Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici na Moravě

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici na Moravě POUŽITÍ ROSTLIN PŘI OZELEŇOVÁNÍ STŘECH Diplomová práce Vedoucí diplomové práce doc. Ing. Miloš Pejchal, CSc. Vypracovala Bc. Pavla Zezulková Lednice 2008

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Použití rostlin při ozeleňování střech vypracovala samostatně a použila pouze pramenů, které cituji a uvádím v seznamu použitých pramenů. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne. Podpis..

Poděkování Poděkování náleží zejména vedoucímu diplomové práce doc. Ing, M. Pejchalovi, CSc. a dále všem konzultantům, kteří byli ochotni poskytnout potřebné údaje a rady k vypracování vlastní diplomové práce.

OBSAH I. ÚVOD... 1 II. CÍL PRÁCE... 2 III. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY... 3 1. DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ... 3 1.1. Střecha... 3 1.2. Střešní plášť... 3 1.3. Střešní konstrukce... 3 1.4. Střešní zeleň... 3 1.5. Výsadba na konstrukci... 4 1.6. Střešní zahrada... 4 1.7. Závěr... 4 2. HISTORIE A SOUČASNÉ TRENDY PŘI OZELENĚNÍ STŘECH... 5 2.1. Prehistorie... 5 2.2. Starověk... 5 2.3. Antické Řecko... 5 2.4. Antický Řím... 6 2.5. Renesance... 6 2.6. Období 19. století... 6 2.7. Současnost... 7 2.8. Závěr... 7 3. FUNKCE A CÍLE ZELENÝCH STŘECH... 8 3.1. Funkce zelených střech... 8 3.2. Cíle zelených střech... 9 3.3. Závěr... 9 4. TYPY STŘEŠNÍCH ZAHRAD, JEJICH MOŽNÉ FORMY A VEGETAČNÍ PRVKY... 10 4.1. Střešní zahrady v úrovni s parterem- stropy... 10 4.2. Střešní zahrady v dotyku s parterem- pláště... 12 4.3. Střešní zahrady mimo dotyk s parterem- střechy... 13 4.4. Závěr... 13 5. STANOVIŠTNÍ PODMÍNKY PRO VEGETACI NA STŘECHÁCH... 14 5.1. Klimatické a povětrnostní faktory... 14 5.2. Faktory ovlivněné stavbou... 14 5.3. Faktory ovlivněné rostlinami... 15 5.4. Faktory ovlivněné člověkem... 15 6. VLASTNOSTI STŘECHY VÝZNAMNÉ PRO PLÁNOVÁNÍ OZELENĚNÍ... 16 6.1. Základní podmínky pro realizaci střešních zahrad... 16 6.2. Významné vlastnosti střechy... 16 6.2.1 Sklon střechy... 16 6.2.2 Konstrukce střechy... 17 6.2.3 Snášenlivost látek... 17 6.2.4 Difuse vodních par... 17 6.2.5 Druh užívání... 18 6.2.6 Nosnost... 18 6.2.7 Snášenlivost pro životní prostředí a rostliny... 18 6.2.8 Odvodnění... 18 6.2.9 Závlaha... 18

6.2.10 Zajištění proti pádu... 19 6.3. Závěr... 19 7. POŽADAVKY NA KONSTRUKCI VEGETAČNÍCH PLOCH... 20 7.1. Typy konstrukce... 20 7.2. Konstrukce vrstev vegetačních ploch... 20 7.2.1 Vegetační vrstva... 21 7.2.2 Filtrační vrstva... 22 7.2.3 Drenážní vrstva... 22 7.2.4 Hydroakumulační vrstva... 23 7.2.5 Ochranná vrstva... 24 7.2.6 Hydroizolační vrstva... 24 7.3. Závěr... 24 8. OBECNÉ A SPECIFICKÉ POŽADAVKY NA VLASTNOSTI ROSLTIN VYUŽITELNÝCH PŘI OZELENĚNÍ STŘECH... 25 8.1. Obecné požadavky na vlastnosti rostlin... 25 8.2. Specifické požadavky na vlastnosti rostlin... 25 9. SORTIMENT ROSTLIN A JEJICH RELEVANTNÍ VLASTNOSTI... 26 9.1. Vegetace extenzivních forem ozelenění... 26 9.2. Vegetace intenzivních forem ozelenění... 26 9.3. Závěr... 29 10. SPECIFIKA ZAKLÁDÁNÍ A DALŠÍHO PĚSTOVÁNÍ VEGETAČNÍCH PRVKŮ NA STŘEŠNÍCH ZAHRADÁCH... 30 10.1. Způsoby založení vegetačních prvků... 30 10.2. Dokončovací péče... 31 10.3. Rozvojová péče... 31 10.4. Udržovací péče... 31 10.5. Závěr... 32 11. ZHODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU OZELENĚNÍ STŘECH V ČR... 33 11.1. Realizace střešních zahrad v ČR... 33 11.2. Závěr... 34 IV. NÁVRHOVÁ ČÁST... 35 12. METODIKA... 35 13. Průvodní zpráva... 37 13.1. Širší vztahy... 37 13.2. Lokalizace... 37 13.3. Účel projektu... 38 13.4. Charakteristika objektu... 38 13.5. Údaje o území... 39 13.6. Provedené průzkumy... 40 13.6.1 Současný stav... 40 13.6.2 Dopravní a technická infrastruktura... 41 13.6.3 Přírodní podmínky... 41 13.6.4 Inventarizace... 43 13.7. Náplň, kompoziční záměr... 44 13.8. Perspektivy... 46 13.9. Mobiliář... 49 14. PROJEKTOVÁ DOKUMENTACE PRO PROVÁDĚNÍ STAVBY STAVEBNÍ OBJEKT : SO 7 SADOVÉ ÚPRAVY NA KOSTRUKCI STŘECH... 50 V. DISKUSE... 66 VI. ZÁVĚR... 68

VII. RESUMÉ... 70 VII. SUMMARY... 71 VIII. SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ... 72 IX. PŘÍLOHY

I. ÚVOD Střešní zahrady lze považovat za jednu z forem architektury, pomocí niž lze vytvořit propojený systém zeleně v sídlech a zlepšit tak jejich obytnou funkci. Zejména v poslední době, kdy dochází k rozšiřování silně urbanizovaných aglomerací na úkor zeleně, hraje tato forma ozelenění velice důležitou roli. Dalším z důvodů je také stoupající cena stavebních pozemků, která způsobuje, že plochy vhodné pro zeleň se zmenšují. Zahrady na střechách tak vytvářejí náhradní plochy vhodné k rekreaci, odpočinku, sportu, stejně tak jako nabízejí kladný estetický zážitek třeba pouze formou pohledu. Nezanedbatelným faktem je také zpříjemnění mikroklimatu zejména ve městě, kde dochází k přehřívání budov, které negativně ovlivňuje lidský organismus. Jedná se o vhodné skloubení stavebních prvků s prvky vegetačními. Je možno říci, že jde o návrat k tzv. zelené architektuře. Zelené střechy jsou stále doménou zejména bytových domů především v Německu, ve Skandinávii, Dánsku a v Holandsku, kde jsou také finančně podporovány státem. Lze však říci, že také v našem státě se tento fenomén začíná stále více uplatňovat (během posledních 15 let), zejména také díky ekologickému přístupu ke krajině a snahy o návrat k přírodě. Neustále se zdokonalující moderní technologie umožňují vytvářet kvalitnější, dokonalejší a zajímavější střešní zahrady různých typů. Zelené střechy lze založit na nejrůznějších typech stavby. Ozeleněny mohou být jak veřejné prostory, tak soukromé, přístřešky, partery na podzemních garážích a mnohé jiné. Velké využití nabízejí nevzhledné plochy průmyslových staveb ve městech. Nabízí se zde tedy nové možnosti, jak uplatnit zeleň v prostorách, které nebyly doposud využívané. Nutno však podotknout, že v současné době tento trend u nás není ještě běžný a přistupuje se k němu s určitou opatrností. Diplomová práce by mohla být jistým přehledem dané problematiky s odkazy na literaturu a poznatky z praxe, získané při konzultacích. Vlastní návrhová část by mohla přiblížit a upřesnit zvolený technologický postup zakládání střešní zeleně, jak extenzivní, tak intenzivní. 1

II. CÍL PRÁCE Cílem práce je prostudovat literární prameny týkající se problematiky střešních zahrad a použití rostlin při ozeleňování střech, zhodnotit jejich kvalitu a četnost. Objasnit základní pojmy a možnosti při výběru materiálů a sortimentu rostlin pro konstrukce zelených střech. Na základě získaných informací poté na zvoleném objektu Obytný soubor Slezská Ostrava navrhnout vhodnou intenzivní a extenzivní formu ozelenění střešních konstrukcí s použitím nejvhodnější technologie, odpovídající dané situaci. Okolní plochy na rostlém terénu pojednat jako celek formou studie. 2

III. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 1. DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ 1.1. Střecha Střecha je ukončení domu, pokrývající půdorys domu. Chrání dům před nepříznivými vlivy počasí, odvádí přebytečnou srážkovou vodu. Hlavní části střechy jsou: střešní konstrukce a konstrukce střešního pláště. Střešní konstrukce bývá dřevěná nebo železobetonová. (Bivotti, 2008-01-02) 1.2. Střešní plášť Střešní plášť je část střechy bez nosné střešní konstrukce. Chrání objekt před vnějšími vlivy a zabezpečuje požadovaný stav vnitřního prostředí. (Redakce, 2007-12-01) 1.3. Střešní konstrukce Střešní konstrukce jsou nosné a nenosné stavební prvky chránící shora budovu před klimatickými vlivy. Musí však splňovat požadavky statické, dynamické aj. (Matějka, Mokrý, 2000) 1.4. Střešní zeleň Střešní zeleň je vegetační pokryv na plochých a šikmých střechách budov, na nichž je kořenová zóna rostlin oddělená od přirozeného půdního profilu tělesem stavby a bezprostředně pak střešní konstrukcí. (Mareček, 2001) Střešní zeleň je zeleň na střechách nadzemních budov, řadí se do zeleně na konstrukcích. (ČSN 83 9001, 1999) 3

1.5. Výsadba na konstrukci Rostliny vysazené do vegetační vrstvy půdy oddělené od rostlého terénu stavební konstrukcí (např. výsadby na terasách, střechách, v nádobách). (ČSN 83 9001, 1999) 1.6. Střešní zahrada Střešní zahradu tvoří soubor vegetačních a technických prvků, založených na uměle vytvořeném stavebním základu - na konstrukci, oddělující pěstební profil od rostlého terénu. (Šimek, 2005). Šimek, 2005 doporučuje rozlišovat typy a formy střešních zahrad. Typy střešních zahrad jsou rozlišeny na základě prostorového vztahu k parteru nebo k rostlému terénu: (Šimek, 2005). střešní zahrady v úrovni s parterem stropy střešní zahrady v dotyku s parterem-pláště střešní zahrady mimo dotyk s parterem střechy Šimek, 2005 rozlišuje formy střešních zahrad na základě vegetačně-technických vlastností a intenzity péče: extenzivní střešní zahrady spontánně vzniklé (přirozené nebo iniciované) a cíleně založené intenzivní střešní zahrady jednoduché, náročné Podrobná charakteristika typů a forem střešních zahrad je uvedena v kapitole č.4. 1.7. Závěr Při vymezování jednotlivých forem ozelenění se autoři shodují na základním členění a tyto údaje lze nalézt téměř v každé literatuře, zabývající se touto problematikou. Menší rozdíly jsou však v případě konkrétních údajů (zejména v nosnosti, výšce substrátu), kde se údaje nepatrně liší. 4

2. HISTORIE A SOUČASNÉ TRENDY PŘI OZELENĚNÍ STŘECH 2.1. Prehistorie První náznaky využívaní zeleně při budování obydlí lze nalézt již v prehistorickém období. Lidé využívali přírodních materiálů (zejména hlíny, travních drnů) k utěsnění, izolaci a stavbě obydlí. Funkce zde byla výhradně izolační a mechanická. 2.2. Starověk První zmínky o střešních zahradách na plochých střechách lze datovat do starověku. Objevují se sporné údaje o existenci střešních zahrad na zikkuratech. Archeologicky doložené jsou však visuté zahrady královny Semiramis v Babylóně. Zahrady byly na konstrukci, terasovitě uspořádány s dlážděnými podlahami napuštěny dehtem a utěsněny olovem aby zadržovaly vodu, potřebnou pro pěstování rostlin. Terasy měly velkou nosnost a umožňovaly tak pěstovat i velké stromy. Voda na zavlažování byla přiváděna dutými pilíři. Archeologicky jsou prokázány rovněž střešní zahrady v Ninive z doby panování krále Šalamouna (téměř 1000 př.n.l.). (Kalusok, 2004) Obr.č.1 Visuté zahrady Semiramidiny Obr.č.2 Náhrobek císaře Augusta 2.3. Antické Řecko V Řecku se nebudovaly rozlehlé zahrady na střechách domů. Uvádí se však, že při oslavách smrti Adónise se osazovaly koše a nádoby rychle rašícími rostlinami, které se umisťovaly na střechy obklopující nádvoří. Po vyklíčení rostliny vegetovaly, dokud nebyla vyčerpána vláha a živiny, poté uhynuly. Cyklus symbolizoval osud Adónise, který zemřel mladý. Od této doby se stále častěji využívaly rostliny v přenosných 5

nádobách, zejména tam, kde nebyl dostatek prostoru pro zeleň. (Carpenter, Walker, 1998). V současnosti lze toto použití spatřit na balkónech a terasách. 2.4. Antický Řím V Římě se střešní zahrady někdy vyskytovaly jako součást patricijských domů. Dalším příkladem střešní zahrady je rodinná hrobka císaře Augusta z roku 28 př.n.l. (obr.č.2) Terasa byla osázena cypřiši a květinami v přenosných nádobách. Často se také vyskytovaly na střechách rostliny rodu Sempervivum. Římané věřili, že je tak ochrání před větrem a blesky. Přibližně od 1. stol.n.l. byl vývoj střešních zahrad na několik století přerušen. 2.5. Renesance V období renesance se střešní zahrady vyskytují převážně v Itálii, ve Florencii. Vily jsou často umístěné na svahu, s terasovitě uspořádanými zahradami s výhledem do krajiny. Na nejvyšších terasách je situován stinný bosket s vodním prvkem, na prostřední terase vila a na nejnižší terase byli přijímáni hosté. (Kalusok, 2004, Carpenter, Walker, 1998) Charakteristické je propojení zahrady s domem lodžiemi, často se vykytují rostliny v přenosných nádobách, stříhaná zeleň, sochy a fontány. Příkladem je Villa Medici ve Fiesole, Villa Medici v Caregii. Hlavní funkcí těchto zahrad byla především reprezentace sídla majitele, možnost odpočinku a relaxace. 2.6. Období 19. století Pro toto období je významným pokrokem objev a využití nové technologie železobetonu. Nabízí nové možnosti konstrukcí střech, které jsou jednodušší, bezpečnější a vykazují delší životnost.. Jednu z prvních střešních zahrad s využitím železobetonu navrhl a realizoval v roce 1887 architekt Hennebique na střeše nájemního domu v Lombardii. 6

2.7. Současnost Od 20. století je patrný poměrně velký rozvoj střešních zahrad. Významný vlivem bylo působení architekta Le Corbusiera, který tvrdil, že zelenou střechou nahoře se vrátí přírodě zastavěná plocha dole. Ke značnému rozvoji střešních zahrad dochází po 2. světové válce s objevem nových materiálů (plastů) a rozvojem chemie. Zdokonalily se technologie, odstranily nedostatky (např. vysoká hmotnost substrátu). Značný rozvoj nastal také po roce 1989, kdy se na trh dostaly nové materiály a technologie. Patrná je snaha o kvalitnější životní prostředí zejména ve velkých městech s omezenými plochami zeleně. Objevují se tendence touto formou zeleň navrátit do měst. Zejména v případě soukromých střešních zahrad jde také o zvyšování kvality bydlení, prodloužení životnosti střechy, estetickou funkci a reprezentaci sídla, jak bylo známo již v renesanci či v baroku. V současné době lze ozelenit jak ploché, tak šikmé střechy, lze vytvořit extenzivní i intenzivní formu zeleně. Ve světě je možno spatřit velké množství střešních zahrad zejména v Německu, Holandsku a severských zemích, kde plní především funkci izolační. V ČR nemají střešní zahrady dlouholetou tradici a ve větší míře se začínají navrhovat, prosazovat a realizovat v posledních patnácti letech. 2.8. Závěr V prehistorické době převládalo zejména hledisko praktické (izolace). Domy se zelenými střechami byly v tomto období poměrně běžnou záležitostí (zejména v severských zemích). Později střešní zahrady začaly plnit převážně funkci estetickou a reprezentativní (renesance). Časem přibyla tepelně technická hlediska. V současné době střešní zahrady plní mnoho funkcí, v závislosti na požadavcích a cíli zelené střechy. Mezi tyto funkce lze zařadit estetickou funkci, mechanickou ochranu střešní konstrukce, termoregulační funkci, hygienickou, izolační a další. Dnes je velice důležité také hledisko ekologické, se snahou ušetřit energii. Často jsou zelené střechy realizovány na nových výstavbách nízkoenergetických domů a dřevostaveb. Použitá literatura se mnoho nezabývá historií, vždy se uvádí pouze konkrétní příklady střešních zahrad, které se vyskytovaly v určitém období a jsou popsány pouze konkrétní objekty bez určitého zobecnění a jejich funkce. 7

3. FUNKCE A CÍLE ZELENÝCH STŘECH 3.1. Funkce zelených střech Funkce zelené střechy objektu vyplývá z rozborů (Pejchal, 2006): programu provozu kompozice Zelené střechy mohou plnit mnoho funkcí. Většina autorů a odborníků zabývající se touto problematikou, navrhováním a realizací zelených střech se shodují zejména na těchto funkcích: ochrana střešní konstrukce proti mechanickému poškození (prodloužení životnosti) ochrana proti ohni dokonalá termoregulační vrstva objektu (v zimě drží teplo, v létě ochlazuje - pokusy bylo ověřeno, že zelená střecha může snížit teplotu až o 30ºC, a jako izolace může ušetřit ročně 1až 2 litry topného oleje/m 2 ) (Kolb, Schwarz,1999) tlumení hluku (zvuková izolace) zadržování srážkové vody (lze zachytit až 70 % srážek) odlehčení městské kanalizaci hygienická (snížení prašnosti, snížení výskytu mikroorganismů, produkce kyslíku, zužitkování CO2 z okolí, zvlhčení ovzduší) estetická funkce (reprezentativní a užitný stavební prvek, image vlastníka) zlepšení obrazu města a krajiny (uplatnění proměnlivosti rostlin, přirozené zapojení stavby do krajiny) příroda v těsném dotyku s bydlením nahrazuje zeleň měst, v místech, kde není dostatek prostoru (vytvoření nových obytných prostor s vegetačními prvky) ekologická funkce (útočiště pro ohroženou faunu zejména včely, střevlíci a motýli, floru, tvorba koridorů, zpomalení odtoku vody, zlepšení mikroklimatu výparem vody) (Kolb, Schwarz,1999) 8

Pejchal, 2006 uvádí 3 základní funkce: urbanistická a zahradně architektonická ekologická ochranná a ekonomická Mezi tyto základní funkce lze zařadit dílčí funkce výše zmiňované. S navrhováním a následnou realizací jsou však často spojená určitá úskalí: vysoké investice do izolace, tvorby zahrady i její údržby (v případě intenzivních forem střešních zahrad) fyzická náročnost, často se vše musí dělat ručně údržba intenzivních střech je náročnější než u zahrad na rostlém terénu. Lze však v některých případech používat kvalitní techniku, řízené zavlažování nutný správný výběr rostlin odolávající extrémním podmínkám stanoviště přestavba ochranných prvků, zvláště zábradlí na okraji střechy (jistá finanční náročnost) 3.2. Cíle zelených střech rychlá účinnost dlouhověkost malé nároky na založení a péči bezpečnost odolnost proti nepříznivým klimatickým podmínkám požadovaná funkčnost 3.3. Závěr O funkci střešních zahrad se lze dočíst ve všech materiálech týkajících se dané problematiky. Někteří autoři toto téma poměrně podrobně rozebírají zejména odborné firmy, pro které jsou tyto informace jistou reklamou, která ovlivňuje potencionálního zákazníka a uvádějí především kladné stránky zelených střech. Cíle zelených střech pak vycházejí z těchto funkcí, avšak samostatně nejsou v literatuře uváděny. 9

4. TYPY STŘEŠNÍCH ZAHRAD, JEJICH MOŽNÉ FORMY A VEGETAČNÍ PRVKY Základním kritériem při vymezování typů střešních zahrad je prostorový vztah k parteru nebo k rostlému terénu. (Šimek, 2005). Výběr vegetačních forem a jejich vegetačních prvků je závislý především na sklonu střechy (plochá nebo šikmá) a výšce substrátu. 4.1. Střešní zahrady v úrovni s parterem- stropy Často se jedná o veřejné prostory. Střešní zahrada je vytvořena na stropní konstrukci podzemního objektu.objekt může plnit různé funkce (podzemní garáž, obchody, stanice metra, železnice, vybavenost aj.). S ohledem na intenzitu provozu se ve většině případech jedná o formu intenzivní střešní zahrady, Obr.č. 3 Střešní zahrada -strop srovnatelnou s prostory na rostlém terénu. (Šimek, 2005) Výjimkou však je například extenzivní střecha na podzemním parkovišti u Allianz Arena v Mnichově. Intenzivní forma střešní zahrady Určujícím kritériem je zde únosnost střešní konstrukce a té odpovídající výška substrátu a následná funkce zahrady. Únosnost střešní konstrukce se uvádí v rozmezí mezi 300-2000 kg/m² a výška substrátu od 20-100 cm. Ve výšce substrátu se však někteří autoři rozcházejí v rozmezí 5 cm. Maximální sklon střechy by měl být do 5% a minimální spád 2%. Tyto plochy umožňují přímé využívání objektů (proto někdy označované jako pochozí). Variabilita vegetačních i technických prvků je zde poměrně velká, lze pěstovat náročnější taxony, vyžadující odlišnou strukturu pěstebního profilu. Pro dosažení dlouhodobého cíle se jeví jako vhodnější kombinovat více vegetačních prvků. Nutná je rovněž pravidelná péče, závlaha, odvodnění, zvyšující celkové náklady. Dělí se na náročné a jednoduché intenzivní střešní zahrady. (Šimek, 2005) 10

1. Náročné intenzivní střešní zahrady Dovolují pěstovat náročnější formy trvalek, keřů, trávníků či menších stromů. Mohou být vytvářeny plošně, výškově diferencované, nebo bodově. Jsou srovnatelné se zakládáním zahrad na rostlém terénu, avšak existují zde určitá omezení, zejména na volných a nechráněných stanovištích Lze využívat i náročnější technické prvky, mobiliář a další vybavení. (Krupka, 1992 z Šimek, 2005). Díky vysokým nárokům na rostliny je nutná pravidelná udržovací péče, náročnější konstrukce půdního profilu a pravidelné zásobování vodou a živinami. (Šimek, 2005) Lze použít různé vegetační prvky nízké či vyšší dřeviny, keře, trvalky, traviny, letničky, trávníky, náhrady trávníků, popínavé rostliny na prostorových konstrukcích (ocelová lana, tyče, mříže), rostliny v mobilních nádobách, osázené stabilní útvary. 2. Jednoduché intenzivní střešní zahrady Jsou tvořeny zpravidla půdopokryvnými vegetační prvky trávníky, trvalkami a dřevinami, které mají menší nároky na skladbu půdního profilu, stejně jako na hospodaření s vodou. Pořizovací náklady jsou nižší, stejně tak jako následná péče. (Krupka, 1992 z Šimek, 2005). Vhodné je používat druhy se silným růstem do plochy, silným pokrytím půdy a velkou konkurenceschopností. Důležitou vlastností je také odolnost proti zimě a suchu. Následná péče se proto soustřeďuje zejména na dostatečné zásobování vodou, ochranu proti zmrznutí a občasné přihnojení. Monokultury jsou často méně odolné a hrozí větší riziko poškození. (Šimek, 2005) Z vegetačních prvků se uplatňují zejména trávobylinné vegetační prvky, dřevinné a trvalkové vegetační prvky (také zplanělé, méně náročné), v menší míře cibuloviny, hlíznaté rostliny. 11

4.2. Střešní zahrady v dotyku s parterem- pláště Tato forma střešních zahrad umožňuje Začlenit citelně objekt do okolního prostředí. Lze tyto typy využívat také v městském prostoru jako jedna z forem utváření prostoru. Pláště vytvářejí často díky velkému sklonu extrémní podmínky pro vegetaci, proto se využívá často forma extenzivní střešní zahrady Obr.č. 4 Střešní zahrada - plášť nebo jednoduché intenzivní střešní zahrady. (Šimek, 2005) Extenzivní forma střešní zahrady U extenzivních forem střešních zahrad se využívá vegetace, podobající se společenstvům na přirozených stanovištích. Tato společenstva se udržují samy na malé vrstvě substrátu (6 20 cm). Opět se zde objevuje variabilita ve výškách substrátu jednotlivých autorů. Únosnost střešní konstrukce je zde tedy omezena na 100-300 kg/m². Někdy se uvádí rozmezí 80 až 240kg/m2. Při sklonu střechy od 15 do 25 musí být substrát dostatečně soudržný a střešní systém musí mít i zábrany, které při větším dešti zamezí sesutí substrátu. Druhové složení vegetačních prvků není přísně vymezené. Často se však vyskytuje pouze jeden typ vegetačního prvku (např. bylinné společenstvo), odolávající extrémním stanovištním podmínkám. Hlavním principem je využití sukcese jako přirozeného vývoje. Zásobování vodou a živinami se děje přírodními procesy, bez závlahového systému. Údržba je zde minimální. V některých případech, v závislosti na druhu vegetace, je nutno v době extrémního sucha vegetaci dodatečně zalít. V případě pohledově exponovaných ploch, určených pro pohled z blízka, je někdy nutno pro vytvoření hustého zápoje vegetaci dodatečně přihnojit. Extenzivní formy střešní zahrady lze rozdělit na spontánně vzniklé a cíleně založené. (Šimek, 2005) 1. Spontánně vzniklé střešní zahrady Tento typ střešních zahrad je osídlován vegetací sekundárně, která se vyvíjí na antropogenně upravených zpevněných površích staveb. Postupně procesem sukcese a 12

případným vlivem člověka (zanesení diaspor nebo části rostlin na stanoviště) vzniká ustálené klimaxové společenstvo. (Krupka, 1992 z Šimek, 2005 ) 2. Cíleně založené střešní zahrady Jsou zakládány cílenými vegetačně-technickými prostředky. Následný růst rostlin je ponechán přirozenému vývoji, uplatňuje se zde konkurenceschopnost, sukcese, odolnost nepříznivým klimatickým podmínkám daného stanoviště. U obou forem střešních zahrad (intenzivní i extenzivní) je nutno v zimním období počítat s větším zatížením střechy vlivem sněhové pokrývky. K zatížení nutno připočítat až 50 kg/m2. Dle výšky substrátu lze použít vegetační prvky mecho-rozchodníkové, rozchodníkomecho-bylinné, rozchodníko-trávo-bylinné, trávo-bylinné, výjimečně vegetační prvky dřevinné, v omezené míře cibuloviny, hlíznaté rostliny. Převažují zejména xerofyty a sukulentní formy (především rody Sempervivum a Sedum). 4.3. Střešní zahrady mimo dotyk s parterem- střechy Jedná se o nejčastější typ střešních zahrad. Využití prostoru je velmi variabilní, avšak s ohledem na provozní a kompoziční omezení, vyplývající z funkce objektu, požadavků uživatele. Parametry střechy pak určují, jakou formu střešní zahrady lze zvolit (extenzivní, intenzivní nebo jednoduchou intenzivní. (Šimek, 2005) Obr.č.5 Střecha Variabilita použitelných vegetačních prvků je značná. Výběr vyplývá z forem ozelenění, sklonu střechy, funkce a velikosti objektu. Lze použít výše uvedené vegetační prvky, pomocí niž lze prostor opticky rozčlenit či modelovat terén. Součásti mohou být také technické a vodní prvky. 4.4. Závěr Při vymezování jednotlivých druhů střešních zahrad není terminologie identická. Někteří autoři rozlišují typy a někteří druhy ozelenění, přičemž mají na mysli stejnou problematiku. Shodují se však na rozlišení forem ozelenění intenzivní a extenzivní. 13

5. STANOVIŠTNÍ PODMÍNKY PRO VEGETACI NA STŘECHÁCH Mezi nejdůležitější faktory ovlivňující stanovištní podmínky patří (Pejchal, 2006): 5.1. Klimatické a povětrnostní faktory regionální klima místní mikroklima množství a rozložení srážek během roku výskyt suchých period délka slunečního svitu výskyt mrazových period se sněhem a bez sněhu převládající směr větru 5.2. Faktory ovlivněné stavbou expozice střechy (ovlivňuje světelné, teplotní a vodní poměry) sklon střechy (vliv na osvětlení a dopadající srážky) tepelná izolace střechy (možný výskyt vysokých či nízkých teplot v kořenovém prostoru) odraz světla od okolních budov variabilita oslunění (oblasti stinné, slunné) negativní působení vzduchu z větracích zařízení maximální nosnost střechy určující mocnost substrátu modifikace proudění vzduchu (určená otevřeností či chráněnosti stanoviště) ovlivnění srážek stavbou (dešťový stín) přívod vody ze sousedních částí stavby Stanovištní podmínky lze v některých případech ovlivnit ve prospěch rostlin složením substrátu, jeho rozvrstvením a následnou údržbou. V ostatních případech je nutno stanovištním podmínkám přizpůsobit výběr rostlin. 14

Tab. č.1 Zátěž jednotlivých typů stanovišť pro rostliny (Pejchal, 2006) Plochá střecha 1. Otevřená poloha se silným až velmi silným prouděním vzduchu převážně slunná vysoká zátěž převážně stinná střední zátěž střídavé oslunění vysoká zátěž 2. Chráněná poloha se slabým až velmi slabým prouděním vzduchu převážně slunná malá zátěž převážně stinná velmi malá zátěž střídavé oslunění malá zátěž Šikmá střecha 1. Otevřená poloha se silným až velmi silným prouděním vzduchu převážně slunná velmi vysoká zátěž převážně stinná vysoká zátěž střídavé oslunění velmi vysoká zátěž 2. Chráněná poloha se slabým až velmi slabým prouděním vzduchu převážně slunná vysoká zátěž převážně stinná střední zátěž střídavé oslunění vysoká zátěž 5.3. Faktory ovlivněné rostlinami Zde se uplatňuje především konkurenční schopnost a podpůrné vlastnosti rostlin (boj o živiny, vláhu, ochrana před větrem, přistínění ) 5.4. Faktory ovlivněné člověkem Mezi tyto faktory patří aktivní využívání prostoru člověkem a jeho možné ovlivnění (negativní i pozitivní). 15

6. VLASTNOSTI STŘECHY VÝZNAMNÉ PRO PLÁNOVÁNÍ OZELENĚNÍ 6.1. Základní podmínky pro realizaci střešních zahrad Základními podmínkami pro navrhování a realizaci střešních zahrad jsou:. reálný přístup ke střeše dostatečná nosnost (statika) kvalitní hydroizolační vrstva odolná proti prorůstaní kořínků (atest FLL) 6.2. Významné vlastnosti střechy Střecha vhodná k ozelenění musí splňovat jak určité technické požadavky, tak musí být vhodným prostředím pro navržené vegetační prvky. Nejvýznamnější vlastnosti střechy pro případné ozelenění jsou: sklon střechy konstrukce střechy snášenlivost látek difuse vodních par druh užívání nosnost snášenlivost pro životní prostředí a rostliny odvodnění závlaha zajištění proti pádu (Pejchal, 2006) 6.2.1 Sklon střechy Pro navrhování je velmi důležitý sklon střechy. Každý sklon vyžaduje poměrně odlišný přístup a různé technické požadavky: Střechy se sklonem do 2 - musí být zajištěn dostatečný systémem odvodňovacích vrstev (nutno zvětšit mocnost drenážní vrstvy), vyžadují tedy zvláštní opatření 16

Střechy s minimálním sklonem 2 - vhodné pro extenzivní ozelenění a jednoduché intenzivní ozelenění Střechy se sklonem od 5 - substrát může obsahovat vyšší organický podíl (větší jímavost vody), menší drenáž popřípadě není nutná, osázení vegetačními prvky s nižšími nároky na vodu Střechy se sklonem větším než 20 - nutno používat speciální vegetační matrace nebo trávník, vypěstovaný na jutě nebo jiném pevném pěstebním materiálu. Okraje střech musí být dostatečně zabezpečeny proti případnému sesuvu či pádu použitých materiálů systémem podélných zábran z kamene, dlažby nebo dřeva. Střechy s vyšším sklonem (45 a více) dříve se tyto střechy neozeleňovaly, v současné době již lze vytvořit na těchto střechách zahrady, avšak vyžadují zvláštní opatření. 6.2.2 Konstrukce střechy Střechy s hydroizolacemi Lze ozelenit všemi způsoby a všemi vegetačními prvky, při splnění požadované nosnosti, odolnosti proti prorůstání kořenů, a správné hydroizolaci. Střechy s krytinami V současné době zpravidla většina střech s krytinami není vhodná a uzpůsobena k ozelenění. Při splnění stavebně technických podmínek však lze tyto střechy ozelenit. (Pejchal, 2006) 6.2.3 Snášenlivost látek Jednotlivé látky nesmí vyvolat nežádoucí chemické reakce, v případě hrozby tohoto nebezpečí je nutno jednotlivé látky oddělit. Nutná je rovněž odolnost hydroizolace a ochranné vrstvy proti prorůstání kořenů vůči mikroorganismům a dalším látkám ve vodě. (Pejchal, 2006) 6.2.4 Difuse vodních par Nutnost stavebně fyzikálního přezkoušení. 17

6.2.5 Druh užívání Důležité je splnění stavebně technických požadavky v závislosti na druhu využívání objektu- pobyt nebo pohled. (Pejchal, 2006) 6.2.6 Nosnost Hodnoty nosnosti střechy jsou základními vstupními informacemi pro volbu typu a formy ozelenění. Nutno brát v potaz zátěž stálou (vegetační, technické prvky a konstrukční vrstvy při plném nasycení vodou), provozní zátěž (pobyt návštěvníků či pracovníků údržby) a zátěž při realizaci (např. skladování materiálu).(pejchal, 2006) 6.2.7 Snášenlivost pro životní prostředí a rostliny Životní prostředí ani rostliny nesmí být ohroženy žádnými látkami uvolňujícími se z jednotlivých vrstev. Všechny musí být snášenlivé pro okolní prostředí. 6.2.8 Odvodnění Odvodnění je nezbytně nutné jak z ploch pokrytých vegetací, tak z ploch ostatních. Je nutno brát v úvahu odvodnění jednotlivých vrstev konstrukce, tak jejich povrchu. Lze rozlišit 3 typy odvodnění: uvnitř vegetační plochy vně vegetační plochy oddělené odvodnění ploch s vegetací a bez vegetace (Pejchal, 2006) Je vhodné odvedenou vodu zachycovat do nádrží a následně využívat k zavlažování vegetace nebo používat jako užitkovou vodu. 6.2.9 Závlaha U intenzivních forem ozelenění je nutno zavlažovat. Lze zvolit závlahu podpovrchovou, kapkovou (manuální či automatickou, řízenou počítačem). 18

6.2.10 Zajištění proti pádu Vzhledem k tomu, že střešní zahrady jsou často situovány ve značných výškách, je nutno při návrhu brát v potaz bezpečnost práce při realizaci a následném využívání plochy. 6.3. Závěr Pejchal, 2006 uvádí nejucelenější informace o této problematice. Ostatní použitá literatura se zmiňuje pouze o některých bodech, kde uvádí většinou informace pro konkrétní případy (materiály, technologie) avšak ne v obecné rovině. Rozdíly jsou také při členění střech dle sklonu. Některá literatura uvádí, že střechy se sklonem nad 40 nelze ozelenit. Tyto informace jsou však již zastaralé, vzhledem k současným novým technologiím a možnostem lze ozelenit i tyto střechy. 19

7. POŽADAVKY NA KONSTRUKCI VEGETAČNÍCH PLOCH Mezi základní požadavky pro konstrukci vegetačních ploch patří: dostatečná únosnost střešní konstrukce zadržení potřebné vody a odvod vody přebytečné dostatečný prokořenitelný prostor vhodné složení vegetační vrstvy, odpovídající nárokům vegetace 7.1. Typy konstrukce Trojvrstvá z odděleně vytvořené vegetační nosné vrstvy, filtrační vrstvy a drenážní vrstvy Dvojvrstvá z odděleně vytvořené vegetační nosné vrstvy (současně i filtrační), drenážní vrstvy Jednovrstvá vegetační nosná vrstva přebírá i filtrační a drenážní funkci 7.2. Konstrukce vrstev vegetačních ploch Nejčastěji uváděné složení a názvosloví základních vrstev je následující: 1. Vegetační vrstva 2. Filtrační vrstva 3. Drenážní vrstva 4. Hydroakumulační vrstva 5. Ochranná vrstva 6. Hydroizolace Obr.č.6 Konstrukce zelené střechy V některých případech se uvádějí také další ochranné a oddělovací vrstvy, které ale nejsou bezpodmínečně nutné ve všech případech. 20

7.2.1 Vegetační vrstva Tvoří základní prokořenitelnou vrstvu pro růst rostlin. Z hlediska struktury musí být stabilní, vodopropustná, vododržná, mrazuvzdorná, s dostatečným množstvím vzduchu, nezávadná pro životní prostředí a rostliny, odpovídajícího zrnitostního složení, obsahující minerální a organické látky. Dle zvoleného sortimentu rostlin musí mít odpovídající ph, obsah solí, uhličitanů, živin, semen či části rostlin. Obecně lze říci, že lehké substráty (např. rašelino-kůrové) v extrémních podmínkách střech velmi rychle vysychají, rostliny pak vyžadují zvýšenou zálivku. Dle druhu materiálu lze použít následující členění: (upraveno dle Pejchal, 2006) sypké matriály minerální materiály a nízkým nebo vysokým podílem organických látek, minerální materiály bez organických látek půda zlepšená ornice nebo zahradní zemina substrátové desky z pěnových hmot či minerálních vláken (např. desky agro) vegetační rohože - se směsi sypkých materiálů (např. kokosová vlákna nebo umělá vlákna, zabraňující erozi půd na šikmých střechách) Tab. č.2 Varianty tvorby vegetační vrstvy (upraveno dle Kolb a Schwarz, 1999 z Pejchal, 2006) 1. Substrát z ornice Intenzivní ozelenění Extenzivní ozelenění 60 % obj. slabě soudržné písčité půdy 20 % obj. kompostu, popř. bílé rašeliny 20 % praného písku (frakce0-2 mm) 2. Směs sypkých materiálů 70 % obj. drceného expandovaného páleného jílu frakce 0-16 mm (Keramzit, Lecadan 30 % obj. jednotné zeminy z obsahem jílu 1. Trojvrstevná skladba (směs sypkých matriálů) 90 % obj. drceného expandovaného páleného jílu frakce 0-6 mm (Keramzit, Lecadan) 10 % obj. jednotné zeminy s obsahem jílu nebo kompost 2. Dvojvrstevná skladba (směs sypkých matriálů, drenážní vrstva 5 cm z expandovaného páleného jílu, frakce 2-8 mm, vegetační vrstva 10 cm) 90 % obj. drceného expandovaného páleného jílu frakce 1-8 mm (Keramzit, Lecadan) 10 % obj.. zeminy z obsahem jílu nebo kompost 3. Jednovrstevná skladba (směs sypkých matriálů) 95 % váhy materiálu s otevřenými póry frakce 1-12 mm pro ploché a 0-6 mm pro šikmé střechy (Keramzit, láva ) 5 % váhy jemnozrnného materiálu (jílovité a prachové částice velikosti < 0,063 mm) 21

7.2.2 Filtrační vrstva Zabraňuje vymývání drobných částic substrátu a jejich ukládání v drenážní vrstvě. Nejčastěji se používá geotextilie z netkaných látek (hmotnost 100-350g/m2). Firma ZinCo uvádí hmotnost již od 40 g/m2 až do 300 g/m2. Složitější filtrační vrstvy z několika vrstev různých materiálů zvyšují účinnost a zabraňují odplavování i těch nejmenších částic substrátu (např. rohože z plastických hmot). Filtrační vrstva musí být nezávadná pro životní prostředí a rostliny, odolná proti protlačení, větru, půdním mikroorganismům, pevná a roztažitelná, prokořenitelná, s dlouhou životností. 7.2.3 Drenážní vrstva Odvádí přebytečnou vodu z vegetačních vrstev do ochranné a hydroakumulační vrstvy, zvětšuje prokořenitelný prostor, je také zásobárnou vody. Drenážní vrstva musí být chemicky stálá, nezávadná pro životní prostředí a rostliny, mrazuvzdorná, odpovídajícího zrnitostního složení, vodopropustná, vododržná, odolná proti sesedání, stlačení. Důležité je také ph, obsah solí a uhličitanů. Materiály lze dělit následovně (upraveno dle Pejchal, 2006): sypké materiály -písek, láva, pemza, expandovaný pálený jíl, štěrk (nevýhodou je vysoká hmotnost až 2 000 kg/m3), drcené či lehčené kamenivo fr. 16-32 mm recyklované sypké materiály - škvára, pěnové sklo, cihlová drť drenážní desky z expandovaného polystyrénu s hmotností 40 kg/m³ nebo tvarované fólie TECHNODREN 2010 S s hmotností 1 kg/m 2. Fólie mají vysokou trvanlivost, odolnost proti prorůstání kořenů, půdním a biologickým vlivům a schopnost zadržet 5,3 litrů vody/m 2. Další typy nabízí systém ZinCo drenážní rohože z pěnových vloček, tvrzených a pěnových umělých hmot, netkané textilie, z vláknitého pletiva drenážní a substrátové desky z pěnové hmoty 22

Tab.č.3 Mocnost funkčních (konstrukčních) vrstev (Pejchal, 2006) Intenzivní ozelenění (pouze ploché střechy) Mocnost vegetační nosné vrstvy v cm Mocnost drenážní vrstvy v cm Celková mocnost prokořenitelné vrstvy v cm Trávník 10 2 15 Nízké trvalky 10 2 15 Středně vysoké trvalky 15 2 20 Vysoké trvalky a keře 25 10 35 Velké keře a malé stromy 45 15 60 Střední stromy 80 20 100 Velké stromy 125 25 150 Tab.č.4 Mocnost funkčních (konstrukčních) vrstev (Pejchal, 2006) Jednoduché intenzivní ozelenění na plochých střechách Mocnost vegetační nosné vrstvy v cm Při 2 cm drenážní rohoži Celková mocnost prokořenitelné vrstvy v cm Při 4 cm sypkého materiálu Trávo-bylinná vegetace 8 10 12 Plané trvalky a dřeviny 8 10 12 Dřeviny (keříčky) a trvalky 10 12 14 Dřeviny (keříčky, nízké pokryvné) 15 17 19 Jednoduché intenzivní ozelenění na šikmých střechách Trávo-bylinná vegetace 80 17 19 Extenzivní ozelenění na plochých střechách Mocnost vegetační nosné vrstvy v cm Celková mocnost prokořenitelné vrstvy v cm Při 2 cm drenážní rohoži Při 4 cm sypkého materiálu Mecho - rozchodníková vegetace 2-5 4-7 6-9 Rozchodníko-mecho-bylinná 5-8 7-10 9-12 Rozchodníko-trávo-bylinná 8-12 10-14 12-16 Trávo-bylinná vegetace 15 17 19 Extenzivní ozelenění na šikmých střechách Mecho - rozchodníková vegetace 2-5 4-7 6-9 Rozchodníko-mecho-bylinná 5-10 7-12 9-14 Rozchodníko-trávo-bylinná 10-15 12-17 14-19 7.2.4 Hydroakumulační vrstva Tato vrstva zadržuje přebytečnou vodu, která je následně využívaná vegetací (pro extenzivní formy zeleně je to dostačující množství, u intenzivních forem nutno 23

zavlažovat). Systém ZinCo nabízí spojení drenážní a akumulační vrstvy z polyetylenu, z pěnového polystyrenu, z extrudovaného polystyrenu a z kaučuku v různých výškách. 7.2.5 Ochranná vrstva Ochranná vrstva chrání hydroizolační vrstvu, popřípadě zvláštní vrstvu proti prorůstání kořenů před mechanickým poškozením. Ochranná vrstva je důležitá zejména u intenzivního ozelenění, kde je možnost po plochách jezdit. Používá se rouno s minimální hmotností 300g/m², pěnové rohože, výrobky z recyklovatelných umělých hmot, textilní rohože, polyetylenová a polyuretanová rouna. (Minke, 2001) 7.2.6 Hydroizolační vrstva Bývá často součástí konstrukce střechy. Jedna z možností hydroizolačních vrstev je kaučuková fólie EPDM, která je recyklovatelná, s dlouhou životností (až 70 let) a atestem proti prorůstání kořenů. Předností je také velká roztažnost a přizpůsobivost ploše. Další možností jsou asfaltové pásy s měděnou fólií. Prověření funkčnosti hydroizolace se provádí zátopovou zkouškou. Řada hydroizolačních materiálů má speciální atest proti prorůstání kořenů, proto další ochranná vrstva proti prorůstání kořenů není v konstrukci často zapotřebí. 7.3. Závěr Většina materiálů uvádí stejné základní složení vrstev. V některých případech jsou rozlišovány další oddělovací vrstvy, které však nejsou nezbytné ve všech případech. Stejně tak jsou některé výše uvedené vrstvy spojené v jednu. Existuje také pěstební souvrství průmyslově vyráběné, uváděné pod speciálními názvy (např.vedaflor, Icoflor), nahrazující jednotlivé vrstvy. Technické detaily konstrukčních vrstev jsou uvedeny v přílohách. 24

8. OBECNÉ A SPECIFICKÉ POŽADAVKY NA VLASTNOSTI ROSLTIN VYUŽITELNÝCH PŘI OZELENĚNÍ STŘECH 8.1. Obecné požadavky na vlastnosti rostlin Obecné požadavky na vlastnosti rostlin vychází z požadované funkce, podmínek stanoviště, z technologie založení a následné údržby. Mezi obecné požadavky na vlastnosti rostlin lze zařadit následující: dlouhodobá účinnost rychlá účinnost splnění požadované estetické funkce (vzhledové a růstové vlastnosti) co nejmenší nároky na založení a následnou péči 8.2. Specifické požadavky na vlastnosti rostlin Specifické vlastnosti rostlin vycházejí z extrémních podmínek stanoviště. Na rozdíl od vegetace na rostlém terénu je zde nutná zvýšená odolnost proti těmto nepříznivým faktorům, což vede k menší variabilitě při výběru jednotlivých taxonů. Míra odolnosti je rovněž jiná mezi jednotlivými rody a druhy. Nejdůležitějšími vlastnostmi rostlin jsou: odolnost proti extrémním podmínkám stanoviště (vítr, mráz, sucho, slunce, přemokření, exhalace, zimní poškození zejména u stálezelených rostlin ) vysoká sociabilita (hustý pokryv plochy - žádoucí zejména u extenzivního ozelenění) silný růst do plochy (žádoucí zejména u extenzivního ozelenění) velká konkurenceschopnost (žádoucí zejména u extenzivního ozelenění) flexibilita splnění ekologické funkce (zejména u extenzivních forem střešních zahrad) schopnost regenerace 25

9. SORTIMENT ROSTLIN A JEJICH RELEVANTNÍ VLASTNOSTI Sortiment rostlin vhodný k ozelenění vychází ze stanovištních podmínek (klima, expozice...), z nosnosti střechy a té odpovídající výšce prokořenitelné vrstvy. Relevantní vlastnosti rostlin jsou uvedeny v kapitole 8. 9.1. Vegetace extenzivních forem ozelenění Převažující vegetaci tvoří xerofyty. Mohou se zde vyskytovat např. cibuloviny, mechy, trávy, divoké byliny, skalničky, kobercové trvalky. Při výběru druhové skladby je vhodnější vytvářet druhově bohaté a pestré společenstvo, lépe odolávající nepříznivým podmínkám stanoviště a náhlým změnám prostředí (sucho, přemokření ). Mnoho druhů rostlin je značně flexibilních a mohou se úspěšně přizpůsobovat různým stanovištím. Tyto druhy by měly ve společenstvech převažovat, aby byla dodržena stabilita společenstva. Lze mezi ně zařadit následující: Sedum spurium a jeho odrůdy, Allium flavum, Allium schoenoprasum, Bromus tectorum, Carex flacca, Carex ornithopoda, Poa annua, Arenaria serpyllifolia, Cardamine hirsuta, Geranium mole, Medicago lupulina, Silene vulgaris a další. (Rostliny pro extenzivní střechy, 2007). Členění extenzivních forem vegetace uvádí tab. č. 5. 9.2. Vegetace intenzivních forem ozelenění Intenzivní forma ozelenění nabízí široké možnosti při výběru vegetačních forem. Lze uplatnit vegetaci trávo-bylinnou, plané pereny a dřeviny, trávník, nízké pereny, středně vysoké pereny, vysoké pereny a keře, velké keře a malé stromy, střední stromy, velké stromy. Množství variant je poměrně značné, lišící se případ od případu. Určité zobecnění a možné příklady použití uvádí tab.č. 6. 26

Tab.č. 5 Členění extenzivních forem vegetace dle výšky substrátu (upraveno dle Pejchal, 1996) Forma vegetace 1. Mecho-rozchodníková 2. Rozchodníko-mechobylinná 3.Rozchodníko-trávobylinná 4. Trávo-bylinná Mocnost vegetační nosné vrstvy v cm 2-5 5-8 8-12 15 Stanoviště Slunné, stinné i polostinné, otevřená i chráněná poloha plochých či šikmých střech, snáší velice extrémní stanoviště Slunné, stinné i polostinné, otevřená i chráněná poloha plochých či šikmých střech Slunné, stinné i polostinné, otevřená i chráněná poloha plochých či šikmých střech Slunné, stinné i polostinné, chráněná poloha plochých střech, na šikmých střechách někdy i na otevřených polohách Hlavní zástupci (mechy - cca 60% plochy, sukulenty 55%, lišejníky 20%) Ceratodon purpureus, Bryum sp., Sedum album, Sedum sexangulare, Sedum acre, Cladonia sp. (sukulenty 65%, mechy 40%, krátkověké byliny 30%) Ceratodon purpureus, Bryum (B. argenteum, B. caespiticeum, B. capillare), Sedum album, S. sexangulare, S. acre, S. reflexum, S. spurium, Allium schoenoprasum, A. flavum (sukulenty 50%, trávy 40%, cibuloviny a oddenkaté 25%, 43% byliny) Bryum sp., Sedum album, S. sexangulare, S. reflexum, S. spurium, Festuca sp., Poa compressa, P.pratensis, P. angustifolia, Allium schoenoprasum, Campanula rotundifolia (trávy 75%, byliny 45%, mechy 15%, sukulenty 10%, cibuloviny a oddenkaté 10%) Brachypodium pinnatum, Festuca cinerea, F. ovina, F. rubra, Poa pratensis ssp. angustifolia, P. compressa, Campanula rotundifolia, Anthemis tinctoria 27

Tab.č. 6 Členění intenzivních forem vegetace dle výšky substrátu Druh intenzivního ozelenění Jednoduché intenzivní ozelenění Mocnost vegetační nosné vrstvy v cm 8-15 Stanoviště Zástupci Ploché i šikmé střechy (na šikmých střechách bez dřevin) pereny, cibuloviny a hlíznaté (Achillea ptarmica, Aconitum napellus, Campanula glomerata, Convallaria majalis, Colchicum speciosum, Corydalis cava, C. lutea, Dianthus deltoides,dictamnus albus, Digitalis puprurea, Vinca minor..) trávy (Avenella flexuosa, Briza media, Calamagrostis x acutiflora Karl Foerster, Deschampsia caespitosa) Lze použít druhy uvedené pro jednoduché intenzivní ozelenění a dále následující: Náročné intenzivní ozelenění 10-125 Pouze ploché střechy stromy (Acer palmatum, A. platanoides, Betula pendula, Carpinus betulus, Malus floribunda ) keře (Amelanchier laevis, A. lamarckii, Berberis hookeri, Aralia alata, Buddleja alternifolia, B. davidii, Calluna vulgaris, Corylus avellana Contorta, Cotoneaster dammeri, Ligustrum vulgare, Acer ginnala, A. tataricum, Cornus mas, Cotinus coggygria, Kerria japonica, Buxus sempervirens, Cotoneaster multiflorus ) pereny, cibuloviny a hlíznaté (Achillea millefolium Kelway, A. tomentosa, Astilbe chinensis, A. japonica, Astrantia major, Campanula carpatica, Coreopsis verticillata, Crocus, Delphinium hybridy, Dicentra spectabilis, Muscari botryoides, Narcissus ) trávy (Panicum virgatum, Pennisetum alupecuroides, Miscanthus sacchariflorus, Molinia caerulea ssp. arundinacea,..) 28

9.3. Závěr Existují určité ověřené rody a druhy rostlin, které se v praxi používají nejčastěji, avšak nelze zcela tyto informace zobecnit. Vždy se mohou vyskytnout výjimky, vycházející z konkrétních podmínek a situace. Jednotliví autoři uvádějí seznamy rostlin vhodné pro danou formu ozelenění, vycházející z poznatků praxe a dlouholetých výzkumů. Vždy se vyskytují jisté rozdíly v jednotlivých taxonech, avšak obecně lze říci, že zejména u extenzivních forem se shodují na některých taxonech, které jsou nejodolnější a při konkrétním složení směsi či výsadbách mají dominantní zastoupení (viz. tab. č. 5,6). Některé specializované firmy nabízejí rovněž vlastní složení výsevní směsi (př. firma Bauder, Veda, Dektrade, Xerofllor.) vhodné pro jednotlivé výšky substrátu. Nejdůležitější však při návrhu a výběru sortimentu rostlin je přesně definovat cíl - k čemu má střecha sloužit, zda je cílem minimalizovat údržbu atd. Od těchto cílů se pak dále odvíjí výška substrátu a té odpovídající sortiment rostlin. Nelze také uváděné druhy rostlin používat jako obecně platné pravidlo ve všech případech. Ne vždy se střechy nacházejí ve velkých výškách s plným oslunění a podmínkami typickými pro exponované polohy. Střešní zeleň na konstrukci lze založit také v úrovni terénu, kde mohou být stanovištní podmínky zcela odlišné (zastínění budovami.). Předmětem této kapitoly není uvádět všechny druhy, které lze použít v jednotlivých případech ale pouze zástupce daných skupin, které mají dominantní zastoupení a v použitých materiálech se opakují. Další podrobnější informace lze nalézt v uvedené literatuře (Pejchal, 1996; Křesadlová,Vilím, 2005; Bohuslávek, Horský, 2003; Minke, 2001; Kolb, Schwarz,1999). Použitá literatura se většinou zaměřuje na rostliny vhodné pro extenzivní formy střešních zahrad. Rostliny pro intenzivní střešní zahrady uvádí často v obecné rovině (například trvalky, popínavé rostliny, keře, menší stromy, trávníky atd.). Často také pouze odkazuje na to, že lze použít druhy jako na rostlém terénu v závislosti na stanovišti a sortiment rostlin není dále specifikován. 29

10. SPECIFIKA ZAKLÁDÁNÍ A DALŠÍHO PĚSTOVÁNÍ VEGETAČNÍCH PRVKŮ NA STŘEŠNÍCH ZAHRADÁCH 10.1. Způsoby založení vegetačních prvků Spontánní (pouze u extenzivních forem) Rostliny osídlují střechy samovolně, náletem, větrem či výtrusy ptáků. Nejsnadněji se na střechách uchycují a udržují zejména mechy, které snáší velice extrémní stanoviště. Vysazování rostlin Technologie výsadby je vhodná zejména u taxonů s plochým kořenovým balem. Není příliš vhodné používat sazenice s balem pro výsadbu do substrátu malé mocnosti (kolem 3-5 cm), jejich uchycení na střeše, další existence a odolnost proti nepříznivým podmínkám pak není příliš spolehlivá. Vliv na způsob osázení má víření vzduchu, které s přibývající výškou budovy stoupá hlavně v okrajových a rohových částech. Je nutno s tímto faktem při navrhování a realizaci počítat. Při výsadbě dřevin vyšších než 1 m je nutno použít také ukotvení. Pokládání travních drnů Součástí travních drnů mohou být směsi různých travin a bylin v závislosti na požadovaném cíli. Nutností je závlahový systém a kosení alespoň 2x/rok. Vegetační rohože Základní vrstvou je geotextilie, nízká vrstva substrátu, geomřížovina a opět substrát, do kterého se vysazují jednotlivé sazenice rostlin. Rostlinný koberec se zapojí do dvou let a následně se převáží na místo určení srolovaný i s rostlinami. (Osazovací sítě, 2007) Substrátové desky Desky mohou být například z dřevěné vlny, žitné mouky nebo hlíny. Na tyto desky se pokládá substrát obsahující semena nebo výhonky. Po určitém čase kořeny rostlin prorostou desky a ty se postupně rozloží. (Ďuríková, 2007-06-05) 30

Osev Jednou z možností může být například hydroosev. Pojivem je zde pak celulóza, alginát s hlínou nebo syntetická emulze. Doporučené množství osiva je 2 g/m². Rozprostírání lodyh rozchodníků Doporučuje se 40 ks lodyh/m² (30-50g/ m²). Rostliny se rozprostřou na vegetační substrát o tlouště 2-4 cm, poté se utlačí, zalijí a zasypou jemnou vrstvou štěrku (fr. 4/8), zadržující vlhkost. Rostliny touto technologií nadále dobře rostou a jsou odolné proti suchu. Rovněž se díky malé vrstvě substrátu eliminuje nežádoucí zaplevelení ploch. 10.2. Dokončovací péče Dokončovací péče zahrnuje zavlažení po založení vegetace v případě intenzivní i extenzivní formy zeleně. Dále se postupy liší podle typu a formy vegetace. Intenzivní vegetaci je nutno zalévat častěji v pravidelných intervalech až do přejímky (zejména během vzcházení osiva), také počátečně hnojit a doplnit chybějící výsadbu nebo osivo. 10.3. Rozvojová péče Rozvojová péče je důležitá pro dosažení funkčního stavu a další existenci rostlin na stanovišti. Bohuslávek, Horský, 2003 uvádí odlišnou rozvojovou péči dle výšky substrátu a typu vegetace, kterou nabízí. Specifikace rozvojové péče závisí na použitém typu vegetačního prvku. Trávníky intenzivních střešních zahrad lze považovat za nejnáročnější vegetační prvek, který vyžaduje řízenou závlahu. 10.4. Udržovací péče Intenzivní forma ozelenění Pracovní operace údržby jednotlivých vegetačních prvků jsou obdobné jako na rostlém terénu, avšak přístup na plochu zde může být komplikovanější. Problémy mohou nastat zejména v případě odstraňování nežádoucích plevelných rostlin, náletů apod. (nutno odstraňovat mechanicky) či liánovitých rostlin z okolí oken. Limitujícím faktorem pro trvalou existenci vegetace je dostatečná závlaha, jejíž intenzita je v tomto 31

případě až dvojnásobná v porovnání s vegetací na rostlém terénu. Nutná je také pravidelná kontrola výpustí a zda v některých místech nestojí voda. Extenzivní forma ozelenění Extenzivní forma vegetace není náročná na údržbu, avšak nelze ji zcela opomenout. Nezbytnou součástí je odstranění nežádoucích rostlin a náletu u vyšších vrstev substrátu. U substrátu malých mocností nežádoucí vegetace uhyne sama. Nutná je pravidelná kontrola vtoků a zda v některých místech nestojí voda. Firma Dektrade doporučuje u extenzivních forem také 1krát za rok na jaře hnojit pomalu rozpustnými hnojivy, odstranit odkvetlé části rostlin a na jaře doplnit substrát. 10.5. Závěr Způsoby založení vegetace na střechách mohou být různé. Zvolená technologie vždy vychází z konkrétní situace. Existují firmy specializující se na jednu technologii (např. firma Xeroflor, nabízí zapěstované vegetační rohože pro různé výšky substrátu). Další firmy upřednostňují jiné technologie, které prezentují jako nejlepší. Vždy je proto nutno zvážit, která technologie je nejvhodnější pro danou situaci. V případě udržovací péče se uváděné informace poměrně rozcházejí. Ve většině případech se uvádí, že extenzivní formy vegetace nevyžadují téměř žádnou udržovací péči (mimo pravidelné kontroly vtoků a případného odstranění nežádoucích rostlin u vyšších mocností substrátu). Firma Dektrade však doporučuje při udržovací péči extenzivní formy vegetace také hnojit, odstraňovat odkvetlé části a doplňovat substrát, což se poměrně vylučuje s ostatními informacemi a principem přirozené sukcese. Rovněž informace poskytnuté při konzultacích s Ing. Evou Wágnerovou, zabývající se mimo jiné navrhováním a realizacemi střešních zahrad potvrdily, že u extenzivní vegetace péče ve formě hnojení není vhodná. Přirozenými stanovišti těchto suchomilných rostlin jsou suché a živinami chudé půdy. Dostatek živin se rostlinám dostane např. navátím substrátu z okolních ploch či odumřením náletové vegetace, která na substrátech o nízké mocnosti nemůže dlouho vegetovat. V případě dobře navržené a provedené extenzivní formy zeleně s malou vrstvou substrátu (2-4 cm) není udržovací péče (mimo výše uváděné) potřebná. 32

11. ZHODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU OZELENĚNÍ STŘECH V ČR 11.1. Realizace střešních zahrad v ČR V ČR není zakládání střešních zahrad zatím běžnou záležitostí. Jednou z příčin je malá informovanost veřejnosti, a také odborníků ve stavebním průmyslu, což se projevuje malou poptávkou. Potenciální investoři se obávají technických nedostatků a malé zkušenosti, přestože se uvádí nesporné výhody zelených střech oproti střechám bez vegetace. Rovněž finanční náklady na zelenou střechu nejsou v porovnání s klasickou střechou o mnoho vyšší. Obecně se uvádí, že stavební konstrukce pro zelenou střechu jsou o málo dražší, než klasická střecha, díky náročnosti na svislou dopravu materiálu nebo se rovnají finančním nákladům na opravu stávající střechy. Případy se však mohou nepatrně lišit v závislosti na dopravě, technologii založení. Pokud jsou zelené střechy realizovány, pak jsou to hlavně střechy komerčních objektů, úředních budov, hotelů, méně však obytných domů. Kolem roku 1970 byl v ČR jedním z nejuznávanějších odborníků na stavební technologie střešních zahrad Ing. Zdeněk Kutnar. Z této doby pocházejí realizace hotelu Thermal v Karlových Varech (obr.č.1, 2, 3 přílohy), hotel Praha v Praze 6 (obr.č. 14, 15 přílohy) a další. Dalším odborníkem je také Ing. Chaloupka. Nejstarší střešní zahrada v ČR je v Lipníku nad Bečvou (obr.č. 12, 13 přílohy). V roce 1995 byla firmou Semiramis realizována střecha krajského soudu v Brně na Husově ulici (obr.č.7, 8 přílohy). Stejná firma v roce 1996 realizovala Rektorát VUT v Brně, na ulici Kounicova. Jedná se o intenzivní střešní zahradu s mobilní zeleni, zpevněnou plochou a dřevinami po obvodu střechy. V roce 2002 realizovala výše uvedená firma také několik rodinných domů např. v Tišnově, v Brně Masarykově čtvrti (fotodokumentace rodinných domů není k dispozici). V roce 2005 byl realizován firmou Král a Kurz projekt Rezidence Anděl City v Praze, na Novém Smíchově. Studie byla vypracována firmou Florart (obr.č. 4, 5, 6 přílohy). V roce 2006 započala výstavba rodinných domů v Kurdějově u Hustopečí, založena na principech nízko energetických domů se zelenými střechami. Autorem projektu je brněnský architekt Tomáš Zlámal. (obr.č. 9, 10, 11 přílohy). Výstavba v současné době není ještě zcela ukončena. Fotodokumentace a popis realizací z ČR i ze zahraničí je uvedena v kapitole Přílohy. Vzhledem k značnému rozsahu práce nejsou všechny uvedené realizace graficky zdokumentovány. 33

11.2. Závěr V ČR lze nalézt poměrně mnoho firem, zabývajících se zelenými střechami. Příkladem mohou být firmy, Vedag, Zahrada Olomouc, Dektrade, Semiramis, Bauder, ZinCo, zastoupená na našem trhu firmou ISODOM, Jena, Sikop. Většinou se firmy ale orientují na technické řešení vrstev zelených střech. V případě firem zabývajících se navrhováním a realizací zahradních a krajinářských úprav je to pouze část nabízených služeb. Jediná česká firma specializující se na střešní zahrady je Tukan V.H. Firma Jena se zabývá například pouze filtračními, drenážními vrstvami a substrátem. Ostatní práce a materiál zajišťují další dodavatelé. Odborná knižní publikace v českém jazyce je pouze jedna (Minke, 2001). Mnoho článků lze nalézt v odborných časopisech, sbornících a také na webových stránkách. Nejčastěji zmiňovaná témata této problematiky jsou skladby konstrukčních vrstev (variabilita je zde poměrně značná, dle jednotlivých firem a jejich systémů), dále pak definice základního rozlišení forem extenzivní a intenzivní střecha. Tyto informace uvádí téměř všechna použitá literatura. Často jsou rovněž uváděny obecné informace o střešních zahradách (jejich funkce a výhody), zejména v časopisech, určených pro širokou veřejnost (např. Dům a zahrada, Zahrádkář). Odborné články zejména z oblasti realizace a praktických zkušeností uvádějí Chaloupka, Horský, 2006 na webových stránkách. Informace o střechách, zejména jejich technických vlastnostech, sklonech a konstrukční vrstvách lze najít v materiálech stavebního charakteru nebo na webových stránkách různých stavebních firem. 34

IV. NÁVRHOVÁ ČÁST 12. METODIKA Metodika práce se zakládá na prostudování literárních pramenů, informací zjištěných při konzultacích s odborníky či lidmi, kteří s touto problematikou mají jisté zkušenosti. Zjištěné informace jsou pak využity při vlastní návrhové části modelového objektu. V přílohách jsou zahrnuty příklady realizací z ČR a ze světa, získané při studijních cestách či z literárních pramenů. Vlastním návrhem je projekt intenzivní a extenzivní zeleně na střechách obytných souborů ve Slezské Ostravě - v části Hladnov. V návrhu intenzivních formy střešní zahrady je využita technologie základních konstrukčních vrstev zelených střech dle firmy DEKTRADE. Firma Dektrade je na našem trhnu známa již dlouhou dobu. Z různých konzultací vyplynulo, že některé naše firmy zabývající se navrhováním a realizací střešních zahrad rovněž využívají jejich technologií a mají s nimi dobré zkušenosti, stejně tak jako odborníci ve stavebním oboru. Firma se však zabývá spíše technickou stránkou konstrukčních vrstev (materiálové provedení hydroizolačních, drenážních, filtračních, popřípadě dalších ochranných vrstev) a vegetační vrstva s rostlinným materiálem jsou pouze doplňkovým produktem. Některé české firmy v oboru zahradní a krajinářské architektury (např. firma Sikop) proto substrát a rostlinný materiál odebírají od jiných firem nebo si substrát a vegetaci navrhují sami podle typu střešní zahrady a konkrétní situace. Ing. Eva Wágnerová se také zabývá mimo jiné problematikou střešních zahrad a má za sebou několik úspěšných realizací. Při vlastním návrhu byly proto využity její konzultace a upřesněna technologie založení intenzivních ale zejména extenzivních střech. Každý objekt je nutno řešit na základě požadavků investora, funkce zelené střechy, konkrétní situace a podmínek stanoviště. Nelze zcela přejímat celé systémy dané firmy, nabízející určité typové produkty, protože ne vždy stanovištní podmínky (klima, expozice, výška a sklon střechy) odpovídají nabízenému sortimentu rostlin a substrátu. Podkladem pro návrh jsou materiály poskytnuté ateliérem SEA, jež navrhoval obytné soubory modelového objektu ve Slezské Ostravě v části Hladnov. Podklady obsahují architektonickou situaci objektu, řezy objektu, inženýrské sítě, výškopis a statické zhodnocení stavby. Dalšími vstupními podklady jsou klimatologické a 35

hydrometeorologické charakteristiky získané na pobočce Českého hydrometeorologického ústavu v Ostravě-Porubě a vlastní průzkumy v terénu (inventarizace, dopravní infrastruktura, návaznost na okolní krajinu). Celkové řešení prostoru je zpracováno na úrovni studie, prostory nacházející se na konstrukci (stropy podzemních garáží a vlastní střechy domů) jsou zpracovány do fáze projektové dokumentace pro provádění stavby na úrovni vegetačních prvků. Podkladem pro zpracování této dokumentace je stavební zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu. V průběhu práce byly využity rovněž konzultace s vedoucím diplomové práce doc. Ing. Milošem Pejchalem, s Ing. Ondřejem Nečaským, Ing. Evou Wágnerovou dále s firmami Xeoflor.cz, Isodom, Sikop a Dektrade. 36

13. PRŮVODNÍ ZPRÁVA 13.1. Širší vztahy Lokalita se nachází v severovýchodní části Ostravy - ve Slezské Ostravě. Slezská Ostrava je jedním z městských obvodů statutárního města Ostrava od roku 1990, počet obyvatel je 19 981 (r. 1999), rozloha 4 169 ha. Mapa č.1 Širší vztahy 13.2. Lokalizace Řešená plocha se nachází na ulici Na Františkově, v části Hladnov, č.parc. 914, ve Slezské Ostravě. Plocha leží v zastavěném území, tvořeném obytnými soubory, rodinnými domy a garážemi. Mapa č.2 Lokalizace území 37

13.3. Účel projektu Účelem projektu je navrhnout zeleň na konstrukci obytných souborů. Obytný soubor Slezská Ostrava na ulici Na Františkově, v části Hladnov, č.parc. 914 ve Slezské Ostravě 710 00 je navržen skupinou ekologické architektury SEA, se sídlem Na záhonech 7, Praha 4, 141 00. Návrh vznikl v lednu 2007 a realizace se předpokládá v průběhu 2 let. Objednatelem a investorem projektu obytných souborů je společnost I.P.B. REAL, se sídlem na ulici Anglická 26, Praha 2, 120 00, která je rovněž majitelem pozemku. Účelem stavby je nabídnout potenciálním uživatelům v území další možnosti bydlení a využívání veřejných ploch k pobytu, sportu atd. 13.4. Charakteristika objektu Území plánované výstavby se nachází na pozemku č. 914 v katastrálním území Slezská Ostrava. V řešeném území o rozloze 11 868 m² je navrženo 5 obytných souborů s plochými střechami se sklonem 2% ( A, B, C, D, E), s podzemními garážemi v severní části a soukromými zahradami přiléhajícími k domům v části jižní. (viz Výkres č. 1/8 Mapa inženýrských sítí a dotčených parcel). Výšky jednotlivých budov jsou následující: dům A =12,40 m, dům B = 13,50 m, dům C = 12,85 m, dům D = 11,65 m, dům E = 13,75 m. Podzemní garáže jsou v úrovni rostlého terénu. Celkový počet bytů v domech A-E je 59. Domy A až E budou stát na konstrukci na podzemních garážích. Do domů se bude vstupovat ze severní strany od příjezdové komunikace Na Františkově ulici, v úrovni prvního nadzemního podlaží. Konstrukce domů budou monolitové, železobetonové s předsunutými balkóny. Na fasádách ze severní strany budou upevněny ocelové závěsné systémy pro popínavou zeleň. Jižní členitá fasáda bude obložena barevnými deskami na roštu. Omítka bude provedena v šedé nebo béžové barvě. Střechy budou tvořeny železobetonovou stropní deskou (detailní skladby střech (viz. Výkres č.8/8 Technické a konstrukční detaily). Zábradlí balkónů bude skleněné. Okenní a dveřní výplně na fasádě budou provedeny ve dřevě, standard Euro. Střechy vlastních domů budou pojednány jako extenzivní střešní zahrada. Vzhledem k poměrně značné výšce jednotlivých budov a atice, nebude na střechy pravděpodobně vidět z okolních ploch. Funkce těchto střech je tedy především ekologická, termoregulační, dále slouží jako ochrana střešní konstrukce proti mechanickému 38

poškození. Střechy podzemních garáží budou plnit mimo jiné především funkci estetickou a budou využívány formou pobytu. 13.5. Údaje o území Rozloha území je 11 868 m². Z hlediska majetkoprávních vztahů je majitelem pozemku společnost I.P.B. REAL, se sídlem na ulici Anglická 26, Praha 2, 120 00. Podle územního plánu se lokalita nachází v místě vyhrazeném pro bydlení individuální, je v souladu s územním plánem. Mapa č. 3 Výřez územního plánu 39

13.6. Provedené průzkumy 13.6.1 Současný stav V současné době není plocha využívána, nachází se zde pouze dřeviny (převážně rody Salix, Robinia), nálet z okolních ploch a ruderální vegetace v bylinném patře. V jižní části území plocha přechází v poměrně zapojenou vegetaci, tvořenou zejména rody Salix, Tilia. Obr.č.7 Okolní zástavba Mapa č.4 Lokalizace Obr.č.8 Ruderální porost v popředí Obr.č.9 Terasy okolních domů 40

Obr.č. 10 Příjezdová komunikace Obr.č.11 Současná vegetace-převážně náletová 13.6.2 Dopravní a technická infrastruktura Lokalita je dostupná silnicemi II. a III. třídy a dále pak místními komunikacemi. Z inženýrských sítí se v současné době v řešeném území nachází kanalizace a vodovod. Při výstavbě se počítá s doplněním o telefonní přípojku, plynovod a vedení VN. Mapa č.5 Dopravní infrastruktura 13.6.3 Přírodní podmínky Biogeografické členění Lokalita spadá do podprovincie Polonské, biogeografického regionu Ostravského a geomorfologického celku Ostravská pánev. Vegetace Vegetace spadá do 3. vegetačního stupně. Geologie Území tvoří převážně kvartérní sedimenty glacifluviální štěrky, písky, hlíny. Pedologie 41

Převažují pseudoglejové luvizemi. Klima Lokalita spadá do klimatické oblasti mírně teplé MT10. Tab.č.7 Nejdůležitější charakteristiky z hydrometeorologické stanice v Ostravě-Porubě: Prům. roční teplota vzduchu (v C) za období 1961-2007 8,9 Prům. roční úhrn srážek (v mm) za období 1961-2007 704,6 Prům. roční úhrn slunečního svitu (v hod) za období 2002-2007 1 905,00 Prům. roční intenzita slun. záření (v J/cm²) za období 1992-2001 31 204,00 Prům. počet dní v roce bez slunečního svitu za období 1988-2003 81 Prům. počet dní v roce se sněhovou pokrývkou za období 1988-2003 46 Převládající směr větru za období 1998-2007 JZ Prům. počet mrazových dní (min. t - 0,1 C) v roce za období 1988-2003 107 Prům. počet tropických dní (max. t 30,0 C) v roce za období 1988-2003 14 Prům.max. nárazy větru (v m/s) za období 1998-2003 25,5 Graf č. 1 Průměrná měsíční intenzita slunečního záření v J/cm² za období 1992-2001 Prům. měsíční intenzita slun. záření v J/cm2 za období 1992-2001 intenzita slun. záření J/cm2 60 000 40 000 20 000 0 leden únor březen duben květen červen červenec měsíce srpen září říjen listopad prosinec Graf č. 2 Průměrný měsíční úhrn srážek v mm za období 2000-2007 Prům. měsíční úhrn srážek v mm za období 2000-2007 úhrn srážek v mm mm 100 80 60 40 20 0 leden únor březen duben květen červen červenec srpen měsíce září říjen listopad prosinec 42

Z klimatologických charakteristik vyplývá, že během roku nenastává období bez srážek, avšak kritickými měsíci může být období ledna a února, v případě suché zimy. Rovněž období, kdy se vyskytují mrazové dny (průměrně 107 dní v roce) může vést k poškození a vymrzání rostlin. Při porovnání intenzity slunečního záření a množství srážek lze konstatovat, že v letních měsících, kdy je intenzita slunečního záření nejvyšší nehrozí bezprostřední nebezpečí vyschnutí vegetace, protože srážkový úhrn v těchto měsících dosahuje poměrně vysokých hodnot. Mohou však nastat výjimky vzhledem k měnícímu se klimatu a nepředvídatelným změnám počasí. V posledních letech se často v letních měsících střídají období extrémního sucha s obdobími trvalých dešťů a záplav. Proto nelze tyto hodnoty brát jako absolutní. 13.6.4 Inventarizace Inventarizace v práci není uváděna, vzhledem k rozsahu práce a faktu, že většina stávajících dřevin bude při výstavbě domů odstraněna. Jako výchozí situace pro návrh je považován stav po dokončení výstavby. Stávající dřeviny se zde tedy již nebudou vyskytovat. V současné době se v řešeném území nachází převážně náletová vegetace rodu Salix, Robinia a bylinný podrost ruderálního charakteru, bez kompozičního významu a vysoké sadovnické hodnoty. 43

13.7. Náplň, kompoziční záměr Celkové kompoziční řešení plochy je zpracováno na úrovni studie, protože nelze z prostoru vyčlenit pouze zeleň na konstrukci a ostatní plochy opomenout. Celou plochu lze rozčlenit na 4 části: 1. Vlastní střechy domů (na konstrukci) 2. Parter na podzemních garážích (veřejná část na konstrukci, v úrovni rostlého terénu) 3. Soukromé zahrady přiléhající k domům (částečně na konstrukci a na rostlém terénu) 4. Pobytová část se 2 hřišti (veřejná, na rostlém terénu) Hlavním cílem návrhu je vytvořit zeleň na střechách domů a na parteru podzemních garáží (části 1 a 2). Vzhledem k malé nosnosti vlastních střech domů, není možno navrhnout na střechách jinou formu zeleně než extenzivní. Záměrem je vytvořit plochy, které budou plnit převážně funkci ekologickou a termoregulační, bez nutnosti údržby vegetace. Navržená výška vrstvy substrátu je 4 cm, aby se zde udržela pouze cíleně navržená vegetace (Sedum album, Sedum acre, mech Tortula muralis) a nedocházelo k zaplevelení z okolních ploch. Na parteru na podzemních garážích jsou navrženy pobytové terasy, přiléhající k bytům v prvním nadzemním podlaží, sloužící pouze nájemníkům těchto bytů. Terasy jednotlivých domů budou od sebe odděleny popínavými rostlinami na konstrukcích. Ostatní plochy budou veřejně přístupné, pojednány jako záhony s travinami a trvalkami (Calamagrostis x acutiflora Karl Foerster a Deschampsia cespitosa, jako dominantní prvek, v kombinaci s Brunnera macrophylla, monokulturní výsadba Geranium macrorrhizum), doplněné o plochy s béžovým kačírkem. Jednotlivé partery budou od sebe odděleny dlážděnými cestami, vedoucí k hlavním vstupům do obytných domů. Opěrné konstrukce pro popínavou zeleň (gabionové koše bez výplně, dřevěné ohrady, jednoduché pletivo) budou po obvodu teras. Gabionové koše bez kamenné výplně budou o rozměrech 500x 500x1000 mm, výšce 1500 mm a velikosti ok 100 x 80 mm. Dřevěné ohrady budou vysoké 1500 mm a plot z jednoduchého pletiva z ocelového pozinkovaného drátu o tloušťce 2 mm bude stejné výšky jako gabiony a dřevěné ohrady. Popínavé rostliny budou rovněž v některých místech pokrývat fasády domů (v severní části) na ocelových vertikálních konstrukcích a začleňovat tak domy 44

lépe do okolí. Vertikální konstrukce, sahající do výšky 5 m, se svisle orientovanými opěrnými prvky, budou uchyceny na fasádě. Vzdálenost jednotlivých svislých prvků bude 50 cm a tloušťka 5 cm. Odstup konstrukce od stěny by měl být minimálně 10 cm. Pobytové terasy přecházejí v jižní části v soukromé zahrady, které jsou také součástí bytů v prvním nadzemním podlaží. V některých místech vzniká převýšení, které je řešeno opět ve formě gabionových košů bez výplně s popínavými rostlinami. Od okolních veřejných ploch budou zahrady odděleny plotem z jednoduchého pletiva s popínavými rostlinami, jež vychází z požadavků investora. Všechny ostatní plochy budou veřejnosti přístupné, s možnosti využívat navržená hřiště, pobytový trávník, mobiliář podél komunikace. Řešené území nebude oploceno, do veřejných částí bude umožněn vstup i obyvatelům z okolních domů, nacházejících se mimo řešené území. Vzhledem k tomu, že dosud není zřejmé věkové složení budoucích obyvatel domů, soukromé zahrady nabízejí různé formy využití. Lze tedy rozlišit 2 základní typy soukromých zahrad, které se v návrhu v malých obměnách opakují. Nájemníci si budou moci vybrat z těchto možných typů: 1. Extenzivní zahrada na způsob Silbersommer s minimální údržbou a využitím sukcese. Pro druhové složení se doporučuje dodržet poměr mezi solitérními rostlinami (10% z celkového množství rostlin), skupinovými trvalkami (40-50%), půdopokryvnými (40-50 %) a rozptýlenými (dodatečně rozptýlit mezi ostatní rostliny v počtu 10-15 kusů ve skupině). 2. Klasická zahrada pobytová stříhaný trávník, dřevěná nebo dlážděná plocha k posezení navazující na interiér, dřevěný zahradní domek (např. pro úschovu mobiliáře či zahradního nářadí, sekačky ). Pro děti jsou v tomto typu zahrady ponechány také volné plochy např. pro pískoviště, jednoduché herní prvky ) Některé extenzivní zahrady domů A, C a E nebudou ve všech místech opticky uzavřeny. Extenzivní vegetace na způsob Silbersommer, tvořena vyššími solitérními druhy bude vybíhat ve tvaru elipsy do veřejné části. V těchto místech nebudou ploty z pletiva popínat rostliny ale bude ponechán prostor pro vzájemný vizuální kontakt veřejné části a soukromých zahrad. Směrem k jihu se vegetace bude měnit v extenzivní květnatou louku s minimální údržbou, navazující na okolní vegetaci. 45

13.8. Perspektivy Obr.č. 12 Soukromé zahrady extenzivní vegetace na způsob Silbersommer Obr.č.13 Pohled na parter na podzemních garážích od příjezdové komunikace 46

Obr.č.14 Soukromé zahrady trávník, pískoviště Obr.č.15 Extenzivní zelená střecha na vlastních střechách domů 47

Obr.č.16 Dřevěné terasy kolem domů s mobiliářem a popínavkou Obr.č.17 Traviny na parteru podzemních garáží 48

13.9. Mobiliář Mobiliář soukromých zahrad je uveden formou doporučení. Jedná se o mobilní prvky. Lavičky a odpadkové koše ve veřejných prostranstvích budou pevně ukotveny k terénu. Soukromé zahrady Obr.č.18 Kovová lavice Balero Obr.č.19 Kovová židle Balero Obr.č.20 Kovové lehátko Balero Veřejné prostory Obr.č. 21 Kovový stůl Balero Obr. č. 22 Odpadkový koš s výplní z perforovaného plechu, vyjímatelný, o rozměrech v =110 cm, š= 50 cm, h= 25 cm Obr.č. 23 Lavička - kov, dřevo 49