12. Výtvarné tvoření s dětmi předškolního věku Historie dětské kresby Existuje mnoho důvodů domnívat se, že děti kreslily již od pradávna. V prvotních dobách se však nejednalo o kresby tužkou a ani na papíře. Hravé obtiskování rukou a tahy dřívkem v měkkých jílových stěnách jeskyní zanechaly grafické stopy staré 30 000 let. Je však těžké odlišit kresby dospělých a dětí. Dochované kresby dospělých mají podobu spíše znaku, stejně tak jako kresby dětí. Období renesance s sebou přineslo zájem o vědu, přírodu a anatomii a sním i snahu o maximálně reálné zobrazování světa. Tím se zvětšil rozdíl mezi naivním a uměleckým podáním. Bylo možné povšimnout si, že děti zobrazují svět jinak. První zmínky o nutnosti pěstovat schopnost zobrazovat svět se dochovaly ze 4. století př. n. l. Domníval se tak Aristoteles (384-322 př.n.l.) a děti ve starém Řecku se učily modelovat z hlíny a vosku. Opravdový pedagogický zájem věnoval dětské kresbě až J. A. Komenský. Tento zájem vyjádřil v Informatoriu školy mateřské a v předmluvě k Orbis pictus. Kreslení se podle něj mělo stát součástí rozvoje smyslů, které k tomu jsou, aby oni rozdíl věcí správně pochopily. Zájem o výtvarný projev se vystupňoval až v 2. polovině 19. století s rozvojem psychologie. V období po roce 1989 probíhaly ve školství mnohé nekoordinované změny, které se dotkly i mateřských škol. Různé pojetí svobody ve výchově mělo v mnoha zařízeních podobu spíše chaosu bez jasných pravidel. To samozřejmě negativně ovlivnilo i estetickou výchovu jako takovou. Mnohde se ještě nadále uplatňoval školský model, jinde byly děti ponechány napospas sobě bez jasného vedení. V roce 2008 začal závazně platit RVP PV, který jasně vymezil cíle předškolní výchovy. VZNIK A ROZVOJ VÝTVARNÉHO PROJEVU DÍTĚTE Zdroje dětské výtvarné aktivity: hra, radost z pohybu nebo potřeba zpracovat zneklidňující zážitky. Vývoj dětské kresby fáze: 1) presymbolická, senzomotorická fáze (Většinou se objevují čáranice nejprve bezobsažné, pak s pojmenovaným obsahem.) 2) symbolická úroveň (Linka se usměrňuje a přetváří v obrazce, symboly. Dítě si vytváří grafické typy, kdy určitý dominantní znak spojuje v představě s konkrétním předmětem i řadou podobných předmětů, zachovává si jej v představě a je schopno jej nakreslit znovu.) 3) fáze primárního symbolického vyjádření Grafické typy U dětí dochází k rozvoji kreslířského zobrazování. Začínáme se setkávat s grafickými znaky, které jsou orientovány k vizuální podobě zobrazovaných objektů. Objevuje se dominantní znak, který se v představě spojuje s konkrétním předmětem a současně i s řadou podobných předmětů (ovál = hlava, tělo, rybník, jablko, aj.). Dítě si zachovává v představě vzniklý útvar a je schopné vědomě ho nakreslit znovu vytváří se grafický typ. Grafických typů, které si dítě pro jednotlivé věci utvořilo není mnoho a jsou pro jedince typické a poměrně stálé. Dítě 1
je nemění a určitý čas na nich ulpívá. V procesu vývoje se grafický typ přizpůsobuje novým podnětům a přibírá nové znaky (např. u postavy vlasy, uši, čepice, náušnice, atd.). Skvrny a čmárání První skvrny a čmárání je blízké hře. Dítě experimentuje s materiálem, zkouší jeho možnosti, pohrává si s kinetickou energií svého těla, vyjadřuje pocity. Výtvarně si hraje na ploše bez rozmyslu, otáčí papírem. Zanechává něco, co je relativně trvalé čáru, skvrnu, tvar. Dítě není schopno se vyjadřovat barevně podle reality, barvu volí náhodně nebo podle okamžitého pocitu. Čárání Stadium čárání následuje po období skvrn a čmárání. Toto období souvisí s rozvojem organických funkcí dítěte a s vývojem intelektu. Dítě se snaží napodobovat psaní dospělých. Mezi prvními dětskými čáranicemi vynikají ty, které mají tvar oválu a vznikly krouživým pohybem. Rovná čára již znamená značný stupeň kooperace natahovačů a ohybačů prstů. Postupně se tahy čáranic začínají křížit ve vodorovném i svislém směru, krouživý pohyb vytváří ovál jednou čarou a uzavře jej. Začínají vznikat tvary, které připomínají,,obrazy světa. Je to v období kolem třetího roku. Výtvarný projev kolem třetího roku Pro toto období je charakteristické, že dítě nekreslí to, co vidí, ale to, co zná, co prožívá svými smysly. Je to období presymbolické, senzomotorické ( senzus smysly, motus pohyb). Dětská výpověď a kresba svědčí o tom, že dítě nerozlišuje co lze a nelze zobrazit a výklad může být různý. V kresbě dítěte je obsaženo to, co je z jeho hlediska podstatné a co upoutalo jeho pozornost. V kresbě se odráží zkušenost dětí, zprávy ale nemusí být jednoznačné a přesné. Po oválu se objevuje komplikovanější forma, kříž, v němž se už uplatňuje dětská schopnost vědomě měnit směr čáry. Čáranice mají mnoho typů body, klikatky, klubíčka, spirály. Druh výtvarné aktivity tříletých dětí se vývojově řadí na konec období senzomotorického a počátek období symbolického, kdy se linka usměrňuje a přetváří v obrazce, symboly. Produkt bývá dodatečně pojmenován. Období kolem třetího roku nazýváme egocentrickým obdobím. Dítě se stává středem svého zájmu. Na svém obrázku dítě,,procítí oddělenou existenci ve chvíli, kdy zobrazí náhodně celek a doplní slovy,,to jsem já. Pohyb je pro dítě, které myslí prožitkem natolik důležitý, že velmi brzy přidá kruhu nohy. Důležité jsou pro dítě smysly a tak se brzy kruh mění v obličej. Lidský obličej má pro dítě velký význam, je důležitý při navazování sociálního kontaktu. Vzhledem k tomu není udivující, že se děti soustředí na zobrazení hlavy a detailů obličeje. Postupně dítě přidává končetiny a další části těla, začíná chápat vztah mezi sebou a okolím. Tak vzniká hlavonožec. Výtvarný projev kolem čtvrtého roku V tomto období ustupuje náhodný experiment, do popředí se dostává volní sebevyjádření. Dítě sleduje linku, používá zápěstí k větší rozmanitosti čar, přiřazuje znaky věcem, které zná. Jednotlivé obrazce se vznášejí po stránce, chybí souvislost. Kreslí kruhy, čáry, klikatky, smyčky, tečky, nejen tvary, ale i pohyb, smysl. Hlavonožec se stále zdokonaluje, přibývá detailů. Děti jsou antropocentrické, hlásí se o zařazení do společnosti, jejich náměty se většinou týkají výjevů s lidmi. Vyjadřují tím, jak jsou pro ně vztahy k blízkým lidem důležité. Děti velmi často kreslí slunce i přesto, že si jej nemůže člověk skoro nikdy prohlédnout. Vyvinulo se z uzavřeného oválu, je to kombinace zaoblenosti a přímočarosti a dítěti se 2
technicky dobře kreslí. V dětském obrázku slouží i jako označení času. Dítě nějak přirozeně chápe, že bez slunce by nebylo života. Děti také kreslí výjevy se zvířaty, nejprve jsou antropomorfní, mají lidské vlastnosti. Zvířata prozradí spíš horizontální poloha těla, odlišnosti od postavy člověka můžeme najít v typických detailech jako je ocásek nebo růžky. Dále kreslí svoje hračky, domy, dopravní prostředky. Svým znázorněním chtějí komunikovat. Vyjadřují vlastní prožitek, silný okamžik. Reflektují činnost svou, druhého člověka nebo věci, která jej něčím zaujala. Dítě, které nakreslí hlavonožce, vidí, na rozdíl od pozorovatele, komplexně svou představu. Význam některých kreseb a tvarů poznáváme mnohdy až po objasnění autorem. Dětský obrázek je nabitý informacemi, které nemusí být na první pohled jednoznačně čitelné. Dítě skutečnost výtvarně vypráví. Pokud s dětmi o kresbě nehovoříme, mohou nám zůstat některé významy skryté. Mohou nám prozradit mnohé informace. Výtvarný projev kolem pátého roku Dítě kreslí obrazce na ploše papíru neproporční jeden k druhému. Aby se vešly, mohou být různě pokroucené, můžou chybět i jejich části. Významnou změnou je, že se obrazy dostávají do vztahu. Postava je kvalitněji diferencovaná, přibývá detailů, které jsou chápány jako důležité. Dítě může ještě špatně napojovat končetiny, většinou jednoduché. Některé děti rozlišují mužskou a ženskou postavu, postavy vypadají jako nahé, bývá zvýrazněn pupík Dítě zkouší kreslit dům, který je vybaven těmi vlastnostmi, které souvisí s jeho užíváním. Strom patří mezi grafické podoby, které mají podobnou vývojovou linii jako lidská figura. Objevuje se,,r-princip, na kmeni úsečku jsou větve umístěny pravoúhle. Začíná se objevovat perspektiva v pruzích. Dítě již respektuje zem, prostor, nebe. Často pak na dlouhou dobu ulpívá v tomto druhu zobrazování. Výtvarný projev kolem šestého roku Dítě šestileté si dokáže organizovat plochu svého výkresu. Často používá spodní hranu čtvrtky jako základní linku, jednotlivé postavy a předměty,,sklápí do půdorysu ( sklápění je ve skutečnosti plošné uspořádání prostoru), tím se snaží vyjádřit objem, hmotu, perspektivu. Objevuje se transparence, průhledovost. Dítě postavu postupně obléká, přikresluje další části oděvu, někdy zobrazuje i obsah těla. Děti obrazce nepřekrývají. Ke konci tohoto období děti znázorňují postavy z profilu, ten je nesymetrický a proto značně obtížný, a respektují popředí a pozadí obrazů. Nejprve bývají do profilu otočené jen části těla, nejčastěji chodidla, jindy můžeme na hlavě z profilu vidět obě oči. Oko je zobrazováno i v profilu en face (zepředu) -,,smíšený profil Figura má již správně umístěné končetiny, které jsou dvoudimenziální. Nejprve jsou horní končetiny kolmo k tělu, postupně klesají dolů podél těla (,,R- princip ). Postavy jsou oblečené, objevuje se přehánění, zdobnost, výrazné detaily. Dochází i k pokusům vědomě graficky zachytit duševní hnutí a situaci Zvíře kreslí dítě zpravidla z profilu, jenom hlava bývá zobrazována zepředu, obrací svou,,zlidštěnou tvář. Při zobrazení stromu se postupně větve odklánějí v kosém úhlu od kmene, děti začínají rozlišovat graficky strom listnatý a jehličnatý. Kresba odráží znalosti, dítě často používá naučené schéma. Ke konci období mizí spodní linka, obloha sestupuje k horizontu, objevují se pokusy o hloubku prostoru, správné proporce, kvalitnější vztah mezi obrazy. 3
VÝTVARNÝ PROJEV JAKO PROSTŘEDEK POZNÁNÍ DÍTĚTE Ve výtvarném projevu se odráží: - úroveň zájmu o dítě tedy působení rodiny - úroveň vyspělosti jednotlivých psychických funkcí myšlení, vnímání, fantazie, představivost, cítění, intuice - genetické předpoklady talent - zkušenosti dítěte se světem, který jej obklopuje ( možnosti výtvarného sebevyjádření - zdravotní handicap Při výtvarném vyjádření můžeme posuzovat: - úroveň grafomotoriky - vyspělost volních vlastností soustředění, pozornost dětí, jejich schopnost seberegulace - fyzické možnosti podle nich volíme přiměřené techniky - zrakovou paměť a zrakové představy, které se opírají o zrakové vnímání - úroveň psychomotoriky převedení mozkové operace do konkrétního grafického zobrazení Postřehy při posuzování kresby: - naprostý nezájem dítěte o kreslení - nedostatek vztahu k okolí, nedostatek schopnosti soustředit se, nedostatek sebevědomí dítěte - opakování grafických typů již jednou vytvořených (hlavonožec v 6 letech) - regrese - nedostatek zájmu, nápadů - může být dán zcela vnějšími okolnostmi, bývá přechodný Výtvarný projev se využívá : - při testování mentální úrovně - jako prostředek zkoumání afektivity dítěte - jako prostředek k vyjádření znalostí dítěte o svém těle a jeho situování v prostoru - jako komunikační prostředek obrázky mohou napomoci v případě, že dítě dostatečně nezvládá jazyk, vypovídají v grafické podobě o tom, co dítě cítí, ale nedokáže slovně vyjádřit VÝTVARNÉ TECHNIKY VHODNÉ PRO DĚTI PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU Kreslení Učitelka by měla konkretizovat dětské představy, zprostředkovávat emoční zážitky, které by děti podněcovaly k výtvarným činnostem. Jedním z prostředků je rozhovor přímo nad kresbou, čímž dochází i k rozvoji jazykového kódu. Kreslení zařazujeme jako zájmovou činnost, jindy jako individuální nebo skupinovou činnost sledující určitý cíl stanovený v TVP. Materiál a pomůcky: měkké tužky a trojboké pastelky, voskové nebo suché pastely, křídy, dřívka, špejle, tuše, fixy ( výjimečně), papíry různých formátů, tabule Malování První dětské malování má charakter kresby štětcem. Věci jsou zobrazovány pomocí obrysů. Avšak principem malby je nanášení barvy v ploše. Zde se děti setkávají s některými technickými problémy malby, jako je například roztékání barvy nebo její nežádoucí míšení s barvou jinou. Tyto potíže dětem pomáhá překonat hra s barvou. Při ní lze získat základní poznatky a dovednosti týkající se vlastností barev, práce se štětcem, využívání hadříku apod. 4
Materiál a pomůcky: barvy akvarelové, prstové, tempery, remakolory, anilinky (pozor - jsou jedovaté); různé šíře plochých i kulatých štětců včetně širokých natěračských ( výborné pro zaplnění větších ploch), špachtle, houbičky, plastové kelímky na vodu, hadříky, palety, uzavíratelné nádoby pro namíchané barvy; čtvrtky bílé i barevné, krabicové kartóny, balicí papír atd. Modelování Při modelování se dítě učí vyjadřovat své představy trojrozměrně, zdokonaluje manuální schopnosti, tříbí hmatový smysl, rozvíjí představivost a technickou zručnost. Modelování klade větší nároky na soustředění dětí, dává však možnost opravit neuspokojivý tvar. Výsledků modelování lze také využít při další hře. Optimální je střídat řízenou činnost s návodnými metodickými postupy a tematické úkoly, kdy si dítě ověřuje a upevňuje získané zkušenosti. Materiál a pomůcky: keramická hlína - výrobky lze uchovávat vysušením, modelína, samotvrdnoucí modelovací hmota, různé druhy špachtlí, nožíky, tkaniny rozličných textur vhodné k obtiskávání Plošné a prostorové vytváření a konstruování Činnosti spadající do této oblasti oceňujeme především jako prostředek k rozvíjení prostorové orientace, představivosti a citlivosti k různým materiálům, ale také jako doklad tvořivého myšlení.. Materiál a pomůcky: rozličné typy stavebnic, kostky různých velikostí, přírodniny, kameny, vlhký písek, odpadní materiál, korek, odřezky dřeva, drátky, provázky, zbytky látek a papíru, matičky, kancelářské sponky, knoflíky, korálky, ruličky od toaletního papíru apod., nůžky, lepidla, hřebíky atd. Jiné techniky vhodné pro předškolní děti: frotáž, tvorba loutek i rozličných objektů, obkreslování, tištění, malba na textil, kameny, body art ad. NETRADIČNÍ VÝTVARNÁ TECHNIKA Výtvarná technika = způsob, jakým je výtvarné dílo vytvořeno - např. monotyp Výtvarná metoda = způsob, jak dosáhnout stanoveného cíle Netradiční výtvarná technika: otáčivý monotyp cíl: získat základní poznatky pro práci s barvou, rozvoj fantazie, komunikačních dovedností a barevného vnímání pomůcky: skleněná nebo kovová deska, bílé kartony, štětce, temperové barvy, voda, hadříky Děti si na skleněnou podložku nanesou barvy ( mohou mít různou hustotu) v kompozici, kterou si sami určí. Na takto připravený podklad přiloží předem navlhčenou čtvrtku a otáčivým pohybem (otáčivý monotyp) nebo tažením po ploše (m. tažený vodou) vytvoří otisk. Vzniknou tak působivé barevné krajiny zajímavé svou plasticitou, poskytující bohatý prostor pro fantazii při hledání konkrétních tvarů a podob. Takto vytvořený obraz lze dále využít jako pozadí pro kresbu např. tuší nebo koláž. Lze jej také ponechat jako dokonalý tvar. Pokud se nám po přitisknutí čtvrtky na sklo podaří obrátit práci sklem vzhůru, kterým děti posléze otáčejí, můžeme pozorovat zajímavé míchání a prolínání barev. 5
Literatura: Cikánová K., Malujte si s námi, Aventinum 1996 Cikánová K., Kreslete si s námi, Aventinum 1997 RVP PV Davido, R.: Kresba jako prostředek poznání dítěte. Praha, Portál 2008 Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J.: Pedagogický slovník. Praha, Portál 2001 Slavíková V., Slavík J., Hazuková ; Výtvarné čarování - artefiletika pro předškoláky a mladší školáky Langmeier, J., Krejčířová, D.: Vývojová psychologie. Praha, Grada 2006 Uždil, J.: Čáry, klikyháky, paňáci a auta. Praha, Portál 2002 Uždil J., Šašinková E.; Výtvarná výchova v předškolním věku; SPN 1982 Vágnerová, M.; Vývojová psychologie. Praha, Portál 2000 Zelinková, O.: Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program. Praha, Portál 2001 6