Koloběh živin ve vodě a půdě

Podobné dokumenty
Biologické odstraňování nutrientů

05 Biogeochemické cykly

Biologické odstraňování nutrientů

Biogeochemické cykly biogenních prvků

Dekompozice, cykly látek, toky energií

Jaro 2010 Kateřina Slavíčková

DEKOMPOZICE, CYKLY LÁTEK, TOKY ENERGIÍ

Voda jako životní prostředí rozpuštěné látky : sloučeniny dusíku

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248

Sloučeniny dusíku. N elementární N anorganicky vázaný. N organicky vázaný. resp. N-NH 3 dusitanový dusík N-NO. amoniakální dusík N-NH 4+

Odběr rostlinami. Amonný N (NH 4 )

Látky jako uhlík, dusík, kyslík a. z vnějšku a opět z něj vystupuje.

Život ve stojatých vodách : mikrobiální smyčka v potravních sítích

Ohlašovací prahy pro úniky a přenosy pro ohlašování do IRZ/E-PRTR

Hlavní parametry přírodního prostředí ph a Eh

kyslík ve vodě CO 2 (vápenato-)uhličitanová rovnováha alkalita

kyslík ve vodě CO 2 (vápenato-)uhličitanová rovnováha alkalita

Pedogeochemie. Sorpce fosforečnanů FOSFOR V PŮDĚ. 11. přednáška. Formy P v půdě v závislosti na ph. Koloběh P v půdě Přeměny P v půdě.

Hydrolytické a acidogenní mikroorganismy

Koloběh látek v přírodě - koloběh dusíku

ostatní rozpuštěné látky: křemík, vápník, železo, síra

PODPOROVANÁ ATENUACE V PRAXI. Vít Matějů, ENVISAN-GEM, a.s. Tomáš Charvát, VZH, a.s. Robin Kyclt, ENVISAN-GEM, a.s.

2.2. Základní biogeochemické pochody. Ing. Petr Stloukal Ústav ochrany životního prostředí Fakulta technologická Univerzita Tomáše Bati Zlín

DÝCHÁNÍ. uložená v nich fotosyntézou, je z nich uvolňována) Rostliny tedy mohou po určitou dobu žít bez fotosyntézy

Pedogeochemie. Zdroje prvků v půdě UHLÍK V PŮDĚ. Globální bilance C. 10. přednáška. Procesy ovlivňující obsahy prvků v půdě

SYSTÉMY BIOLOGICKÉHO ODSTRAŇOVÁNÍ NUTRIENTŮ

Kyslík. Kyslík. Rybářství 3. Kyslík. Kyslík. Koloběh kyslíku Chemismus vodního prostředí. Výskyty jednotlivých prvků a jejich koloběhy

C1200 Úvod do studia biochemie 4.2 Velké cykly prvků. OpVK CZ.1.07/2.2.00/

N N N* Cyklus a transformace N. Dvě formy: N 2 a N* Mikrobiální ekologie vody. Cyklus uhlíku a dusíku - rozdíly

MIKROORGANISMY EDÍ. Ústav inženýrstv. enýrství ochrany ŽP FT UTB ve Zlíně

CHEMIE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ I. (06) Biogeochemické cykly

Hydrochemie Oxid uhličitý a jeho iontové formy, ph, NK

Cykly živin v terestrických

Chemie životního prostředí III Hydrosféra (03) Sedimenty

Odběr rostlinami. Amonný N (NH 4 )

TECHNIKA PRO ZPRACOVÁNÍ ODPADŮ (13)

Klasifikace vod podle čistoty. Jakost (kvalita) vod. Čištění vod z rybářských provozů

Biologické odsiřování bioplynu. Ing. Dana Pokorná, CSc.

Základy pedologie a ochrana půdy

) se ve vodě ihned rozpouští za tvorby amonných solí (iontová, disociovaná forma NH 4+ ). Vzájemný poměr obou forem závisí na ph a teplotě.

Biogeochemické cykly

Biogeochemické cykly CO2 Cykly Fyzikální Chemické živé organismy energií Biogeochemické aktivity Současné

Modul 02 Přírodovědné předměty

Voda jako životní prostředí ph a CO 2

Izolace a identifikace půdních mikroorganismů. Mgr. Petra Straková Podzim 2014

METEOROLOGICKÉ A FYZIKÁLNĚ-CHEMICKÉ FAKTORY

OPTIMALIZACE CHEMICKY PODPOROVANÝCH METOD IN SITU REDUKTIVNÍ DEHALOGENACE CHLOROVANÝCH ETHYLENŮ.

v porovnání s atmosférou ostatních planet je zemské ovzduší anomální výskytem O 2 a H 2 O v podmínkách blízkých trojnému bodu

Metabolismus, taxonomie a identifikace bakterií. Karel Holada khola@lf1.cuni.cz

BIODEGRADACE SPECIFICKÝCH POLUTANTŮ ZÁKLADNÍ PODMÍNKY

EKOLOGICKÉ ASPEKTY BIOCHEMIE 1 - GLOBÁLNÍ POCHODY A VZTAHY

Reakčně transportní modelování podmínek v horninovém prostředí. Die reaktive Transportmodellierung in Bedingungen des Grundgesteins

Biologie 30 Metabolismus, fotosyntéza, dýchání, glykolýza, kvašení

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". 3. PEDOLOGIE

Ekosystém. tok energie toky prvků biogeochemické cykly

Odstraňování dusíkatého a organického znečištění pomocí Biotechnologie Lentikats

Fotosyntéza (2/34) = fotosyntetická asimilace

AUTOTROFNÍ HETEROTROFNÍ

Anaerobní mikrobiální procesy - teorie, praxe a potenciál pro bioremediace ANAEROBNÍ LABORATOŘ. Metabolismus. Respirace. Fermentace.

Jak funguje zdravá krajina? Prof. RNDr. Hana Čížková, CSc.

Zvyšování konkurenceschopnosti studentů oboru botanika a učitelství biologie CZ.1.07/2.2.00/

AUTOTROFNÍ DENITRIFIKACE BAKTERIÍ THIOBACILLUS DENITRIFICANS ZA PŘÍTOMNOSTI FOSFORU A MOLYBDENU

Ochrana půdy. Ing. Petr Stloukal Ústav ochrany životního prostředí Fakulta technologická Univerzita Tomáše Bati Zlín

BATTELLE CHLORCON 2014 KALIFORNIE - NEJNOVĚJŠÍ TRENDY V OBLASTI SANACÍ CHLOROVANÝCH A OBTÍŽNĚ ODBOURATELNÝCH POLUTANTŮ

Biologické čištění odpadních vod - anaerobní procesy

Minerální výživa na extrémních půdách. Půdy silně kyselé, alkalické, zasolené a s vysokou koncentrací těžkých kovů

Ekosystémy. Ekosystém je soubor organismů žijících na určitém

Mikrobiální ekologie vody. Znečištění: 9. Znečištění a (bio)degradace DEGRADACE / BIODEGRADACE DEGRADACE / BIODEGRADACE

5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku. 5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku

Agroekologie. Bilance živin. Biogeochemie

EKOTOXIKOLOGICKÉ HODNOCENÍ ORGANICKÝCH HNOJIV

Fyziologie buňky. RNDr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D.

Úprava podzemních vod ODKYSELOVÁNÍ

METABOLISMUS SACHARIDŮ

ANAEROBNÍ FERMENTACE

CHO cvičení, FSv, ČVUT v Praze

Čištění odpadních vod

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Ústav technologie vody a prostředí. Environment, France

Ústřední komise Chemické olympiády. 42. ročník. KRAJSKÉ KOLO Kategorie D. SOUTĚŽNÍ ÚLOHY TEORETICKÉ ČÁSTI Časová náročnost: 60 minut

Procesy čištění odpadních vod. Inovace tohoto předmětu je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

Dusík a jeho sloučeniny

Energetický metabolizmus buňky

ROZDĚLENÍ A POŽADAVKY NA KATEGORIE FUNKCE VÝROBKU, KATEGORIE SLOŽKOVÝCH MATERIÁLŮ. Jana Meitská Sekce zemědělských vstupů ÚKZÚZ Brno

Fyzická geografie. Mgr. Ondřej Kinc. Podzim

Oligobiogenní prvky bývají běžnou součástí organismů, ale v těle jich již podstatně méně (do 1%) než prvků makrobiogenních.

Chemie životního prostředí III Hydrosféra (04) Samočistící schopnost vod

a) pevná fáze půdy jíl, humusové částice vážou na svém povrchu živiny v podobě iontů

Velikostní rozdělení půdních organismů

SYSTÉMY BIOLOGICKÉHO ODSTRAŇOVÁNÍ NUTRIENTŮ

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti vody. Molekula vody. Hustota. Viskozita

Biogeochemické cykly vybraných chemických prvků. Biogenní prvky. Uhlík. Význam uhlíku. Formy výskytu CO 2 ve vodách

CZ.1.07/2.2.00/ ACH/CHZP CHEMIE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Základy pedologie a ochrana půdy

Úvod do koroze. (kapitola, která bude společná všem korozním laboratorním pracím a kterou studenti musí znát bez ohledu na to, jakou práci dělají)

Ekosystém II. Koloběh hmoty: uhlík, dusík, fosfor. Člověk a biosféra

Biologické čištění odpadních vod - anaerobní procesy

Bioremediace půd a podzemních vod

PŘEDMLUVA...ii. OBSAH...ii 1. ÚVOD...1

Mineralogie důlních odpadů a strategie remediace

Transkript:

Koloběh živin ve vodě a půdě

Uhlík (C)

Přeměny uhlíku ve vodě a půdě Fragmentace a vyplavování Mineralizace Příjem rotlinami/baktériemi Srážení a rozpouštění Respirace Methanogeneze Oxidace metanu Ukládání Těkání

Přeměny uhlíku v mokřadních systémech (Reddy & D Angelo 1996)

1. fragmentace & vyplavování 2. mineralizace Reddy & D Angelo 1996

Dekompozice rostlinného materiálu Tři základní procesy, které probíhají současně 1. Fragmentace rostlinného materiálu působením větru, vln, živočichů 2. Vyplavování rozpustných látek (např. Na, K, Ca, Mg, N, P, labilní organické látky jako cukry, mastné kyseliny nebo aminokyseliny) 3. Mikrobiální oxidace organických látek baktériemi a houbami Proces 2) je velmi rychlý, způsobuje většinu redukce biomasy během prvních fází dekompozice, přičemž většina rozpustných organických látek je uvolněna v průběhu 6-12 měsíců. U submerzních rostlin a rostlin s plovoucími listy způsobuje vyplavování až 50%ní úbytek biomasy během 2-3 dnů. Dekompozice je charakterizována 50% a 95% úbytkem biomasy 50%: fytoplankton (44 dní), submerzní a volně plovoucí (87 dní), listy opadavých stromů (109 dní), emerzní (223 dní), jehličí (142 dní) dřevo (5331 dní)

1. fragmentace & vyplavování 2. mineralizace 3. mikrobiální/rostlinný příjem 4. Srážení & rozpouštění 5. respirace Reddy & D Angelo 1996

Fotosyntéza CO 2 + H 2 O (CH 2 O) + O 2 Rozklad organických látek Aerobní Anaerobní Aerobní rozklad rozpuštěných oranických látek: (CH 2 O) + O 2 CO 2 + H 2 O (respirace)

Anaerobní respirace: fakultatině nebo striktně anaerobní baktérie probíhá ve dvou krocích 1. primární koncové produkty fermentace jsou: a plyny 1) Kys. octová: C 6 H 12 O 6 3 CH 3 COOH + H 2 2) Mastné kyseliny: C 6 H 12 O 6 2 CH 3 CHOHCOOH (k. mléčná) 3) Alkoholy: C 6 H 12 O 6 2 CO 2 + CH 3 CH 2 OH (etanol) Kyselina octová je nejčastěji vznikajícím produktem z zaplavených půdách a sedimentech 2. Koncové produkty jsou využívány striktně anaerobními sulfátredukujícími a metan-tvořícími baktériemi: CH 3 COOH + H 2 SO 4 2 CO 2 + 2 H 2 O + H 2 S CH 3 COOH + 4 H 2 4 H 2 + CO 2 CH 4 + 2 H 2 O 2 CH 4 + 2 H 2 O

Oxidované a redukované formy některých prvků a přibližné hodnoty redoxního potenciálu, při kterých dochází ke změně NO 3 - NO 2 - Mn 4+ Mn 2+ Eh 220 mv Eh 200 mv Zatímco předcházející reakce se mohou překrývat, následující reakce nastupují, až když předcházející reakce je ukončena Fe 3+ Fe 2+ Eh 120 mv SO 2-4 S 2- Eh -75 to -150 mv (CO 2 CH 4 Eh -250 to -350 mv)

As 5+ As 3+ SO 4 2- S 2- Se 4+ Se 0, 2- Fe 3+ Fe 2+ Mn 4+ Mn 2+ NO - 3 N 2 Se 6+ Se 4+ Cr 6+ Cr 3+ O 2 H 2 O -200-100 0 +100 +200 +300 +400 Redox potential (mv)

Oxidace železa Monastery Run, Pennsylvánie

Fotosyntéza Respirace Vztah ph a jednotlivých forem anorganického uhlíku v povrchových vodách

Řasové nárosty pokryté uhličitanem vápenatým. Florida Everglades

1. fragmentace & vyplavování 2. mineralizace 3. mikrobiální/rostlinný příjem 4. Srážení & rozpouštění 5. respirace 6. metanogeneze 7. oxidace metanu 8. ukládání 9. těkání Reddy & D Angelo 1996

Metanogeneze je posledním stupněm anaerobního rozkladu organických látek CH 3 COOH + 4 H 2 2 CH 4 + 2 H 2 O 4 H 2 + CO 2 CH 4 + 2 H 2 O CH 3 COOH CO 2 + CH 4 73% metanogenních druhů využívá H 2 10% (2 druhy, Methanosarcina, Methanosaeta) využívá acetoklastickou metanogenezi Anaerobní oxidace metanu: CH 4 + SO 4 2- HS - + HCO 3 - + H 2 O Aerobní oxidace metanu : CH 4 + 2O 2 CO 2 + 2H 2 O

Dusík (N)

Transformace dusíku v mokřadech Těkání Amonifikace Nitrifikace Nitrát-amonifikace Denitrifikace Fixace N 2 Asimilace Adsorpce ammoných iontů Ukládání oranického dusíku Fragmentace a vyplavování

Transformace dusíku v mokřadních systémech (Reddy & D Angelo 1996)

1. Těkání NH 3 Reddy & D Angelo 1996

Těkání amoniaku Jde o fyzikálně-chemický proces, při kterém je amoniakální dusík v rovnováze mezi plynnou a vodní (hydroxylovou) formou NH 3(aq) + H 2 O = NH 4 + + OH - Při ph 7.0 je poměr (NH 3 ):(NH 4+ ) = ca. 1:99,5 25 o C Při ph 8.0 je poměr (NH 3 ):(NH 4+ ) = ca. 1:95 Při ph 9.3 je poměr (NH 3 ):(NH 4+ ) = ca. 1:1 0 o C ca. 1:80

Těkání NH 3 Fragmentace a vyplavování Mineralizace Reddy & D Angelo 1996

Mineralizace (amonifikace) Amonifikaceje proces, při kterém je organicky vázaný N přeměněn na amoniak komplexním několikastupňovým biochemickým procesem, při kterém se uvolňuje energie Oxidované zóny: Aminokyseliny Iminokyseliny Ketokyseliny NH 3 Redukované zóny: Aminokyseliny Saturované kyseliny NH 3 Kineticky je amonifikace rychlejší než nitrifikace!!! Mineralizační rychlost je největší v oxidovaných zónách a rychlost mineralizace klesá s přechodem na fakultativně anaerobní a striktně anaerobní mikroflóru

Těkání NH 3 Fragmentace a vyplavování Mineralizace Nitrifikace Reddy & D Angelo 1996

Nitrifikace Nitrifikace je většinou definována jako biologická oxidace amoniaku na dusičnany s dusitany jako mezistupněm v reakční sekvenci Nitrifikace je typicky spojována s chemoautotrofními baktériemi, ale v současnosti je známa i heterotrofní nitrifikace, která může být za určitých podmínek velmi důležitá. Nitrifikace je dvoustupňový proces, který byl prokázán již v roce 1878 (Warington). Jednotlivé baktérie byly však izolovány až v roce 1890 (Winogradsky, Franklad a Franklad) 1. stupeň: NH 4 + + 1.5 O 2 NO 2 - + 2 H + + H 2 O (Nitrosomonas europea, Nitrosolobus, Nitrosococcus, Nitrosospira) Mezistupeň: hydroxylamin: NH 3 + 2H + + 2e - + O 2 NH 2 OH + H 2 O NH 2 OH + H 2 O HNO 2 + 4H + + 4e -

2. stupeň: NO 2 - + 0.5 O 2 NO 3 - (Nitrobacter, Nitrococcus, Nitrospira) Výsledná rovnice nitrifikace NH + 4 + 1.5 O 2 NO - 2 + 2 H + + H 2 O NO - 2 + 0.5 O 2 NO - 3 NH 4 + + 2 O 2 NO 3 - + 2 H + + H 2 O

Heterotrofní nitrifikace Baktérie Arthrobacter globiformis Aerobacter aerogenes Mycobacterium phlei Pseudomonas spp. Houby Aspergillus flavus Penicillium spp. Cephalosporium spp. Většina heterotrofních nitrifikačních baktérií je zároveň denitrifikačními baktériemi, takže význam tohoto procesu je v přírodě většinou podhodnocen

Těkání NH 3 Fragmentace a vyplavování Mineralizace Nitrifikace Anammox Reddy & D Angelo 1996 N 2, N 2 O

Anammox anaerobní oxidace amoniaku NH 4 + + NO 2 - N 2 + 2H 2 O Verstaete and Philips, 1998; Van de Graaf et al., 1996

Těkání NH 3 Fragmentace a vyplavování Mineralizace Nitrifikace Anammox Nitrát-amonifikace Reddy & D Angelo 1996 N 2, N 2 O

Těkání NH 3 Fragmentace a vyplavování Mineralizace Nitrifikace Anammox Nitrát-amonifikace Denitrifikace N 2, N 2 O N 2, N 2 O Reddy & D Angelo 1996 N 2, N 2 O

Denitrifikace Denitrifikace je nejčastěji definována jako proces, při kterém jsou nitráty (NO 3- ) redukovány na plynný dusík (N 2 ) přes dusitany (NO 2 ), oxid dusnatý (NO) a oxid dusný (N 2 O) jako meziprodukty. Proces je znám od roku 1868 (Reiset; Schloessing). 2NO 3-2NO 2-2NO N 2 O N 2 Z biochemického hlediska je denitrifikace bakteriální proces, při kterém oxidy dusíku slouží jako konečný příjemce elektronů pro transport elektronů při respiraci 6 (CH 2 O) + 4 NO 3-6 CO 2 + 2 N 2 + 6 H 2 O

Reakce je nevratná a probíhá pouze za přítomnosti organického substrátu za anoxických nebo anaerobních podmínek. Většina denitrifikačních baktérií je chemoautotrofní organismy. Pokud je dostupný kyslík, oxidují tyto organizmy karbohydráty na CO 2 a H 2 O Nejdůležitější rody: Bacillus, Micrococcus, Pseudomonas, Alcaligenes, Flavobacterium, Vibrio Při ph < 4.5 je uvolňován jen N 2 O, při ph > 5.0 je hlavním produktem denitrifikace N 2

Nitrifikace a denitrifikace probíhají současně ve vodním prostředí a zaplavených sedimentech v případě, že se vyskytují aerobní i anaerobní zóny. Kombinaci nitrifikace a denitrifikace lze vyjádřit jako: (Patrick & Reddy 1976): 4 NH 4 + + 8 O 2 4 NO 3 - + 4 H 2 O + 8 H + 4 NO 3 - + 5/6 C 6 H 12 O 6 + 4 H + 2 N 2 + 5 CO 2 + 7 H 2 O 4 NH 4 + + 5/6 C 6 H 12 O 6 + 8 O 2 2 N 2 + 5 CO 2 + 11 H 2 O + 4 H +

mg of nitrogen Nitrate Nitrite N2O N2 70 60 50 40 30 20 10 0 0 5 8 12 16 20 23 27 32 36 40 43 Hours Množství jednotlivých sloučenin dusíku při denitrifikaci (Cooper a Smith, 1963)

Relative microbial activity Am m onification + respiration Nitrification Denitrification 1 0.9 0.8 0.7 0.6 0.5 0.4 0.3 0.2 0.1 0 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 % water-filled pore space Relativní rychlost půdní denitrifikace a dalších mikrobiálních procesů jako funkce vyplnění půdních pórů vodou (Linn a Doran, 1984)

Těkání NH 3 Fragmentace a vyplavování Mineralizace Nitrifikace Anammox Nitrát-amonifikace Denitrifikace Fixace N 2, N 2 O N 2, N 2 O Reddy & D Angelo 1996 N 2, N 2 O

Fixace N 2 Fixace vzdušného dusíku je konverze plynného dusíku na amoniak Schopnost fixovat dusík mají aerobní, fakultativně anaerobní a striktně anaerobní organizmy, ale fixace v anaerobních podmínkách je vyšší N N HN=NH H 2 N-NH 2 NH 3 diimid hydrazin Volně žijící baktérie (Bacillus, Klebsiella) Aktinomycety (Frankia) - Alnus glutinosa Cyanobaktérie (Anabaena, Nostoc, Scytonema)

Nostoc punctiforme Anabaena laponica Foto Jan Kaštovský

Tolypothrix elenkini Foto Tomáš Hauer

Těkání NH 3 Fragmentace a vyplavování Mineralizace Nitrifikace Anammox Nitrát-amonifikace Denitrifikace Fixace Příjem rostlinami N 2, N 2 O N 2, N 2 O Reddy & D Angelo 1996 N 2, N 2 O

Asimilace dusíku je soubor biologických procesů, kterými se transformují anorganické formy dusíku na organické sloučeniny, které slouží jako stavební bloky pro buňky. Většina vyšších i nižších rostlin je schopna asimilovat jak amoniak tak dusitany a dusičnany. Amoniak jako zdroj dusíku je energeticky výhodnější, protože dusičnany je nutné redukovat (nitrát reduktáza). Po odumření rostlinných tkání se dusík dostává zpět do vodního prostředí

Těkání NH 3 Fragmentace a vyplavování Mineralizace Nitrifikace Anammox Nitrát-amonifikace Denitrifikace Fixace Příjem rostlinami Sorpce a desorpce Ukládání N 2, N 2 O N 2, N 2 O Reddy & D Angelo 1996 N 2, N 2 O

Hlavní transformace dusíku v aerobních (oxických) a anaerobních a anoxických zónách akvatického systému. 1-fixace N 2, 2-těkání amoniaku, 3-vyplavování, 4- ammonifikace (mineralizace), 5-nitrifikace, 6-příjem, 7-difúze nitrátů a následná denitrifikace, 8-nitrát-ammonifikace

Rychlost jednotlivých transformačních procesů, optimální teplota a ph Proces Rozpětí Teplota 1 ph 1 (g N m -2 d -1 ) ( o C) Amonifikace 0.004-0.357 40 60 6.5-8.5 Nitrifikace 0.010-0.290 30-40 6.6-8.0 Denitrifikace 0.003-1.020 60-75 6.0-8.0 Fixace půda 0.00001-0.120 5.0 8.0 voda 0.00096-0.127 rostliny 2 0-0.470 Těkání up to 2.20 > 8.0 Rostl. příjem 0.018-0.510 emerzní rostliny 0.032-0.163 volně plovoucí 0.018 0.510 Ukládání org. N 0.04-0.093 1 optimální, 2 microorganizmy rostoucí na rostlinách

Fosfor (P)

Transformace fosforu v mokřadech Adsorpce/desorpce Srážení/rozpouštění Asimilace (rostliny/baktérie) Fragmentace a vyplavování Mineralizace Sedimentace (nárůst půdního profilu) Ukládání

Adsorpce/desorpce; srážení/rozpouštění Rostlinný/microbiální příjem Fragmentace a vyplavování Mineralizace Sedimentatace a ukládání Reddy & D Angelo 1996

Mechanismy kontrolující dlouhodobé (LT) a krátkodobé (ST) ukládání fosforu v akvatických systémech (Richardson 1999) Mechanismus Míra Rychlost Přirůstání půdního profilu (LT) vysoká velmi malá Adsorpce půdy (LT) nízká/střední střední Srážení (LT) střední vysoká Rostlinný příjem (ST) nízká/střední malá Sorpce detritu (ST) nízká vysoká Mikrobiální příjem (ST) velmi nízká velmi vysoká

Krátkodobá a dlouhodobá kapacita ukládání fosforu ve vodních ekosystémech (Houghton Lake,Michigan, USA, Richardson, 1999) Rozmezí (g m -2 yr -1 ) % Baktérie 0.5-1.0 12-13 Řasy 1.0 12-25 Makrofyta 1.0-2.5 25-30 Adsorpce půdy 1.5-3.8 38-46 Krátkodobá kapacita 4.0-8.3 Dlouhodobá kapacity (5ti leté sledování) 0.92 0.15

Ukládání fosforu v různých částech mokřadů (Verhoeven 1986)

Aerobní podmínky Transformace síry v mokřadech Asimilační redukce sulfátů (rostlinný příjem): SO 4 2- org. S Mineralizace: org. S SO 4 2- Oxidace sirníků: H 2 S + O 2 S + 2 H 2 O + energie Thiobacillus Oxidace elementární S: 2 S + 3 O 2 + 2 H 2 O 2 H 2 SO 4 + energie Anaerobní podmínky Disimilační redukce sulfátů: SO 2-4 + mléčnan H 2 S + acetát + CO 2 Desulfovibrio SO 2-4 + acetát H 2 S + CO 2 Asimilace H 2 S : CO 2 + 2 H 2 S 2 S o +H 2 O + CH 2 O Mikrobiální příjem (Těkání) H 2 S, (CH 3 ) 2 S Tvorba Fe sulfidů (FeS, FeS 2 ) světlo Fotosyntetické baktérie: fialové Chromatium), zelené (Chloribium)

Transformace síry v mokřadech

Asimilační redukce síranů Mineralizace Oxidace sulfidů Oxidace elementární S Disimilačníredukce sulfátů Microbiální příjem Asimilace H 2 S Těkání Tvorba Fe sulfidů

Elementární síra na odtoku z ČOV Mořina