Tabulka1 Tradiční dělení české deklinace na 14 paradigmat singulárové koncovky. NOM Ø Ø Ø e Ø a a e Ø Ø o e e í GEN a u e e e y y e e i a e (et)e í

Transkript

1 PRINCIP SYNKRETISMU ANEB AUGIÁŠŮV CHLÉV ČESKÉ DEKLINACE MARKÉTA ZIKOVÁ & PAVEL CAHA SETKÁNÍ MLADÝCH LINGVISTŮ, OLOMOUC, Jmenná deklinace a české gramatiky:tradiční analýza - chlév 1.1 Novočeská deklinace je organizována rodově každé deklinační paradigma reprezentuje právě jeden gramatický rod MČ II (1986:281): Deklinační typy substantiv jsou vázány na některou z formálních tříd jmenného rodu. PMČ (1995:233): Gramatický rod substantiv je dán soubory skloňovacích koncovek. Problém: Tvrzení o vztahu mezi paradigmaty a gramatickým rodem je typický opis kruhem: Nejprve definujeme 14 deklinačních typů, pak řekneme, že každý z nich reprezentuje jen jména jednoho gramatického rodu, což pak zpětně považujeme za důkaz toho, že je česká deklinace uspořádána podle rodového principu. 1.2 Deklinační paradigmata jsou soubory koncovek každá koncovka vyjadřuje uvnitř jednoho paradigmatu jedinečnou kombinaci jmenných gramatických rysů a) přidání koncovky ke jménu (N) = přidání gramatických rysů, tj. rodu, čísla a pádu; b) přidání koncovky je determinováno příslušností N k paradigmatu MČ II (1986:277): Protože vyjadřuje kategorie deklinační gramatický rod, číslo a pád nazývá se deklinační (skloňovací) formant. Problém: Jsou-li jmenné koncovky nositeli rodu, pádu a čísla a zároveň informace o příslušnosti N k určitému paradigmatu, pak jsou všechny shody uvnitř paradigmat i mezi nimi nutně náhodné homonymní formy. Tabulka1 Tradiční dělení české deklinace na 14 paradigmat singulárové koncovky maskulinní paradigmata femininní paradigmata neutrální paradigmata pán hra muž soudce stro předsed žena růže píseň kost město moře kuře stavení d j a NOM Ø Ø Ø e Ø a a e Ø Ø o e e í GEN a u e e e y y e e i a e (et)e í (a) DAT u/ovi u i/ovi i/ovi i ovi ě i i i u i (et)i í ACC a Ø e e Ø u u i Ø Ø o e e í LOC u/ovi u/ě i/ovi i/ovi i ovi ě i i i u/ě i (et)i í INST R em em em em em ou ou í í í em em (et)em ím Na 84 paradigmatických buněk (paradigm cells) v singuláru (6 pádů x 14 paradigmat) připadá pouze 13 odlišných forem: Ø, -e, -a, -o, -í, -u, -y, -i, -ovi, -ě /je/, -em, -ou, -ím Tabulka 2 Identické sg. koncovky jejich vnitro- a vněparadigmatická distribuce maskulinní paradigmata femininní paradigmata neutrální paradigmata pán hrad stro muž soudce předsed žena píseň kost růže moře kuře město stavení j a NOM Ø Ø Ø Ø e a a Ø Ø e e e o í ACC a Ø Ø e e u u Ø Ø i e e o í GEN a u (a ) e e e y y e i e e e a í DAT u ovi u i i ovi i ovi ovi ě i i i i i u í LOC u ovi u ě i i ovi i ovi ovi ě i i i i i u ě í 1

2 INST em em em em em ou ou í í í em em em ím R Tab. 2 vyvolává přinejmenším 2 otázky: Je skutečně náhoda, že jsou určité paradigmatické buňky obsazeny týmiž formami? Je náhoda např. to, že formy DAT a LOC jsou uvnitř všech paradigmat identické, nebo to, že je forma INSTR v rámci paradigmatu vždy jedinečná? Vyjadřují jmenné koncovky skutečně gramatický rod a je jejich distribuce paradigmatická? Mají mluvčí češtiny uloženo ve své gramatice např. 10 samostatných jmenných koncovek s nulovou formou jen proto, že každá z nich vyjadřuje NOM nebo ACC SG uvnitř 6 různých paradigmat? Cílem našeho příspěvku je ukázat, že: Formální shody v české jmenné deklinaci nejsou náhodné. Vycházíme přitom z toho, že v jazyce obecně platí tzv. princip synkretismu (Syncretism Principle; Alexiadou, Müller 2004): Identity of form implies identity of [morphosyntactic] function Jmenné koncovky realizují různé kombinace gramatických rysů a jejich distribuce není nutně paradigmatická, ale je u jednotlivých koncovek determinována různým způsobem: gramatickými rysy a/nebo deklinačními rysy a/nebo fonologickou strukturou a/nebo konkrétními kořeny. 2. Teorie distribuované morfologie (DM) - vidle DM (Distributed Morphology) je generativní teorií vnitřní struktury slova v rámci minimalistické gramatiky (základní principy viz Halle, Marantz 1993, Embick, Noyer 2004). Co má DM společného s ostatními morfologickými teoriemi (strukturalismus, lexikalistické modely v rámci GG)? Vnitřní strukturu slova tvoří hierarchicky uspořádané kořeny a gramatické morfémy. Čím se od nich liší? Gramatické morfémy mají v DM jiný status než lexikální morfémy, a tudíž i odlišnou reprezentaci. Gramatické rysy a formy, které je realizují, jsou v DM distribuovány v různých modulech gramatiky: 2.1. Gramatické rysy (např. [+pl], [+2.os.]) jsou do struktury přidávány během její derivace v syntaxi, kde se podle určitých pravidel slučují (merge) v abstraktní morfémy, tj. syntaktické uzly složené z gramatických rysů; např. rysy [+pl], [+2.os.] se v syntaxi sloučí do morfému [+pl, +2.os.] Po skončení syntaktické derivace přidělí morfologie abstraktním morfémům formu, tj. zviditelní je; např. morfému složenému z rysů [+pl, +2.os.] přidělí formu -te. konsekvence: gramatické morfémy nemají znakovou povahu (x strukturalismus) gramatické morfémy jsou jednotky analogické fonémům jsou to svazky rysů, fonémy fonologických, morfémy gramatických koncovky nepřidávají do struktury žádné gramatické rysy (x strukturalismus), jen fonologicky realizují morfémy, které jsou už ve struktuře přítomny DM je realizační morfologická teorie Jak morfologie ví, že má morfém s rysy [x, y] realizovat formou B, a ne třeba formou A? 2

3 Každá forma v morfologickém komponentu (tzv. vocabulary item) je specifikována a) pro gramatické rysy, které může realizovat; b) pro kontext, v němž je může relizovat. [gramatické rysy] forma / kontext [+instr] ou / třída II Čti: Abstraktní morfém s rysem [+instr] realizuj jako ou v kontextu II. třídy (ženou, předsedou). Jmenné koncovky, které realizují gramatické rysy, mají různě specifický kontext: [gramatické rysy] forma / [gram. rysy] a/nebo [dekl. třída] a/nebo /fonologická forma/ a/nebo {množina kořenů} Např. koncovka ou je specifikována jen pro kontext třídy (II) viz výše, koncovka o (město) je specifikována pro kontext třídy (III) a zároveň gram. rodu (neutrum) viz níže. Různá míra specifikace platí i pro gramatické rysy, které může daná forma realizovat. Pro realizaci abstraktních morfémů platí tzv. princip podmnožiny (Subset Principle, Embick, Noyer 2004): Množina gramatických rysů, pro které je morfologická forma specifikována, musí být shodná s množinou rysů v abstraktním morfému, který má realizovat, nebo musí být její podmnožinou. Morfém s rysy [+x, +y] tedy může být realizován formami, které mají specifikaci pro [+x, +y] nebo jen pro [+x] nebo jen pro [+y], ale ne formou, která má specifikaci třeba pro [+x, +z]. A naopak: forma se specifikací pro [+x] může realizovat jakýkoli morfém, který obsahuje rys [+x]. konsekvence: Jedna forma může realizovat různé morfémy = synkretismus. Může-li více forem realizovat jeden morfém, pak má přednost vždy ta, která je specifikována pro větší počet rysů tohoto morfému. Morfém s rysy [+x, +y, +z] může být realizován jakoukoli formou, která bude specifikována pro alespoň jeden z jeho rysů. V konkurenci uvedených forem bude následující pořadí: 1. [+x, +y, +z] a 2. [+x, +y] b 3. [+x] c Různé formy mohou mít specifikaci pro stejný morfém = synonymie(?). Přednost má vždy forma se specifičtějším kontextem. [+x, +y] a / [genus], třída X [+x, +y] b / třída X Při realizaci morfému s rysy [+x, +y] vyhrává forma a, protože má specifičtější kontext. Někdy najdeme případy, kdy se zdá, že při realizaci morfému vítězí forma, která je specifikována pro menší počet jeho rysů. To se tradičně označuje jako neutralizace. V DM je neutralizace vyvolána aplikací tzv. ochuzovacího pravidla (Impoverishment Rule). Toto pravidlo ještě před vložením formy vymaže v určitém kontextu určitý rys z daného morfému. [+x] Ø / K Čti: V kontextu K vymaž z morfému rys [+x]. 3

4 3. Jmenná deklinace: analýza v DM - vyklizení Pády nejsou gramatické primitivy, ale kombinace rysů: [+str(ukturní)] = pády nejsou spojeny s nějakou Θ-rolí (NOM, ACC, GEN), ale jsou závislé na lokálních vztazích se slovesem; mění se při pasivizaci, nominalizaci, negaci [+gov(erned)] = pády komplementů řízených lexikálními kategoriemi (ACC, GEN, DAT, INSTR); LOC je komplement předložky a NOM komplement není [+ag(ens)] = pád může vyjádřit agens (NOM, ACC, INSTR), prototypicky vázat anafory... NOM [+str, -gov, +ag] ACC [+str, +gov, +ag] GEN [+str, +gov, -ag] DAT [-str, +gov, -ag] LOC [-str, -gov, -ag] INSTR[-str, +gov, +ag] Deklinační třídy Třída I mu ž stroj píseň kos t růž e moře soudce kuře NOM -Ø -Ø -Ø -Ø -e -e -e -e ACC -e -Ø -Ø -Ø -i -e -e -e GEN -e -e -e -i -e -e -e -e DAT -i -i -i -i -i -i -i -i LOC -i -i -i -i -i -i -i -i INSTR -em -em -í -í -í -em -em -em Pozorování: -e je limitováno na strukturní pády a třídně omezeno (viz dále pravidlo (4)). -i má nejširší distribuci, ale je třídně omezeno (5) -Ø distribuce omezena na NOM, ACC (u I, III) (3) -í je v INSTR pouze u feminin a je třídně omezeno (1) -em je kontextově nespecifická koncovka INSTR (předsedou!) Formy pro I. třídu a jejich specifikace F1: [-str, +gov, +ag] í / [+fem]; I F2: [-str, +gov, +ag] em F3: [+str, +ag] Ø F4: [+str] e / I F5: [] i / I Co dostaneme po vložení F1 F5? mu ž stroj píseň kos t růž e moře soudce kuře NOM -Ø -Ø -Ø -Ø -Ø! -Ø! -Ø! -Ø! ACC -Ø! -Ø -Ø -Ø -Ø! -Ø! -Ø! -Ø! GEN -e -e -e -e! -e -e -e -e DAT -i -i -i -i -i -i -i -i 4

5 LOC -i -i -i -i -i -i -i -i INSTR -em -em -í -í -í -em -em -em Potřebujeme ochuzující pravidla (OP): OP1: [+ag] Ø / [+masc, +anim, +str, +gov]; I, III = gen-acc u životných maskulin (vyjma typu předseda) OP2: [+ag] Ø / [+neu]; I = nom-gen-acc u neuter I. tř. Rys [+ag] je vymazán v kontextu neuter I. tř. a v kontextu genitivu všech maskulin - tyto pády tedy nemohou být realizovány Ø (forma F3), protože tato forma je specifikována pro rysy [+str, +ag]. mu ž stroj píseň kos t růž e moře soudce kuře NOM -Ø -Ø -Ø -Ø -Ø! -e -Ø! -e ACC -e -Ø -Ø -Ø -Ø! -e -e -e GEN -e -e -e -e! -e -e -e -e DAT -i -i -i -i -i -i -i -i LOC -i -i -i -i -i -i -i -i INSTR -em -em -í -í -í -em -em -em Všimněme si, že deklinace soudce se od deklinace muž liší pouze v NOM: e vs. Ø. Deklinace soudce je vymezitelná morfonologicky životná maskulina se sufixem c: /...+c/ OP3: [+ag] Ø / /...+c/ Všimněme si, že stejné pravidlo nám vyřeší i problém s NOM a ACC u typu růže - sem taky patří skupina feminin vymezitelná morfonologicky; pracovnice apod. OP3 [+ag] Ø / /...+c/ & {růže,...} Přehlednější alternativa ( věci ale budou složitější, když se pokusíme zachytit mezitřídní synkretismus): Williams (1994): Strukturované paradigma (realizační teorie) Buňky paradigmatu jsou terminální uzly Vkládání fonologických řetězců (tučně) i do neterminálních uzlů Terminální uzel je realizován nejbližším řetězcem, který mu dominuje Ochuzovací pravidla mají povahu tzv. odkazovacích pravidel Formy realizují stejné rysy Rozdíl oproti naší dosavadní analýze - v modelu Wiliamse nejsou možné určité synkretismy, přestože morfémy sdílí nějaký rys: tak např. NOM a LOC jsou oba [-gov], ale nikdy nemají stejnou formu - obrázek níže to vysvětluje V našem přístupu je to možno zajistit pomocí geometrie rysů Možné empirické rozdíly: geometrie rysů nemůže referovat k negativním hodnotám, v tomto konkrétním případě ji to preferuje: 5

6 +NEUT PÁD -i -C- & {...} -e +STR -STR -Ø +AG -AG -em/-í +AG -AG -GOV +GOV -GOV +GOV NOM ACC GEN INSTR LOC DAT +ANIM mu ž stroj píseň kos t růž e moře soudce kuře NOM -Ø -Ø -Ø -Ø -e -e -e -e ACC -e -Ø -Ø -Ø -e! -e -e -e GEN -e -e -e -e! -e -e -e -e DAT -i -i -i -i -i -i -i -i LOC -i -i -i -i -i -i -i -i INSTR -em -em -í -í -í -em -em -em OP4: [+str, -ag] Ø / -ost & {kost,...} OP5: [+str, +ag, +gov] Ø / -c-[+fem] & {růže...} Třída II žen předseda a NOM -a -a ACC -u -u GEN -y -y DAT -ě -ovi LOC -ě -ovi INSTR -ou -ou Pozorování: -a je omezeno na strukturní pády u II. tř. (NOM), III. tř. (GEN, ACC) (F10) -ou je instrumentál II. tř. (F6) -y je GEN II. tř. (F7) -ovi je DAT a LOC u životných maskulin (F8) -ě je DAT a LOC u II. tř. a pouze LOC u III. tř. (F9) -u je ACC u II. tř., a DAT/LOC III. tř.; má širokou distribuci (F11) Formy pro II. třídu a jejich specifikace: F6 [-str, +gov, +ag] ou / II F7 [+str, -ag] y / II F8 [-str, -ag] ovi / [+anim, +masc] (II) F9 [-str, -ag] ě / II, III F10 [+str] a / II, III 6

7 F11 [] u / II, III Všechny formy až na F8 jsou specifikovány pro kontext třídy -ovi (F8) má jako fakultativní kontext specifikovánu II. tř. jen v závorce, tzn. pokud II. tř. není specifikována, je F8 možno vložit i jinde, což dává formy jako mužovi, soudcovi. Závorka je symbolem pro dvě konkurující si gramatiky Co dostaneme po vložení F6 F11? žen předseda a NOM -a -a ACC -a! -a! GEN -y -y DAT -ě -ovi LOC -ě -ovi INSTR -ou -ou Špatný výsledek dostaneme v ACC, protože -a (F10) je specifikováno pro více rysů než náležité u (F11). Potřebujeme tedy ochuzovací pravidlo(op6), které v kontextu [+gov] vymaže rys [+str]: OP6: [+str] Ø / [+gov]; II Pak ale musíme opravit specifikaci rysů y (F7) tak, že z ní vyjmeme rys [+str] revize specifikace pro F7: [-ag] y / II PÁD -u -a +STR -STR +AG -y -AG -ou +AG -AG -ovi/-ě -GOV +GOV -GOV +GOV NOM ACC GEN INSTR LOC DAT Třída III pán hrad město NOM -Ø -Ø -o ACC -a -Ø -o GEN -a -a (-u) -a DAT -ovi -u -u LOC -ovi -u (ě) -u/-ě INSTR -em -em -em Pozorování: -o je jediná nová koncovka - pro NOM a ACC neuter III. tř. (viz nová forma F12) - žádnou novou formu nebo změnu specifikace rysů již zavedených forem nepotřebujeme Formy pro III. třídu a jejich specifikace: F2 [-str, +gov, +ag] em F12 [+str, +ag] o / [+neu]; III F3 [+str, +ag] Ø 7

8 F8 [-str, -ag] ovi / [+anim, +masc] F9 [-str, -ag] ě / II, III F10 [+str] a / II, III F11 [ ] u / II, III OP1 [+ag] Ø / [anim,+str,+gov]; I, III (tj. gen-acc u životných mask. vyjma typu předseda) Co dostaneme po vložení F2, F3, F8 F12 a aplikaci OP1? pán hrad město NOM -Ø -Ø -o ACC -a -Ø -o GEN -a -a (-u!) -a DAT -ovi (-ě!) -ě! -ě! LOC -ovi (-ě!) -ě! -ě! INSTR -em -em -em OP7: [-ag] Ø / ([+gov]); III Závorka ([+gov]) opět signalizuje, že v češtině existuje dvojí verze kontextu pro OP7 (pravděpodobně i v hlavě jednoho mluvčího). Pokud je pravidlo specifikováno pro kontext [+gov], bude do LOC [-str, -gov, -ag] vložena forma ě (F9) se specifikací [-str, -gov]. Pokud OP7 není specifikováno pro kontext [+gov], pak je rys [-ag] vymazán všude v kontextu II. tř., tedy i v LOC [-str, -gov], a bude vložena jako jediná možná koncovka u (F11). OP8: [+str] Ø / { x: x = +masc, -anim & III} - {les,...} OP8 vymaže rys [+str] u substantiv, která mají v GEN -u, tj. u všech neživotných maskulin s výjimkou uzavřené množiny kořenů les,... { X: X = +MASC, - ANIM & III} - {LES,...} PÁD -u -a +STR -STR -o; -Ø +AG -AG -em +AG -AG -ovi/-ě -GOV +GOV -GOV +GOV NOM ACC GEN INSTR LOC DAT Třída IV stavení NOM -í GEN -í DAT -í ACC -í LOC -í INSTR -ím Formy pro IV. třídu a jejich specifikace: F13 [-str,+gov,+ag] ím /IV 8

9 F14 [ ] í / IV Problém s ochuzovacími pravidly - jejich realita. Pokud předpokládáme, že tato pravidla jsou součástí morfologického systému, měli bychom očekávat chyby při akvizici. Tak např. podle (O1) bychom očekávali, že dítě, než zjistí toto pravidlo, bude produkovat věty typu vidím muž atp. Tento aspekt necháváme prozatím otevřený... Závěr: Při generování singulárových forem si mluvčí češtiny vystačí se 14 morfologickými jednotkami a 8 ochuzovacími pravidly (oproti původním předpokládaným 84 jednotkám). Většina z ochuzovacích pravidel je přitom motivována nezávisle a představují fakta o deklinaci, která je potřeba se naučit. Jmenné koncovky a míra jejich specifikace F1: [- str, +gov, -ag] í / [fem]; I F13: [-str,+gov,+ag] ím / IV F6: [-str, + gov, +ag] ou / II F2: [- str, +gov, -ag] em F12: [+str, +ag] o / [+neu]; III F8: [-str, -ag] ovi / [+anim, +masc] F9: [-str, -ag] ě / II, III F3: [+str, +ag] Ø F4: [+ str] e / I F10: [+str] a / II, III F7: [-ag] y / II F5: [ ] i / I F11: [ ] u / II, III F14: [ ] í / IV Ochuzovací pravidla OP1: [+ag] Ø / [+anim, +str, +gov]; I, III OP2: [+ag] Ø / [+neu]; I OP3: [+ag] Ø / sufix -c- & {růže,...} OP4: [+str, -ag] Ø / -ost & {kost,...} OP5: [+str, +ag, +gov] Ø / -c-[+fem] & {růže...} OP6: [+str] Ø / [+gov]; II OP7: [-ag] Ø / ([+gov]); III OP8: [+str] Ø / { x: x = +masc, - anim & III} - {les,...} Použitá literatura: Alexiadou, A. & G. Müller (2004): Class Features as Probes. Ms. Frankfurt, Lipsko. Bobaljik, J. (2002): Syncretism without paradigms: Remarks on Williams 1981, In: Booij, G. a van Marle, J. (eds.): Yearbook of Morphology 2001, Dordrecht: Kluwer, s Embick, D. & R. Noyer (2004): Distributed Morphology and the Syntax/Morphology Interface. In: Ramchard, G. (ed.): The Oxford Handbook of Linguistic Interfaces. Oxford University Press. 9

10 Halle, M. & A. Marantz (1993): Distributed Morphology and the Pieces of Inflection. In: Hale, K. & Keyser, S. J. (eds.): The View from Building 20, Cambridge, Mass.: MIT Press, s Karlík, P. & M. Nekula ad. (eds.) (1995): Příruční mluvnice češtiny. Praha: NLN. [PMČ] Petr, J. ad. (1986): Mluvnice češtiny II. Praha: Academia. [MČII] 10