NETOLICE, okr. Prachatice, Jihočeský kraj

NETOLICE, okr. Prachatice, Jihočeský kraj Raně středověké hradiště, archeologický park 10. 12. století Význam: Raně středověké přemyslovské správní centrum, na jehož místě je budován archeologický park. Historie: Netolické *hradiště se v písemných pramenech objevilo poprvé v Kosmově kronice, která jej k r. 981 uvádí jako součást panství rodu Slavníkovců. S ohledem na stav dnešního poznání se však líčení kronikáře, který své dílo sepsal až na počátku 12. století, jeví jako velmi nepravděpodobné. Přestože nejstarší archeologické nálezy jsou *datovány již do 10. století, jednoznačný doklad o existenci hradiště přináší až písemná zmínka z r. 1088, kdy byly Netolice součástí systému knížecích správních *hradů (v dnešní terminologii hradišť), tzv. hradské soustavy. Tyto hrady představovaly centra knížecí moci, kterou zastupoval kastelán. K jeho povinnostem patřil pravidelný výběr dávek, vymáhání povinností poddaných a rozhodování soudních sporů. K r. 1167 se v písemných pramenech objevuje jméno kastelána, správce netolického hradiště, Nemoje. Postavení správního centra si hradiště udrželo patrně až do r. 1256, kdy se Netolice dostaly do správy kláštera ve Zlaté Koruně. Popis: Hradiště se nachází na východním okraji města Netolice v poloze Na Jánu, na široké ostrožně nad potokem Rapačov. Stopy raně středověkého opevnění jsou viditelné především na východní a částečně i na severní a jižní straně *akropole hradiště. Půl hektaru velkou akropoli chránila hradba, dochovaná v podobě podkovovitého *valu, vysokého 1,5 2 m a širokého 10 15 m. Na jihovýchodě prochází opevněním jedna z novodobých přístupových cest (A). Ó Pohled na rekonstruovanou hradbu raně středověkého hradiště v Netolicích od jihozápadu. Foto M. Pták, 2014. Ø Detail palisády v rekonstruované raně středověké hradbě v archeoskanzenu Netolice. Foto Z. Přibyl, 2005. Plán lokality podle Beneš J. a kol. 2010. 236 Æ 2,0 km

Na severním okraji akropole se do terénu zařezává hluboký *úvoz (B), o němž se uvažuje jako o původním vstupu do hradiště. Pozůstatky opevnění *předhradí, které jsou zmiňovány ve starší literatuře, patrně podlehly mladším terénním úpravám; přesnou polohu a rozlohu předhradí lze proto pouze odhadovat. V odborné literatuře se uvažuje o dvou předhradích sledujících tvar terénu nad Bezdrevským potokem směrem severovýchodně a jihovýchodně od akropole. Na druhém břehu potoka, naproti hradišti, lze předpokládat podhradní osadu, v níž se mohl soustřeďovat obchod a řemesla. Další část ohrazení, která však není na dnešním povrchu patrná, objevilo *geofyzikální měření na východní straně akropole, pod dnešním valem. Výsledky tohoto měření je možné interpretovat jako trojitý příkop a zřejmě jde o zbytky staršího opevnění. Do r. 1789 stál ve středu akropole kostel sv. Jana Křtitele, jehož základy jsou v posledních několika letech postupně odkrývány při *archeologickém výzkumu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Přestože se stáří této církevní stavby zatím nepodařilo jednoznačně určit, jistou oporu pro datování představuje pohřebiště v jejím blízkém okolí, jehož počátky jsou kladeny do 12. století. Na akropoli hradiště je od r. 2004 postupně budován archeologický park, v němž návštěvníci najdou repliku opevnění z 10. století (C), tvořenou *čelní kamennou plentou (opěrnou zdí), dřevohlinitou komorovou hradbou (srov. *opevnění dřevohlinité) a dubovou palisádou. Vyhlídková věž, která je součástí rekonstruovaného opevnění, nabízí krásný pohled NETOLICE, okr. Prachatice, Jihočeský kraj 237

na dnešní město. Při stavbě byly v maximální možné míře využívány dobové nástroje a materiály s cílem ověřit původní technologické postupy. Občanské sdružení Archeopark Netolice zde pravidelně pořádá programy pro veřejnost, jejichž cílem je přiblížit každodenní život středověkého člověka. V budoucnosti je plánována stavba návštěvnického centra a několika srubů s řemeslnickými dílnami. [jm] Literatura: Beneš J. a kol. 2010, 2012a, 2012b. Navigační bod: N 49 03'02.22", E 14 12'03.27" (akropole). Přístup: Z parkoviště na Mírovém náměstí po zelené turistické značce a za mostem odbočit k rekonstrukci opevnění na hradišti. Rizika: Žádná. Okolí: [1] Malovice u Netolic (PT), Viereckschanze: N 49 04'26.76", E 14 11'49.39" (2,6 km). [2] Krtely (PT), halštatský a raně středověký mohylník: N 49 05'09.27", E 14 09'16.97" (5,1 km). [3] Třebanice (PT), halštatské hradiště Velký Hrádeček: N 49 00'55.67", E 14 08'41.47" (5,7 km). Õ Ñ Výstavba rekonstrukce raně středověké hradby v archeoskanzenu Netolice. Foto Z. Přibyl, 2005. 238 NETOLICE, okr. Prachatice, Jihočeský kraj

NEVĚZICE, okr. Písek, Jihočeský kraj Pravěké hradiště oppidum 150 50 př. Kr. Význam: Oppidum doby laténské, specifické svou malou rozlohou, dobře zachovalým opevněním a zasazením do malebné krajiny. Historie: Nevězice jsou naším nejmenším *oppidem. Malá rozloha tohoto *hradiště a jednoduchost jeho opevnění vedly k označení rurální oppidum, a dokonce ke zpochybnění toho, že má být řazeno mezi velká hradiště typu oppid. Odhlédneme-li od terminologických nejasností, vidíme Nevězice jako součást tzv. povltavské soustavy opevněných lokalit mladší doby laténské, k nimž patřila též oppida Hrazany (ÒRadíč) a ÒTřísov a menší opevněné polohy Orlík a Zvíkov (obě využity ve středověku pro výstavbu hradů). Pozornost se k Nevězicím obrátila v polovině 20. století, kdy zde byly provedeny první zjišťovací sondáže. V 80. letech 20. století proběhl rozsáhlejší výzkum Archeologického ústavu ČSAV v Praze, jenž prozkoumal konstrukci opevnění a částečně také podobu vnitřní zástavby oppida, kterou tvořily prostorově vymezené usedlosti. Zjištěny byly i stopy staršího osídlení z doby halštatské. Představu o rozsahu a hustotě osídlení přinesl také povrchový *archeologický průzkum. Koncentraci dokladů sídlištních aktivit zachytil zejména za dvojitou hradbou v severní části oppida (F) a v jeho středu (G), kde byly nalezeny i doklady řemeslných aktivit, např. tavicí kelímek s nálitky bronzoviny. Předpoklad, že lokalita sloužila jako obchodní zastávka na vltavské cestě, sice zatím neprokázaly zvláštní nálezy typu importovaných předmětů či mincí (i když z kruhů detektorových vykradačů památek prosakují jiné zprávy), Ó Val oppida od východu. Foto Z. Kačerová, 2014. Plán lokality podle Drda 1987 a podkladů R. Křivánka; upravila A. Danielisová. Æ 4,0 km 239

ale je zde zastoupena keramika cizí provenience, tedy dovezené hrnčířské výrobky. Na několika místech opevnění byly zjištěny stopy požáru, který mohl být podle výsledků archeologického výzkumu založen na několika místech současně, což by dokládalo konkrétní katastrofickou událost. Požárem zanikla i část vnitřní zástavby. Archeologické prameny nicméně nenaznačují, že by oppidum bylo na konci své existence vojensky dobyto. Po požáru bylo spíše opuštěno, podobně jako další podobné lokality daného období. Kdo a z jakých důvodů požár založil, zůstává proto otevřenou otázkou. Popis: Poloha Hrad, na které stojí oppidum, je situována na protáhlé ostrožně tvořící výběžek nad kaňonem Vltavy. Hluboko zaříznuté romantické údolí Vltavy vytváří přirozenou ochranu hradiště na jedné straně, stejně jako prudké svahy bočního údolí menšího potoka brání polohu na straně druhé. Ostrožna je tak sama o sobě velmi dobře chráněna. Přístup do ní tvoří jen asi 120 m široká šíje, která se posléze rozšiřuje na více než 300 m. Při dnešní výšce hladiny přehradní nádrže Orlík nevynikne tolik strategické umístění lokality, ale je nutno si představit vysoké skalní stěny, spadající více než 70 metrů hluboko k tehdejší hladině řeky. Poloha malého oppida nebyla přesto v krajině příliš nápadná křivolaké skály vltavského údolí jsou poměrně nepřehledné a ostrožna nijak výškově nevystupuje nad okolní kopce. Krajinné umístění tak dobře vystihuje vlastnosti míst typických pro zakládání laténských oppid v Čechách, které s výjimkou Závisti 240 NEVĚZICE, okr. Písek, Jihočeský kraj

(ÒLhota u Dolních Břežan) odpovídaly principu vidět, ale nebýt viděn. Hlavní přístupové cesty k oppidu se řídily vztahem k řece a k důležitým pozemním komunikacím. Dosud je v terénu patrná zřejmě původní *úvozová cesta (C), obloukovitě probíhající po jižním svahu ostrožny a pravděpodobně směřující k brodu přes řeku. Hlavní přístup vedl od severozápadu přes zmíněnou úzkou přístupovou šíji; v těchto místech byla lokalita také nejdůkladněji chráněna opevněním. Hradby měřily 1650 m a probíhaly původně po celém obvodu ostrožny. Uzavřely do sebe prostor 13 ha, což je skutečně poměrně málo ve srovnání s typickými středoevropskými oppidy, jejichž plocha většinou přesahuje 20 ha, ale někdy dosahuje i více než 50 100 ha. Šíji oppida přehrazovaly dva *valy s příkopy (D); v terénu je ale zachována pouze vnitřní dvojice fortifikací (val a příkop). Vnější val, pravděpodobně konstruovaný pouze jako hliněný násep, byl v minulosti rozorán a vnější příkop zavezen. Na relativně přístupné jižní a západní straně oppida byl před valem vyhlouben příkop, dnes viditelný v terénu zhruba 5 m od úrovně koruny valu. V lépe přirozeně chráněných úsecích obvodu hradiště pak nebylo nutné doplňovat valy předsunutými příkopy. Opevnění zahrnulo do vnitřní plochy oppida také vodní zdroj (E). Hlavní bránu A tvořil na severní straně dlouhý ulicovitý vstup mezi zdvojenými valy (*brána ulicovitá); na jihovýchodní straně byla do systému opevnění začleněna další *brána (B), původně zřejmě klešťovitá s bočním vchodem. *Archeologický výzkum zde doložil klasickou konstrukci oppidálních hradeb čelní kamennou zeď Ò Kresebná rekonstrukce jihovýchodní brány (B) oppida. Podle Drda 1987. Ñ Letecký záběr oppida od jihovýchodu. Foto ÚAPPSČ Praha, 2004. NEVĚZICE, okr. Písek, Jihočeský kraj 241

Ñ LLS snímek (stínovaný model) oppida. Data ČÚZK Praha; zpracovala A. Danielisová, 2014. členěnou v pravidelných rozestupech svislými kůly, k níž z vnitřní strany přiléhal hliněný val provázaný s hradbou vodorovnými trámy. Pro vyzdění čela nevězické hradby byl použit kvalitní materiál z různorodých hornin vesměs trvanlivých nevětrajících vyvřelin (žula, granodiorit, amfibolit), které byly získávány z několik kilometrů vzdálených zdrojů. Méně kvalitní lokální horniny stavitelé ignorovali, případně je pouze přisypávali do hradebního tělesa. Nejvíce shodných rysů nese nevězická fortifikace s východočeským oppidem ÒČeské Lhotice. [ad] Literatura: Drda 1987; Drda Rybová 1997, 1998; Waldhauser 2001. Navigační bod: N 49 28'08.53", E 14 09'55.75" (vstup od severozápadu). Přístup: Z doporučeného místa parkování po červené turistické značce směrem na jih a asi po 150 m zahnout doleva na polní cestu k oppidu. Rizika: Žádná. Terénní relikty jsou lépe patrné mimo vegetační období, tedy od pozdního podzimu do časného jara. Okolí: [1] Zvíkovské Podhradí (PI), hradiště doby železné pod hradem Zvíkov: N 49 26'17.28", E 14 11'34.12" (4,0 km). [2] Kučeř (PI), Viereckschanze Obrovy hroby: N 49 27'08.36", E 14 14'53.25" (6,7 km). 242 NEVĚZICE, okr. Písek, Jihočeský kraj

NYMBURK, okr. Nymburk, Středočeský kraj Muzeum nad pravěkou mohylou 3800 3400 př. Kr. Význam: Unikátní forma prezentace vnitřního prostoru pravěké mohyly. Historie: Zvyk ukládat zemřelé v hrobkách s rozsáhlou kamennou konstrukcí je v Evropě doložen od 4. tisíciletí př. Kr., a to především na západě a severu kontinentu. Tyto památky patří k okruhu tzv. *megalitických staveb, z nichž některé (např. dolmeny a jiné hrobky s kamennou konstrukcí, původně uloženou zpravidla pod mohylou) souvisejí s pohřbíváním, jiné nejspíše s kultovními obřady. Mnoho z těchto staveb udivuje svými rozměry a nákladností. V Čechách se památky megalitického typu vyskytují jen ojediněle (ÒKlobuky, ÒBřezno u Loun) a většina zachovalých mohyl pochází až z doby bronzové a mladších období. Jedna z výjimek, která v Čechách zatím nemá obdoby a svou složitou kamennou konstrukcí může vzdáleně připomínat megalitické stavby západní Evropy, byla nedávno odkryta v Nymburce. Hrobku, původně nejspíše překrytou mohylovým náspem, objevil záchranný *archeologický výzkum, vedený v l. 1994 1995 K. Motykovou, který předcházel plánované stavbě velkého domovního komplexu. Díky objevu pohřební komory k výstavbě komplexu naštěstí již nedošlo. V historickém jádru města zůstala mohyla do dnešní doby zachována pravděpodobně jen díky tomu, že se nacházela v zadní, hospodářské části městské parcely, kde zůstala po celý středověk a novověk uchráněna před výraznějšími stavebními zásahy. V r. 1996 se hrobka stala kulturní památkou. Nad unikátním nálezem byla r. 2010 dokončena stavba podle návrhu akademického architekta J. Matyáše, která umožnila zachovat odkrytou mohylu na místě původ- Ó Muzeum nad pravěkou mohylou v historickém jádru města Nymburka. V pozadí Kostelní náměstí s cihlovým kostelem sv. Jiljí ze 13. 14. století. Foto Z. Kačerová, 2013. Mapa M. Langová. Æ 0,5 km 243

ního nálezu (*in situ) a zpřístupnit ji veřejnosti. Muzeum bylo slavnostně otevřeno v dubnu 2013. Lze zde shlédnout animovaný příběh, který zobrazuje události, jež mohly stavbě mohyly předcházet je sice smyšlený, ale byl vytvořen na základě zjištěných archeologických faktů. Návštěvník si může také pustit rozhovor s autorkou výzkumu, v němž vypráví o nálezu mohyly, průběhu jejího zkoumání a významu tohoto objevu. Eneolitická hrobka není zdaleka jediným pravěkým nálezem v okolí. I přes intenzivní sídlení ve vrcholném středověku a novověku je zde doloženo osídlení z neolitu a dále řada sídlištních nálezů kultury nálevkovitých pohárů (srov. *archeologická kultura), jíž je připisována i mohyla. Ve střední a mladší době bronzové tu stávalo *hradiště, které bylo opevněno hradbou a příkopem, jehož průběh dodnes sleduje Palackého ulice a ulice Na Příkopě. V době železné se v blízkosti nacházel dvorec a prokázáno je i slovanské osídlení z 10. století. Popis: Pohřební objekt sestával z mohutné konstrukce z velkých opukových bloků. V jádru se nacházel skříňkový hrob o rozměrech 215 115 cm, jehož stěny tvořily svisle naskládané ploché kameny. Uvnitř byly při výzkumu patrné stopy ještě po dřevěné konstrukci dvou kůlech s obložením. Horní část hrobu překrývaly další ploché kameny, z nichž bylo několik přepálených, stejně jako hlinitopísčitá vrstva nad nimi. Tuto situaci autorka výzkumu interpretuje jako pozůstatek po ohni, který měl být součástí pohřebních ceremonií. I když část mohyly nad propálenou vrstvou značně porušila středověká a novověká činnost, byly zde zachyceny i pravděpodobné zbytky mohylového náspu z hlíny a drobných kamenů; jeho původní výšku a rozsah již však rekonstruovat nelze. Uvnitř se nacházelo několik zlomků keramiky, které je možné zařadit převážně do období eneolitu. Kosti v hrobě se dochovaly ve velmi špatném stavu, přesto se ale podařilo určit, že se jednalo o dospělého jedince, pravděpodobně muže, který zemřel ve věku mezi 40 a 50 lety. Do hrobu byl uložen ve skrčené poloze na pravém boku hlavou k západu, avšak podle K. Motykové již ve stupni počátečního rozkladu těla, protože některé kosti neležely v anatomickém upořádání. Tyto detaily jsou důležité, protože uložení zemřelých a jejich orientace vůči světovým stranám hrály právě v období eneolitu významnou roli. Společnost takto vyjadřovala postavení zemřelého (např. jinak ukládala muže a ženy), ale i obecný vztah člověka ke *kosmologickým otázkám (pohled zemřelého k jihu zřejmě souvisel s významem Slunce). Ze západu (a tedy v ose hrobu) na kamennou konstrukci mohyly navazovala jakási přístupová rampa z vějířovitě uspořádaných velkých plochých kamenů. Pod vrstvou kamenů byla odkryta oválná jáma, která obsahovala kromě zvířecích kostí také kamenný hrot šípu s trnem. Přímá souvislost tohoto objektu s mohylou ovšem nebyla prokázána. Vzhledem k nepřítomnosti milodarů bylo *datování mohyly možné pouze na základě nálezů z hliněného pláště. Podle několika fragmentů keramiky se dá mohyla přiřadit ke staršímu eneolitu, ke kultuře nálevkovitých pohárů. Toto časové zařazení potvrzuje i *radiokarbonové datování vzorku z kosti pohřbeného muže, který měl zemřít někdy mezi l. 3630 a 3140 př. Kr. 244 NYMBURK, okr. Nymburk, Středočeský kraj

I když v hrobce nebyla nalezena prakticky žádná výbava, už ze samotného charakteru stavby lze soudit, že zemřelý představoval významnou osobu. I z jiných nálezů můžeme odhadovat, že právě v období eneolitu společenská role mužů rostla, a to nejspíše v důsledku změn v ekonomické sféře např. v zemědělství, těžbě a směně surovin aj. Úspěšní a významní jedinci mohli nabývat společenského postavení tzv. velkých mužů (angl. big men) a jejich důležitost se odrážela i v mimořádných pohřebních ceremoniích. Pohřební areály tohoto typu se stávaly místem dalších obřadů, uctívání předků a zdrojem identity dané komunity. [ml] S obj. 77 A B Literatura: Motyková 1998, 2013a, 2013b. Navigační bod: N 50 11'11.47", E 15 02'39.00" (u mohyly). 0 2 m 188.00 m A 2 2 B Přístup: Z parkoviště na náměstí Přemyslovců lze dojít Kostelní ulicí kolem kostela sv. Jiljí a ulicí Na Příkopě až k mohyle. 186.00 m 13 obj. 77 13 12 10 Rizika: Otevírací doba pouze od dubna do září 9:00 17:00. Okolí: [1] Nymburk (NB), cihlové opevnění města z první poloviny 14. století: N 50 11'11.86", E 15 02'43.53" (0,1 km). [2] Nymburk (NB), odkryté základy sladovny ze 16. století: N 50 11'09.35", E 15 02'23.39" (0,3 km). [3] Poděbrady (NB), Polabské muzeum: N 50 08'31.03", E 15 07'21.94" (7,5 km). [4] ÒHradišťko u Sadské (NB), zaniklá středověká ves Lhota na Kří (9,2 km). Ó Plán hrobu odkrytého v mohyle. Podle Motyková 2013a. Ò Odkrytá kamenná konstrukce mohyly s hrobovou komorou a částí přístupové rampy. Foto Z. Kačerová, 2013. NYMBURK, okr. Nymburk, Středočeský kraj 245