Buňka VI. Meiosa. Apoptosa. Vesikulární transport. Ústav histologie a embryologie 1. LF UK



Podobné dokumenty
Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

CYTOLOGIE 3. týden. Jádro a jeho komponenty Buněčný cyklus, mitosa, meiosa. Ústav histologie a embryologie

Fyziologie AUTOFAGIE. MUDr. JAN VARADY KARIM FNO

Cytologie. Přednáška 2010

VÝVOJ POHLAVNÍCH BUNĚK OOGENESE A SPERMATOGENESE OPLOZENÍ, RÝHOVÁNÍ, VÝVOJ BLASTOCYSTY

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce

Cytologie I, stavba buňky

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

Základy buněčné biologie

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Inovace studia molekulární. a buněčné biologie

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

Obr.1.Předpokládané varianty místa vzniku tukové kapky (TAG nebo ChE)

BUNĚČNÝ CYKLUS. OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky. Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

Schéma rostlinné buňky

Přehled tkání. Pojivová tkáň, složky pojivové tkáně, mezibuněčná hmota

Regulace glykémie. Jana Mačáková

KREVNÍ ELEMENTY, PLAZMA. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

Buněčné dělení ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU

Modul IB. Histochemie. CBO Odd. histologie a embryologie. MUDr. Martin Špaček

Svalová tkáň, kontraktilní aparát, mechanismus kontrakce

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE

TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/

8 cyklinů (A, B, C, D, E, F, G a H) - v jednotlivých fázích buněčného cyklu jsou přítomny určité typy cyklinů

Specializace buněčných povrchů Spojení buněk Molekulární koncepce biologického motoru

Části postižených tkání či orgánů / záněty, benigní či

Apoptóza Onkogeny. Srbová Martina

Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

vysoká schopnost regenerace (ze zachovalých buněk)

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

Organizace buňky Cytoplasmatická membrána a specializace buněčného povrchu

Základy histologie. prof. MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc. Recenzovaly: doc. MUDr. Jitka Kočová, CSc. doc. RNDr. Viera Pospíšilová, CSc.

Biologie 11, 2014/2015, Ivan Literák BUNĚČNÝ CYKLUS A JEHO REGULACE

Biologie 12, 2017/2018, Ivo Papoušek, Ivan Literák BUNĚČNÝ CYKLUS A JEHO REGULACE

1/II. Cvičení 2: ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA, PROTOZOA Jméno: TVAR BUNĚK NERVOVÁ BUŇKA

- pokrývá tělo, odděluje vnitřní prostředí organismu od vnějšího prostředí - dospělý člověk 1,6 1,8 m 2

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Ženský pohlavní systém

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen :07

Karyokineze. Amitóza. Mitóza. Meióza. Dělení jádra. Předchází dělení buňky Dochází k rozdělení genetické informace u mateřské buňky.

Stárnutí organismu Fyziologické hodnoty odchylky během stárnutí

(Vývojová biologie) Embryologie. Jiří Pacherník

Krev, složení krve, formované krevní elementy

AMPK AMP) Tomáš Kuc era. Ústav lékar ské chemie a klinické biochemie 2. lékar ská fakulta, Univerzita Karlova v Praze

Téma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK

KREV. SLOŽENÍ A FUNKCE PERIFERNÍ KRVE Krevní plasma, homeostasa, nárazníkové systémy, regulační mechanismy Charakteristika krevních elementů


HEMOPOESA. Periody krvetvorby, kmenové a progenitorové buňky; regulace hemopoesy. Ústav histologie a embryologie

Krev hem, hema sanquis

DUM č. 1 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Epitely jako bariery 142

KŮŽE SILNÉHO TYPU KŮŽE S VLASY AXILLA NEHET MLÉČNÁŽLÁZA

Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

Morfologie krvinek 607

Renaissance Triple Set. Formula 3 KOMPLEX S ANTIOXIDANTY PRODLUŽTE SI MLÁDÍ!

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

Neurulace. Vývoj ektodermu.

Komplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK

Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy. Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

KŮŽE A JEJÍ DETOXIKACE

Nespecifické složky buněčné imunity. M.Průcha

Úvod do preklinické medicíny NORMÁLNÍ FYZIOLOGIE. Jan Mareš a kol.

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě

Stavba buněk, organely, buněčné typy BST2

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno

EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY

Buňka V. Jádro. Buněčný cyklus a buněčné dělení (mitosa). Ústav histologie a embryologie 1. LF UK

OBRANA ORGANISMU základní mechanismy LYMFATICKÉ ORGÁNY stavba a funkce

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

MUDr Zdeněk Pospíšil

Úvod do mikrobiologie

Kosmetika a kosmetologie Přednáška 3 Kůže jako předmět kosmetické péče I

VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ

Přehled regresivních změn

Výuka histologie pro studenty fyzioterapie, optometrie a ortoptiky

METABOLISMUS SACHARIDŮ

Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

Transkript:

Buňka VI Meiosa. Apoptosa. Vesikulární transport. Ústav histologie a embryologie 1. LF UK Autor: doc. MUDr. Tomáš Kučera, Ph.D. Předmět: Obecná histologie a obecná embryologie, kód B02241 Datum: 17.10.2013

Meiosa leptoten zygoten pachyten diploten diakinese metafáze I anafáze I telofáze I Lullmann-Rauch: Histologie

Porovnání meiosy při i mužsk ské a ženské gametogenesi From T.W.Sadler: Langman s medical embryology, 11th ed., 2010

BUNĚČNÁ SMRT APOPTOSA A NEKROSA Proces apoptosy jako programovaná smrt buňky má jako výsledek drobné fragmenty v membránovém obalu (apoptotická tělíska). Proto nevyvolává masivní odpověď obranného systému organismu a stačí je zpravidla fagocytovat makrofágy v místě. Typickým morfologickým znakem je kondenzace chromatinu při jaderném obalu jako výrazný prstenec heterochromatinu. Typickým průvodním znakem je fragmentace jaderné DNA. Proces nekrosy je provázen rozsáhlejším poškozením cytoplasmatické membrány, což vede k vylití cytoplasmy. Ta se stává zdrojem antigenů a vyvolává zánětlivou reakci organismu. Významným morfologickým projevem je invaze buněk zánětlivého infiltrátu (makrofágy, neutrofilní leukocyty). Následuje masivní aktivace imunitního systému, jejímž morfologickým projevem je mobilizace buněk lymfatické řady (především B- a T-lymfocytů). Ross, Pawlina: Histology, 2005

APOPTOSA V cytoplazmě je aktivován systém kaspáz enzymů, které iniciují proteolýzu. Startovacím impulzem mohou být: a) poškození zářením, toxiny nebo volnými radikály b) přijetí signálů na receptorech smrti např. TNF, TGF-beta (růst, diferenciace i apoptosa); c) nedostatečný přísun faktorů přežití (růstové faktory EGF, FGF, TGF alfa, aj.) Lullmann-Rauch: Histologie, 2006

TVORBA SEKRETU A JEHO VYLUČOVÁNÍ EXOCYTOSA Ross, Pawlina: Histology, 2005

MATERIÁLU Z OKOLÍ BUŇKY: ENDOCYTOSA INTERNALIZACE PINOCYTOSA bez výrazné změny povrchu buňky MAKROPINOCYTOSA příjimání velkých objemů tekutin FAGOCYTOSA aktivně se tvoří výběžky buňky, které obklopí částici (např. bakterii) a po splynutí membrán vzniká fagosom Na trávení vstřebaného materiálu podílejí lysosomy Vznikají endolysosomy nebo fagolysosomy

ENDOCYTOSA clathrin dependentní caveolae clathrin a caveolin non-dependentní endocytosa

CLATHRIN-DEPENDENTNÍ ENDOCYTOSA

CLATHRIN-DEPENDENTNÍ ENDOCYTOSA 111 nm Sigismund et al. PNAS February 22, 2005 vol. 102 no. 8 2761

FAGOCYTOSA INTERNALIZACE KORPUSKULÁRNÍHO MATERIÁLU Stevens, Lowe: Human Histology, 1996

CAVEOLAE - jamky v průměru cca 70nm - hojně v endothelu, tukový buňkách, buňkách hladkého svalu - kromě endocytosy význam pro signalisaci, cesta vstupu virů Henley et al.

TRANSCYTOSA 4. Exocytosou vyloučené siga (sekreční) s částí receptoru lysosom pozdní endosom 3. transport přes formu časného endosomu 2. pohlcení navázaných IgA clathrinem zprostředkovanou endocytosou IgA receptory pro IgA 1. navázání IgA

BUNĚČNÉ INKLUSE Produkty metabolismu a depozita různého původu sloužící jako rezervní látky Glykogen - hepatocyty, kardiomyocyty (PAS reakce s kontrolním testem, Bestův karmín) Lipidy - adipocyty, buňky produkující steroidy, buňky mazových žláz (barvivy rozpustnými v tucích - olejová červeň, sudanová řada) Proteiny - Reinkeho krystaly v Leydigových buňkách Pigmenty barevné látky a) exogenní - prach, uhlíkaté částice (alveolární makrofágy) - lipochromy (karotenoidy - žlutá barva tukové tkáně) b) endogenní - hematogenní - hemosiderin (železo obsahující hnědavý pigment) -ferritin(proteinový komplex obsahující Fe) - melanin - melanosomy, melanocyty (hnědočerný pigment), pigmentový epithel sítnice - lipofuscin (žlutohnědý pigment - pig. z opotřebování) vzniká ze sekundárních lysosomů - reziduální tělíska - lutein (žluté tělísko)

PROTEINOVÁ INKLUSE parakrystalické uspořádání proteinu (žlutá šipka) intermediární filamenta jádro mitochondrie Elektronogram J.Martínek

MELANOCYT (pokožka) výběžky (V), tělo (T), melanin (šipky) V V T V Elektronogram J. Martínek

WK Ovalle, PC Nahirney, Netter s Essential Histology, 2008

LIPOFUSCIN (pigment z opotřebování) terciární lysosomy (L); intermediární filamenta (šipka) L Elektronogram J. Martínek

BUNĚČNÉ INKLUSE - střádání metabolitů nebo depozit různých látek GLYKOGEN (hepatocyty, kardiomyocyty); průkaz PAS reakcí s kontrolou PROTEINY Reinkeho krystaly V Leydigových Buňkách; elektronogram Mikrofotografie: Sbírka ÚHIEM LIPIDY (adipocyty, buňky produkující steroidní hormony, mazové žlázy; barviva na tuk

PIGMENTY - barevné látky Prachové částice (alvelární makrofágy) Melanin -hnědý pigment (pigmentový epithel sítnice); melanocyt Lipofuscin - hnědožlutý pigment (spinální ganglion); ze sekundárních lysosomů - depozita částečně ztráveného materiálu Mikrofotografie: Sbírka ÚHIEM

Hemosiderin - makrofágy lipidové kapénky -játra (olejová červeň) Mikrofotografie Z. Jirsová Mikrofotografie: Sbírka ÚHIEM

LEYDIGOVA BUŇKA - lipidové kapénky (L); mitochondrie s tubulárními kristami (M) L M Elektronogram - Z. Jirsová