BIOLOGICKÉ ÚVOD ZÁKLADY MOLEKULÁRN RNÍ BIOLOGIE

Podobné dokumenty
BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

Úvod do biochemie. Vypracoval: RNDr. Milan Zimpl, Ph.D.

pátek, 24. července 15 BUŇKA

Vnitřní prostředí organismu. Procento vody v organismu

5. Lipidy a biomembrány

TRANSPORT PŘES MEMBRÁNY, MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL, OSMÓZA

Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Fyziologie buňky. RNDr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D.

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

Základní stavební kameny buňky Kurz 1 Struktura -7

Lipidy a biologické membrány

Předmět: KBB/BB1P; KBB/BUBIO

Mendělejevova tabulka prvků

Membránový transport příručka pro učitele

Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat

Anorganické látky v buňkách - seminář. Petr Tůma některé slidy převzaty od V. Kvasnicové

Přírodní polymery proteiny

NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc 2008/11. *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

Genetika zvířat - MENDELU

Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie (lipidy, proteiny, sacharidy) Dynamický fluidní model membrány 2008/11

TUKY. Autor: Mgr. Stanislava Bubíková. Datum (období) tvorby: Ročník: devátý

Chemické složení buňky

BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY

Buněčné membránové struktury. Buněčná (cytoplazmatická) membrána. Jádro; Drsné endoplazmatické retikulum. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Energetický metabolizmus buňky

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

BÍLKOVINY. V organismu se nedají nahradit jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

LRR/BUBCV CVIČENÍ Z BUNĚČNÉ BIOLOGIE 2. PLASMATICKÁ MEMBRÁNA

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta UP

Aminokyseliny, peptidy a bílkoviny

V organismu se bílkoviny nedají nahradit žádnými jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.

Oligobiogenní prvky bývají běžnou součástí organismů, ale v těle jich již podstatně méně (do 1%) než prvků makrobiogenních.

a) Primární struktura NK NUKLEOTIDY Monomerem NK jsou nukleotidy

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

BIOMEMBRÁNY. Sára Jechová, leden 2014

Nukleosidy, nukleotidy, nukleové kyseliny, genetická informace

BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY

Funkční anatomie ledvin Clearance

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace

ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory. doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel

Tělesné kompartmenty tekutin. Tělesné kompartmenty tekutin. Obecná patofyziologie hospodaření s vodou a elektrolyty.

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA

MEMBRÁNOVÝ PRINCIP BUŇKY

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

ÚVOD DO BIOCHEMIE. Požadavky ke zkoušce: * učivo z přednášek. Doporučená literatura: Karlson, P. Základy biochemie. Praha: Academia, 1981.

Projekt SIPVZ č.0636p2006 Buňka interaktivní výuková aplikace

Struktura nukleových kyselin Vlastnosti genetického materiálu

Struktura proteinů. - testík na procvičení. Vladimíra Kvasnicová

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA

Lékařská chemie přednáška č. 3

I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í

Bílkoviny. Bílkoviny. Bílkoviny Jsou

9. Lipidy a biologické membrány

Bílkoviny - proteiny

ROSTLINNÁ FYZIOLOGIE OSMOTICKÉ JEVY

Základy biochemie KBC/BCH

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

6. Nukleové kyseliny

Nukleové kyseliny příručka pro učitele. Obecné informace:

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

POLYPEPTIDY. Provitaminy = organické sloučeniny bez vitaminózního účinku, které se v živočišném těle mění působením ÚV záření nebo enzymů na vitaminy.

Lékařská chemie -přednáška č. 8

Centrální dogma molekulární biologie

Biologie 31 Příjem a výdej, minerální výživa, způsob výživy, vodní režim

Efektivní adaptace začínajících učitelů na požadavky školské praxe

glukóza *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

Struktura lipidů. - testík na procvičení. Vladimíra Kvasnicová

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK. Anotace. Název školy: Gymnázium, Zábřeh, náměstí Osvobození 20. Číslo projektu:

USPOŘÁDEJTE HESLA PODLE PRAVDIVOSTI DO ŘÁDKŮ

BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY JADÉRKO ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER)

- je nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence (metabolismus, pohyb,růst, rozmnožování, dědičnost = schopnost buněčného dělení)

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.:

Zkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

strukturní (součástmi buněčných struktur) metabolická (realizují b. metabolizmus) informační (jako signály či receptory signálů)

NUKLEOVÉ KYSELINY. Složení nukleových kyselin. Typy nukleových kyselin:

prokaryotní Znaky prokaryoty

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

Nukleové kyseliny. Nukleové kyseliny. Genetická informace. Gen a genom. Složení nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie

Charakterizuj jedince, populaci a společenstvo a popiš základní taxonomii organismů, uveď příklady.

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

Chemická reaktivita NK.

Toxikologie PřF UK, ZS 2016/ Toxikodynamika I.

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

MEMBRÁNOVÝ TRANSPORT

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

3) Membránový transport

Úvod do studia biologie. Základy molekulární genetiky

3 a) Fyzikální principy. 5 Chemický potenciál (µ s ) (volná energie na jeden mol: J/mol) * = chemický potenciál roztoku s za standartních podmínek

Obecná charakteristika živých soustav

Transkript:

BIOLOGICKÉ VĚDY ÚVOD ZÁKLADY MOLEKULÁRN RNÍ BIOLOGIE

DOPORUČEN ENÁ LITERATURA Jan Šmarda BIOLOGIE PRO PSYCOLOGY A PEDAGOGY Jan Šmarda ZÁKLADY BIOLOGIE A ANATOMIE PRO STUDUJÍCÍ PSYCOLOGIE Zdeněk Wilhelm a kolektiv STRUČNÝ PŘELED FYZIOLOGIE ČLOVĚKA PRO BAKALÁŘSKÉ STUDJNÍ PROGRAMY Oldřiich Nečas BIOLOGIE Stanislav Rosypal PŘELED BIOLOGIE Stefan Silbernagl, Agamemnon Despopulos ATLAS FYZIOLOGIE ČLOVĚKA

ŽIVOT A JEO CRAKTERISTIKA - život je vázán na hmotu a mimo ní neexistuje - substancí života je živá hmota - živá hmota se charakteristicky odlišuje od neživé Charakteristika živých soustav specifické chemické složení vysoce organizované, strukturálně složité a hierarchicky uspořádané při jednotném stavebním plánu má nesmírnou variabilitu prostorově ohraničené systémy (systém otevřený systém uzavřený) schopnost autoreprodukce, dědičnosti a vývoje schopnost autoregulace chemický a energetický metabolismus

MOLEKULÁRN RNÍ BIOLOGIE - studuje struktury a interakcí biomakromolekul a jejich vztah k funkcím a vlastnostem živých soustav - studuje vztah mezi fyzikálně-chemickou a biologickou úrovni Molekulárn rní genetika součást molekulární biologie zabývající se funkcí informačních makromolekul

CEMICKÉ SLOŽEN ENÍ Biogenní prvky Makrobiogenní prvky - organická forma (C,, O, N, S, P) - anorganická forma (K, Na, Cl, Ca, Mg, Fe, P) Oligobiogenní prvky (Cu, Zn, Co, Se...) Voda tvoří většinu hmoty živých soustav + molekula se chová jako elektrický dipól tvoří hydratační obal schopnost tvořit vodíkové můstky O O 2- O + O O O K O O

CEMICKÉ SLOŽEN ENÍ Nízkomolekulární organické látky Polární látky - sacharidy - organické kyseliny - aminokyseliny - nukleotidy Nepolární látky - uhlovodíky (karoten, steroidy) - vyšší mastné kyseliny - fosfolipidy

CEMICKÉ SLOŽEN ENÍ Vysokomolekulárn rní organické látky (biologické makromolekuly) vznikají kondenzací z látek nízkomolekulárních POLYSACARIDY NUKLEOVÉ KYSELINY BÍLKOVINY informační makromolekuly

Dusíkat katé báze NUKLEOVÉ KYSELINY guanin adenin tymin cytozin uracil Cukry deoxyribóza ribóza Fosfát O - O P O - Nukleotid Nukleozid RNA: kyselina ribonukleová - fosfát + ribóza + (G+C+A+U) DNA: kyselina deoxyribonukleová - fosfát + deoxyribóza + (G+C+A+T)

NUKLEOVÉ KYSELINY Primárn rní struktura: zastoupení a pořadí nukleotidů Sekundárn rní struktura: pravotočivá, antiparalelní dvojšroubovice Terciáln lní struktura: nadšroubovice -superhelix

BÍLKOVINY Primárn rní struktura: - zastoupení jednotlivých druhů aminokyselin a jejich pořadí - aminokyseliny jsou pospojovány peptidickou vazbou peptidová vazba R 2 O O R O O O N C C + N C C N C C N C C O O O R R - každý peptidový řetězec je na jedné straně zakončen -N 2 skupinou (N konec) a na druhém konci COO skupinou (C konec) - zastoupení a pořadí aminokyselin je pro každý druh bílkoviny charakteristický

Sekundárn rní struktura: BÍLKOVINY - prostorové uspořádání bílkovin vytvářející se vlivem vodíkových vazem mezi skupinami -N- a -COα-helix řetězec je šroubovitě stočen vodíkové vazby propojují jednotlivé závity šroubovice β-skládaný list vodíkové vazby propojují dva vedle sebe ležící polypeptdické řetězce vodíkpvý můstek

Terciáln lní struktura: BÍLKOVINY - prostorové trojrozměrné uspořádání polypeptidového řetězce schopné díky různosti chemické povahy aminokyselin postranních skupin tvořit nekovalentní vazby Globulární proteiny pravidelné střídání α-šroubovice a β-skládaného listu Fibrilární proteiny převažují segmenty buď α-šroubovice anebo β-skládaného listu

Kvartérn rní struktura: - větší proteiny často obsahují více než jeden polypeptidový řetězec - jejich vzájemné uspořádání v prostoru představuje kvartérní strukturu BÍLKOVINY

FUNKCE BÍLKOVIN metabolické strukturní informační enzym katalýza rozpadu a tvorby kovalentních vazeb strukturní protein - poskytuje mechanickou oporu buňkám a tkáním transportní protein přenáší malé molekuly a ionty pohybový protein je původcem pohybu buněk a tkání zásobní proteiny skladuje malé molekuly nebo ionty signáln lní protein přenáší informační signály z buňky do buňky receptorový protein - v buňkách detekuje chemické a fyzikální signály a předává je ke zpracování buňce regulační protein v genové expresi váže se na DNA a spouští nebo vypíná transkripci proteiny se zvláš áštním m posláním proteiny se specializovanou funkcí (mrazuvzdorný, lepivý, svítivý )

BIOMEMBRÁNY lipidy cukry bílkoviny (fosfatidylcholin, cholesterol) (glykoproteiny, glykolipidy) polárn rní hydrofilní hlavička nepolárn rní hydrofóbn bní řetězce Cholin Fosfát Glycerol mastná kyselina C 2 -N+(C 2 ) l 3 C l 2 O l O=P-Ol O l C 2 -C-C l l 2 O O l l C=O C=O l l C 2 C l l 2 C 2 C l l 2 C 2 C l l 2 C 2 C l l 2 C 2 C l l 2 C 2 C l l 2 C 2 C l l 2 C 2 C l \\ C 2 C l \ C 2 C l \ 2 C 2 C i \ 2 C 2 C l \ 2 C 2 C l \ 2 C 2 C l \ 2 C 2 C l \ 2 C 2 C l \ 2 C 3 C 3 micela extracelulární prostor lipidová dvojvrstva cytoplazma N 2 COO

BIOMEMBRÁNY lavní funkce buněčných membrán: 1) Ohraničují buňky a buněčné organely 2) Udržují koncentrační a elektrochemické gradienty 3) Zajišťují transport živin a produktů metabolizmu 4) Jsou nositeli antigenů buněk 5) Izolují v ohraničených vezikulách biologicky silně účinné látky 6) Umožňují vznik vzruchu a jeho vedení (svalová a nervová buňka)

MEMBRÁNOVÝ TRANSPORT Plazmatická membrána - odděluje dvě kapalné fáze, které obsahují různé složky - není pro všechny složky stejně propustná, je polopropustná SEMIPERMEABILNÍ DIFÚZE Proces, při kterém se částice v důsledku svého stálého neuspořádaného pohybu snaží vyplnit celý dostupný prostor. Pohybují se z oblasti o vysoké koncentraci do míst s nízkou koncentraci částic. Rychlost difúze závisí na transportní vzdálenosti, na výměnné ploše, na povaze difúzní látky a prostředí

OSMÓZA.................................... MEMBRÁNOVÝ TRANSPORT. 2 O NaCl osmóza...... Difúze molekul rozpouštědla přes semipermeabilní membránu z oblasti o nízké koncentraci rozpuštěné látky do oblasti s vyšší koncentraci rozpuštěné látky. OSMOTICKÝ TLAK tlak vyvinutý na koncentrovanější roztok potřebný k tomu, aby se zamezilo pohybu rozpouštědla ONKOTICKÝ TLAK osmotický tlak vytvářený bílkovinami krevní plazmy OSMOLALITA koncentrace osmoticky aktivních látek; plasma = 290 mosm/kg 2 O TONICITA osmotický tlak v relaci ke krevní plazmě Izotonický (0,9% roztok NaCl, 5% glukóza) ypertonický ypotonický

MEMBRÁNOVÝ TRANSPORT 1. Prostá difúze látky rozpustné v tucích - endogenní: prostaglandiny, steroidy, steroidní hormony - exogenní: aspirin, lokální anestetika, alkohol malé neutrální molekuly O 2, CO 2, částečně 2 O 2. Přestup iontovými kanály (usnadněná difúze) vně uvnitř K + V lipidové dvojvrstvě plazmatické membráně plavou transportní proteiny iontové kanály kanál je uvnitř naplněný vodou mohou jím difundovat jen molekuly o určitých rozměrech - především malé anorganické ionty: Na +, K +, Cl - a voda stále otevřené řízené napětím řízené chemicky řízené fyzikálními impulsy

3. Sp MEMBRÁNOVÝ TRANSPORT Spřažený transport (sekundárn rně aktivní transport) Přenášečový transport dvou dějů, z nichž jeden je pasivní, ale je spřažen s jiným, aktivním systémem, který energii spotřebovává Glukóza Na + vně uvnitř vně uvnitř Na + Symport spřažený transport látek stejným směrem Např. Symport iontů Na + a glukózy, energii pro transport poskytuje koncentrační a potenciálový gradient Na + udržovaný Na + -K + -ATPázou Antiport spřažený transport látek opačným směrem Např. Antiport iontu Ca 2+ a 3 iontů Na + Ca 2+

MEMBRÁNOVÝ TRANSPORT 4. Aktivní transport 2 K + vně uvnitř 3 Na + Transport látek proti jejich elektrickému nebo chemickému gradientu, což vyžaduje přísun energie (ATP ADP + P) Na + -K + -ATPáza v každé membráně - elektrogenní účinek - důležitá pro stabilní klidové napětí Ca 2+ -ATPáza ve svalových a střevních buňkách + -ATPáza v buňkách žaludku

MEMBRÁNOVÝ TRANSPORT 5. Endocytóza a exocytóza Mnoho látek (proteiny, cholesterol) nemůže pronikat ani lipidovou dvojvrstvou, ani procházet transportními kanály. Mohou však prostupovat plazmatickou membránou uzavřeny do transportních váčků: Endocytóza membrána se vchlípí dovnitř (invaginuje) a přitom uzavře obsah mimobuněčné tekutiny (proteiny) do nitra buňky Exocytóza při kontaktu buněčné transportní vezikuly s plazmatickou membránou obě membrány vzájemně splynou a plazmatická membrána se otevře do extracelulárního prostoru