Ivana KYZOUROVÁ. Obr. 2 a 3. Praha, PraÏsk hrad, katedrála sv. Víta, Svatováclavská

Restaurování nástûnn ch maleb v kapli sv. Václava Ivana KYZOUROVÁ A NOTACE: âlánek shrnuje historii oprav maleb ve Svatováclavské kapli, dûvody jejich po kození a v sledky restaurátorsk ch prûzkumû. Dot ká se problematiky datace maleb. Za autora maleb ve star í vrstvû malífiské v zdoby na v chodní stûnû kaple autorka urãila téhoï malífie, kter vymaloval postavy svûtcû v kapli sv. Ludmily baziliky sv. Jifií. Konzervace maleb v dal ích dvou kaplích Svatovítské katedrály (v kapli sv. Mafií Magdalény a sv. KfiíÏe) byla spojena se snahou zlep it mikroklima tûchto kaplí. 2 1 3 V katedrále sv. Víta se i pfies její dramatické osudy dochovaly nástûnné malby z doby jejího nejvût ího stavebního rozmachu; k nejznámûj ím patfií malby v kapli Svatováclavské (Pa ijov cyklus), Saské (Klanûní Tfií králû) a Vla imské (Kfiest sv. Ot lie, Kristus opírající se o kfiíï), v echny ze 70. let 14. století. Zhruba stejného stáfií jsou malby v kapli sv. Mafií Magdalény a v kapli sv. KfiíÏe; ty jsou ale více po kozené a hûfie ãitelné. Malby v kapli sv. Václava, byè byly poznamenány pfiemalbami pfiedev ím z 15., 17., ale i 19. století, se dochovaly relativnû dobfie. Kapli vybudoval Petr Parléfi nad hrobem zemského patrona v roce 1366. Jde o jednoduch kvadratick prostor, zaklenut kupolovou klenbou ztuïenou hvûzdicov m Ïebrov m vzorcem, jehoï stûny byly vyzdobeny le tûn mi polodrahokamy, vsazen mi do zlacené inkrustace, a nástûnn mi malbami. V nejniï ím Obr. 1. Praha, PraÏsk hrad, katedrála sv. Víta, Svatováclavská kaple. Západní stûna se Zázrakem sv. Václava na zasedání fií ského snûmu, kolem 1509, stav pfied restaurováním. Obr. 2 a 3. Praha, PraÏsk hrad, katedrála sv. Víta, Svatováclavská kaple. Detail scény se Zázrakem sv. Václava na zasedání fií ského snûmu, stav po restaurování. (Foto Jan Gloc, 2009) 319

Obr. 4. Praha, PraÏsk hrad, katedrála sv. Víta, Svatováclavská kaple. Hlavu sv. Václava ze scény Svat Václav kope hrob povaïoval J. Josefík za plnou rekonstrukci provedenou G. Mikschem, ale pfiinejmen ím zãásti jde o pûvodní malbu, stav po restaurování. (Foto Milena Neãásková, 2009) 4 pásu se nacházejí malby s pa ijov mi scénami, do nichï jsou zakomponovány portréty Karla IV. a Eli ky Pomofianské. Malby vytvofiil zfiejmû Mistr Osvald v 70. letech 14. století a zhruba o sto let pozdûji pro ly v znamnou pfiemalbou. 1 Ve vy ích partiích kaple, oddûlen ch mohutnou prûbûïnou fiímsou, pak na poãátku 16. století vymaloval takzvan Mistr Litomûfiického oltáfie a dal í malífii více neï tfiicet scén se Svatováclavskou legendou. Cyklus vrcholí na západní stûnû kaple monumentálním obrazem zachycujícím Zázrak sv. Václava na zasedání fií ského snûmu. 2 Nápis na západní stûnû informuje o tom, Ïe v letech 1612 1614 malby pfiemaloval Alexius z Kvûtné na náklady lechticû, jejichï erby vmaloval do jednotliv ch scén. Alexius také vyzdobil klenbu kaple postavami ãesk ch patronû a andûly. 3 Restaurování nástûnn ch maleb v kapli sv. Václava v letech 1912 1913 V letech 1912 1913 probíhala pod vedením Kamila Hilberta obnova zpustlé kaple, která zahrnovala i renovaci maleb. Napfied ov em musela projít opravou klenba, která byla prostoupena irok mi trhlinami a jejíï Ïebra byla uvolnûná. V nejhor ím stavu bylo klenební pole nad stfiedním jiïním oknem. Od dlouhodobého zatékání a promrzání vody bylo po kozeno tak, Ïe hrozilo sesutím v plo e nûkolika ãtvereãních metrû. Pfii razantních opravách vzala za své v malba klenby z doby imona Brosia z Hor tejna (1613), která ostatnû nebyla povaïována za pfiíli cennou, takïe na její zachování nebyl kladen velk dûraz. Po opravû klenby byla star- í v malba nahrazena dekorativní v zdobou Franti ka Fröhlicha, provedenou podle návrhu Artura Scheinera. Fröhlich také opravil polychromii a zlacení na pfiízedních pfiíporách, vyãistil polychromii na vodorovné fiímse a vyzlatil a patinoval plastické dekorace. Restaurováním maleb na stûnách kaple byl povûfien Gustav Miksch. 4 Poté, co je dûkladnû vyãistil ve dvou aï ve tfiech cyklech mytí, se ozfiejmila vysoká hodnota i relativnû dobr stav vût iny obrazû. Mikschovu práci sledoval tehdej í generální konzervátor Max Dvofiák, kter pfiijel z Vídnû v listopadu 1912. Mûsíc na to byl z Vídnû do Prahy vyslán restaurátor Hans Viertelberger, aby se pokusil sm t pfiemalby Daniela Alexia z Kvûtné z poãátku 17. století. V sledek pokusu ale nebyl uspokojiv, neboè Alexiova pfiemalba byla vûãi chemick m prostfiedkûm údajnû odolnûj í neï malba pûvodní, coï znamenalo, Ïe by spolu s Alexiovou pfiemalbou byla sejmuta i originální barevná vrstva. ZÛstalo tedy jen u mytí maleb a jejich retu ování, pfiiãemï torzální malby na jiïní stûnû Miksch retu oval jen v místech, kde tmelil silnû naru en kámen. 5 Celkovû lze fiíci, Ïe Mikschova restaurace byla etrná: splàovala poïadavek reverzibility a zbyteãnû nezasahovala do pûvodní malby. Restaurování a prûzkum maleb v letech 1960 1965 Komplexním restaurováním pro ly malby v letech 1960 1965. Tehdy byly odstranûny Mikschovy retu e i Alexiovy pfiemalby, které byly ponechány jen v místech, kde se pod nimi nedochovala pûvodní malba. Byla také sejmuta ablonová v zdoba klenby od Franti ka Fröhlicha. Klenební kápû byly odkryty na renesanãní vrstvu, která se ov em dochovala jen v mal ch zbytcích, v ostatních plochách se postupovalo aï na gotickou kletovanou omítku. Stopy po gotické malbû ale nebyly nalezeny Ïádné. 1 Ke stavební historii kaple srovnej zejména KOTRBA, Viktor. Kaple svatováclavská v praïské katedrále. Umûní. 1960, roã. 8, ã. 4, s. 329 356. ISSN 0049-5123; LÍBAL, Dobroslav; ZAHRADNÍK, Pavel. Katedrála sv. Víta na PraÏském hradû. Praha : Unicornis, 1999, s. 42 43, 110 119. ISBN 80-901587-6-5; KALINA, Pavel. Praha 1310 1419 : kapitoly o vrcholné gotice. Praha : Libri, 2004, s. 178 182. ISBN 80-7277-161-2. K Mistru Osvaldovi srovnej V ETEâKOVÁ, Zuzana. Monumentální stfiedovûká malba. In MERHAUTOVÁ, AneÏka (ed.). Katedrála sv. Víta : k 650. v roãí zaloïení. Praha : Academia, 1994, s. 112 118. ISBN 80-200-0189-1. 2 První dûkladn rozbor maleb v kapli sv. Václava, kter v mnoha ohledech zûstal dodnes nepfiekonán, pfiinesl KRÁSA, Josef. Renesanãní nástûnná v zdoba kaple svatováclavské v chrámu sv. Víta v Praze. Umûní, 1958, roã. 6, ã. 1, s. 31 72. ISSN 0049-5123. Malbami se dále zab vali zejména Jarmila Vacková, Ivo Hlobil a Milena Bartlová. V bûr nejdûleïitûj í literatury k tématu viz KYZOUROVÁ, Ivana. Transformace stfiedoevropsk ch a italsk ch vzorû v díle Mistra Litomûfiického oltáfie. In Sborník Národního muzea v Praze. Praha : Národní muzeum, 2007, ã. 1 4, zejména pozn. 1 a 2 na s. 45. ISSN 0036-5343; TáÏ. Utváfiení obrazového prostoru v díle Mistra Litomûfiického oltáfie. In HLOBIL, Ivo; PERÒTKA, Marek (eds.). Historická Olomouc XVII. Úsvit renesance na Moravû za vlády Matyá e Korvína a Vladislava Jagellonského (1479 1516) v ir ích souvislostech. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 2009, s. 165 176. ISBN 978-80-244-2430-9. 3 Z Plznû pocházející malífi Daniel Alexius z Kvûtné (Daniel Lexa) krom zásahu ve Svatováclavské kapli zanechal své dílo také na v chodní stûnû kaple sv. Zikmunda s v jevy z jeho legendy. Srovnej RONùK, Michal. PraÏ tí malífii 1600 1656: mistfii, tovary i, uãedníci a tolífii v knize Staromûstského malífiského cechu. Praha : Artefactum, 1997, s. 71 72. ISBN 80-902279-2-9. 4 Gustav T. Miksch (1857 1918) vystudoval praïskou akademii u prof. Sequense. Byl Ïádan m restaurátorem nástûnn ch a deskov ch maleb i maleb na plátnû. Kromû kaple sv. Václava restauroval napfiíklad malby v kapli sv. KfiíÏe na Karl tejnû. 5 K historii oprav ve Svatováclavské kapli srovnej V roãní zpráva Jednoty pro dostavûní hl. chrámu sv. Víta na hradû PraÏském za správní rok 1913, s. 8 12. Archiv Kanceláfie prezidenta republiky. 320

Obr. 5. Praha, PraÏsk hrad, katedrála sv. Víta, Svatováclavská kaple. Neúplnû dochován je v jev Podiven zabíjí v lázni Václavova vraha a je za to obû en, stav pfied restaurováním. Obr. 6. Praha, PraÏsk hrad, katedrála sv. Víta, Svatováclavská kaple. Podiven zabíjí v lázni Václavova vraha a je za to obû en, stav po restaurování. Bûhem restaurování byly malby podrobeny na svou dobu velmi pokroãilému restaurátorskému prûzkumu, kter vedl jeden z ãlenû restaurátorského t mu Jifií Josefík. Pomocí infraãervené fotografie a sondáïního prûzkumu byly na v chodní stûnû kaple (u jiïního okna) objeveny kompozice dvou star ích maleb. Pod stávajícím obrazem se ZavraÏdûním sv. Václava bylo nalezeno star í vyobrazení téhoï v jevu. Tato spodní vrstva malby vznikla ve stejné dobû jako malba andûlû a svat ch patronû obklopujících sochu sv. Václava. Dal- í malba ze stejného období byla sondáïním prûzkumem zji tûna pod obrazem Svat Václav pfiiná í dfievo a je od hajn ch zt rán; v pozadí byly odkryty dvû Ïenské hlavy a hlava sv. Václava, dobfie zachovalé a provedené ve velkém mûfiítku, které odpovídalo postavám andûlû vedle sochy sv. Václava. Tato star í vrstva v zdoby kaple, která nemohla b t odkryta, protoïe by poru ila vyznûní vcelku dochovaného Svatováclavského cyklu, je datována do tfietí tfietiny 15. století, do doby konce vlády Jifiího z Podûbrad ãi do poãátku vlády Vladislava Jagellonského. Nebyla ale dokonãena. Pokud podrobnûji zkoumáme sondami ãásteãnû odhalené Ïenské polofigury ve scénû Svat Václav pfiiná í dfievo, zjistíme, Ïe svou monumentalitou a fyziognomií jsou velmi blízké postavám svûtic ze vstupního oblouku do kaple sv. Ludmily. 6 Shodná je monumentální stavba hlav, kresba vyklenutého oboãí a velk ch oãí s nabûhl mi víãky, rovného nosu, se pulen ch v razn ch rtû, r hy mezi nosem a horním rtem a dolíãku na bradû. Komparace figur je limitována tím, Ïe figury ze Svatováclavské kaple mûïeme srovnávat jen za pomoci ãernobíl ch fotografií, nicménû úvaha, Ïe t Ï malífi pracoval jak v kapli sv. Václava, tak v bazilice sv. Jifií, se zdá b t i na základû studia fotografií pravdûpodobná. Pokud by skuteãnû malby v kapli sv. Ludmily i v kapli sv. Václava provedl jeden malífi ãi jedna dílna, mohlo by to pfiispût k poznání rozdûlování zakázek na PraÏském hradû v jagellonské éfie. Za autora svûteck ch postav na vstupním oblouku do kaple sv. Ludmily je povaïován anonymní malífi oznaãovan podle svého stû- Ïejního díla jako Mistr Svatojifiského oltáfie, kter je vnímán pfiedev ím jako malífi deskov ch obrazû. Pokud ov em s jeho dílem souvisí nejen práce v kapli sv. Ludmily, ale také zakázka v kapli sv. Václava, ozfiejmilo by se, Ïe nástûnná malba mohla b t v jeho produkci pfiinejmen ím rovnocenná s malbou deskovou. Restaurátorsk prûzkum v 60. letech 20. století se dále zamûfiil na laboratorní anal zy techniky malby, kterou urãil jako mastnou temperu. Byly také popsány zásahy Alexia z Kvûtné v místech, kde se jiï pod nimi nenacházela originální malba, a byl vyznaãen rozsah Mikschov ch retu í, pfiípadnû rekonstrukcí. Restaurátofii se peãlivû vûnovali nejen vlastnímu restaurování, ale také zpracování restaurátorské dokumentace, která má na svou dobu znaãnou vypovídací hodnotu. 7 Restaurování maleb v letech 2006 2009 Na jafie roku 2006, tedy více neï ãtyfiicet let po posledním restaurování, byla provedena prohlídka maleb. Ta odhalila jejich po kození zpûsobené v men í mífie pomal m stárnutím barevné vrstvy a v mífie vût í transportem vlhkosti ve zdech a následnou krystalizací solí. Nejvût í po kození byla pozorována, ostatnû stejnû jako v 60. letech 20. století, v severozápadním koutû a na jiïní stûnû kaple. JiÏní stûna aï do 70. let 19. století podléhala ãastému zatékání a promrzání. Je tû v roce 1918 byl uãinûn pokus sníïit kapilární vlhkost zdiva, a to navrtáním dûr do jeho spár. 8 Ani dnes není stav jiïní zdi kaple dobr, neboè jde o obvodovou stûnu se dvûma okny na jiïní stranu, kde dochází k velk m v kyvûm teploty a vlhkosti. Do klenby nad jiïní stûnou zatékalo stfiechou po celá staletí; opravy stfiechy nad kaplí a hlavnû stíïnosti na její stav byly zaznamenány mnohokrát. Klenba v tûchto místech byla v minulosti silnû naru ena 5 6 a je tû bûhem 20. století po kozována zatékáním a následn mi v kvûty solí, které zasahovaly do scény s Kristem zjevujícím se králi Erikovi ve vrcholu stûny. Jde o nejménû zachovan obraz v kapli, ze kterého originální barevná vrstva z valné ãásti opadala, a z doby vzniku se tak zachovala víceménû jen kompozice s Alexiov mi pfiemalbami a novodob mi retu emi. Po vyhodnocení v sledkû kontroly stavu maleb byly práce rozvrïeny do ãtyfi etap. 9 V první etapû (2006) bylo restaurováno stfiední pole jiïní stûny, kde byl stav maleb nejhor í. 10 V roce 2008 pfii la 6 K tomu srovnej dále KYZOUROVÁ, Ivana. Restaurování nástûnn ch maleb v kapli sv. Ludmily baziliky sv. Jifií. Zprávy památkové péãe. 2010, roã. 70, ã. 5, s. 349 350. ISSN 1210-5538. 7 Restaurátorské zprávy (autory jsou Josef Alt, Jifií Josefík, Alois Martan, Karel Mezera a Josef Nûmec) a zápisy z komisionálních jednání z let 1960 1965 jsou uloïeny v registratufie Sbírek PraÏského hradu. Dále KRÁSA, Josef. K v sledkûm nûkter ch v znamn ch restaurátorsk ch akcí r. 1961. Umûní. 1962, roã. 10, ã. 5, s. 503 507. ISSN 0049-5123; KRÁSA, Josef; JOSEFÍK, Jifií. Nové poznatky v prûzkumu barevn ch vrstev nûkter ch obrazû v kapli sv. Václava. Památková péãe, 1968, roã. 28, ã. 1, s. 11 21. ISSN 1210-5538; JOSEFÍK, Jifií. Farbschichtungen an Wandmalereien. Palette. 1968, ã. 28, s. 13 24. 8 LÍBAL, D.; ZAHRADNÍK, P., cit. v pozn. 1, s. 118. 9 BARE, Petr; NEâÁSKOVÁ, Milena. Posudek stavu maleb ve Svatováclavské kapli. Praha, 2006. Archiv Odboru památkové péãe Kanceláfie prezidenta republiky (OPP KPR). 321

Obr. 7. Praha, PraÏsk hrad, katedrála sv. Víta, Svatováclavská kaple. Detail postavy architekta (snad Benedikta Rieda) ze scény Dánsk král Erik si pfiichází prohlédnout kostel postaven k poctû sv. Václava, stav pfied restaurováním. Obr. 8. Praha, PraÏsk hrad, katedrála sv. Víta, Svatováclavská kaple. Detail postavy architekta (snad Benedikta Rieda) ze scény Dánsk král Erik si pfiichází prohlédnout kostel postaven k poctû sv. Václava, stav po restaurování. 7 8 na fiadu severní stûna, 11 v roce 2009 západní a zbytek jiïní stûny. 12 V poslední etapû (dosud nerealizována) budou restaurovány malby na v chodní stûnû a kamenn sokl po celém obvodu kaple se zbytky malovan ch závûsû rûzn ch barev a vzorû (tyto dekorativní malby pravdûpodobnû nejsou gotické; pfiedpokládá se, Ïe vznikly na poãátku 16. století zároveà se Svatováclavsk m cyklem, je ov em také moïné, Ïe souvisejí aï s Alexiovou opravou maleb na poãátku 17. století). Nejnároãnûj í byly práce na jiïní stûnû, kde se restaurátofii pot kali s velk m zasolením maleb a jejich uvolnûním v rozsáhl ch plochách. I provedení retu e bylo na obvodové stûnû kaple mnohem obtíïnûj í neï na stûnách zb vajících, neboè malby tu jsou dochovány v mnohem men í mífie. Na v ech v jevech opadala barevná vrstva i ve znaãnû souvisl ch plochách, takïe tyto v jevy na rozdíl od ostatních nelze plnû rekonstruovat. Také upevàování zlacen ch tukû bylo na jiïní zdi mnohem pracnûj í neï na stûnû severní a západní. Zahájení restaurování jiïní stûny bylo spojeno s prohlídkou stfiechy a prostoru nad rubem klenby nad kaplí, kter je rozdûlen do dvou samostatn ch ãástí. Pfii prohlídce byl rub klenby such, ale pas rozdûlující oba prostory byl pokryt souvisl mi porosty krystalû solí. Aãkoli zdroj zasolení zdiva nebylo moïné jednoznaãnû urãit, byla provedena klempífiská údrïba mûdûné krytiny stfiechy a prostory nad klenbou kaple byly dûkladnû vyãi tûny od soln ch v kvûtû. Odhlédneme-li od torzálního stavu maleb na jiïní stûnû kaple, kter vyïadoval specifick postup jak pfii vlastní konzervaci, tak pfii jejich retu i, byl postup restaurování maleb na v ech stûnách obdobn : malby byly prûbûïnû upevàovány, ãi tûny a v místech, kde laboratorní prûzkum prokázal vysokou salinitu, v nûkolika cyklech odsolovány. Byly upevnûny plastické tlaãené tukové pásy oddûlující le tûné polodrahokamy gotick ch inkrustací a pastiglia v pozadí obrazû. Kromû neãistot byly sejmuty také staré doïilé retu e. Tmely byly vût inou ponechány, aï na v jimky je nebylo potfieba nahrazovat nov mi. V severov chodním a pfiedev ím v severozápadním rohu kaple byly malby, zfiejmû díky opakované kondenzaci vody, napadeny nûkolika druhy plísní, coï si vyïádalo jejich chemické o etfiení. Polychromie pfiípor a Ïeber byla vyãi tûna a jejich odfiené a v minulosti v rûzné mífie opravované zlacení bylo vyãi tûno a opticky sceleno retu í. 13 V sledky restaurátorského prûzkumu v letech 2006 2009 Bûhem restaurování byla provedena prohlídka infraãervenou kamerou, která nepfiinesla pfievratné v sledky, ale spí e upfiesnila na i znalost maleb. Infraãervené reflektografie si neodporovaly s v slednou malbou, nicménû v obraze s kurfifitskou síní ve vrcholu západní stûny byly dohledány pentimenti rukou a posun oãí u dvou kurfifitû pfii levém okraji scény. Ve v jevu Svat Václav sklízí a mlátí obilí se zase zjistilo, Ïe obilné klasy nebyly pûvodnû jednotlivû rozházené, ale svázané do snopû. U scény s Kristem na hofie Olivetské ve spodním pásu maleb prûzkum IR reflektografií potvrdil, Ïe tváfi Krista byla vykreslena ponûkud odli nû od souãasného stavu. Tyto zmûny podle úsudku restaurátorky provedl patrnû Alexius z Kvûtné. Bûhem prací jsem restaurátory poïádala, aby hledali rytou kresbu, kterou popsal v 60. letech 20. století Jifií Josefík jako zásadní rys malífiovy práce. Doslova uvedl, Ïe neï bylo zapoãato s malbou, byla pfiesnou ãernou ãarou, vyrytou do kamene, nar sována architektura a do ní zasazeny figury. 14 To pfiivedlo Jifiinu Hofiej í a Jarmilu Vackovou k ponûkud odváïné hypotéze, Ïe autorem racionálnû proveden ch architektonick ch prospektû mohl b t Benedikt Ried, coï by podporoval hypotetick RiedÛv portrét na jiïní stûnû kaple. 15 Restaurátofii nar sované architektonické prospekty ale nena li. PrvkÛ vyznaãen ch rytou kresbou zachytili jen minimum: lo vût inou o pomocné kruïnice napfiíklad kola vozu ve scénû Zázrak pfii pfievezení tûla sv. Václava nebo o kruïnice svatozáfií, pfiípadnû geometrické tvary erbû. Potvrdilo 10 NEâÁSKOVÁ, Milena. Restaurátorská zpráva nástûnné malby pod stfiedním obloukem na jiïní zdi Svatováclavské kaple. Praha, 2006, 2 svazky. Registratura Sbírek PraÏského hradu. 11 ZÁHO, Tomá. Restaurátorská zpráva oprava gotick ch a renesanãních maleb na severní stûnû Svatováclavské kaple. Praha, 2008. Registratura Sbírek PraÏského hradu. 12 NEâÁSKOVÁ, Milena. Restaurátorská zpráva nástûnné malby na západní zdi a pfiilehlé ãásti jiïní zdi Svatováclavské kaple. Praha, 2009, 6 svazkû. Registratura Sbírek PraÏského hradu. 13 Stratigrafii polychromie Ïeber provûfiili HRADILOVÁ, Janka; HRADIL, David. Zlacení Ïeber v kapli sv. Václava materiálov prûzkum. Praha, 2008. Archiv OPP KPR. 14 KRÁSA, J.; JOSEFÍK, J., cit. v pozn. 5, s. 18 19. 15 HO EJ Í, Jifiina; VACKOVÁ, Jarmila. Kniha o pozdnû gotickém umûní v âechách. Dialog s autorsk m kolektivem. Umûní. 1980, roã. 28, ã. 6, s. 532. ISSN 0049-5123. Portrét Benedikta Rieda identifikoval FEHR, Götz. Benedikt Ried. Ein Baumeister zwischen Gotik und Renaissance. München, 1961, s. 69. Novû srovnej KALINA, Pavel. Benedikt Ried a poãátky záalpské renesance. Praha : Academia, 2009, s. 25 26. ISBN 978-80-200-1744-4. 322

9 10 11 12 Obr. 9. Praha, PraÏsk hrad, katedrála sv. Víta, Svatováclavská kaple. Detail kurfifitû z vrcholu západní stûny kaple, stav po restaurování. (Foto Jan Gloc, 2009) Obr. 10. Praha, PraÏsk hrad, katedrála sv. Víta, Svatováclavská kaple. Detail sedících kurfifitû z vrcholu západní stûny kaple. Snímek luminiscence v UV nasvícení zviditel- Àuje velk rozsah retu í. (Foto Milena Neãásková, 2009) Obr. 11. Praha, PraÏsk hrad, katedrála sv. Víta, Svatováclavská kaple. Detail sedících kurfifitû z vrcholu západní stûny kaple. V boãním svûtle je vidût, Ïe malífi neupravoval spáry zdiva pfied zahájením práce. (Foto Milena Neãásková, 2009) Obr. 12. Praha, PraÏsk hrad, katedrála sv. Víta, Svatováclavská kaple. Detail sedících kurfifitû z vrcholu západní stûny kaple. Snímek z infraãervené reflektografie odhaluje pentimenti v malbû oãí levého kurfifita. (Foto Jifií indeláfi, 2009) se tak, Ïe pro v malbu Svatováclavské kaple není nutné pfiedpokládat pfiímou spolupráci architekta s malífiem. lo sice o prestiïní, ale jinak vcelku bûïnou zakázku, se kterou si malífii jistû dokázali poradit sami, bez pomoci architekta. UÏ kolem roku 1500 mûli k dispozici dostatek informací o perspektivû novém zpûsobu konstrukce prostoru a za jejím poznáním v podstatû ani nemuseli cestovat do Itálie, kolébky perspektivy. Staãilo pfieãíst nûkolik traktátû, které se díky knihtisku snadno a rychle ífiily a které patfiily k nezbytnému penzu znalostí, jeï malífii, jimï byly svûfiovány podobné zakázky, jako byla ta ve Svatováclavské kapli, museli mít. V ultrafialovém nasvícení se ukázal velk rozsah po kození originálních maleb a jejich nahrazení retu emi, z nichï nûkteré mûly odli nou barvu luminiscence. Laboratorní prûzkum pojítka retu í pfiinesl vysvûtlení: jeden z restaurátorû se v 60. letech 20. století odch lil od dohodnuté technologie a pro usnadnûní práce pfiidával do akvarelové retu e polyvinylacetát; právû jeho retu e byly nerozpustné a tûïko odstranitelné. Laboratorní prûzkum v originální barevné vrstvû byl proveden s rozvahou. Vzorky byly odebírány tak, aby doplnily stávající poznání. Jak se zjistilo uï v 60. letech 20. století, jde o mastnou temperu, naná enou vût inou pfiímo na kamenné spárované zdivo, bez vyrovnání kamene a spár. Pohled na malby z bezprostfiední blízkosti ukázal, Ïe i ty jejich nejkvalitnûj í partie na západní stûnû kaple jsou naneseny na velmi hrubû opracovan povrch kamene, coï je zaráïející (úprava podkladu je zanedbateln m úkonem ve srovnání s vytvofiením nároãn ch obrazû). Zlacení draperií a svatozáfií v jednotliv ch scénách se nachází obvykle ve dvou vrstvách, pfiiãemï ta mlad í pochází pravdûpodobnû od Alexia z Kvûtné. K dataci Svatováclavského cyklu V malba Svatováclavské kaple velkorys mi scénami z legendy o sv. Václavu byla jednou z nejv znamnûj ích zakázek jagellonské doby. Pozornost je jí vûnována uï od poãátku 20. století, kdy po Mikschovû restauraci vynikla její mimofiádná kvalita. Jako první malby datoval do roku 1522 Kamil Hilbert, kter ov em pracoval s chybn m urãením erbu nad postavou královny. PovaÏoval jej za erb Marie Habsburské, se kterou se Ludvík Jagellonsk oïenil v roce 1522 a která byla téhoï roku korunována na ãeskou královnu. Vzápûtí ov em Antonín Podlaha urãil, Ïe jde o erb patfiící Annû, manïelce Vladislava Jagellonského. 16 Diskuse o autorství a dataci maleb dodnes není zdaleka u konce. V e ale nasvûdãuje tomu, Ïe v kapli pracoval t m malífiû, mezi nimiï mûl dominantní místo anonymní malífi naz van Mistr Litomûfiického oltáfie. Nejexponovanûj í partie maleb na západní stûnû kaple s vyobrazením více neï ãtyfiiceti postav, v nichï jsou hledány portréty osobností tehdej ího politického Ïivota, napfiíklad císafie Friedricha III., Maxmiliána I. nebo Jakuba Fuggera Bohatého, v ak nelze pfiipsat Litomûfiickému mistro- 16 V roãní zpráva Jednoty 1913, cit. v pozn. 5, s. 11 12. 323

13 14 vání. Jisté ov em je, Ïe b t se zkouman m dílem dennû v pracovním kontaktu mûïe b t inspirativní, a to i pfiesto, Ïe restaurátorsk zásah nebyl zamûfien v prvé fiadû na restaurátorsk prûzkum, ale na stabilizaci a konzervaci maleb tak, aby v dal ích letech nebyly ohroïovány ztrátami originální barevné vrstvy. Pfiedpokladem k tomu je kvalitní provedení restaurátorsk ch prací na jedné stranû a prevence na stranû druhé. Nadále bude nutné sledovat mikroklima kaple a pravidelnû, a to i nûkolikrát roãnû, kontrolovat stav krovu, stfiechy a klempífisk ch prvkû nad klenbou. Neménû dûleïit pro stav maleb je such úklid a silnû omezen náv tûvnick provoz. Pokud se podafií udrïet v kapli v rámci moïností stabilní podmínky a malby nebudou ohroïovány negativními vnûj ími faktory, lze pfiedpokládat, Ïe Ïivotnost posledního restaurátorského zásahu bude relativnû dlouhá. Obr. 13. Praha, PraÏsk hrad, katedrála sv. Víta, Svatováclavská kaple. Detail z v jevu Polibek Jidá Ûv, 15. století, stav po restaurování v normálním svûtle. (Foto Milena Neãásková, 2009) Obr. 14. Praha, PraÏsk hrad, katedrála sv. Víta, Svatováclavská kaple. Snímek z infraãervené reflektografie zviditelàuje pfiípravnou kresbu hlavy Jidá e. (Foto Jifií indeláfi, 2009) vi. Pfiinejmen ím nûkteré z kvalitních portrétních hlav figur na západní stûnû jsou patrnû dílem augsburgského malífie, o jehoï jménu lze zatím jen spekulovat. Pfii interpretaci a dataci maleb tak budeme vïdycky odkázáni pfiedev ím na jejich dûkladnou slohovou a ikonografickou anal zu. Josef Krása malby spojil s údajem o stavbû le- ení v kapli a s korunovací Ludvíka Jagellonského a datoval je kolem roku 1509. V jev na západní stûnû interpretoval jako pfiipomínku práva ãesk ch panovníkû na kurfifitsk hlas, opomenutého roku 1486 pfii volbû Maxmiliána I. fiímsk m králem. 17 Ivo Hlobil vnímal scénu na západní stûnû v souvislosti s vídeàsk m snûmem roku 1515 a zásnubami Ludvíka Jagellonského s Marií Habsburskou. 18 Milena Bartlová v rámci hagiografické anal zy maleb a s poukázáním na jejich pfiípadnou souvislost s císafiskou volbou Karla V. na fií - ském snûmu navrhla jejich dataci k roku 1519; 19 vzápûtí v ak malby datovala aï do druhé poloviny 20. let 16. století, tentokrát v souvislosti s nástupem HabsburkÛ na ãesk trûn. 20 Domnívám se, Ïe blíïe pravdû je spí e Krásova ãasnûj í datace. Jak jiï bylo naznaãeno v e, renesanãní konstrukce prostoru zejména v malbách na západní stûnû kaple, která b vá hodnocena jako velmi pokroãilá, není neobvyklá. Pro malbu architektur podle pravidel perspektivy mohli malífii naãerpat znalosti buì na cestách do Itálie, nebo ãetbou roz ífien ch a dobfie dostupn ch dobov ch pfiíruãek. NejbûÏnûj í z nich byl první ti tûn traktát o perspektivû od Jeana Pélerina, zvaného Viator, De artificiali perspectiva, kter vy el poprvé roku 1505 a znovu 1508 a 1509. Jednoduchou formou nabídl fiadu formulí pro uïití perspektivy v praxi, ãímï zpfiístupnil umûlcûm základy této sloïité teorie, jeï ov em ve své ãisté matematické podobû byla pouïita jen málokdy. 21 Také anal za bohatého odûvu figur naznaãuje, Ïe malby vznikly pfied rokem 1515, nejspí e na poãátku druhého desetiletí 16. století. 22 Krom zde nebo dfiíve v literatufie uveden ch argumentû svûdãících spí e pro dataci kolem roku 1509 lze pfiipojit také srovnání kompozice kurfifitské sínû a rozmístûní figur podél stûn ve vrcholu západní stûny kaple s obdobnou centrální kompozicí medaile papeïe Pavla II. z roku 1467. Tato medaile pfiipomíná papeïskou konzistofi z prosince 1466, na které byl uvrïen do klatby ãesk král Jifií z Podûbrad, pfiípadnû pfiipomíná konzistofi ze svatého t dne 1467, na které to bylo potvrzeno. 23 Medaile papeïe Pavla II. mohla b t díky svému námûtu dobfie známá v zemi zmítané náboïensk m nesouladem, kter komplikoval vládu nejen Jifiího z Podûbrad, ale také Vladislava Jagellonského. V podstatû lze fiíci, Ïe v malbách ve Svatováclavské kapli se objevuje fiada motivû typick ch mnohem více pro pfielom 15. století neï pro pokroãilou první ãtvrtinu 16. století. Podrobnûj í anal za renesanãních maleb v kapli sv. Václava by pfiesáhla rozsah tohoto ãlánku, kter má v prvé fiadû informovat o jejich restauro- 17 KRÁSA, J., cit. v pozn. 2, s. 65 68. 18 HLOBIL, Ivo. Státnicko-politick v znam stfiedovûk ch vyobrazení zázraku sv. Václava na císafiském dvofie. In SVATO, Michal (ed.). Doba Karla IV. v dûjinách národû v âssr. Praha : Univerzita Karlova, 1982, s. 53 70; dále T Ï. Zázrak sv. Václava na fií ském snûmu glorifikace ãeského panovníka. In KYZOUROVÁ, Ivana (ed.). Básník a král. Bohuslav Hasi tejnsk v zrcadle jagellonské doby. Praha : Správa PraÏského hradu, 2007, ã. k. 36, s. 54 56. ISBN 978-80-86161-96-9. 19 BARTLOVÁ, Milena. Nástûnné malby legendy o sv. Václavu ve svûtcovû kapli svatovítské katedrály. Castrum Pragense. 2005, svazek VI, s. 57 74. ISSN 0862-6065. 20 BARTLOVÁ, Milena. Vlastní cestou. V tvarné umûní ve sluïbách vladafiské reprezentace Jifiího z Podûbrad a ãesk ch stavû v dobû jagellonské. In BOBKOVÁ, Lenka; HOLÁ, Milada (eds.). Lesk královského majestátu ve stfiedovûku : Pocta Prof. PhDr. Franti ku Kavkovi, CSc. k nedoïit m 85. narozeninám. Praha; Litomy l : Paseka, 2005, s. 243 257. ISBN 80-7185-773-4. 21 Srovnej KYZOUROVÁ, I., 2009, cit. v pozn. 2, s. 172 175. 22 VA KOVÁ, Lenka. Od gotiky k renesanci, promûna odûvû kolem roku 1500. In HLOBIL, Ivo; PERÒTKA, Marek (eds.). Historická Olomouc XVII. Úsvit renesance na Moravû za vlády Matyá e Korvína a Vladislava Jagellonského (1479 1516) v ir ích souvislostech. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 2009, s. 371 374. ISBN 978-80-244-2430-9. 23 POLLARD, Graham J. Italian Renaissance Medals in the Museo Nazionale of Bargello. Firenze : Associazione amici del Bargello; Studio per edizioni scelte, 1984, ã. kat. 168. 324

Obr. 15. Praha, PraÏsk hrad, katedrála sv. Víta, Svatováclavská kaple. Detail postavy Jana ze scény Kristus na hofie Olivetské v pásu maleb pod fiímsou, 15. století. V boãním nasvícení (vlevo) je patrné rozsáhlé uvolnûní barevné vrstvy, vpravo stav po restaurování v normálním svûtle. (Foto Milena Neãásková, 2009) Restaurování maleb v kapli sv. Mafií Magdalény (Vald tejnské) a v kapli sv. KfiíÏe (sv. imona a Judy) ÚdrÏba maleb ve Svatováclavské kapli je nároãn úkol, ale péãe o malby v kapli sv. Mafií Magdalény a sv. KfiíÏe je sv m zpûsobem je tû sloïitûj í. Mikroklima obou tûchto ochozov ch, je tû arrasovsk ch kaplí není dlouhodobû dobré a na stavu maleb je to hodnû znát. Nástûnn obraz v kapli sv. Mafií Magdalény vznikl v 70. letech 14. století a pfiedstavuje stojící Pannu Marii s dítûtem se sv. Bartolomûjem a sv. Mafií Magdalénou po levé stranû a sv. Jakubem a dal ími svûtci po stranû pravé. Malba v kapli sv. KfiíÏe s votivním obrazem Panny Marie s dítûtem, jehoï donátory byli rakousk vévoda a jeho manïelka, vznikla jen o málo pozdûji, koncem 70. let 14. století. Malby byly odkryty v 19. století. 24 V roce 2005 byl zfiejm jejich havarijní stav. Bûhem prohlídky byla vyuïita fotografická dokumentace maleb, která byla pofiízena o pût let dfiíve. Porovnáním bylo zji tûno, Ïe se barevná vrstva uvolàuje v upinách a puch ficích, které samovolnû odpadávají. Bylo zfiejmé, Ïe se stav maleb bûhem pûti let neobvykle zhor il. 25 Základním úkolem takfika okamïité konzervace bylo malby upevnit, aby byly zastaveny ztráty originálního gotického díla. Byla také zkoumána pfiíãina zákalu maleb. Ukázalo se, Ïe bûlav závoj tvofií vlhkostí zkalené staré fixáïe a Ïe alespoà v malbû nejde o solné v kvûty. Byla promûfiena salinita a vlhkostní profil zdí. Dílo bylo podrobnû fotodokumentováno v celé plo e pfiibliïnû v mûfiítku 1 : 1 jako podklad pro dal í monitoring. V místech, kde byl zji tûn rozdíl stavu pfied restaurátorsk m zásahem a po nûm, byla dokumentována obû stádia, v místech bez viditeln ch puch fikû a bez krakelované malby pouze stav v chozí. 26 Kontroly malby probíhají porovnáním se zhotovenou dokumentací v tfiílet ch intervalech, pfiiãemï se zapisuje kaïdá nová zmûna stavu malby. Novû uvolnûná místa jsou ov em nejen dokumentována, ale ihned upevàována. 27 Po skonãení restaurování jsme se snaïili odhalit pfiíãinu zhor ování stavu maleb v obou kaplích. Více neï dva roky tu bylo promûfiováno mikroklima a vlhkost vybran ch míst na povrchu zdí s cílem zjistit, zda dochází k pfiekroãení rosného bodu, coï b vá pfiíãinou kondenzace vody na povrchu maleb. Mûfiení zjistila, Ïe rosn bod pfiekraãován není, ale ke kondenzaci vody na stûnách pfiesto obãas docházelo. Velk vliv na v i relativní vlhkosti má nepochybnû poãet náv tûvníkû katedrály a nedostateãná cirkulace vzduchu v nûkter ch jejích místech. 28 Pfii jednom z mûfiení vlhkosti a teplot ve Vald- tejnské kapli na jafie roku 2007 bylo zji tûno enormní zv ení soln ch v kvûtû na pískovcov ch kvádrech leïících tûsnû pod gotickou malbou. 29 Exaktní vysvûtlení pro tak dramatick nárûst krystalizace solí, k nûmuï do lo zhruba bûhem tfií t dnû, jsme nena li, nicménû bylo zfiejmé, Ïe problém spoãívá v mífie vlhkosti zdiva, ve zdrojích vlhkosti a jejím transportu zdivem. Snadnost pfiemístûní vody byla podmínûna kvalitou kamene, respektive obkladov ch desek pocházejících z 19. století, které byly vyspárovány vápenocementovou maltou, jeï není dostateãnû paropropustná. V fiádu dnû bylo proto rozhodnuto spáry otevfiít v celé plo e zdiva, aby byl pfieru en transport vlhkosti do vy ích partií zdiva pokryt ch malbou. Spáry byly otevfieny i na protûj í stûnû kaple, aby i tam docházelo k lep ímu vysychání. V zájmu eliminace v ech rizikov ch faktorû byl roce 2008 také revidován a pozmûnûn venkovní odvod vody, kter byl proveden bûhem nové v dlaïby Jifiského námûstí (1999 2002, H H architekti). Byly vyrobeny nové odvodní pískovcové Ïlaby o trojnásobné délce oproti nedávno osazen m a byl také upraven jejich smûr. Na exteriéru katedrály byly dále zkontrolovány zazdûné svody (tedy musely b t otevfieny a znovu uzavfieny jejich zazdívky) a povrchové svody byly vymûnûny za nové. Dále probûhla kompletní oprava soklu gotické ãásti katedrály, bûhem níï bylo vymûnûno doïilé a nesoudrïné spárování ka- 15 mene. 30 V echny tyto zásahy omezily prûsaky vody a vlhkosti do chórov ch kaplí katedrály, tedy i do kaple sv. Mafií Magdalény a sv. KfiíÏe. Je ale zfiejmé, Ïe i pfies v echna provedená opatfiení bude potfieba stav zdiva a pfiedev ím stav nástûnn ch maleb v kaplích nadále pravidelnû kontrolovat a podle pofiízené celoplo né dokumentace co nejdfiíve zachytit v echny nastalé zmûny. 24 K historii kaplí srovnej LÍBAL, D.; ZAHRADNÍK, P., cit. v pozn. 1, s. 104 105, 109 110. K hodnocení maleb srovnej V ETEâKOVÁ, Z., cit. v pozn. 1, s. 120, 121. 25 NEâÁSKOVÁ, Milena. Posudek stavu maleb v kapli sv. Mafií Magdalény a v kapli sv. KfiíÏe. Praha, únor 2005. Archiv OPP KPR. 26 NEâÁSKOVÁ, Milena. Restaurátorská zpráva votivní obraz s Madonou a JeÏí kem z kaple sv. Mafií Magdalény a votivní obraz Madony s JeÏí kem z kaple sv. KfiíÏe. Praha, 2005. Registratura Sbírek PraÏského hradu. 27 Poslední kontrola maleb probûhla v roce 2008. Srovnej NEâÁSKOVÁ, Milena. Dokumentace stavu a restaurátorská údrïba nástûnn ch maleb v kapli sv. Mafií Magdalény a v kapli sv. KfiíÏe. Praha, 2008. Registratura Sbírek PraÏského hradu. 28 NEâÁSKOVÁ, Milena. Mûfiení klimatu v kapli sv. KfiíÏe a v kapli Vald tejnské. Praha, 2005, 2006, 2007. Archiv OPP KPR. 29 NEâÁSKOVÁ, Milena. Zpráva o neustále se zhor ujícím stavu kamenného zdiva pod gotick mi nástûnn mi malbami. Praha, kvûten 2007. Archiv OPP KPR. 30 GAVENDA, Milo. Restaurátorská zpráva z restaurování soklov ch partií chóru katedrály sv. Víta. Praha, 2008. Registratura Sbírek PraÏského hradu. 325