Metodologická východiska vědecké práce Doktorandská konference METODOLOGICKÁ VÝCHODISKA VĚDECKÉ A VÝZKUMNÉ PRÁCE PRAHA, 22. 5. 2015 Česko-slovenský institut Otevřená evropská akademie ekonomiky a politiky Meziregionální akademie řízení personálu Kyjev
Vlastní prostředí, vědecké myšlení a vědecká komunikace vědecká práce a výzkum, rešerš a vyhledávání, zpracování výsledků do odborného vědeckého textu, publikování vědeckého textu vědecká práce probíhá v uzavřeném cyklu: 1) vědecký problém, potřeba definování problému 2) stanovení hypotez a jejich ověření např. experimentem 3) sběr dostupných informací a jejich vyhodnocování 4) publikace nového řešení další vědec pokračuje v 1) 5) vyhodnocení ohlasu (resp. korektury textu) = vědecká komunikace a ta může mít podobu formální/neformální
Vlastní prostředí, vědecké myšlení a vědecká komunikace nepublikovaná věda není žádnou vědou, výzkum, který není zveřejněn, neexistuje na druhé straně publikování nezaručuje kvalitu (Sokalova aféra) proč vůbec píši tento článek? výzkum (aplikovaný, teoretický, klinický...) rešerš a vyhledávání (primární, sekundární, terciární zdroje, atd.) odborný vědecký text (žánry: abstrakt, referát, článek, studie, posudek-odborná recenze, kazuistika-case study, poster, disertační práce, monografie, příspěvek, přednáška...) Většina vědeckých článků má podobnou strukturu, a to usnadňuje jejich čtení a hodnocení.
Vlastní prostředí, vědecké myšlení a vědecká komunikace Osobní bibliografie a curriculum vitae Formy publikování vědeckých textů: jako příspěvek na konferenci (ve sborníku) jako odborný článek (v odborném časopise) jako vědecká studie (ve vědeckém karentovaném periodiku) jako součást společné prezentace (poster, video-prezentace, přednáška) BIBLIOGRAFIE soupis publikovaných článků, studií, recenzí, monografií... klasifikuje se podle směrnice ministerstva školství cituje se podle platné citační normy chronologický nebo tematický přehled
Vlastní prostředí, vědecké myšlení a vědecká komunikace Etický rámec výzkumu, zdroje pro odborný akademický jazyk Zdroj: Etický rámec výzkumu. [online] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Dostupné elektronicky na: http://www.msmt.cz/vyzkum/etickyramec-vyzkumu-1 ZÁKLADNÍ ETICKÉ ZÁSADY VÝZKUMU I) Svoboda výzkumu a odpovědnost II) Respektování názorové plurality a tolerance III) Respektování lidské důstojnosti a autonomie při výzkumu IV) Transparentnost V) Solidarita a spolupráce ve výzkumu VI) Prospěšnost a nepoškozování, každé riziko výzkumu musí být vyváženo přínosem
Vlastní prostředí, vědecké myšlení a vědecká komunikace Etický rámec výzkumu, zdroje pro odborný akademický jazyk Zdroj: Etický rámec výzkumu. [online] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Dostupné elektronicky na: http://www.msmt.cz/vyzkum/etickyramec-vyzkumu-1 Výzkumný pracovník jako: autor nebo spoluator článku nebo publikace vedoucí pracovník a pedagog posuzovatel, recenzent, hodnotitel, oponent
Vlastní prostředí, vědecké myšlení a vědecká komunikace Etický rámec výzkumu, zdroje pro odborný akademický jazyk Zdroj: Etický rámec výzkumu. [online] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Dostupné elektronicky na: http://www.msmt.cz/vyzkum/etickyramec-vyzkumu-1 TYPICKÉ PŘÍKLADY PORUŠENÍ ETIKY získání účelových nebo jiných prostředků na výzkum a vývoj podvodným způsobem (předstíráním neexistující kvalifikace, dezinformováním o předchozích výsledcích a praxi, vytvářením falešných a zkreslených představ o výsledcích atd.), falšování výsledků výzkumu nebo jejich prezentace, porušování práv z duševního vlastnictví nebo účelová manipulace s nimi uváděním částí textu či faktů jinde publikovaných jinými autory bez odkazu nebo poděkování, vědomá nesprávná interpretace výsledků rešeršních studií, pozorování nebo experimentů, prezentování fiktivních údajů jako výsledku pozorování nebo experimentu, selektivní výběr údajů, především vynechání některých údajů s cílem podpořit předpokládanou hypotézu apod.,
Základem výzkumu je výzkumný problém. Ten formulujeme na základě přečtené literatury, resp. kritického, vysvětlovacího, nebo jiného přístupu k ní, na základě cílů práce a výzkumných očekávání a v souvislosti s výzkumnými hypotézami, které mají dokázat nebo vyvrátit naše tvrzení. Co přesně chci studovat? K čemu to poslouží? Jaké má navrhovaný výzkum praktické využití? Výzkumný problém může být formulován ve formě otázky, nebo výroku, který se například ptá: Jaký existuje vztah mezi dvěma nebo více proměnnými? Jak působí výcvik v týmové spolupráci na pracovní skupinu, výkon? Popsání výzkumného problému samozřejmě tvoří příslušnou část projektu. podle ŠAFR, Jiří. Kvantitativní metody výzkumu v praxi. PRAKTIKUM. Část 1 Příprava výzkumného projektu. [online] UK FHS, Katedra Řízení a supervize, 19. 3. 2007, s. 21. Dostupné elektronicky na: http://kmvp.wz.cz/pkmvp_1_projekt.pdf
Postup výzkumu koncipování a příprava výzkumu se začíná hledáním (rešerší) a formulací výzkumného problému, následuje vymezení a formulování výzkumného pole, stanovení hypotézy, vymezení základního souboru a výběru (vzorku), výběr výzkumné metody, předvýzkum pilotní výzkum a úprava výzkumné metody nebo projektu (koncepce) výzkumu. Výzkumný projekt zahrnuje formulaci výzkumného problému, vysvětlení základních pojmů (proměnných), shrnutí dosavadních řešení problému a analýzu výzkumného pole (rešerši, předvýzkum, pilotní výzkum). Předvýzkum se používá ke zpřesnění výzkumné koncepce a strategie metod. Celkově se kontrola průběhu výzkumu rozlišuje na vstupní (přípravná fáze), průběžnou, a závěrečnou hodnotící. Fáze zpracování výsledků zahrnuje sběr a třídění získaných údajů, rozhodnutí o formě zpracování, zpracování utříděných dat a interpretaci výsledků. Většinou je výsledek projektu zpracován do výzkumné zprávy nebo studie.
Projekt pilotního výzkumu Pilotní výzkum má za účel ověřit předpoklady, hypotézy nebo vybrané metody pro výzkum, který plánujete například jako součást své závěrečné práce. Pilotní výzkum se skládá z fáze: rešeršní (vyhledání literatury podle oborů, kterých se téma práce týká) vytvoření klíčových slov a cíle práce, příp. abstraktu (rešerše v knihovně: zahrnují i publikované články) zařazení literatury a jednotlivých textů do jednotlivých částí práce: práce s teorií je předpokladem formulování výzkumného problému a cílů výzkumu, formulace projektu výzkumu (problém, metody, hypotézy, cíle, zkoumaná populace, nebo vzorek, atd.) návrh a příprava výzkumu (badatelský list, dotazníky, strukturované rozhovory, experimentální podmínky, atd.) uskutečnění pilotního výzkumu předvýzkumu (na vybrané vzorce, podle zvolené metodologie) posouzení pilotního výzkumu a dopracování projektu, resp. hypotéz, cílů, výběru vzorku, atd.
Operacionalizace a konceptualizace jsou vědecké metody, za pomocí kterých se z prostudovaného textu, teorie a předchozích výzkumů zformuluje výzkumný problém (koncept, projekt), cíl a použité metody (převedení abstraktních teorií na konkrétní řešení, na prověřitelné akce operace). Konceptualizace se v teoretické části projektu/práce použije na formulování výzkumného tématu, problému, resp. shrnutí do abstraktu, kde je výzkumné téma vysvětlené a popsané v několika větách, resp. klíčových slovech. ŠAFR, Jiří. Kvantitativní metody výzkumu v praxi. PRAKTIKUM Část 1 Příprava výzkumného projektu, s. 8.
Výsledky konceptualizace jsou: projekt, koncept, abstrakt, téma, výzkumný cíl a seznam zkoumaných proměnných nebo indikátorů, seskupením kterých dostaneme dimenze, sady indikátorů koncept (jevu). Výsledky operacionalizace jsou: přesná definice zkoumané populace, hypotézy formulované na základě ověřitelných kritérií (indikátorů) a model vztahů (závislost, nezávislost, proměnnost, stálost, vlivy, atd.) který bude základem metodologie práce. Model vztahů, neboli je vymezením proměnných, které mohou do zkoumaného jevu vstupovat, určením klíčových proměnných a jejich vztahů. ŠAFR, Jiří. Kvantitativní metody výzkumu v praxi. PRAKTIKUM Část 1 Příprava výzkumného projektu, s. 8.
Metodologická část výzkumného projektu či vědeckého příspěvku zahrnuje definici a popis zkoumaného vzorku, resp. způsobu výběru ze základního souboru, populace; formulaci výzkumných otázek, hypotéz a ověřitelných kritérií, identifikaci sledovaných znaků (klíčových proměnných, indikátorů) a model jejich vztahů, tedy jasný a srozumitelný popis výzkumného postupu (designu výzkumu). podle hesla Metodologie pro informační studia a knihovnictví/projekt-výzkumu [online] Kabinet informačních studií a knihovnictví, Masarykova univerzita v Brně, 11/11/2011. Dostupné elektronicky na: http://kisk.phil.muni.cz/wiki/kisk:metodologie_pro_informační_studia_a_knihovnictví/projektvyzkumu
Výzkum uskutečňujeme podle návrhu (konceptu, designu, analýzy) a výsledků předvýzkumu, pilotního výzkumu. Za výzkumné metody můžeme zvolit dotazník, polostrukturované rozhovory, nebo strukturované pozorování, experiment, případovou studii, apod. V případě kvantitativního výzkumu formulujeme výzkumný problém jako specifické výzkumné otázky, případně hypotézy a proměnné, které se k účelu výzkumu operacionalizují. V případě kvalitativního výzkumu formulujeme výzkumný problém jako klíčové koncepty a základní výzkumné otázky (nikoli hypotézy) a uvedeme omezení výzkumu.
Kvalitativní výzkum (jevy, které se nedají zkoumat číselně; pozorování, rozhovor, kvalitativní obsahová analýza) popírá pozitivistické tvrzení, že vše zkoumatelné lze přesně měřit, používá jazyka a symbolů (meta-jazyk) na popsání jazykových i mimojazykových jevů, účelem je získat konzistentní, ucelený popis činností, jevů nebo procesů ( naturalisticky nikoli matematicky) Kvantitativní výzkum (zabstraktňování a zvěcňování jevů do vhodných kategorií, dotazníky, statistiky, průzkumní ankety, apod.) někdy dosahují různých výsledků Prezidentské volby v USA v roce 1936: Gallupův ústav na reprezentativním souboru dvou tisíc respondentů správně předpověděl vítězství F. D. Roosevelta, zatímco časopis Literary Digest, který použil anketu rozeslanou 10 milionům čtenářů a zpracovanou na více než 2 milionech vrácených anketních lístků, se ve svých odhadech dramaticky zmýlil (Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum. 1996. s. 1415).
Interdisciplinární přístup znamená něco mezi dvěma disciplínami nepokrývající žádnou z nich, protože v prostoru, který disciplína samostatně není schopna pokrýt celostně, se vyskytují anomálie a problémy, které je nutné objasnit. podle PSTRUŽINA, Karel. Interdisciplinární výzkum. Atlas filosofie vědy. In E-LOGOS, 1999, 1211-0442 Dostupné na: http://nb.vse.cz/kfil/win/atlas1/interdis.htm další (celoživotní) vzdělávání, znalostní ekonomika virtuální (elektronické) a dištanční (dálkové) vzdělávání interdisciplinární (mediální antropologie, neurovědy, komparativní vědy, apod.) a transdiciplinární vzkum (struktura a dynamika biosféry ve velkých časových a prostorových měřítkách, vývoj krajiny a lidské společnosti ve vzájemné interakci, růst měst a suburbánního prostoru, kolapsy komplexních systémů a společenství, nebo kolektivní rozhodování v rozvinutých společnostech)
Metody a techniky sběru údajů Průzkum technika, metoda výzkumu Předvýzkum průzkumné stádium Metody a nástroje techniky a formy Podmínky reálné anebo experimentální (laboratorní) Sběr údajů náhodný (statisticky kontrolovatelně náhodný), záměrný, systematický, předem strukturovaný nebo nestrukturovaný, kvalitativní a kvantitativní, atd.
Metody a techniky sběru údajů Dotazovací metody anketa (formou dotazů a odpovědí, anketáři; poštovní, novinová, rozhlasová, televizní, atd.; nevýhoda nereprezentativnost, návratnost; výhoda anonymita, čas pro respondenty) dotazník (hromadné zjišťování, anonymní, zdrojem statistických údajů) výzkumný rozhovor (přímý kontakt odborníka s respondentem; výhoda flexibilnost, menší formálnost, kontrola pravdivosti osobním kontaktem)
Podstata výzkumu ve společenských vědách Případová studie (detailní studium jednoho nebo několika případů pro objasnění pouze jednoho případu a proniknutí do hloubky v dané situaci nebo organizaci se záměrem porozumět okolnostem, nebo pro objasnění určitého jevu, nebo pro zkoumání více případů s cílem ověřit určitou koncepci nebo inovaci) http://kisk.phil.muni.cz/wiki/případová studie Internetové průzkumy a dotazníky http://www.esurveyspro.com/human-resources-surveys.aspx
Požadavky na výzkum: Reliabilita (angl. reliability, spolehlivost) vyjádření toho, jak dobře metoda měří, technická kvalita měřícího nástroje stejné výsledky opakovaného výzkumu. Nutný předpoklad validity. Validita (lat. validus, silný, zdravý) odpověď na otázku, zda zkoumáme to, co chceme, a jestli je náš výzkum platný ověřování hypotéz, konfrontace s cílem výzkumu, předpokládanými výsledky, apod. Používání termínů dodává odbornému textu přesnost a jednoznačnost (meta-jazyk). Objektivita stupeň nezávislosti výzkumné metody na výzkumníkovi, resp. týmu; ověřitelnost, nezkreslenost... Nejsnadnější způsob, jak určit shodu dvou pozorovatelů, je korelace (vzájemný vztah).
Podstata výzkumu ve společenských vědách Metodologie vědy (jak zkoumat a poznávat) a teorie vědy: Teorie (soubor tvrzení) a empirie (praxe) Výsledky teorie jsou ověření hypotéz a definice. Spor mezi racionalismem (rozum) a empirismem (zážitek) Zjištění faktů experimentem nebo pozorováním, popis a vysvětlení, hypotéza, důkaz(y) a formulování teorie (pozitivismus: výsledky nezávislé na teorii) anebo verifikace (ověřování) a falzifikace (popření) teorie Karl Popper Teorie vyšší komplexnosti (vzájemně provázané) Teorie středního dosahu (popisuje všeobecný jev a zároveň vychází z každodenního výzkumu a z pozorování sociálního chování, např. teorie názorových vůdců) Robert Merton: Social theory and social structure, 1949). Ad-hoc teorie (příležitostní, na jedno použití )
Metody a metodologie vědy: indukce (zobecnění) a dedukce (odvozování) jako vědecké metody (další: pozorování, měření, klasifikace, kvantifikace, posuzování, předpověď, korelace, komunikace, interpretace, kontrola, definice, hypotéza, experiment) Pozitivismus vědecké poznání musí vycházet z daného, skutečného, pozitivního; neověřitelné=metafyzické). Zakladatelem pozitivismu v sociologii je Auguste Comte: díly Cours de philosophie positive (6 svazků, 1830-1842) a Discours sur l esprite positive (1844) vytvořil systém pozitivistické sociologie (exaktní vědy). Jeho dílo rozvíjel Émile Durkheim (1858-1917), zakladatel pozitivistické sociologie (Les régles de la méthode sociologique, 1895).
Metody a metodologie vědy: Thomas S. Kuhn ukázal, že tvorba teorií podléhá historickému vývoji a že ji určuje převládající obraz světa ( normální věda ), které Kuhn nazývá paradigma. Teorie vznikají uvnitř horizontu, který už není možné dále teoreticky určit. (The Structure of Scientific Revolutions, 1962) Karl Popper byl antiinduktivista (proti tradiční tezi o vzniku vědecké hypotézy prostřednictvím zobecnění), byl také antikumulativista (pokrok vědy není jen kumulování nových poznatků) a také antiverifikacionista. (Logik der Forschung, 1934, Objective Knowledge: An Evolutionary Approach, 1972, Objektive Erkenntnis, 1973)
Metody a metodologie vědy: Paul Karl Feyerabend odmítá racionální rekonstrukci vědy, včetně pravidel přechodu od jedné teorie k druhé (epistemologický anarchista). Jediným projevem tvořivosti ve vědě je bujení teorií; empirická data parazitují na teorii empirický význam je určen interpretací; teorií, jejím jazykem. Se změnou teorie se pak mění i obsah pozorovatelného. Proto platí jediný princip: vše je dovoleno, cokoli je použitelné a citovatelné. (Against Method: Outline of an Anarchistic Theory of Knowledge, 1975)
Děkuji za pozornost! Doktorandská konference METODOLOGICKÁ VÝCHODISKA VĚDECKÉ A VÝZKUMNÉ PRÁCE PRAHA, 22. 5. 2015 Česko-slovenský institut Otevřená evropská akademie ekonomiky a politiky Meziregionální akademie řízení personálu Kyjev