VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Znalosti sester v oblasti kardiopulmonální resuscitace ve zdravotnických zařízeních nemocničního typu Bakalářská práce Autor: Jana Zábranská Vedoucí práce: PhDr. Jana Toufarová Jihlava 2018
2
Abstrakt Bakalářská práce je zaměřena na problematiku znalostí všeobecných sester a zdravotnických asistentů v oblasti kardiopulmonální resuscitace na standardních odděleních ve zdravotnických zařízeních. První, teoretická část se věnuje základní i rozšířené kardiopulmonální resuscitaci a jejich postupů. Ve druhé, výzkumné části jsou představena data, která byla získána a zpracována z dotazníkového šetření s všeobecnými sestrami a zdravotnickými asistenty na vybraných standardních odděleních. Cílem naší práce je zmapování znalostí zdravotnických pracovníků na standardních odděleních v oblasti kardiopulmonální resuscitace. Klíčová slova Kardiopulmonální resuscitace, všeobecná sestra, zdravotnický asistent, standardní oddělení, zdravotnické zařízení. 3
Abstract Bachelor thesis focuses on knowledge of Czech nurses and allied heath care professionals (AHCP) in cardiopulmonal resuscitation at the enviroment of selected wards in general district hospitals. The first theoretic part is dedicated to basic and advanced life support as per local CPR guidelines. In the second part of the research/thesis are presented data collected from questionnaires from general hospital units filled out by nurses and AHCP. The aim of my thesis is evaluation of CPR skills of Nursing Staff and AHCP in hospitals. Key words Cardiopulmonal resuscitation, general nurse, allied heatlh care professional, hospital unit, hospital. 4
Poděkování Chtěla bych poděkovat PhDr. Janě Toufarové za cenné rady, trpělivost a odborné vedení při tvorbě mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům za jejich čas a ochotu vyplnit dotazník. 5
Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Jana Zábranská 6
Úvod... 9 1 SOUČASNÝ STAV PROBLEMATIKY... 10 1.1 Neodkladná resuscitace a její historický vývoj... 10 1.2 Náhlá zástava oběhu... 12 1.2.1 Neodkladná resuscitace... 13 1.2.2 Neodkladná resuscitace a její rozdělení... 13 1.2.3 Základní neodkladná resuscitace... 14 1.2.4 Rozšířená neodkladná resuscitace... 15 1.2.5 Řetězec přežití... 15 1.2.6 Kontraindikace KPR... 16 1.2.7 Ukončení KPR... 16 1.2.8 Nedoporučené postupy oddalující KPR... 17 1.3 Základní úkony u KPR... 17 1.3.1 Rozpoznání srdeční zástavy... 17 1.3.2 Volné dýchací cesty... 18 1.3.3 Nepřímá srdeční masáž... 18 1.3.4 Poloha rukou... 18 1.3.5 Hloubka kompresí... 18 1.3.6 Frekvence kompresí... 19 1.3.7 Ventilace... 19 1.3.8 Přímá srdeční masáž... 20 1.3.9 Analýza srdečního rytmu, defibrilace... 20 1.3.10 Prekordiální úder... 20 1.3.11 Zajištění přístupu do cévního řečiště... 21 1.4 Resuscitace v nemocnici... 21 1.4.1 Prevence srdeční zástavy v nemocnici... 22 1.4.2 Resuscitační tým... 23 1.5 Doporučené postupy - Guidelines... 23 1.5.1 Doporučené postupy při resuscitaci a jejich význam... 24 1.5.2 Edukace v oblasti resuscitace... 24 1.5.3 Povinnost zdravotnického pracovníka... 24 1.5.4 Stres zachránců u neodkladné resuscitace... 25 7
2 VÝZKUMNÁ ČÁST... 26 2.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky... 26 2.2 Metodika výzkumu... 26 2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí... 27 2.4 Průběh výzkumu... 27 2.5 Zpracování výzkumných dat... 27 2.6 Výsledky výzkumu... 28 2.7 Diskuze... 47 2.8 Návrh řešení a doporučení pro praxi... 54 ZÁVĚR... 55 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 56 SEZNAM ZKRATEK... 59 SEZNAM GRAFŮ... 60 SEZNAM OBRÁZKŮ... 61 SEZNAM TABULEK... 62 SEZNAM PŘÍLOH... 63 8
ÚVOD Téma Znalosti sester v oblasti kardiopulmonální resuscitace ve zdravotnických zařízeních nemocničního typu jsem si vybírala v době, kdy jsem pracovala na oddělení urgentního příjmu, proto mi téma bylo velmi blízké. Jako člen resuscitačního týmu jsem se s kardiopulmonální resuscitací (dále KPR) setkávala poměrně často, proto jsem se rozhodla zmapovat znalosti a připravenost všeobecných sester a zdravotnických asistentů na standardních odděleních ve Fakultní nemocnici Brno. Bohužel jsem se občas setkávala i s neznalostí v této problematice ze strany zdravotníků, kteří nebyli schopni rozpoznat zhoršení stavu pacienta, nebo nebyli schopni včas zahájit základní neodkladnou resuscitaci. Moje zkušenosti byly proto důvodem pro zvolení mého tématu práce. Myslím si, že veškerý zdravotnický personál by měl být schopen rozpoznat náhlou zástavu oběhu, přivolat resuscitační tým a zahájit neodkladnou resuscitaci pomocí pomůcek dostupných na daném pracovišti, včetně případné defibrilace. Vím, že na téma kardiopulmonální resuscitace bylo již napsáno opravdu mnoho prací, ale stále jde o téma, které je aktuální a zaslouží si pozornost. Moje práce je zaměřena pouze na resuscitaci pacientů dospělého věku. 9
1 SOUČASNÝ STAV PROBLEMATIKY 1.1 NEODKLADNÁ RESUSCITACE A JEJÍ HISTORICKÝ VÝVOJ Pokusy, které navracejí člověka k životu jsou staré jako lidstvo samo. První zmínky o úspěšném kříšení si můžeme přečíst již v Bibli (Šeblová, Knor, 2013). V 18. století dochází snad k největšímu zdokonalování urgentní medicíny. I když resuscitace nebyla ještě zdaleka pochopena správně, podstatně vzrostl počet zachráněných osob. Začínají vznikat dokonce první organizace na záchranu životů, jako byla například Holandská společnost pro uzdravené tonoucí. Vše spělo k tomu, že se medicína bude nadále velmi rychle rozvíjet, ale vlivem osvícenství se ke konci 18. století objevil odpor proti resuscitaci. Náboženství odmítalo navrácení života, jelikož smrt byla předurčená Bohem. Od roku 1858 byla známá nová metoda umělého dýchání, tzv. umělé dýchání dle Silvestera-Brosche, postiženému člověku ležícímu na zádech byly zvedány paže a následně byly přitisknuty na hrudník. Tato metoda se na nějakou dobu stala první pomoci při zástavě dechu (Dvořáček, 2009). Neodkladná resuscitace, která je založená na důkazech a racionálních postupech vzniká až v druhé polovině 20 století. V roce 1958 Peter Safar popsal ventilační techniku dýchání z úst do úst a zanedlouho potom Kouwenhoven popsal srdeční masáž na zavřeném hrudníku. V roce 1960 Peter Safar postupy sjednotil do neodkladné resuscitace a vznikla doporučení, která až na některá upřesnění respektujeme dodnes. Proto se tímto rokem datuje začátek moderní éry neodkladné resuscitace a posunutí hranice přežití pro dříve nenávratně ztracené pacienty (Šeblová, Knor, 2013). Přes všechny snahy, které vedly ke zlepšování postupů je stále srdeční zástava kritický stav a má velmi nejistou prognózou. I přes neustále se opakující semináře postupů a tréninků rozšířené resuscitace je podíl pacientů, kteří se vrátí do běžného života velmi malý. Velmi limitujícím a důležitým faktorem je totiž vysoká citlivost mozku na nedostatek kyslíku v závislosti na délce trvání zástavy oběhu. 10
Neodkladná resuscitace a její důležité letopočty: Tabulka 1 Důležité letopočty KPR (Šeblová, Knor, 2013). 1947 defibrilace přímá 1958 dýchání z plic do plic 1959 defibrilace zevní 1960 srdeční masáž nepřímá 1961 abeceda resuscitace 1969 úspěšná defibrilace mimo nemocniční prostředí 70. léta 20. století rozvoj KPR v přednemocniční péči 2000, 2005, 2010, 2015 Guidelines 11
1.2 NÁHLÁ ZÁSTAVA OBĚHU Náhlá zástava oběhu je nejčastější příčinou smrti v Evropě, postihne ročně 350 000 700 000 lidí (Klementa a kol., 2011). Mezi hlavní příčiny náhle zástavy oběhu patří onemocnění cév a srdce a to je i nejčastější příčinou úmrtí ve vyspělých zemích. Nejzávažnější formou onemocnění je náhlá smrt. Za náhlou smrt se považuje úmrtí, které nastane do 1 hodiny od vzniku příznaků. Většina náhlých úmrtí bývá následkem závažných srdečních arytmií jako je například fibrilace komor. Jen v malém počtu případů je příčinou smrti asystolie. Fibrilace komor je velmi závažná srdeční arytmie, při ní dochází k rychlému a chaotickému šíření elektrických vzruchů. Srdeční komory se přestanou pravidelně stahovat a jenom se chvějí. Srdce tedy přestane čerpat krev, dojde ke ztrátě vědomí a oběhové zástavě. Pokud není v tomto případě co nejrychleji zahájena kardiopulmonální resuscitace, dojde během 5 10 minut k odumření mozkových buněk (Kolář, 2009). Na náhlou zástavu oběhu a její příčinu je možné nahlížet z několika pohledů. Zástavy oběhu se dělí primárně na kardiální a hypoxické. Primárně kardiální zástava (zástava oběhu začíná primárně poruchou funkce myokardu) vede zpočátku k izolované tkáňové hypoxii nejcitlivějších orgánů (hlavně mozku, ale i myokardu, ledvin apod.), zatímco globální hypoxie vzniká postupně tak, jak jednotlivé orgány spotřebovávají své lokální zásoby kyslíku (Franěk, 2010). Při selhání jedné základní funkce dochází v různě dlouhém časovém intervalu k selhání životních funkcí ostatních. Nejvýrazněji se projevuje tato zákonitost při náhlé zástavě oběhu. Při náhlé srdeční zástavě dochází k bezvědomí do 15 vteřin, terminální dechy přetrvávají 60 90 vteřin. Osoba postižená náhlou zástavou oběhu se tedy brzy nachází ve stavu bez vědomí, bez pulzu, bez dechu. Pro praxi je však nesmírně důležitý brzký interval po srdeční zástavě, kdy přetrvávají terminální lapavé dechy (gasping), které mohou nezkušeného laického svědka přivést k domnění, že pacient přirozeně dýchá. Jedním z klíčových momentů úspěšné neodkladné resuscitace je včasná identifikace zástavy oběhu (Šeblová, Knor, 2013). 12
1.2.1 Neodkladná resuscitace Kardiopulmonální resuscitace představuje soubor opatření, které mají za cíl obnovu hemodynamicky účinného oběhu a efektivního dýchání. KPR je život zachraňující úkon; pro nemocného neexistuje žádný nebezpečnější a urgentnější klinický stav než zástava oběhu a dýchání (Bartůněk a kol., 2016). Neodkladná resuscitace byla proto definována, jako soubor na sebe navazujících léčebných postupů, které slouží k neprodlenému obnovení oběhu okysličené krve u osoby postižené náhlou zástavou oběhu s cílem uchránit před nezvratným poškozením, a to především mozek. Ve spojení s neodkladnou resuscitací byly definovány tři základní životní funkce: vědomí, krevní oběh a dýchání. Při selhání jedné ze základních životních funkcí, jak již bylo řečeno, dochází dříve nebo později ke zkolabování funkcí životních. K bezvědomí dochází do 15 vteřin, terminální dechy přetrvávají několik desítek vteřin a nejsou plnohodnotné, jsou tzv. patologické. Neodkladná resuscitace byla již ve svém počátku rozdělena na dvě části, a to na základní a rozšířenou resuscitaci. Důležité je podotknout, že obě části neodkladné resuscitace jsou nerozlučně spjaté a musí na sebe vždy plynule navazovat. Pouze splnění všech výkonů základní a rozšířené neodkladné resuscitace v jejich návaznosti je předpoklad úspěchu pro přežití pacienta postiženého srdeční zástavou (Málek, 2016). 1.2.2 Neodkladná resuscitace a její rozdělení Neodkladná resuscitace se rozděluje do dvou skupin, podle toho, kdo ji vykonává a v jakých podmínkách je prováděna. Zda je zachránce laik v terénu, nebo speciálně školený zdravotník s potřebnými pomůckami (Vaněk a kol., 2002). Do první skupiny řadíme základní neodkladnou resuscitaci (Basic Life Support - BLS), kterou provádí v terénu občané. Jde o laickou první pomoc bez potřebných pomůcek. Druhá skupina je rozšířená neodkladná resuscitace (Advance Life Support - ALS), která navazuje vždy na základní neodkladnou resuscitaci již speciálně školeným zdravotnickým personálem za použití standardních i specifických pomůcek, léků, 13
přístrojů s následným transportem postiženého do zdravotnického zařízení. Jde o první pomoc odbornou (Kelnarová, 2012). Při kardiopulmonální resuscitaci v nemocničním zařízení nelze striktně oddělit postupy základní a rozšířené neodkladné resuscitace, jelikož se vzájemně překrývají a současně na sebe navazují (Klementa a kol., 2014). 1.2.3 Základní neodkladná resuscitace Základní neodkladná resuscitace je poskytována bez speciálního vybavení a pomůcek všemi občany podle zásady, že vše co je potřeba, jsou dvě ruce. (Šeblová, Knor, 2013). Do základní neodkladní resuscitace bylo přidáno také užití automatického externího defibrilátoru, jelikož u primárních zástav oběhu je velmi důležitá rychlá defibrilace (Ertlová, Mucha, 2003). Základní neodkladná resuscitace (BLS) zahrnuje následující úkony a je poskytována v pořadí: Tabulka 2 Úkony základní neodkladné resuscitace (Šeblová, Knor, 2013). A - airway zhodnocení vědomí, obnovení a zajištění průchodnosti dýchacích cest B - breathing zhodnocení a dále zajištění základní životní funkce dýchání C - circulation zhodnocení a dále zajištění základní životní funkce krevního oběhu D - defibrilation provedení defibrilace proškoleným zachráncem 14
1.2.4 Rozšířená neodkladná resuscitace Rozšířená neodkladná resuscitace je rozšířenou podporou životních funkcí. Navazuje na základní neodkladnou resuscitaci. Poskytuje ji odborně vyškolený zdravotnický personál, tudíž je součástí odborné zdravotnické první pomoci. Při rozšířené resuscitaci jsou využívány standardní i speciální pomůcky, přístroje a dále jsou podávány léky. Zahrnuje také transport postiženého jedince do zdravotnického zařízení (Málek, 2015). Rozšířená neodkladná resuscitace (ALS) zahrnuje: Tabulka 3 Úkony rozšířené neodkladné resuscitace (Šeblová, Knor, 2013). D - defibrillation elektrická defibrilace E - EKG monitorace aktivity myokardu F fluids and drugs podávání léků a infuzních roztoků 1.2.5 Řetězec přežití Původní návrh řetězce přežití obsahoval jen 3 body (časný přístup, časnou resuscitaci a časnou defibrilaci) o další 4. bod, a to časnou poresuscitační péči, byl doplněn díky Dr. Richardu Cumminsovi, který původní návrh doplnil. V roce 1991 byl koncept zveřejněn Americkou kardiologickou společností. Řetězec přežití obsahuje všechny potřebné aktivity pro nejefektivnější průběh pomoci postiženým osobám a zahrnuje následující články: 1. Časné rozpoznání zástavy a zavolání pomoci. 2. Časná kardiopulmonální resuscitace. 15
3. Časná defibrilace. 4. Časná poresuscitační péče (Klementa a kol., 2014). Obrázek 1 Řetězec přežití [online]. 2017 [cit. 2017-26-10]. Dostupné z: http://www.resuscitace.cz 1.2.6 Kontraindikace KPR Kardiopulmonální resuscitaci nezahajujeme v případě, pokud má postižený jisté známky smrti a to například posmrtné skvrny, posmrtnou ztuhlost, hnilobný rozklad. Dále pokud je masivní zhmoždění s vyhřeznutím například mozkové tkáně, srdce, nebo plic, dekapitace, shoření. U pacientů s nevyléčitelným chronickým onemocněním v terminálním stádiu. Resuscitace se dále nezahajuje po prokazatelných 15 minutách trvání srdeční zástavy bez laické resuscitace u dospělých osob. Dalším důvodem, kdy nezahájit kardiopulmonální resuscitaci je v případě potencionálního ohrožení života zachránce (Dobiáš, 2007). 1.2.7 Ukončení KPR Ukončit kardiopulmonální resuscitaci a konstatovat smrt má oprávnění pouze lékař. Laický zachránce smí ukončit oživování pouze v případě, že předá pacienta zdravotnickému personálu nebo je-li úplně vyčerpán. Dalších z možností, kdy přestat resuscitovat je, že byly u postiženého obnoveny vitální funkce. Jestliže rozšířená KPR nevede během 20 minut k obnovení oběhu postiženého je indikováno resuscitaci 16
ukončit, v případě hypotermie se interval oživování prodlužuje na 40 minut (Doporučené postupy pro resuscitaci ERC, 2015). 1.2.8 Nedoporučené postupy oddalující KPR Mezi úkony oddalující KPR patří vyhmatávání a měření tepu při diagnostice zástavy srdce: při oslabeném tepu nemusí ani školený zdravotník tep nahmatat správně. Všechny tyto pokusy o měření tepu vedly k dlouhým prodlevám při KPR. Proto zástavu diagnostikujeme pouze podle hodnocení dýchání. Jestliže postižený dýchá, má zachovalou srdeční akci, pokud postižený nedýchá, má srdeční zástavu. Dále mezi oddalující úkony patří vyhmatávání mečovitého výběžku hrudní kosti: nezdržujeme se vyhmatáváním přesné polohy pro zevní masáž, umisťujeme ruce na střed hrudní kosti. Vytahování jazyka a inspekce dutiny ústní také oddaluje KPR: uvolnění dýchacích cest docílíme pouhým záklonem hlavy. Jestliže při kontrole dutiny ústní nevidíme žádný volně ležící předmět, pak zbytečně neprovádíme inspekci dutiny ústní, a to proto, že u postiženého se mohou na začátku zástavy vyskytnout křeče z hypoxie mozku a zachránci hrozí pokousání prstů ruky (Saibertová, 2014). 1.3 ZÁKLADNÍ ÚKONY U KPR Soubor úkonů a doporučení, které jsou nezbytnou součástí každé KPR. 1.3.1 Rozpoznání srdeční zástavy Rozpoznání srdeční zástavy nemusí být vždy snadné. Svědci kolapsu musí srdeční zástavu rozpoznat rychle, aby mohli aktivovat řetězec přežití. Bylo prokázáno, že kontrola pulzu na krční tepně (nebo jakémkoliv jiném místě), není vůbec spolehlivou metodou potvrzení nebo vyloučení funkčního krevního oběhu. Každý postižený, který nedýchá normálně a nereaguje, musí být považován za člověka se srdeční zástavou, který potřebuje KPR (Doporučené postupy pro resuscitaci ERC, 2015). 17
1.3.2 Volné dýchací cesty Vhodná poloha pro poskytování neodkladné resuscitace je vždy poloha na zádech. Pokud postižený zaujímá jinou polohu než na zádech, je zapotřebí jej šetrně otočit. K uvolnění dýchacích cest se provádí záklon hlavy, kdy tlakem dlaně jedné ruky se hlava zakloní a dvěma prsty druhé ruky se nadzvedává brada. Tímto postupem lze dýchací cesty uvolnit při obstrukci ochablým kořenem jazyka. Zdravotníci mohou použít trojitý manévr pro uvolnění dýchacích cest, pokud jej ovládají. Pokud jsou viditelné překážky v ústech je možné je vyndat, jinak se dutina ústní prsty nečistí ani se nevytahuje jazyk z úst (Klementa a kol., 2011). 1.3.3 Nepřímá srdeční masáž Nepřímá srdeční masáž je považována za úplně nejdůležitější postup KPR. Přitom jde o postup jednoduchý a snadno naučitelný. Pokud je nepřímá srdeční masáž prováděná kvalitně zajišťujeme pouze bazální okysličení nejen myokardu a mozku, ale i celého organismu. Proto je na srdeční masáž kladen takový zásadní důraz. Velký důraz je také kladen na nepřerušování srdeční masáže, jelikož při každém dalším zahájeném cyklu je při prvních stlačeních srdeční výdej minimální (Šeblová, Knor, 2013). 1.3.4 Poloha rukou Místo pro komprese při nepřímé srdeční masáži není nutné složitě vyhledávat. Místem by měl být střed hrudníku, tedy hrudní kost přibližně na úrovni bradavek. (Klementa a kol., 2011). Položíme dlaň jedné natažené horní končetiny, na její hřbet pak dlaň druhou. Lokty jsou napjaté, ke kompresi využíváme hmotnosti horní poloviny těla, osa pohybů vychází z kyčlí, pro opravdu kvalitní komprese musí být lokty stále napjaté (Šeblová, Knor, 2013). 1.3.5 Hloubka kompresí Střed hrudníku stlačujeme do hloubky 5-6 cm u dospělého. Důležité je, aby při uvolnění spodní ruka neztrácela kontakt s tělem postiženého (Šeblová, Knor, 2013). Po každém stlačení hrudníku musí vždy dojít k jeho úplnému uvolnění. Doba uvolnění 18
a doba stlačení má být stejně dlouhá. Z důvodu vysoké fyzické náročnosti nepřímé srdeční masáže se mají zachránci v provádění kompresí hrudníku střídat minimálně každé dvě minuty (Truhlář a kol., 2011). 1.3.6 Frekvence kompresí Frekvence stlačování hrudníku při nepřímé srdeční masáži má být nejméně 100/min, maximálně však 120/min (Šeblová, Knor, 2013). Příliš rychlé stlačování hrudníku bylo spojeno s klesající hloubkou kompresí, tudíž dochází k nekvalitní masáži (Doporučené postupy pro resuscitaci ERC, 2015). 1.3.7 Ventilace V nemocničním zařízení by provádění srdeční masáže mělo být kombinováno s umělými vdechy, a to v poměru 30 : 2. Neodkladná resuscitace bez umělého dýchání je přijatelná pouze v situaci, kdy zástava oběhu vznikla v místě kde nejsou dostupné pomůcky, nebo v případě, že svědkové události nejsou dostatečně zaškoleni v provádění dýchání z úst do úst (Truhlář a kol., 2011). Za stálé průchodnosti dýchacích cest se zahájí ventilace přes kapesní resuscitační masku, nebo mechanickým samorozpínacím vakem s obličejovou maskou a kyslíkem v co nejvyšší koncentraci. Každý vdech by měl trvat vždy jednu sekundu a následuje ho pasivní výdech. Vdechovaný objem by měl být dostatečný tak, aby bylo patrné zvedání hrudníku (Doporučené postupy pro resuscitaci ERC, 2015). Pro trvalé zajištění průchodnosti dýchacích cest je možné použít pomůcky a to například vzduchovody, laryngeální masky, či jiné supraglotické pomůcky. Zkušení a kompetentní zachránci smí dýchací cesty zajistit pomocí tracheální intubace. Po zajištění dýchacích cest je možné v srdeční masáži pokračovat nepřerušovaně, pacient je tak ventilován s frekvencí deset vdechů za minutu. V případě nadměrného úniku vzduchu z netěsnícího okruhu se však musí vrátit k resuscitaci v poměru 30 : 2 (Truhlář a kol., 2011). 19
1.3.8 Přímá srdeční masáž Pro úplnost je zapotřebí se o přímé srdeční masáži zmínit, i když je tato metoda používána pouze v naprosto ojedinělých a specifických situacích (náhlá zástava oběhu během operačního výkonu na otevřeném hrudníku). Přímá srdeční masáž nemá ve srovnání s nepřímou srdeční masáží lepší výsledky v přežívání pacientů (Klementa a kol., 2011). 1.3.9 Analýza srdečního rytmu, defibrilace Srdeční rytmus se zjišťuje přímo z přiložených nebo přilepených defibrilačních elektrod. O dalším způsobu léčby rozhoduje správné určení srdečního rytmu (zejména o případné defibrilaci). Defibrilace je proces, při kterém dochází ke zrušení maligní komorové arytmie, která ohrožuje život jedince, pomocí elektrického výboje. Jediným účinným způsobem jak léčit fibrilaci komor nebo bezpulzovou komorovou tachykardii je právě defibrilace (Pokorný, 2010). Jestliže je defibrilace provedena do tří minut, dochází ke kvalitnímu přežití a to až v 74% případů (Klementa a kol., 2014). Správné umístění defibrilačních elektrod je vpravo pod klíční kostí podél hrudní kosti a vlevo v pátém mezižebří ve střední axilární čáře. V současné době se dává přednost samolepícím defibrilačním elektrodám (umožňují rovněž případnou zevní stimulaci) před přítlačnými elektrodami, z důvodu rychlejší obsluhy a vyšší bezpečnosti. Při defibrilaci by nemělo být přerušení nepřímé srdeční masáže delší než pět vteřin. Optimální energie výboje není známá, doporučováno je 360 J pro monofázický výboj a 200 J pro bifázický výboj. Po každém výboji musí následovat okamžitá kardiopulmonální resuscitace trvající dvě minuty, až poté by mělo dojít k analýze srdečního rytmu (Truhlář a kol., 2011). 1.3.10 Prekordiální úder Smyslem prekordiálního úderu je přerušení běhu komorové fibrilace nebo komorové tachykardie úderem sevřené pěsti do dolní poloviny hrudní kosti z výšky přibližně 20
20 30 cm (Pokorný, 2004). Použití prekordiálního úderu se doporučuje pouze profesionálním zdravotníkům a to u monitorované zástavy s defibrilovatelným typem srdečního rytmu. Úspěšnost prekordiálního úderu je nízká a to pouze pokud je podán během prvních sekund (Klementa a kol., 2014). 1.3.11 Zajištění přístupu do cévního řečiště Během KPR se k podávání léků požívá výhradně intravenózní přístup. Při podání do centrálního venózního katetru je dosaženo mnohem rychleji maximální koncentrace léku. Zajištění ovšem může být obtížnější a vyžaduje přerušení kompresí hrudníku, proto se preferuje periferní žilní přístup. Aplikace léku je následována rychlým podáním 20 ml fyziologického roztoku a popřípadě elevací končetiny. Pokud se ovšem nepodaří do 2 minut periferní žilní přístup zajistit, doporučuje se zajistit intraoseální vstup, který je dle studií bezpečný a efektivní k podání farmak a tekutin (Klementa a kol., 2014). Hrot intraoseální jehly se zavádí do dřeňové dutiny kosti, zde se nalézají nekolabující žíly. Místa pro intraoseální přístup jsou například: distální i proximální tibie, hlavice humeru, distální femur, sternum, kost patní a crista iliaca. Jako kontraindikací zavedení intraoseální jehly jsou infekce, zlomeniny, předcházející ortopedické výkony, nebo přílišné množství tuku v místě aplikace (Klementa a kol., 2011). Dříve doporučovaná intratracheální aplikace léčiv již není v dnešní době doporučovaná. Například intratracheální podání Adrenalinu má za následek zvýšení spotřeby kyslíku v myokardu a v plicích způsobuje masivní vazokonstrikci a dochází k poruše oxygenace (Truhlář a kol., 2011). 1.4 RESUSCITACE V NEMOCNICI V lůžkových zdravotnických zařízeních se srdeční zástava vyskytuje s četností přibližně 1 až 5 případů na 1000 přijatých pacientů. U nemocných hospitalizovaných obvykle nevzniká zástava oběhu neočekávaně a náhle, ale zpravidla předchází progresivní zhoršování zdravotního stavu pacienta. Proto z hlediska prognózy mají velký význam preventivní opatření a včasné zahájení léčby akutně vzniklých potíží, což může vzniku srdeční zástavy zcela zabránit (Doporučené postupy pro resuscitaci ERC, 2015). 21
Mezi nejčastější příčiny úmrtí v nemocnici, kterým by však šlo předejít jsou v literatuře uváděny: pozdní řešení oběhových a respiračních komplikací, nedostatečné sledování vitálních funkcí, nedostatečná oxygenoterapie, nedokonalá komunikace a spolupráce mezi zdravotníky, nebo pozdní předání pacienta do péče oddělení vyššího typu (Truhlář a kol., 2011). Počet pacientů, kteří zástavu oběhu přežijí a vracejí se do plnohodnotného života je ovšem i nadále v publikovaných statistikách velmi nízký. V nemocničních zařízeních od sebe nelze zcela jasně oddělit postupy základní a rozšířené neodkladné resuscitace, jelikož se prolínají a také na sebe navazují (Klementa a kol., 2014). 1.4.1 Prevence srdeční zástavy v nemocnici Prevence srdeční zástavy a včasné rozpoznání zhoršujícího se stavu pacienta je prvním článkem řetězce přežití. Při vzniku zástavy oběhu v nemocničním zařízení přežije do propuštění domů pouze jen 20% pacientů. Nemocnice by měly mít zavedený funkční systém péče, který zahrnuje vzdělávání zaměstnanců zaměřené především na rozpoznání příznaků zhoršujícího se stavu pacienta a dále pochopení potřeby rychlé reakce při progresi onemocnění. Dále je velmi důležité sledování vitálních funkcí pacientů v přiměřeném rozsahu a intervalech a vypracovaní jasných pokynů, které pomohou personálu při časné detekci zhoršení stavu nemocného (Doporučené postupy pro resuscitaci ERC, 2015). Většina zástav oběhu, vzniklých v nemocničním zařízením jsou opravdu předvídatelné události, jelikož porucha fyziologických funkcí předchází zástavu oběhu ve více než 50%. V nemocničních zařízeních má docela zásadní význam včasné rozpoznání abnormalit fyziologických funkcí, které zvyšují riziko vzniku zástavy oběhu. Proto u těchto pacientů je vždy vhodné umístění na monitorované lůžko. Především hypotenze a hypoxie patří mezi nejzávažnější varovné příznaky (Klementa a kol., 2014). 22
1.4.2 Resuscitační tým Při zástavě oběhu v nemocničním zařízení je důležité, aby jednání během KPR bylo rychlé, rozhodné a mělo by být zajištěno resuscitačním týmem dané nemocnice. Resuscitační tým je většinou složen z lékařů a nelékařského personálu (NLP), prakticky bývá nejčastěji dvojčlenný, dále jej doplňuje zdravotnický personál daného oddělení v místě zásahu. Je vybaven přenosným batohem, popřípadě resuscitačním vozíkem s obsahem pomůcek, které umožňují provádět rozšířenou resuscitaci, ideálně včetně defibrilátoru. Resuscitační tým musí být v nemocnici vždy dostupný na telefonu po dobu 24 hodin. Počet zdravotníků pro provádění rozšířené neodkladné resuscitace je optimálně 4. Nejzkušenější lékař je vedoucím týmu, který se přímo neúčastní provádění jednotlivých výkonů, ale koordinuje a sleduje práci celého resuscitačního týmu. Po zajištění dýchacích cest a stabilizaci oběhu resuscitační tým přebírá nemocného a za kontinuální monitorace vitálních funkcí převáží postiženého na anesteziologicko-resuscitační oddělení, popřípadě na jednotku intenzivní péče (Klementa a kol., 2014). Ve Fakultní nemocnici Brno je resuscitační tým na telefonní klapce 1234. Od 7:00 do 15:30 zajišťuje neodkladnou resuscitaci tým z oddělení urgentního příjmu. Od 15:30 do 7:00 zajišťuje neodkladnou resuscitaci tým z kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. 1.5 DOPORUČENÉ POSTUPY - GUIDELINES Guidelines jsou publikovány v souladu s principy medicíny založené na důkazech a měly by poskytovat komplexní návod pro každodenní klinickou praxi. Nová doporučení pro resuscitaci mají proti jiným lékařským doporučením mnohem dalekosáhlejší dopad. Návod ke správnému provádění kardiopulmonální resuscitace je stejný jak pro profesionální poskytovatele zdravotní péče, tak i pro laickou veřejnost. Od roku 2000 se každých pět let aktualizují (Saibertová, 2014). Doporučení jsou vyjádřena odborným textem, který je tvořen týmem specialistů v medicíně dle metody založené na důkazech (EBM = evidence based medicine). Cílem doporučení je vytvořit zásady diagnosticko-léčebného postupu pro danou klinickou 23
situaci či onemocnění. Největší výhodou je sjednocení léčebných metod. Nevýhodou však může být nízká věrohodnost důkazů, ze kterých postupy vycházejí. Význam metody založené na důkazech je přesto velmi moderním trendem (Černý a kol., 2009). 1.5.1 Doporučené postupy při resuscitaci a jejich význam Význam doporučených postupů: sjednocení léčebných postupů u stejné populace nemocných, vytvoření normy k zabránění nežádoucí proměnlivosti v poskytované léčebné péči - forenzní význam, usnadnění rozhodování v definovaných situacích - jednoznačně formulovaný návod, zcela nové poznatky resuscitační medicíny, dostatečné důkazy - dospělí vs. děti (Šeblová, Knor, 2013). 1.5.2 Edukace v oblasti resuscitace Všichni zdravotničtí pracovníci v nemocničních zařízeních musí být proškoleni v základní neodkladné resuscitaci, tedy v oblasti rozpoznání náhlé zástavy oběhu, přivolání pomoci, zevní srdeční masáže, umělého dýchání za pomocí pomůcek a použití defibrilátoru, případně AED (Truhlář a kol., 2011). Každá nemocnice dle svých vnitřních předpisů upravuje frekvenci a rozsah školení. Ve Fakultní nemocnici Brno platí, že všichni zdravotničtí pracovníci na jednotlivých odděleních jsou proškoleni jedenkrát ročně na seminářích s tématikou kardiopulmonální resuscitace. 1.5.3 Povinnost zdravotnického pracovníka Dle zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách, je zdravotník povinen poskytnout zdravotní služby, ke kterým má specializovanou, odbornou způsobilost podle jiných právních předpisů v rozsahu, který odpovídá jeho způsobilosti, zdravotnímu stavu pacienta a řídit se etickými předpisy. Povinen je také poskytnout neprodleně odbornou 24
první pomoc každému, kdo by byl ohrožen na životě, nebo bylo vážně ohroženo jeho zdraví a zajistit mu dle potřeby poskytnutí zdravotních služeb (Portál veřejné správy, online). 1.5.4 Stres zachránců u neodkladné resuscitace O stresu a lidském faktoru v souvislosti s neodkladnou resuscitací se obecně diskutuje jen velmi zřídka. Balancování na hranici smrti při provádění neodkladné resuscitace je vždy velkou zátěží pro všechny. Neodkladná resuscitace je sama o sobě velmi stresující, proto může vést k dlouhodobým psychickým a fyzickým následkům, například: únavě, demotivaci, nejistotě, nespavosti, patickému smutku, chronické úzkosti, depresi, sešlosti a předčasnému stárnutí tedy k syndromu vyhoření (Šeblová, Knor, 2013). 25
2 VÝZKUMNÁ ČÁST Cíl KPR je vždy jednoznačný, dokázat vrátit po náhlé zástavě oběhu do života co největší počet pacientů, a to co s nejvyšší kvalitou života (Klementa, 2014). V této praktické části bakalářské práce jsou zpracována a analyzována data, která byla zjištěna z dotazníkového šetření. 2.1 CÍL VÝZKUMU A VÝZKUMNÉ OTÁZKY Cílem bakalářské práce je zmapování znalostí v oblasti kardiopulmonální resuscitace u všeobecných sester a zdravotnických asistentů na standardních odděleních. Určila jsem si tyto výzkumné otázky: 1. Jaké mají respondenti znalosti v diagnostice zástavy oběhu a umí aktivovat resuscitační tým? 2. Jsou teoretické znalosti respondentů v oblasti kardiopulmonální resuscitace dostačující? 3. Jaké mají respondenti znalosti v nových doporučených postupech kardiopulmonální resuscitace? 4. Ovlivňuje vzdělání respondentů znalosti v oblasti kardiopulmonální resuscitace? 2.2 METODIKA VÝZKUMU Pro praktickou část bakalářské práce jsme zvolily kvantitativní výzkumnou metodu pomoci dotazníkového šetření. Dotazník byl zcela anonymní, byl tvořen 19 otázkami, které navazovaly na cíl práce a výzkumné otázky. Z 19 otázek je 15 otázek uzavřených, 2 polo-uzavřené a 2 otázky otevřené. Ve všech uzavřených otázkách byla vždy možnost jedné správné odpovědi. Úvodní část dotazníku obsahovala představení respondentům a představení tématu bakalářské práce. Začátek dotazníku obsahuje demografické údaje (dosažené vzdělání, specializace, délka praxe, typ pracoviště) a to v otázkách 1, 2, 3 a 4. Otázky 5 a 6 byly zaměřeny na znalosti respondentů v diagnostice náhlé zástavy oběhu a aktivaci resuscitačního týmu. Pomocí otázek 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13 a 14 byly 26
sledovány teoretické znalosti respondentů v oblasti KPR. V otázkách 15, 16 a 17 byl zjišťován přehled respondentů týkající se nových doporučených postupů (guidelines 2015) KPR. Otázka 18 a 19 mapuje jak často respondenti poskytují při svém povolání KPR a zda mají na své klinice o této problematice příslušná školení. V závěrečné části jsme hodnotili, zda vzdělání ovlivňuje znalosti respondentů v dané problematice. 2.3 CHARAKTERISTIKA VZORKU RESPONDENTŮ A VÝZKUMNÉHO PROSTŘEDÍ Výzkumné šetření bylo tvořeno vybranou skupinou zdravotníků. Cílovou skupinou byly všeobecné sestry a zdravotničtí asistenti, kteří pracují převážně na standardních odděleních ve Fakultní nemocnici Brno. Dotazník byl na příslušná oddělení distribuován pomocí vrchních sester příslušných klinik. Dotazník je uveden v příloze 2. 2.4 PRŮBĚH VÝZKUMU Výzkum probíhal po schválení žádosti o provedení výzkumného šetření náměstkyní ošetřovatelské péče ve Fakultní nemocnici Brno, převážně na standardních odděleních třinácti klinik. Žádost o provedení výzkumného šetření je uvedena v příloze 3. Shromažďování dat probíhalo na příslušných klinikách od dubna do června 2017. Z celkového počtu 150 dotazníků se vrátilo 119 dotazníků (79%) a z toho pouze 109 dotazníků (73%) bylo vyplněno úplně. 2.5 ZPRACOVÁNÍ VÝZKUMNÝCH DAT Bakalářskou práci a vyhodnocení získaných dat jsem zpracovala pomocí programu Microsoft Word for Mac 2011. Grafické znázornění grafů jsem zpracovala v programu Microsoft Excel for Mac 2011. Výsledky výzkumu jsou vyobrazeny grafy, které jsou slovně komentovány a vypočítané hodnoty jsou zaokrouhleny na dvě desetinná čísla. 27
2.6 VÝSLEDKY VÝZKUMU Položka č. 1: Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? 60,00% 50,46% 50,00% 40,00% 29,36% 30,00% 18,35% 20,00% 10,00% 0,00% SZŠ s maturitou VOŠ - DiS. vysoká škola - Bc., Mgr. 1,83% stále studuji Graf 1 Vzdělání respondentů Z celkového počtu 109 (100%) respondentů nejvíce uvedlo střední zdravotnickou školu s maturitou v počtu 55 (50,46%) respondentů. Následovala skupina s vysokoškolským vzděláním, kterou uvedlo 32 (28,36%) respondentů. Na ni navazovali respondenti s vyšší odbornou školou v počtu 20 (18,35%). Nejmenší skupinou jsou respondenti v počtu 2 (1,83%), kteří stále studují. 28
Položka č. 2: Pokud máte specializaci, uveďte prosím. 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 6,42% 1,83% 2,75% 5,50% 2,75% 4,59% 1,83% 3,67% 0,00% Graf 2 Specializace respondentů Z celkového počtu 109 (100%) respondentů má specializační vzdělání ARIP nebo IP 7 (6,42%) respondentů. Následovala skupina respondentů s interní specializací a to v počtu 6 (6,42%) respondentů. Další skupinou v pořadí byla v počtu 5 (4,59%) respondentů specializace v nefrologii a 4 (3,67%) respondenti chirurgická specializace. Dále 3 (2,75%) respondenti uvedli specializaci v gastroenterologii a stejný počet 3 (2,75%) respondenti v onkologii. Poslední skupinou v počtu 2 (1,83%) respondenti mají specializační vzdělání v kardiologii a 2 (1,83%) respondenti mají dětský ARIP. 29
Položka č. 3: Jak dlouho pracujete jako všeobecná sestra? 40,00% 35,78% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% 17,43% 15,60% 13,76% 11,92% 5,50% 0-1 rok 1-5 let 5-10 let 10-15 let 15-20 let 20 a více Graf 3 Délka praxe Z celkového počtu 109 (100%) respondentů uvedlo nejvíce respondentů délku své praxe 20 a více let a to 39 (35,78%). Druhou nejpočetnější skupinou byli respondenti s délkou praxe 5 10 let a to 19 (17,43%) respondentů. 17 (15,60%) respondentů uvedlo délku své praxe 10-15 let. Další skupinou byli respondenti s praxí 15 20 let a to 15 (13,76%) respondentů. 1 5 let praxe uvedlo 13 (11,92%) respondentů. Poslední skupinou s délkou praxe 0 1 rok v počtu 6 (5,50%) respondentů. 30
Položka č. 4: Na jakém typu pracoviště pracujete? 78,90% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 3,67% 5,50% 9,17% 2,75% 0,00% ambulance standardni odd. intenzivní péče dialýza jiné Graf 4 Typ pracoviště Z celkového počtu 109 (100%) respondentů, nejvíce uvedlo typ svého pracoviště standardní oddělení v počtu 86 (78,90%) respondentů. Následovala skupina z pracoviště dialýza v počtu 10 (9,17%) respondentů. Intenzivní péči uvedlo 6 (5,50%) respondentů. 4 (3,67%) respondenti uvedli pracoviště ambulanci, ovšem neuvedli jaký typ ambulance. Poslední skupinou jsou 3 (2,75%) respondenti, kteří uvedli typ pracoviště jiné. 31
Položka č. 5: Uveďte telefonní klapku, pomocí které se ve vašem zdravotnickém zařízení přivolává resuscitační tým. 87,16% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 8,26% klapka 1234 klapka 2600 nevím 4,59% Graf 5 Telefonní klapka Z celkového počtu 109 (100%) respondentů byla nejčastěji uváděna telefonní klapka 1234 a to v počtu 95 (87,16%) respondentů. Telefonní klapku 2600 uvedlo 9 (8,26%) respondentů. Poslední skupina 5 (4,59%) respondentů uvedlo, že neví telefonní klapku pomocí které by přivolali resuscitační tým. 32
Položka č. 6: Jak by jste diagnostikovali náhlou zástavu oběhu u dospělé osoby? 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 8,26% zjištění bezvědomí s mydriázou 62,39% nepřítomnost reakce na oslovení, zevní podněty, gasping nebo bezdeší 22,94% palpace a.radialis nevím 6,42% Graf 6 Diagnostika zástavy oběhu Z celkového počtu 109 (100%) respondentů odpovědělo 68 (62,39%) respondentů, že podezření na zástavu oběhu diagnostikujeme nepřítomností reakce na oslovení, bezdeším nebo gaspingem. 25 (22,94%) respondentů uvedlo, že by diagnostikovali zástavu oběhu přiložením dvou prstů na a. radialis postiženého. Následovala skupina 9 (8,26%) respondentů, kteří by zástavu oběhu diagnostikovali zjištěním bezvědomí s mydriázou. 7 (6,42%) respondentů neví odpověď na otázku. 33
Položka č. 7: Jaký je při KPR u dospělé osoby dán poměr kompresí hrudníku a dýchání? 89,90% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 8,26% 0,00% 1,83% 15:2 30:2 5:1 nevím Graf 7 Poměr kompresí hrudníku Z celkového počtu 109 (100%) respondentů odpovědělo 98 (89,9%) respondentů, že poměr kompresí hrudníku a dýchání je 30:2. Skupina 9 (8,26%) respondentů odpovědělo, že poměr kompresí hrudníku a dýchání je 15:2. Dále 2 (1,83%) respondenti odpověděli, že neví poměr kompresí hrudníku a dýchání. Odpověď 5:1 neuvedl žádný respondent (0,00%). 34
Položka č. 8: Čím zachránce zahajuje již diagnostikovanou srdeční zástavu u dospělé osoby? 70,00% 60,56% 60,00% 50,00% 40,00% 31,19% 30,00% 20,00% 10,00% 5,50% 2,75% 0,00% 30 stlačení hrudníku a 2 umělé vdechy 5 stlačení hrudníku a 2 umělé vdechy 2 umělé vdechy a 30 stlačení hrudníku nevím Graf 8 Zahájení srdeční zástavy Z celkového počtu 109 (100%) respondentů odpovědělo 66 (60,56%) respondentů, že srdeční zástavu by zahájilo 30-ti stlačeními hrudníku a následně 2 vdechy. 34 (31,19%) respondentů by srdeční zástavu zahájilo 2 umělými vdechy a následně 30 stlačení hrudníku. Odpověď 5 stlačení hrudníku a následně 2 umělé vdechy uvedlo 6 (5,50%) respondentů. 3 (2,75%) respondenti odpověděli, že neví. 35
Položka č. 9: Jaké je místo zevní srdeční masáže? 85,32% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 0,00% vpravo od středu hrudní kosti 14,68% vlevo od středu hrudní kosti střed hrudníku nebo dolní polovina hrudní kosti 0,00% nevím Graf 9 Místo srdeční masáže Z celkového počtu 109 (100%) respondentů byla nejčastěji uvedena odpověď střed hrudníku nebo dolní polovina hrudní kosti jako místo srdeční masáže a to 93 (85,32%) respondenty. 16 (14,68%) respondentů odpovědělo vlevo od středu hrudní kosti. Žádný respondent neuvedl jako místo srdeční masáže vpravo od středu hrudní kosti (0,00%) a odpověď nevím (0,00%). 36
Položka č. 10: Jaká je hloubka stlačení při srdeční masáži u dospělé osoby? 60,00% 57,80% 50,00% 40,00% 31,19% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 11,00% 4-5cm 5-6cm co nejhlubší dle síly zachránce 0,00% nevím Graf 10 Hloubka stlačení Z celkového počtu 109 (100%) respondentů odpovědělo 63 (57,80%) respondentů, že hloubka stlačení při srdeční masáži má být 5 6 cm. Dále 34 (31,19%) respondentů uvedlo jako správnou hloubku hrudníku při srdeční masáži 4-5 cm. Následovala odpověď, že hloubka stlačení má být co nejhlubší, podle síly zachránce a to v počtu 12 (11,00%) respondentů. Odpověď nevím neuvedl žádný respondent (0,00%) 37
Položka č. 11: Jaký je doporučený počet kompresí při srdeční masáži? 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 77,06% 19,27% 0,92% 2,75% 60-80/min 100-120/min 120-140/min nevím Graf 11 Počet kompresí Z celkového počtu 109 (100%) respondentů byla nejpočetněji zastoupena odpověď, že doporučený počet kompresí při srdeční masáži je 100 120/min a to v počtu 84 (77,06%) respondentů. Dále 21 (19,27%) respondentů odpovědělo, že počet kompresí má být 60 80/min. 3 (2,75%) respondenti odpověděli že neví počet kompresí. Nejméně byla zastoupena hodnota 120 140/min a to v počtu 1 (0,92%) respondent. 38
Položka č. 12: Co děláme při asystolii? 80,00% 70,64% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 4,59% 21,10% 3,67% 10,00% 0,00% iniciálně deyibrilujeme provádíme nepřímou srdeční masáž provádíme přímou srdeční masáž nevím Graf 12 Co děláme při asystolii Z celkového počtu 109 (100%) respondentů odpovědělo 77 (70,64%) respondentů, že při asystolii provádí nepřímou srdeční masáž. Druhou častou odpovědí byla odpověď provádíme přímou srdeční masáž při asystolii a to v počtu 23 (21,10%) respondentů. 5 (4,59%) respondentů odpovědělo, že při asystolii iniciálně defibrilují. Odpověď nevím označili 4 (3,67%) respondenti 39
Položka č. 13: U zjištění komorové fibrilace děláme jako první? 85,32% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 8,26% neděláme nic podáme deyibrilační výboj 0,92% 5,50% podáme Adrenalin nevím Graf 13 Co děláme u komorové fibrilace Z celkového počtu 109 (100%) respondentů odpovědělo 93 (85,32%) respondentů, že při komorové fibrilaci podá defibrilační výboj. Další odpovědí v počtu 9 (8,26%) respondentů byla odpověď neděláme nic. 6 (5,50%) respondentů odpovědělo, že neví co se jako první dělá při komorové fibrilaci. 1 (0,92%) respondent byl při komorové fibrilaci podal Adrenalin. 40
Položka č. 14: Jaký je první výboj bifázického defibrilátoru? 45,00% 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% 40,37% 26,60% 20,18% 12,84% 360J 300J 200J nevím Graf 14 Defibrilační výboj Z celkového počtu 109 (100%) respondentů 44 (40,37%) respondentů odpovědělo, že by u defibrilátoru bifázického použilo výboj 200J. Výboj 300J by u defibrilátoru bifázického použilo 29 (26,60%) respondentů. 22 (20,18%) respondentů označilo výboj 360J u bifázického defibrilátoru a 14 (12,84%) respondentů označilo odpověď nevím. 41
Položka č. 15: Prekordiální úder 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 57,80% provádíme v případě ze na monitoru vidíme Yibrilaci komor 15,60% provádíme vždy před zahájením KPR 12,84% 13,76% provádíme dle potřeby nevím Graf 15 Prekordiální úder Z celkového počtu 109 (100%) respondentů provádí prekordiální úder pouze v případě, když vidí na monitoru fibrilaci komor, před zahájením resuscitace a to v počtu 63 (57,80%) respondentů. Dále 17 (15,60%) respondentů uvedlo, že prekordiální úder by se měl provádět vždy před zahájením resuscitace. 15 (13,76%) respondentů odpovědělo, že neví odpověď na otázku a 14 (12,84%) respondentů by prekordiální úder provádělo dle potřeby. 42
Položka č. 16: Jaký přístup pro aplikaci léků při KPR zvolíme, v případě není-li možné zajištění žilního přístupu? 60,00% 50,46% 50,00% 40,00% 30,00% 26,60% 20,00% 10,00% 12,84% 10,09% 0,00% endotracheální arteriální intraoseální nevím Graf 16 Přístup pro aplikaci léků Z celkového počtu 109 (100%) respondentů odpovědělo 55 (50,46%) respondentů, že v případě nezajištění žilního přístupu se volí přístup intraoseální. Druhou nejčastější odpovědí byl přístup endotracheální a to v počtu 29 (26,60%) respondentů. 14 (12,84%) respondentů by zvolilo přístup arteriální a 11 (10,09%) respondentů neví odpověď na otázku. 43
Položka č. 17: Během resuscitace dospělých se intratracheálně může podávat? 35,00% 30,00% 26,60% 25,69% 32,11% 25,00% 20,00% 15,60% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% Atropin žádné léky Adrenalin nevím Graf 17 Intratracheální podání léků Z celkového počtu 109 (100%) respondentů odpovědělo 35 (32,11%) respondentů, že intratracheální se smí podávat adrenalin. Druhou nejčastější odpovědí byla odpověď atropin a to v počtu 29 (26,60%) respondentů. 28 (25,69%) respondentů odpovědělo, že se intratracheální nepodávají žádné léky a 17 (15,60%) respondentů označilo odpověď nevím. 44
Položka č. 18: Kdy jste poskytoval(a) KPR při výkonu svého povolání? 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% 6,42% 24,77% 9,17% 24,77% 25,69% 9,17% Graf 18 Poskytnutí kardiopulmonální resuscitace Z celkového počtu 109 (100%) respondentů 28 (25,69%) respondentů odpovědělo, že dosud při výkonu svého povolání KPR neposkytovalo. Druhá nejčastější odpověď byla v počtu 27 (24,77%) respondentů během posledního měsíce a také 27 (24,77%) respondentů v posledním roce. Během posledního půl roku poskytovalo KPR 10 (9,17%) respondentů a 10 (9,17%) respondentů uvedlo jiné a to 2, 3, 6 a 10 let. Nejméně a to 7 (6,42%) respondentů zvolilo odpověď během posledního týdne. 45
Položka č. 19: Jak často máte na své klinice školení kardiopulmonální resuscitace? 91,74% 100,00% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 6,42% 1x za rok 1x za dva roky nemáme školení 0,00% 1,83% nevím Graf 19 Školení kardiopulmonální resuscitace Z celkového počtu 109 (100%) respondentů 100 (91,74%) respondentů odpovědělo, že školení KPR má 1x za rok. 7 (6,42%) respondentů odpovědělo, že 1x za 2 roky, 2 (1,83%) respondenti označili odpověď nevím a žádný respondent neuvedl, že školení nemáme. 46
2.7 DISKUZE Tato bakalářská práce se zabývala problematikou v oblasti KPR ve zdravotnických zařízeních nemocničního typu. Cílem této bakalářské práce bylo zmapovat znalosti a zkušenosti všeobecných sester a zdravotnických asistentů v oblasti KPR na standardních odděleních ve Fakultní nemocnici Brno. V diskuzi jsme se zaobíraly analýzou zjištěných dat, které byly poté srovnány s výsledky bakalářských prací Sasové Renaty, Buchtíkové Jany, Tesfaye Zuzany a Dvořáčka Jana. Úvodní část dotazníkového šetření byla zaměřena na demografické údaje respondentů a to v otázkách 1, 2, 3 a 4. Položka č. 1 byla zaměřena na nejvyšší dosažené vzdělání. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že z celkového počtu 109 (100%) respondentů byla nejpočetnější skupinou střední zdravotnická škola s maturitou a to v počtu 55 (50,46%). Druhou nejpočetnější skupinou je vysokoškolské vzdělání a to v počtu 32 (29,36%) respondentů. Vyšší odborná škola v počtu 20 (18,36%) respondentů a stále studují 2 (1,83%) respondenti. Výsledky vzdělání jsou velmi pozitivní, z výsledku vyplívá, že polovina dotazovaných všeobecných sester má vyšší nebo vysokoškolské vzdělání. Je patrné, že sestry v dnešní době o vyšší a vysokoškolské vzdělání opravdu stojí. Položka č. 2 se ptala na specializační vzdělání respondentů. Celkový počet dotazovaných byl 109 (100%) respondentů. Nejpočetnější skupinou je specializační vzdělání ARIP a IP a to s počtem 7 (6,42%) respondentů. Následující skupiny byly poměrně vyrovnané a to v počtu respondentů interní specializace 6 (5,50%), nefrologie 5 (4,59%) a specializace v chirurgii 4 (3,67%),. Dále byly napsány specializace v gastroenterologii v počtu 3 (2,75%), onkologii 3 (2,75%), specializace v kardiologii v počtu 2 (1,83%) respondenti a dětský ARIP také 2 (1,83%) respondenti. Z celkového počtu 109 (100%) respondentů má tedy specializační vzdělání 32 (29,36%) respondentů. 47
Položka č. 3 řešila délku praxe v oboru všeobecná sestra. Nejpočetnější skupinou byla skupina s praxí 20 a více let a to v počtu 39 (35,78%). Následující skupiny byly velmi vyrovnané a to 5 10 let v počtu 19 (17,43%) respondentů, 10 15 let 17 (15,60%) respondentů, dále s praxí 15 20 let 15 (13,76%) respondentů, 1 5 let označilo 13 (11,92%) respondentů. Poslední skupinou jsou respondenti s délkou praxe 0 1 rok a to v počtu 6 (5,5%) respondentů. Položka č. 4 byla poslední demografická a sledovala pracoviště na kterých byl výzkum prováděn. Dotazníkové šetření bylo prováděno na třinácti klinikách ve Fakultní nemocnici Brno. Snažila jsem se, aby dotazníkové šetření probíhalo hlavně na standardních odděleních, což se mi z téměř 80% procent povedlo. Nejpočetnější skupinou byla tedy standardní oddělení a v počtu 86 (78,90%) respondentů. Další skupinou byli respondenti z dialýzy a to v počtu 10 (9,17%) respondentů. 6 (5,50%) respondentů z intenzivní péče, 4 (3,67%) respondenti z ambulance, ale bohužel neuvedli na jaký obor je ambulance specializovaná. Poslední skupinou byli respondenti v počtu 3 (2,75%), kteří odpověděli, že pracují na pracovišti jiného typu. Vyhodnocení výzkumné otázky č.1: Jaké mají respondenti znalosti v diagnostice zástavy oběhu a umí aktivovat resuscitační tým? Pomocí této výzkumné otázky jsme chtěly zjistit, zda jsou respondenti schopni diagnostikovat náhlou zástavu oběhu a jestli jsou v případě potřeby schopni přivolat resuscitační tým. Položka č. 5 se dotazovala respondentů na znalost telefonní klapky, pomocí které by na jejich pracovišti přivolali resuscitační tým. Telefonní klapku 1234, což je správná klapka na resuscitační tým uvedlo 95 (87,16%) respondentů. Dále respondenti v počtu 9 (8,26%) uvedli telefonní klapku 2600, což je klapka na KARIM, která se používala několik let zpět. 5 (4,59%) respondentů neznalo odpověď na otázku. Náš výsledek můžeme porovnat s výsledkem Dvořáčka (2013, str. 95), který ve své bakalářské práci znalosti a dovednost nelékařského zdravotnického personálu ve Fakultní nemocnici Brno v oblasti rozšířené neodkladné resuscitaci poukazuje na samozřejmost všech zaměstnanců znát klapku na resuscitační tým. Jeho bakalářská práce se věnuje výzkumu 48