Mluvnice současné češtiny

Transkript

1 VáclaV cvrček a kolektiv autorů Mluvnice současné češtiny 1/ Karolinum Jak se PÍše a Jak se MluVÍ

2 Mluvnice současné češtiny 1/ Jak se píše a jak se mluví doc. Mgr. Václav Cvrček, Ph.D. a kolektiv autorů Autoři: doc. Mgr. Václav Cvrček, Ph.D. (vedoucí autorského kolektivu) Ing. Vilém Kodýtek, CSc. PhDr. Marie Kopřivová, Ph.D. Mgr. Dominika Kováříková, M.A. prof. PhDr. Petr Sgall, DrSc. Mgr. Michal Šulc, Ph.D. Mgr. Jan Táborský doc. PhDr. Jan Volín, Ph.D. Mgr. Martina Waclawičová Recenzenti: prof. PhDr. František Čermák, DrSc. PhDr. Josef Šimandl, Ph.D. PhDr. PaedDr. Miloslav Vondráček, Ph.D. Vydala Univerzita Karlova v Praze Nakladatelství Karolinum Redakce Lenka Ščerbaničová Grafická úprava Jan Šerých Sazba DTP Nakladatelství Karolinum Vydání druhé Univerzita Karlova v Praze, 2015 Václav Cvrček (za kolektiv autorů), 2015 ISBN ISBN (online : pdf) Ukázka knihy z internetového knihkupectví

3 Univerzita Karlova v Praze Nakladatelství Karolinum ebooks@karolinum.cz

4 VáclaV cvrček a kolektiv autorů Mluvnice současné češtiny 1/ UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE NAKLADATELSTVÍ KAROLINUm 2015 Jak se PÍše a Jak se MluVÍ

5 obsah Poznámka k druhému vydání 13 Předmluva 15 1 obecné výklady o jazyce (Václav Cvrček) Jazyk jako prostředek komunikace Jazykové roviny a jednotky; jazykovědné disciplíny jazyk v rámci společnosti Jazyk a jazykovědci Jazykový korpus jako zdroj dat 22 2 obecné poučení o češtině (Václav Cvrček) Čeština jako národní jazyk a její variety Mluvená a psaná čeština Definice jazykového standardu a jeho varianty v češtině Spisovná a standardní čeština Standardní a obecná čeština Sozrůzněnost češtiny v závislosti na žánru a stylu 30 3 vývoj češtiny (Dominika Kováříková) Čeština mezi ostatními jazyky. Genetická příbuznost a typologická podobnost Genetické zařazení češtiny Typologické zařazení češtiny Vývoj jazyka Periodizace vývoje češtiny Praslovanština Počáteční fáze vývoje českého jazyka Raná (stará) čeština Čeština 14. století Čeština 15. století Čeština humanistická Barokní čeština Čeština v době národního obrození a v 2. polovině 19. století Čeština 1. poloviny 20. století a čeština současná 42

6 4 fonetika a fonologie (Jan Volín) Vztah mluvené a psané formy jazyka Fonetický popis jazyka a řeči Řečové orgány Akustické vlastnosti řeči a percepce Jednotky zvukového plánu češtiny Hláska, foném, alofon Vymezení pojmů Samohlásky Souhlásky Popis fonologického inventáře pomocí distinktivních rysů Změny na úrovni hlásek při produkci řeči Slabika Mluvní takt Promluvový úsek, promluva Replika, mluvní akt, mluvený text Mluvní styly Řečové poruchy, řečové vady a řečové chyby 79 5 lexikologie (Marie Kopřivová) Vymezení lexikologie a základní pojmy Související disciplíny Slovo Lexém Kolokabilita a kolokace Pojmenování Motivace (motivovanost) Lexikální sémantika Význam Lexikální význam Gramatický význam Metafora Autosémantika Synsémantika Propria Apelativa Abstrakta a konkréta Polysémie Homonymie Základní sémantické vztahy Synonymie Opozitnost Hyperonymie a hyponymie Frazeologie Frazém Typy frazémů Slovní zásoba češtiny Vrstvy slovní zásoby Způsoby obohacování slovní zásoby Současné způsoby obohacování slovní zásoby Statistické aspekty lexikonu. zipfův zákon 99

7 6 tvoření slov (Michal Šulc) Hledisko slovotvorné Tvoření odvozováním Rozšiřování a hromadění přípon Slovotvorné typy Slovotvorné kategorie Tvoření skládáním Tvoření zkracováním Hledisko pojmenovací (onomaziologické) Slovotvorná stavba slova tvar slovního základu, tvar afixu Odvozování předponou Odvozování příponou Skládání Odvozování (derivace) odvozeniny (deriváty) Mění se význam slova nebo slovní druh (mutace nebo transpozice) Odvozování předponou (prefixem) Odvozování příponou (sufixem) Odvozování cirkumfixem (před i za základovým slovem) Odvozování nekoncovým sufixem (uvnitř základového slova) Původní forma se nemění Původní forma se mění odsunutím přípony (desufixace) Význam slova ani jeho druh se nemění, přidává se zpřesňující rys (modifikace) Odvozování předponou (prefixem) Odvozování příponou (sufixem) Odvozování cirkumfixem (před i za základovým slovem) Odvozování nekoncovým sufixem (uvnitř základového slova) Původní forma se nemění Původní forma se mění odsunutím přípony (desufixace) Skládání (kompozice) složeniny (kompozita) Vlastní skládání Smíšený způsob skládání Skládání a odvozování Skládání a zkracování Zvláštní případy skládání Opakování slova (reduplikace) Opakování rytmu (kvazireduplikace) Skládání s písmennou značkou Skládání se zkráceným slovem Skládání pozičně variantní Spřahování (juxtapozice) spřežky (juxtapozita). Nevlastní skládání Dvoučlenná předložková spřežka Jiné než dvoučlenné předložkové spřežky Zkracování zkrácená slova Vlastní zkracování Smíšený způsob zkracování Zkracování a odvozování Zkracování a skládání Zkratky a slova zkratková Zkratky hláskované Zkratky plynule čtené Slova zkratková akronyma Přejaté části slov 149 U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S

8 7 morfologie Úvod do morfologie (Václav Cvrček) Stavba slovního tvaru morfematika Morfém a jeho kombinace morfonologické alternace Slovní druhy Víceslovné ekvivalenty slovních druhů Podstatná jména (substantiva) (Vilém Kodýtek) Obecná charakteristika podstatných jmen Jmenný rod Rod substantiv označujících živé bytosti Jmenný rod versus gender Kolísání rodu substantiva Číslo Pád (casus) Charakteristika jednotlivých pádů Pádový synkretismus Frekvence pádů Určenost a neurčenost substantiv. Determinátory určitosti Typy skloňování (deklinace) Třídění deklinačních paradigmat Přehled vzorů substantiv Frekvenční zastoupení substantiv podle vzorů Vzory substantiv Podstatná jména rodu mužského životného (maskulina animata) Vzor had Vzor muž Vzor táta Vzor soudce Deklinace dalších životných maskulin Podstatná jména rodu mužského neživotného (maskulina inanimata) Vzor list Vzor stroj Vzor cyklus Podstatná jména rodu ženského (feminina) Vzor žena Vzor duše Vzor píseň Vzor kost Další typy skloňování feminin Podstatná jména rodu středního (neutra) vzor stavení vzor město vzor moře vzor kuře Další vzory neuter Skloňování názvů párových orgánů těla v plurálu Vokativ Přídavná jména (adjektiva) (Dominika Kováříková) Obecná charakteristika přídavných jmen Gramatické kategorie přídavných jmen: jmenný rod, číslo, pád; stupňování Druhy skloňování 239 Ukázka knihy z internetového knihkupectví

9 Složené skloňování adjektiv Jmenné skloňování adjektiv Smíšené skloňování adjektiv. přivlastňovací přídavná jména Nesklonná přídavná jména Stupňování (komparace, gradace) Komparativ Superlativ Nepravidelné stupňování Zájmena (pronomina) (Marie Kopřivová) Význam zájmen Dělení zájmen Zájmena osobní Zájmena přivlastňovací Zájmena ukazovací Zájmena tázací Zájmena vztažná Zájmena neurčitá Zájmena záporná Číslovky (numeralia) (Václav Cvrček) Číslovky základní Číslovky řadové Číslovky násobné Číslovky druhové Ostatní výrazy s kvantifikačním významem Slovesa (verba) (Václav Cvrček) Gramatické kategorie sloves Osoba (persona) Číslo (numerus) Způsob (modus) a čas (tempus) Oznamovací způsob (indikativ) Podmiňovací způsob (kondicionál) Rozkazovací způsob (imperativ) Slovesný rod (genus verbi) Vid (aspekt) Tvary sloves: jednoduché a složené, kmeny Tvary sloves: určité a neurčité Časování (konjugace) První třída (-e) 298 vzor nese (čte) 299 vzor bere 301 vzor peče (může) 302 vzor maže (dokáže) 303 vzor umře Druhá třída (-ne /-me) 306 Vzor tiskne 306 Vzor mine 307 Vzor začne (zajme) Třetí třída (-je) 309 Vzor kryje 309 Vzor kupuje 310 U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S

10 Čtvrtá třída (-í) 311 Vzor trpí (myslí) 312 Vzor prosí 313 Vzor sází Pátá třída (-á) 315 Vzor dělá Nepravidelná slovesa (být, chtít, jíst, jít, jet, mít, vědět, vidět; lze) 316 Sloveso být /bejt 316 Sloveso chtít 319 Sloveso jíst 319 Sloveso jít 320 Sloveso jet 321 Sloveso mít 321 Sloveso vědět 322 Sloveso vidět Příslovce (adverbia) (Martina Waclawičová) Zájmenná příslovce Skupiny příslovcí podle významu Příslovce času Příslovce místa Příslovce způsobu Příslovce míry Příčinná příslovce Zařazení příslovcí podle kontextu Adverbia modální a stavová Stupňování příslovcí Zařazení do slovního druhu podle kontextu Předložky (prepozice) (Martina Waclawičová) Předložky podle původu Předložky vlastní Nevlastní a víceslovné předložky Skupiny předložek podle spojitelnosti s pády Předložky pojící se s nominativem Předložky pojící se s genitivem Předložky pojící se s dativem Předložky pojící se s akuzativem Předložky pojící se s lokálem Předložky pojící se s instrumentálem Vokalizace předložek Spojky (konjunkce) (Martina Waclawičová) Struktura spojek Jednočlenné spojky Vícečlenné spojky Souřadicí spojky Slučovací spojky Odporovací spojky Vylučovací spojky Stupňovací spojky Důvodové spojky Důsledkové spojky Podřadicí spojky 345 U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S

11 Obsahové spojky Časové spojky Způsobové spojky Příčinné spojky Srovnávací spojky Částice (partikule) Částice postojové (modální) Faktuální (veritativní) částice Volní (voluntativní) částice Výrazové (expresivní) částice Částice pocitové (emocionální) Částice hodnotící (evaluativní) Částice zesilovací (intenzifikační) Částice členící text Citoslovce (interjekce) Citoslovce faktuální Citoslovce volní (voluntativní) Citoslovce emocionální Citoslovce kontaktová Citoslovce onomatopoická (zvukomalebná, imitativní) uvedení do syntaxe (větná stavba) (Petr Sgall) Úvodní poznámky Základní pojmy závislostní syntaxe Syntaktické jevy netypické Souřadnost a další vztahy Aktuální členění věty nauka o textu a stylu (stylistika) (Jan Táborský) Styl a stylistika Stylový potenciál jazyka (funkční spektrum jazyka) Zákonitosti výběru jazykových prostředků Objektivní stylotvorné faktory Subjektivní stylotvorné faktory Stylová hodnota výrazových prostředků Styly češtiny Styl prostě sdělovací Styl odborný Styl umělecký Styl publicistický psací soustava (pravopis, ortografie) (Václav Cvrček) Psací soustava a jazyk Inventář znaků Principy české psací soustavy Psaní písmene ch a písmen q, w, x Psaní hlásek podléhajících spodobě znělosti (p, b, t, d, s, z apod.) Psaní skupin di, ti, ni; dě, tě, ně Psaní i /í a y /ý Psaní písmene ě (skupiny dě, tě, ně; bě/bje, vě/vje, pě/pje; mě/mně) Psaní písmen ú/ů 386

12 Psaní souhláskových skupin na hranicích slov a částí slov Psaní předložek a předpon s a z Psaní přípon -ší a -čí Psaní přípon -ský, -ství, -stvo a -cký, -ctví, -ctvo Psaní zdvojených hlásek Psaní rozdělovacích značek Vlastnosti, které se projevují v rámci psaného textu Psaní velkých písmen Hranice slov v písmu Rozdělování slov (na konci řádků) Psaní cizích slov Zkratky Tradiční a historický princip (odchylky a nepravidelnosti) Zvládání psací soustavy 401 Seznam zkratek 402 Literatura 404 Rejstřík termínů 408

13 poznámka k druhému vydání Vážené čtenářky, vážení čtenáři, držíte před sebou druhé vydání Mluvnice současné češtiny 1/ Jak se píše a jak se mluví. Po obsahové stránce doznal text mluvnice jen minimum změn. Nejpodstatnější odlišností oproti edici předchozí je inovovaná grafická podoba celé knihy. V důsledku toho došlo ke změně stránkování, což znamená, že čísla stran v prvním a druhém vydání neodkazují k totožným pasážím v textu. V tomto smyslu byl zrevidován rejstřík termínů. Vedle toho bylo provedeno několik spíše drobnějších korekcí v textu samotném (opravy některých formulací). Za autorský kolektiv Václav Cvrček

14 Ukázka knihy z internetového knihkupectví

15 předmluva Rodilí mluvčí svůj jazyk znají a používají ho více či méně efektivně; nemají ale přehled o všech jeho zákoutích a orientují se bezpečně jen v těch sférách, které sami aktivně užívají nebo s nimiž se dostávají dennodenně do styku. V oblastech, v nichž jistotu nemají, sahají proto po poučení do odborných publikací nebo se přímo lingvistů dotazují. Mluvnice, která se vám dostává do ruky, je v tomto směru jiná než ty předchozí. Především se nejedná o normativní příručku. Jejím cílem je popsat jazyk srozumitelnou formou tak, jak se projevuje v promluvách a textech, které nositelé jazyka produkují. Jinými slovy, je založena na průměrném mluveném a psaném úzu. Neaspiruje tedy na příručku, která by vám chtěla určovat, jak se co říká a píše správně nebo spisovně, jak to dělávaly mnohé popisy, ale důsledně registruje varianty, které se v současném jazyku vyskytují, a přikládá jim takovou váhu, jaká jim reálně v úzu náleží. Rozdíl mezi touto mluvnicí a předchozími popisy by se tak dal vyjádřit tím, že tato mluvnice se nesnaží popisovat jazyk, jak by měl vypadat, ale jak skutečně vypadá. Východiskem pro tento postup je praktická úvaha, podle níž se orientace v tak složitém systému, jako je jazyk, získává nejlíp prostřednictvím jeho dobré a nezkreslené znalosti. Mluvnice, jejíž první díl máte před sebou, není nová jen v tom, že neužívá dřívější způsoby hodnocení jazykových prostředků na ose správný špatný (což je vždy v jazyce problematické), ale také ve způsobu zpracování. Materiálovou základnou pro vytváření této příručky byly (vůbec poprvé v historii popisů češtiny) jazykové korpusy, což jsou rozsáhlé a reprezentativní počítačově zpracované soubory jazykových dat, které poskytují široké spektrum informací o tom, jak se dané prostředky užívají (více informací na Je proto na vás, uživatelích této mluvnice, abyste se po seznámení s předkládanými jevy rozhodli pro to, jak svůj konkrétní text budete formulovat, kterým prostředkům dáte přednost, a to vše s nezkresleným povědomím o tom, jaké postavení mají prostředky, které hodláte užít, v reálné komunikaci. Autoři Tato publikace vznikla za podpory Výzkumných záměrů MSM (Český národní korpus a korpusy dalších jazyků) a MSM (Variabilita zvukových prostředků jazyka a řeči: její zdroje a meze z hlediska komunikace).