K problematice rekonstrukce a prezentace architektonick ch památek typu tholos z období antiky

K problematice rekonstrukce a prezentace architektonick ch památek typu tholos z období antiky Milan NESMùRÁK Prezentace antick ch monumentû je kromû primárního vûdeckého studia pfii provádûní vykopávek, zabezpeãovacích a popfiípadû rekonstrukãních prací dal ím nezbytn m úkolem. Stavby ãi celky, které jsou jen ãásteãnû zachované, v prûbûhu dûjin pfiestavûné, nebo dokonce zniãené, je dûleïité prezentovat tak, aby byly náv tûvníkûm zfiejmé pûvodní architektonické i urbanistické vazby. V fiadû pfiípadû v ak ke splnûní v e uveden ch poïadavkû z mnoha dûvodû nedochází. V znamné rekonstrukãní práce mnohdy znaãného rozsahu byly na stavbách z období antiky provádûny jiï od 19. a zejména pak ve 20. století, pfiedev ím na území dne ní Itálie, ecka a Turecka. Pfii nich byly postupnû utváfieny metody rekonstrukce z hlediska teorie, technologie i pouïit ch materiálû. UÏitá a dále rozvíjená fie ení dosáhla v prûbûhu 20. a na poãátku 21. století v oblasti rekonstrukce jednotliv ch staveb, ale i architektonick ch souborû, aè jiï po kozen ch anebo zcela zniãen ch, popfiípadû odkryt ch pfii archeologick ch vykopávkách, ãasto mimofiádnû vysoké úrovnû. V fiadû pfiípadû byly pro doplàování architektonick ch prvkû uïívány rozdílné pfiístupy, a tudíï bylo dosaïeno i rozdíln ch v sledkû z hlediska pûsobení na náv tûvníka. Pro ilustraci lze uvést napfiíklad doplnûní dvou sloupû ve v chodní pfiedsíni chrámu Héfaista v Athénách (v hrubém kamenickém náãrtu s vût ím prûmûrem, neï byl prûmûr originální) a novodobûj í pfiístup k doplnûní architektonick ch ãlánkû napfiíklad Parthenonu a Erechtheia, vypracovan ch v pûvodní formû. Nûkteré stavby byly dokonce kompletnû znovu vystavûny v podstatû pouze ze zachovan ch pûvodních prvkû (s doplnûním jen malé ãásti prvkû chybûjících). Jako úspû né pfiíklady tohoto druhu mohou slouïit chrám Athény Níky na Akropoli v Athénách ãi pokladnice Athén ve svatyni Apollóna v Delfách. Zcela mimofiádn mi v oblasti tûchto pfiíkladû jsou rekonstrukãní práce na athénské Akropoli na konci 20. a poãátku 21. století. Erechtheion bylo z velké ãásti rozebráno a znovu sestaveno s doplnûním chybûjících ãástí z autentického materiálu a s pouïitím zcela novodob ch spojujících prvkû. Karyatidy v raznû po kozené povûtrnostními vlivy byly nahrazeny kopiemi z umûlého kamene a uloïeny v muzeu na Akropoli. Chybûjící karyatida a severní sloup v chodního prûãelí byly nahrazeny rovnûï kopiemi. V pfiípadû Parthenonu byl rovnûï pouïit v e zmínûn pfiístup k fie ení. Situace zde v ak byla zkomplikována problémy se statick m zabezpeãením stavby (zejména vyboãení jihov chodní ãásti sloupoví) a jiï existujícími doplàky chybûjících ãástí stavby z 19. a první poloviny 20. století. Jako nutné se téï jevilo doplnûní chybûjících architektonick ch ãlánkû a zejména druhé fiady v chodního sloupoví, které bylo nakonec realizováno v ménû rozsáhlé variantû fie- ení s ãásteãn m naznaãením pûvodní formy. (Problematice historie rekonstrukce Akropole v Athénách a pfiístupu k jejímu fie ení z hlediska koncepãního, technického i technologického bude vûnován samostatn ãlánek v následujícím roãníku tohoto ãasopisu.) V jimeãnû do lo k opûtovnému vystavûní ucelen ch partií staveb typologick ch druhû, které jinde nejsou zachovány. Ty pak ukazují nejen kvalitu staveb samotn ch, ale v raznû napomáhají také k pochopení architektury samotné i urbanistick ch vazeb celku. V znamn m poãinem v této oblasti bylo napfiíklad znovuvystavûní prûãelí Celsovy knihovny v Efezu, ze zachovan ch prvkû a ucelené ãásti prûãelí divadelní budovy v Oropu s pouïitím pûvodních fragmentû stavby, doplnûn ch novû vypracovan mi prvky. V jimeãnû do lo i k opûtovnému vystavûní objektu z prvkû novodob ch, vypracovan ch na základû vûdeckého studia a ãásteãného pouïití zachovan ch fragmentû (Attalova stoa v Athénách). Znaãné obtíïe z hlediska teorie, zpûsobu provádûní prací i prezentace v ak nastávají v pfiípadech, kde pro rekonstrukci stavby ãi celku není k dispozici dostateãné mnoïství autentick ch architektonick ch prvkû. V takové situaci je pak reálná jen rekonstrukce ãásti stavby nebo souboru. 1 Toto fie ení, aãkoli samozfiejmû nenahradí vnímání architektury jako celku, v ak mûïe pozorovateli (pfii urãité mífie pfiedstavivosti) poskytnout pfiedstavu o pûvodní architekto- 1 2 Obr. 1. ím (Itálie), chrám Herkula na Foru Boariu pohled na stavbu se zachovan m sloupovím bez kladí, foto 1999. (Autorem v ech fotografií je Milan Nesmûrák) Obr. 2. ím (Itálie), chrám B na dne ním Largu Argentina celkov pohled na zachované pódium, pfiedloïené schodi tû stavby a znovu vystavûnou ãást sloupoví bez kladí, foto 1994. Poznámky 1 K v znamn m pfiíkladûm v oblasti koncepãní, konstrukãní i technologické patfií rekonstrukce posvátného souboru v Pergamu. Zde byly znovu vystavûny jak ãásti sloupov ch hal, tak i nároïí (tfii sloupy a kladí) chrámu Trajána a Hadriána, na nichï byl prokázán v znam rekonstrukce celku, jeï ukazuje vzájemné vazby jednotliv ch staveb i jejich architektonick ch prvkû. Toto fie ení pozorovateli umoïní utvofiit si pfiímo na místû konkrétní pfiedstavu o pûvodním konceptu, i kdyï pûvodní návrh dostavby (vãetnû velké ãásti jiïního prûãelí) byl v raznû redukován. 479

3 4 5 6 Obr. 3. ím (Itálie), chrám Vesty na Foru Romanu pohled na znovu vystavûnou ãást pódia s novodobou vnitfiní strukturou, vnûj- ím i vnitfiním sloupovím propojen m zdí a zastropením vnûj ího sloupového ochozu, foto 1998. Obr. 4. ím (Itálie), chrám Vesty na Foru Romanu pohled na znovu vystavûnou ãást pódia s vnûj ím i vnitfiním sloupovím propojen m zdí, foto 1994. Obr. 5. ím (Itálie), chrám Vesty na Foru Romanu detail znovu vystavûné ãásti pódia a postamentu s osazen mi pûvodními fragmenty jeho ãlenûní doplnûn mi novodob mi prvky v hrubém kamenickém náãrtu v barevnosti odpovídající pûvodní stavbû, foto 1994. Obr. 6. ím (Itálie), chrám Vesty na Foru Romanu detail rekonstruované ãásti sloupu a kladí s osazen mi pûvodními fragmenty jeho ãlenûní doplnûn mi novodob mi prvky v hrubém kamenickém náãrtu v barevnosti odpovídající pûvodní stavbû, foto 1994. Obr. 7. Pompeje (Itálie), monopteros na Foru Triangolaru pohled na znovu vystavûnou ãást sloupoví s pouïitím pûvodních architektonick ch ãlánkû doplnûn ch novodob mi prvky odpovídající barevnosti bez vypracování architektonick ch detailû, foto 1998. Obr. 8. Tivoli, v antice naz váno Tibur (Itálie), chrám Afrodity v Hadriánovû vile pohled na znovu vystavûnou ãást sloupoví s pou- Ïitím pûvodních architektonick ch ãlánkû doplnûn ch novodob mi prvky odli né barevnosti s vypracováním architektonick ch detailû, foto 1994. 480

nické formû stavby co se t ãe proporcí celku, 2 vzájemn ch vazeb i formování jednotliv ch prvkû, jakoï i pûvodnímu fie ení odpovídající vnímání architektonick ch ãlánkû v jejich pûvodní poloze a odpovídající vzdálenosti, tedy navození reálného úhlu pohledu. 3 V znam tohoto pfiístupu v oblasti rekonstrukce antick ch monumentû se mimofiádnû projevuje zejména v pfiípadû staveb typu tholos (peripteros kruhového pûdorysu) 4 a monopteros, 5 protoïe tyto stavby nejsou jako typologick druh v pûvodní formû (s v jimkou nûkolika objektû v raznû po kozen ch) zachovány. Pfiípady alespoà ãásteãného zachování stavebního typu se vyskytují jen na území Itálie, lze uvést chrám Sibyly v Tivoli (antické mûsto Tibur) nebo chrám Herkula na Foru Boariu v ímû. Chrám Sibyly je dnes prezentován v podstatû v podobû zabezpeãeného torza s ãásteãnû zachovan m sloupovím aï po úroveà fiímsy, bez zavr ení vnitfiního prostoru. 6 Chrám Herkula je zachován v podobû s obnaïen mi spodními stupni podnoïe a ãástí základû, na nízkém pódiu 7 zûstalo sloupoví s jádrem stavby, ale bez kladí a fiímsy. Stavba je zavr ena provizorní stfiechou kuïelovité formy s terakotovou krytinou (viz obr. 1). Jako pfiíklad ãásteãné rekonstrukce tohoto typu staveb lze uvést znovu vystavûnou ãást sloupoví ( est nekompletních sloupû bez kladí) takzvaného chrámu B na dne ním Largu Argentina v ímû (viz obr. 2) a zejména obnovenou ãást sloupoví vãetnû vnitfiní zdi chrámu Vesty na Foru Romanu v ímû, stavby, jeï byla v minulosti zcela zniãena. Z hlediska názornosti architektonického i urbanistického pûsobení se tato obnova fiadí mezi v jimeãnû zdafiilé pfiípady rekonstrukce a prezentace antick ch monumentû. âásteãnû zde byla novû vytvofiena struktura pódia z cihelného materiálu s kamenn m obkladem vãetnû pro tuto stavbu typick ch postamentû sloupû. Pfii provádûní tohoto rozsáhlého úkolu byly uïity zachované fragmenty pûvodní stavby z bílého mramoru. Dále bylo provedeno opûtovné vystavûní ãásti sloupoví (2 x 3 sloupy) a jeho propojení vertikálnû osazen mi deskami (pûdorysu kruhové v seãe) v prostoru mezi vnitfiními sloupy. Realizováno bylo rovnûï spojení sloupoví a jádra stavby zastropením segmentov mi prvky, ãlenûn mi kazetami. Základní tektonické elementy jsou v oblasti dfiíkû doplnûny plnû profilovan mi prvky z autentického materiálu. Profily postamentû, kladí a ãlenûní fiímsy jsou zhotoveny v hrub í náznakové formû navazující na vnûj í obrys ãlenicích architektonick ch i dekorativních prvkû (v podstatû ve formû kamenického zpracování bez detailního fie ení dekoru). Doplnûné partie se svou barevností pfiibliïují autentick m fragmentûm zachovan m z pûvodní stavby (viz obr. 3 6). Podobn princip byl pouïit napfiíklad novûji pfii obnovû ãásti pódia a tfií nároïních sloupû vãetnû kladí chrámu Trajána a Hadriána v Pergamu v poslední ãtvrtinû 20. století. Tento zpûsob prezentace umoïàuje nejen získání pfiedstavy o prostorovém uspofiádání sloupoví, ale ãásteãnû i o mimofiádném ãlenûní interiéru této stavby a jeho konstrukãním fie ení. 8 Co se t ãe typu monopteros, bylo provedeno napfiíklad znovuvystavûní ãásti sloupoví (tfii sloupy a kladí) objektu na Foru Triangolaru v Pompejích. Zde je v ak dojem z celkového architektonického pûsobení ponûkud naru en tím, Ïe ãást pódia stavby je v souãasné dobû skryta v terénu. Chybûjící ãásti dfiíkû sloupû byly doplnûny z autentického materiálu bez naznaãení kanelur (viz obr. 7). Rozsáhlej í rekonstrukce sloupoví (ãtyfii sloupy s ãásteãn m vyuïitím pûvodních prvkû z bílého mramoru a kladí) byla realizována v pfiípadû chrámu Afrodity v Hadriánovû vile v Tivoli. Do lo zde k obnovení pûvodního tvaru architektonick ch prvkû ãlenûní sloupû i kladí vãetnû pûvodní profilace i architektonick ch detailû. Doplnûné ãásti jsou svou barevností v raznû odli né od zachovan ch fragmentû pûvodní stavby (viz obr. 8). V centru objektu byla navíc osazena mramorová kopie sochy Afrodity. Díky rekonstruování této v seãe sloupoví si je moïné utvofiit pomûrnû dobrou pfiedstavu o mimofiádné koncepci i rozsahu této stavby z období fiímské antiky, která byla pfiímo inspirována fieckou architekturou. V ecku stavby typu tholos nezûstaly zachovány. Byly z nich objeveny pouze základy (Epidauros, Olympia) nebo v lep ím pfiípadû z velké ãásti zachovaná podnoï a ãást zdiva centrální partie (Delfy), sloupoví v ak nikoli. Nûkteré stavby se nedochovaly ani v pûdorysu (napfiíklad zbytky tholu z doby archaické ve svatyni Apollóna v Delfách). 9 AÏ do posledního desetiletí 20. století tak mohly b t prezentovány pfiímo na místû jen základy (tholos v Epidauru), pfiípadnû základy doplnûné fragmenty podnoïe a patkou s fiadou hlavic ãi dal ích architektonick ch prvkû umístûn ch bez souvislostí pfiímo na terénu v okolí 7 8 Poznámky 2 Vnímání hmoty a prostoru v náleïit ch proporãních vztazích celku i detailu bylo v antice jedním ze základních kritérií architektonické tvorby. TotéÏ musí nutnû platit i pro rekonstrukce tûchto staveb. 3 Tento problém se net ká jen ãástí staveb a architektonick ch ãlánkû, ale i sochafiské v zdoby a dekorativních prvkû. 4 Pojem tholos, v obecném smyslu oznaãující centrální stavbu, je v oblasti antické architektury téï uïíván jako v raz pro centrální stavbu se sloupovím po obvodu a vnitfiním prostorem kruhového pûdorysu. Interiér je pfiístupn dvefimi, jimiï je také osvûtlován (nûkdy v kombinaci s doplnûn mi okenními otvory). 5 Stavby typu monopteros jsou na rozdíl od staveb typu tholos tvofieny pouze sloupovím po obvodu podnoïe. Mají kruhov pûdorys bez vymezení vnitfiního prostoru zdmi. V období antiky byly podobnû jako stavby typu tholos (peripteros kruhového pûdorysu) zavr- eny stfiechou kuïelové formy. 6 Zobrazení viz M. NESMùRÁK: Novovûká studia centrálních staveb z období antiky, in: Zprávy památkové péãe 64, 2004, ã. 1, s. 45, obr. 10. 7 Podle zachovan ch zbytkû spodní ãásti podnoïe se jeví jako velmi pravdûpodobné, Ïe dolní ãást stavby byla tvofiena kombinací stupàovité podnoïe. 481

9 11 10 12 pûvodní stavby (Filippeion v Olympii). V jimku tvofiil tholos v Delfách, kde byla v roce 1938 znovu vystavûna ãást sloupoví. 10 RovnûÏ stavby typu monopteros byly na území ecka zcela zniãeny. Jako pfiíklad mûïe slou- Ïit Palaimonion v Isthmii, kde je na místû zachováno pouze kamenné jádro spodní struktury stavby a nûkteré architektonické prvky, jeï jsou deponovány v místním archeologickém muzeu. Dochované architektonické prvky jsou mnohdy zcela nevhodnû shromáïdûny (spí e nahromadûny) pfiímo v pûvodním místû stavby (napfiíklad zbytky chrámu Romy a Augusta na Akropoli v Athénách, obr. 9), nebo jsou dokonce ãásteãnû prezentovány volnû v terénu (napfiíklad zbytky stavby typu monopteros Babbiova monumentu v Korintu obr. 10). Jedinou v jimkou z oblasti centrálních staveb kompletnû zachovanou je stavba L sikratova památníku v Athénách (pûvodnû typu monopteros pfiestavûného na typ pseudoperipteros). 11 Z uvedeného struãného pfiehledu je zfiejmé, Ïe prezentace staveb typu tholos (peripteros kruhového pûdorysu) i monopteros nebyla aï na v jimky (tholos v Delfách) do konce 20. století dostateãnû názorná. Nevyjadfiovala v znam tûchto mimofiádn ch objektû, aè jiï z hlediska pûdorysného, hmotového ãi utváfiení vnitfiního prostoru. BohuÏel se to t ká právû staveb, které v dobû antiky pfiinesly nadãasové inovace v oblasti kompoziãní, slohové, architektonického detailu i tektonického ãlenûní hmoty a prostoru. 12 Znalost jejich pûvodního vzhledu je dûleïitá také pro pochopení jedineãného pûsobení centrálních staveb v rámci urbanistického kontextu. Protiklad dvou moïn ch pfiístupû k prezentaci tûchto architektonick ch památek, v dûjinách stavitelství mimofiádnû v jimeãn ch, lze velmi dobfie demonstrovat na konkrétních pfiíkladech dvou staveb stejného typu v Epidauru a Delfách. Tholos v Epidauru byl témûfi do konce 20. století prezentován pouze po ãástech. Pfiímo na pûvodním místû stavby byly zachovány jen zbytky jeho základû (viz obr. 11) a v místním archeologickém muzeu je dosud vystaven v sek sloupoví (jeden sloup v dórském slohu s kladím vnûj ího sloupoví, ãást zdi jádra stavby a jeden sloup vnitfiního sloupoví v korintském Obr. 9. Athény ( ecko), chrám Romy a Augusta na athénské Akropoli celkov pohled na volnû nahromadûné architektonické ãlánky chrámu pfied prûãelím Parthenonu, foto 1998. Obr. 10. Korint ( ecko), BabbiÛv monument pfii agofie celkov pohled na volnû nahromadûné architektonické ãlánky na terase. Vpravo v pozadí jsou patrné základy se spodní partií stavby a na ní poloïen m architrávem a vlysem, foto 1998. Obr. 11. Epidauros ( ecko), tholos ve svatyni Asklepia celkov pohled na zachované základy stavby, foto 1983. Obr. 12. Epidauros ( ecko), tholos ve svatyni Asklepia pohled na novû rekonstruovanou ãást podnoïe s pouïitím pûvodních architektonick ch prvkû doplnûn ch novodob mi v odpovídající barevnosti, foto 2005. Obr. 13. Delfy ( ecko), tholos ve svatyni Athény pohled na znovu vystavûnou ãást sloupoví s pouïitím pûvodních architektonick ch ãlánkû doplnûn ch novodob mi prvky odli né barevnosti s vypracováním architektonick ch detailû, foto 1994. Obr. 14. Delfy ( ecko), tholos ve svatyni Athény detail horní ãásti sloupu a kladí, foto 1994. 482

slohu) s ãásteãn m zastropením vnûj ího i vnitfiního sloupového ochozu. Architektonické ãlánky, popfiípadû rekonstruované prvky jsou v ak prezentovány nevhodnû, jen jako urãité v seky architektonického ãlenûní bez pûvodních vzájemn ch konstrukãnû-v tvarn ch vztahû a proporãních vazeb napfiíklad sloupy nejsou ukázány ve své pûvodní celkové v ce. Na ãásti podnoïe a dolní ãásti dfiíku sloupu je osazena pfiímo horní ãást dfiíku sloupu s hlavicí a kladím, ãímï je zcela naru ena moïnost vnímání torza stavby v pûvodních proporcích i mûfiítka pûvodního celku. Navíc jsou prvky i detaily pfiedstaveny z pohledového úhlu, kter neodpovídá pûvodnímu (nyní témûfi vodorovn pohled namísto pûvodního v raznû ikmého) a je samozfiejmû naru ena i pûvodní vzdálenost moïného stanovi tû pozorovatele. Není respektováno ani pûvodní osazení nûkter ch dal ích vystaven ch architektonick ch ãlánkû (napfiíklad zachovaná ãást zastropení je prezentována ve vertikální poloze). V souãasné dobû se situace v raznû zlep uje, v partii podnoïe a vstupní pfiístupové rampy probíhají rozsáhlé rekonstrukãní práce za pouïití fiady pûvodních prvkû doplnûn ch velmi kvalitnû vypracovan mi novodob mi komponenty. ZároveÀ se staly ãitelnûj ími urbanistické vztahy, neboè byla provedena rozsáhlá rekonstrukce pfiilehlé sloupové haly vymezující severní ãást Asklepiova posvátného okrsku, která zdûraznila prostorov dojem kompozice celku (viz obr. 12). Tholos v Delfách je oproti tholu v Epidauru ãásteãnû prezentován pfiímo na místû, aãkoli nûkteré architektonické ãlánky jsou téï umístûny v archeologickém muzeu. Ve svatyni bohynû Athény byl v roce 1938 znovu vystavûn úsek sloupoví. Z velké ãásti zachovaná tfiístupàová podnoï z edého vápence byla ponechána bez doplnûní nûkter ch chybûjících segmentû horního stupnû a rovnûï dlaïba vnitfiního prostoru nebyla doplnûna. Ve v chodní ãásti podnoïe byly vztyãeny tfii sloupy, pfii jejichï zhotovení byly pouïity fragmenty pûvodních prvkû z bílého mramoru. Doplnûní chybûjících fragmentû dfiíkû sloupû bylo provedeno v pûvodní formû vãetnû jejich profilace. Doplnûné prvky jsou v dûsledku pouïití odli ného materiálu svou barevností v raznû odli né od pouïit ch zachovan ch fragmentû pûvodních dfiíkû stavby. Vnitfiní ãást kladí v oblasti fiímsy byla provedena z betonu. Dále byly uïity dva pûvodní architrávy, prvky vlysu a fiímsy, rovnûï z bílého mramoru (viz obr. 13 14). âást zachované vnitfiní zdi umoïní utvofiit si dílãí pfiedstavu o vzájemné vazbû interiéru stavby a jejího sloupoví. V muzeu v Delfách se nachází rovnûï fiada pûvodních architektonick ch prvkû této stavby (architráv, vlys vãetnû reliéfních metop a fiímsa s chrliãi, patky a hlavice vnitfiních sloupû korintského slohu, doplnûné novodob m materiálem). Pfied muzeem jsou vystaveny ãásti vlysu, které byly pûvodnû osazeny nad zdí jádra stavby uvnitfi sloupového ochozu. Pfii studiu této stavby pfiímo na místû je moïné docenit v znam ãásteãné rekonstrukce jejího sloupoví pro pochopení pûvodní architektonické formy dan ch staveb na území ecka. Tato rekonstrukce se navíc stala nepochybnû inspirací pro mnohem nároãnûj í obnovu ãásti sloupoví Filippeia, provádûnou ve svatyni Dia v Olympii na poãátku 21. století. Pro realizaci nároãné rekonstrukce tohoto sloupoví (doplnûní vnûj ích i vnitfiních prvkû podnoïe, tfií sloupû v jónském slohu a kladí) bylo vyuïito novodob ch pfiístupû z hlediska teoretického, provedení rekonstrukce stavby 13 i novodob ch technologií a materiálû ke zhotovení architektonick ch ãlánkû, jeï se nezachovaly. Vnitfiní ãást podnoïe byla provedena z umûlého kamene vykazujícího pfiibliïnou barevnost pûvodních prvkû. V echny chybûjící fragmenty prvkû vnûj ích stupàû podnoïe byly doplnûny s exaktní pfiesností v pûvodní formû i barevnosti. TotéÏ platí i o sloupoví. Znaãné problémy zpûsobily základy tholu v úrovni osazení stupàû podnoïe, které po svém obvodû vykazovaly v razné v kové rozdíly a komplikovaly tak provedení ãásteãné rekonstrukce vodorovné plochy (stylobatu) i vztyãení sloupû. Navíc nebylo k dispozici tak rozsáhlé mnoïství zachovan ch architektonick ch prvkû jako v Delfách. Tato obnova odráïí ve svém pojetí souãasn stav postupného v voje názorû na provádûní rekonstrukcí antick ch staveb. Podobnû je téï promûna názorû v prûbûhu 20. a poãátku 21. století zfietelná na rekonstrukci staveb na Akropoli v Athénách, a to jak z hlediska teoretického pfiístupu k fie ení konceptu a architektonického návrhu rekonstrukce, tak z hlediska technického a technologického. Charakteristická je podstatnû rozsáhlej í aplikace novodobû vypracovan ch prvkû v pûvodní architektonické formû za pouïití autentického materiálu, popfiípadû materiálû novodob ch pfiipomínajících pûvodní fie ení. V e zmínûné pfiístupy jsou v sledkem postupného hledání optimálního fie ení problému obnovy antick ch památek a zmínûné rekonstrukce jsou v tomto smûru mimofiádn mi poãiny (i pfies moïné v hrady, napfiíklad k materiálovému pojetí u tholu v Delfách), jeï by mûly b t 13 14 Poznámky 8 Viz M. NESMùRÁK: Stavby typu tholos (peripteros kruhového pûdorysu) v ãeské architektufie 18. a 19. stol. a jejich typologické a konstrukãní vzory, in: Dûjiny vûd a techniky XXXV, 2002, ã. 1, s. 28 29. 9 Architektonické prvky tholu byly pouïity jako stavební materiál do základû pokladnice Sikyonu. 10 Datování viz G. GRUBEN: Die Tempel der Griechen, München 1980, s. 99. 11 Viz M. NESMùRÁK, cit. v pozn. 4, s. 50, téï obr. 18, 19, 20. 12 Viz M. NESMùRÁK, cit. v pozn. 6, s. 26 27. 13 Práce na osazení architrávu byly provádûny v záfií 2005. 14 Koncept tohoto ãlánku i jeho závûry vycházejí z referátu autora nazvaného Zur Problematik der Rekonstruktion und Präsentation architektonischer Denkmäler des Typs Tholos pfiedneseného na mezinárodní konferenci Muzeum i konzerwacja u progu XXI. wieku pofiádané univerzitou M. Koperníka (ToruÀ, ãerven 2004). 483

15 16 18 17 19 impulsem pro dal í aktivitu v této oblasti i ve 21. století. V sledky obnovy staveb v Delfách, v Olympii a v Epidauru v ak zatím neprezentují zastropení okruïní ãásti staveb (natoï naznaãení pûvodního ãlenûní jejich interiérû), jako je tomu u stavby chrámu Vesty na Foru Romanu v ímû. O aplikaci obdobného principu rekonstrukce, ale jiï s vyuïitím v ech soudob ch moïností technologick ch a materiálov ch by bylo moïné uvaïovat v souvislosti s tholem v Epidauru. V jeho pfiípadû existuje dostatek pûvodních prvkû nejen pro provedení rekonstrukce ãásti sloupoví, ale i zdi jádra stavby a ãásteãnû i zastropení vnitfiní a vnûj í haly. ZároveÀ by v ak bylo nutné velmi uváïlivû stanovit hranice rozsahu tûchto prací i zpûsoby jejich realizace. 14 Obr. 15. Olympie ( ecko), Filippeion ve svatyni Dia pohled na znovu vystavûnou ãást podnoïe a sloupoví s pouïitím pûvodních architektonick ch ãlánkû doplnûn ch novodob mi architektonick mi prvky odpovídající barevnosti s vypracováním architektonick ch detailû, foto 2005. Obr. 16. Olympie ( ecko), Filippeion ve svatyni Dia celkov pohled na rekonstruovanou stavbu, foto 2005. Obr. 17. Olympie ( ecko), Filippeion ve svatyni Dia pohled na ãást rekonstruované podnoïe doplnûné novodob m materiálem odpovídající pûvodní barevnosti s vypracovan m architektonick m detailem a osazenou patkou, foto 2005. Obr. 18. Olympie ( ecko), Filippeion ve svatyni Dia detail ãásti rekonstruované podnoïe kombinující originální a novodobé prvky s osazenou pûvodní patkou, foto 2005. Obr. 19. Olympie ( ecko), Filippeion ve svatyni Dia pohled na ãást rekonstruované podnoïe kombinující originální a novodobé prvky, foto 2003. 484