předpokládá, že to bude kvůli zkušebním podmínkám. Všechny stanovené aerodynamické součinitele se zahrnují do Souhrnu výsledků měření (Příloha A). Součinitel aerodynamického odporu (C D ), získaný z měření Dopplerovým radiolokátorem, je celkový aerodynamický odpor. Může být použit přímo v modelu dráhy hmotného bodu a pro určení pravděpodobných chyb, ale nemůže se použít jako součinitel aerodynamického odporu pro nulový úhel náběhu ( C D ) v modelu dráhy modifikovaného 0 hmotného bodu. Nicméně, na začátku dráhy, když je úhel náběhu malý, celkový odpor se může přizpůsobit C D. 0 V modelu modifikovaného hmotného bodu se používají následující součinitele. Základní aerodynamické součinitele MPM jsou uvedeny v tabulce č. 9, doplňující údaje pro střely s vodicími nálitky (nuby) jsou uvedeny v tabulce č. 10, doplňující veličiny pro střely s pomocným pohonem v tabulce č. 11 a údaje pro užitečný náklad střely v tabulce č

39 ČOS 1050 TABULKA č. 9 Základní aerodynamické součinitele MPM Parametr Symbol Jednotka Součinitel odporu pro nulový úhel náběhu C D - 0 Součinitel odporu pro kvadratický úhel náběhu C D 1/rad Součinitel vztlakové síly C L 1/rad Kubický součinitel vztlakové síly C L 3 1/rad 3 Součinitel klopného momentu C M 1/rad Kubický součinitel klopného momentu C M 1/rad 3 3 Součinitel Magnusovy síly Součinitel tlumicího momentu rotace C, N C Mag 1/rad C p, C - l spin TABULKA č. 10 Doplňující veličiny pro střely s vodicími nálitky (nuby) Parametr Symbol Jednotka Součinitel momentu rotace v důsledku šikmých vodicích nálitků, při nulové rotaci C l 1/rad Součinitel boční síly v důsledku šikmých vodicích nálitků, při nulové rotaci C N 1/rad 39

40 ČOS 1050 TABULKA č. 11 Doplňující veličiny pro střely s pomocným pohonem Parametr Symbol Jednotka Model Součinitel odporu pro nulový úhel náběhu (pohon zapnutý) C 0 - R1+R D T Změna dnového tlaku ke změně součinitele dnového výtoku plynů (viz data o motoru) BP I - B Součinitel snížení aerodynamického odporu během hoření plynového generátoru C x - B1 BB Poznámka 5) B1 a B označují metody 1 a pro střely s dnovým výtokem plynů a R1 a R označují metody 1 a pro střely s pomocným raketovým motorem, které jsou definovány v ČOS TABULKA č. 1 Doplňující veličiny pro užitečný náklad střely Parametr Symbol Jednotka Součinitel odporu pro užitečný náklad střely Součinitel tlumení rotace užitečného nákladu střely (nepovinný) C Dn - C spin - sn TABULKA č. 13 Aerodynamické součinitele modelu hmotného bodu Parametr Symbol Jednotka Součinitel odporu C D - Poznámka 6) Model hmotného bodu používá pouze součinitel odporu (celkový). 13 Součinitele přizpůsobení a oprav Stanovení součinitelů přizpůsobení v aerodynamických střeleckých zkouškách může být součástí redukce dat pro aerodynamické součinitele. Všechny aerodynamické součinitele musí být navrženy už před balistickými střeleckými zkouškami. Jestliže jsou součinitele přizpůsobení mimo meze, nekonzistentní v různých nástřelkách nebo ve špatné korelaci, pak navržený aerodynamický soubor nemůže platit, přestože se předpokládá, že je to kvůli špatným podmínkám zkoušek. Stupeň polynomu funkce přizpůsobení se může určit z korelačního koeficientu. Jestliže je korelace pro všechny stupně polynomu velmi slabá (R < 0,5), pak zkušební data a/nebo použitý fyzikální model nebo model přizpůsobení bude třeba přehodnotit a nemělo by se použít nic jiného, než konstantní nebo lineární funkce. 40

41 ČOS Součinitele přizpůsobení pro střely bez pomocného pohonu Model modifikovaného hmotného bodu používá pro rotací stabilizované dělové a minometné střely bez pomocného pohonu následující součinitele přizpůsobení: Součinitel tvaru (nebo balistický koeficient) a součinitel vztlaku jsou preferovány před součiniteli přizpůsobení dálky a směru. Pro každou náplň se musí stanovit pro náměr maximálně polynomická funkce třetího stupně pomocí součinitelů i a f L vypočítaných ze střeleckých zkoušek. Hodnoty součinitele tvaru mohou být vypočítány buď iterací vzhledem k odpozorovaným bodům nárazu nebo z naměřeného odporu jako funkce náměru. Použití součinitele tvaru předpokládá, že součinitel odporu je nastaven na hodnotu rovnající se jedné (f D = 1). TABULKA č. 14 Součinitele přizpůsobení pro střely bez pomocného pohonu Součinitel tvaru nebo balistický koeficient Parametr Symbol Jednotka Typické meze i C - 0,95 < i < 1,05 kg/m pevné meze nejsou stanoveny Součinitel vztlaku f L - 1,8 < f L 1, Součinitel odporu f D - 0,8 < f D < 1, Součinitel aerodynamického odporu pro úhel náběhu Q D 0,5 < Q D < 1,5 Součinitel Magnusovy síly Q M - Q M = 1 Balistický koeficient (C) je zastaralý a pro použití v systémech řízení palby NATO se musí převést na součinitel tvaru. Druhé a třetí stupně balistických koeficientů se převádějí nejméně aproximací druhého stupně. Konstantní a lineární balistické koeficienty se převádějí podle následujících rovnic: Balistický koeficient (C = C 0 + C 1 QE) může být převeden na kvadratickou funkci součinitele tvaru podle následujících rovnic: Konstantní balistický koeficient může být převeden na součinitel tvaru podle rovnice: m i 1 d C. (5) Lineární balistický koeficient (C = C 0 + C 1 QE) může být převeden na kvadratickou funkci součinitele tvaru podle rovnice: kde k nabývá hodnot od 0 do. k k m C1 i k 1, (6) k1 d C Součinitel aerodynamického odporu f D může být pro funkci přizpůsobení použit jako alternativa. Použití součinitele aerodynamického odporu předpokládá, že součinitel tvaru je nastaven na hodnotu rovnající se jedné (i = 1) a součinitel aerodynamického odporu a součinitel vztlaku jsou polynomickými funkcemi čtvrtého stupně Machova čísla, nezávisle na náplni. 0 41

42 ČOS 1050 Součinitel aerodynamického odporu pro úhel náběhu a součinitel Magnusovy síly jsou volitelné konstanty Machova čísla pro všechny náplně. Jestliže jsou použity, součinitel aerodynamického odporu pro úhel náběhu je obvykle nastaven na hodnotu 1,, ale má typické hodnoty mezi 0,5 a 1,5. Součinitel Magnusovy síly je v systémech řízení palby NATO nastaven na hodnotu 1,0. 4

43 ČOS Součinitele přizpůsobení pro střely s pomocným pohonem stabilizované rotací V ČOS jsou pro střely s dnovým výtokem plynů a střely s pomocným raketovým motorem uvedeny dvě metody. K vykompenzování nepřesností v aproximacích na základě dodatečných podmínek pro střely s pomocným pohonem se předpokládá použít některé součinitele přizpůsobení, aby se vytvořil soulad mezi vypočítanými a odpozorovanými experimentálními hodnotami dálky. Tyto součinitele přizpůsobení jsou uvedeny v tabulkách 15 až 18. TABULKA č. 15 Součinitele přizpůsobení pro střely s pomocným raketovým motorem, metoda 1 Parametr Symbol Jednotka Typické meze Součinitel tahu f T - - Doba zpoždění zážehu motoru t DI s - Doba hoření motoru t B - t DI s - Součinitel tvaru I - 0,95 < i < 1,05 TABULKA č. 16 Součinitele přizpůsobení pro střely s dnovým výtokem plynů, metoda 1 Parametr Symbol Jednotka Typické meze Doba zpoždění zážehu jednotky dnového výtoku plynů Součinitel rychlosti hoření při osové rotaci t DI s - K (p) - - Součinitel dnového výtoku f - -, i BB MT TABULKA č. 17 Součinitele přizpůsobení pro střely s pomocným raketovým motorem, metoda Parametr Symbol Jednotka Typické meze Součinitel tahu f T - 0,95 < f t < 1,05 Výstupní průřez trysky A e m 1,5 3,0 Součinitel doby hoření pro rychlost rotace motoru (p) f BT p 3) - -0,5 < f BT < -0,1 p Součinitel tvaru I - 0,95 < i < 1,05 Poznámka 7: 3) Volitelné. 43

44 ČOS 1050 TABULKA č. 18 Součinitele přizpůsobení pro střely s dnovým výtokem plynů, metoda Parametr Symbol Jednotka Typické meze Součinitel doby hoření pro rychlost rotace (p) jednotky dnového výtoku plynů Součinitel doby hoření jednotky dnového výtoku plynů při atmosférickém tlaku vzduchu (P) f BT p - -0,5 < f BT P - -0,9 < f BT p < -0,1 f BT p < -0,5 Součinitel dnového výtoku f - 0,9 < < 1,1, i BB MT f i BB, MT Pro střely s dnovým výtokem plynů podle metody 1 je K (p) konstanta, určovaná pro každou náplň experimentálně se zahrnutím vlivu osové rotace na rychlost hoření. Pro střely s dnovým výtokem plynů podle metody jsou f a f určovány jako konstanty pro každou náplň se zahrnutím vlivu osové rotace a atmosférického tlaku vzduchu na rychlost hoření. Součinitel f i BB, MT pro střely s dnovým výtokem plynů je určován jako funkce náměru (QE) a teploty motoru (MT) pro každou náplň následovně: f i BB, MT i 3 BB MT 1) (7) BT p BT p ( a a QE a QE a QE = i b MT 1 b MT 1 b MT 3 ( MT1) a BB. (8) Doba zpoždění zážehu raketového motoru nebo jednotky dnového výtoku t DI se určuje jako funkce teploty motoru ( C) pro každou náplň: t t a MT 1) a MT 1 a MT 1 3 DI DI ST ( MT1) 1 3 (9) Doba hoření raketového motoru (t B -t DI ) se určuje jako funkce teploty motoru ( C) pro každou náplň: t B t náplň: nebo DI t t a MT 1 a MT 1 a MT 1 3 BST DI ST ( MT1) 1 3 (10) Součinitel tahu f T nebo T f se určuje jako funkce teploty motoru ( C) pro každou MT 1 a MT 1 a 3 ft ft ( MT1) a1 3 MT 1 (11) 3 Tf Tf ( MT1) a1 ( MT 1) a ( MT 1) a3 ( MT 1). (1) 44

45 ČOS Součinitele přizpůsobení pro dráhy hmotného bodu Systémy řízení palby pro nepřímou střelbu obvykle používají dráhy hmotných bodů pro křidélky stabilizované střely (většinou minometné), střely s užitečným nákladem a některé rotací stabilizované střely (to se vztahuje se pouze na aproximaci dálky). Pro základní dráhy střel se může použít buď součinitel tvaru i, balistický koeficient C nebo součinitel aerodynamického odporu f D (viz čl. 13.1). Pro užitečný náklad střely se používá součinitel tvaru užitečného nákladu střely i sn Opravné součinitele Oprava doby letu. Může se požadovat oprava vypočítané doby letu na hodnoty stanovené v průběhu střeleckých zkoušek. V takovém případě se může použít polynom nejvýše třetího stupně. Avšak pro použití v modelu MPM musí být hodnota nula a doporučuje se hodnotu druhého a třetího řádu vynulovat (a 0 = 0) Derivace. Používá se pouze pro model PM. Pro přizpůsobení výsledkům nárazu střel se může vybrat jedna z následujících funkcí. Mohou se použít i jiné funkce, ale ty nemusí být podporovány Řídícím programem balistiky dělostřelectva NATO (NABK). Opravy na derivaci se musí určit pro každou náplň. nebo nebo nebo 3 Derivace = tan( QE) a a ( QE) a ( QE) a ( QE derivace = a a ( QE derivace = QE a derivace = (13) ) 0 tan( QE) a1 tan( QE) (14) 0 ) a arctan kde x 1 je dálka nárazu podél osy1. 14 Pravděpodobné chyby 0 1 a T a 1 x 1 T a 3 T 3 (15), (16), 14.1 Úvod Pravděpodobná chyba představuje interval, ve kterém je stejně pravděpodobné, že k události dojde nebo nedojde. Pro vnější balistiku je typické, že je to interval představující 50 % bodů nárazů nebo výmetů-rozprasků kolem středního bodu nárazu nebo výmeturozprasku v průběhu jedné nástřelky. Nástřelka představuje skupinu ran střílených zdánlivě za stejných střeleckých podmínek (např. počáteční rychlost, dělo, meteorologické podmínky, časový rámec) a zdánlivě stejnými prvky zamíření (např. náměr, strana a nastavení zapalovače). Rozptyl vzniká následkem náhodných změn meteorologických a střeleckých podmínek a náhodnými změnami prvků zamíření. Pravděpodobné chyby jsou funkcí kombinace dělo-střela-náplň a náměru. V systémech řízení palby NATO se používají následující pravděpodobné chyby: a) Pravděpodobná chyba dálky nárazu ( R ) Hodnota, která připočtením nebo odečtením od předpokládané dálky nárazu vytvoří interval podél výstřelné, který obsahuje 45

46 ČOS % vystřelených střel. Změny počáteční rychlosti, úhlu výstřelu (náměr a odměr) a celkového aerodynamického odporu a vztlaku v průběhu letu střely přispívají k pravděpodobné chybě v dálce bodu nárazu. Pro střely s pomocným raketovým motorem se výše uvedené změny, způsobující pravděpodobnou chybu v dálce, kombinují se změnami doby zpoždění zážehu a tahu raketového motoru. b) Pravděpodobná chyba směru ( D ) Hodnota, která přičtením nebo odečtením vpravo nebo vlevo od předpokládaného bodu nárazu vytvoří v místě předpokládaného nárazu interval kolmý na výstřelnou, který obsahuje 50 % vystřelených střel. Tytéž činitele, které vytvářejí rozptyl v dálce, vytvářejí také rozptyl ve směru. c) Pravděpodobná chyba dálky výmetu-rozprasku ( RB ) Hodnota, která přičtením nebo odečtením od předpokládané dálky výmetu-rozprasku vytvoří interval podél výstřelné, který obsahuje 50 % vystřelených střel. Činitele, které přispívají k pravděpodobné chybě v dálce výmetu-rozprasku nejsou pouze ty, které vytvářejí rozptyl v dálce nárazu, ale také činitele podílející se na změnách ve funkci časovacího zapalovače. d) Pravděpodobná chyba výšky výmetu-rozprasku ( HB ) - Hodnota, která přičtením nebo odečtením od předpokládané výšky výmetu-rozprasku vytvoří svislý interval, obsahující 50 % vystřelených střel. Činitele, které přispívají k pravděpodobné chybě ve výšce výmeturozprasku nejsou pouze ty, které vytvářejí rozptyl v dálce nárazu, ale také činitele podílející se na změnách ve funkci časovacího zapalovače. Existují dvě metody, které se mohou v systémech řízení palby použít pro výpočet číselných hodnot pravděpodobných chyb. První je metoda polynomické kompenzace, kde jsou pravděpodobné chyby dány jako funkce náměru. Druhá je metoda chybové soustavy, kde pro různé parametry, přispívající do pravděpodobných chyb, se vypočítají pravděpodobné samostatně. Obě metody zohledňují výsledky střeleb (viz kapitola 7). 14. Metoda polynomické kompenzace Pravděpodobné chyby při použití metody polynomické kompenzace jsou dány jako funkce náměru pro průměrnou nástřelku za podmínek blízkých standardním (např. nadmořská výška zbraně a cíle se blíží nulové nadmořské výšce). Polynomické funkce se mohou určit pomocí metody chybové soustavy - opak není možný. Alternativně se polynomické funkce určí přímým přizpůsobením naměřeným hodnotám pravděpodobných chyb. Posledně zmíněné mohou být naměřenými hodnotami pravděpodobných chyb nebo souborem dráhových měření (jestliže jsou dostupná data z Dopplerova nebo sledovacího radiolokátoru). Výhodou této metody je její jednoduchost, protože nevyžaduje používat výpočty drah při výpočtu pravděpodobných chyb. Výsledky mohou být využity i pro jiné účely než pro systémy řízení palby, např. pro bezpečnostní a rizikovou analýzu. Následující rovnice, používající náměr (QE) v dílcích, se používají pro: a) Pravděpodobnou chybu dálky nárazu ( R ), pravděpodobnou chybu dálky výmeturozprasku ( RB ) a pravděpodobnou chybu výšky výmetu-rozprasku ( HB ) R 3 a0 a1qe aqe a3qe (17) RB 3 a0 a1qe aqe a3qe (18) 3 HB a0 a1qe aqe a3qe (19) b) Pravděpodobná chyba směru ( D ); je nepovinně definovaná jako soubor funkcí mezi mezemi platnosti QE 46

47 ČOS 1050 D a 6400 b R, (0) b QE kde b musí být větší než 1600 mil a obvykle se zaokrouhluje na nejbližší stovku Součinitele pro polynomické funkce se přizpůsobují: a) vypočítaným hodnotám s použitím metody chybové soustavy (doporučovaná metoda). Metoda polynomické kompenzace může použít metodu chybové soustavy, opak není možný; b) naměřeným hodnotám nebo souboru měření drah (aerodynamický odpor a doba do rozprasku). Pravděpodobná chyba dálky nárazu jako funkce náměru se může vypočítat z pravděpodobné chyby aerodynamického odporu (C D ) nebo součinitele tvaru (i) jako funkce Machova čísla. K tomu se používají vypočítané odchylky dálky pro dráhy střel s použitím středního aerodynamického odporu plus mínus pravděpodobná chyba odporu. Dále, zahrnutím pravděpodobné chyby doby do výmetu-rozprasku se získají pravděpodobné chyby dálky a výšky výmetu-rozprasku. Výhodou této metody nad přizpůsobením dat o nárazu je kombinace dat o dráze střely ze všech nástřelek, náměrů a počátečních rychlostí; c) naměřeným hodnotám pravděpodobných chyb dálky nárazu. Přizpůsobení funkcí pro pravděpodobnou chybu dálky a směru nárazu přímo z dat o nárazu vyžaduje pro získání spolehlivějších a reprodukovatelnějších výsledků větší počet nástřelek pro jednu náplň. Funkce pravděpodobných chyb se uvádějí v příloze A Souhrn výsledků měření Metoda chybové soustavy Pravděpodobné chyby v metodě chybové soustavy jsou složeny z hodnot jednotlivých členů chybové soustavy. Každá hodnota je vypočtená z naměřených hodnot při střeleckých zkouškách (Dopplerův nebo sledovací radiolokátor). Výhodou metody chybové soustavy je, že může být použitá v polním počítači ke stanovení pravděpodobných chyb pro skutečné podmínky střelby. Musí být brány v úvahu následující pravděpodobné chyby: - pravděpodobná chyba počáteční rychlosti ( MV ) ; - pravděpodobná chyba hmotnosti střely ( M ) ; - pravděpodobná chyba součinitele tvaru ( i ) ; - pravděpodobná chyba součinitele vztlaku ) ; - pravděpodobná chyba náměru ( QE ) ; - pravděpodobná chyba odměru ( AZ ) ; ( f L - pravděpodobná chyba doby zpoždění zážehu motoru ) ; ( tdi - pravděpodobná chyba součinitele dnového výtoku ) ; - pravděpodobná chyba součinitele tahu ). ( f T ( fbb Prokáže-li, že některý člen chybové soustavy je bezvýznamný, může se zanedbat. Na druhou stranu, když se ukáže potřeba nějakého dalšího členu, může se do chybové soustavy začlenit. 47

48 ČOS h QE h i h m h MV R QE R i R m v v R m R v R h T f h BB f h DI t f R f R t R T BB DI (1) h QE h i h m h MV D QE D i D m v v R m R v D h T f h BB f h DI t h AZ h L f f D f D t D AZ D f D T BB DI L () t QE t i h m m m t MV RB QE R i R v v R v R v R t FT t T f t BB f t DI t FT R f R f R t R T BB DI (3) h t QE t i t m t MV HB QE h i h m v v R m R v h t FT t T f BB f t DI t FT h f h f h t h T BB DI (4) f BB se používá pouze u střel s dnovým výtokem plynů, T se používá pouze u střel s pomocným raketovým motorem a DI t se používá jak u střel s dnovým výtokem plynů, tak i u střel s pomocným raketovým motorem. Jednotlivé členy chybové soustavy se určují podle v ČR platných metodik v souladu s kapitolou 8. Pravděpodobná chyba hmotnosti střely m musí být konstanta. Pravděpodobné chyby náměru QE a odměru střelby AZ jsou obecně konstanty, ale mohou být určeny jako konstanty pro každou náplň zbraňového systému. Pravděpodobné chyby součinitele tvaru i a součinitele vztlaku L f se určují pro každou náplň. Jsou obecně konstantami pro náplň, ale mohou být funkcí náměru maximálně třetího stupně QE a QE a a QE a i (5)

49 ČOS 1050 f L 3 a0 a1qe aqe a3qe (6) Pravděpodobná chyba doby funkce zapalovače FT se určuje jako funkce doby letu. 3 FT a0 a1tof atof a3tof (7) 14.4 Vidlice Počítač systému řízení palby může vyžadovat hodnotu vidlice pro kontrolu střelby přes horské hřebeny. Úzká vidlice je definována jako změna náměrového úhlu, nutná k přemístění středního bodu nárazu o 4 pravděpodobné chyby dálky nárazu na hladinové ploše za standardních podmínek střelby. Může být dána jako soubor funkcí pro postupné meze náměru od minimálního po maximální náměr. Pro libovolný interval těchto funkcí může být použita následující obecná rovnice: a0 QE a1qe 3 VIDLICE a QE a3 QE. (8) QE a 4 Obecně, buď a 4 (Francie) nebo a a a 3 (USA) jsou vynulovány. Funkce vidlice se musí shodovat na 0,1 mil s hodnotami vypočítanými podle modelu dráhy v libovolném platném náměru. 49

50 ČOS 1050 Příloha A (informativní) SOUHRN VÝSLEDKŮ MĚŘENÍ 1 Charakteristika 1.1 Požadavky na obsah výsledků měření Souhrn výsledků měření je tabulkový a /nebo grafický přehled statistických průměrů a rozptylů dat řízení palby. Vstupy pro řízení palby, které se vyměňují mezi jednotlivými státy NATO, se doplňují souhrnem výsledků měření, který obsahuje: a) Přehled základních údajů o zkouše, který obsahuje: 1) program provedených střeleckých zkoušek; ) použitou měřicí techniku; 3) metodiky (postupy), použité ke stanovení souboru balistických dat. b) statistickou zprávu, která obsahuje: 1) odpozorované součinitele přizpůsobení v závislosti na nezávisle proměnné (náměr, čas, teplota) pro náplň (viz obrázky č. 5 až 1); 4) rozdíly mezi pozorovanými a vypočtenými hodnotami dálky, derivace a doby letu do bodu nárazu v závislosti na počáteční rychlosti nebo na náplni při stejném náměru (obrázek č. 13) nebo rozdíly mezi pozorovanými a vypočtenými hodnotami dálky, výšky a odchylky podél dráhy nebo v bodě nárazu pro každou střelbu (obrázky č. 14 až 16); 5) pravděpodobné chyby pro každý člen použitý v chybové soustavě, přičemž musí být uvedena velikost vzorku a meze 95 % nejistoty (kapitola 14). TABULKA č. 19 Pravděpodobné chyby členů chybové soustavy Parametr Symbol Jednotka Pravděpodobná chyba hmotnosti střely m kg Pravděpodobná chyba počáteční rychlosti MV m.s -1 Pravděpodobná chyba náměru QE mil Pravděpodobná chyba odměru AZ mil Pravděpodobná chyba součinitele tvaru i - Pravděpodobná chyba součinitele vztlaku f L - Pravděpodobná chyba doby časování zapalovače FT s Pravděpodobná chyba doby zpoždění zážehu motoru Pravděpodobná chyba součinitele dnového výtoku plynů Pravděpodobná chyba součinitele tahu t DI s f BB % f % T 50

51 4) Pro střely s dnovým výtokem: ČOS 1050 Příloha A (informativní) experimentální měření Dopplerem redukované na základě součinitele aerodynamického odporu v závislosti na standardním aerodynamickém odporu v průběhu fáze dnového výtoku (viz obr. č. 17 a ČOS , Příloha C); součinitel dnového výtoku v závislosti na náměru (viz ČOS , Příloha D); změřená doba hoření plynového generátoru v závislosti na standardní době hoření. 5) Souhrn výsledků měření by měl dále obsahovat: statistický souhrn fyzikálních údajů; celkový aerodynamický odpor (C 0 ) v závislosti na Machově čísle; statistický souhrn jiných vhodných funkcí závislosti náměru, času, teploty a Machova čísla; zprávu o údajích vnitřní balistiky. 1. Požadavky na korelační koeficienty Uváděné polynomické funkce by měly obsahovat všechny hodnoty použité k přizpůsobení spolu s polynomickými koeficienty a korelačním koeficientem (R ). Typické meze pro absolutní hodnotu korelačního koeficientu jsou: 0,00 0,0 pro nekoleraci, 0,0 0,40 pro špatnou korelaci, 0,40 0,80 pro mírnou až dobrou korelaci a 0,8 1,00 pro velmi dobrou korelaci. Polynomické funkce s žádnou nebo špatnou korelací k experimentálně zjištěným hodnotám mohou vyžadovat dodatečnou analýzu. 1.3 Požadavky na údaje vnitřní balistiky Pro simulaci modelu definovaného ve STANAG 4367 jsou potřebné vstupní údaje vnější balistiky, uvedené v kapitole 11. Vytvoření ověřených vstupů vyžaduje spolehlivé balistické údaje, které nejsou součástí vstupů pro řízení palby (FCI). Z tohoto důvodu se doporučuje doplnit do Souhrnu výsledků měření (Příloha A) údaje vnitřní balistiky pro všechny náplně a/nebo vstupní soubory pro kód IBHVG. Jedná se o následující údaje: maximální tlak, tlak na závěr v závislosti na čase a pokud možno, rychlost střely v hlavni, odporový profil, koeficient tření, přenos tepla do hlavně a zákluz. 51

52 ČOS 1050 Příloha A (informativní) Příklady obrázků OBRÁZEK č. 5 Součinitel tvaru v závislosti na náměru (fiktivní data) OBRÁZEK č. 6 Součinitel vztlaku ze střeleckých zkoušek v závislosti na náměru 5

53 ČOS 1050 Příloha A (informativní) OBRÁZEK č. 7 Součinitel dnového výtoku ze střeleckých zkoušek v závislosti na náměru OBRÁZEK č. 8 Součinitel tahu ze střeleckých zkoušek v závislosti na náměru 53

54 ČOS 1050 Příloha A (informativní) OBRÁZEK č. 9 Rozdíly v dálce v závislosti na náměru OBRÁZEK č. 10 Rozdíly ve směru (m) v závislosti na náměru 54

55 ČOS 1050 Příloha A (informativní) OBRÁZEK č. 11 Rozdíly v době letu v závislosti na náměru OBRÁZEK č. 1 Rozdíly v době letu v závislosti na simulované době letu 55

56 ČOS 1050 Příloha A (informativní) OBRÁZEK č. 13 Rozdíly mezi pozorovanými a vypočtenými hodnotami dálky v závislosti na počáteční rychlosti při stejném náměru OBRÁZEK č. 14 Rozdíly v dálce v závislosti na měřeném čase v 10 náměrech 56

57 ČOS 1050 Příloha A (informativní) OBRÁZEK č. 15 Rozdíly ve výšce v závislosti na měřeném čase v 10 náměrech OBRÁZEK č. 16 Rozdíly ve směru (m) v závislosti na měřeném čase v 10 náměrech 57

58 ČOS 1050 Příloha A (informativní) OBRÁZEK č. 17 Experimentální měření Dopplerovým radiolokátorem redukované na základě aerodynamického odporu střely OBRÁZEK č. 18 Experimentální měření Dopplerovým radiolokátorem redukované na základě aerodynamického odporu střely s dnovým výtokem 58