Determinace převodních cen u transakcí výrobců

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Determinace převodních cen u transakcí výrobců Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Veronika Solilová, Ph.D. Bc. Simona Ovadová Brno 2013

2 zadaní

3 Ráda bych na tomto místě poděkovala zejména Ing. Veronice Solilové, Ph.D. za vstřícnost, odborné vedení, cenné rady a konzultace při psaní mé diplomové práce.

4 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Determinace převodních cen u transakcí výrobců zpracovala samostatně za použití odborné literatury a odborných zdrojů, které cituji a uvádím v seznamu literatury. V Brně dne 2. ledna 2013

5 Abstract Ovadová, S. Determination of transfer pricing for transactions producers. Diploma thesis. Brno: Mendel University in Brno, The subject of this thesis is to determine the methodology of transfer pricing determination for toll, contract and full-fledged manufacturer. Some criteria are selected in order to identify potential comparability to controlled transaction data with different functional profiles in terms of production entities and thus eliminate practical applications deficiencies of arm's length principle arising from the use of commercial databases as a data source. A part of the diploma thesis is also the practical application to the model with examples showing that appropriately chosen transfer pricing strategy can distribute tax risks and affect the tax base with respect to the arm's length principles. Keywords Transfer pricing, toll manufacturers, contract manufacturers, full-fledged manufacturer and Amadeus database Abstrakt Ovadová, S. Determinace převodních cen u transakcí výrobců. Diplomová práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, Předmětem diplomové práce je stanovení metodiky determinace převodních cen u zakázkového, smluvního a plnohodnotného výrobce. Za tímto účelem jsou vybrány kritéria pro identifikaci potenciálních srovnatelných údajů k řízené transakce s různými funkčními profily z pohledu výrobních entit a tím eliminovat praktické nedostatky aplikace principu tržního odstupu vznikajících při použití komerčních databází jako zdroj dat. Součástí diplomové práce je i jejich praktická aplikace na modelových příkladech s prokázáním, že vhodně zvolená strategie převodních cen může rozložit daňová rizika a ovlivnit základ daně s respektováním principu tržního odstupu. Klíčová slova Převodní ceny, zakázkový výrobce, smluvní výrobce, plnohodnotný výrobce, databáze Amadeus

6 Obsah 6 Obsah 1 Úvod 12 2 Cíl práce 14 3 Literární rešerše Převodní ceny Převodní ceny z hlediska legislativy ČR Pokyny Ministerstva financí Bilaterální smlouvy o zamezení dvojího zdanění Model OECD Model OSN Převodní ceny v EU Převodní ceny v praxi Legislativní vymezení převodních cen z pohledu OECD Srovnávací analýza Funkční analýza Metody stanovení převodní ceny Typy výrobců dle obchodní skupiny Daňové plánování ve výrobě Metodika práce Srovnávací analýza v databázi Amadeus Stanovení ukazatele Typy výrobců v rámci obchodní skupiny Výběr vhodné metody Regresní analýza Shluková analýza Mezikvartilové rozpětí Praktická část Automobilový průmysl... 49

7 Obsah Převodní ceny v automobilovém průmyslu Výběr srovnatelných společností Výsledky regresní analýza Shluková analýza Výpočet tržního rozpětí u výrobců Stanovení převodní ceny a daňové povinnosti Aplikace daňového plánování v praxi Diskuse 74 8 Závěr 79 9 Literatura 81 A Vybrané výrobní společnosti a jejich rozdělení na výrobní entity 86

8 Seznam obrázků 8 Seznam obrázků Obr. 1 Nejzávažnější daňové problémy z pohledu správců daně 24 Obr. 2 Zakázkový výrobce Zdroj: HM Revenue & Customs 33 Obr. 3 Smluvní výrobce Zdroj: HM Revenue & Customs 34 Obr. 4 Plnohodnotný výrobce Zdroj: HM Revenue & Customs 35 Obr. 5 Mezikvartilové rozpětí 47 Obr. 6 Význam převodních cen dle odvětví 48 Obr. 7 Segmentace průmyslových společností podle místa 53 Obr. 8 Dendogram pro 185 společností 60 Obr. 9 Graf shlukové analýzy NPV/CN k CA/Tržby 61 Obr. 10 Shluková analýza OPN/Tržby k NPV/CN 62 Obr. 11 Shluková analýza doba obratu zásob k NPV/CN 63 Obr. 12 Schéma výrobních entit ve skupině 73

9 Seznam tabulek 9 Seznam tabulek Tab. 1 Obecná charakteristika výrobních subjektů 27 Tab. 2 Funkční a rizikový profil výrobních subjektů 35 Tab. 3 Kritéria pro výběr společnosti 52 Tab. 4 Regresní analýza všech výrobních subjektů 55 Tab. 5 Regresní analýza zakázkového výrobce 56 Tab. 6 Regresní analýza smluvního výrobce 58 Tab. 7 Regresní analýza plnohodnotného výrobce 59 Tab. 8 Počet a podíl shluků 61 Tab. 9 EBIT/CN za rok a průměr pro všechny výrobce z odvětví 64 Tab. 10 Tržní rozpětí výrobních subjektů za období 2o Tab. 11 Průměrné rozpětí EBIT/CN za období Tab. 12 Převodní cena a daňová povinnost výrobce ve skupině 67 Tab. 13 Převodní cena a daňová povinnost s tržní marží za celou skupinu 68 Tab. 14 Převodní cena a daňová povinnost s marží v hodnotě mediánu za celou skupinu 69 Tab. 15 Hospodářský výsledek společnosti A za rok Tab. 16 Převodní cena a daňová povinnost smluvní a zakázkový výrobce ve skupině 71 Tab. 17 Převodní cena a daňová povinnost plnohodnotný výrobce ve skupině 71 Tab. 18 Srovnání společnosti za celou skupinu vs. samostatná společnost A v eurech 72

10 Seznam tabulek 10 Tab. 19 Výrobní společnosti rozděleny dle zvolených poměrových ukazatelů na zakázkového výrobce. 86 Tab. 20 Výrobní společnosti v automobilovém průmyslu dle zvolených poměrových ukazatelů na smluvní výrobce 87 Tab. 21 Výrobní společnosti v automobilovém průmyslu dle zvolených poměrových ukazatelů na plnohodnotného výrobce 88

11 Seznam použitých zkratek 11 Seznam použitých zkratek CA/tržby ukazatel celková aktiva k tržbám COST+ -metoda nákladů a přirážky CUP metoda srovnatelné nezávislé ceny Dcera dceřinná společnost DP daňová povinnost EBIT - zisková marže před odečtením úroků a zdanění EU Evropská unie Matka Mateřská společnost NPV/CN ukazatel náklady na prodané výrobky k celkovým nákladům OECD Organice pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OPN/CN ukazatel ostatní provozní náklady k celkovým nákladům OSN Organizace spojených národů Zásoby/tržby ukazatel doba obratu zásob ZDP Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,

12 Úvod 12 1 Úvod Vlivem globalizace a propuknutí finanční krize se nadnárodní podniky čím dál více snaží zefektivnit své podnikaní, tak aby zůstaly konkurenceschopné. Nadnárodní společnosti se snaží snížit náklady v rámci své skupiny pomocí svých výrobců, distributorů, jimž přenáší část rizik i funkcí a snaží se tak udržet konkurenceschopnost a optimalizovat své daně v souladu s principem tržního odstupu. Převodní ceny by měly být uplatňované mezi ekonomicky nebo personálně spojenými daňovými subjekty, takovým způsobem, aby se nelišily od ekonomických podmínek na trhu. Převodní ceny představují mezinárodně uznávaný princip ze strany EU, tak i ze strany členských států OECD, jenž je definován v čl. 9 Modelové smlouvy OECD. V roce 1995 OECD vydalo souhrnnou směrnici týkající se problematiky převodních cen pod oficiálním názvem Směrnice o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správce. Tato Směrnice poskytuje zásady, normy a doporučení, jak správně postupovat při aplikaci principu tržního odstupu. Na základě principu tržního odstupu musí být ceny stanoveny ve stejné výši, jako by byly sjednávány mezi subjekty, které nejsou ekonomicky nebo personálně sdružené (označované jako nezávislé subjekty). Jednoduše lze říct, že spojené (spřízněné) osoby musí vykazovat stejné zisky, které by realizovaly jako nesdružené podniky za srovnatelných podmínek. 1 Celosvětově jsou transakce mezi spřízněnými osobami čím dál více sledované, neboť každým rokem v této oblasti narůstá počet daňových kontrol daňových správ členských zemí Evropské unie. Při výpočtu obvyklé ziskové marže u společností vykonávajících výrobní činnost pro spojené osoby v daném odvětví je nutné správně identifikovat funkce a rizika srovnatelných nezávislých subjektů, které mají stejnou klasifikaci odvětví jako posuzovaný subjekt a měly by být vybrány ty, které mají podobný funkční a rizikový profil. Pro provedení srovnání je nutné mít dostatek informací, které lze získat z interních informací podniku anebo z veřejných komerčních databází, které elektronicky shromažďují a prezentují účetní informace společností, např. databáze Amadeus nebo Bloomberg. V případě výroby se setkáváme se zakázkovým, smluvním a plnohodnotným výrobcem, kteří ovlivňují zdanění sobě i celé skupině a dále výslednou sazbu daně, neboť je možné uplatňovat převodní ceny jako jeden z nástrojů daňového plánování. Tato diplomová práce analyzuje možné přístupy k rozlišení zakázkového, smluvního a plnohodnotného výrobce v odvětví automobilového průmyslu na základě informací dostupných v komerční databázi Amadeus a statistických metod se snahou optimalizovat daňovou povinnost při splnění principu tržního odstupu. Rozlišit funkční a rizikový profil těchto typů výrobců je pomocí ko- 1 Směrnice OECD o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy, kapitola I (2010, s. 245)

13 Úvod 13 merčních databází obtížné, z toho důvodu, že zde nejsou k dispozici tato interní data. Srovnávací analýza je tímto faktorem ovlivněna. Cílem práce je tedy rozlišit výrobní entity dle funkčního a rizikového profilu a tím dojít ke zlepšení převodních cen. Nadnárodní společnosti tak získají informace, jak vhodně nastavit transakce mezi spojenými osobami, které jim zajistí rozložení daňových rizik a ovlivní základ daně v souladu s principem tržního odstupu. Směrnice OECD uvádí základní faktory srovnatelnosti, mezi které patří vykonávané funkce, smluvní podmínky, ekonomické okolnosti a podnikatelské strategie. Česká republika má dlouhodobou tradici ve výrobě automobilů, která se významně podílí na celkových hospodářských výsledcích státu. Mnoho zahraničních firem z oblasti automobilového průmyslu vybudovalo svoje pobočky právě u nás. Některé z nich mají dokonce u nás jedny z největších celosvětových výrobních závodů. V České republice má automobilová výroba vedoucí postavení ve zpracovatelském průmyslu s podílem 20,4 %. Automobilový průmysl má v rámci Evropské unie prvořadý význam, produkuje asi čtvrtinu ze světové produkce automobilů. Zaměstnává obrovské množství pracovníků, podstatně přispívá k hrubému domácímu produktu EU a hraje důležitou roli v mezinárodním obchodě. Podle daňových úřadů po celém světě roste významnost převodních cen v automobilovém průmyslu. Proto jsou právě automobilové nadnárodní společnosti často podrobeny zkoumáním v převodních cenách. Podle posledního světového výzkumu z oblasti převodních cen, který uskutečnila společnost Ernst & Young, zhruba 68 % nadnárodních společností bylo v roce 2010 podrobeno daňové kontrole. Z výsledku dále vyplynulo, že mezi kritická odvětví z oblasti převodních cen, jež jsou podrobena zvýšené daňové kontrole, patří právě automobilový průmysl.

14 Cíl práce 14 2 Cíl práce Cílem diplomové práce je stanovení metodiky determinace převodních cen u zakázkového, smluvního a plnohodnotného výrobce a jejich praktická aplikace na modelových příkladech s prokázáním, že vhodně zvolená strategie převodních cen může rozložit daňová rizika a ovlivnit základ daně s respektováním pravidla tržního odstupu. Převodní neboli transferové ceny jsou ceny uplatňované u transakcí mezi dvěma daňovými subjekty ekonomicky nebo personálně spojenými. Tyto ceny musí být stanoveny ve stejné výši, jako by byly sjednávány mezi subjekty, které nejsou ekonomicky či personálně sdružené (označované jako nezávislé subjekty). Tyto stanovené ceny jsou ceny odpovídající principu tržního odstupu. Vymezený cíl je rozdělen na několik dílčích cílů: výběr vhodných výběrových kritérií pro identifikaci potenciálních údajů k řízení transakce u výrobců s různými funkčními profily; nalezení srovnatelných nezávislých subjektů prostřednictvím komerční databáze Amadeus a statistických analýz; stanovení vhodného ziskového indikátoru pro vyjádření ziskové marže. vyjádření rozpětí ziskové marže; provedení determinace kvartilového rozpětí pro aplikaci ALP (tzv. principu tržního odstupu); stanovení převodní ceny u jednotlivých subjektů ve skupině (plnohodnotného, smluvního a zakázkového výrobce) a vyjádření daňové povinnosti mateřské společnosti ve skupině a samostatného subjektu bez rozšíření o dceřiné společnosti. Přínosem práce je pak nastavit transakce mezi spojenými osobami v odvětví automobilového průmyslu, aby minimalizovala související daňová rizika a zároveň byla vytvořena daňová optimalizace prostřednictvím převodních cen.

15 Literární rešerše 15 3 Literární rešerše 3.1 Převodní ceny Převodní ceny jsou jedním z nejvýznamnějších problémů, se kterým se v současnosti potýkají nadnárodní podniky. Dle Rylové (2009) za převodní cenu lze považovat cenu, za kterou podnik převádí zboží a nehmotný majetek nebo za kterou se poskytují služby sdruženému podniku. Jelikož je cílem firmy maximalizovat svůj zisk, mohou tyto firmy vzájemným obchodováním převádět zisky do státu s nízkým zdaněním nebo převádět daňové ztráty do ziskových podniků. Proto jednotlivé státy stále více vymezují pravidla pro nadnárodní podniky a jejich převodní ceny, kde implementují, že by se tyto ceny neměly lišit od cen, jež by byly sjednané za stejných podmínek u transakcí mezi nezávislými společnostmi. Základní ustanovení převodních cen je definováno v dvoustranných smlouvách o zamezení dvojího zdanění. Tyto smlouvy jsou úzce spjaty s Modelovými smlouvami OECD, kde je zakotven článek 9, vymezující princip tržního odstupu, jako: Jsou-li mezi dvěma (sdruženými) podniky v jejich obchodních nebo finančních vztazích stanoveny či uloženy podmínky odlišné od podmínek, které by existovaly mezi nezávislými podniky, pak jakékoli zisky, kterých by dosahoval jeden z podniků, kdyby nebylo těchto podmínek, avšak z důvodu těchto podmínek jich nedosáhl, mohou být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny. 2 Podle Fučíka (2011) transferové ceny jsou cenami, za které by se měly prodávat výrobky a služby v rámci transakcí mezi spřízněnými osobami, kde tyto transakce často překračují hranice České republiky. K běžným transakcím, uskutečněným mezi spojenými osobami, patří prodej zboží v rámci koncernu, převody hmotného i nehmotného majetku, licenční poplatky, půjčky v rámci koncernu. Společnost Ernst & Young (2012) popisuje převodní ceny neboli transfer pricing jako nastavení cen při obchodování mezi společnostmi jedné skupiny. Hlavním motivem je minimalizovat zisky firem v zemích s vysokou mírou zdanění, což lze určit nákupem např. dražšího hmotného majetku od pobočky ve státě s nižší daňovou sazbou (v daňovém ráji). Společnost s vysokým zdaněním nemusí generovat žádný zisk, naopak nejvyšší zisk ponese společnost ve státě s nízkou daňovou sazbou. 2 Směrnice OECD (2010).

16 Literární rešerše Převodní ceny z hlediska legislativy ČR V české legislativě v 23 odst. 7 ZDP je ustanoveno základní pravidlo pro převodní ceny a oproti Směrnici OECD je zde i rozšířená definice spojených osob. V zákoně se hovoří o obvyklé ceně a podmínkách pro jeho použití v tomto rozsahu: Liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen, upraví správce daně základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl. Daňové správy konkrétních států se snaží zabránit odlivu zdanitelných příjmů do zemí s nízkou mírou zdanění. Spojené osoby jsou podle tohoto zákona definovány jako kapitálově spojené osoby nebo jinak spojené osoby. Tento zákon dále ustanovuje kapitálově spojené osoby, když se jedna osoba přímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby, anebo se jedna osoba přímo podílí kapitálu nebo hlasovacích práv více osob. Tento podíl představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv; jestliže se jedna osoba nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby, anebo se jedna osoba přímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech více osob, a přitom podíl musí představovat alespoň 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv kapitálově spojených osob. Jinak spojené osoby jsou osoby: kdy se jedna osoba podílí na kontrole nebo vedení jiné osoby; v případě, kdy se osoby blízké nebo shodné podílejí na vedení nebo kontrole jiných osob, tyto osoby jsou vzájemně osobami jinak spojenými; ovládané a ovládající osoby kdy je jedna osoba ovládaná druhou nebo jsou osoby ovládané stejnou ovládající osobou; blízké kdy jsou fyzické osoby navzájem blízké podle 116 Obč. zákoníku; jež vytvořily právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty. Ustanovení lze aplikovat i pro sdružené podniky, protože je lze považovat za osoby ekonomicky nebo personálně spojené. Jako příklad spojených podniků můžeme uvést situaci, kdy mateřská společnost zřizuje dceřinou společnost, jež má za úkol specifické oblasti činností, např. centrála v Německu zřídí v České republice i v dalších zemích výrobní závod, ale následně zřídí i fakturační středisko, které obstarává pro každou výrobní firmu fakturační služby. Ocenění těchto služeb v rámci skupin pro výrobní podniky může být přezkoumáváno v rámci převodních cen.

17 Literární rešerše 17 Dalším příkladem spojené osoby je, když společník společnosti v Německu je i společníkem společnosti A s.r.o. v ČR, kam se převádí část výroby. Hotová produkce se převádí zpět do Německa. I zde je nutné uplatnit principy stanovení převodních cen. Zákon o daních z příjmů stanoví cenu obvyklou pouze v případě úroku a půjček, a to ve výši 140 % diskontní sazby ČNB, která platí v době uzavření smlouvy. V jiných případech ZDP dané ustanovení neobsahuje. 3 Rylová (2009) uvádí, že v ZDP jsou definovány i další ustanovení týkající se zdanění pro transakce mezi sdruženými podniky. Jedná se o: 22 odst. 1 písm. g) bod 3, kde je uvedeno, že se za zisk považuje i zjištěný rozdíl mezi sjednanou cenou a cenou obvyklou na trhu. Dále za zisk jsou brány úroky. 23 odst. 11, který umožňuje v případě stanovení základu daně u stálých provozoven využít princip tržního odstupu. 37, ve kterém je ustanoveno, že je dána přednost mezinárodním smlouvám před zákonem o dani z příjmu, ale jen pokud mezinárodní smlouva, se kterou je Česká republika vázaná, nestanoví jinak. 38nc, kde je popsáno, že poplatník má možnost požádat příslušného správce daně, aby vydal rozhodnutí o závazném posouzení, zda cena mezi sdruženými podniky odpovídá ceně, která by byla vytvořena mezi nezávislými podniky v běžných vztazích za stejných podmínek. 3.3 Pokyny Ministerstva financí Zákon o daních z příjmu pouze definuje princip tržního odstupu, ale neuvádí pravidla a postupy k jeho uskutečnění. Hlavní principy OECD byly proto zpracovány a implementovány do českého právního řádu prostřednictvím pokynů vydaných Ministerstvem financí, jež upřesňují postup sjednávání převodních cen v rámci koncernu. Dle Fučíka (2009) se jedná o 4 : Pokyn D 332 byl vydán za účelem sjednocení a usnadnění postupů při oceňování převodů zboží a služeb mezi spojenými osobami a to ze strany daňové správy, ale i ze strany daňových subjektů. Pokyn je zpracován s ohledem na stávající českou legislativu, který uvádí základní principy při správě daní pro oblast převodních cen v podmínkách České republiky. Po- 4 Směrnice OECD poskytuje nejen daňovým poplatníkům, ale i daňovým správám podrobnější návod, jak postupovat. V této souvislosti byly v mnoha zemích vydány nové pokyny, respektive došlo k aktualizaci těch stávajících. Česká daňová správa zveřejnila nové pokyny D 332, D 333 a D 334 a český překlad nových kapitol směrnice OECD vyšel ve Finančním zpravodaji 7/2010. Dané pokyny nahrazují s účinností od 1. ledna 2011 původní pokyny zabývající se převodními cenami. Zohledňují nejen samotnou změnu směrnice OECD, ale reagují i na nový daňový řád.

18 Literární rešerše 18 kyn uvádí i metody pro stanovení převodních cen. Součástí je i příloha s názornými příklady a přehledem smluv o zamezení dvojího zdanění. V souladu s novým zněním Směrnice, která byla revidována v roce 2010, pokyn nyní opouští od striktního pořadí použití transakčních metod ocenění 5. Pokyn D 333 vymezuje, pro jaké vztahy a transakce je možné závazné posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami, aplikovat. Upřesňuje informace k náležitostem žádosti o závazné posouzení a postupu při vydávání tohoto závazného posouzení podle 38 zákona daně z příjmu. Pokyn D 334 obsahuje doporučení ohledně rozsahu dokumentace k tvorbě převodních cen mezi spojenými osobami. Fučík (2009) uvádí, že je v tomto dokumentu přesně vymezeno: Každý poplatník by se měl snažit určit převodní ceny pro daňové účely ve shodě s principem tržního odstupu, vycházející z informací rozumně přístupných v čase stanovení těchto cen. Povinností daňového poplatníka je v rámci prokazování tvrzené daně dostatečně doložit, jakým způsobem byly daně vytvořeny a zda by byly vytvořeny stejně i v případě, kdyby byly sjednány. Dle Foldýna (2008) povinná dokumentace k transakcím není dosud ukotvena v českém daňovém právu. V okolních státech jako je Německo, Slovensko, Polsko a Maďarsko je dokumentace povinná již několik let. 3.4 Bilaterální smlouvy o zamezení dvojího zdanění Z nadnárodní legislativy jsou klíčovými dokumenty smlouvy o zamezení dvojího zdanění, které jsou na bilaterálním nebo multilaterálním principu uzavírány mezi jednotlivými státy světa. Dle Nerudové (2011) jsou smlouvy o zamezení dvojího zdanění uzavírány buď na základě modelu OECD, nebo modelu OSN. Model smluv OECD mezi sebou uzavírají vyspělé státy a právo zdanit příjem je ponechán státu, kde je poplatník rezidentem. Model OSN je uzavírán především s rozvojovými zeměmi, protože příjem je ponechán státu, kde se nachází zdroj příjmu poplatníka. Zatřetí modelovou konvenci pro uzavírání bilaterálních smluv lze považovat model USA, který se podstatně liší od výše popsaných modelů, u kterých je rezidentství poplatníka vázáno na trvalé bydliště, centrum zájmu atd. V modelu USA se rezidentství váže na státní občanství. U transakcí uskutečněných mezi sdruženými podniky a pro úpravy cen pro daňové účely mezi nimi je nutné obecně vycházet z příslušného ustanovení 5 Např. jakou cenu si společnost účtuje při prodeji zboží nebo služby konečnému zákazníkovi. Problém nastává v případě, kdy některé produkty jsou těžce srovnatelné pro jejich specifickou vlastnost. Došlo tedy ke zmírnění výběru metody ocenění, a pokud je to vhodné je možné při posouzení převodních cen použít i ziskové metody. Dříve bylo možné ziskové metody použít až v poslední řadě.

19 Literární rešerše 19 smluv o zamezení dvojího zdanění. V ČR tato povinnost plyne z ustanovení 37 ZDP: Ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázaná, nestanoví jinak. Vzhledem ke skutečnosti, že Česká republika uzavírá naprostou většinu svých smluv o zamezení dvojího zdanění dle modelu OECD, v práci vycházím z dané metody a jeho pravidel Model OECD První podnět pro vytvoření modelu pro uzavírání smluv o zamezení dvojího zdanění byl oznámen v roce 1955 OEEC (Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci, později OECD), kdy publikovala Doporučení ohledně dvojího zdanění. V roce 1956 byl zveřejněn Návrh smlouvy o zamezení dvojího zdanění v oblasti příjmu a majetku (Draft Double Taxation Convention on Income and on Capital). Rada OECD poté v roce 1963 přijala doporučení, kdy měly být revidovány uzavřené smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi zeměmi OECD. V důsledku zvyšující se globalizace a příhraničních obchodů byla publikována nová Modelová smlouva (Model Double Taxation Convention on Income and on Capital) v roce 1977 společně s komentáři k praktické aplikaci. V roce 1997 byl přijat další jednotný model, který zajišťoval připomínky i nečlenům OECD. Poslední revize Modelové smlouvy OECD byla zveřejněna v roce Struktura modelu OECD obsahuje 31 článků a 7 kapitol. První a druhá kapitola řeší obecné ustanovení smlouvy a jsou zde vymezeny definice. Hlavní část Modelové smlouvy tvoří 3. kapitola, zabývající se zdaněním příjmu, 4. kapitola zdaněním majetku a 5. kapitola, kde jsou popsané metody pro vyloučení dvojího zdanění. Poslední část obsahuje ustanovení (6. kapitola) a závěrečná ustanovení (7. kapitola). V případě nadnárodních podniků je důležitá zejména 3. Kapitola - Zdanění příjmu a článek 9 Sdružené podniky. Model se snaží zejména o sjednocení pravidel, ale ponechává na druhé straně i státům větší flexibilitu, zejména v oblasti volby metody dvojího zdanění a členské státy mohou mít výhrady k daným ustanovením. V Modelové smlouvě OECD je definován například pojem stálá provozovna. Stálá provozovna Dle Modelové smlouvy OECD článku 5 (2010) je stálá provozovna místo k podnikání, jehož prostřednictvím podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost. V 22 odst. 2 ZDP se o stálé provozovně hovoří jako o místu k výkonu činnosti poplatníka, a to zejména k poskytování služeb obchodního, technického nebo jiného poradenství a poskytování zprostředkovatelské činnosti a poskytování služeb nezávislé činnosti, v případě, že doba poskytování těchto služeb přesáhne 12 po sobě jdoucích měsíců. Pravidla převodních cen se vztahují tedy i na oblast zisků stálých provozoven. Stálá provozovna by měla mít podobný základ daně jako nezávislý subjekt vykonávající podobnou činnost.

20 Literární rešerše Model OSN OECD Model byl poprvé vypracován v roce 1977, jako podklad pro Organizaci spojených národů k vypracování Modelové smlouvy OSN s názvem: Model smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi vyspělými státy a rozvojovými zeměmi, jež byla zveřejněna v roce 1980 a založena na podporu mezinárodních investic do rozvojových zemí. Zatímco model OECD se zaměřuje spíše na vyspělé země, OSN model v důsledku globalizace a rozšíření daňových rájů byl v 90. letech minulého století a v roce 2001 opět ratifikován. Jelikož je modelová smlouva OSN do velké míry založena na vzoru OECD, je i její struktura sestavena na podobné bázi. Model OSN je v mnoha ohledech podobný modelu OECD, ale rozdíly můžeme najít zejména v zachování většího daňového práva ve státě zdroje nebo kapitálově dovážející zemi. Obecně lze říct, že model OSN zachovává zdanění ve státě zdroje, a tím možnost získat rozvojovým zemím vyšší daňové příjmy, zatímco model OECD dává právo na daňové výnosy pouze státu rezidence. Model OSN dává také větší flexibilitu ve vyjednávání mezi jednotlivými státy. Dle Nerudové (2011) se ve smlouvě OSN při aplikaci principu zdaňování ve státě zdroje předpokládá, že při zdaňování příjmu z majetku v zahraničí se přičítají související výdaje, v důsledku je zdaňován pouze čistý příjem. Dále by zdanění nemělo být vysoké, aby neodráželo zahraniční investice a příjem z investice by měl být rozdělen spravedlivě se zemí, která kapitál poskytla. Rozdíly mezi modelem OSN a OECD jsou zejména v definicích: zisku podniku; stálé provozovny; úroku; dividendy; licenčních poplatků. U zdanění podniku se modelová smlouva přiklání ke zdanění ve státě zdroje, pokud společnost neprovozuje činnost ve druhém státě, na základě stálé provozovny, kterou tam má umístěnou. V tomto případě mohou být zisky společnosti zdaněny ve druhém státě v takové míře, kdy je lze přičíst prodejům zboží podobného druhu nebo stálé provozovně, která je tam umístěna. Zatímco v modelu OECD se zdaní zisky pouze stálé provozovny. Modelová smlouva OSN definuje pojem stálá provozovna mnohem obsáhleji. Tam, kde vzniká staveniště nebo místo stavebně montážních projektů, vzniká stálá provozovna už za 6 měsíců. Na rozdíl od Modelu OECD, kde doba trvání, za kterou vzniká stálá provozovna, je 12 měsíců. Podle modelu OSN vzniká stálá provozovna také při uskladnění zásob za účelem dodávek jménem podniku. Za stálé provozovny jsou podle smlouvy OSN brány i pojišťovny, které vybírají pojistné na území daného státu. Rozdílná v modelech je i situace, kdy zaměstnanci poskytují služby se zaměstnanci nebo s osobami spojenými déle než 6 měsíců.

21 Literární rešerše 21 V modelu OECD, takové ustanovení není uvedeno, zatímco v modelu OSN v takové situaci vznikne ve druhém státě stálá provozovna. Další významnou odlišností mezi modelovou smlouvou OSN a OECD je oblast dividend, úroků a licenčních poplatků. Model OSN ponechává volný prostor pro bilaterální vyjednávání a nestanovuje sazby srážkové daně. V oblasti licenčních poplatků platí pro rozvojové země, že je lze zdanit ve státě zdroje, pokud daň nepřesáhne určité procento z hrubé částky, na rozdíl od modelové smlouvy OECD, kde se licenční poplatky zdaní tam, kde je rezident jejich příjemcem. Odlišnosti lze spatřovat také v oblasti ostatních příjmů, kdy v modelové smlouvě OSN v článku 21 je uvedeno, že se ostatní příjmy zdaňují ve státě zdroje, na rozdíl od Modelové smlouvy OECD, která přiznává zdanění příjmů pouze ve státě rezidenta. Dne 15. října 2012 OSN vydala návrh na znění praktické příručky OSN o převodních cenách pro rozvojové země (UN Practical Transfer Pricing manual for Developing Countries). Manuál OSN obsahuje také kapitolu o postupech pro jednotlivé země jako je Indie, Brazílie, Čína a Jižní Afrika. 6 Stejně jako OECD Směrnice je příručka OSN pouze praktickým návodem pro oblast převodních cen a je vypracována na podkladech příručky OECD. Stejně jako v Směrnici OECD je zde definice převodní ceny, kterou definuje jako příhraniční cenu, uvnitř společnosti mezi spřízněnými stranami. Příručka stejně vymezuje i metody pro stanovení převodních cen, jak je uvedeno ve Směrnici OECD. Jeden z významných rozdílů lze spatřovat v kapitole o srovnatelnosti, jež stanovuje jak provést funkční analýzu a jaké srovnání by mělo být provedeno, včetně detailní úpravy. Získané srovnatelné údaje jsou v praxi brány jako jedny z hlavních úkolů v rozvojových zemích, a proto je tato otázka zpracována v rámci příručky detailně. Příručka obsahuje také přehled obecných odpovědí na otázky z oblasti převodních cen, např. jak nadnárodní podniky fungují. Vymezuje obecné právní prostředí, jež je nutné vzít v úvahu při zavedení převodních cen, jaké metody pro stanovení převodních cen jsou k dispozici a jak fungují v praxi. Manuál OSN obsahuje, na rozdíl od Směrnice OECD, kapitoly vymezené pro některé rozvojové země, např. Indie, Brazílie, kde je řešena problematika převodních cen v rámci jejich legislativy a jiných oblastí. Největší rozdíl lze pozorovat v absenci řešení problematiky o nehmotném majetku, službách a o majetkové restrukturalizaci. Zveřejnění Manuálu OSN je hlavně podnětem pro podrobnější zaměření finančních úřadů v rozvojových zemích na převodní ceny, k zlepšení auditorských postupů v rámci převodních cen. Daňovým poplatníkům nabízí tato příručka nový nadhled ve vývoji převodních cen v rozvojových zemích a poskytuje jim rámec, kolem kterého mohou nadnárodní podniky budovat převodní ceny. 6 OSN: UN Practical Transfer Pricing Manual for Developing Countries (2012).

22 Literární rešerše Převodní ceny v EU Je nutné brát v úvahu otázky převodních cen při analýze možných daňových překážek v rámci nadnárodních společností v EU. Na počátku 90. let se Evropská unie začala věnovat problematice převodních cen, kdy vydala Směrnici 90/434 EHS o společném systému zdanění v případě převedení majetku, fúzí, rozdělení výměny obchodních podílů majetku společností členských států, jejímž cílem bylo sjednotit daně v rámci EU. Dalším ustanovením byla Směrnice Rady č. 90/435 EHS o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností různých členských zemí. Cílem bylo odstranit daňové překážky v oblasti rozdělení zisku mezi skupinami společností v EU, aby bylo zamezeno dvojímu zdanění mateřských společností ze zisků svých dceřiných společností. Dalším významným dokumentem souvisejícím s oblastí převodních cen je Úmluva o zamezení dvojího zdanění v souvislosti s úpravou zisků spojených podniků v Arbitrážní smlouvě č. 90/436/EHS, kde je vymezeno, aby společnost, která by podléhala dvojímu zdanění, přednesla svůj případ příslušnému orgánu daňové správy v daném členském státě do 3 let. Českou republikou byla Arbitrážní smlouva ratifikována v roce Již od roku 2001 roste význam převodních cen v rámci EU. K vyřešení těchto problémů stanovila Komise v roce 2001 Společné forum EU pro vnitropodnikové oceňování (EU Join Transfer Pricing Forum). Cílem této odborné skupiny bylo nalezení řešení problému v použití zásad obvyklých tržních podmínek. 7 Na základě práce JTPF byl vyvinut koncept k dokumentaci převodních cen mezi sdruženými podniky v EU. Následně v roce 2006 přijala Rada Kodex chování ohledně dokumentace v oblasti převodních cen mezi sdruženými podniky v EU (Code of Conduct in Transfer Pricing Documentation for Associated Enterprises in the EU), který je politicky závazný. Jeho cílem je snížit daňové komplikace, s nimiž se společnosti potýkají při obchodování se sdruženými podniky v jiných členských státech. EU se snaží v tomto případě sjednotit a odbourat bariéry v případě komplikovaných a časově náročných odlišných dokumentů, které by vznikaly, pokud by byly založeny obchodní činnosti se spojenou osobou se sídlem v jiném členském státě, což by bylo pro firmy časově a ekonomicky náročné. Daný Koncept se skládá ze dvou hlavních částí 8 : 1. Základní dokumentace (Masterfile), jež by měla odrážet hospodářskou situaci společnosti a poskytovat obecný postup tvorby dokumentace pro tvorbu převodních cen. Měla by obsahovat: 1.1. všeobecný popis podniku a jeho obchodní strategii; 1.2. popis organizační, právní a provozní strukturu nadnárodní skupiny; 7 Company tax: Commission sets up Transfer Pricing Forum (2002). Dále jen JTPF. 8 Usnesení Rady a zástupců vlád členských států, kteří zasedali v Radě v roce 2006 o kodexu chování ohledně dokumentace v oblasti převodních cen mezi sdruženými podniky v Evropské unii. Úřední věstník C 176, 28/07/2006 S Dostupné na: 76: 0001:01:CS:HTML

23 Literární rešerše obecnou identifikaci sdružených podniků, které se podílí na kontrolovaných transakcích, na nichž se podílí společnosti v EU; 1.4. všeobecný popis kontrolovaných transakcí mezi sdruženými podniky v EU. Je nutné popsat, o jaké toky se jedná (hmotná, nehmotná aktiva, finance), průběh fakturací; 1.5. všeobecný popis funkcí, rizik a popřípadě popis změn ve funkcích a rizicích s předchozím rokem; 1.6. vlastnictví nehmotného majetku; 1.7. politiku stanovení převodních cen v rámci nadnárodního podniku ve skupině nebo popis systému tvorby převodních cen dané skupiny, jež vysvětluje nezávislost převodních cen ve skupině; 1.8. seznam dohod týkajících se předběžných cenových dohod, rozvržení nákladů; 1.9. závazek každého místního daňového poplatníka poskytnout dodatečné informace na základě požadavků v souladu s vnitřními předpisy. 2. Specifická dokumentace pro konkrétní členský stát, která by měla být doplňkem základní dokumentace, jež by měla být dostupná daňovým správám, které mají zájem o přiměřené zdanění v souladu s vnitrostátními předpisy. Měla by obsahovat následující prvky: 2.1. popis podniku a jeho strategie; 2.2. informace o transakčních tocích, tj. hmotného a nehmotného majetku, služeb, financí; 2.3. srovnávací analýzu v oblasti hmotného, nehmotného majetku, služeb, financí, hospodářských okolností, smluvních podmínek; 2.4. vysvětlení týkající se zvolené metody pro stanovení převodní ceny; 2.5. příslušné informace o interních, anebo externích srovnávacích údajích; 2.6. popis provedení politiky daného nadnárodního podniku v oblasti převodních cen mezi společnostmi. Dokumentace k převodním cenám se předkládá v úředním jazyce, a to při daňové kontrole či v situaci při odstranění mezinárodního dvojího zdanění dohodou. Rozsah, informace i požadavky na dokumentaci nelze přesně definovat, neboť závisí na konkrétních případech. K těmto okolnostem by daňová správa měla přihlížet. 3.5 Převodní ceny v praxi V roce 2010 společnost Ernst & Young provedla výzkum v oblasti převodních cen. Průzkumu se zúčastnilo 877 společností z 25 zemí. Výsledkem této práce jsou dvě studie: jedna se týká zásad uplatňovaných na úrovni mateřských společností a druhá na úrovni dceřiných společností.

24 Literární rešerše 24 Na základě výzkumu bylo zjištěno, že zhruba 32 % daňových ředitelů považuje převodní ceny za nejzávažnější daňový problém a tři čtvrtě se jich domnívá, že do dvou let budou převodní ceny pro ně představovat zásadní problém, zejména pro evropské společnosti. V severní Americe odpovědělo, že převodní ceny jsou nejdůležitější, 21 % respondentů. V ostatních regionech byla procenta vyšší: 30 % v Asii a Tichomoří, 33 % v Indii a Africe. V evropských státech považují převodní ceny za nejdůležitější zejména v Itálii (52%) a Dánsku (60%). Obrázek 1 ukazuje osm dalších témat, která respondenti považují v daňové problematice za nejdůležitější. Za druhou nedůležitější problematiku považují daňoví ředitelé daňovou minimalizaci. Obr. 1 Nejzávažnější daňové problémy z pohledu správců daně za rok 2010 Zdroj: Ernst & Young, vlastní zpracování. Podle výsledků od roku 2007 až 2010 stoupla míra kontrol převodních cen o jednu třetinu, tj. ze 7 % na 42 %. Z toho každé 5. společnosti byly vyměřeny penále. Pokud bychom to srovnali s rokem 2005, tak zde byly vyměřeny penále pouze každé 25. společnosti. Průzkum ukázal, že se finanční úřady zaměřují hlavně na financování v rámci skupin, na transakce v oblasti duševního vlastnictví nebo na poskytování služeb mezi spojenými osobami. Podle výsledku a odpovědí respondentů stoupl počet kontrol týkajících se poskytování služeb v období z 55 % na 66 %. Přibližně v polovině dotazovaných zemí jsou předmětem zvýšených kontrol specifická tržní odvětví. Z celkového počtu 49 dotazovaných správců daně jich šestnáct výslovně uvedlo, že se cíleně soustředí na specifická odvětví a u osmi dalších to z rozhovoru nepřímo vyplynulo. Mezi tato odvětví patří automobilový průmysl, spotřební zboží, finanční služby, ropný a plynárenský průmysl či farmaceutický průmysl. V České republice sídlí mnoho nadnárodních společností, které mají spojenou osobu v zahraničí. Správci daně vychází při kontrolách z vnitropodnikových právních předpisů, ale i z doporučení OECD, jež využívají i při vydávání rozhodnutí o závazném posouzení tvorby převodní ceny mezi spojenými podniky dle

25 Literární rešerše 25 zákona o dani z příjmu. Z tohoto hlediska může poplatník dle 38nc ZDP podat žádost o závazné posouzení způsobu tvorby převodní ceny. V roce 2010 bylo podáno 78 žádosti a z toho 35 žádostí bylo vyřízeno kladně, 19 zamítnuto a 17 žádostí se posuzuje. Podle statistiky stále roste i počet daňových kontrol týkajících se převodních cen, kdy v roce 2010 překročil jejich počet 200, z toho bylo doměřeno přes 90 mil. Kč a základ daně byl zvýšen přibližně o 365 mil. Kč a byla snížena daňová ztráta zhruba o 65 mil. Kč. 3.6 Legislativní vymezení převodních cen z pohledu OECD V Evropské unii vychází operace s převodními cenami mezi nadnárodními podniky ze směrnice OECD. Směrnice OECD je mezinárodně uznávaná zejména v oblasti převodních cen a byla vydaná Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj v roce Směrnice OECD byla v roce 1997 dopracovaná až po kapitolu XIII. V České republice byla publikovaná ve Finančním zpravodaji č. 10. Směrnice OECD není právně závazná (není zakotvena v českých daňových zákonech a není v nich obsažen ani přímý odkaz na ni), její závaznost ale vyplývá z členství České republiky v OECD. V roce 2010 byla z hlediska převodních cen aktualizována pro nadnárodní podniky a daňové správy. Nově revidovaná směrnice dává nový a podrobnější návod, jak postupovat v případě stanovení převodních cen. K tomu přispěly nově přepracované kapitoly I až III. Za významný počin lze sledovat zejména zrušení preferenčního použití tradičních transakčních metod. Aktualizace Směrnice OECD obsahuje i doplnění kapitoly IX, která se zabývá převodními cenami v případě podnikové restrukturalizace. ( KPMB, 2011) Její principy musí dodržovat členské státy OECD, ale i velké množství nečlenských států. Slouží tedy jako návod pro poplatníky i daňovou správu při řešení tvorby převodních cen. Řeší zejména otázky ohledně tvorby dokumentace převodních cen, ale zabývá se i metodami stanovení převodních cen, srovnávací analýzy a v teoretické rovině i principu tržního odstupu. Principy zdaňování nadnárodních společností jsou konkrétně obsaženy v článku 9 Vzorové smlouvy OECD, který se konkrétně zabývá sdruženými podniky, tzn. mateřskými a dceřinými společnostmi, jež dávají povinnost daňovými správcům smluvního státu upravit základ daně v případě, kdy mezi podniky nejsou vykázány opravdové zdanitelné zisky mající zdroj v tomto státě. (Rylová, 2009) Směrnice OECD (2010) má v souhrnu za úkol sjednotit postup daňových správ sdružených podniků při řešení případů převodních cen, předcházet nákladným soudním sporům při řešení této problematiky a minimalizovat konflikty mezi převodními cenami. Směrnice o převodních cenách definuje tzv. princip tržního odstupu (Arm s length principle) jako: Jsou-li mezi dvěma podniky v jejich obchodních nebo finančních vztazích stanoveny podmínky, nebo jim jsou uloženy podmínky, které se liší od těch, které by existovaly mezi nezávislými podniky, pak jakéko-

26 Literární rešerše 26 liv zisky, kterých by dosáhl jeden z podniků, kdyby nebylo těchto podmínek, avšak z důvodů těchto podmínek jich nedosáhl, mohou být zahrnuty do zisku a následně zdaněny. Dle Směrnice jsou cílem transakce a jejich ocenění mezi podniky a rozdělení zisku z nich plynoucího mezi sdružené podniky Srovnávací analýza Při zkoumání, zda se jedná o převodní cenu, se vychází ze zásady, že se na členy sdružených podniků pohlíží, jako by byly společnosti na sobě nezávislé, a pohlíží se na povahu obchodu. Při zjištění převodních cen je nutné provést srovnávací analýzu, jež spočívá v porovnání řízené transakce s nezávislou transakcí 10. Postup srovnávací analýzy je definován v kapitole III ve Směrnici OECD. Dle Pokynu D 332 (2010) je nutné při srovnávací analýze zohledňovat i formy majetku a služeb. U věcí je nutné posoudit jejich fyzické vlastnosti, kvalitu, spolehlivost, objem nabídky trhu. V případě nehmotného majetku je nutné se zaměřit, zda se jedná o poskytování licence, prodej nebo zda se jedná o patent, obchodní značku, know-how. Podle Rylové (2009) patří mezi charakteristické faktory určující srovnatelnost: charakteristické vlastnosti výkonu, u hmotného majetku je nutné zjistit jejich kvalitu, dostupnost, spolehlivost, objem nabídky. U nehmotného majetku např. povahu transakce (např. licence), předpokládané zisky z užití majetku; smluvní podmínky transakce, na základě kterých lze určit, jak budou mezi smluvní strany rozděleny odpovědnost, riziko a výnos. Smluvní podmínky mohou být uvedeny v písemné podobě nebo ve formě korespondence mezi podniky nebo ústní dohodou; ekonomické okolnosti, jež jsou důležité při srovnatelnosti trhu při obchodních transakcích. Při srovnávaní těchto trhů, na kterých operují sdružené i nezávislé subjekty, by se neměly objevovat významné rozdíly. Odlišnosti v trhu mohou spočívat i v druhu měny, za kterou se na daném trhu obchoduje, rozdíly ve vládním rozhodnutí podstoupených států. V případě existence rozdílnosti je nutné provést takové úpravy, aby odlišnosti vymizely; podnikatelské strategie, u kterých je nutné zohlednit určité aspekty, např. inovace a vývoj nového výrobku, odhad politických změn, existující právní předpisy. Důvodem pro zohlednění obchodní strategie při srovnatelnosti obchodních strategií jednotlivých společností může být např. dočasné zvýšení nákladů firmy z důvodu marketingové propagace firmy, což 9 Vždy se musí jednat o vztahy mezi tuzemským a zahraničním daňovým subjektem. 10 Řízenou transakcí se rozumí obchodní vztah mezi sdruženými podniky a u neřízené transakce se jedná o obchodní vztahy mezi nezávislými společnostmi.

27 Literární rešerše 27 společnosti způsobí nižší zisk oproti zisku srovnatelných společností působících na daném zisku Funkční analýza Dle Směrnice OECD (2010) se funkční analýza snaží identifikovat a srovnat významně realizované činnosti, použitý majetek a rizika podstoupena stranami příslušných transakcí. Jedná se o posuzování funkcí a rizik, se kterými jsou tyto funkce spojeny, jsou klíčové pro určení přiměřené odměny podniku ve formě transferové ceny. Rylová (2009) popisuje funkční analýzu jako faktor určený pro srovnávací analýzu, při které dochází k identifikaci funkcí, které subjekt vykonává. Je nutné brát v úvahu podstoupená rizika, ale i odchylky mezi funkcemi prováděnými mezi nezávislými podniky a subjektem, který je posuzován. Mezi funkce, které by měli daňoví poplatníci a daňová správa identifikovat a porovnat patří například výroba, montáž, výzkum a vývoj, nákup, distribuce, marketing. Dále by měly být provedeny úpravy týkající se jakýchkoliv podstatných odchylek od funkcí prováděných nezávislými společnostmi, se kterými je daná skupina srovnána. Rizika, která jsou brána v úvahu, jsou zejména tržní rizika, mezi které můžeme řadit riziko ztráty spojené s investicí do majetku, vstupní náklady nebo kolísání vstupní ceny. Finanční rizika jako jsou rizika spojená s pohyby měnových kurzů nebo úrokové míry. Mezi další sledovaná rizika se řadí úvěrové nebo riziko úspěchu. Bronson (2010) uvádí, že cílem funkční analýzy je objektivně charakterizovat každý pozorovaný subjekt na základě funkcí, rizik a majetku. Obecně nejsou dány univerzální struktury, jak by měly subjekty vypadat. Avšak v případě výrobních subjektů nebo distributorů je možné uvést univerzální charakteristiky následovně: Tab. 1 Obecná charakteristika výrobních subjektů Zakázkový výrobce nemá vlastní technologii malé riziko malá pravomoc v plánování výroby nemůže kontrolovat výběr zařízení kontrola kvality určena zákazníkem vysoký objem výroby Zdroj: Bronson Plnohodnotný výrobce vlastní technologie vysoké riziko výroby vyrábí výrobky ve všech fázích životního cyklu produktu vybírá vlastní zařízení Přímá kontrola nad kvalitou plánování výroby

28 Literární rešerše Metody stanovení převodní ceny Na základě provedené srovnávací a funkční analýzy u sledovaných subjektů je nutné správně stanovit výši převodních cen. Dle Rylové (2009) je v praxi obtížné implementovat některé metody. Důvodem může být nedostatek informací, které jsou podstatné pro provedení srovnatelnosti, např. u velkých nadnárodních společností, které vykonávají ojedinělé transakce, ke kterým u nezávislých subjektů běžně nedochází. Směrnice OECD (2010) v kapitole II definuje a doporučuje 5 základních metod využívaných pro určení, zda jsou podmínky stanovené v rámci obchodních či finančních vztahů mezi sdruženými podniky v souladu s principem tržního odstupu pro určení převodních cen. Ministerstvo financí na základě principů Směrnice OECD vypracovalo Pokyn D-332, kde popisuje základní metody. Směrnice OECD stanovuje následující dvě skupiny metod: 1. Tradiční transakční metody Metoda srovnatelné nezávislé ceny (Comparable uncontrolled price method - CUP) Metoda ceny při opětovném prodeji (Resale price method RPM), Metoda nákladů a přirážky (Cost plus COST+). 2. Transakční ziskové metody Metoda rozdělení zisku (Profit split method PSM), Transakční metoda čistého rozpětí (Transactional net margin method - TNMM). Spojené osoby mohou použít metody popsané ve směrnici OECD, jejich kombinace, ale i jiné metody, které jsou v souladu s principem tržního odstupu. Při výběru vhodné metody by měly být brány v úvahu silné a slabé stránky metod uznávaných ze strany OECD a vhodnost metody by měla být vybrána v souladu se sledovanou transakcí a určena v souladu s funkční analýzou. Tradiční transakční metody Tradiční transakční metody srovnávají ceny v souladu s řízenými a nezávislými transakcemi. Použití těchto metod vyžaduje informace o nezávislých cenách nebo ziskových maržích, které jsou porovnávané se závislou transakcí. Metoda nezávislé srovnatelné ceny Comparable uncontrolled price method, CUP Dle Rylové (2009) metoda CUP srovnává cenu v řízené transakci s cenou ve srovnatelné nezávislé transakci. Tato metoda se jeví jako vysoce spolehlivá, ale jen pokud existuje srovnatelná nezávislá transakce a nejsou zde žádné rozdíly mezi kontrolovanou transakcí, neboť pokud existují odchylky např. v kvalitě,

29 Literární rešerše 29 fyzických vlastnostech nebo rozdíly v podmínkách, snižuje se tím účinnost použití této metody. Metoda nezávislé srovnatelné ceny se rozděluje do dvou skupin: interní (vnitřní) metoda srovnatelné nezávislé ceny kontrolovaná společnost obchoduje s daným výrobkem nebo službou jak se sdruženým podnikem za netržní ceny, ale i zároveň s nezávislým podnikem za tržní ceny; externí (tržní) metoda srovnatelné nezávislé ceny srovnatelný výrobek je vyráběn i jiným subjektem a je obchodován na srovnatelném trhu. V praxi se tato metoda používá v menším rozsahu, protože je obtížné získat potřebné informace. Metodu lze využít u běžných výrobků, jako např. elektronika, potraviny nebo u úroku z úvěru. Jedná se o výrobky, u kterých lze homogenní produkt od nezávislého subjektu oddělit. Podle Kratzera (2008) je metoda CUP jedinou metodou, která splňuje princip tržního odstupu v případě ztrátových společností. Jako příklad Fučík (2009) uvádí prodej neznačkové kávy podobného druhu, kvality a množství ve stejnou dobu. Dále na stejném výrobním stupni. Rozdíl v kávových zrnech nemá vliv na cenu, pokud má, je nutné vyčíslit příplatek nebo popřípadě slevu. Kontrolovaná cena = nezávislá cena Metoda ceny při opětovném prodeji Resale price method, RPM Metoda ceny při opětovném prodeji dle Pokynu D 332 vychází z ceny, za kterou je produkt nakoupený od sdruženého podniku a prodán nezávislému podniku. Poté je tato nezávislá cena snížena o hrubé rozpětí závislého prodejce. Tuto metodu nejčastěji využívají distributoři spotřebního zboží. Metoda RPM je zjištěna z informací na trhu a doplněna o informace z podniku. U této metody není nutné zkoumat podrobně vlastnosti výrobku u kontrolovaných transakcí, např. pokud na trhu jsou dva distributoři s podobným funkčním a rizikovým profilem, kdy jeden z nich prodává elektrické mixéry a druhý kávovary, proto nelze očekávat, že budou mít stejnou prodejní cenu, protože se nejedná o stejné substituty. V takovém případě se hledá podobná alternativa v podobě hrubé marže, která by měla být na trhu podobná. Podle Rylové (2009) nevýhodou této metody je, že náklady opětovného prodejce také podléhají regionálním vlivům, např. cena pracovní síly je nižší v oblasti s vysokou nezaměstnaností než v oblastech, kde je nezaměstnanost nízká. Dvořáček (2010) uvádí, že tato metoda se nejčastěji využívá pro stanovení ceny u distributorů, např. marketingových operací nebo když společnost od spojené osoby pouze nakupuje zboží nebo služby a dále je jen prodává nezávislému podniku. V některých případech je určení výše hrubého rozpětí obtížné. Zejména v případech, kdy jsou ke zboží distributora přidána nehmotná aktiva ve formě např. obchodní značky.

30 Literární rešerše 30 Směrnice OECD (2010) uvádí možnost vyjádřit metodu RPM ve formě: Kontrolovaná cena = nezávislá cena přirážka závislého prodejce Metoda nákladů a přirážky Cost plus method, COST+ Metoda nákladů a přirážky je založena na nákladech, které vynaložil dodavatel na zboží a služby v kontrolované transakci. K nim se pak přičte zisková přirážka závislého dodavatele. Zisková přirážka je vyjádřena jako procentní podíl z výrobních nákladů a nejčastěji se pohybuje v rozmezí 3% 10%. Pro vyjádření ziskové přirážky je nutné nejen stanovit vhodnou přirážku, ale správně analyzovat náklady vzniklé při produkci. Je třeba analyzovat to, čím jsou náklady vyvolány, zda jsou vstupy vlastněny výrobcem, např. zda je dlouhodobý majetek pronajatý nebo držený podnikem. V těchto případech je nutné i zvážit rozdíly ve výši a typech nákladů 11, aby byly použity stejné náklady ve srovnatelné i nezávislé transakci. Podle OECD (2010) se tato metoda nejčastěji využívá v případech, kdy se mezi spřízněnými podniky prodávají polotovary, kdy se mezi sdruženými subjekty uzavřely dohody o společném využívání vybavení nebo jedná li se o dohody o nákupu a dodávce. Dle Rouna (2006) se metoda nákladů a přirážky orientuje pouze na interní informace společnosti, tj. na náklady a ziskovou přirážku). Zjištěná cena nerespektuje situaci na externím trhu a může vést k nesprávným výsledkům. V porovnání s metodou CUP je na metodu COST+ kladen menší nárok na srovnatelnost produktů a používá se v případech, kdy kontrolovaná společnost vykonává pouze jednu činnost. Dle Pokynu D 332 (2010) se metoda COST+ vypočítá následovně: Kontrolovaná cena = nezávislá cena + přirážka závislého dodavatele Transakční ziskové metody Transakční ziskové metody zkoumají zisky, které vznikají u kontrolovaných transakcí. Zisk je využíván z důvodu, že není ovlivněn vlastnostmi sdružené transakce. Tyto metody jsou využívány zejména v případech, kdy nejsou k dispozici kontrolované transakce, a tudíž nelze použít tradiční transakční metody. Mezi transakční ziskové metody řadíme metodu rozdělení zisku a transakční metodu čistého rozpětí. Podle Solilové (2010) patří mezi transakční ziskové metody i metoda srovnatelného zisku (Comparable Profit Method) a metoda modifikované přirážky (Modified Cost Plus/Resale Method), ale tyto metody vyhovují principu tržního odstupu pouze výhradně, a tudíž se příliš nepoužívají. 11 Přímé náklady náklady na suroviny, polotovary atd.; nepřímé náklady nájemné, mzdy, energie atd.; provozní náklady administrativní náklady atd.

31 Literární rešerše 31 Jelínek (2010) ve svém článku hovoří o složitosti vyčíslení hrubé marže, neboť existují rozdíly ve způsobech účtování v jednotlivých zemích. Jako srovnatelný ukazatel zisku napříč jednotlivými státy se jako vhodný jeví Operating Income nebo EBIT k vhodně zvolené základně (např. celkové provozní výnosy nebo náklady), kterým se porovnává zisk celého podniku. Dle americké daňové správy bylo již v roce 2003 přes 72 % všech transakcí oceňováno ziskovými metodami. Metoda rozdělení zisku Profit split method, PSM Metoda rozdělení zisku se vypočítá na základě rozdělení celkového zisku mezi kontrolované subjekty podle velikosti podílu příspěvku sdružených podniků k danému zisku. Ke zjištění velikosti podílu zisku sdružených subjektů slouží funkční analýza a dostupné informace o nezávislých subjektech, tj. podle míry ziskovosti srovnatelných nezávislých subjektů, zjistíme, jaký podíl na zisku by měly mít sdružené podniky. Směrnice OECD uvádí dvě možnosti pro zjištění rozdělení zisku. Jedná se o: analýzu zásluh; zbytkovou analýzu. U analýzy zásluh dochází k rozdělení kumulovaného zisku, který se rozdělí na základě relativní hodnoty vykonávaných funkcí, použitých aktiv a rizik u sdruženého podniku, který se účastní kontrolované transakce. Relativní hodnota je určena procentem. U zbytkové analýzy se vychází z toho, že agregovaný zisk se rozdělí ve dvou stádiích, kdy v prvním stadiu se každému přidělí základní zisk, aby mu poskytl výnos pro určitý typ transakce. V druhé fázi se rozdělí všechen zbytkový zisk, který zbyl po prvním, podle toho, jak by mohly nezávislé subjekty za podobných podmínek jednat. Tato metoda se využívá u složitých, úzce provázaných transakcí, které nelze posuzovat odděleně, např. správa investičních fondů. Dle Solilové (2010) se tato metoda používá pro specifické transakce, jako např. prodej nehmotného majetku nebo rozdělení zisku z úspor z rozsahu. Transakční metoda čistého rozpětí Transactional net margin method, TNMM Transakční metoda čistého rozpětí dle Směrnice OECD (2010) je založena na zkoumání ziskového rozpětí realizovaném podnikem ve srovnatelných nezávislých transakcích k přiměřenému vhodnému základu, např. k nákladům, tržbě, majetku atd. Dle Rouna (2006) je vhodné brát v úvahu některý z ukazatelů rentability, neboť popisuje, že se u této metody jedná o porovnání poměrových ukazatelů konkrétních transakcí. V čitateli je porovnán zisk z dané transakce a ve jmenovateli celkové výnosy, náklady či celková aktiva nebo jiná absolutní veličina.

32 Literární rešerše 32 Při určení ukazatele čistého zisku lze brát v úvahu pouze finanční položky, které se přímo či nepřímo podílí na řízené transakci a měly by být vyloučeny zejména položky, např. náklady a výnosy, které se netýkají zkoumané transakce, zisky daných transakcí, jež nejsou podobné kontrolovaným transakcím, úrokové příjmy a výdaje, daně z příjmu a mimořádné položky. Podle Fučíka (2009) se tato metoda aplikuje tam, kde nelze určit srovnatelnou cenu mezi sdruženými podniky kvůli existenci rozdílu ve výkonech, trzích a nákladech na poskytované služby. TNMM je založena na podobných principech jako metoda nákladů a přirážky nebo metoda při opětovném prodeji, jen pracuje s čistým ziskem. Obecně se dle Rouna (2006) jedná o poměrně často využívanou metodu, protože pracuje s poměrně snadno dostupnými daty. Výhoda této metody spočívá v tom, že srovnává transakce na základě relativních charakteristik a ne na základě absolutních veličin, čímž se rozšiřuje okruh transakcí, které lze považovat za potenciálně srovnatelné se zkoumanou transakcí, protože umožňuje srovnávat transakce, které nejsou srovnatelné na úrovni absolutních veličin. Mezi silné stránky této metody dále patří, že je nutné stanovit finanční ukazatele pouze pro jeden sdružený podnik. Ve Směrnici OECD (2010) se doporučuje srovnávat a provést tržní ziskové rozpětí za více let, aby se předešlo zkreslení tržního rozpětí, jehož příčinou mohou být rozdílné obchodní a životní cykly výrobků, krátkodobé účetní rozdíly a ekonomické krize, které mají vliv na ziskovost. Metody TNMM a COST+ jsou podobné. Mezi hlavní rozdíly v těchto metodách je odlišné stanovení převodních cen. COST+ metoda začíná vyhledávat a identifikovat srovnatelné firmy a následně přistupuje k identifikaci nejpodobnějších aktivit do vnitropodnikové transakce. Naproti tomu TNMM nejdříve vyhledává srovnatelné transakce a z nich vybere ty, u kterých existují dostupné relevantní údaje. 3.7 Typy výrobců dle obchodní skupiny Dle Bakkera (2009) je možné obchodní skupinu rozdělit na výrobní entity podle rizikového a funkčního profilu. Výrobní subjekty lze rozčlenit na zakázkového, smluvního a plnohodnotného výrobce. Zakázkový výrobce Zakázkový výrobce nenese téměř žádné riziko a funkce. Vykonává pouze výrobní funkci. Vyrábí pouze to, co si zákazník objednává v daném čase. Nevlastní suroviny a ani nehmotná aktiva. Neodpovídá za kvalitu kontroly, logistiky, zákaznické slevy. Z hlediska právního se chová jako poskytovatel služeb. Zajišťuje nižší odměny za výrobu s nižší ziskovostí. Zakázkový výrobce podle Deloitte (2012) je poskytovatelem služeb. Zodpovídá pouze za kvalitu této služby a vyrobené zboží je drženo ve vlastnictví odběratele. Nese omezené rizika, funkce a majetek. Vlastní pouze hlavní nezbytná aktiva.

33 Literární rešerše 33 Podle Serles (2009) zakázkový výrobce vykonává funkce, které jsou jasně specifikovatelné a srovnatelné se službami na trhu a je odměňován na základě svých funkcí, tak aby mohl dosahovat stabilního zisku. Obr. 2 Zakázkový výrobce Zdroj: HM Revenue & Customs; vlastní zpracování Smluvní výrobce Smluvní výrobce contract manufacturer nese více rizik než zakázkový výrobce např. riziko zásob, a proto se jeho ziskovost zvyšuje. Zisk by měl být i přesto stabilní a neměl by nést ztrátu. Vyrábí předem dohodnuté zboží na zakázku pro daného odběratele, tudíž jeho odbyt je zajištěn. Vlastní a skladuje materiál a suroviny pro výrobu stejně jako výrobky a výrobní zařízení. U smluvních výrobců, kterým smlouva garantuje nízkou cenu, ale stabilní zisk, znamená vyšší riziko ve formě nejistoty. Např. pokud dojde k výraznému poklesu zakázek, je-li pokles trvalejšího rázu, může nastat konflikt mezi matkou a smluvním výrobcem a může se obchodních vztahů vzdát. Proto by smluvní výrobci měli mít písemné smlouvy, kde by měly být popsány dohody o stabilních odběrech a měla by být uvedena roční výpovědní lhůta pro případ ztráty jediného zákazníka (matky). Dle Deloitte (2010) smluvní výrobce zodpovídá za kvalitu výroby a včasnost smluvených dodávek, např. pokud je materiál na skladě smluvního výrobce zničen, nese tuto škodu sám výrobce. V této souvislosti považujeme za důležité zmínit, že charakter aktivit značné části výrobců v České republice odpovídá této definici smluvního výrobce. Realizuje svoji produkci na základě dlouhodobých objednávek své mateřské společnosti. V praxi je vyžadováno, aby dosahoval dlouhodobé ziskovosti, protože bývá ošetřen individuální smlouvou. V některých případech může být po něm požadováno, aby nesl určitá rizika, která mohou způsobit meziroční výkyvy ziskovosti.

34 Literární rešerše 34 Podle HM Revenue and Costums (2011) se smluvní výrobce nejčastěji vyskytuje zejména v odvětví farmaceutickém či v oděvním průmyslu. Obr. 3 Smluvní výrobce Zdroj: HM Revenue & Customs; vlastní zpracování Plnohodnotný výrobce Plnohodnotný výrobce nese poměrně vysokou hodnotu rizik a funkcí, protože si vše obstarává sám vykonává marketing, distribuci, výrobu i výzkum a vývoj. Nese tedy veškerá rizika spojená s procesem výroby, např. riziko zásob, záruční riziko, riziko prodeje, riziko tržní a riziko měny. Ziskovost by měla být díky neseným rizikům nejvyšší a může krátkodobě dosahovat ztrát. Veškeré suroviny k výrobě a hmotná i nehmotná aktiva vlastní. Plnohodnotný výrobce vlastní nehmotná aktiva, přebírá obchodní a tržní riziko. Stará se o plánování výroby a vlastní zásoby. Činí investiční rozhodnutí např. o výběru subdodavatelů. Dle HM revenue and Custums (2011) plnohodnotný výrobce vyrábí za relativně dlouhodobých smluvních podmínek. Využívá nehmotná aktiva, jako jsou průmyslové know-how, patenty atd. Některá výrobní nehmotná aktiva může mít ve svém vlastnictví. Suroviny a nedokončenou výrobu vlastní a skladuje na skladu. Nese vysoká rizika zásob, tržní rizika a je nucen více investovat do kvalifikované pracovní síly a dražšího výrobního zařízení a strojů.

35 Literární rešerše 35 Obr. 4 Plnohodnotný výrobce Zdroj: HM Revenue & Customs; vlastní zpracování. Následující tabulka sumarizuje jednotlivé typy výrobců dle funkčního a rizikového profilu. Bakker (2009) uvádí, že plnohodnotný výrobce nese nejvíce funkcí a rizik, a tudíž bude dosahovat i vysokého zisku a možné ztráty. Zakázkový výrobce je zodpovědný za plánování výroby, nevlastní žádná specifická nehmotná aktiva a nenese odpovědnost za skladování a logistiku. Konečný produkt je obvykle odesílán majiteli skladu a ten je zodpovědný za distribuci a konečný produkt tedy nevlastní. Na rozdíl od zakázkového výrobce smluvní výrobce si dělá vlastnický nárok na hotový výrobek a nakupuje suroviny. Plnohodnotný výrobce nakupuje a skladuje suroviny, má odpovědnost za plánování, kontrolu výroby a provádí fakturaci zákazníkům. Tab. 2 Funkční a rizikový profil výrobních subjektů Typy výrobců Funkce a rizika zakázkový smluvní plnohodnotný Obstarávání surovin Plánování výroby Výroba Specifický DNM Vývoj a výzkum Vlastnictví zásob Skladování Marketing a reklama Tržní riziko

36 Literární rešerše 36 Typy výrobců Funkce a rizika zakázkový smluvní plnohodnotný Riziko zásob Riziko měnové Fakturace Kontrola kvality Administrativa Záruka a opravy Prodej a distribuce Zasílání surovin Zdroj: Bakker (2009), vlastní zpracování. 3.8 Daňové plánování ve výrobě Na základě zvyšující se globalizace, technologie se stále častěji uplatňuje u zahraničních společností, jež pronikají i do České republiky, daňové plánování. Manažeři společností se snaží snížit náklady svých podniků pomocí specializovaných společností, jimiž rovněž sníží daňové náklady a snaží se tak udržet konkurenceschopnost a optimalizovat své daně. Dle Trezziové (2006) dochází k úpravě dodavatelskoodběratelských vztahů uvnitř nadnárodních skupin společností. A vedle klasických výrobců a distributorů se objevují nové typy subjektů, které nově vznikají nebo se přeměňují. Podle Russa (2007) tradiční výrobní společnost vlastní fixní aktiva, suroviny i hotové výrobky. Společnost nese sama veškerá rizika a funkce ve výrobě. V posledních desetiletích se vyvinuly možnosti k alternativním modelům, např. nadnárodní společnost se sídlem v zemi A, jež produkuje a prodává v zemi A i B, se může rozhodnout, že místo toho, aby výrobky vyvážela do země B, tak se rozhodne uzavřít kontrakt s třetí stranou v zemi B a vyrábět tam produkt na své jméno. Existují dvě formy výroby, které by mohly být strukturovány na zakázkového výrobce nebo smluvního výrobce. Neexistuje žádný důvod, proč by v rámci jedné nadnárodní skupiny, byly zavedeny tyto různé společnosti. Mnoho nadnárodních podniků přesouvá výrobní rizika a funkce na úroveň výrobních entit. V praxi se zakázkovému a smluvnímu výrobci ponechává pouze minimální riziko. Proto je zakázkový výrobce odměňován na základě poplatku za výrobní službu. U smluvního výrobce je vypočítaná cena za zboží tak, aby dosahoval dostatečného výnosu pro pracovní kapitál a náhradu za omezeně nesená rizika. Dle modelu OECD obecně platí, že by smluvní ani zakázkový výrobce neměli vést ke vzniku stálé provozovny v zemi výrobce

37 Literární rešerše 37 Russo (2007) ve své knize uvádí, že mezinárodní daňové plánování může být rozděleno na tři hlavní způsoby, tj. přenesení daňového subjektu a objektu daně. Druhou alternativou je přenesení daňového objektu a poslední přenesení daňového objektu. Přenesení daňového subjektu i objektu daně V tomto případě jsou převedeny daňové povinnosti z jednoho státu do druhého. Jedná se o emigraci celého subjektu do jiné jurisdikce. Důvodem může být snížení nebo eliminace daně uložené v odcházejícím státě při převodu. Přenesení daňového objektu V tomto případě je daňový objekt přesunut ze státu s vysokou daňovou sazbou do státu s nižší daňovou sazbou. Bydliště poplatníka se v tomto případě nemění. Přenos může nastat z části nebo v plné výši a zahrnuje převod práv duševního vlastnictví nebo základního kapitálu. Daňový objekt může ve státě s nízkou daní vytvořit stálou provozovnu a příjem může být zčásti nebo zcela osvobozen od daně ve státě s vysokou daňovou sazbou. Převod daňového subjektu Daňoví poplatníci v zemi s vysokou úrovní zdanění se mohou vyhnout zdanění změnou svého sídla, kdy dojde k přechodu hlavního subjektu do státu s nižší daňovou sazbou, ale produkce bude stále probíhat v původním státě. Tento přechod má určité výhody např. žádné nebo srážkové daně na příchozí a odchozí toky a v některých případech lepší smluvní dohody. Základním problémem je, že přesun daňové rezidence vyvolává zvláštní problémy v poznání, kde je skutečné místo vedení.

38 Metodika práce 38 4 Metodika práce Metodika zpracování diplomové práce vychází ze stanovených cílů. Při zpracování práce se vychází z odborné literatury týkající se transferových cen a legislativních dokumentů z pole Evropské unie, OECD a Ministerstva financí. Teoretická část vychází zejména ze zdrojů stránek Ministerstva financí, jež zpracovalo v této souvislosti pokyn D 332 a D 334, dále 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, kde je definován princip tržního odstupu a pak ze stránek Českého statistického úřadu a dalších odborných knih zabývajících se tématem převodních cen a konkrétních směrnic OECD, vytvořených za účelem sjednocení a usnadnění postupů při oceňování zmíněných transferů v mezinárodním měřítku, ve kterých jsou uplatněny určité principy a měřítka. Jako detailnější výklad k těmto právním normám pak slouží Směrnice OECD o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy. V prvním kroku je zapotřebí vybrat nejvhodnější metodu pro stanovení převodních cen na základě provedené funkční a srovnávací analýzy. Dané metody jsou uvedeny ve Směrnici OECD. V dalším kroku je nutné identifikovat jednotlivé typy výrobních subjektů zakázkového, smluvního a plnohodnotného na základě rozdílných srovnatelností a kvantifikovat je za pomocí finančních ukazatelů získaných z databáze Amadeus. V další části budou identifikovány typy výrobních subjektů dle funkčního profilu jednotlivých výrobních entit. Dále budou vybrána vhodná výběrová kritéria, která jsou k dispozici v databázi Amadeus. Na závěr bude se ze získaných dat vyjádřeno tržní ziskové rozpětí, které je základem pro determinaci převodních cen splňujících princip tržního odstupu, na základě statistických analýz, které umožní vyšší vypovídací schopnost daných výsledků. V poslední části se určí převodní ceny pro zakázkového, smluvního a plnohodnotného výrobce, které splňují princip tržního odstupu a mají dopad na základě daně. V rámci diplomové práce budou aplikovány i metody abstrakce, syntézy, dedukce, deskripce a klasifikace. Tyto vědecké metody zaručí přesnou identifikaci zkoumaného jevu a uspořádaní poznatků a jejich implementaci do tabulek a grafů Srovnávací analýza v databázi Amadeus Aplikace převodních cen vyžaduje informace a srovnání o nekontrolované transakci. Pokud není možné vnitřní srovnání, musí být použity externí finanční informace. Pro stanovení obvyklé ziskovosti u jednotlivých typů výrobců bude nutné v databázi Amadeus 12 vyhledat srovnatelné nezávislé subjekty, které působí 12 Podle směrnice OECD je možné využít jako zdroj informací komerční databáze, které shromažďují účetní informace a předkládají je příslušným orgánům a prezentují je

39 Metodika práce 39 v daném odvětví a následně je rozdělit do jednotlivých kategorií výrobců (Směrnice OECD, 2010). Srovnávací analýza bude provedena na základě těchto kritérií: právní status měly být vybrány firmy, které mají aktivní činnost. Je to z toho důvodu, že společnosti, které nejsou na trhu aktivní a svoji činnost nevykonávají, jsou buď dlouhodobě ztrátové, nebo jejich finanční výsledky jsou zřejmě zkreslené. Směrnice OECD (2010) uvádí, že by se do srovnávací analýzy měly volit společnosti, které nejsou dlouhodobě ztrátové, neboť by mohly ovlivnit finanční ukazatel, který počítáme; územní srovnatelnost ve srovnávací analýze existuje pět faktorů určujících srovnatelnost, mezi něž patří i srovnatelné ekonomické podmínky. Tyto podmínky jsou v každém státě odlišné, a proto byla vypracována studie pro Evropskou Komisi v rámci EU, kde se potvrdilo, že teritoriální vymezení v rámci EU nemá vliv na ekonomické podmínky. Dle Kodexu EU lze srovnávat společnosti na úrovni celé EU; vymezení vlastnictví společnosti je třeba vybrat společnosti, které jsou nezávislé. V české legislativě v 23 odst. 7 ZDP se hovoří o závislé osobě. V tomto případě nezávislá osoba je osoba, která je personálně, ekonomicky nebo jinak spojená a současně na ni nesmí mít jiná společnost vlastnický vliv, jež by převyšoval 25 %. V databázi Amadeus je dané kritérium identifikované pod pojmem BvD identifikátor, kde srovnatelné nezávislé společnosti vyhledám pod písmeny A, A+, A ; srovnání z hlediska oborové činnosti dané kritérium se volí z toho důvodu, aby byly vybrány společnosti, jež mají srovnatelný obor činností, obdobné funkce a rizika jako subjekt, který je posuzován. V České republice je klasifikace ekonomické činnosti CZ-NACE, jež byla vypracována v souladu s mezinárodní statistikou klasifikací ekonomické činnosti, vymezena Českým statistickým úřadem. V praktické části budou vybrány subjekty, které jsou klasifikovány v odvětví NACE 29 Výroba motorových vozidel (kromě motocyklů), přívěsů a návěsů; vymezení podstatných srovnatelných finančních ukazatelů vymezení srovnatelných finančních ukazatelů jsou dalšími kritérii, jež jsou vhodné pro srovnávací analýzu. V jednotlivých zemích jsou vymezeny odlišné národní účetní standardy, jež vymezují i jiné účetní výkazy. Pro eliminaci těchto rozdílů budou vymezeni finanční ukazatelé, u nichž byl zvolen požadavek na dostupnost hodnot za zvolená období roku v elektronickém formátu, jež slouží pro statistické účely či snadnější vyhledávání. V tomto případě se jedná o způsob identifikace externích srovnatelných údajů.

40 Metodika práce Stanovení ukazatele Poté je nutné určit ukazatele, na základě kterých se určí, zda se jedná o zakázkového, smluvního a plnohodnotného výrobce a stanovit vliv těchto ukazatelů na provozní zisk k celkovým nákladům. U zvoleného vzorku budeme posuzovat ukazatele rentability a ukazatele aktivity a jiné zvolené poměrové ukazatele charakteristické pro daný typ výrobce: EBIT Rentabilita nákladů ROC = CN Dle Růčkové (2008) je rentabilita nákladů doplňkovým ukazatelem rentability tržby. Počítá se jako poměr provozního zisku (operating P/L) k celkovým nákladům. Vyjadřuje, kolik Kč nákladů musíme vynaložit, abychom dosáhli 1 Kč zisku. Obecně platí, že čím nižší je tato hodnota, tím lepších výsledků hospodaření daného podniku je dosaženo, neboť 1 Kč tržeb dosáhne s nižšími náklady. Ke zvyšování absolutní částky lze dojít nejen snižováním nákladů, ale také zvyšováním odbytu. EBIT Rentabilita celkových aktiv ROA = aktiva Ukazatel rentability celkových vložených aktiv poměřuje zisk s celkovými aktivy bez rozlišení zdroje financování aktiv. V čitateli se můžeme setkat s různými modifikacemi zisku. Pro analýzu byl vybrán EBIT 13 měřící hrubou produkční sílu aktiv firmy před zaplacením daní a úroků. Tento ukazatel je vhodný při porovnávání firem s rozdílnými podmínkami zdanění a rozdílnou kapitálovou strukturou. Podle Ručkové (2008) vyjadřuje celkovou efektivnost, produkční sílu nebo výdělečnou schopnost. Dle Landy (2008) se rentabilita celkových aktiv rozkládá na dva další ukazatele: rentabilitu tržeb a obrat aktiv. aktiva Vázanost celkových aktiv = ročnítržby Tento ukazatel měří výrobní efektivnost firmy. Čím je hodnota ukazatele menší, tím lépe výroba roste, aniž by firma zvyšovala zdroje. tržby Obrátkovost zásob = zásoby Obrátkovost zásob neboli rychlost obratu zásob nám sděluje, kolikrát je během roku každá položka zásob přeměněna v hotovost (prodána) a znovu uskladněna. Přináší tedy přehled o úrovni likvidity těchto zásob. Čím vyšší je obrátkovost zásob, tím dochází ke snižování materiálových a finančních zdrojů vázaných v podniku, které mohou být využity jiným způsobem, což znamená zvýšení rentability. 13 Zisk před úroky a zdaněním neboli EBIT je typ zisku vhodný pro mezipodnikové porovnání, neboť je očištěný o vliv nákladových úroků z cizích zdrojů a o výši daně.

41 Metodika práce 41 zásoby Doba obratu zásob = tržby /365 Doba obratu zásob nám udává, za jakou dobu (počítá se ve dnech) firma průměrně prodá své zásoby. Jinak řečeno, jak dlouho tyto zásoby leží na skladě a vážou tak na sebe finanční prostředky. (Kislingerová, 2008) tržby Obrátkovost aktiv = CA Ukazatel obratu celkových aktiv vyjadřuje poměr tržeb k celkovému vloženému kapitálu, tj. z aktiv v bilanci, a je součástí pyramidálního rozkladu ukazatele rentability vlastního kapitálu. Dle Landy (2008) tento ukazatel udává, jak dlouho trvá jeden obrat. Optimální je klesající charakter trendu ukazatele, např. do 30 dní, což znamená velmi příznivý vývoj pro danou společnost, hodnota 50 až 100 dní je považována za optimální pro většinu podniků v České republice. Pokud je výsledná hodnota obratu aktiv nad 100 dní, signalizuje to negativní vývoj. Náklady na prodané výrobky/celkové náklady Tento ukazatel nám udává poměr nákladů na prodané výrobky 14 k celkovým nákladům 15. Ostatní náklady na prodané výrobky/celkové náklady Tento ukazatel uvádí, v jakém poměru jsou ostatní náklady na prodané výrobky vůči celkovým nákladům. Náklady na prodané výrobky/tržby Ukazatel měří vztah nákladů na prodané výrobky k dosaženým tržbám podniku. Odpisy/celkové náklady Tento ukazatel vyjadřuje podíl odpisů k celkovým nákladům. Odpisy jsou nákladem, ale ne výdajem a zahrnují odpisy hmotného i nehmotného majetku Typy výrobců v rámci obchodní skupiny Pro správné stanovení převodních cen je nutné u daných výrobců, kteří se účastní transakce v obchodním vztahu spojených osob, identifikovat jejich funkce a rizika. Daný subjekt může zajišťovat různé funkce, přebírat různá rizika. To jaká bude jejich očekávaná výše zisku, závisí na rizikovém a funkčním profilu každého výrobce. Zcela typizovaná struktura umožní nejlépe obhájit použití metody dle principu tržního odstupu. 14 V některých státech, kde jsou zřízeny výrobní společnosti spojených nadnárodních společností neuvádí ve svých finančních výkazech náklady na prodané výrobky, ale místo toho náklady na materiál. 15 Celkové náklady se vypočítají jako rozdíl mezi provozním výsledkem hospodaření (operating P/L) nebo li EBIT a provozními tržbami (Operating Revenue/Turnover)

42 Metodika práce 42 Dle Bakkera (2008) se rozlišují tyto formy výrobních subjektů: zakázkový výrobce, smluvní výrobce, plnohodnotný výrobce. Jednotlivý výrobci se liší rozsahem funkcí, rizik, míry vlastnictví hmotných i nehmotných aktiv a výší daného zisku Výběr vhodné metody Po provedení funkční analýzy je vhodné přistoupit k výběru vhodné metody pro určení převodních cen. Dle Bakkera (2009) je nejvhodnější metodou pro zakázkového výrobce, který je považován za poskytovatele služeb, metoda CUP. V případě, že je obtížné najít srovnatelné nezávislé údaje, je možné použít metodu COST+ 16 nebo transakční metodu čistého zisku TNMM, která je přezkoumána vzhledem k celkovým nákladům, než na návratnosti nákladů na prodané zboží, a je aplikována v hrubé marži zisku. Smluvní výrobce je viděn také jako poskytovatel služeb a měla by být použita metoda CUP. V praxi se kvůli srovnatelnosti údajů využívá metoda TNMM. Při aplikaci TNMM je nutné vybrat společnosti, kde bude testována čistá zisková přirážka řízené transakce. Tyto společnosti musí být pobočkami, které vykonávají rutinní funkce, např. smluvní výrobce. Podle OECD je pro zakázkového a smluvního výrobce nejvhodnější metoda COST+, kdy je tato metoda nejužitečnější v případě, kdy se polotovary prodávají mezi přidruženými stranami nebo když společnosti uzavřely dlouhodobé dohody. V případě nedostatku informací, je možné použít metodu TNMM a je aplikována stejně jako metoda COST+. Pokud plnohodnotný výrobce využívá specifický nehmotný majetek, není relevantní použít metodu srovnávací CUP, ani metodu TNMM. V některých případech je nutné testovat distribuční společnosti podílející se na transakcích s plnohodnotným výrobcem, který by byl hodnocen na základě zbytkového zisku. Tedy pokud distributor i plnohodnotný výrobce využívají nehmotná aktiva, použili by metodu rozdělení zisku. Dle Kratzera (2008) je obecně obtížné použít metodu CUP, protože při vnějším srovnání subjektů v relevantních databázích, např. u státu Německo se neuvádí ve výkazu zisku a ztrát náklady na prodané výrobky a mají jiné kategorie výrobků. Výběr vhodného ukazatele závisí na tom, zda je transakce mezi sdruženými podniky ve formě poskytnutí služby, výroby nebo prodeje a o jaké odvětví se jedná. Dle Fresara (2007) je obtížné nalézt strategii převodních cen pro automobilový průmysl. Nelze použít metodu hrubé marže, např. COST+. 16 Podle Směrnice OECD je metoda COST+ využívaná při prodeji polotovarů mezi spřízněnými společnostmi nebo se jedná v kontrolované transakci o poskytování služeb.

43 Metodika práce 43 Tradiční transakční metody nejsou vhodné v automobilovém průmyslu. Např. při výrobě autosedaček pro konkrétní osobní automobil nelze najít identický produkt na trhu a tedy najít jeho cenu. Jako nejvhodnější metoda se jeví metoda TNMM, kdy je nutné zvolit vhodný poměrový ukazatel. Volba správného ukazatele záleží na povaze kontrolované transakce a také je nutné brát v úvahu co největší srovnatelnost mezi kontrolovanou a nekontrolovanou transakcí. Podle Kratzera (2008) se jeví nejvhodnější indikátor pro zakázkového nebo smluvního výrobce: Provozní zisk/ celkové náklady * 100 Podle Wittendorffa (2010) jsou celkové náklady dobrým poměrovým ukazatelem z důvodu, že nejsou obecně citlivé na účetní rozdíly mezi náklady na prodané výrobky a ostatními náklady na prodané výrobky. Je to z toho důvodu, že složení nákladů podniku ovlivňuje spolehlivost výsledků. Náklady, které budou zahrnuty do základny, by měly být pečlivě přezkoumány se skutečností a s okolnostmi. Celkové náklady zahrnují jak přímé tak i nepřímé náklady spojené s činností a odvětvím, ve kterém společnosti podnikají. Jelikož zkoumáme výrobní společnosti v odvětví automobilového průmyslu a vzhledem k tomu, že informace o srovnatelných transakcích nejsou dostupné, se ziskové rozpětí získá srovnáváním společností za pomoci jejich výkazů z databáze Amadeus za poslední 3 roky Regresní analýza Po zvolení všech poměrových ukazatelů a vypočítání jejich hodnot za rok 2010, budou data použita pro regresní analýzu, jež je založena na situaci, kdy proti sobě stojí vysvětlující (nezávislá) proměnná a vysvětlovaná (závislá) proměnná. Zkoumají se obecné změny vysvětlovaných proměnných vzhledem ke změnám vysvětlujících proměnných. (Hindls, 2007) Lze ji využít pro popis vztahů mezi ekonomickými a finančními veličinami na základě ekonometrických nástrojů. V diplomové práci bude za závislou proměnnou brán poměrový ukazatel rentabilita nákladů a za nezávislé proměnné poměrové ukazatele, které jsou výše popsané. Bude využita vícerozměrná analýza regresního modelu, která bude využita pro roztřídění jednotlivých typů výrobních entit. Lineární vícerozměrný regresní model lze zapsat následovně: y β + β x + β χ β χ + ε = k k kde y je hodnota vysvětlované proměnné a χ 1, χ 2,... χk jsou vysvětlující proměnné. Regresní koeficienty neboli neznámé parametry modelu se značí β, β1, β 2... β k, posledním členem je reziduální složka modelu, jež se značí se ε a jež vyjadřuje všechny ostatní nepopsané vlivy (Cipra, 2008).

44 Metodika práce 44 V diplomové práci bude pro odhad lineárního regresního modelu použita metoda nejmenších čtverců, jež je založena na principu minimalizace součtu čtverců odchylek mezi hodnotami vysvětlované proměnné a jejími odhadnutými hodnotami. Základní vzorec pro metodu nejmenších čtverců je následující: Q= n i= 1 ε = ( Y 2 i i Yˆ) 2 min Na začátku je nutné zjistit v matici dat, zda nejsou přítomny extrémní hodnoty u jednotlivých proměnných. Ze statistického hlediska se bude zkoumat přítomnost multikolinearity, což by znamenalo, že dvě proměnné jsou vzájemně silně korelované. Pro posouzení celkové průkaznosti regresní funkce bude proveden F-test, který testuje více regresních parametrů současně. F-test má tvar: ESS /( p 1) F =, RSS /( n p) Kdy F-test pracuje s rozkladem sumy čtverců, kdy celková suma čtverců je rozdělena na dvě části, část vysvětlovanou ESS a část reziduální RSS. Pro tento test předpokládáme následující hypotézu: H 0 : β 1 = β 2 =... = βk = 0, není významný F < Fc H : alespoň jeden β k 0, je významný F > Fc 1 V dalším kroku bude proveden RESET test. Hampl (2011) uvádí, že se jedná o obecný test ověřující, zda nedošlo k chybné specifikaci modelu, pokud se do 2 rovnice přidají Y ) 3 a Y ). Výsledek je podroben celkovému F testu, kde předpokládáme nulovou hypotézu: model je správně specifikován. Nulovou hypotézu zamítáme, jestliže F > F (2, n p ) 1 α u Na závěr bude provedena analýza vhodnosti modelu na základě korigovaném koeficientu determinace. Hodnota tohoto koeficientu ukazuje, z kolika procent je rozptyl vysvětlované proměnné vysvětlen vysvětlujícími proměnnými. Čím vyšší bude mít tento koeficient, tím přesněji vysvětlují nezávislé proměnné závislou proměnnou. Matematicky lze index determinace vypočítat následovně: R 2 2 n 1 = 1 (1 R ), n p kde p je počet parametrů zahrnujících absolutní člen, tj. p=k+1.

45 Metodika práce 45 Regresní analýza bude vypočítaná ve statistickém programu Gretl Shluková analýza Podle Melouna (2005) je analýza shluku metodou zabývající se podobností vícerozměrných dat, jejímž cílem je popis systematiky, zjednodušení dat a identifikace shluků. Dle Řezákové (2009) shluková analýza slouží k tomu, aby zařadila objekty do skupin, a to především tak, aby více objektů stejného shluku si bylo co nejvíce podobných, než objekty jiných shluků. Existuje několik metod shlukování: hierarchické metody, nehierarchické metody. Hierarchické metody Podle Řezákové (2009) je výsledkem těchto metod vytvoření hierarchických skupin objektů. Hierarchické metody se rozdělují na aglomerativní (postupné shlukování objektů) a divizivní (postupné dělení množiny objektů na podmnožiny). Mezi hlavní aglomerativní shlukovací metody patří metoda nejbližšího souseda, metoda nejvzdálenějšího souseda, centroidní metoda a Wardova metoda. V našem případě bude využita wardova metoda. Wardova metoda Meloun (2004) uvádí, že základem této metody je minimalizovat heterogenitu shluků podle minima přírůstku vnitroskupinových součtů čtverců odchylek objektů od těžišť shluků. V každém kroku se pro všechny dvojce odchylek spočítá přírůstek součtu odchylek čtverců, které vznikly sloučením a pak se spojí ve shluky. Vnitropodniková shluková variabilita je dána vztahem: VSS = m k ( j= 1 i= 1 x ij x j ) 2, kde je k dispozici matice k x m s prvky x ij hodnota j-tého znaku pro k-tý objekt. Při využití shlukové analýzy je nutné zvolit míru vzdálenosti prezentující objekty v prostoru, jež jsou založeny na souřadnicích jednotlivých znaků. Nejčastější mírou vzdálenosti je Euklidova vzdálenost, definovaná následujícím vztahem: d ( x, x e k 1 ) = m ( j= 1 x kj x lj ) Mezikvartilové rozpětí Mezikvartilové rozpětí je statistickou metodou diference horního a dolního kvartilu a za srovnatelné považuje pouze ty, které se nacházejí mezi 50% nejčetnějších hodnot. Ve směrnici OECD je uváděno mezikvartilové rozpětí jako

46 Metodika práce 46 vhodná statistická metoda tehdy, pokud rozpětí zahrnuje značný počet pozorování, pak mohou ke zvýšení spolehlivosti analýzy přispět statistické nástroje, které berou v úvahu střední trend za účelem zmenšení rozpětí (např. mezikvartilové rozpětí nebo jiné percentily). Tato metoda je využita v praktické části při prokázání splnění principu tržního odstupu v oblasti řízených transakcí. IQR= ~ x ~ x 0,75 0,25 V poslední fázi diplomové práce je možné vyjádřit tržní rozpětí pro jednotlivé formy výrobců, pomocí statistické metody mezikvartilového rozpětí 17. Zde je vypočítán horní a dolní kvartil. Pokud se zisková marže pohybuje v rámci tohoto rozpětí, může daňový subjekt považovat převodní ceny za odpovídající splňující princip tržního odstupu. V případě, že je cena nebo marže mimo tržní rozpětí stanovené daňovou správou, má podle Směrnice OECD (2010) daňový poplatník možnost prezentovat argumenty o tom, že podmínky řízené transakce splňují princip tržního odstupu, pokud ji neprokáže, musí daňová správa určit bod v rámci tržního rozpětí, na základě kterého upraví podmínku řízené transakce. Dále může být použit pro určení daného bodu medián, za účelem minimalizovat rizika chyby ve srovnatelnosti. Black (2010) uvádí, že medián je střední hodnota v uspořádaném poli čísel Pokud pole obsahuje lichý počet čísel, medián bude prostřední číslo, v případě, že pole obsahuje sudý počet případů, medián je v takovém případě průměr středních dvou čísel. Medián rozděluje seřazená data na dvě stejné poloviny. V praxi je medián roven druhému kvartilu nebo 50% percentilu. Kvartily jsou tři hodnoty, které jsou tvořeny dvěma hranicemi na obou stranách. Soubor je rozdělen mediánem, jenž je člení do čtyř stejných úseků. První neboli dolní kvartil, kde jsou uvedené hodnoty menší než 25%, a na horní neboli třetí kvartil, který rozděluje soubor na nejvyšších 75 % dat. Minimální a maximální hodnoty jsou nejnižší a nejvyšší hodnoty, jež se v souboru dat mohou nacházet. 17 V revizi Směrnice OECD (2010) se uvádí, že pokud rozpětí zahrnuje značný počet pozorování, mohou být využity k větší spolehlivosti analýzy statistické nástroje, které berou v úvahu střední trend za účelem zmenšení rozpětí, např. mezikvartilové rozpětí.

47 Metodika práce 47 Obr. 5 Mezikvartilové rozpětí V praktické části se tržní rozpětí bude nacházet mezi hodnotami prvního a třetího kvartilu.

48 Praktická část 48 5 Praktická část Cílem této práce je určit formu výrobní společnosti, tj. zda se chová jako plnohodnotný, zakázkový nebo smluvní výrobce v souladu s principem tržního odstupu za využití databáze Amadeus, kde lze prostřednictvím softwarového zadání požadovaných kritérií nalézt soubor potencionálně srovnatelných společností. Databáze obsahují i jiné finanční údaje společností, které lze použít k výpočtu průměrné ziskovosti určité transakce a tuto ziskovost lze dále aplikovat pro stanovení tržního rozpětí řízené transakce u jednotlivých typů výrobců. Pro rozlišení výrobních subjektů v automobilovém průmyslu na zakázkového, smluvního a plnohodnotného jsou aplikovány statistické metody (regresní a shluková analýza) na základě získaných dat z databáze Amadeus. Praktická část je zaměřena na zpracovatelský průmysl, konkrétně automobilové odvětví v pojetí s převodními cenami. Automobilový průmysl byl zvolen z důvodu závažnosti problematiky převodních cen v tomto odvětví. Jak je uvedeno ve zprávě Global Transfer Pricing Survey za rok 2010, vytvořené společností Ernst & Young, daňové správy se více zaměřují na specifická tržní odvětví. Mezi odvětví, kde převodní ceny jsou považovány za nejzávažnější problém, patří farmaceutický průmysl, technologie a biotechnologie, spotřebitelské zboží a automobilový průmysl. Z výsledků vyplynulo, že kritický problém v oblasti převodních cen z 37 % dotazovaných je v automobilovém průmyslu, viz Obr. 6. V roce 2009 byl automobilový průmysl brán z hlediska problematiky převodních cen za druhý nejvýznamnější. Obr. 6 Význam převodních cen dle odvětví Zdroj: Ernst &Young, Global Transfer Pricing Survey 2010, vlastní zpracování

49 Praktická část Automobilový průmysl Automobilový průmysl je součástí zpracovatelského průmyslu a v rámci Evropské unie je druhým největším světovým výrobcem automobilů. Jeho výroba činí zhruba 16,9 milionů aut ročně, tudíž má v EU vysokou prosperitu. Automobilový průmysl představuje 6 % z celkové evropské zaměstnanosti, významně se podílí na inovacích výzkumu a vývoje. 18 Daně z automobilového průmyslu přispívají do státních pokladen přes 360 mld. EUR ročně. Automobilový průmysl je v EU klasifikován pod NACE Rev.2 19 oddíl 29 Výroba motorových vozidel (kromě motocyklů), přívěsů a návěsů, kde je dále klasifikován do následujících kategorií: 29.1 Výroba motorových vozidel (kromě motocyklů) a jejich motorů; 29.2 Výroba karoserií, přívěsů a návěsů; 29.3 Výroba dílů a příslušenství pro motorová vozidla a jejich motory. Dle Eurostatu (2012) je dané odvětví ovládané dvěma pododdíly, tj. kategorie 29.1 a 29.3, které v roce 2009 společně přispěly o více než devět desetin v sektoru zaměstnanosti a přidané hodnoty. V roce 2009 byl automobilový průmysl hluboce poznamenán finanční krizí a následně ekonomickým útlumem, kdy se celková produkce snížila o 14 % ve srovnání s rokem Naopak v roce 2010 celková výroba automobilu vzrostla o více než 11 % než v předchozím roce, ale stále nedosahovala úrovně ve s rovnání s rokem 2008 a o 14 % méně než v roce 2007 před krizí 20. Česká republika má dlouholetou tradici v oblasti výroby automobilů a jejich dílů. Automobilový průmysl v ČR se dle (MPO, 2011) významně podílí na celkových hospodářských výsledcích České republiky. Stále se zvyšuje jeho zastoupení z hlediska tvorby hrubého domácího produktu a zaměstnanosti. Zároveň tvoří více jak pětinu vývozu. Mnoho zahraničních firem z oblasti automobilového průmyslu založilo své pobočky právě v ČR. Celkově za rok 2010 působilo v České republice 10 automobilových výrobních závodů zahraničních nadnárodních společností. Mezi významné automobilové nadnárodní podniky patří HYUNDAI, IVECO S.p.A., PSA PEUGEOT, CITROEN, TOYOTA MOTOR EUROPE, VOLKSWAGEN AG, FIAT GROUP, TEDOM, SOR, AVIA ASHOK LEYLAND MOTORS, TATRA. (ACEA, 2010). 18 EUROPIEN COMMISSION (2011) 19 Ekonomické činnosti v Evropské unii jsou rozděleny podle NACE kodu Statistická klasifikace ekonomických činností v Evropském společenství, jež shromažďuje informace ze spektra statistických údajů dané ekonomické aktivity. Klasifikace rozděluje statisticky významné ekonomické činnosti do dalších kategorií pro lepší srovnání v EU. V roce 2007 byla tato klasifikace revidovaná na NACE Rev.2. (Eurostat, 2012) 20 ACEA European Automobile Manufacturers Association (2010)

50 Praktická část Převodní ceny v automobilovém průmyslu Automobilový průmysl je vysoce prosperující a rozvíjející se odvětví. Stejně jako farmaceutický průmysl, tak i v automobilovém průmyslu se každý rok zvyšují investice do výzkumu a vývoje. Automobilový průmysl má vysoké podvědomí o značce a zavazuje se k vysokým objemům transakcí uvnitř společnosti. Proto společnosti v automobilovém průmyslu, ať už výrobci komponent nebo montážní firmy, podstupují riziku zkoumání převodních cen. Problematika převodních cen by měla být řešena právě mezi společnostmi v automobilovém průmyslu, zejména z důvodu vysokých příhraničních sdružených transakcí zahrnující jak dlouhodobé hmotné i nehmotné zboží, služby a finance, jež mohou mít vliv na zdanění v různých státech. Metody stanovení převodních cen V automobilovém průmyslu je obtížné určit metodu stanovení převodních cen, zejména je obtížné aplikovat metodu hrubé marže jako je metoda nákladů a přirážky nebo metodu ceny při opětovném prodeji, vzhledem k nedostatku veřejně dostupných informací o hrubých maržích srovnatelných společností. Může být také obtížné aplikovat metodu TNMM nebo CPM z důvodu, že např. ztrátový výrobce automobilů tvoří vysoké ziskové marže prodejem dílů. Z tohoto důvodu je obtížné rozdělit společnost na dvě části při hledání srovnatelných společností. Dalším problémem je, že mnoho automobilových společností je dohodnuto s bankami na poskytování splátkového prodeje zákazníkům, což je další funkce, kterou je nutné vzít v úvahu při hledání srovnatelných společností. Výzkum a vývoj Investice do R & D v automobilovém průmyslu vyvolává problémy v oblasti stanovení převodních cen. Je nutné zajistit, aby umístění vlastnických práv a jejich poplatek byl v souladu s převodními cenami. Nadnárodní podnik může vlastnit vlastnická práva v jednom místě a vytvářet poplatek při použití vzoru společnostem ve skupině nebo se členové skupiny mohou podílet na nákladech na výzkum a vývoj společně. Jako příklad můžeme uvést oceňování motoru nebo jiných významných součástek, které se budou lišit tím, kdo je vlastníkem práv na průmyslové vzory. Práva může vlastnit společnost, která má licenci na návrh motoru nebo montérská společnost, která má globální práva na průmyslové vzory a používá motor výrobce k jeho výrobě. Problém může nastat při založení nových výrobních společností v rozvojových zemích, kde je nutné při převodu těchto práv zaplatit daň v místě nového podniku. Tyto problémy mohou být sníženy omezením aktivity v těchto zemích u zakázkového výrobce.

51 Praktická část Výběr srovnatelných společností Na základě výše uvedených okolností byl zvolen k praktické části právě automobilový průmysl, kde význam převodních cen je poměrně značný. V databázi Amadeus byl vymezen vzorek nezávislých výrobců z odvětví automobilového průmyslu v kategorii dle NACE kodu: 29: Výroba motorových vozidel (kromě motocyklů), přívěsů a návěsů Podkategorie: 29.1: Výroba motorových vozidel, kromě motocyklů, 29.2: Výroba karoserií motorových vozidel; výroba přívěsů a návěsů, 29.3: Výroba dílů a příslušenství pro motorová vozidla, kromě motocyklů, : Výroba ostatních dopravních prostředků a zařízení, : Výroba ložisek, ozubených kol, převodů a hnacích prvků. Dále byly určeny aktivní firmy, tj. subjekty, jež neměly přerušenou nebo ukončenou činnost, nebyly v konkurzu, likvidaci nebo nedošlo ke spojení s jiným podnikatelským subjektem. Dalším zvoleným kritériem je sídlo firem, zabývající se obdobnou činností, v Evropské unii 21. Dále bylo nutné vybrat společnosti, které jsou nezávislé, tj. jiná osoba nemá podíl na společnosti převyšující 25 %. 22 V databázi Amadeus je kritérium nazvané BvD identifikátor nezávislosti. Dalším zvoleným kritériem byla dostupnost hodnot hlavních finančních ukazatelů v období roku Daný požadavek byl kladen na finanční ukazatele: tržby, náklady na prodané výrobky, ostatní provozní náklady. V Tab. 3 jsou shrnuta všechna zvolená filtrační kritéria z databáze Amadeus a celkový počet firem vyhledaných databází Amadeus při zvolení daných kritérií. Konečný počet firem, jež splňují zvolená kritéria, je Geografická poloha je další z možností, která determinuje ceny z produktů a služeb v jednotlivých zemích. Podle společnosti Deloitte (2010) by společnosti, které sídlí v EU a mají podobný předmět podnikání, neměly mít rozdílné zisky. 22 Globálně není definované, jak by mělo kritérium být interpretováno, z tohoto důvodu se většinou používá legislativa konkrétního státu. Definice nezávislosti pro daně z příjmu je v ČR obsažena v 23 odst. 7 zákona o dani z příjmu. Z praktického hlediska, ale dané kritérium splňují zejména malé a střední podniky, z tohoto důvodu při aplikaci kritéria je doporučeno vyloučit subjekty, které jsou extrémně velké vzhledem ke zkoumanému subjektu.

52 Praktická část 52 Tab. 3 Kritéria pro výběr společnosti No. Kritéria k výběru srovnatelných subjektů Počet vybraných subjektů 1. Právní status: aktivní subjekt 16,149, BvD Independente indicator: A+, A, A 850, Geografické umístění: Evropská unie 16,541, Odvětví: NACE kód 291: Výroba motorových vozidel, kromě motocyklů 292: Výroba karoserií motorových vozidel; výroba přívěsů a návěsů 293: Výroba dílů a příslušenství pro motorová vozidla, kromě motocyklů 3099 : Výroba ostatních dopravních prostředků a zařízení 2815 : Výroba ložisek, ozubených kol, převodů a hnacích prvků 26, Operating Revenue 5,530, Sales 4,298, Costs of goods sold 968, Material costs 2,995, Other operating expenses: 1,242, Operating P/L [=EBIT] 5,625, Selected companies: 287 Podmínka výběru :(1 a 2 a 3 a 4 a (5 nebo 6) a (7 nebo 8 nebo 9) a 10) Zdroj: Amadeus, Bureau Van Dijk. Celkem 287 Následně bylo nutné podrobit vybrané firmy bližšímu šetření zahrnující kontrolu finančních výkazů, zda spadají do dané podnikatelské činnosti v daném odvětví. Bylo nutné vyřadit podniky dlouhodobě ztrátové a provést kontrolu finančních ukazatelů potřebných k výpočtu, jejichž hodnoty jsou k dispozici. Z vybraného vzorku bylo odebráno 103 subjektů, z toho: 23 subjektů bylo odebráno z důvodů dlouhodobé ztrátovosti (3 roky) operating P/L, 11 subjektů obsahovalo jiný sekundární kód NACE než je jeho primární NACE kód; 39 subjektů nemělo k dispozici některé z výše uvedených ukazatelů za sledovaný rok 2010, 28 společností mělo uvedenou konsolidovanou účetní závěrku a pro lepší vypovídací schopnost byly vymazány, 13 firem nemělo uvedeno finanční údaje za rok 2009 a 2008, které byly nutné k výpočtu tržního rozpětí na základě principu tržního odstupu. Na základě 185 zbylých srovnatelných subjektů s dostatečnými finančními daty jsem je pro lepší přehlednost segmentovala podle států, kde společnosti sídlí. Na Obr. 7 vidíme největší zastoupení společností v odvětví automobilového průmyslu ve státě Itálie (47,60 %), Španělsko (14,73 %) a Francie (11,64 %). Podíl

53 Praktická část 53 v České republice je zastoupen v kategorii ostatních. Nejméně jich je zastoupeno v Belgii, Bulharsku, Dánsku, Finsku a v Řecku. Obr. 7 Segmentace průmyslových společností podle místa jejich sídla Zdroj: Amadeus, Bureau Van Dijk, vlastní zpracování. 5.3 Výsledky regresní analýza Na základě teoretického vymezení výrobních entit se předpokládá, že náklady na prodané výrobky k celkovým nákladům mají vyšší hodnotu. Je zde zvolen předpoklad, že čím vyšší je tato hodnota, tím je větší pravděpodobnost, že se jedná o zakázkového výrobce, protože nevlastní konečný výrobek a nese poměrně nízká funkční rizika, a tudíž jeho ziskovost je stabilní. Jeho náklady na prodané výrobky budou tvořit téměř veškeré celkové náklady. U ukazatele OPN/CN je předpokládána vyšší hodnota u plnohodnotného výrobce, jelikož vlastní nejen hmotný majetek, ale i nehmotný majetek. Jeho funkční profil zahrnuje marketing, patenty, výzkum a vývoj. Obrat zásob i doba obratu zásob by se měla lišit u zakázkového/smluvního a plnohodnotného výrobce v závislosti na rentabilitě nákladů. Doba obratu zásob by měla být nízká a měla by mít nízký vliv na EBIT/CN u zakázkového výrobce, jelikož vše, co vyprodukuje, je na zakázku, ihned zboží prodá a jeho rychlost obratu zásob by měla být vyšší a měla by pozitivně ovlivňovat rentabilitu nákladů.

54 Praktická část 54 Poměrový ukazatel Odpisy/CN by měl mít vyšší vliv na rentabilitu nákladů u plnohodnotného výrobce, u kterého rostou odpisy z důvodu vyšších hmotných i nehmotných aktiv. Obecně se dá předpokládat, že zakázkový výrobce i smluvní výrobce nenesou poměrně žádná rizika. Smluvní výrobce by měl mít nepatrně vyšší celkové náklady, naopak jeho celkové náklady by měly být výrazně nižší než v případě plnohodnotného výrobce, neboť plnohodnotný výrobce by měl nést veškerá rizika a jeho celkové náklady by měly být vyšší, v tomto případě by EBIT/CN by měl být nižší. V úvodu regresní analýzy byla provedena kolinearita, která vzniká korelací mezi nezávislými proměnnými. Tato závislost se zjišťuje pomocí korelační matice v programu Gretl. Byl zjištěn perfektní korelační vztah mezi proměnou NPV/CN a OPN/CN. Jejich hodnota je -1 (problém s korelací nastává, pokud je hodnota vyšší než 0,9). Pro odstranění multikolinearity je nutné proměnnou, která způsobuje multikolinearitu, z modelu vypustit, nevšímat si problému nebo problém vyřešit pomocí metody hlavních komponent. Multikolinearita je způsobena zřejmě tím, že je v modelu více proměnných, které jsou ale významné z ekonomického hlediska a regresní analýza by měla pouze podpořit rozdělení společností na výrobní entity. Celá skupina Pro rozlišení jednotlivých skupin výrobců zakázkového, smluvního, plnohodnotného bylo nutné za pomoci regresní analýzy potvrdit předpoklad o vztahu mezi závislou proměnou, kterou jsme si určili EBIT/CN 23, a ostatními nezávislými proměnnými. V prvním kroku byla provedena obecná regresní analýza vzorku všech výrobních subjektů, jejichž počet byl 185, z důvodu obecného vymezení zvolených poměrových ukazatelů a jejich vztahu k závislé proměnné EBIT/CN. 23 Zvolení jmenovatele u čistého zisku by mělo být v souladu se srovnávací analýzou (včetně funkční analýzy) řízené transakce a mělo by odrážet alokaci rizik mezi stranami. V souladu s hodnocením skutečností a okolností konkrétního případu mohou zpravidla být vhodným základem pro výrobní činnost například celkové náklady. Pokud je ukazatel čistého zisku poměřován náklady, měly být brány pouze náklady, které se přímo či nepřímo týkají zkoumané řízené transakce.(směrnice OECD, 2010)

55 Praktická část 55 Tab. 4 Regresní analýza všech výrobních subjektů Závislá EBIT/CN Nezávislé Koeficient Směr. chyba t-ratio p-hodnota konst 0, , ,773 <0,00001 OPN/tržby -0, , ,626 <0,00001 CA/tržby 0, , ,2111 <0,00001 NPV/CN -0, , ,7528 <0,00001 Zásoby/tržby -8,41E-05 4,37E-05-1,9216 0,05626 Odpisy/CN 0, , ,2731 0,18509 Obrat zásob 0, , ,2481 0,11363 ROA 0, , ,8047 <0, R 0,87697 Zdroj: Gretl, vlastní zpracování. Výsledky regresní analýzy uvedené v Tab. 4, kde se korigovaný koeficient determinace 24 blíží hodnotě 1, potvrzuje téměř dokonalou závislost vysvětlujících proměnných na závislou proměnnou EBIT k CN. Model je z 87 % vysvětlen zvolenými nezávislými proměnnými. Z hlediska F-testu (testové kritérium je p- hodnota (F) 3,16e-80) byla zamítnuta nulová hypotéza, což znamená, že regresní parametry jsou nenulové, tudíž existuje statisticky významná závislost. Na základě p-hodnoty se statisticky významné na hladině významnosti 0,05 projevili poměroví ukazatelé NPV/CN, OPN/Tržby, CA/Tržby a rentabilita tržeb (ROA). Na hladině významnosti 0,10 je statisticky významný ukazatel zásoby/tržby (doba obratu zásob). U zbývajících proměnných nebyl prokázán statistický vliv na velikost rentability nákladů. Pro identifikaci jednotlivých typů výrobních subjektů bylo nutné provést regresní analýzu u všech forem výrobních subjektů a dále je klasifikovat za pomocí daných ukazatelů na základě zvolené závislé proměnné EBIT/CN. Zakázkový výrobce Z celkového vzorku 185 subjektů bylo vybráno 13 nezávislých subjektů, kteří jsou značně podobní zakázkovým výrobcům. Pro identifikaci tohoto výrobce byl vytvořen předpoklad, že zakázkový výrobce bude mít vysoké NPV/CN, tj. více než 75 % a nízké OPN/CN, tj. nižší než 20%. Procentní určení bylo zvoleno 24 Korigovaný koeficient determinace uvádí, kolik je vysvětleno variability dat.

56 Praktická část 56 z důvodu, že zakázkový výrobce nevlastní žádné výrobky, nese poměrně nízké riziko výroby a vše vyrábí na zakázku, tudíž jeho celkové náklady jsou nízké a jeho zisk stálý. V tabulce 5 můžeme pozorovat, že korigovaný koeficient determinace je 0, Model odhadnutý tímto způsobem má vysokou vypovídací schopnost. Statisticky významné na hladině významnosti 0,05 jsou nezávislé proměnné NPV/CN, ROA, OPN/Tržby a CA/Tržby. Zásoby k tržbám neboli doba obratu zásob je statisticky významná na hladině významnosti 0,1. Na základě testování F-testu, byla zjištěna celková vhodnost modelu. Celkový F-test vymezuje, zda model celkově dobře vysvětluje chování závislé proměnné. V tomto testu nulová hypotéza je zamítnuta. Dále byl proveden RESET test. Nulová hypotéza definuje, že model je správně specifikován a naopak alternativní hypotéza říká, že model není správně specifikován. V případě, že je p-hodnota nižší než hodnota hladiny významnosti, která je stanovena ve výši 0,05, zamítne se nulová hypotéza. U zakázkového výrobce je specifikace modelu adekvátní, neboť p- hodnota činí 0, Nulová hypotéza se tedy nezamítá. Tab. 5 Regresní analýza zakázkového výrobce Závislá EBIT/CN Nezávislé Koeficient Směr. chyba t-podíl p-hodnota konst 3, , ,3938 0,00039 Obrat zásob 0, , ,0669 0,13482 CA/tržby 0, , ,7015 0,04271 OPN/tržby -3,403 0, ,4887 0,00037 Zásoby/tržby 5,32E-05 2,14E-05 2,4872 0,05535 Odpisy/CN 0, , ,5613 0,17921 NPV/CN -3, , ,4302 0,00039 ROA 0, , ,8929 0, R 0,88235 Zdroj: Gretl, vlastní zpracování. Na základě výše uvedených okolností o zakázkovém výrobci lze konstatovat, že NPV/CN jsou negativně korelované k EBIT/CN, neboť náklady na prodané výrobky tvoří vysoký podíl celkových nákladů. Poměrový ukazatel zásoby/tržby/365 neboli doba obratu zásob je pozitivně korelovaná k rentabilitě nákladů. Pokud zvýším dobu obratu zásob, zvýší se mi i rentabilita nákladů. Doba obratu zásob je nízká z toho důvodu, že zakázkový výrobce nevlastní sklady

57 Praktická část 57 a vše, co vyrobí, prodá ihned konečnému odběrateli. Vliv na celkové náklady u daného ukazatele jsou zanedbatelné. S touto proměnnou úzce souvisí obrat zásob 25, který je dle regresní analýzy pokládán za pozitivně korelovaný k rentabilitě nákladů. Čím vyšší je obrat zásob, tím vyšší je rentabilita nákladů, protože se zvýší ziskovost zakázkového výrobce. Dalším zvoleným ukazatelem byly odpisy k celkovým nákladům, které mají pozitivní vliv na EBIT/CN. Čím vyšší jsou odpisy/cn, tím vyšší je rentabilita nákladů. Opisy/CN jsou zanedbatelné u zakázkového výrobce, jejich vliv na EBIT/CN je zanedbatelný. Posledním zkoumaným ukazatelem byl ROA, který dle regresní analýzy je pozitivně korelovaný k EBIT/CN. ROA roste díky vyšší rentabilitě tržeb, tím se zvyšuje ziskovost a rentabilita nákladů roste při nižších celkových nákladech. Smluvní výrobce Smluvní výrobce je stejně jako zakázkový výrobce více ovlivněn NPV/CN (viz. Tab. 6). Pokud se zvyšuje hodnota EBIT/CN, sníží se ukazatel OPN/CN a zvýší se NPV/CN a zároveň se sníží hodnota NPV/tržby. Náklady na prodané výrobky k celkovým nákladům dosahují stejně jako zakázkový výrobce vyšších hodnot a výnosy odrážejí náhradu za vykonané funkce a riziko nesoucí z generace stabilního provozního zisku. Doba obratu zásob (zásoby/tržby) je negativně korelovaná a je téměř nezávislá k proměnné EBIT/CN. Smluvní výrobce má dopředu smluvně vyjednaný počet výrobků, který musí vyrobit. Doba uskladnění je vyšší než u zakázkového výrobce. Čím vyšší je doba obratu zásob, tím nižší je EBIT/CN, tj. subjekt vynaloží více nákladů na generování 1 Kč zisku. Obrat zásob, který vyjadřuje, kolikrát se zásoby přemění v peníze, je pozitivně korelovaný k EBIT/CN. Pokud se obrat zásob bude zvyšovat, rentabilita nákladů se také zvýší, protože se zvýší ziskovost subjektů. Odpisy/CN jsou negativně korelované k EBIT/CN. Odpisy k CN rostou, z důvodu vyššího vlastnictví hmotného majetku oproti zakázkovému výrobci. Čím vyšší podíl odpisů k CN, tím nižší rentabilita nákladů. Další proměnnou jsou CA/tržbám, která je měřítkem celkové efektivnosti. Vypovídá o relativní výkonnosti, s níž společnost využívá stálých aktiv s cílem dosáhnout tržeb. Ukazatel je pozitivně korelován k EBIT/CN. Pokud se EBIT/CN bude zvyšovat, tak se zvýší CA/tržbám. Smluvní výrobce má vyšší celková aktiva než zakázkový výrobce. Má právní nárok na výrobek a vlastní více hmotného majetku, má tedy vyšší aktiva/tržbám při nižších celkových nákladech. Poslední proměnnou v tomto modelu je ROA. Tato proměnná se projevila jako pozitivně korelovaná k rentabilitě nákladů. Opět jeho celkové náklady rostou méně než tržby. Proto je rentabilita tržeb k rentabilitě nákladů pozitivně korelovaná. V regresní analýze u smluvního výrobce korigovaný koeficient determinace vyšel 0,91. Můžeme říct, že závislá proměnná je ovlivněna z 91 % zvolenými nezávislými proměnnými. F-test opět dokazuje, že je model statisticky významný. RESET test potvrdil správnou specifikaci modelu, kdy nebyla zamítnuta nulová 25 Vyjadřuje kolikrát za rok se zásobami, přemění v peníze. Čím vyšší hodnota tím lépe.

58 Praktická část 58 hypotéza. Celková p-hodnota (0,8739) je v tomto testu větší než stanovená hladina významnosti 0,05. Tab. 6 Regresní analýza smluvního výrobce Závislá EBIT/CN Nezávislé Koeficient Směr. chyba t-podíl p-hodnota konst 0, , ,9733 0,0701 NPV/CN -0, , ,9605 0,07172 Zásoby/tržby -0, , ,8886 0,39037 Odpisy/CN -0, , ,2964 0,7716 Obrat zásob 0, , ,5801 0,5718 ROA 0, , ,2405 <0,00001 CA/Tržby 0, , ,3777 0, R 0,9052 Zdroj: Gretl, vlastní zpracování Plnohodnotný výrobce Plnohodnotný výrobce provádí veškeré funkce a nese veškeré rizika riziko měny, tržní riziko, riziko výroby atd., tudíž dosahuje výrazně vyšších celkových nákladů a jeho ukazatel dosahuje nižších hodnot než v případě zakázkového výrobce. Ukazatel CA/tržbám je pozitivně korelován k EBIT/CN. Čím vyšší je podíl CA k tržbám, tím vyšší je rentabilita nákladů. Plnohodnotný výrobce vlastní nejen hmotná aktiva, ale i nehmotná, tudíž se jeho CA k tržbám zvyšují a generují vyšší tržby, ale i celkové náklady. Odpisy/CN mají pozitivní vliv na rentabilitu nákladů. Čím vyšší mají odpisy podíl na celkových nákladech, tím více musí být vynaloženy náklady ke generaci 1 Kč zisku. Další nezávislou proměnnou statisticky významnou negativně korelovanou jsou zásoby/tržbám neboli doba obratu zásob. Čím vyšší je doba obratu zásob k celkovým nákladům, tím nižší je EBIT/CN. Plnohodnotný výrobce nechává delší dobu výrobky na skladě, protože jeho odbyt není dopředu sjednaný a je nejistý. Obrat zásob naopak má pozitivní vliv na BEIT/CN z toho důvodu, že jeho rychlost obratu zásob roste, ale pomaleji než u smluvního nebo zakázkového výrobce, z důvodu vyšších celkových nákladů. Tento ukazatel nejméně ovlivňuje závislou proměnnou ze všech tří modelů. Dalším významným pozitivně korelovaným ukazatelem je ROA. Čím vyšší je rentabilita celkových aktiv, tak tím vyšší je EBIT/CN. Rentabilitu aktiv pozitivně ovlivňuje vyšší rychlost obratu aktiv. Dochází ke zvyšování nejen tržeb, ale i celkových nákladů.

59 Praktická část 59 U plnohodnotného výrobce vychází korigovaný koeficient determinace 2 R =0,84456 (viz. Tab. 7). Model odhadnutý tímto způsobem má vysokou vypovídací schopnost. Statisticky významný na hladině významnosti 0,05 se jeví NPV/tržby, OPN/CN, CA/tržby, odpisy/cn, ROA. Uvedený model byl podroben F-testu, který vypovídá o průkaznosti tohoto modelu. Bylo zjištěno, že model je průkazný na 1 % hladině významnosti. V případě RESET testu nebyla zamítnuta nulová hypotéza, jelikož celková p-hodnota (0,067) je vyšší než zvolená hodnota významnosti 0,05. Model je specifikován správně. Tab. 7 Regresní analýza plnohodnotného výrobce Regresní analýza, závislá EBIT/CN Nezávislé Koeficient Směr. chyba t-podíl p-hodnota konst 1,8152 0, ,0066 <0,00001 CA/tržby -0, , ,1580 <0,00001 ROA 0, , ,3799 0,00002 Odpisy/CN 0, , ,439 0,00076 Obrat zásob 6,96732e-06 0, ,0326 0,97406 NPV/tržby -1, , ,7341 <0,00001 Zásoby/tržby 6,80697e-05 5,7495e-05 1,1839 0,23839 OPN/CN -0, , ,1032 <0, R 0,84456 Zdroj: Gretl, vlastní zpracování. 5.4 Shluková analýza Pro další podporu výsledků z regresní analýzy o vypovídací schopnosti jednotlivých proměnných a na jejich základě rozdělení na jednotlivé výrobní entity byla provedena shluková analýza. Data z databáze Amadeus (viz. Kapitola 3) byla analyzována v rámci shlukovacích metod. Bylo využito 185 společností, jež byly roztříděny do určitého počtu shluků. Pro analýzu shluků byla vybrána metoda hierarchická, kterou jsem vypočítala v programu STATISTICA 10 a výsledky dále podpořila grafy clastterplot z programu STATGRAPHICS. Analyzováním 185 dat pomocí shlukové analýzy jsem získala dendrogram, jenž je grafem hierarchického shlukování. V tomto případě byla použita jako míra vzdálenosti Euklidova vzdálenost a Wardova metoda, která vykazovala

60 Praktická část 60 hodnoty nejvíce se blížícím předpokladům modelu. Wardova metoda spočívá v minimalizaci heterogenity shluků podle minima přírůstku součtu čtverců odchylek objektů od těžiště shluků, jak uvádí Meloun (2007). Na Obr. 8 můžeme vidět dendrogram, který tvoří strukturu ve formě stromu, na němž je proveden řez na úrovni 10, kde se vytvořily 3 shluky. První shluk je tvořen cca 40% podílem z celkového počtu 185 subjektů, druhý sluk tvoří podíl 38 % a třetí shluk 22 %. Obr. 8 Dendogram pro 185 společností Zdroj: Statistica 10, vlastní zpracování V další části byla využita opět Wardova metoda, ale v programu STATGRA- PHICS, kde je možnost si předem zvolit počet požadovaných shluků. Byly zvoleny 3 shluky na základě zvoleného dendogramu. Metoda k měření vzdálenosti mezi shluky byla opět vybrána Euklidova vzdálenost, která představuje standardní typ vzdálenosti. Na základě výsledku (viz. Tab. 8) lze pozorovat, že objekty byly rozděleny do shluků na základě proměnné nákladů na prodané výrobky k celkovým nákladům 26. Shluky byly uspořádány kolem těžišť, které charakterizují skupiny pozorování s podobnými charakteristikami. První shluk obsahuje 40 společností, druhý shluk 74 společností a poslední shluk 70 společností z celkového počtu objektu 185. V poměru 21 %, 41,22% a 38,04%. Lze pozorovat podobné rozdělení vycházející v dendogramu. 26 Z ekonomického hlediska nejvíce charakterizují dané skupiny.