UNIVERZITA OBRANY FAKULTA EKONOMIKY A MANAGEMENTU Zásady tvorby operačních koncepcí Autoři: Vlastimil GALATÍK Ivo PIKNER Ján SPIŠÁK BRNO 2010
Univerzita obrany, Brno ISBN 978-80-7231-755-4 2
OBSAH OBSAH Úvod 5 I. Úvodní úvahy 7 1 Důvody vzniku a poslání dokumentu. 7 II. Rámec vojenských koncepcí. 9 2 Vojenské koncepce.. 9 3 Institucionální koncepce.. 13 4 Operační koncepce... 13 5 Funkční koncepce 16 6 Umoţňující koncepce. 17 III. Postup tvorby, rozvoje a hodnocení budoucích operačních koncepcí... 19 7 Účel statě. 19 8 Důvody pro tvorbu nové operační koncepce 19 9 Základy dobré budoucí operační koncepce.. 19 10 Prvky budoucích operačních koncepcí. 24 11 Atributy dobré budoucí operační koncepce. 27 IV. Přístupy k tvorbě operačních koncepcí ve vybraných státech.. 31 12 Spojené státy americké 31 13 Velká Británie. 38 14 Francie. 41 V. Význam pro Ozbrojené síly ČR... 43 15 Tvorba operačních koncepcí v ozbrojených silách ČR 43 Závěr. 49 3
ZÁSADY TVORBY OPERAČNÍCH KONCEPCÍ Příloha 51 KONCEPCE POUŢITÍ OZBROJENÝCH SIL ČESKÉ REPUBLIKY (příklad moţný vzor).... 51 Použitá literatura 73 O autorech 74 Recenzenti 75 4
ÚVOD Úvod Směřování jakékoli organizace k naplnění zvolených strategických cílů je vţdy do značné míry limitováno její schopností vytyčit rozhodující postupy či principy budoucích realizovaných kroků. To vše je ještě více umocněno v okamţiku, kdy jsou kroky spojené s rozvojem organizace závislé na vyčleněných finančních prostředcích a nevhodně či nesprávně vynaloţené investice jsou v podstatě nevratné. Vojenské organizace, nejčastěji představované ozbrojenými silami, se ve své činnosti řídí normativními akty a plány rozvoje, které prochází komplikovanou procedurou schvalování, čímţ společnost zpravidla dbá na účelné vynakládání vyčleněných prostředků. Mimo střednědobý plán, který je dostatečně konkrétní pro udrţení a bezprostřední modernizaci stávajícího souboru sil (schopností), jsou to vize, výhledy, koncepce nebo vůdčí myšlenky, které dávají představu o vzdálenějším směřování a budování ozbrojených sil, zejména ve vztahu k řešení predikovaných hrozeb a rizik. Zpětně ale nemůţe existovat efektivní střednědobý plán bez vazby na koncepce a přijaté doktríny. Je-li realita odlišná, pak nemůţe být zcela jasné, zda dnes vynakládané prostředky a úsilí budou v budoucnu vyuţitelné při zajištění poţadavků na obranu státu. Promyšlené, zdůvodněné a reálné koncepce mohou být účinným nástrojem sjednocení úsilí ke společnému cíli a ke sníţení rizika nehospodárnosti ve vyuţívání prostředků ozbrojených sil. V nejobecnějším slova smyslu lze najít společné rysy mezi pojmy koncepce, koncept, návrh, nápad, pojem, představa, ponětí, způsob, filozofie. Jde zde především o způsob pojetí, základní hledisko, vůdčí ideu, vůdčí záměr nebo konkrétní princip při různých druzích činnosti. Koncepce pouţití, operační koncepce, koncepce budování a přípravy ozbrojených sil, koncepce druhů ozbrojených sil a podobně tvoří vzájemně provázaný komplex promítající se do plánovacích a prováděcích dokumentů zajišťujících dosaţení stavu stanoveného strategií a právě těmito definovanými koncepcemi. Vzhledem k přetrvávajícím nejasnostem a rozdílům v chápání významu a obsahu pojmu koncepce se autoři na následujících stránkách pokouší objasnit, co to vůbec jsou vojenské koncepce, jejich význam a poslání. Následně, na příkladu operační koncepce, ukazují moţný postup její tvorby. Uváděné příklady (operačních/vojenských) koncepcí ve vybraných státech nastiňují zejména hierarchii dokumentů a rozhodující body obsahu. V implikacích pro Ozbrojené síly ČR se konečně pokouší vyvodit charakteristiku a moţnou hierarchii koncepčních materiálů relevantních v podmínkách ČR. Jestliţe se vojenská veřejnost, která se zabývá touto problematikou, sjednotí v chápání významu, hierarchie, obsahu a způsobu tvorby vojenských (operačních) koncepcí, pak zcela jistě dojde k pozitivnímu posunu v dlouhodobé orientaci rozvoje ozbrojených sil s vazbou na plánovací a prováděcí dokumenty. 5
ZÁSADY TVORBY OPERAČNÍCH KONCEPCÍ 6
ÚVODNÍ ÚVAHY I. Úvodní úvahy 1 Důvody vzniku a poslání dokumentu 1.1 Účel dokumentu Účelem tohoto dokumentu je poskytnout obecný rámec a praktický návod pro tvorbu, modifikaci, modernizaci a v neposlední řadě i psaní vojenských operačních koncepcí. Materiál můţe také poslouţit pro vyhodnocení platnosti a kvality těchto koncepcí s konečným cílem podpory rozvoje koncepcí více promyšlených, funkčních, naplňujících své poslání a s vysokou uţitnou hodnotou. 1.2 Příčiny, souvislosti a důsledky Zavedením, či převzetím koncepcí zaloţených na popisech rozvoje procesů předpokládaných bojových činností se tzv. operační koncepce rozrůstaly v hierarchické rovině i funkčních oblastech aţ k okamţiku, kdy tento významný a v praxi velmi uţitečný vojenský termín jiţ prakticky postrádal smysl. Některé operační koncepce lze povaţovat za opodstatněné, zejména kdyţ popisují vedení vojenských aktivit na operační úrovni války. Většina jich však legitimitu postrádá, především proto, ţe se nedrţí operační úrovně. Pouţívání termínu operační koncepce dospělo aţ tak daleko, ţe ten je volně pouţíván k jakémukoliv popisu vojenské a dokonce i nevojenské činnosti nebo schopnosti. Následkem toho jsou popisy čistě technických či procesních (procedurálních) aktivit vydávány a často i představovány jako operační koncepce. Výsledkem nepochopení nebo nerespektování poslání, účelu a charakteristických rysů operačních koncepcí je, ţe rozdíl mezi popisem jasně definovaných, uspořádaných a řízených vojenských činností, oproti pouhým postupům se v konečném důsledku ztrácí. Je to jedna z příčin, proč vedení vojenských činností je do značné míry omezováno pouze na dílčí techniky či postupy, které jsou v mnoha případech operační úrovni velmi vzdálené. I na běţně dostupných webových stránkách je moţné nalézt desítky aţ stovky takovýchto operačních koncepcí. Některé z nich, jiţ schválené či navrhované, jsou například: (v angličtině bez překladu) Potable Water Support; Enhanced Fiber Optic Guided Missile (EFOGM) Company Employment; Air Defense Data Links; Combat Health Support; Night Vision Goggles; Use of Army Bands in Combat Areas; Combat Service Support; Low Observable systems supportability services; Conducting Analyses of Alternatives for acquisition programs; JCIDS process support: Planning, analysis, documents a řada dalších. Co je ještě více matoucí, o těchto nebo podobných typech koncepcí se někdy také mylně mluví jako o koncepcích operací, coţ jako termín má naprosto rozdílný význam. Koncepce operace (její tvorba) představuje součást procesu operačního plánování pro zcela konkrétní operaci. Za další příklad nejednotnosti chápání obsahu pojmu operační koncepce je moţno zvolit tzv. Joint Vision 2020. Jejím cílem byla transformace společných sil USA pro 21. století k dosaţení nadvlády v celém spektru vedení operací. Stanovovala jako operační koncepce rychlý a přesný (dominantní) manévr, přesnost 7
ZÁSADY TVORBY OPERAČNÍCH KONCEPCÍ zasazení (přesný úder), soustředěnou logistiku a všestrannou (celodimenziální) ochranu. 1 Tyto ovšem, jsou pozměněné popisy tradičních funkcí bojiště manévru, paleb, logistiky, ochrany vojsk a spíše by měli tvořit hlavní funkční prvky skutečné operační koncepce. 1.3 Návrhy a doporučení základního přístupu k problematice Tento dokument shrnuje současné poznatky a je vyuţitelný jako doporučení pro implementaci reálných praktických opatření a přístupů, která jeho prostřednícím mohou být ujednoceny a prosazovány. K tomu bude nezbytné: a) Zavést termín koncepce vedení operační činnosti, který se bude vztahovat pouze k vojenské vědě a vojenskému umění na operační úrovni války. b) Definovat obecně pouţitelný termín operační koncepce, vzhledem k obecnějšímu popisu pouţití vojenské vědy a vojenského umění, nezávisle na úrovni války. Koncepce vedení operační činnosti, podobně jako strategické a taktické koncepce by tak byly podkategoriemi koncepcí operačních. c) Zavést hierarchii vojenských koncepcí k určení jejich plného rozsahu, účelů a jejich vzájemných vztahů. Jedině přehledná hierarchická struktura můţe jasně odhalit všechny vazby mezi koncepcemi v horizontální i vertikální rovině. Toto dělení má význam především metodologický, méně jiţ praktický, protoţe v praxi jsou koncepce pojmenovávány zpravidla podle předmětu a poslání a v úvodní stati konkrétní koncepce bývá vymezeno její místo v celkové hierarchii koncepcí i úroveň, pro kterou je určena. V tomto dokumentu pojem operační koncepce zahrnuje všechny úrovně války, nejen tedy úroveň operační. 1.4 Volnost v aplikaci dokumentu Tento dokument nenařizuje, jaké specifické kroky musí být dodrţeny v psaní vojenských koncepcí ani ţádným jiným způsobem rozvoj koncepcí neomezuje. Naopak, jeho záměrem je nabídnout racionální rámec, určitou konstrukci, jako vodítko pro tvůrce koncepcí při uplatňování jejich soudnosti a kreativity, které jsou pro vývoj dobrých koncepcí základní. 1 Dominant Maneuver, Precision Engagement, Focused Logistics, and Full Dimensional Protection. Joint Vision 2020. Joint Staff DoD, Washington, D. C. 2000. Pozn.: překlad autorů. 8
RÁMEC VOJENSKÝCH KONCEPCÍ II. Rámec vojenských koncepcí 2 Vojenské koncepce 2.1 Popis Vojenská koncepce je popisem metody (způsobu) nebo plánu (návrhu) pro vyuţití přesně stanovených vojenských schopností za účelem dosaţení stanoveného cíle nebo záměru. Rozsah tohoto popisu můţe být různý, obsáhlý nebo stručný, od popsání činnost vojenských sil v obecnějších termínech a na nejvyšších úrovních aţ po specifikaci činnosti konkrétního technologického systému nebo pouţití specifického výcvikového systému. Je třeba zdůraznit význam výrazu vojenské koncepce jako nejvyšší míru obecnosti zahrnující jak operační, tak i rozvojové a další koncepce i úrovně od strategické, přes operační aţ k taktické. 2.2 Vojenské koncepce ve smyslu požadovaného finálního stavu, způsobů a prostředků Na vojenské koncepce můţe být pohlíţeno z hlediska poţadovaného finálního stavu, způsobů a prostředků, kdy poţadovaný finální stav se všeobecně shoduje se způsoby, které jsou pouţívány pro jeho dosaţení. Prostředky jsou vojenské schopnosti vyuţitelné v dané situaci. Jejich rozsah můţe být od plně vyzbrojených a vybavených vojenských sil dostupných na strategické či operační úrovni, aţ po dílčí schopnost u zbraňového systému, vozidla, výcvikového systému nebo dané jednotky na niţším stupni velení. Požadovaný finální stav představuje stanoveny cíl, v rozsahu od širokého (obsáhlého) strategického cíle aţ po splnění specifického úkolu. Způsoby jsou metody či schémata ( koncepce ), kterými jsou prostředky pouţity pro dosaţení finálního stavu. Základem koncepce je popis metody, tedy odpověď na otázku Jak, s jakými prostředky a náklady dosáhnout poţadovaného stavu? Popis schopnosti sám o sobě nepředstavuje koncepci. Schopnosti mohou být vytvářeny, ale nemusí být vyuţity podle toho, jak bylo předvídáno, přičemţ stejné schopnosti pouţity jinak, by představovaly zase jinou koncepci. Rovněţ popis poţadovaného finálního stavu nepředstavuje koncepci. Jakýkoliv počet rozdílných přístupů nebo metod, při pouţití různých schopností, by případně mohl také splnit tento cíl. Poţadovaný finální stav je nezbytný pro identifikaci všech souvislostí, přičemţ prostředky jsou potřebné k popsání, jaké zdroje budou vyuţity. Přesto je ale základem koncepce způsob, jak budou tyto schopnosti pouţity. V tomto smyslu jsou vojenské koncepce především popisem jak se co dělá nebo jak se předpokládá, že se to bude dělat. 2.3 Historické, současné a budoucí vojenské koncepce Vojenské koncepce mohou popisovat minulé, současné nebo budoucí vojenské činnosti. 2.3.1 Historická koncepce popisuje svůj předmět (téma) a způsoby aplikace v některých minulých koncepcích. Koncepce často není vyjádřená zřetelně v čase, ale musí být vyvozena (odvozena) z historických záznamů. Příkladem jsou koncepce 9
ZÁSADY TVORBY OPERAČNÍCH KONCEPCÍ bleskové války blitzkriegu, napoleonský systém logistiky a techniky nebo postupy jednotek při vyloďovacích operací tzv. ship to shore movement 2, které byly praktikovány v průběhu druhé světové války. První dvě nebyly ve své době jednoznačně kodifikovány (uzákoněny), ale byly vyvozeny, zatímco třetí byla ustanovena předpisy před válkou i kdyţ byla ustavičně pozměňována v průběhu války. Historické koncepce jsou produktem i nástrojem historických analýz. 2.3.2 Současné koncepce popisují svůj předmět (téma) a vlastní pouţitelnost v současnosti, se současnou organizací, metodami a technologiemi. Současné koncepce mohou být jasně (jednoznačně) uzákoněny v existujících doktrinálních, taktických, technických či procedurálních dokumentech, nebo mohou vznikat ze současných operačních, technologických a institucionálních podmínek. Pravděpodobněji však mohou být kombinací jiţ vytvořených i vznikajících prvků. Současné koncepce musí poskytnout základ pro operační plánování a existující vojenské doktríny, organizace, akvizice, výcvik, vzdělávání, techniky a postupy. 2.3.3 Budoucí koncepce vyjadřuje představu jak jejich předmět (téma) bude pouţit v určitých budoucích souvislostech. Zpočátku je budoucí koncepce nevyzkoušena a měla by být předmětem pečlivého experimentování a diskusí. Můţe být dále rozvinuta a případně legalizována nebo zbavena platnosti. Tímto způsobem se budoucí koncepce rozvíjí z nevyzkoušených hypotéz aţ k rozhodnému závěru. Pouze poté co koncepce byla experimentálně ověřena a je s vysokou pravděpodobností potvrzena její správnost a je legalizována, poskytuje základ pro plánování sil a plánování spojené s tvorbou a udrţováním vojenských schopností. Aţ takováto budoucí koncepce je pouţitelná pro řízení procesu realizace poţadavků na výstavbu budoucích sil. Mnoho koncepcí nemůţe být v mírové době plně vyzkoušeno. Jestliţe definování budoucích koncepcí nemůţe být vyvozeno z minulé praxe nebo pozorováním v praxi současné, musí být tyto koncepce jednoznačně vyjádřeny (definovány) za účelem pochopení, diskusí a testování, aby mohly reagovat na procesy budoucího vývoje. 2.4 Koncepce a doktríny Doktrína obsahuje základní principy, na základě kterých vojenské síly nebo prvky vedou své aktivity na podporu naplnění státních (národních) cílů a zájmů. Je autoritativní, ovšem ve své aplikaci vyţaduje zdravý úsudek. Termín doktrína je často pouţíván šířeji, nejen vzhledem k základním principům, ale rovněţ k organizacím, výcvikovým metodám, vzdělávacím programům atd. Koncepce jsou jádrem celé doktríny (v detailním i širším významu), ačkoliv doktrínou se stávají aţ po testování, schválení a zveřejnění (promulgaci) patřičnou autoritou. Ne všechny budoucí koncepce se stávají doktrínou, mnoho z nich nepřeţije proces testování. Zrušení platnosti budoucí koncepce by nemělo být povaţováno za neúspěch procesu vývoje koncepcí, ale za přirozený a nutný krok, protoţe tím byla zrušena platnost nevyhovující koncepce. 2 Část útočné fáze vyloďovacích operací, která zahrnuje rozmístění pozemních sil z útočných plavidel na určených místech přistání. 10
RÁMEC VOJENSKÝCH KONCEPCÍ 2.5 Koncepce a dynamika vývoje Současné a budoucí koncepce nejsou fixní, ale vyvíjejí se v čase jako reakce na různé faktory. Tyto faktory zahrnují technologický, politický, sociální, kulturní i jiný vývoj, který vyţaduje změny v koncepcích. Jako příklad lze uvést koncepci aktivní obrany pozemních sil USA, rozvinuté v Air Land Battle a námořní koncepci From the Sea v roce 1992, postupně rozvíjenou do budoucí koncepce From the Sea (2000). Koncepce se rovněţ rozvine jako odpověď na jiné vlastní související koncepce, koncepce partnerů nebo i potencionálních nepřátel nebo protivníků. Tato vývojová dynamika je základní součástí procesu rozvoje koncepcí. Dokonce poté, co je koncepce schválena jako doktrína, můţe její rozvoj pokračovat, přestoţe oficiální doktrinální stanovisko o koncepci nemusí být po určitou dobu aktualizováno. Koncepce se bude rozvíjet vţdy před doktrínou. Úspěšné budoucí koncepce se časem vyvíjejí a případně se stávají současnými koncepcemi, které se naopak stávají koncepcemi historickými. 2.6 Hierarchie vojenských koncepcí Existují čtyři základní úrovně vojenských koncepcí, které vytvářejí hierarchii. Jsou to následující: Institucionální koncepce, které popisují vojenské instituce; Operační koncepce, které popisují, jak působí (operují) vojenské síly; Funkční koncepce, které popisují činnost (výkonnost, chování) jednotlivých vojenských funkcí nebo sub-funkcí; Umožňující koncepce, které popisují schopnosti poţadované pro činnost vojenských funkcí nebo sub-funkcí. 2.6.1 Vojenské koncepce jsou hierarchické, jejich místo v hierarchii závisí na stupni všeobecnosti koncepce. Navzájem mají podřízený, nadřízený a příbuzný vztah. Koncepce by ve všeobecnosti měla pokrýt co nejširší rozsah situací, které by měly být efektivně řešeny s jedním souborem principů. Podřízené koncepce jsou vytvářeny v případě, kdy je vyţadováno specifičtější stanovisko (rada, názor), neţ můţe poskytnout vyšší (nadřízená) koncepce. a) Koncepce zabývající se relativně všeobecnějšími termíny se zprostředkováním dané (předmětové) oblasti mohou být popsané jako koncepce vyššího řádu. Operační koncepce jsou koncepcemi vyššího řádu neţ funkční koncepce, které jsou zase výše postaveny neţ umoţňující koncepce. Koncepce vyššího řádu zajišťují kontext (souvislosti) a řídí rozvoj koncepcí niţšího řádu. b) Koncepce pojednávající o poměrně specifičtějším předmětu s uţším (podrobnějším, omezenějším) tématem mohou být popsané jako koncepce niţšího řádu. Takováto koncepce popisuje ve větších detailech podmnoţinu předmětu (oblasti) popsanou koncepcí vyššího řádu obecnějšími názvy (výrazy). Koncepce niţšího řádu musí být kompatibilní s koncepcemi vyššího řádu, kterým jsou podřízeny. Zatímco koncepce vyššího řádu všeobecně řídí vývoj koncepcí niţšího řádu, mělo by být zřejmé, ţe vliv můţe působit i opačným směrem. Průlomová koncepce niţšího řádu můţe způsobit nutnost revize principů vyššího řádu. 11
Umožňující koncepce Využitelnost nových prostředků ničení Koherence strategických, operačních a taktických prostředků manévru vojsk Koncepce digitalizace bojiště Vojenské koncepce Funkční koncepce Operační koncepce ZÁSADY TVORBY OPERAČNÍCH KONCEPCÍ 2.6.2 Operační koncepce poskytují směrodatný (autoritativní) základ a poučení pro funkční koncepce, které toto podobně poskytují umoţňujícím koncepcím. Stejně tak v rámci kaţdého typu vojenské koncepce, koncepce vyššího řádu řídí koncepce niţšího řádu a tyto musí být kompatibilní s koncepcemi vyššího řádu. 2.6.3 Hierarchický rozdíl mezi různými úrovněmi koncepcí se v některých konkrétních případech můţe stát nejasným. Například rozdíl mezi operační koncepcí niţšího řádu a funkční koncepcí vyššího řádu nemusí být jasný a pravděpodobně ani nebude moc důleţitý. Jednotlivá (konkrétní) koncepce můţe přemostit mezeru mezi úrovněmi. Z praktického hlediska není tak důleţité být schopen zasadit jednotlivé koncepce v hierarchii, jako spíše být schopen ustanovit správný vztah k jiným existujícím koncepcím. Institucionální koncepce Koncepce strategické úrovně Koncepce operační úrovně Koncepce taktické úrovně Palba Manévr Velení a řízení Ochrana Podpora sil Obrázek 1: Hierarchie vojenských koncepcí 12
RÁMEC VOJENSKÝCH KONCEPCÍ 3 Institucionální koncepce 3.1 Definování Institucionální koncepce představuje popis rysů vyššího řádu a fungování vojenské instituce či institucí. Tato koncepce nepopisuje pouze prováděcí politiku instituce, i kdyţ tato můţe být prvořadá, ale rovněţ lidskou sílu (personál), výcvik, vzdělávání, materiál, morálku, sociální zabezpečení a jiné oblasti. 3.2 Nejvyšší řád Institucionální koncepce jsou postaveny v rámci všech vojenských koncepcí nejvýše. Vycházejí přímo z Bezpečnostní nebo Vojenské strategie. Poskytují obsah (souvislosti) a rady pro všechny jiné vojenské koncepce. Jako příklad současné institucionální koncepce vyhlášené jako doktrína můţe slouţit Doktrína Armády České republiky. 3 3.3 Budoucí institucionální koncepce jako vyjádření vize Budoucí institucionální koncepce jsou často uveřejněny (promulgovány) jako vyjádření vize, týkající se nějakého specifického budoucího časového horizontu. Příkladem můţe být Koncepce budoucích společných operací (Concepts for Alliance Future Joint Operations CAFJO) nebo Strategická vize: Vojenské výzvy. 4 4. Operační koncepce 4.1 Definování Operační koncepce je v širším významu vyjádřením aplikace vojenského vědy a umění v určitém souboru parametrů či norem. V nejjednodušším významu popisuje, jak vojenské síly operují (působí). 4.1.1 vyjádření v obecném významu. Operační koncepce pojednává o principech a základních myšlenkách (tématech) spíše neţ o detailech (podrobnostech). Zabývá se více všeobecnými případy neţ konkrétními (specifickými, zvláštními) situacemi. Vyţaduje další rozvedení (rozpracování) v následných (dalších) dokumentech. Rovněţ vyţaduje rozsáhlou interpretaci v praxi. 4.1.2 aplikace vojenské vědy a umění. Operační koncepce zahrnuje spíše celou škálu vojenských aktivit, neţ aby byla omezena na jednu funkční oblast nebo aktivity na bojišti, jako je například udrţitelnost, zpravodajství, palby či manévr. Tyto jsou vhodným námětem pro funkční koncepce. V tomto smyslu jsou operační koncepce komplexní. Zahrnují všechny prvky vojenské vědy a umění. V širším významu popisují, co má být po vojenské stránce provedeno v dané situaci a jak to má být provedeno. To znamená, jak bude vojenská moc pouţita. 3 Doktrína Armády České republiky. Praha: MO-GŠ AČR, 2010, 108 s. 4 Strategic Vision: The Military Challenge (By NATO s Strategic Commanders). NATO Public Information Office, 2004. 13
ZÁSADY TVORBY OPERAČNÍCH KONCEPCÍ 4.1.3 v určitém souboru parametrů. Kaţdá operační koncepce je limitována určitým souborem všeobecných podmínek, které poskytují vymezený rozsah koncepce. Tento rozsah můţe být do značné míry neomezený, nebo omezený pouze částečně. Čím jsou tyto parametry méně limitující, tím širší by měl být název (předmět) koncepce. Čím jsou více limitující, tím přesnější musí být název koncepce. Existuje několik způsobů pro ustavení těchto parametrů: a) Typ mise Operační koncepce můţe být kategorizována (zařazena, roztříděna) v souladu s různými typy misí zahrnutých do celé škály vojenských operací. Jinými slovy, mohou existovat různé operační koncepce pro strategické odstrašování, udrţování míru, regionální nekonvenční válku, atd. b) Operační prostředí Tam, kde podmínky operačního prostředí mají přesně vymezený dopad na vedení operací, mohou být operační koncepce kategorizovány tímto prostředím, coţ vyúsťuje aţ k tvorbě operačních koncepcí pro operace v poušti, operací na pobřeţí, vzdušných operací v malých výškách, vojenských operací v urbanizovaném prostoru, vyloďovacích operacích atd. c) Druhy sil Tam, kde organizační typ sil má rozhodující dopad na vedení operací, mohou být operační koncepce kategorizovány podle těchto sil. Pak mohou vznikat operační koncepce pro protiponorkové operace, vzdušné přepadové operace, operace mechanizovaného vojska, obranné operace proti balistickým střelám, atd. d) Úroveň války V případě, ţe se operační koncepce vztahuje na konkrétní úroveň války a kde zvláštnosti této úrovně jsou rozhodujícím rysem koncepce, mohou být koncepce rozčleněny jako strategické, operační nebo taktické. Ne vţdy však je vhodné kategorizovat koncepci podle úrovně války, zejména kdyţ tato zahrnuje více neţ jednu úroveň. 4.2 Použití termínu operační koncepce Operační koncepce mohou nabývat dvojí význam. Termín operační koncepce, jak je pouţit v tomto textu, se vztahuje v širším významu k vedení vojenských činností, nezávisle na úrovni války. Aby nedocházelo ke směšování významu operační, který se vztahuje na konkrétní operační úroveň války a významu, který je pouţíván pro jakýkoliv druh vojenské činnosti, je pro operační úroveň a její koncepce poţíván výraz koncepce vedení operačních činností. Některé operační koncepce mohou být pouţitelné na více neţ jedné úrovni. 14
RÁMEC VOJENSKÝCH KONCEPCÍ 4.3 Pojem koncepce (koncept) operace Operační koncepce je odlišný pojem neţ koncepce (koncept) operace (záměr operace), která je definovaná jako jasné a výstiţné vyjádření řady činností, které velitel zvolil ke splnění úkolu. 5 Koncepce operace je obvyklou součástí plánů taţení nebo operačních plánů, zejména kdyţ se plány vztahují na sérii propojených operací, které jsou provedeny jako souběţné nebo následné (postupné). Koncepce vyjadřuje celkový obraz o operaci. Tam kde operační koncepce popisuje operaci podle typu všeobecně, koncepce operace (záměr operace) popisuje variantu činnosti vybranou k provedení ve specifické situaci. Koncepce operace můţe být myšlena jako určitá konkretizace operační koncepce za specifických podmínek. 4.4 Hierarchie operačních koncepcí: koncepce strategické, operační a taktické Operační koncepce jsou hierarchické, a jestliţe je to vzhledem k úrovni války nutné, mohou být dále kategorizovány. Od vyššího k niţšímu řádu existují strategické koncepce, koncepce vedení operačních činností a taktické koncepce. 4.4.1 Hierarchie existuje rovněţ v kaţdém typu operační koncepce. Například taktická koncepce, která popisuje vedení široké škály taktických činností v širším významu je vyššího řádu a poskytuje autoritativní rady (pokyny), neţ taktická koncepce, která popisuje konkrétní typ taktické činnosti ve větším detailu. 4.4.2 Jakákoliv operační koncepce musí být kompatibilní s operační koncepcí vyššího řádu, které je podřízena, nebo je natolik unikátní, ţe můţe nastat situace, kdy ve specifických případech můţe negovat principy koncepce vyššího řádu. Jinými slovy, musí být v souladu s principy vyššího řádu nebo z nich být výjimkou. 4.5 Vrcholová koncepce Nejzákladnější operační koncepce jsou vrcholové operační koncepce (někdy také pouze vrcholové koncepce). Tyto v širším významu vyjadřují způsob, jak jsou vojenská věda a umění aplikovány v co nejširším moţném spektru vojenských operací. Vrcholová operační koncepce je základní popis toho, jak společné síly nebo druhy vojsk působí. Měla by pokrývat nejširší moţné spektrum vojenských souvislostí (jak je popsáno v odstavcích 4.1.3 a) aţ d) ve smyslu společných termínů a principů. Pokud neexistuje jiná potřeba, jazyk vrcholové koncepce bude velmi všeobecný a principy velice široké. V zásadě vrcholová koncepce poskytuje filozofii a základní myšlenky, které řídí rozvoj jakýchkoli vojenských koncepcí niţšího řádu. Protoţe rozsah moţných vojenských souvislostí je značně široký, není moţné pokrýt tento rozsah s jedním souborem jazyka a principů, které dávají vyčerpávající radu (poučení). Některé případy, obvykle na hranici rozmezí vojenských operací mohou být tak jedinečné, ţe spadají mimo rozsah poskytovaný vrcholovou koncepcí. 5 AAP - 6 Terminologický slovník pojmů a definic NATO (anglicky a francouzsky), Praha 2007. 15
ZÁSADY TVORBY OPERAČNÍCH KONCEPCÍ 4.6 Integrace funkčních činnost. Operační koncepce popisují, jak různé vojenské funkční činnosti, např. manévr a palba spolu souvisí a jsou integrovány v soudrţný operační systém. Z tohoto důvodu se o nich někdy mluví jako o integrujících koncepcích. Ovšem, operační koncepce nemohou být pouhou sbírkou činností niţšího řádu bez jakékoliv sjednocující myšlenky k zajištění vyššího pojmového významu. 4.7 Počet a struktura potenciálních operačních koncepcí. Tím, ţe existuje několika způsobů definování parametrů (charakteristik) operačních koncepcí, jejich potenciální počet není uzavřený. Zatímco neřízené (bezuzdné) rozrůstání současných a budoucích koncepcí je rizikem, není účelem libovolně (svévolně) omezovat jejich počet nebo jim přidělovat pevnou (přísnou) strukturu. Je vhodné zůstat flexibilním v přijímání nových koncepcí, které by měly být brány v úvahu případ od případu tak dlouho, pokud jsou udrţovány jejich vzájemné vztah a jasné vazby. Jakákoliv nová koncepce by měla jasně vyjádřit svůj vztah k jiţ existujícím srovnatelným operačním koncepcím. 5 Funkční koncepce 5.1 Definování Funkční koncepce je popis výkonu (vykonání, předvedení) specializované vojenské oblasti (jako logistika, krizové plánování nebo targeting) v širších operačních souvislostech. 5.2 Příklady Příklady historických funkčních koncepcí zahrnují Napoleonovu logistickou koncepci zřízení dočasných zásobovacích skladišť předem před pochodujícími kolonami při současném zabezpečení ostatního ţivota nebo taktiky vyloďování Ship to Shore Movement, zaváděné před druhou světovou válkou. Příklady současných funkčních koncepcí zahrnují koncepci velení a řízení, zpravodajské přípravy bojiště apod. Příkladem budoucích funkčních koncepcí mohou být koncepce uvedené v Joint Vision 2020 rychlý a přesný (dominantní) manévr, přesnost zasazení (přesný úder), soustředěná logistiku a všestranná (celodimenzionální) ochrana. 16
RÁMEC VOJENSKÝCH KONCEPCÍ 5.3 Synonymum s taktickou sub-koncepcí Termín funkční koncepce je v podstatě synonymem s taktickou sub-koncepcí, definovanou v širším významu jako vyjádření pro určitou (specifickou) oblast vojenských schopností uvnitř taktické koncepce, která poskytuje společný základ pro rozvoj zbraňových systémů a výstroje (vybavení) a také pro budoucí rozvoj taktické doktríny. 5.4 Funkční oblasti Neexistuje ţádný oficiální seznam funkčních oblastí. Tradičními funkčními oblastmi jsou velení a řízení, palby, manévr, udrţování a bezpečnost. Tento dokument se nepokouší zřídit oficiální seznam, coţ ani není nezbytné. Tak jako funkční koncepce vysvětluje svůj vztah k jiným funkčním koncepcím, v různých případech můţe být přiměřená kategorizace vhodná. Například, zpravodajství je někdy pokládáno za funkční oblast nebo někdy za součást funkční oblasti velení a řízení. Kaţdá funkční oblast se můţe skládat z různorodých sub-funkcí. Jestliţe koncepce navrhuje zavést novou funkci, měla by tuto funkci odlišovat od jiţ existujících a vysvětlovat vazbu s ostatními. 5.5 Operační souvislosti Funkční koncepce jsou svázány s operačními koncepcemi, kterými jsou podporovány a které jim napomáhají při sladění v širších souvislostech. Funkční koncepce mohou být specifické vůči konkrétním operačním koncepcím nebo stejnou měrou mohou podporovat četné další operační koncepce. 5.6 Hierarchie Funkční koncepce jsou podřízené a podporují operační koncepce. Ty mohou být rovněţ hierarchické, s určitým popsáním celých funkčních oblastí ve všeobecných termínech, zatímco jiné popisují sub-funkce nebo dokonce jednotlivé úkoly uvnitř těchto sub-funkcí v konkrétnějších výrazech (termínech). 5.7 Počet funkčních koncepcí Obdobně jako u operačních koncepcí, počet funkčních koncepcí není potenciálně uzavřený a poţadavek na tvorbu nové koncepci by měl být zvaţován případ od případu. 6 Umožňující koncepce 6.1 Definování Umoţňující koncepce je popis jak je jednotlivý (konkrétní) úkol nebo postup proveden, v rámci souvislostí širší funkční oblasti (okruhu), uplatněním konkrétní schopnosti jako např. specifické technologie, výcvikového či vzdělávacího programu, organizace, zařízení 17
ZÁSADY TVORBY OPERAČNÍCH KONCEPCÍ atd. Umoţňující koncepce popisuje vykonání konkrétního úkolu, který umoţňuje výkon širších vojenských funkcí nebo sub-funkcí. 6.2 Příklady Popis předvídaných schopností a způsobů pouţití budoucího systému palebné podpory můţe být umoţňující koncepcí pro budoucí funkční koncepci palby. Koncepce popisující pouţití technologie pro vizualizaci bojiště můţe být umoţňující koncepcí pro funkční koncepci velení a řízení. 6.3 Úroveň podrobností (detailů) Umoţňující koncepce, co se týče pojmového vyjádření, jsou ze všech vojenských koncepcí nejvíce specifické. Měly by obsahovat takovou úroveň sdělení, aby byla dostatečná pro přímé stanovení vojenských poţadavků (na modernizaci, výbavu, výzbroj ). 18
III. POSTUPY TVORBY, ROZVOJE A HODNOCENÍ BUDOUCÍCH OPERAČNÍCH KONCEPCÍ Postup tvorby, rozvoje a hodnocení budoucích operačních koncepcí 7 Účel statě Účelem této části je poskytnout praktický návod pro tvorbu, rozvoj a hodnocení operačních koncepcí. Principy a zásady pro zpracování koncepcí jsou shodné pro všechny úrovně války od strategické, přes operační aţ po taktickou úroveň. Tyto se dají vyuţít i při tvorbě institucionálních koncepcí a v obecné úrovni se vztahují taktéţ na funkční a umoţňující koncepce. A konečně, ačkoli je tento návod určen především pro tvorbu budoucích koncepcí, většina z těchto principů platí i pro koncepce historické a současné. 8 Důvody pro tvorbu nové operační koncepce Zpravidla existují dva moţné důvody pro tvorbu nových operačních koncepcí: 8.1 Řešení nového vojenského problému Operační koncepce mohou být vyvinuty na podporu řešení budoucího předpokládaného, nebo nově zjištěného vojenského problému, pro který v současné době neexistuje adekvátní vojenské řešení. Tento nový problém bývá zpravidla způsoben kombinací změn v politické, sociální, ekonomické, technologické, doktrinální či jiné oblasti. Můţe být dále zapříčiněn změnou, popřípadě definováním nových cílů ve stávající situaci. Například, situace sama o sobě můţe být beze změny, ale mohou se změnit politická očekávání, coţ můţe vyţadovat novou operační koncepci. 8.2 Nové řešení pro stávající vojenský problém Operační koncepce můţe být vyvinuta s cílem navrhnout lepší řešení pro jiţ existující vojenský problém. Toto lepší řešení můţe být umoţněno rozvojem v oblasti technologické, organizační, taktické, společenské nebo jiných, jeţ dříve neexistovaly, nebo je nezbytné z důvodu, ţe stávající operační koncepce je nedostatečná. 9 Základy dobré budoucí operační koncepce 9.1 Základní rámec koncepce Tato část pojednává o principech, které jsou základem pro tvorbu a rozvoj dobrých budoucích operačních koncepcí. Tvorba operačních koncepcí by měla být zaloţena na hlubokém uvaţování o samotném předmětu války. Všechny koncepce jsou zaloţeny na určitém přesvědčení o vedení války a platnost koncepce závisí na opodstatněnosti této 19
ZÁSADY TVORBY OPERAČNÍCH KONCEPCÍ víry. Budoucí operační koncepce mohou, nebo nemusí tyto zásady naplňovat přímo, ale měly by být s nimi kompatibilní, nebo alespoň objasňovat, proč tomu tak není. 9.2 Historické povědomí Budoucí operační koncepce by měly odráţet názory a zkušenosti pocházející z vojenské historie, a to i v případě, ţe můţe dojít k revolučnímu odklonu od historických vzorů. Uţitečné budoucí koncepce jsou zřídka odvozeny z abstraktních teoretických předpokladů, ale místo toho jsou spekulace o budoucnosti vytvářeny na základě praktických zkušeností a poučení z minulosti (Lessons Learned). Historie je základním prostředkem pro studium a porozumění vojenství, především v oblasti vedení válek. Koncepce, která ignoruje poučení z historie, ztrácí důvěryhodnost. Ještě horší je koncepce, která zneuţije historii na podporu předjímaných teorií. Dobrá koncepce by měla odráţet porozumění své vlastní evoluce i koncepcí předchozích. Tvůrci operačních koncepcí by měli odolat pokušení uvěřit, ţe minulost nabízí málo pohledů, z důvodu, ţe faktory, kterým čelí současnost, jsou jedinečné. Podobně by nemělo docházet při tvorbě koncepcí k pokušení vytvořit koncepci, která bude povaţován za "revoluční" jen proto, ţe bude revoluční. Pouhá touha po revolučním průlomu neznamená, ţe je to moţné. Musí existovat příznivé podmínky a to od pochopení historie, aţ po důvěru ve funkčnost změn. Ohromující převaha změn činí koncepce evolučními, ale na druhé straně to neznamená, ţe malá změna je méně cenná. Evoluční budoucí koncepce bývají zpravidla standardem. Neopodstatněné nároky na průlomovou revolučnost koncepce mohou poškodit její důvěryhodnost. Neznamená to ovšem odradit tvůrce koncepcí, aby s ambicemi přemýšleli dopředu, zejména na počátku procesu tvorby koncepcí, kdy cílem je objevení nových moţností. Pochopení historických souvislostí napomáhá vnímat, jak se svět proměňuje. Pravdivé hodnocení historie můţe napomoci identifikovat nově vznikající technologické nebo jiné převratné, pokrokové změny, coţ je pro tvorbu koncepcí prospěšné. 9.3 Soulad mezi povahou a teorií války Základem budoucí operační koncepce je systém základních přesvědčení o povaze války a úspěšném vedení vojenských činností. Tato přesvědčení mohou být jasně vyjádřena v koncepci, nebo z ní mohou vyplývat. V kaţdém případě ale musí být přesvědčení vyjádřeno a tím musí vytvářet nezbytný základ pro budoucí operační koncepce. Některé atributy války se mohou změnit, jiné zůstanou neměnné. Budoucí operační koncepce musí zachytit takové atributy, které jsou předmětem změny bez porušení atributů, které změněny být nemají. Jinými slovy, budoucí operační koncepce musí odráţet skutečnou povahu a teorii války. Dvěma klasickými příklady v této oblasti jsou díla Carl von Clausewitz O válce a Sun Tzu Umění války. Válka je v podstatě střet mezi znepřátelenými stranami, kdy se kaţdý snaţí zuţitkovat své výhody, vnutit svůj záměr protivníkovi a zároveň odmítat jeho cíle. Protivníci nejsou neţivé bytosti, ale důmyslný organismus, který vynaloţí veškeré úsilí, s cílem 20
POSTUPY TVORBY, ROZVOJE A HODNOCENÍ BUDOUCÍCH OPERAČNÍCH KONCEPCÍ překonat druhého protivníka. Mnohdy se nejedná o jednolité síly, ale o vysoce adaptivní komplexní systémy. Interakce mezi těmito stranami konfliktu se budou odehrávat v přelévavém, neřízeném, dynamickém prostředí, překypujícím nepředvídatelnými reakcemi a iniciativami. Bude převládat nejistota, tření, nepředvídatelnost, nepořádek, násilí, překvapení a různé náhody. Výsledky mohou být vysoce nelineární (tj. velmi nepředvídatelné a neúměrné vstupům), samozřejmostí budou mnohdy naprosto neadekvátní a nepromyšlené reakce. Za těchto podmínek bude válka nepřetrţitý a nejistý zápas s cílem ukončit ji všemi způsoby a prostředky. Kvantitativní faktory, jako početní převaha či oslabování protivníka budou nepodstatné. Vzroste úloha nehmotných morálních faktorů, překvapení a smělosti. Válka je formována a tvořena politickými, ekonomickými a kulturními faktory, které jsou na jedné straně její hnací silou, ale zároveň i překáţkou. Vojenské plány musí být vázány na vyšší cíle. Důvěryhodná budoucí operační koncepce musí odráţet toto pojetí. 9.4 Rovnováha mezi vojenským uměním a vědou Aby bylo moţné vymezit operační koncepci jako pojem, koncepce musí respektovat jak vojenské umění, tak i vědu. Poznatky z těchto oblasti musí být uplatněny při tvorbě parametrů koncepce. Aţ do 17. století, bylo válčení viděno především jako umění nejlépe pochopitelné studiem historie. Vědecká revoluce ohlásila nové a naprosto odlišné technologie a jiný přístup k válce přístup vědecký. Po více neţ 300 let trvá napětí mezi vojenským uměním a vědou. Kaţdá oblast má svoji vlastní a nezastupitelnou roli. Budoucí operační koncepce by měla představovat odpovídající rovnováhu mezi vojenským uměním a vědou, můţe zdůrazňovat jednu nebo druhou a nemělo by docházet k ignorování ţádné. S rostoucí dominancí vědy téměř ve všech aspektech lidského snaţení, i ve vojenství docházelo více nebo méně k posunu této rovnováhy směrem k vojenské vědě, a to především díky vědeckému přístupu k vedení válek. Tvůrci operačních koncepcí by si měli být vědomi těchto trendů, protoţe existují limity, do jaké míry můţe být vojenské operace vědou, neţ se změní na obvyklou činnost a postup. Operační koncepce, která navrhuje dramatické změny v tradiční rovnováze mezi vojenským uměním a vědou (obvykle se jedná o procedurální činnosti, které byly tradičně vnímány jako vojenské umění), by měly charakterizovat a popsat faktory, které tento posun objasní a odůvodní. 9.5 Začlenění koncepce do vhodného vojensko technologického kontextu Většina budoucích koncepcí je vytvořena k vyuţití nových technologií, nebo v reakci na jejich šíření. Jakákoliv budoucí koncepce musí vycházet z pochopení vlivu těchto technologií a chápání vojensko technologického kontextu, v němţ ji lze vyuţít. Primárním účelem koncepcí není představovat trendy v oblasti nových technologií, ale představit nové způsoby, jak lze budoucí převratné technologie vyuţít ve vedení válek. Koncepce nesmí předjímat existenci technologií, které jsou nepravděpodobné v budoucím časovém horizontu koncepce. Koncepce, která to dělá je pouhou fantazií a ne vhodným základem procesu rozvoje. Naopak budoucí koncepce nesmí ignorovat existence technologií, které pravděpodobně budou vyuţity v časovém horizontu koncepce. Operační koncepce, která představuje technologický průlom, musí taktéţ usilovat o představení 21
ZÁSADY TVORBY OPERAČNÍCH KONCEPCÍ výsledných protiopatření. Tyto mohou mít podobu nových pracovních metod nebo samotných nových technologií, jeţ se pravděpodobně objeví. Při předvídání vojenskotechnologických souvislostí by tvůrci operačních koncepcí měli pamatovat na to, ţe pojem válka je v podstatě střet mezi lidskou vůlí a ţe lidský rozměr je ve válce dominantní. Tvůrci budoucích operační koncepcí by se měli vyvarovat popisu války jako interakce mezi různými technologiemi. Princip představování si budoucnosti (prognózování) a jeho průmět do budoucí koncepce se vztahuje nejen na oblast technologií, ale přihlíţí také k politickým, společenským, kulturním, ekonomickým a jiným faktorům. 10 Prvky budoucích operačních koncepcí 10.1 Všeobecný úvod Tato část se zabývá náměty rozhodujícími pro tvorbu a rozvoj operačních koncepcí. V souvislosti s povahou koncepce se mohou vyskytovat i další témata, ale ta, která jsou zde zmíněna, by měla být povaţována za podstatná. Cílem není vytvořit šablonu pro operační koncepce, ale popsat prvky, které by tyto koncepce měly obsahovat. 10.2 Účel koncepce Kaţdá budoucí operační koncepce by měla začínat stanovením účelu, který vyjadřuje zamýšlené uţití koncepce. Koncepce mají často více neţ jeden účel. Účel nebo účely koncepce budou v kterémkoliv časovém okamţiku pravděpodobně záviset na stádiu rozpracovanosti či rozvoje dané koncepce. Na počátku tvorby koncepce moţná bude dílčím účelem generovat myšlenkové pochody zaměřené na nalezení způsobu, jak se vyrovnat s novými operačními výzvami nebo jak vyuţít potenciál nových technologií a nových směrů rozvoje v různých oblastech. Později můţe být účelem poskytnout základy pro vojenské pokusy a cvičení. Účelem můţe být ale i zkoumání přístupů k vedení operací za určitých specifických okolností, s cílem ovlivnění uvaţování o moţných záměrech (Concepts of Operations). V pozdějších etapách, po ověření koncepcí, můţe být účelem poskytnutí rady pro zpracování vojenské doktríny, nebo jako kontextu pro rozvoj a hodnocení koncepcí niţšího řádu. 10.3 Časový harmonogram, předpoklady a rizika Budoucí operační koncepce by měly jednoznačně specifikovat časové úseky v budoucnosti, během kterých budou pouţitelné. Poté, co koncepce začíná platit, lze v ní rozpoznat určité milníky, kdy její jednotlivé prvky nebo aspekty mohou vstoupit v platnost. Koncepce by v největším moţném rozsahu měla definovat veškeré předpoklady, na nichţ je kriticky závislá. Tím jsou stanoveny omezující limity koncepce. Čím méně jsou předpoklady restriktivní, tím širší pak bude mít koncepce pouţitelnost. Koncepce by rovněţ měla v co největším rozsahu definovat související rizika tak, aby 22
POSTUPY TVORBY, ROZVOJE A HODNOCENÍ BUDOUCÍCH OPERAČNÍCH KONCEPCÍ jejich moţné dopady mohly být patřičně vyhodnoceny a vzaty v úvahu při procesu tvorby koncepce. 10.4 Popis vojenského problému V nejzákladnějším chápání budoucí operační koncepce musí předpokládat existenci vojenského problému, pro které budou nalézat a navrhovat řešení. Budoucí operační koncepce proto musí zahrnovat kromě jiného i popis vojenského problému, pro jehoţ řešení je daná koncepce vytvářena. Tento popis pak poskytne kontext či rámec vymezující platnost a pouţitelnost koncepce. Vedle toho je stejně důleţité i stanovení podmínek, kdy koncepce nebude platit. Popis problému by měl obsahovat širší souvislosti, v rámci kterých existuje. V případě tvorby operační koncepce pro strategickou úroveň (strategické koncepce), bude problémem širší politická situace (politicko-strategická situace). V případě tvorby operační koncepce pro operační úroveň by byla předvídaná operační úroveň vedení války. V případě tvorby operační koncepce pro taktický stupeň (taktické koncepce) bude předmětným problémem operační situace. Popis problému musí v kaţdém případě obsahovat definici typu úkolu, který má být řešen a plněn. Úkol můţe být definován jak v co nejširší rovině, jako například poráţka vojenských jednotek nepřítele pouţitím konvenčních prostředků, tak ho lze specifikovat daleko konkrétněji. Jsou-li v koncepci zohledněny geografické nebo fyzikální faktory, musí v ní tyto být detailně popsány. Ústředním prvkem popisu problému by měl být zejména popis bezpečnostního prostředí, předvídaného v časovém rámci koncepce. Toto prostředí rovněţ zahrnuje popis charakteru a formy očekávané hrozby, včetně organizace, taktiky, zbraňových systémů a klíčových typů vybavení a technologií. Popis rovněţ musí zahrnovat vládní, ekonomické, společenské nebo jiné faktory, které mohou mít dopad na vedení vojenských činností. Koncepce můţe explicitně vyuţít rámec z operační koncepce vyššího řádu. V tomto případě není třeba znovu plně stanovit rámec, ale pouze jej doplnit a upravit tam, kde je to nutné. 10.5 Obsah ústřední myšlenky Stěţejním elementem jakékoliv budoucí operační koncepce je vysoce precizní popis, který shrnuje celou koncepci v jednom či dvou odstavcích. Lze ho tedy nazvat koncept koncepce. Musí zachycovat velkou myšlenku koncepce, a to nejlépe v podmínkách, které jasně odlišují danou koncepci od druhých. Tento obsah by měl být zaměřen na zachycení podstaty koncepce v nejzákladnějších a nejširších moţných termínech, které zachovávají praktický význam. V tomto obsahu by rovněţ měl být zahrnut i popis mechanizmu úspěchu, prohlášení, jak by daná koncepce měla být realizována tak, aby bylo moţno úspěšně splnit daný úkol. Tento mechanizmus úspěchu by měl být vytvořen v dostatečně širokých termínech tak, aby jej bylo moţno aplikovat v co nejširší míře. Zaloţení budoucí operační koncepce na případném jednoduchém, úzce pojatém mechanizmu úspěchu přehlíţí frikce, které jsou primárními a věčnými atributy války. 10.5.1 Příklad: Obsah Napoleonské operační koncepce z knihy Tažení Napoleona Napoleon trval na tom, ţe bitva je nedílnou součástí strategického plánování. Kaţdé 23
ZÁSADY TVORBY OPERAČNÍCH KONCEPCÍ úspěšné taţení můţe podle něho být rozděleno do tří částí: přesun k nepříteli, bitva, a jeho pronásledování a vyuţívání (dobytého území). Napoleon stanovil pět principů pro zahájení taţení. První: armáda musí mít pouze jediný operační směr; řečeno jinými slovy, cíl musí být jasně definován a kaţdá dostupná jednotka musí být směřována na něj. Druhý: cílem by mělo vţdy být hlavní nepřátelské uskupení; pouze zničením hlavních nepřátelských jednotek můţe být dosaţeno toho, ţe se zbytek vzdá boje Třetí: francouzská armáda musí manévrovat tak, aby se dostala na křídelní a týlová uskupení nepřítele, především z psychologického a strategického důvodu Čtvrtý: francouzská armáda musí vţdy usilovat o zničení nejexponovanějších částí nepřítele odříznout ho od jeho zásobovacích skladišť, sousedních spojeneckých sil nebo jeho hlavního města. Pátý a poslední princip: císař zdůrazňoval potřebu udrţování vlastních komunikačních směrů otevřených a bezpečných. 10.6 Aplikace a integrace vojenských funkcí. Operační koncepce by měla zahrnovat popis, jak jsou vyuţívány různé vojenské funkce, a navíc, jak jsou tyto schopnosti prostřednictvím koncepce integrovány do kohezního operačního systému. Tyto funkce se tradičně skládají z prvků velení a řízení, palby, manévru, schopnosti přeţití a bezpečnosti. Operační koncepce přesto můţe obsahovat i další prvky. Lze pochopit, ţe radikálně nové konstrukce popisu vedení vojenských operací nebudou obsahovat některé tradiční vojenské funkce (toto by případně vytvořilo skutečně revoluční koncepci). V kaţdém případě by tento popis měl ozřejmit kaţdou ze souvisejících funkcí. Toto však není generickým popisem těchto funkcí, ale popisem jak jsou aplikovány v rámci dané operační koncepce. Tyto představují základ pro následný rozvoj podpůrných funkčních koncepcí. Koncepce můţe obecně spoléhat na určitý přístup k řešení logistické podpory nebo pouţití palby, jeţ by byly shrnuty v operační koncepci a ty pak následně doplněny podpůrnými funkčními koncepcemi. Jako příklad si můţeme uvést skutečnost, ţe operační koncepce manévrového způsobu vedení války je podporována např. koncepcí decentralizovaného systému velení a řízení, zaloţeného na taktice plněného úkolu. V tomto popisu funkcí by rovněţ měla být obsaţena relativní důleţitost různých funkcí a jejich vzájemné vztahy. Například, relativní rovnováha a interakce mezi manévrem a palbami je často určující charakteristikou, zejména v taktických koncepcích s mnoha historickými odchylkami. Funkční aktivity jsou základními komponenty prováděcí koncepce vyjadřují to, co vojenské síly dělají a tento obsah představuje hlavní podstatu koncepce. V tomto smyslu můţe být operační koncepce viděna jako jedinečná kombinace různých vojenských funkcí a subfunkcí aplikovaných na nějaký vojenský problém. Ve skutečnosti jedno z kriterií pro rozhodování, zdali nová operační koncepce je vůbec potřebná, tkví v tom, jestli kombinace funkčních poţadavků v rámci daného souboru parametrů je natolik jedinečná, ţe to vyţaduje nový popis integrace těchto funkcí. Nicméně, nakonec operační koncepce musí být více neţ pouze sbírka funkčních obsahů bez jakéhokoliv vyšší myšlenky k zajištění provázanosti. 24
10.7 Nezbytné schopnosti. POSTUPY TVORBY, ROZVOJE A HODNOCENÍ BUDOUCÍCH OPERAČNÍCH KONCEPCÍ Koncepce by měla popisovat schopnosti, o kterých se předpokládá, ţe budou poţadovány pro úspěšnou realizaci koncepce. Tento popis se odvolává spíše na obecné schopnosti sil neţ na jakékoliv doktrinální, materiální, organizační nebo jiné schopnosti, které mohou být specifikovány v návazných dokumentech. Popis by měl být sestaven spíše v kvalitativním, neţ kvantitativním smyslu. Koncepce by obecně neměla diktovat, jak mají dané schopnosti být vytvářeny a neměla by určovat konkrétní sloţku, druh ozbrojených sil, systém nebo organizaci. Příklady takových popisů schopností mohou obsahovat schopnost napadnout dvě nepřátelská uskupení současně, schopnost neutralizovat nepřátelskou PVO, schopnost provést vynucený vstup do předpokládaného prostoru vedení bojové činnosti, schopnost operovat téměř výhradně z námořních základen. 10.8 Prostorové a časové dimenze Vojenské akce jsou prováděny v čase a prostoru a i operační koncepce se zabývají těmito dimenzemi. Je obtíţné popisovat vzdálenosti, dosahy, tempo a dobu trvání s přesností, protoţe tyto faktory jsou závislé na situaci, ale budoucí operační koncepce by měla poskytovat alespoň obecné zhodnocení míry těchto dimenzí, tak jak jsou platné v rámci dané koncepce, přestoţe dané zhodnocení je pouze relativní nebo kvalitativní. Koncepce například můţe popisovat akce prováděné na vzdálenostech taktického odstupu nebo jako udrţování vyššího operačního tempa, neţ protivník. Tam, kde je to vhodné, by měla operační koncepce popisovat jakékoliv předvídané sekvence akcí, ne však nezbytně jako určené fáze operace, nýbrţ jako popis očekávaného obecného sledu událostí v čase. 10.9 Poznámka Poslední čtyři prvky obsah ústřední myšlenky, pouţití a integrace vojenských funkcí, kvalitativní popis nezbytných schopností a prostorové a časové dimenze společně poskytují klíčový popis činnosti sil. Obsah ústřední myšlenky stanoví rámec pro funkce, schopnosti a dimenze. Popisy funkcí, schopností a dimenzí stanoví podstatu obsahu. Obsah je popis koncepce shora dolů, nicméně, někteří odborníci popisují koncepci způsobem zdola nahoru. Tyto čtyři prvky jsou prvky doplňkovými, a mezi nimi by měla existovat těsná a přímá vazba. V případě funkcí, schopností a dimenzí nebude vţdy moţné, dokonce ani ţádoucí, popsat tyto prvky navzájem odděleně. 11 Atributy dobré budoucí operační koncepce 11.1 Obecně Tato část se věnuje atributům, které jsou základem dobré operační koncepce. Nejsou přímo hlavními elementy, o kterých daná koncepce pojednává, ale jsou představiteli rétorických a strukturálních kvalit. 25
ZÁSADY TVORBY OPERAČNÍCH KONCEPCÍ 11.2 Slouží stanovenému účelu Hlavní kvalitou dobré budoucí operační koncepce je fakt, ţe slouţí svému stanovenému účelu (jak je uvedeno v bodě 10.2). To znamená, ţe poskytuje smysluplný návod, který je schopen podpořit vývojové aktivity určené účelem koncepce. Tento návod by měl být dostatečně specifický, aby jej bylo moţno realizovat, nicméně, ne aţ natolik úzce zaměřený, aby neposkytoval ţádný prostor pro volnější interpretace. 11.3 Je vytvořena v jazyce natolik srozumitelném, aby ji bylo možno realizovat Budoucí vojenské koncepce nejsou vytvářeny samy pro sebe, ale jsou určeny na podporu rozvoje procesů bojové činnosti. Jako takové by tedy měly být tvořeny pouţitím jednoznačného jazyka. Tvorba budoucí koncepce je započata jako neotestované hypotéza. Měla by proto být tvořena spíše jako hypotéza, neţ jako holé tvrzení; tím chceme říci, ţe by měla stanovit soubor kriterií pro otestování její proveditelnosti prostřednictvím experimentování. Koncepce musí být ověřitelná, tj. nemůţe být tvořena tak, aby nepřipustila jiné historické nebo experimentální důkazy. Jejím hlavním cílem není její pouhé schválení bez ohledu na její podstatu, ale spíše nepředpojaté ověření těchto hodnot. Pouze poté, co je koncepce (nebo alespoň její část) spolehlivě ověřena, lze spustit její funkci ve smyslu řízení poţadavků (průmět do procesů obranného plánování). V tomto bodě se však musí s koncepcí pracovat jinak. Její implikace ve smyslu generování schopností poţadovaných na realizace dané koncepce, by jiţ z ní měly být jasně dedukovány. 11.4 Akceptuje váhu důkazu Budoucí koncepce by měly být tvořeny jazykem, který uznává váhu důkazu. Nová koncepce, obecně, nepředstavuje automatickou záruku přijetí. Lze počítat s tím, ţe bude přijata s nedůvěrou, a přesto musí být schopna se prosadit. Měla by odráţet hloubku myšlení a zkoumání. Musí být vytvořena v jazyce, který plně uznává její hypotetickou povahu. Nelze ji zaloţit na prohlášeních, která naznačují, ţe koncepce je evidentně pravdivá. Řečeno jinými slovy, dobrá koncepce je vytvořena jazykem, který je otevřený kritice. Koncepce, která se dočká případného přijetí, bude ve svém výsledku nakonec silnější. Tak, jak se postupně dochází prostřednictvím realizovaných pokusů k akumulaci důkazů a analýz k závěru, ţe koncepce je ověřena a platná, budou případná opakování dané koncepce přirozeně nabývat na asertivitě jejího jazyka. 11.5 Diferencovanost Dobrá budoucí operační koncepce je jasně odlišná od jiných koncepcí. Tohoto lze docílit popisem jednoznačného operačního problému, kterým se zabývá, nebo popisem jedinečného přístupu ke společnému operačnímu problému. V kaţdém případě jsou obsah ústřední myšlenky a popis aplikace a integrace vojenských funkcí primárními oblastmi, ve kterých se koncepce sama můţe odlišit od ostatních. Obecně vzato, můţe se odlišit 26
POSTUPY TVORBY, ROZVOJE A HODNOCENÍ BUDOUCÍCH OPERAČNÍCH KONCEPCÍ prezentováním svých základních charakteristik v jasných fundamentálních významech. V tomto smyslu jsou obsáhlejší popisy často lepší, neţ početné detaily, které inklinují k odvedení pozornosti od základních témat. Koncepce se rovněţ můţe sama odlišit explicitním porovnáním a kontrastem proti jiným koncepcím historickým a současným koncepcím a dále i jiným budoucím koncepcím. Řečeno jinými slovy, často můţe být účinnější popsat novou koncepci ve vztahu ke známému referenčnímu bodu, neţ ji popsat čistě v jejich vlastních podmínkách či významech. 11.6 Explicitní vztah k jiným koncepcím Budoucí operační koncepce by měly zaloţit svůj vztah k jiným koncepcím ve stejném obecném koncepčním prostoru. Tyto vztahy pak mohou být: Podřízenost popis jedné části koncepce vyšší úrovně ve větších podrobnostech. Nadřízenost obsahující jednu nebo více koncepcí niţší úrovně. Sousedství obecně na stejné úrovni jako ostatní koncepce, se společnou nadřízenou koncepcí. Nahrazující následné po jiné koncepci nebo tuto koncepci nahrazující. Konkurenční nabízející alternativu k jiné koncepci, definovanou podle stejného souboru parametrů. 11.7 Jasnost a přesnost jazyka Budoucí operační koncepce by měla být vytvořena v jasném a přesném jazyce. Měla by se vystříhat invencím a pouţívání nových pojmů; spíše by měla v co největší míře pouţívat akceptované a dobře pochopitelné pojmy. Pojmy by obecně měly být přesně definovány při svém prvním pouţití a poté důsledně a správně pouţívány. Koncepce by rovněţ měly minimalizovat invenci a pouţívání nepříliš běţných zkratek a frází. Při tvorbě koncepce by mělo být pouţíváno jednoduchého a jednoznačného jazyka. Tvůrce by se měl vystříhat vytváření nových frází a uměleckých popisů, spíše evokujících mínění, neţ jasné a přímé vyjadřování. 11.8 Stručnost Budoucí operační koncepce by měly být prezentovány stručně, aby jejich myšlenky mohly být plně a správně absorbovány a uchovávány v paměti během jejich realizace. Měly by poskytovat jen tolik vysvětlení, nakolik jsou pro stanovený účel potřebné. Nadbytečné vysvětlení zřídka přispívá k lepšímu ujasnění problému, spíše má tendenci zahalit stěţejní myšlenku a často zbytečně omezuje úsudky při její aplikaci. Znakem dobré koncepce je tedy spíše stručnost neţ příliš široká komplexnost. Koncepce by měla přinést nové myšlenky a určit, jak tyto dále rozvíjet; koncepce, která se pokouší svoji myšlenku prezentovat více způsoby, velmi pravděpodobně svoji hlavní myšlenku v podstatě teprve hledá. Přestoţe neexistují ţádná pravidla, co se týče délky, bývá dobrá koncepce obvykle rozpracována na 10-20 stranách. Koncepce, která je výrazně delší, obsahuje pravděpodobně příliš mnoho podrobností, nebo přespříliš podřízených koncepcí. 27
ZÁSADY TVORBY OPERAČNÍCH KONCEPCÍ V takových případech je lepší vytvořit více stručných, samostatných, hierarchicky uspořádaných koncepcí. 11.9 Robustnost Některé budoucí operační koncepce mohou s přesností predikovat operační prostředí, ve kterém budou případně aplikovány, nicméně, schopnost predikce konkrétního budoucího prostředí není nutné povaţovat za znak kvality dobré operační koncepce. Skutečně dobrá operační koncepce by měla být aplikovatelná na různé varianty budoucího prostředí. Řečeno jinými slovy, koncepce měla by úspěšně řešit několik moţných scénářů v rámci předdefinovaných parametrů, oproti případné aplikaci pouze na jedinou specifickou kombinaci podmínek. Koncepce, která je aplikovatelná pouze na jedinou specifickou kombinaci určitých podmínek, nebo je-li snadno narušitelná, není-li splněna jedna nebo více podmínek zejména podmínek nepravděpodobných je spíše křehká a nestabilní, neţ robustní. Koncepce s velmi úzkým rozsahem pouţitelnosti je spíše záměrem neţ operační koncepcí. 11.10 Podpora diskuse Otevřená a smysluplná diskuse je základním prvkem procesu rozvoje koncepce a budoucí operační koncepce by toto měly podporovat a podněcovat. Diskuse je prostředkem, pomocí něhoţ jsou koncepce evaluovány, posilovány, ověřovány a případně akceptovány danou institucí. Koncepce mohou podněcovat diskusi, a to tím, ţe její popis bude v základních termínech, které jsou jasně pochopitelné, coţ umoţňuje zájmovým subjektům dobrat se podstaty věci spíše, neţ se zbytečně dohadovat o významu. Tomu napomáhá pouţívání zavedené, obecně srozumitelné terminologie, zatímco vymýšlení nových termínů a pojmů sebou často přináší potřebu jejich vysvětlování. Operační koncepce nemusí nutně být úmyslně zveličené nebo mít ideologickou náplň, aby podněcovaly diskusi, coţ však není to samé jako vyprovokovat reakci. Ve skutečnosti můţe takováto koncepce překáţet smysluplné diskusi podněcováním přehnaných reakcí. Nestranná koncepce se silným intelektuálním zaloţením, jasně rozlišeným pohledem na budoucí vojenské operace, stručným a přesným popisem svých základních prvků pravděpodobně podnítí debatu přirozenou cestou. 28
IV. PŘÍSTUPY K TVORBĚ OPERAČNÍCH KONCEPCÍ VE VYBRANNÝCH STÁTECH Přístupy k tvorbě operačních koncepcí ve vybraných státech Přístupy k otázkám tvorby a vyuţívání operačních koncepcí ve vojensky vyspělých zemích mohou být určitým vodítkem a inspirací pro tuto oblast v podmínkách národních. Je třeba zdůraznit, ţe pro národní podmínky nemůţe jít jen o prostou kopii, ale daleko více o zobecnění poznatků a zkušeností do národních podmínek. Pro příklad byly zvoleny Spojené státy americké a Velké Británie, jejichţ přístupy k operačním koncepcím lze povaţovat za nejvíce propracované a mohou být dobrým vodítkem i pro země, které svůj národní přístup k problematice teprve hledají. 12 Spojené státy americké 12.1 Systém koncepcí a doktrín V roce 2003, byl na základě rozhodnutí ministra obrany USA, vypracován plán rozvoje souboru koncepcí pro vedení společných operací (Joint Operations Concepts JopsC). Soubor vychází ze strategické směrnice a zahrnuje: vrcholovou institucionální koncepci pro společné operace (Capstone Concept for Joint Operations CCJO), společné operační koncepce (Joint Operating Concepts JOCs), společné funkční koncepce (Joint Functional Concepts JFCs) a společné integrující koncepce (Joint Integrating Concepts JICs). Tyto koncepce budoucích operací se vztahují k období příštích 8 aţ 20 let. 12.1.1 Definice Koncepce představují prohlášení nebo formulaci myšlenky vyjádření, jak něco můţe být provedeno. Jsou psány metodou problém řešení. Společná budoucí koncepce je vizualizací budoucích operací, která popisuje, jak velitel, vyuţívajíce vojenské vědy a vojenského umění, můţe vyuţít schopností k dosaţení poţadovaných účinků a cílů: transformačním přístupem zkoumá široký rozsah schopností pro zvýšení moţnosti ministerstva obrany a poskytnutí záruk spojencům, rovněţ aby odradil, odstrašil nebo porazil potencionální protivníky; podněcuje vyuţití za hranice současných schopností, podporuje nové progresivní a podnětné myšlenky a přijímá nesoulad jako součást tohoto procesu; společné budoucí koncepce nejsou limitovány ani omezovány současnými nebo plánovanými schopnostmi. 12.1.2 Odpovědnost Odpovědnost za tvorbu a rozvoj vrcholové koncepce pro společné operace a její integraci s podřízenými koncepcemi spočívá na J7 Joint Force Development and Integration division (JFDID). Tato sloţka zajišťuje, ţe soubor společných koncepcí, známý jako 29
ZÁSADY TVORBY OPERAČNÍCH KONCEPCÍ soubor koncepcí společných operací (Joint Operations Concepts) je správně prezentován ve směrnících a plánovacích dokumentech jako jsou Quadrennial Defense Review, Strategic Planning Guidance, Military Strategy, Service Transformation Roadmaps, and Service Concepts. 6 Cyklus revizí těchto doktrín je tříletý. 12.2 Vrcholová institucionální koncepce pro společné operace (CCJO) Vrcholová institucionální koncepce pro společné operace vévodí souboru podřízených koncepcí společných operací, definuje jejich obsah, roli a koherenci k rozvoji budoucích sil. Zamýšlí se nad skutečností, ţe budoucí velitel společných sil bude muset přizpůsobit a kombinovat řadu základních vojenských činností nasazení, boj, zajištění bezpečnost, humanitární pomoc a rekonstrukční úkoly atd., v souladu s jedinečnými poţadavky kaţdé operační situace. Koncepce není návodem předepisujícím detailní metody provedení ( neříká detailně JAK!) a nezavádí autoritativní doktrínu. Postupuje od popsání souboru operačních problému přes představu jejich operačního řešení aţ k hledání institucionálních důsledků přijetí tohoto řešení. Účelem vrcholové koncepce je vést rozvoj a pouţití sil tím, ţe poskytuje všestranný popis, jak budou budoucí společné síly působit. Koncepce druhů sil a podřízené společné koncepce tyto myšlenky a řešení dále rozvíjí. Tím zabezpečují logický, koncepční proud, který tlumočí strategickou směrnici v doporučení ke zdokonalení společných sil cestou experimentování a příslušným hodnocením. Experimentováním se koncepce testuje a nabízí doporučení pro zdokonalení (zlepšení) doktrín, organizací, výcviku, materiálu, leadershipu a vzdělávání, personálu a zařízení. Institucionální koncepce se zaměřuje na strategii dosaţení vojenských cílů, za současného přispění širším národním cílům, prostřednictvím společných činností s dalšími organizacemi a nadnárodními partnery. Předpokládá potenciální oblasti, kde společné síly a další prvky uvnitř nástrojů vlády mohou najít společnou půdu, kde lze co nejlépe integrovat jejich úsilí. Pro další organizace a nadnárodní partnery je tato koncepce uţitečná ke zhodnocení poţadavků a příleţitostí moţné integrace. CCJO stručně charakterizuje předpokládané budoucí operační prostředí, charakterizované nejistotou, komplexností, rychlými změnami a stálým konfliktem, kde hlavní vojenský problém společných sil představuje adaptabilní protivník, jenţ se jim bude snaţit zabránit v úspěšném plnění úkolů v celém spektru vojenských operací. Koncepcí nabízená řešení zahrnují ústřední myšlenku a podporující myšlenky, jak by společné síly měly v budoucnu působit, systémový pohled na operační prostředí, základní činnosti velitele společných sil a klíčové charakteristiky společných sil. Ústřední myšlenka v souhrnu popisuje, co budou plnit budoucí společné síly, aby zvládly budoucí výzvy. Podporující myšlenky nabízí více specifik v tom, jak společné síly budou řešit daný vojenský problém. Systémové pohlíţení na prostředí zahrnuje zhodnocení komplexnosti, jeţ přináší lidský vliv do vojenských problémů a obtíţnost v rozvoji přijatelných řešení. Základní společné činnosti představují okruh oblastí, které provádí společné síly bez ohledu na typ operace. 6 Názvy jsou uvedeny v původním znění bez překladu pro moţnost vyhledání z dostupných internetových zdrojů. 30
PŘÍSTUPY K TVORBĚ OPERAČNÍCH KONCEPCÍ VE VYBRANNÝCH STÁTECH CCJO navrhuje, ţe tyto činnosti jsou rovněţ prováděny členy jiných organizací a tak představují vhodnou oblast integrace s dalšími agenturami a nadnárodními partnery. Klíčové vlastnosti budoucích společných sil zahrnují posílení znalostí a vědomostí, zasíťování, interoperabilitu, expedičnost, přizpůsobivost, vytrvalost, přesnost, rychlost, odolnost, hbitost a letálnost. Klíčové charakteristiky v koncepci pomáhají ujasnit, jak společné síly rozvíjet, organizovat, cvičit a vybavit. Musí být zohledněny v koncepcích všech druhů sil a v podřízených společných koncepcích. Přijetí řešení CCJO má důsledky pro budoucí koncepce, rozvoj a pouţití společných sil. Jedním z nejvýznamnějších důsledků v této oblasti jsou sjednocené činnosti. Budoucí společné síly musí získat a udrţovat schopnost účinného působení s jinými aktéry s různými schopnostmi a v rozličných oblastech odbornosti. 12.2.1 Účel Institucionální zastřešující koncepce, která vede rozvoj schopností budoucích společných sil. Všeobecně popisuje předpoklad působení (operování) společných sil v střednědobém aţ dlouhodobém horizontu a odráţí trvalé národní zájmy odvozené ze strategické směrnice. 7 Po politickém rozhodnutí o nasazení vojenských sil, dosahují Spojené státy svých cílů s pouţitím všech nástrojů státní moci a v součinnosti s partnery. Příspěvkem k této strategii jsou společné síly se širokým souborem schopnosti. 12.2.2 Rozsah Předpokládá vedení operací samostatně nebo v součinnosti s mezinárodními vojenskými partnery, jinými vládami a nevládními organizacemi. Předvídá vojenské operace vedené v rámci národní strategie zahrnující všechny nástroje státní moci. Koncepce je pouţitelná pro bojová velitelství, druhy vojenských sil, obranné agentury a rozvoj koncepcí a experimentování. Popisuje prostředí - očekávané vojenské problémy v období příštích osmi aţ dvaceti let (např. koncepce z roku 2010 toto popisuje na období let 2018-2030). Navrhuje řešení jak reagovat na dané výzvy v celém spektru vojenských operací a popisuje klíčové charakteristiky budoucích společných sil. 12.2.3 Problém Přizpůsobivý protivník schopný působit komplexně, pravděpodobně vyuţije tradiční, netradiční (asymetrické), ničivé i katastrofické metody samostatně nebo v kombinaci, aby společné síly nebyly schopny úspěšně působit v celém spektru činností 13.2.4 Ústřední myšlenka Společné síly, v souladu s dalšími prvky národní a nadnárodní moci, povedou integrované činnosti v řízeném tempu, s dominancí nad jakýmkoliv protivníkem a za jakékoliv situace na podporu strategických cílů. 12.3 Společné operační koncepce (Joint Operation Concepts JOC) Společné operační koncepce popisují, jak velitel společných sil splní strategickou misi vedením vojenských operací na operační úrovni v rámci taţení. Aplikují vrcholovou koncepci pro společné operace do specifičtějších vojenských problémů. Identifikují 7 Např. National Defense Strategy, National Military Strategy, Transformation Planning Guidance, National Security Strategy, Quadrennial Defense Review, Strategic Planning Guidance. 31
ZÁSADY TVORBY OPERAČNÍCH KONCEPCÍ výzvy, základní schopnosti, které pravděpodobně budou potřebné k dosaţení cílů a příslušných podmínek, ve kterých musí být schopnosti aplikovány. Mají dopad na rozvoj scénářů obranného plánování. Společné operační koncepce představují příspěvek bojového velitele (Combat Commander COCOM) do rozvoje společných sil. Prostřednictvím JOC velitel společných sil popisuje, jak pouţije budoucí společné síly ke splnění specifické operace. JOC identifikuje poţadované operační schopnosti potřebné k dosaţení poţadovaných účinků a cílů a poskytuje operační souvislosti pro experimentování a rozvoj společných funkčních a společných integrujících koncepcí. K základním společným operačním koncepcím patří: a. Homeland Defense/Civil Support b. Deterrence Operations c. Major Combat Operations d. Military Support to Stabilization Security, Transition and Reconstruction Operations e. Irregular Warfare f. Military Contribution to Cooperative Security 12.4 Společné funkční koncepce (Joint Functional Concepts JFC) Společné funkční koncepce podporují JOC. Popisují, jak budoucí společné síly provedou specifické vojenské funkce napříč operacemi celého spektra. JFC aplikují řešení CCJO a charakteristiky společných sil na specifický vojenský problém. Identifikují poţadované funkční schopnosti potřebné pro vytváření účinků stanovených v JOC a identifikují atributy potřebné pro funkční podporu budoucích společných sil. JFC se zaměřují o jedno patro níţe neţ oblasti společných schopností. Popisují trvalé, průřezové vojenské funkce, jako jsou bojová pohotovost nebo soustředěná logistika, které velitel budoucích společných sil bude naplňovat v spektru operací. Stanovují poţadované funkční schopnosti a poskytují funkční souvislosti pro experimentování a rozvoj společných integrujících koncepcí. Stručně řečeno, JOC představují operační poţadavek a JFC představují funkční zásobu. Ovlivňují rozvoj scénářů obranného plánování a poskytují rámec pro rozvoj JIC. K základním společným funkčním koncepcím patří: a. Battlespace awareness b. Command and Control c. Force Application d. Focused Logistics e. Force Management f. Net-Centric g. Force Protection h. Joint Training 12.5 Společné integrující koncepce (Joint Integrating Concepts JIC) Společné integrující koncepce popisují, jak velitel společných sil vykoná operace nebo funkce, které jsou podskupinou JOC a JFC schopností. JIC se zaměřují o dvě patra níţe neţ oblasti společných schopností. Mají nejuţší zaměření ze všech společných budoucích 32
PŘÍSTUPY K TVORBĚ OPERAČNÍCH KONCEPCÍ VE VYBRANNÝCH STÁTECH koncepcí, popisují schopnosti a rozkládají je do podrobných úkolů. Výkonový standard (norma) pro tyto úkoly je popsán ve společném klasifikátoru pro koncepce a schopnosti. JIC je popis jak velitel společných sil bude integrovat operační a funkční schopnosti pro vytváření účinků a dosaţení cílů. JIC zahrnuje vysvětlující záměr (Concept of Operations CONOPS) pro specifický scénář a sadu významných principů pouţitelných k řadě scénářů. JIC destiluje odvozené schopnosti do základních úkolů, podmínek a standardů. Tato úroveň detailů umoţňuje vést hodnocení na základě schopností k určení, kde jsou mezery ve schopnostech (anebo přemíra), které naopak informují druhy sil, jaké schopnosti potřebují pro rozvoj (nebo jejich zbavení se), za účelem nejlepší podpory společného velitele. K základním společným integrujícím koncepcím patří: a. Global Strike b. Joint Undersea Superiority c. Integrated Air and Missile Defense d. Seabasing e. Joint Logistics Distribution f. Joint Command & Control g. Net-Centric Operational Environment h. Persistent ISR i. Combating WMD j. Joint Urban Operations k. Strategic Communications l. Defeating Terrorist Networks m. Foreign Internal Defense n. Maritime Domain Awareness o. Unconventional Warfare 12.6 Dokument KONCEPCE jeho struktura Pro tvorbu operačních koncepcí je ozbrojených silách Spojených států doporučen níţe uvedený obsah. Předmluva Pojetí (koncept) 1. Účel 2. Rozsah a. Vztah k ostatním koncepcím b. Předpoklady 3. Vojenský problém a. Základ problému b. Trendy a nejistoty v globálním kontextu 4. Řešení a. Popis, jak mohou být operace vedeny b. Ilustrativní příklad (varianta c. Základní schopnosti 33
ZÁSADY TVORBY OPERAČNÍCH KONCEPCÍ 5. Rizika a jejich zmírnění 6. Důsledky a. Rozvoj sil k vedení operací b. Concept, Development and Experimentation CD&E c. Další důsledky Příloha A Literatura Příloha B Vysvětlivky a zkratky Příloha C Schopnosti Příloha D Plán pro hodnocení Příloha E Výzvy budoucího bezpečnostního prostředí OBRÁZKY TABULKY 34
PŘÍSTUPY K TVORBĚ OPERAČNÍCH KONCEPCÍ VE VYBRANNÝCH STÁTECH Obrázek 2: Hierarchie vojenských koncepcí v ozbrojených silách USA 8 8 Capstone Concept For Joint Operations.Version 3.0, 15 January 2009, DoD USA, 35