Ekologie půdních organismů 3 půdní mikrofauna <0,2 mm Prvoci (Protozoa) Hlísti (Nematoda) Strunovci (Nematomorpha) Vířnící (Rotatoria) Želvušky (Tardigrada)
Prvoci (Protozoa) Polyfiletická skupina jednobuněčných eukaryotních organismů několik ekologických skupin (polyfiletických)
Naked amoebae -velmi malé, <30µm, žijí na povrchu půdních částic živí se bakteriemi drobné pseudopodi pronikají i do pórů okolo 1 µm některé lizují stěny hub 2*10 3-2*10 6 jedinců na g půdy (na základě kultivačních metod). Krytenky Testacea Měňavkovití prvoci ve schránce tvořené buď z křemičitých šupin nebo z cizích částic. Z půdy známo asi 300 druhů abundance v minerální půdě 10 2-10 3 g -1 v organominerálníh horizontu luk 10 3-10 4 g -1 v opadu a fermentační vrstvě 10 4-10 5 g -1 vysoká biomasa
Produkční parametry půdních krytenek v různých ekosystémech podle Foisnera 1999 Jilm javor mull Alpská rendzina moder Osikový les Mor Bukový les mull Densita ind 10 6 m -2 33 39 261 84 Biomasa mg m -2 1033 2209 723 1715 Počet generací za rok 13-90 - Produkce biomasy g m -2 25 1,4 5,4 73 Obrat biomasy 43 07 285 43 Bičíkovci Flagelata asi 260 druhů v půdě až 10 6 ind g -1 krátký generační čas v laboratoři pod 5h malí pod 20 µm živí se bakteriemi. Někteří symbiotičtí v střevech termitů a přežvýkavců, podíl na dekomposici celulózy a produkci metanu
Ciliata jednobuněčné, heteroeukariotní organismy mají makronukleus a mikronukleus. Makronuklus typicky polyploidní dělí se při nepohlavním dělení a řídí somatické funkce. Mikronucleus je diploidní uplatňuje se při conjugaci. Jsou bakteriofágní nebo predátoři jiných prvoků, méně omnivorní vzácně houbožraví specializují se na opadovou vrstvu půdy minerální půdě je jich málo Odhaduje se asi 2000 půdních druhů.
Sporozoa parazitičtí prvoci(zahrnují původce coccidií a malárie). Ale i parazité bezobratlých členovců a kroužkovců Gregarina
Význam prvoků v půdní potravní síti v sladkovodních sedimentech je významná část roční produkce bakterií (blízká 100%) konzumována flageláty ty jsou potravou ciliátů V půdě jsou prvoci odpovědní ya 70% respirace živočichů a 14-66% mineralizace C 20-40% mineralizace N
Mnohobuněčné mikroskopické půdní organismy
Hlísti Nematoda Asi 15 000 druhů (Fauna Europea udává 4075), žijí v půdě, ve vodě řada druhů jsou parasité. Jsou velmi početní udává se že jedno hnijící jablko obsahuje asi 90 tis nematodů významní parasité rostlin a predátoři mikroflóry a mikrofauny
Rostlinní parasité
Strunovci Nematomorpha Dlouzí bílí červy (1m), jsou parasity bezobratlých v půdě se mohou vyskytnout, jen jako dospělci, většinou ale ve vodě larvy jsou parasitické, mají podélné svaly, žádné střevo, respirační ani exkreční orgány.
Vířnící (Rotatoria) Asi 2000 druhů (1381 udává Fauna Europea), převážně sladkovodních ale vyskytují se prakticky ve všech ekosystémech na zemi Drobné organismy 0,1-0,5mm, mají v rámci druhu fixní počet buněk (okolo 1000), růst se děje zvětšováním buněk. Charakteristický je vířivý aparát (corona) sloužící k vytváření proudu přivádějícího potravu k ústům a mastax sloužící k drcení potravy (detritus, bakterie, drobní prvoci).
Želvušky Tardigrada Celkem známo 930 druhů hlavně sladkovodních a terestrických (žijí ve vodním filmu) v Evropě 450 dr. 0,3-0,5 mm max až 1mmvelcí členité tělo, 4 páry nohou opatřených drápky stilety vysávají buněčný obsah il tardigrado pomalý roydělěná pohlaví ale i partnogenese z vajíček se líhne rovnou malý jedinec s plným počtem buněk jen roste žijí méně než rok kosmopolitní rozšíření stará skupina 350 mil let
Želvušky - Tardigrada v půdě dosahují populačních hustot 50-250 tis jedinců m -2 běžně 4-12 druhů citlivý na znečištění jsou schopni cryptobiosy ztráta tělesné vody na 1% původního obsahu (hygroskopická voda) v tomto stavu mohou přežít až 120 let snáší teploty -272,8 až +150 o C radiaci 570 k Rad (člověka zabije 500) dlouhodobý pobyt ve vakuu, např. na oběžné dráze mechanismus cryptobiosy není zcela jasný, zachování struktur, trehalosa, LEA proteiny
Otázky?