Standard. PŘEDMĚT/VÝKON/PROCEDURA Bronchogenní karcinomy malobuněčný bronchogenní karcinom

Podobné dokumenty
Z celkového výskytu bronchogenního karcinomu představuje malobuněčný karcinom 20-25%. V eurokavkazské populace lze pozorovat klesajííc tendenci.

Epidemiologie Z celkového výskytu bronchogenního karcinomu představuje malobuněčný karcinom 20-25%.

MUŽI ŽENY CELKEM abs. na abs. na abs. na C34 incidence , , ,0 mortalita , , ,0

3.3 KARCINOM SLINIVKY BŘIŠNÍ

Postavení chemoterapie v léčbě karcinomu plic

20. ZHOUBNÉ NOVOTVARY HLAVY A KRKU (C00-14, C30-32)

9. ZHOUBNÝ NOVOTVAR OVARIÍ A TUBY (C56-57)

Klinika onkologie a radioterapie FN Hradec Králové Platnost od: Schválili: Datum: Podpis: Hlavní autor protokolu: MUDr. Jan Jansa 2.1.

BRONCHOGENNÍ KARCINOM

2. ZHOUBNÝ NOVOTVAR BRONCHU A PLÍCE (C34)

PET při stagingu a recidivě kolorektálního karcinomu

Standard. Zhoubné nádory pankreatu Incidence a mortalita v České republice (2014) ZN slinivky břišní MUŽI ŽENY CELKEM

Radioterapie po radikální prostatektomii

22. ZHOUBNÝ NOVOTVAR MOČOVÉHO MĚCHÝŘE (C67)

1. Nádory hlavy a krku

SYSTÉMOVÁ LÉČBA NÁDORŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE

STÁTNÍ ÚSTAV PRO KONTROLU LÉČIV Šrobárova 48, PRAHA 10 tel , fax ,

2. ZHOUBNÝ NOVOTVAR BRONCHU A PLÍCE (C34)

Definice nádorů plic a pleury Jedná se o nádory, které pocházejí z dýchacích cest níže od úrovně laryngu, z plicního parenchymu a z pohrudnice.

M. Babjuk Urologická klinika 2.LF UK a FN Motol

Zhoubné nádory jícnu Incidence a mortalita v České republice (2005)

MUDr. Markéta Palácová, Masarykův onkologický ústav, Brno. J. Beyer, P. Albers, et al. Annals of oncology 24; ,

Registr Herceptin Karcinom prsu

Metastatický renální karcinom Andrašina Tomáš

Mikromorfologická diagnostika bronchogenního karcinomu z pohledu pneumologické cytodiagnostiky

23. ZHOUBNÝ NOVOTVAR MOZKU (C71)

Použití PET při diagnostice a terapii plicních nádorů

Léčebné predikce u karcinomu prsu pro rok 2013 chystané novinky

Léčba DLBCL s nízkým rizikem

Léčba high-risk a lokálně pokročilého karcinomu prostaty - guidelines. Tomáš Hradec Urologická klinika VFN a 1.LF v Praze

Modul obecné onkochirurgie

STRUKTURA REGISTRU MPM

Protokol pro léčbu karcinomu močového měchýře

8. ZHOUBNÝ NOVOTVAR BRONCHU A PLÍCE (C34)

OP u nemocného s nádorovým onemocněním dýchacích cest a plic

Chirurgické možnosti řešení rhabdomyosarkomu pánve u mladé pacientky v rámci multimodálního přístupu

R.A. Burger, 1 M.F. Brady, 2 J. Rhee, 3 M.A. Sovak, 3 H. Nguyen, 3 M.A. Bookman 4

ODBORNÁ ČÁST DUBEN 2012 KLINICKÝ STANDARD KOMPLEXNÍ PÉČE O PACIENTY S BRONCHOGENNÍM MALOBUNĚČNÝM KARCINOMEM PLIC NÁRODNÍ SADA KLINICKÝCH STANDARDŮ

Biologická léčba karcinomu prsu. Prof. MUDr. Jitka Abrahámová, DrSc. Onkologická klinika 1.LF UK a TN KOC (NNB+VFN+TN)

Protokol pro léčbu nemalobuněčného karcinomu plic

Nádory podjaterní krajiny Onkologická terapie. Doc. MUDr. Martina Kubecová, Ph.D. Radioterapeutická a onkologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha

KLINICKÝ STANDARD KOMPLEXNÍ PÉČE O PACIENTY S BRONCHOGENNÍM MALOBUNĚČNÝM KARCINOMEM PLIC [KAP. 5.1, 5.3, 5.4] Sekce pneumoonkologická ČPFS prof.

TULUNG - AVASTIN. Klinický registr pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic. Stav registru k datu

Interaktivní nástroje pro výuku léčebných standardů cytostatické léčby zhoubných nádorů Portál DIOS

Nově diagnostikovaný nádor vaječníků: kasuistika

23. ZHOUBNÝ NOVOTVAR MOZKU (C71)

24. ZHOUBNÝ NOVOTVAR ŠTÍTNÉ ŽLÁZY (C73)

PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY. prof. MUDr. Petr Zatloukal, CSc. Klinika pneumologie a hrudní chirurgie 3. LF UK, FN Na Bulovce a IPVZ, Praha

NEMALOBUNĚČNÝ KARCINOM PLIC Nemalobuněčný karcinom (výskyt v %) Muži Ženy

TULUNG - AVASTIN. Klinický registr pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic. Stav registru k datu

Aktuální stav v diagnostice relapsu malobuněčné rakoviny plic, možnosti léčby ve druhé a dalších liniích

Nádorová. onemocnění plic ONKOLOGIE IVANA PÁLKOVÁ JANA SKŘIČKOVÁ

Protokol pro léčbu kožního maligního melanomu

RADIOTERAPIE. karcinom prostaty s vysokým rizikem

Registr Avastin Nemalobuněčný karcinom plic

Pokračovací udržovací léčba pemetrexedemu u nemocných s nemalobuněčným karcinomem plic v České republice

18. ZHOUBNÝ NOVOTVAR VARLETE (C62)

RENIS - Votrient. Klinický registr pacientů s renálním karcinomem. Stav registru k datu

1. ZHOUBNÉ NOVOTVARY HLAVY A KRKU (C00-14, C30-32)

Opakované resekce jater pro metastázy kolorektálního karcinomu

Karcinom vaječníků a vejcovodů. Epidemiologie

Standard. 1. Epidemiologie:

8. ZHOUBNÝ NOVOTVAR BRONCHU A PLÍCE (C34)

Východiska. Čtvrtá nejčastější příčina úmrtí na nádorová onemocní u žen, v celém světě je ročně nových onemocnění a úmrtí

Standard. 1. Epidemiologie:

18. ZHOUBNÝ NOVOTVAR VARLETE (C62)

Ukázka spolupráce na návrhu klasifikačního systému CZ-DRG Zhoubný novotvar prsu

Standard. 000 incidence , , ,1 mortalita 509 9, , ,23

= lokálně pokročilý CaP + lokalizovaný (ct1, ct2) se špatnými prognostickými faktory ct3a PSA > 20 ng/ml GS > 7

Zhoubné nádory ledvinné pánvičky a močovodu

Hodnocení segmentu centrové léčby z dat plátců zdravotní péče. Společné pracoviště ÚZIS ČR a IBA MU

24. ZHOUBNÝ NOVOTVAR ŠTÍTNÉ ŽLÁZY (C73)

Obsah. Autoři. Předmluva. Introduction. Úvod. 1. Patogeneze a biologie metastatického procesu (Aleš Rejthar) 1.1. Typy nádorového růstu

Roman Hájek Tomáš Jelínek. Plazmocelulární leukémie (PCL)

26. ZÁSADY PREVENCE A LÉČBY NEVOLNOSTI A ZVRACENÍ PO PROTINÁDOROVÉ LÉČBĚ

Udržovací léčba: zamířeno na anti-vegf léčbu Alan Sandler

Zhoubné nádory pankreatu se vyskytují převážně ve vyšším věku po 60. roce života, převážně u mužů.

Elektronická knihovna chemoterapeutických režimů a její využití ve vzdělávání lékařů

Graf 1. Vývoj incidence a mortality pacientů s karcinomem orofaryngu v čase.

20. ZHOUBNÉ NOVOTVARY HLAVY A KRKU (C00-14, C30-32)

1. ZHOUBNÉ NOVOTVARY HLAVY A KRKU (C00-14, C30-32)

2.1. Nemalobuněčný bronchogenní karcinom

Klinická dozimetrie v NM 131. I-MIBG terapie neuroblastomu

Testikulární nádory, léčebné možnosti a výsledky

Skalický Tomáš,Třeška V.,Liška V., Fichtl J., Brůha J. CHK LFUK a FN Plzeň Loket 2015

OPERAČNÍ LÉČBA KARCINOMU PROSTATY

Solitární kostní plazmocytom

Změny ve vyšetřovacích postupech nemalobuněčných plicních karcinomů: Never-endingstory -verze 2018

% maligních nádorů u muže 4 % maligních nádorů urogenitálního traktu 5x větší incidence u bělochů než černochů. Česká republika (2000)

C34 C34 NSCLC. Nemalobuněčný karcinom plic

20. ZHOUBNÉ NOVOTVARY HLAVY A KRKU (C00-14, C30-32)

3.ZÁKLADNÍ POJMY ROZDĚLENÍ NÁDORŮ TNM SYSTÉM INDIKACE RADIOTERAPIE PODLE ZÁMĚRU LÉČBY

KARCINOM POCHVY (VAGINY) INCIDENCE

Praxe hodnocení cílené biologické léčby zhoubných nádorů v ČR a její edukační obsah

Nové chemoterapeutické režimy u karcinomu prsu. Miloš Holánek, Ji í Vysko il KKOP, MOÚ Brno

6. PRIMÁRNÍ NÁDORY JATER, ŽLUČNÍKU A ŽLUČOVÝCH CEST (C22-24)

1. Nádory hlavy a krku

Časná diagnostika zhoubných nádorů prostaty u rizikových skupin mužů. R. Zachoval, M. Babjuk ČUS ČLS JEP

25. ZHOUBNÝ NOVOTVAR BEZ URČENÍ LOKALIZACE (C80)

Klinická data bevacizumabu v úvodní léčbě karcinomu vaječníků: GOG-0218

Transkript:

1/6 Epidemiologie Z celkového výskytu bronchogenního karcinomu představuje malobuněčný karcinom 20-25 %. V eurokavkazské populace lze pozorovat klesající tendenci. Etiologie: Hlavním rizikovým faktorem je kouření. Kuřácká anamnéza se vyskytovala aţ u 98 % nemocných s diagnozou malobuněčného plicního karcinomu. Za další významné rizikové faktory se je povaţována práce v uranovém průmyslu a zvýšená expozice radonu. Tyto rizikové faktory se kouřením potencují. Histologie: malobuněčný karcinom kombinovaný malobuněčný karcinom (malobuněčný karcinom kombinovaný s jakoukoliv další sloţkou nemalobuněčného karcinomu) Stanovení odpovědné osoby za diagnosticko léčebný plán - ošetřující lékař či lékař s kompetencí Stanovení diagnózy - vyšetřovací metody: Obligatorní vyšetření Anamnéza, fyzikální vyšetření RTG hrudníku PET/CT (pokud se evidentně nejedná o extenzivní onemocnění), alternativně CT hrudníku, břicha a nadledvin Bronchoskopické vyšetření Histologické nebo cytologické vyšetření tkáně nádoru (odběr při bronchoskopii, transtorakální biopsii nebo torakoskopii/torakotomii, eventuálně mediastinoskopii) CT mozku nebo NMR Laboratorní vyšetření: KO, základní biochemické vyšetření Nádorové markery: CEA, NSE Doplňující vyšetření Sternální punkce nebo trepanobiopsie doplňkové vyšetření při abnormálním periferním KO Vypracoval:

2/6 Funkční vyšetření plic, vyšetření krevních plynů (arteriální, kapilární krev) v indikovaných případech před resekcí primárního tumoru nebo před plánovanou radioterapií hrudníku. Scintigrafie skeletu doplňující vyšetření v případě podezření na kostní metastázy Cílena rtg nebo CT/MR skeletu objasnění podezřelých nálezů z kostních MTS Klasifikace nádorů včetně případných rizikových skupin: V současné době se pouţívá TNM klasifikace zhoubných novotvarů 7. vydání, česká verze 2011 - v elektronické podobě dostupné na: http://www.uzis.cz/system/files/tnm- 7.pdf TNM klasifikace je definována stejně jako pro nemalobuněčný bronchogenní karcinom. Protoţe malobuněčný bronchogenní karcinom má jiné biologické vlastnosti, a z nich vyplývající jiné terapeutické postupy, rozsah onemocnění se v klinické praxi rozlišuje na 2 formy stadia: limitované onemocnění extenzivní onemocnění. Neexistuje striktně akceptovaná definice limitovaného onemocnění. Limitované onemocnění je obvykle definováno jako postiţení omezené na ipsilaterální hemithorax a ipsilaterální supraklavikulární uzliny. Kontralaterální mediastinální, ipsilaterální supraklavikulární uzliny nebo ipsilaterální maligní pleurální výpotek bývá klasifikován nejednotně buď jako limitované nebo extenzivní onemocnění. V praxi se někdy pohlíţí na limitované onemocnění jako na takový rozsah nádoru, který lze zahrnout do ozařovaného pole. Extenzivní onemocnění je takový rozsah, který přesahuje tzv. limitované onemocnění. Léčba dle klinického stadia: Léčba limitovaného onemocnění Chirurgická léčba, (T1,2 N0,1 M0) Je indikována u primárních nádorů dle TNM klasifikace v rozsahu T1-2 N0,1 M0. Resekce tumoru většího rozsahu neţ T1-2 N0,1 M0 nezlepšuje přeţití a není indikována. K potvrzení limitovaného rozsahu nemoci před zvaţovanou resekcí je vhodné doplnit PET vyšetření, a také diagnostickou hrudní operaci (mediastinoskopii, videoasistovanou torakoskopii). Dle NCCN 2009 guidelines je doporučována další adjuvantní léčba. Po radikální resekci primárního nádoru je indikována chemoterapie za předpokladu, ţe v resekátu nebyly histologicky prokázány metastázy v N1 nebo N2 uzlinách. Při pozitivním průkazu diseminace v N1 nebo N2 uzlinách by měla být podána konkomitantní chemoradioterapie stejným způsobem jako u limitovaného onemocnění. Adjuvantní léčbu lze doplnit o profylaktické ozáření neurokrania (PCI). Vypracoval:

3/6 Chemoterapie, radioterapie Limitované onemocnění je diagnostikováno asi u 30% pacientů. Je obvykle senzitivní na chemoterapii i radioterapii. U nemocných v dobrém klinickém stavu (PS 0-1,2) obvykle mladších neţ 65-70 let je indikována konkomitantní chemoradioterapie. Radioterapie by měla být zahájena současně s 1. nebo 2. cyklem chemoterapie. Za standardní chemoterapeutický reţim je povaţována kombinace cisplatiny s etoposidem. Náhradu cisplatiny karboplatinou je vhodné zvaţovat jen v oddůvodněných případech. Především při intoleranci cisplatiny. Nebylo prokázáno zlepšení přeţití při protrahované inciciální chemoterapii, která je delší neţ 4-6 cyklů. V rámci klinických studií nebyly zaznamenány lepší výsledky (přeţití, čas do progrese) v případě déle podávané léčby. U pacientů, kteří nejsou vhodní ke konkomitantní chemoradioterapii, především v důsledku horšího klinického stavu v době zahájení léčby, lze indikovat sekvenční léčbu, kdy radioterapii předchází chemoterapii platinou a etoposidem. Profylaktické ozáření neurokrania (PCI) Nemocní po dosaţení kompletní remise mají vysoké riziko (aţ 60 %) vzniku mozkových metastáz v průběhu 2-3 let po ukončení léčby primárního nádoru. Profylaktické ozáření mozku u pacientů v kompletní remisi dávkou 24 36 Gy sniţuje riziko vzniku metastáz v CNS aţ o 50%. Metaanalýza 7 randomizovaných studií hodnotících efekt preventivního ozáření mozku prokázala niţší frekvenci vzniku mozkových metastáz, delší čas do progrese a zlepšení 3 letého přeţití z 15 % na 21 %. Dle provedených retrospektivních hodnocení se ukazuje, ţe u pacientů, kteří dlouhodobě přeţívají v kompletní remisi (> 2 roky) dochází ke zhoršování mentálních funkcí. Dosavadní prospektivní studie ale nepotvrdily, ţe by toto zhoršení bylo ovlivněné profylaktickým ozářením mozku. Profylaktické ozáření neurokrania není vhodné u pacientů ve špatném celkovém stavu, v pokročilém věku, a s poruchou mentálních funkcí. Léčba extenzivního onemocnění Chemoterapie Kombinovaná chemoterapie významně prodluţuje přeţití nemocných v extenzivním stadiu malobuněčného karcinomu. Základním chemoterapuetickým reţimem je kombinace platiny a etoposidu stejně jako v případě limitované formy malobuněčného karcinomu. U asijské populace byla pomocí metaanalýzy klinických studií hodnocená účinost reţimu patina etoposid ve srovnání s reţimem platina irinotekan. V dané populace kombinaceplatiny a irinotekanu vykázala stejný čas do progrese, ale lepší celkové přeţití. Tento efekt nebyl potvrzen u evropské populace. Optimální délka léčby byla posuzována metaanalýzou randomizovaných studií. U pacientů léčených více neţ 4-6 cykly bylo zjištěno velmi mírné zlepšení celkového přeţití, avšak skupiny nemocných byly v jednotlivých studiích heterogenní. Z důvodu výrazně se zvyšujícího rizika toxicity v případě protrahované léčby se v rámci 1. linie nedoporučuje podávat více neţ 6 cyklů. Vypracoval:

4/6 Radioterapie Radioterapie je vhodná v rámci léčby syndromu horní duté ţíly nebo v jiné paliativní indikaci např. symptomatická léčba kostních metastáz či radioterapie mozkových metastáz. U nemocných ve špatném klinickém stavu lze zvaţovat monoterapii etoposiddem, která ale vykázala v randomizovaných studiích ve srovnání se standardní kombinovanou léčbou horší léčebnou odpověď i kratší přeţití Léčba recidivy malobuněčného karcinomu Podle literárních údajů recidiva malobuněčného bronchogenního karcinomu nastává aţ u 90% léčených nemocných. Recidivující onemocnění je k chemoterapii výrazně rezistentnější. Nejdůleţitějším prognostickým faktorem pro odpověď na 2. linii chemoterapie je čas do progrese nemoci. Pokud je toto období alespoň 3-6 měsíců od ukončení léčby (tzv. senzitivní onemocnění) je vyšší pravděpodobnost odpovědi na opakovanou chemoterapii. Při trvání léčebné odpovědi > 6 měsíců je vhodné zopakovat stejný reţim, jaký byl pouţitý v 1. linii. Pro 2. linii léčby relabujícího malobuněčného karcinomu je evropskou lékovou agenturou EMA registrován topotecan v monoterapii. Preparát je dostupný v parenterální i perorální formě. Parenterální doporučená dávka topotecanu je 1,5 mg/m2 D 1-5, á 21 dnů. Perorální dávka topotecanu činí 2,3 mg/m2 D1-5 á 21 dnů. Topotecan je vhodný především v případě tzv. refrakterního onemocnění (relaps < 3 měsíců), kdy není vhodné opakovat léčbu pouţitou v 1. linii. Ve 2. linii léčby refrakterního onemocnění byla v klinických studiích dále pouţívána následující cytostatika (kombinace): ifosfamid, paklitaxel, docetaxel, gemcitabin, irinotekan, CAV, orální etoposid, vinorelbin Ţádný z dosud uţívaných chemoterapeutickým reţimů nelze povaţovat za standardní léčbu. Uvedení odpovědnosti za jednotlivé modality léčby u každého podílejícího se oboru: Chemoterapeutické režimy: Cisplatina / etoposid cisplatina 80 mg/m2 iv D 1 etoposid 100 mg/m2 iv D 1,2,3 á 3 týdny Karboplatina / etoposid cisplatina 80 mg/m2 iv D 1 etoposid 100 mg/m2 iv D 1,2,3 á 3 týdny Vypracoval:

5/6 CAV doxorubicin 40 mg/m2 iv D1 cyklofosfamid 1000 mg/m2 iv D1 vinkristin 1,4 mg/m2 iv D1 á 3 týdny Topotekan topotekan 2,3 mg/m2 p.o D1-5 á 3 týdny topotekan 1,5 mg/m2 iv D1-5 á 3 týdny Doporučení sledování: Pacienti po dosažení kompletní remise nemoci Klinické vyšetření a laboratorní vyšetření (KO, biochemie, TM) 1 za 3 měsíce 2 roky, poté 1 za 6 měsíců Spirometrie, vyšetření KP po ukončení radioterapie, dále individuálně RTG plic 1 za 3 měsíce 2 roky (neprovádí se v termínu CT) CT hrudníku 1 za 6 měsíců první 2 roky, pak 1 za rok CT mozku 1 ročně první 3 roky Bronchoskopie 1 ročně první 3 roky Pacienti u nichž nebylo dosaženo kompletní remise nemoci Individuálně dle klinického stavu a symptomatologie Stanovení odpovědné osoby za sledování: Literatura 1. Govindan R, Page N, Morgensztern D et al. Changing epidemiology of small-cell lung cancer in the United States over the last 30 years: analysis of the surveillance, epidemiologic, and end results database. J Clin Oncol 2006; 24: 4539 4544. 2. Travis WD, Colby TV, Corrin B, et al. Histological typing of turnouts of lung and pleura. In: Sobin LH, ed. World Health Organization international classification of tumours. 3rd ed. Berlin, Germany: Springer-Verlag, 1999 3. Murray N, Coy P, Pater JL, et al.: Importance of timing for thoracic irradiation in the combined modality treatment of limited-stage small-cell lung cancer. The National Cancer Institute of Canada Clinical Trials Group. J Clin Oncol 11 (2): 336-44, 1993 Vypracoval:

6/6 4. Früh M, De Ruysscher D, Popat D, Crinò L, Peters S. et al. Small-cell lung cancer (SCLC): ESMO Clinical Practice Guidelines for diagnosis, treatment and follow-up. Annals of Oncology 24 (Supplement 6): vi99 vi105, 2013 5. Turrisi AT 3rd, Glover DJ: Thoracic radiotherapy variables: influence on local control in small cell lung cancer limited disease. Int J Radiat Oncol Biol Phys 19 (6): 1473-9, 1990 6. McCracken JD, Janaki LM, Crowley JJ, et al.: Concurrent chemotherapy/radiotherapy for limited small-cell lung carcinoma: a Southwest Oncology Group Study. J Clin Oncol 8 (5): 892-8, 1990. 7. Smit EF, Groen HJ, Timens W, et al.: Surgical resection for small cell carcinoma of the lung: a retrospective study. Thorax 49 (1): 20-2, 1994 8. Prasad US, Naylor AR, Walker WS, et al.: Long term survival after pulmonary resection for small cell carcinoma of the lung. Thorax 44 (10): 784-7, 1989 9. Lara PN, Jr, Natale R, Crowley J et al. Phase III trial of irinotecan/cisplatin compared with etoposide/cisplatin in extensive-stage small-cell lung cancer: clinical and pharmacogenomic results from SWOG S0124. J Clin Oncol 2009; 27: 2530 2535. 10. Schmittel A, Fisher von Weikersthal L, Sebastian M, et al. A randomized phase II trial of irinotecan plus carboplatin versus etopodide plus carboplatin treatment in patients with extended disease small-cell lung cancer. Ann Oncol 2006;17:663-667 11. Girling DJ: Comparison of oral etoposide and standard intravenous multidrug chemotherapy for small-cell lung cancer: a stopped multicentre randomised trial. Medical Research Council Lung Cancer Working Party. Lancet 348 (9027): 563-6, 1996 12. O Brien ME, Ciuleanu TE, Tsekov H, et al.: Phase III trial comparing supportive care alone with supportive care with oral topotecan in patients with relapsed small-cell lung cancer. J Clin Oncol 24 (34): 5441-7, 2006. 13. Eckardt JR, von Pawel J, Pujol JL, et al.: Phase III study of oral compared with intravenous topotecan as second-line therapy in small-cell lung cancer. J Clin Oncol 25 (15): 2086-92, 2007 14. Aupérin A, Arriagada R, Pignon JP, et al.: Prophylactic cranial irradiation for patients with small-cell lung cancer in complete remission. Prophylactic Cranial Irradiation Overview Collaborative Group. N Engl J Med 341 (7): 476-84, 1999 15. Arriagada R, Auperin A, et al.: Prophylactic cranial irradiation overview (PCIO) in patients with small cell lung cancer (SCLC) in complete remission (CR). Proceedings of the American Society of Clinical Oncology 17: A1758, 457a, 1998 16. Popat S, O Brien M. Chemotherapy strategies in the treatment of small cell lung cancer. Anticancer Drugs 2005; 16: 361 372 17. Pesch B, Kendzia B, Gustavsson P, Jockel KH, Johnen G,et al. Cigarette smoking and lung cancer--relative risk estimates for the major histological types from a pooled analysis of case-control studies. Int J Cancer. 2012 Sep 1. 131(5):1210-9 18. Vyzula R et al. Modrá kniha české onkologické společnosti, MOU, 2016 Vypracoval: