b) Motivace v psychologii - sledujeme jevy, které nejsou podmíněné pouze fyziologicky jsou založené na komplexnějších procesech

Transkript

1 Teorie motivace Dalibor Kučera Motivace = proces usměrňování, udržování a energetizace chování motiv = pohnutka, příčina mnoho typů motivů: - vnitřní (vlastní iniciativa) x vnější (vycházející z okolí) př. Sám se dojdu vyčůrat, učitelka mi řekne, abych se šel vyčůrat - cyklické (příjem potravy) x necyklické (vycházející z momentální situace) - primární (vrozené, tělesné) x sekundární (naučené, závislé na prostředí) a) Fyziologické motivy jedná se o vrozené mechanismy udržující stabilní vnitřní prostředí (homeostázu) a uspokojující zákl. biologické potřeby jedince Zejména regulace: - tepelná - r. tekutin - příjmu potravy - sexuální pud (sexualita je však komplexnější jev) b) Motivace v psychologii - sledujeme jevy, které nejsou podmíněné pouze fyziologicky jsou založené na komplexnějších procesech Základní teorie: fyziologické evoluční-etologické-sociobiologické psychologické 1. Fyziologické teorie teorie udržování homeostázy teorie optimální úrovně aktivace (nabuzení) 2. Evoluční teorie přežití a reprodukce rozdílné maskulinní a femininní motivy 3. Psychologické teorie se snaží vysvětlit motivaci z hlediska psychických procesů teorie byly nejprve humanistické, např. hierarchické - pyramida potřeb později se začaly rozdělovat na teorie implicitních a explicitních motivů

2 Implicitní motivy obecné vzorce chování (usilování) utvářené především v raném dětství (emoční zkušeností), vnitřní nastavení osobnosti (související s obecnou energetizací), které je nedostupné sebereflexi někteří autoři je označují přímo za emoce, jiní je považují za součást sebepojetí velká trojka motivů - Big 3: - výkonový motiv - motiv afiliace a intimity - motiv moci 1) Výkon přiblížení se pozitivnímu naděje na úspěch vs. vyhýbání se negativnímu obava z neúspěchu - objevuje se také fenomén vyhýbání se úspěchu (např. kvůli obavám z přijetí zodpovědnosti) 2) Afiliace naděje na přijetí vs. strach z odmítnutí - souvislost s vyšší hladinou dopaminu (příjemné pocity) a krevního cukru 3) Moc naděje na získání moci vs. strach ze ztráty moci - spojeno s vyšší hladinou adrenalinu a testosteronu (neg. jevy např.: zvýšení krevního tlaku či útlum imunitního systému) Explicitní motivy konzistentní vzorce cílově orientovaných aktivit, považované za výsledek kognitivního zpracování (personalizace implicitních motivů), příp. za zcela nezávislé motivy směřující ke konkrétnímu popsatelnému cíli - Klengerova teorie aktuálních zájmů - Teorie Emmonse a Littlea o Osobní usilování (usilování typické pro danou osobnost) a osobní projekty (provázaná sekvence jednání zaměřená na dosažení osobního cíle) o Teorie C. Dweckové něco zvládnout a něco předvést

3 Kognitivní složky motivace vycházejí zejména z konceptu očekávané hodnoty cíle 3 zákl. teorie: 1) Atribuční = popisující zejména hledání příčin úspěchu a neúspěchu - při atribuci se zpracovávají tzv. kauzální dimenze (tj. co hraje roli), zejména: o kontrolovatelnost situace ( Nemohl/mohl jsem situaci ovlivnit? ) o stabilita situace ( Mění/nemění se ) - má vliv na očekávání (např. naděje nebo bezmoc) o ohnisko situace vnitřní (vyplývá z osobnostních dispozic) a vnější (vyplývá ze situace) Atribuční teorie hodnocení hodnotíme-li výsledek vlastního chování (např. úspěch), uplatňujeme zejm. dva mechanismy: o atribute vnitřních příčin úspěchům strubujeme větší investovanou energii (jsou tedy důsledkem vnitřních příčin, např. našich schopností či úsilí) o atribute vnějších příčin atribuci ovlivňuje míra kontrolovanosti situace jedincem (situace je ovlivněna např. obtížností či štěstím) 2) Teorie kauzální orientace = sledující zejména individuální rozdíly v motivačním vztahu jedinec okolí, pracující se třemi zákl. typy orientace: o Autonomní (souvisí s osobními hodnotami a zájmy) o Kontrolovaná (orientace na kontroly a nařízení) o Neosobní (chování bez záměrů tzv. amotivace) 3) Teorie sebedeterminace = dva zákl. směry: osobnost spěje k jednotě vs. osobnost si vytváří různé odlišné identity podmínky růstu osobnosti a subjektivní pohody: o kompetence (vlastní efektivita a jistota) o potřeba vztahů (vzájemnost a sounáležitost) o autonomie (nezávislost) Zvnitřňování motivů = regulace vedoucí k (ne)přijetí motivu 4 stupně: vnější regulace, introjektovaná regulace, identifikace a integrovaná regulace 1) Vnější regulace motivace je pouze uspokojováním vnějších požadavků (chtějí to po mě rodiče) (student) 2) Introjektovaná regulace motivace částečně zvnitřnělá, ne však zcela akceptovaná (medik) 3) Identifikace vědomé ocenění cíle, cíl má osobní význam (lékař) 4) Integrovaná regulace cíl je spojen s dalšími přesvědčeními a cíli (na misi lékařů bez hranic)

4 Motivace ve výuce I. Základní termíny: Incentiva = objekt/podmínka navozující vůli k činnosti (směřující k uspokojení) Základní stavy motivace: Latentní motivace stav uspokojení Aktuální motivace objevuje se potřeba uspokojení potřeb - potřeby jsou aktualizovány (tj. vzbuzeny) Frustrace neschopnost uspokojit aktualizovanou potřebu, vede k užívání mechanizmů zpracování konfliktu: - negativní motivace je nejčastějším zdrojem frustrace důsledky jsou např. strach či nuda Typy motivačních konfliktů objeví-li se více incentivních hodnot: - Konflikt dvou pozitivních sil (výběr ze dvou lákavých jídel) - Konflikt dvou negativních sil (volby) - Konflikt pozitivní a negativní síly (kouknu se na film, ale půjdu pozdě spát) - Konflikt mnoha pozitivních a negativních sil (např. nakupování v obchodě více výrobků) Zpracování konfliktu Adekvátní mechanismy: Mechanismus Altruismus Kreativní produkce Dramatizace Humor Vytváření psychické distance Charakteristika = poskytování žádoucích věcí (chování) ostatním lidem, přinášející vnitřní uspokojení = reakce tvořivým potenciálem (kreativitou) např. obraz pocitů na malbě = zpracování rozporu v dramatickém příběhu jeho epizodce = využití ironie, nadhledu, rozumného zlehčení situace apod. = oslabení naléhavosti rozporu jeho odsunutím z osobní blízkosti (např. už je to za mnou )

5 X Neadekvátní mechanismy: Potlačování Negace Popírání Projekce Regrese a transgrese = rozpor je vytlačován (odstraňován z vědomí supresí (vědomě) či represí (nevědomým potlačením, např. automatickým) = jedinec rozpor neuznává za svůj vlastní (např. netýká se mě ) = jedinec se snaží existující rozpor označit za neexistující (např. po tragické události) = přenos přání, motivů a pocitů na jiné osoby či situace (např. já jsem klidný, to ty mě znervózňuješ ) = návrat k vývojově nižším formám jednání (např. dětinské vztekání se) = obecně věkový přesun (např. příliš dospělé dítě) Štěpení Znehodnocení Únik Reaktivní formace = primitivní polarizace zkušenosti (tzv. černobílé vidění světa) = devalvace záviděníhodného či žádaného objektu (tzv. kyselé hrozny) = únik do předpokládaného bezpečí (např. fantazie), pasivita rezignace nebo naopak agrese (vnitřní - proti sobě nebo vnější - proti okolí) = kladení nadměrného důrazu na postoje, které jsou protikladné k nevědomým přáním (např. odnaučení kuřáci jsou radikálnější odpůrci kouření) Izolace Odčinění Substituce

6 II. Motivace ve škole: Základní skupiny potřeb: - poznávací - sociální potřeby - výkonové je třeba zjisti individuální motivaci konkrétního žáka (zejména vnitřní) 1) Poznávací potřeby smysluplné receptivní poznání (získávání informací) potřeba vyhledávání a řešení problémů - ideální je adekvátní problémová situace (nevýhodou je časová náročnost) 2) Sociální potřeby potřeba identifikace (nejprve rodič, potom vrstevnická skupina) obecně potřeba intimity a afiliace a vlivu/moci (need of power) (v prostředí třídy) 3) Výkonové potřeby snaha o získání kompetence a autonomie - souvisí s aspirační úrovní Co vlastně hraje roli? - viz tabulky III. Interakce učitel žák proces vzájemného očekávání a ze str. učitele zejména aktualizace potřeb žáka - kvalitní projekce vyučování (např. pomocí problémového vyučování, názornosti apod.) - ovlivňovat sociální klima (demokratické/autokratické, frontální/skupinové) - volit způsob hodnocení (vztahový rámec: hodnocení srovnání, odměny/tresty) Motivace učitelem: všichni žáci mají pocit, že pro ně existuje možnost úspěchu a jsou proto motivováni aktivity se střídají tak, aby všichni žáci mohli příležitostně zakusit úspěch - není zcela neobvyklé, že má učitel relativně úzký repertoár témat, který je navíc ovlivněn jeho osobními preferencemi. Potom se stává, že v jednom vyučovacím předmětu žáci soutěží stále v paměťových úlohách, v úlohách vyžadujících logické myšlení apod. Také forma soutěže může některým žákům vyhovovat a jiným ne (písemné zpracování, ústní odpovědi apod.) důraz je kladen spíše na to, aby žák pracoval úspěšně, ne na to, aby dosáhl lepších výkonů než ostatní Pokud nejsou podmínky splněny, objevují se problémy v: odrazováním slabších žáků, kteří předpokládají, že nemají naději na úspěch, do úsilí to může být základem vzniku negativního postoje k učení v malé pobídkové hodnotě soutěže pro ty žáky, kteří vědí, že mohou zvítězit bez větší námahy v nadměrném zatížení některých žáků ve vytváření nekooperativní atmosféry, která může vést k lhostejnosti, nebo dokonce k radosti z neúspěchu ostatních (postoj výhra za každou cenu )

7 Odměna a trest Odměna Základní podobou odměny je pochvala. Aby pochvala získala účinnost je třeba zohlednit základní prvky: bezprostřední spojení pochvaly s provedenou činností snaha o dostupné zmenšování frekvence pochval (pro udržení přitažlivosti pochvaly) využívat (mít v záloze) různou intenzitou pochval Trest Základním cílem trestu je zabránit v opakování nežádoucího chování a postihnout dítě za neuskutečnění požadované činnosti. stanovení kritéria, za co dítě bude potrestáno (potřeba jistoty a bezpečí u dítěte vs. bezmocnost) úměrnost trestu vzhledem k prohřešku vhodná forma trestu Negativní účinek odměny (pochvaly) návyk na pochvalu zpochybňující pochvala (není zcela odůvodněná je na úkor povzbuzování) Negativní účinek trestu vznik strachu a úzkosti (únikové tendence, demotivace) generalizace postihu na jinou činnost (která je ale žádoucí) pokud si žák na trest zvykne, ztrácí účinnost vznik nepřátelství vůči učiteli