Somatosenzorický systém (Fyzioterapeutické metodiky 1.roč. NMgr. fyzioterapie) Mgr. Zdeněk Čech

Podobné dokumenty
Senzorická fyziologie

5-6 Somatosenzitivita, viscerosenzitivita, propriocepce a bolest I

Zpracování informace v NS Senzorická fyziologie

Mgr. Dagmar Králová Fyzioterapie, FSpS MU

Řízení svalového tonu Martina Hoskovcová

Vojtova metoda. Diagnostika a terapie

Neurofyziologie a pohybový systém v ontogenezi IV SENZITIVNÍ DRÁHY A JEJICH PORUCHY

Obsah. Předmluva...13

MÍŠNÍ REFLEXY PROPRIOCEPTIVNÍ MÍŠNÍ REFLEXY

Neurorehabilitační péče po CMP

Vlastnosti neuronových sítí. Zdeněk Šteffek 2. ročník 2. LF UK v Praze

Senzitivní systém a bolest. Hana Kalistová Neurologická klinika 1. LF UK, Praha

Nervová soustava je základním regulačním systémem organizmu psa. V organizmu plní základní funkce jako:

7 Somatosenzitivita, viscerosenzitivita, propriocepce a bolest II

Rehabilitace je samozřejmá a nezbytná součást komplexní péče o spinální pacienty. Po chirurgickém řešení je jedinou léčbou, která může pacientovi

Zpracování nociceptivní aference

Kvantitativní testování termického a vibračního prahu. Lenka Mlčáková

ZÁZNAM O DIAGNOSTICE A TERAPII PACIENTA

3 základní kapitoly : Vývojová kineziologie ontogenetický vývoj člověka Diagnostika Terapeutický systém

Druhy smyslového vnímání

Martina Středová SOMATOGNÓZIE A RELAXACE SMĚREM NA VÝCHOD I NA ZÁPAD

SZZK magisterská. - speciální a vývojová kineziologie - léčebná rehabilitace

HYPERALGEZIE Co bychom o ní měli vědět? J Lejčko, ARK, CLB, FN Plzeň

V mediolaterálním směru je mozeček členěn na mediánní, paramediánní a laterální zónu. Každá zóna obsahuje kortex, odpovídající bílou hmotu a jádra.

BOBATH KONCEPT. Techniky proprioceptivní a taktilní stimulace

Výukový materiál. zpracovaný v rámci projektu

Neurologie pro fyzioterapeuty: vstupní přednáška. Jan Roth

BAZÁLNÍ STIMULACE U NOVOROZENCŮ. Miluše Hurtová

Chceme cvičit s dobou. Prim. MUDr. Radmila Dědková Mgr. Petra Novotná RHB oddělení OÚ nemocnice

SOMATICKÁ A VEGETATIVNÍ NERVOVÁ SOUSTAVA

BAZÁLNÍ GANGLIA STRIATUM PALLIDUM

PŘÍLOHY. Seznam příloh. Vyjádření etické komise UK. Vzor informovaného souhlasu. Kožní mechanoreceptory. Somatosenzorická kůra.

Funkční anatomie nervového systému v pediatrii. Fyziologický vývoj dítěte Období dětství, adolescence, dospělosti, stáří, senzorika II

Variace Smyslová soustava

As.MUDr. Martina Hoskovcová Mgr. Ota Gál Rehabilitační oddělení Neurologické kliniky 1.LF UK a VFN v Praze

TRÉNINK DOVEDNOSTÍ LUDĚK BUKAČ TRENÉR ČSLH

LÉČEBNÁ REHABILITACE U DĚTÍ S DĚTSKOU MOZKOVOU OBRNOU V POOPERAČNÍM OBDOBÍ

Terapeutické využití kinesio tapu

BOBATH KONCEPT. aneb. Úvod do filosofie terapie pacientů (nejen) po cévní mozkové příhodě dle manželů Bobathových

Bolest a pohybový systém

Smysly. Biologie dítěte. Zrak Sluch Čich Chuť Hmat

Senzitivní systém Míšní syndromy

10. PŘEDNÁŠKA 27. dubna 2017 Artefakty v EEG Abnormální EEG abnormality základní aktivity paroxysmální abnormality epileptiformní interiktální

NERVOVÉ ŘÍZENÍ MOTORIKY (zpracoval Filip Neuls, Ph.D.)

Fyziologický vývoj mozku v dětském věku

I. MOTORIKA (HYBNOST)

Proprioceptivní neuromuskulární facilitace 1. část. Mgr. Jiřina Holubářová doc. PaedDr. Dagmar Pavlů, CSc.

6. Přílohy. Příloha č. 1: Vyjádření etické komise. Příloha č. 2: Vzor informovaného souhlasu pacienta

6. PŘÍLOHY 6.1 Seznam příloh

Středofrekvenční terapie (SF)

As.MUDr. Martina Hoskovcová Mgr. Ota Gál Rehabilitační oddělení Neurologické kliniky 1.LF UK a VFN v Praze

Spasticita jako projev maladaptivní plasticity CNS po ischemické cévní mozkové příhodě a její ovlivnění botulotoxinem. MUDr.

Parkinsonova nemoc a možnosti fyzioterapie. As.MUDr.Martina Hoskovcová

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

- terapeuticko-ošetovatelský koncept - pojetí hodnocení a terapie ešící problémy jedinc s poruchou FUNKCE POHYBU SVALOVÉHO TONU

Kurz psychologie a sociologie na FSV

Nervová soustava. Funkce: řízení organismu. - Centrální nervová soustava - mozek - mícha - Periferní nervy. Biologie dítěte

receptor dostředivá dráha ústředí v centrální nervové soustavě (CNS)

Funkce míchy a Reflexy

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

Okruh D: Centrální nervová soustava a smysly žlutá

Organismus je řízen dvojím způsobem, hormonálně a nervově. Nervový systém se dělí na centrální a periferní.

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

Elektrofyziologická vyšetření u radikulopatií. Blanka Mičánková Adamová Neurologická klinika FN Brno

Sofistikovaná biomechanická diagnostika lidského pohybu

Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám

CNS. NEUROANATOMIE I. - Struktury centrálního nervového systému

Neuron. Neurofyziologie. Neuroglie. Akční potenciál. Klidový membránový potenciál

motorická část x aktivace při vnímání pohybu jiného subjektu sulcus centralis sensorická část x částečně ovládá svalstvo trupu a končetin

Neurologické vyšetření. Martina Hoskovcová, Jiří Klempíř

Obecná psychologie. Zimní semestr Jiří Lukavský Psychologický ústav AV Praha.

LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 8. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základními pojmy a informacemi o stavbě a funkci nervové soustavy.

Předmět: Biologie Školní rok: 2011/12 Třída: 1.L. Jméno: Jan Grygar Datum: Referát na téma: bolest. Definice bolesti:

Projekci obrazu na sítnici udržují níže uvedené hlavní okulomotorické systémy:

ČÁST TŘETÍ KONTROLNÍ OTÁZKY

Neubauer, K. a kol. NEUROGENNÍ PORUCHY KOMUNIKACE U DOSPĚLÝCH (Praha, Portál, r. vydání 2007).

BOLEST David Kachlík

Korová centra. Anatomie pro antropology III

Sešit pro laboratorní práci z biologie

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

CHŮZE dětský věk. Předmět: Základy fyzioterapie a vyšetřující metody, 1.Bc, ZS PaedDr Zounková Irena, Ph.D.

Receptorové informační vstupy

Problematika ramenního kloubu a ruky u hemiplegie

Neurofyziologie a pohybový systém v ontogenezi V POHYBOVÉ PROGRAMY REFLEXY

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Dopravné - 50,- Kč cesta na penzion POD LESEM. Masáže každý pátek od hod. V jiné dny dle dohody,mimo čtvrtek. OBJEDNÁVKY NA PENZIONU!!!!!

(XXIX.) Vyšetření vzpřímeného postoje

Míšní syndromy. Martina Hoskovcová

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_08_BI1 SVALOVÁ SOUSTAVA

Možnosti ovlivnění poruch chůze u RS. Klára Novotná MS centrum, Neurologická klinika 1.LF UK a VFN v Praze

SOMATOSENZORICKÉ SYSTÉMY

PŘÍLOHY. Seznam příloh

Obecné metody fyzioterapie. Mgr. Lucie Gocalová. Klinika rehabilitace FNM

Možnosti využití systému Lokomat v terapii chůze u pacientů s RS

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

Fyzioterapie pro RVS. David Janoušek

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM CERTIFIKOVANÉHO KURZU

6 Přílohy Seznam příloh

Transkript:

Somatosenzorický systém (Fyzioterapeutické metodiky 1.roč. NMgr. fyzioterapie) Mgr. Zdeněk Čech

Senzomotorická podstata motoriky Zjednodušený model dle Evartse (senzorická aference + motorické programy + spinální okruhy) Fyzioterapie je především o regulaci (modulaci) aference Změny centrálního zpracování aference jsou stejně relevantní

Význam somatosenzorické aference Ovlivňuje výběr motorického programu (atituda ev.+stimulace odheslování programu Čápová) Modifikuje motorický výstup na segmentální úrovni Vědomá složka umožňuje vnímání vlastního těla, jeho interakce s prostředím a rekognici vzájemného kontaktu Významný vztah s nastavením limbického systému

Obvyklé rozdělení typů čití Sémantický vs. nesémantický obsah vjemu? Extrakce nevědomé senzorické informace orientovanou pozorností

Fyziologicky 2 typy somatosenzorů Statické = tonické Vnímání polohy, napětí, kontaktu Goniometrická informace Pomalá adaptace Statestezie Dynamické = fázické Vnímání změny polohy, změny napětí, vibrace Akcelerometrická informace Rychlá adaptace Kinestezie

Komplexita somatosenzorického vnímání Je dána poskládáním mozaiky dílčích vjemů a jejich následnou interpretací Modalitně a submodalitně specifické aferentní moduly až po primární somatosenzorický kortex Somatotopická organizace SSS V asociačních oblastech somatosenzorické kůry dochází k postupné integraci jednoduchých počitků do komplexnějších vjemů (teorie rysových analyzátorů)

Základní funkční vlastnosti 4 typů nízkoprahových mechanosenzorů Receptorová jednotka Adaptace Receptivní pole Hranice Velikost RA I (Meissnerova t.) RA II (Vater-Paciniho t.) SA I (Merkelovy disky) SA II (Ruffiniho t.) rychlá zřetelné malá rychlá nezřetelné velká pomalá zřetelné malá pomalá nezřetelné velká

Kožní nocisenzory Unimodální mechanosenzitivní nocisenzory: Drážděny pouze silnou mechanickou stimulací kůže (ostrý předmět). Terminály aferentních vláken Aβ a Aδ. Percepční pole ze 3 20 úzkých a nesouvislých oblastí. Dva typy těchto vláken: 1. typ: odpovídá prahově na podněty nenocicepční, jejich aktivita se s intenzitou mech.dráždění zvyšuje. 2. typ: aktivován jen skutečně nociceptivním drážděním

Kožní nocisenzory Multimodální nocisenzory: Terminály aferentních vláken Aδ. Odpovídají jak na mechanické, tak na termické nocicepční podněty. Jejich percepční pole (u opic) tvoří 2 nebo 3 oddělené oblasti, z nichž každá měří 2 3 mm2. U člověka je percepční pole těchto vláken rovněž tvořeno několika různými místy. Tyto oblasti jsou nejúčinněji aktivovány popálením.

Kožní nocisenzory Polymodální nocisenzory: Terminály aferentních C vláken. Odpovídají na všechny druhy bolestivých podnětů. Jsou drážděny chemickými látkami, které se uvolňují při poškození tkáně z buněk do extracelulární tekutiny. Zejména bradikinin, serotonin, histamin, H+, K+, acetylcholin, proteolytické enzymy. Nalézáme je i v hlouběji uložených tkáních.

Nocisenzory - obecné vlastnosti senzibilizace - frekvence výboje se zvyšuje, jestliže se podněty opakují zvláštnost všech nocisenzorů -neadaptují Citlivost všech nocisenzorů se mohutně zvyšuje v přítomnosti prostaglandinů a dalších senzitizujících substancí (CGRP, SP, )

Propriocepce Senzory umožňující detekovat vzá-jemnou polohu a pohyby jednotlivých částí těla. Tuto funkci mají tato čidla: 1)Ruffiniformní a Paciniformní tělíska v kloubních pouzdrech a vazech 2)Svalová vřeténka a Golgiho šlachová tělíska 3)Ruffiniformní tělíska uložená v koriu

Svalové vřeténko Dva typy intrafusálních vláken: 1) nuclear bag 2) nuclear chain Oba typy senzitivně inervovány dvěma typy aferentních vláken: 1) Ia s anulospirálním (primárním) zakončením v centrální části vlákna (dynamická senzitivita) 2) II s keříčkovitým (sekundárním) zakončením na rozhraní senzitivní a kontraktilní oblasti (statické, délkové informace)

Svalové vřeténko Nastavitelnost na určitou úroveň dráždivosti - eferentní vliv CNS (γ systém) Vliv sympatiku

Golgiho šlachový orgán Nastaven na vyšší tah než svalová vřeténka. Sledují sílu svalové kontrakce. Informace z těchto senzorů vedena do míchy vláknem typu Ib. Autogenní inhibice svalu. Negativní feedback na homonymní moto-neurony. Ochrana svalu a šlachy proti přepětí.

Kloubní senzory Kloubní pouzdra, ligamenta a zevní okraje menisců obsahují volná zakončení nemyelinizovaných vláken, která jsou aktivována při náhlém natažení těchto struktur. Jsou součástí protektivního reflexu kloubního pouzdra. Některá volná nervová zakončení se aktivují pouze při zánětu kloubu.

Kloubní senzory Opouzdřená nervová zakončení v okolí kloubního pouzdra obsahují : 1) Ruffiniho tělíska (SA II), signalizují napětí/ zřasení pozdra - goniometr 2) Lamelovaná zakončení - reagují na tlak 3) Vater-Pacciniho tělíska (RA II) vibrace a akcelerometrie ON-OFF

Kloubní senzory Pravidlo: opouzdřená zakončení pohyb a poloha v kloubu neopouzdřená ohrožení nebo poškození kloubu

Mechanoreceptory ve fasciích

Senzitivní vlákna periferních nervů

Cílové zóny primárních aferentů zadní míšní roh

Lemniskální systém a anterolaterální systém

Somatosenzorický kortex SI = arey 3a, 3b, 1, 2 SII = horní val sulcus lateralis, granulární insula a retroinsulární kortex Zadní parietální kortex arey 5a, 5b,7a, 7b, 39,40 Sériové hierarchické uspořádání SSS

Integrační proces v asociačních oblastech s.s. kortexu

Tělesné schéma Tělesné schéma je vědomý obraz našeho těla. Vzniká integrací somatosenzorické aference v area 40 zadního parietálního kortexu. Součástí perceptivně-kognitivního chápání těla je i ohodnocení velikostí a vztahů mezi jednotlivými částmi těla.

Stereognostická funkce Schopnost prostorového vnímání kontaktu se zevním prostředím (bez pomoci zraku) ve vztahu k našemu tělesnému schématu. Lokální kontakt je odečítán ze změny v celkovém somatosenzorickém aferentním setu a interpretován skrze vědomí tělesného schématu, popř. může být ještě přiřazen k již známému vjemu uloženému v paměti

Koncept receptivních polí (Mountcastle et al.) Neurony somatosenzorického systému jsou spontánně (tonicky) aktivní. Senzorické stimuly působí pouze modulaci neuronální aktivity na úrovni centrálních jader a mozkové kůry. Jednotlivý neuron lze takto ovlivnit pouze z určité somatické zóny receptivního pole centrálního neuronu.

Receptivní pole: velikost, struktura Velikost receptivního pole je nepřímo úměrně závislá na kortikální reprezentaci dané lokality Od centra receptivního pole k jeho okrajům klesá efektivita stimulu s ohledem na míru ovlivnitelnosti spontánní aktivity příslušného neuronu Jednotlivá receptivní pole se překrývají

Mountcastle et. al. Rozlišení dvou bodů Význam mechanismu laterální inhibice

Změny velikosti receptivních polí Anatomický rozměr receptivního pole vs. funkční rozměr receptivního pole Funkční rozměr receptivního pole je ovlivněn aktuální mírou laterální inhibice velikost receptivních polí se tak průběžně mění Přenos aferentního signálu může být modulován na úrovni všech přepojovacích centrálních jader a kortexu

Laterální inhibice Laterální inhibice není přítomna na úrovni periferních senzorů, ale objevuje se v jádrech zadních provazců a nalézáme ji na všech následných úrovních příslušné aferentní dráhy, takže v mozku populace buněk excitovaných stimulem je také obklopena prstencem inhibice Laterální inhibice vzniká jak v celém senzorickém, tak motorickém systému. Její funkcí je vždy zvýšení kontrastu (tlumení šumu).

Regulace přenosu signálu senzitivními drahami Kontrolní systémy senzitivních drah jsou vytvořeny na všech úrovních CNS Vyšší úrovně kontrolují transmisi signálu na všech úrovních nižších Většina kontrolních systémů může přenos senzitivní informace inhibovat i facilitovat

Zkvalitnění percepce prostřednictvím aktivního pohybu Další centrální regulací schopnou zvýšit kontrast je přímý modulační vliv motorického kortexu na jádra zadních provazců a ncl. ventralis posterolateralis, který zpřesňuje exteroceptivní informace z plochy kůže v okolí kloubu, ve kterém daná část motorického kortexu právě vykonává pohyb.

Somatosenzorická pozornost Somatosenzorický oddíl zadního parietálního kortexu ve spolupráci s motivačními centry v limbickém systému generuje takový vzorec chování, který směřuje pozornost organismu na somatosenzorický podnět působící na povrch těla. CNS zaostří na podnět (mechanismus laterální inhibice)

Somatosenzorická pozornost Výsledný efekt mechanismů somatosenzorické pozornosti je ovlivněn i emočním postojem k příslušnému stimulu. Stimulus s negativním emočním podtextem působí naopak abverzi a,,rozostření senzorické transmise z lokality stimulace

Volní pozornost v somatosenzorickém systému Mechanismy pozornosti umožňují cílené zaměření se na relevantní stimul a jeho přesnější extrakci Jejím obsahem je zvýšený gain relevantní aference a zároveň potlačení irelevantních podnětů Cocktail party effect Vzniká již v SI, ale větší efekty jsou v SII a asociačních oblastech, velmi malý efekt na úrovni thalamu

Inhibition of return Při hledání relevantních informací (příslušného objektu/lokalizace) je důležité i potlačení pozornosti vůči irelevantním datům Je-li nalezen objekt, který je shledán nezajímavým, je na něj při dalším hledání nahlíženo jako na irrelevantní, pozornost je tímto směrem potlačena Toto orientované chování je ve zrakovém, sluchovém, ale i v somatosenzorickém systému a v systému percepce bolesti kontrolováno skrze colliculus superior

Anticipace podnětu a pozornost Při anticipaci podnětu z určité lokality je potlačeno vnímání ostatních lokalit Např. při očekávaném stimulu na špičku prstu ještě před jeho aplikací dochází k poklesu perfuze (PET) v oblastech SI reprezentujících obličej.

Ovlivnění vnímání doteku zrakovou informací Orientovaný pohled na určitou tělesnou lokalitu facilituje percepci doteku z této lokality Tato facilitace funguje i při nemožnosti získání zrakové informace (absolutní temnota) a není závislá na změně propriocepce, ke které dochází při změně polohy hlavy apod.

Pozornost = synchronizace aktivity Zvýšení relevantního signálu + generalizovaná suprese aktivity, která tvoří pozadí = extrakce relevantních dat Např. neurony SII pro relevantní stimul synchronizují výboje, zatímco okolní SII neurony výboje desynchronizují Poruchy pozornosti jako ADHD sy.= poruchy sychronizace neuronální aktivity

Synchronizace neuronální aktivity Změny v synchronizaci, které mohou vést ke změnám v účinnosti synapsí, mohou být základem pozornostního výběru (attentional selection) v somatosenzorickém systému (Steinmetz et al.)

K čemu je to dobré ve fyzioterapii? Odvedení pozornosti od bolestivého podnětu vč. jeho tlumení neurofyziologickými mechanismy Selektivní somatosenzorická pozornost velmi silně ovlivňuje kortikální plasticitu Selektivní somatosenzorická pozornost vytváří dlouhotrvající změny v kortikální reprezentaci

Neuroplastické změny v SS kortexu Opakovaný a selektivní senzorický input z určité tělesné oblasti modulovaný somatosenzorickou pozorností vede k dlouhodobým neuroplastickým změnám v SI a k reorganizaci senzorických kortikálních map Např. somatotopické mapy ruky u hudebníků nebo osob čtoucích Brailovo písmo se významně liší od normálu

Neuroplastické změny v SS kortexu Tytéž mechanismy a faktory, které vedou k neuroplastickým změnám v somatosenzorické kůře v případě mechanoceptivních podnětů se uplatňují i v systému percepce bolesti a představují zásadní mechanismus při vzniku chronické bolesti

Neuroplastické změny v SS kortexu U chronické bolesti již může chybět nociceptivní aference z periferie. Neuroplastické změny persistují. Cíleným ovlivňováním mechanosenzorických funkcí somatosenzorického kortexu lze tyto změněné kortikální mapy ovlivnit směrem k fyziologii

Prostředky fyzioterapie Taktilní kontakt a pasivní pohyby (za přítomnosti vědomí) Aktivní pomalé a procítěné cvičení s maximální snahou o uvědomění Edukace pacienta o podstatě problému a jeho vtažení do aktivní spolupráce Omezení rozptýlení pozornosti mimo řešení zdravotního problému lázně, lůžková RHB Jiné

Závěry S výjimkou pacientů s centrální lézí, kde při porušení inhibičních mechanismů dochází k deliberaci kožněmotorických reflexů, nelze terapeuticky využívanou stimulaci kůže vnímat odděleně a považovat ji za jednoduchý exteroceptivní stimulus. Tam, kde je přítomna somatognostická funkce, ovlivňuje kožní stimulace skrze mechanismy somatosenzorické pozornosti vnímání tělesného schématu s určitou mírou akcentace na lokalitu, kam je terapie směrována.

Závěry Fyzioterapie má celou řadu prostředků, jak měnit centrální reprezentaci somatické aference Tím může měnit kvalitu somatognozie schopnost adekvátně regulovat motorickou aktivitu lépe kompenzovat periferní léze Fyzioterapie může ovlivnit i chronickou bolest

Vývoj prostorové diskriminace

Vývoj prostorové diskriminace Ve fyziologickém vývoji prostorové diskriminace lze vidět období, kdy jednotlivé subsystémy somatosenzorického systému v průběhu morfofunkčního zrání CNS začínají dozrávat nejprve relativně odděleně a později jsou postupně integrovány. Jejich integrací a následnou interpretací vzniká funkce prostorové diskriminace. Vnější obraz zrání těchto systémů a jejich funkcí se odráží v motorických projevech individua.

Exterocepce v ontogenezi První motorické reakce na podráž-dění kůže jsou u lidského ebrya popsány již ve věku 7,5 týdne (Hooker et Humpfrey). Caudaly expanding total pattern reflexes Celý vzor má nejprve abverzivní charakter, který se později mění na adverzivní.

Exterocepce v ontogenezi Rozsah celkového reflexního vzoru se s vývojem šíří ve směru kraniokaudálním a proximodistálním. Izolované reflexní projevy orofaciální oblasti se objevují později v 9,5 týdne, izolované reflexní odpovědi na stimulaci dlaní a plant vidíme současně v 10,5 týdne. Ve stejném období reflexogenně dozrává i oblast anogenitální.

Exterocepce v ontogenezi Zráním vyšších etáží CNS jsou postupně inhibovány. Zejména je omezován rozsah total pattern, a tak déle přetrvávají reflexy více či méně lokalizované, takže perinatálně je vidíme již v podobě známých kožně motorických reflexů, které mají své projevy relativně izolované v závislosti na stimulované lokalitě.

Exterocepce v ontogenezi Vyhasínání kožně motorických relflexů probíhá v prvním roce života, přičemž jednotlivé lokality vyhasínají v určité zákonité časové posloupnosti. Vyhasínání reflexu je vázáno na uzrávání stereognostické funkce v příslušné lokalitě.

Propriocepce v ontogenezi Za počátky vývoje propriocepce můžeme považovat období objevení se svalového tonu a hlubokých šlachových reflexů. Studie u 42 předčasně narozených dětí, u kterých se později nevyvinula ICP. Sledován tonus, hluboké šlachové reflexy, primitivní reflexy a patologické reflexy. (Allen a Capute 1990)

Propriocepce v ontogenezi Flexorový tonus dolních končetin je poprvé detekovatelný v 29 týdnech postmenstruálního věku při popliteálním úhlu a při heel to ear manévru. Maturace tonu, hlubokých šlachových reflexů, primitivních reflexů (, ale i patologických reflexů tam, kde se později vyvinula ICP) má stejné sekvenční pořadí s dobře definovaným vzorem kaudocephalickým (od dolních končetin k horním) a centripetálním (distoproximálním).

Propriocepce v ontogenezi Trupový tonus se ve ventrálním závěsu objevil až těsně k období termínu (36-40 t.). Více než polovina dětí hodnocených v době termínu při trakční zkoušce neudržela hlavičku.

Primitivní reflexy (dle Vojtovy vývojové diagnostiky) Dvě skupiny reflexů: 1) vzpěrná reakce HK i DK, chůzový automatismus, zkřížený extenční reflex, reflex suprapubický, reflex Babkinův a reflex patní 2) reflex hledací, reflex sací, Galant, úchopový reflex ruky a nohy

Vyhasínání primitivních reflexů První skupina reflexů vyhasíná shodně v období 4-6 týdnů. Mají extenční charakter odpovědi. 4 6 týden je obdobím nástupu dominance suprakmenové úrovně řízení, která je zodpovědná za interpretaci propriocepce. Nástup koaktivace. První trimenon je tak počátkem vývoje ereismatické motoriky v sagitálním směru.

Vyhasínání kožních reflexů, nástup stereognozie a segmentálně izolovaných pohybů Provázanost jevů: zavzetí tělesné lokality do tělesného schématu spolu s nástupem stereognozie, mizení kožně-motorického reflexu, nástup segmentálně izolovaných pohybů. Jednotlivé lokality se do tělesného schématu dostávají postupně s jasně definovanou posloupností.

Axiální a kořenová vlna Mizení šíjního reflexu s uzráním stereognozie v oblasti šíje a nástupem segmentálního pohybu hlavy (do 3. měsíce) mizení Galantova reflexu s uzráním stereognozie v příslušné oblasti paravertebrálně (od Th1 po L1) a nástupem rotačního pohybu páteře až po ThL přechod (4. 5. měsíc) mizení lumbálního reflexu s uzráním stereognozie v lumbální oblasti (paravertebrálně od L1 po L5) stejně jako vymizení vzdálenější odezvy břišních reflexů (tj. lateroflexe se změnou polohy DK) a nástupem aktivních pohybů v lumbální oblasti spojených s počátky lokomoce (po 6. měsíci) mizení úchopového reflexu nohy s uzráváním stereognozie na plantě a nástupem opěrné funkce a segmentálního pohybu nohy s počátky vertikalizace (9. - 10. měsíc).

Akrální a orofaciální vlna Mizení hledacího a sacího reflexu s uzráváním stereognozie v oblasti úst a nástupem fázického sání, sociálního úsměvu a řetězení hlásek jakožto vývojového řečového projevu (3. měsíc) mizení úchopového reflexu ruky s uzráváním stereognozie na dlani (3. 5. měsíc) a nástupem aktivního úchopu nejprve v poloze na zádech (3,5 měsíce), poté i v poloze na bříšku (4,5 měsíce). Později pak dochází k uzrávání stereognozie na dorzu ruky (5. 7. měsíc) se zkvalitňováním úchopu (pinzetový) (7,5 měsíce).

Doporučená literatura Kandel, E.R., Schwartz, J.H.: Principlesofneuralscience. Elsevier, Oxford, 1985. Fitzgerald, M.J.T, Folan-Curran, J.: Clinicalneuroanatomyandrelatedneuroscience. W.B.Saunder, Philadelphia, 2002. Králíček, P.: Úvod do speciální neurofyziologie. Karolinum, Praha, 1995.