Obecná psychologie Kurz pro zájemce o psychologii 14/4/2018 motivace a vůle
Motivace Proč chcete studovat psychologii? Sepište seznam svých motivů
Motivace základní pojmy termín motivace z latinského moveo hýbám; přeneseně tedy vyjadřuje hybné síly chování, jeho činitele motivace - tendence být aktivní výběrovým a organizovaným způsobem (proces) motivy - relativně přetrvávající determinanty chování; hypotetické dispozice procesu motivace
Motivace základní pojmy Instinkt vrozené, stereotypní, zkoordinované chování Pud vnitřní charakteristika vyjadřující dynamickou komponentu chování (puzení) Potřeba - stav nějakého nedostatku organizmu, narušení homeostázy vyznačují se prožíváním nedostatku nebo nadbytku podnětů, žádoucností či tendencí k provedení určité akce mají povahu psych. sil směřující k vnějším cílům
Motivace základní motivy, které nejsou získané učením a které mají lidé společné se zvířaty motivy mající vztah k potřebám přežití organizmu jako je hlad a žízeň motivy mající vztah k biologicky zakotveným sociálním potřebám sexuální a mateřské chování třetí skupina zahrnuje motivy mající společný základ zvědavost
Klasifikace motivů K.B.Madsen - motivy: primární (vrozené, biogenní) sekundární (získané, psychogenní) emocionální
Klasifikace motivů 10 primárních: hladu, žízně, sexuální, mateřský, teplotní, vyhýbání se bolesti, exkreční, dostatečného zásobení kyslíkem, odpočinku a aktivity. 4 sekundární: sociálního kontaktu, úspěšného výkonu, moci a vlastnictví 2 emocionální: zachování bezpečí, vztek
Teorie motivace základním problémem motivace je výklad její dynamiky Madsen ve své knize (Teorie motivace) rozeznává 4 druhy modelů (či výkladových hypotéz) 1. Homeostatické hypotézy 2. Pobídkové hypotézy 3. Poznávací hypotézy 4. Humanistické hypotézy
Teorie motivace Homeostatické hypotézy vychází z biologických teorií příkladem je Cannonova teorie: Podle něj je vznik potřeby důsledkem narušení rovnováhy organismu. Z potřeby vzniká puzení a dochází k uspokojení potřeby skrze motivované chování. Uspokojení se v těchto teoriích nazývá znovunastolením homeostázy.
Teorie motivace Pobídkové hypotézy motivované chování je odpovědí organismu na zevní podněty, motivační činitelé. takovou teorií je například Atkinsonova teorie motivace (Ts=Ms.Es.Is) Ts - celková úroveň motivovanosti (tendence) k určité činnosti v daném okamžiku Ms - intenzita vzbuzeného motivu Es - subjektivní pravděpodobnost (očekávání), že bude dosaženo požadovaného cíle Is - pobídková hodnota dosažení sledovaného cíle
Teorie motivace Poznávací hypotézy podle nich mají poznávací procesy motivační potenciál vlastnosti motivace jsou potřebami a pobídkami z vnějšku jen spoluurčovány
Teorie motivace Humanistické hypotézy existují, kromě jiných druhů, specificky lidské motivace, například Allportova potřeba funkční autonomie nebo Maslowova růstová motivace humanistické hypotézy vychází z vnějších zdrojů chování (cíl chování leží v blízkém sociálním okolí jedince)
Klasifikace potřeb Abraham Maslow nejsilnější potřeba určuje chování v daném okamžiku fyziologické potřeby jsou silnější než vyšší potřeby (podle vývojového pořadí)
Hierarchie potřeb Fyziologické potřeby (jídlo, pití, vzduch ) Potřeba bezpečí Potřeba někam náležet/ potřeba lásky Potřeba úcty a uznání Kognitivní potřeby (vědění) Estetické potřeby (krásy) Potřeba sebeaktualizace (seberealizace, naplnění smyslu)
Hierarchie potřeb
Námitky vůči hierarchii potřeb Existují výjimky (viz V.E.Frankl) Potřeby jsou často plněny jen částečně Chování bývá motivováno více potřebami
Frustrace prožitek neuspokojení, který se dostavuje při nedosažení cíle. překážkou na cestě za uspokojením může být vnější i vnitřní příčina, pasivní i aktivní element aktivním typem vnější překážky je většinou někdo druhý - vzniká konflikt
Frustrace překročí-li frustrace určitou mez, dostavuje se stres frustrační tolerance je míra frustrace, kterou člověk snese aniž by byla poškozena jeho psychická přizpůsobivost
Frustrace Existuje několik strategií využitelných jako reakce na frustraci: emoční vzrušení - většinou mobilizující napětí únik - vzdálení se od cíle i překážky, obranné zkreslení (kyselé hrozny), fantazijní uspokojení ustrnutí - reakce na velmi silnou frustraci, často je doprovázené silnou emocí. Projevuje se stereotypií (stále opakované pokusy o dosažení cíle), regresí (primitivizace chování), netečnost (naučená bezmocnost)
Frustrace přizpůsobení se překážce - frustrace nesmí být příliš silná, nutná je přítomnost naděje. Může mít podobu náhradní cesty k cíli, případně náhradního cíle útok či agrese - jeden ze základních druhů reakce. podle Dollarda a Millera je agrese vždy reakcí na frustraci
Výkonová motivace aspirační úroveň - souhrn s každým výkonem se přesunujících, hned méně jistých, hned přesnějších očekávání, stanovení cílů nebo požadavků ve vztahu k vlastnímu budoucímu výkonu (Lewin)
Výkonová motivace jiná definice - úroveň budoucího výkonu ve známém úkolu, kterou se jedinec obeznámený s úrovní svého předchozího výkonu, rozhodne dosáhnout (Frank)
Cílová diskrepance = rozdíl mezi předchozím výkonem a po něm následujícím vyjádřením předpokladem následného výkonu Výkonová diskrepance = rozdíl mezi předpokladem výkonu a jeho úrovní
Výkonová motivace Lewin vyvozuje stanovení vlastních aspirací ze dvou druhů motivace z touhy po úspěchu ze snahy vyhnout se neúspěchu. stejné závěry R. Gouldová a S.K.Escalonová dva typy osob: jedinci snažící se o dosažení úspěchu jedinci snažící se vyhnout neúspěchu
Výkonová motivace zážitek úspěchu či neúspěchu je však ovlivňován řadou činitelů, například lehkostí či obtížností úkolu je-li úkol příliš lehký, není jeho splnění provázeno dostatečně silným pocitem úspěchu je-li příliš těžký, není jeho nesplnění doprovázeno dostatečně silným pocitem neúspěchu
Výkonová motivace dalším z činitelů je atribuce atribuční model (Weiner) přisuzování příčiny úspěchu nebo selhání: internalistická, vnitřní (dispozice) vs externalistická, vnější (situace) stálá vs. proměnlivá
Výkonová motivace Příklad: výsledek u přijímací zkoušky vnitřní vnější stálá schopnosti obtížnost testu proměnlivá úsilí při přípravě štěstí
Jak odměny ovlivňují motivaci? Máma: Dám Ti 10 Kč za každou jedničku Kontrolující odměna Dítě: Dokud bude platit, budu se pilně učit. Máma: Máš poslední týden dobré známky; pojďme to oslavit do cukrárny! Extrinstická, vnější motivace Informativní odměna Dítě: Je to prima dobře se učit. Intrisická, vnitřní motivace
Vztah výkonu a aktivace Yerkes-Dodsonův zákon v obtížných úkolech dosahujeme lepších výkonů při nižší úrovni aktivace ve snadných úkolech je tomu naopak Úroveň výkonu Obtížné úkoly Snadné úkoly aktivace
VŮLE psychologicky obtížně uchopitelný pojem, rozpracováno zvláště filozofií J.C.Eccles fenomén vůle nelze vysvětlit neurofyziologickými mechanismy a postuluje vůli jako aspekt duchovního činitele lidského jednání (uznává řadu nejasností)
VŮLE v psychologii znamená pojem vůle proces tzv. volní regulace jednání (volní akt) komplex vlastností osobnosti vyznačující se způsobilostí sebekontrolu v nejširším smyslu (tzv. volní vlastnosti osobnosti)
VŮLE význačným znakem vůle je, že vědomým úsilím mobilizuje energii, transformuje fyziologickou energii v kinetickou (K. Mierke) kontroluje popudy a afekty volní akt se vyznačuje zážitkem já ( já chci )
VŮLE podstatnými znaky volního aktu jsou: vědomí vlastního rozhodnutí aktivní akce, tedy nikoliv reakce, nýbrž operace vědomí cíle, resp. i prostředků k jeho dosažení
Srovnání impulzivního a volního jednání
VŮLE jako vlastnost osobnosti osobnost jedince charakterizují také tzv. volní vlastnosti (rozhodnost, vytrvalost, rozvážnost, sebeovládání atd.) obecně vyjadřují schopnost sebekontroly, která se projevuje v potlačování nežádoucích tendencí v úsilí při překonávání překážek při dosahování časově vzdálených cílů i při jejich vytyčování (aspirace)