Podstatná jména v srbském a českém jazyce ve srovnávacím aspektu.

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky Balkanistika Lucie Brumovská Podstatná jména v srbském a českém jazyce ve srovnávacím aspektu. Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Bojana Matić 2010 1

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury... podpis autora práce 2

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce Mgr. Bojaně Matić za připomínky a pomoc při zpracování své bakalářské práce. 3

Úvod... 5 1. Slovní druhy... 6 2. Gramatické kategorie jmenné... 8 2.1. Kategorie rodu a životnosti... 8 2.2. Kategorie čísla... 8 2.3. Kategorie pádu... 9 3. Členění podstatných jmen... 12 4. Skloňování... 16 4.1. Skloňovaní podstatných jmen rodu mužského... 16 4.1.1. Jednotné číslo... 17 4.1.2. Množné číslo... 23 4.2. Skloňování podstatných jmen rodu ženského... 26 4.2.1. Jednotné číslo... 27 4.2.2. Množné číslo... 31 4.3. Skloňování podstatných jmen rodu středního... 35 4.3.1. Jednotné číslo... 36 4.3.2. Množné číslo... 40 5. Praktická část... 44 5.1. Cvičení... 44 5.2. Klíč... 50 Závěr... 55 Resumé... 57 Seznam použitých zkratek... 59 Seznam použité literatury... 60 Další literatura... 60 4

Úvod Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolila podstatná jména v srbské a ĉeském jazyce. Cílem této práce je představení podstatných jmen v obou jazycích a jejich následném srovnání, především z hlediska skloňování, a poukázání na shody a rozdíly v obou srovnávaných jazycích z pohledu synchronního. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou ĉást. Teoretická ĉást obsahuje kapitoly, které se zabývají gramatickými kategoriemi jmennými, ĉleněním podstanách jmen v obou jazycích a skloňováním. Praktická ĉást obsahuje několik cviĉení a jejich řešení. První kapitola obsahuje několik základních informací o slovních druzích a jejich dělení. Ve druhé kapitole jsou objasněny gramatické kategorie jmenné, které jsou urĉovány nejen u podstaných jmen, ale i u přídavných jmen, zájmen a ĉíslovek. Třetí kapitola se především zabývá rozdělením podstaných jmen. V srbském jazyce jsou rozdělena na vlastní jména, obecné názvy, jména hromadná, jména látková a jména abstraktní. V ĉeském jazyce podstatná jména dělí na stejné skupiny nebo jsou rozdělena na základně protikladu jednotného a mnoţného ĉísla. Ve ĉtvrté kapitole jsou podstatná jména skloňována a následně v obou jazycích srovnána. Kapitola je rozdělena na podkapitoly podle rodů a následně i podle ĉísla. V srbském jazyce jsou vyskloňovaná podstatná jména příklady, ale v jazyce ĉeském se jedná o běţně pouţívané vzory, které pomáhají při skloňování. Protoţe celá bakalářská práce by mohla být brána jako příruĉka pro zájemce o srbský jazyk, obsahuje závěreĉná kapitola několik cviĉení, kde si zájemci mohou vyzkoušet své znalosti. Tato bakalářská práce můţe být přínosem nejen pro zaĉáteĉníka, ale i pro pokroĉilejšího zájemce, protoţe je zde celá řada výjimek. Bakalářská práce byla zpracována podle literatury uvedené v seznamu pouţité literatury. V seznamu pouţité literatury jsou publikace, ze kterých není přímo citováno, ale danou problematikou se zabývají. 5

1. Slovní druhy Nejstabilnější a nejuzavřenější soustavou velmi obecných jazykových významů je význam tvaroslovný. Jeho vyjadřovacím prostředkem je slovo nebo tvar slova jako gramatická jednotka. Slovo nebo tvar slova plní přímo nebo zprostředkovaně různé jazykové funkce. Funkcí je míněna úloha, kterou slovo nebo tvar slova jako gramatický prostředek plní v souboru odrazových vztahů a v procesu komunikace. Tvaroslovným významem je sepětí slova nebo tvaru slova jako gramatického prostředku s některým typem jazykových funkcí. Kvůli tvaroslovným významům, jsou jednotlivá slova rozdělena do tříd. Těmito třídami jsou slovní druhy (врсте речи). Při rozlišování slovních druhů je moţné uplatnit několik různých kvalifikaĉních kritérií. K nejĉastěji pouţívaným patří kritéria obsahově-sémantická, syntaktickofunkĉní a tvaroslovná. 1 Podle kritérií obsahově-sémantických chápeme slovní druhy jako jazykové ztvárnění myšlenkových, logických a filozofických kategorií. Jsou to zpravidla velmi obecné významy, které charakterizují a vzájemně odlišují jednotlivé slovní druhy. Při klasifikaci slovních druhů podle kritérií syntaktickofunkĉních, jsou jednotlivé skupiny slov rozlišovány podle toho, jak se podílejí na výstavbě věty a textu. A podle třetího kritéria, klasifikace vychází z rozlišování slov na slova ohebná a neohebná. Liší se slova, která se skloňují, ĉasují, stupňují, přechylují apod. V obou srovnávaných jazycích je rozlišováno deset slovních druhů. Jsou to: podstatná jména, přídavná jména, zájmena, ĉíslovky, slovesa, předloţky, spojky, ĉástice, citoslovce. Slovní druhy mohou být rozděleny z hlediska formálního a sémantického. Z hlediska formálního se dělí na ohebné a neohebné. Ohebné znamená, ţe mají schopnost měnit svůj tvar. Z hlediska sémantického jsou dělena na plnovýznamové a neplnovýznamové slovní druhy. Plnovýznamovými slovními druhy jsou podstatná jména, přídavná jména, 1 KOMÁREK, Miroslav KOŘENSKÝ, Jan PETR, Jan VESELKOVÁ, Jarmila a kol.: Mluvnice češtiny (2). Tvarosloví. Praha 1986, s. 13. 6

ĉíslovky, slovesa, příslovce. Mezi neplnovýznamové slovní druhy jsou zařazeny předloţky, spojky a ĉástice. Neznamená to, ţe nemají ţádný význam. Ten získávají ve spojení s plnovýznamovými slovními druhy. Sice nemají význam lexikální, ale mají význam gramatický. Zvláštním typem jsou zájmena a citoslovce. Citoslovce vyjadřují reakci na podněty. Jsou plně sdělná a formálně samostatná. Zájmena zastupují podstatná jména, přídavná jména a ĉíslovky. 2 2 RUSÍNOVÁ, Zdenka: Současná česká morfologie. Opava 1993, s. 37. 7

2. Gramatické kategorie jmenné 2.1. Kategorie rodu a životnosti Jsou rozlišovány dvě kategorie rodu (род). Jde o rod přirozený a rod gramatický. Rodem přirozeným jsou rozlišovány ţivé bytosti muţského a ţenského pohlaví. Tohle se promítlo i do rodu gramatického, kde navíc se rozlišuje rod střední. Střední rod je pouţíván zejména ve spojení s jmény mláďat. Gramatický rod se rozlišuje u všech podstatných jmen. Podstatná jména gramatického rodu muţského navíc rozlišují ţivotnost a neţivotnost. To znamená, ţe jsou rozlišována podstatná jména ţivých bytostí a neţivých předmětů. Toto rozdělení je nutní při deklinaci a projevuje se různými pádovými koncovkami. Gramatický rod můţe být vyjádřen souborem koncovek jednotného a mnoţného ĉísla, pomocí dalšího slovního druhu (ĉíslovek) nebo tvary přídavných jmen a zájmen (ĉ. j.: mladý chlapec mladí chlapci). 2.2. Kategorie čísla Ĉíslo (број) je gramatický prostředek jehoţ sémantickou sloţkou je protiklad jednosti-nejednosti. Vyjadřuje různý poĉet toho, co daný slovní druh zastupuje. Spolupodílí se na vytváření deklinaĉního typu. U podstatných jmen je prostředkem samostatným; přídavných jmen, zájmen a sloves je dáno shodou. V srbském a ĉeském jazyce se pouţívá jednotné (једнина) a mnoţné (множина) ĉíslo. Dříve v obou jazycích existoval i duál neboli ĉíslo dvojné. I přestoţe duál jiţ zaniknul, obou jazycích se vyskytují slova, která si tento tvar uchovala aţ dodnes. Jedná se o ĉásti těla, které se vyskytují po dvou (s. j.:око, ухo, рука, нога; ĉ. j.:oko, ucho, ruka, noha). V mnoţném ĉísle jsou jiné tvary (ĉ. j.: oko - oči, očí, očím, oči, očích, očima). Tyto tvary vyjadřují ĉásti těla lidského nebo zvířecího. Pokud mají pravidelné skloňování, mají jiný význam (ĉ. j.: oko - oka, ok, okům, oka, oka, okách, oky). V tomto přípa- 8

dě můţe mít slovo oko význam oko na polévce. Jedná se o přenesení na základě podobnosti. 3 Navíc se v obou jazycích vyskytují tzv. singularia tantum a pluralia tantum. Jsou to ta podstatná jména, která se vyskytují buď jen ve tvaru jednotného ĉísla nebo ve tvaru mnoţného ĉísla. 2.3. Kategorie pádu Typická a všem jménům spoleĉná gramatická kategorie, která vyjadřuje vztahy mezi jmény nebo mezi jménem a slovesem. V srbském a ĉeském jazyce existuje sedm pádů. Pády (падежи), kterými jsou vyjádřené vazby, relace, jsou pády gramatické. Mezi tyto pády patří genitiv, akuzativ a dativ. A ty pády, kterými jsou vyjádřeny převáţně konkrétní významy okolností, jsou pády adverbiální. Těmito pády jsou lokativ a instrumentál. Při charakteristice jednotlivých pádu, je nutné vědět, kterým slovním druhem jsou řízeny. Podle toho jsou pády rozlišovány na pády adnominální a adverbální. Adnominální jsou pády po jménu a adverbální jsou pády po slovesu. Pády také mohou být rozděleny na předloţkové a bezpředloţkové. Bezpředloţkové pády jsou oznaĉovány termínem prosté. Jednu předloţku můţe být pouţita s více pády. Pro zjištění daného pádu se pouţívají tázací zájmena. Nominativ je ve větě formou urĉující. Závislost na něm je vyjádřena shodou přísudkového slovesa a přívlastkovým adjektivem. Tímto pádem je sdělen základní tvar podstatného jména, přídavného jména, zájmena a ĉíslovky. 4 Ve větě je pomocí nominativu vyjádřen podmět (s. j.: моји пријатељи данас иду у биоскоп; ĉ. j.: moji přátele jdou dnes do kina), přísudek jmenný (s. j.: младост радост; ĉ. j.: mladost radost), doplněk (s. j.: иде бос; ĉ j.: chodí bos 5 ), nebo přístavek i přívlastek (s. j.: Бедрих Сметана, класичар чешке музике; ĉ. j.: Bedřich Smetana, klasik české hudby). Pouţívá se vţdy bez předloţky. Tvar nominativu je zjištěn pomocí tázacích zájmen kdo (ко) nebo co (шта). 3 MARTINKOVÁ, Věra: Český jazyk 3. Praha 1995, s. 139. 4 KRAJIŠNIK, Vesna: Naučimo padeže (priručnik za srpski jezik kao strani). Beograd 2004, s. 3. 5 Zde zpravidla v nominativu pouţijeme jen jméno přídavné. 9

Genitiv oznaĉuje vlastnictví někoho nebo něĉeho (s. j.: дете мог брата; ĉ. j.: dítě mého bratra). Takový genitiv je oznaĉován jako genitiv posesivní. Dále se pouţívá genitiv partitivní. Partitivní genitiv oznaĉuje ĉást něĉeho (s. j.: група студената; ĉ. j: skupina studentů). Dále genitiv je pouţíván při vyjádření původu (s. j.: бојим се мрака; ĉ. j.: bojím se tmy). Genitivem můţe také vyjádřit vlastnost (s.j.: видео сам девојку дуге косе; ĉ. j.: dívka jiskrných očí). Nebo je jím oznaĉen ĉas (s. j.: од среде до петка не ради; ĉ. j.: od středy do pátku nepracuje), místo (s. j.: od mog stana do fakulteta idu peške; ĉ. j.: od mého bytu na fakultu jdu pešky), důvod (s. j.: нервозна сам због испита; ĉ. j.: jsem nervózní kvůli zkoušce). V tomto případě v ĉeské jazyce je pouţit dativ. Dále genitiv vyjadřuje způsob (s. j.: положила сам испит без проблема; ĉ. j.: složila jsem zkoušku bez problému), vylouĉení (s. j.: отишли су без мене; ĉ. j.: odešli beze mě), záměnu (s. j.: место Милана је дошла његова сестра; ĉ. j.: místo Milana přišla jeho sestra). Tvar genitivu je zjištěn pomocí tázacích zájmen koho (кога) a čeho (чега). Dativ vyjadřuje směr pohybu (s. j.: иде ка кући; ĉ. j: jde domů) nebo úĉel (s. j.: дао је писмо мами; ĉ. j.: dopis dal mámě). Pomocí tázacích zájmen komu (коме) a čemu (чему) se zjistí o jaký pád se jedná. Dativ můţe být pouţít s předloţkou nebo bez předloţky. Bez předloţky je nejĉastěji pouţíván se slovesy vyjadřujícími dávání (s. j.: дати, поклонити, послатиi; ĉ. j.: dát, darovat, poslat), mluvení (s. j.: причатиi, рећи, објаснити; ĉ.j.: mluvit, říci, vysvětlit). Existují i slovesa která jsou pouţívána nejen s dativem, ale i s akuzativem (s. j.: лагати, саветовати; ĉ. j.: lhát, tradit). 6 Akuzativem je oznaĉován ĉas, místo, úĉel a předmět. Tázací zájmena jsou koho (кога) a co (чега). Akuzativ můţe být pouţit bez předloţky nebo s předloţkou, to je závislé na větě. Bez předloţky se akuzativ pouţívá s přechodnými slovesy (прелазни глаголи; s. j.: куповати, санјати, имати, волети; ĉ. j.: kupovat, snít, mít, mít rád). Zcela zvláštní postavení má vokativ. Je oznaĉován jako pád postojový s vyhraněně komunikaĉními funkcemi. Je pouţíván v případech, kdy se na někoho nebo na ně- 6 KRAJIŠNIK, V.: Naučimo padeže, s.21. 10

co obracíme. Ĉasto se pouţívá s rozkazem (s. j.: Недане, баци ми оловку!; ĉ. j.: Nenade, hoď mi tužku). Dalším pádem je instrumentál. Pouţívá se s předloţkami nebo bez předloţek. Tázací zájmena jsou kým (ким) a čím (чим). Bez předloţek se pouţívá při vyjádření děje s pomocí nějakého předmětu (s. j.: професор пише кредом; ĉ. j.: profesor píše křídou). Dále se pouţívá pokud je něco děláno pravidelně (s. j.: суботом; ĉ. j.: v sobotu). Ĉeský jazyk instrumentál při pravidelném ději nepouţívá. Instrumentál se také pouţívá ve vztahu s místem (s. j.: шетали смо градом; ĉ. j.: procházeli jsme se městem). Předloţkový instrumentál vyjadřuje vlastnost (квалитативни инструментал; s. j.: девојка са плавим очима; ĉ. j.: dívka s modrýma očima), způsob (s. j.: мајка гледа своје дете са поносом; ĉ. j.: matka sleduje své dítě s hrdostí), spoleĉnost (s. j.: Марија плеше са Игором; ĉ. j.: Marie tancuje s Igorem) nebo místo (s. j.: Милан је под дрветом; ĉ. j.: Milan je pod stromem). Lokativ oznaĉuje místo a prostor. S pomocí tázacích zájmen komu (коме) a čemu (чему) se zjistí pád. Pouţívá se pouze s předloţkou. Lokativ oznaĉuje místo (s. j.: на столу; ĉ. j.: na stole), ĉas (s. j.: у јулу;, ĉ. j.: v červenci), způsob (s. j.: молиo се на коленима; ĉ. j.: modlil se na kolenou) nebo prostředek (s. j.: Милица свира на клавиру; ĉ. j.: Milica hraje na klavír). V posledním příkladě se v ĉeském jazyce pouţije akuzativ. Lokativ také ve větě oznaĉuje nepřímý podmět (s. j.: Причала сам ти о мом пријатељу; ĉ. j.: vyprávěla jsem ti o mém příteli). 11

3. Členění podstatných jmen Podstatná jména (именице) jsou slovním druhem oznaĉující názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, ĉinností a stavů. V srbském jazyce podstatná jména jsou rozdělena do pěti skupin. 7 První skupinou jsou vlastní jména (особне именице). Jsou to konkrétní názvy. Patří sem jména lidí (s. j.: Петар; ĉ. j.: Petr), zvířat (s. j.: Сивко; ĉ. j.: Sivko), zemí (s. j.: Србија; ĉ. j.: Srbsko), měst (s. j.: Ваљево; ĉ. j.: Valjevo), oblastí (s. j.: Далмација; ĉ. j.: Dalmácie), řek (s. j.: Дунав; ĉ. j. Dunaj), hor (s. j.: Копаоник; ĉ. j.: Kopaonik), obecné zeměpisné názvy (s. j.: крајина; ĉ. j.: krajina), názvy nebeských těles (s. j.: Сунце; ĉ. j.: Slunce). Zpravidla tato podstatná mají tvar jednotného ĉísla. Existují i výjimky. Například pokud osobní jméno je pouţito v přenesené významu, pak je můţe být pouţito i v mnoţném ĉísle (s. j.: у нашој истроји било је много Милошa; ĉ. j.: v naší historii bylo mnoho Milošů). Toto sdělení vyjadřuje informaci o tom, ţe v minulosti ţilo mnoho stateĉných lidí jako Miloš Obilić. Druhou skupinou jsou obecné názvy (опште именице), které mají obecný význam (s. j.: сестра, ученик, број, човек; ĉ. j.: sestra, žák, číslo, člověk). Obvykle tato podstatná jména mají tvary jednotného i mnoţného ĉísla, které se tvoří pravidelně (s. j.: сестра сестре; ĉ. j.. sestra sestry) nebo nepravidelně (s. j.: човекk људи; ĉ. j.: člověk lidé). Do třetí skupiny se v srbském jazyce řadí podstatná jména hromadná (збирне именице). Hromadná jména mají tvar jednotného ĉísla, ale tímto tvarem je vyjádřen poĉet větší neţ jeden. Je to soubor jmen téhoţ druhu (s. j.:лишће, камење; ĉ. j: listí, kamení). Ĉtvrtou skupinou tvoří podstatná jména látková (градивне именице). Vyjadřují látku, materiál bez ohledu na mnoţství (s. j.: вода, камен, снег; ĉ. j.: voda, kámen, sníh). Pokud jsou pouţita ve tvaru mnoţného ĉísla, oznaĉují různé druhy stejného mate- 7 STANOJĈIĆ, Ţivolin - POPOVIĆ, Ljubomir: Gramatika srpskoga jezika. Udžbenik za I, II, III i IV razred srednje škole. Beograd 1992, s. 72. 12

riálu (s. j.: воде су надошле због кише; ĉ. j.: voda stoupla kvůli dešti). Tento příklad oznaĉuje vodu z potoka, z jezera, z moře a podobně. Některými tvary mnoţného ĉísla jsou oznaĉeny jedineĉné předměty skládající se nejméně ze dvou ĉástí. Tato podstatná jména jsou oznaĉena jako pluralia tantum (s. j.: врата, naočari; ĉ. j.: dveře, brýle). Do skupiny pluralii tantum patří jména, která se pouţívají ve tvaru mnoţného ĉísla. V ĉeském jazyce jsou oznaĉována jako jména pomnoţná. Je jimi vyjádřeno mnoţství nebo jednotlivina (ĉ. j.: jedny housle, dvoje housle). Tvar takovéhoto podstatného jména se při deklinaci nemění. V ĉeském jazyce jsou tyto tvary bezpříznakové, mnoţství je vyjádřeno pomocí ĉíslovek nebo je dáno kontextem. Podle významu mohou být podstatná jména pomnoţná rozdělena do několika skupin. Jsou to názvy ĉástí těla (s. j: уста; ĉ. j.: ústa), dále jsou to názvy oděvů (s. j.: тренерке; ĉ. j: tepláky), názvy nemocí (s. j.: заушнице; ĉ. j.: příušnice), názvy nástrojů a zařízení (s. j.: оргуље; ĉ. j.: varhany), názvy svátku, slavností a událostí (s. j.: имендан; ĉ. j.: jmeniny). Podstatné jméno jmeniny v ĉeském jazyce patří do skupiny jmen pomnoţných, ale jeho srbský ekvivalent nikoliv. Dále jsou to názvy zeměpisné (s. j.:тропи; ĉ. j.:tropy), některá podstatná jména látková (s. j.: пекмез; ĉ. j.: povidla). V posledním příkladě je patrný rozdíl mezi ĉeským a srbským jazykem. Podstatné jméno povidla v ĉeském jazyce patří do skupiny jmen pomnoţných, ale v srbském jazyce ne. Dále jsou to názvy písemností (s. j.: новине; ĉ. j.: noviny), názvy her (s. j.: шах; ĉ. j.: šachy). Zde je opět rozdíl. V ĉeském jazyce název hry šachy náleţí mezi jména pomnoţná, v srbské jazyce ne. Do poslední skupiny zde uvedené spadají některá konkréta se spoleĉným rysem sloţenosti, soubornosti (s. j.: финансије; ĉ. j.: finance). Pátou skupinou jsou podstatná jména abstraktní (апстрактне именице). Těmito podstatnými jmény je oznaĉováno něco nehmotného. Mohou být rozdělena na jména oznaĉující city (s. j.: радост; ĉ. j.: radost), vlastnosti (s. j.: младост; ĉ. j.: mládí), děj (s. j.: писање; ĉ. j.: psaní) nebo situaci (s. j.: боловање; ĉ. j.: nemoc). Tato podstatná jména nemají tvary mnoţného ĉísla, ale pokud se váţou k něĉemu konkrétnímu, mohou tento tvar mít (s. j.: уживали смо у природним лепотама те земље; ĉ. j.. užívali jsme přírodní krásy té země). 13

V ĉeském jazyce podstatná jména mohou být rozdělena stejným způsobem nebo jsou odlišována podle tvarové soustavy ve které se realizují a to na základě protikladu jednotného a mnoţného ĉísla. Na tomto základě se dělí na dvě 8 hlavní skupiny. Do první skupiny patří ta podstatná jména, která rozlišují protiklad jednotného a mnoţného ĉísla a ve druhé skupině jsou jména, která jsou mimo tento protiklad. Na základě tohoto rozdělení, do první skupiny patří ta podstatná jména, která mohou být vyĉleněna jako prvky třídy, jednotliviny a mohou být poĉítána. Důleţitým rysem je spojitelnost se základními ĉíslovkami. Jednotným ĉíslem je oznaĉen jeden prvek třídy (s. j.: кућа; ĉ. j.: dům). Tato podstatná jména se pak pouţívají buď s ĉíslovkou jedna nebo bez ĉíslovky. A mnoţným ĉíslem ostatní mnoţství (s. j.: две куће; ĉ. j.: dva domy). Do druhé skupiny patří ta podstatná jména, která jsou nepoĉitatelná. Jsou oznaĉována jako singularia tantum a pluralia tantum. Jsou to ta podstatná jména, která se pouţívají jen ve tvaru jednotného ĉísla (s. j.: лектира; ĉ. j.: četba) nebo jen ve tvaru mnoţného ĉísla (s.j.: наочаре; ĉ. j.: brýle). 9 Do skupiny singularií tantum jsou zařazena podstatná jména, která oznaĉují předměty a jevy, které se nevyskytují v mnoţství, jsou nehmotné, neexistují samostatně nebo oznaĉují více předmětů téhoţ druhu. Patří sem: vlastní jména, některá abstrakta, jména látková a hromadná. Tato skupina není skupinou vyhraněnou a kompaktní. V mnoha případech jsou sem zařazena i jména, která mají tvary mnoţného ĉísla. Nejvýrazněji je to patrno u podstatných jmen látkových a u abstrakt. I přestoţe nejsou kvantitativně nevymezeny, mohou být poĉítána. Pouţijí se druhové ĉíslovky, kdy poĉítané podstatné jméno zůstává ve tvaru jednotného ĉísla (s. j.: двострука особина; ĉ. j.: dvojí vlastnost). Stále více se uplatňují u podstatných jmen látkových tvary mnoţného ĉísla. Oznaĉují různé druhy látek (s. j.: минералне воде; ĉ. j.: minerální vody). 8 KOMÁREK, M. KOŘENSKÝ, J. PETR, J. VESELKOVÁ, J. a kol.: Mluvnice češtiny (2), s. 45. 9 Tamtéţ, s. 45. 14

Poĉítána a pouţívána v mnoţném ĉísle mohou být ustálená mnoţství (s. j.: две шоље кафе две кафе; ĉ. j.: dva šálky kávy dvě kávy). U některých podstatných jmen je tvarem mnoţného ĉísla zdůrazněna větší míru a intenzitu nebo opakování (s. j.: ударили мрази; ĉ. j.: uhodily mrazy). U abstraktních podstatných jmen mohou být vytvářeny významy mnoţného ĉísla pomocí podstatných jmen s kvantifikaĉní schopností, která dovoluje jejich poĉítání (s. j.: блексе наде; ĉ. j.: záblesky naděje). 15

4. Skloňování V srbském jazyce se podstatná jména rozdělují do ĉtyř 10 deklinaĉních typů (врсте промене). Pro zařazení podstatných jmen do deklinaĉních typů se vychází ze základního tvaru, tedy z nominativu jednotného ĉísla. Podle koncovek, které vyjadřují rod, ţivotnost, pád a ĉíslo, jsou podstatná jména v ĉeském jazyce rozdělována na ta podstatná jména, která mají koncovky jmenné a na ta, která mají koncovky adjektivní. Podstatná jména se jmennými koncovkami se skloňují podle běţných 11 vzorů. Neznamená to, ţe jedno podstatné jméno se skloňuje vţdy jen podle jednoho vzoru. Můţe dojít ke kolísání mezi více vzory. Podstatná jména s koncovkami adjektivními (hajný, průvodĉí) se skloňují jako jména přídavná. Podle tvaru nominativu jednotného ĉísla jsou jednotlivá podstatná jména přiřazována k rodu a následně k jednotlivým vzorům. To neplatí ve všech případech. U podstatných jmen rodu muţského, která nemají v nominativu jednotného ĉísla koncovku, je nutno vycházet ze tvaru genitivu jednotného ĉísla. Vţdy proti sobě stojí dva vzory, které jsou si znaĉně podobné, jeden je tvrdý a druhý měkký. Rozdělení na tvrdý a měkký typ je dáno souhláskou před koncovkou. Pokud se jedná o souhlásku tvrdou, píše se po těchto souhláskách tvrdé y (kromě prvního pádu mnoţného ĉísla u muţského rodu ţivotného; psi). Pokud se jedná o souhlásku měkkou, vţdy píšeme měkké i. Jména mohou mít před koncovkou i souhlásku obojetnou. V takovém to případě nemůţeme říct, ţe budeme uţívat jen tvrdé y nebo jen měkké i. 12 4.1. Skloňování podstatných jmen rodu mužského V srbském jazyce podstatná jména rodu muţského patří do prvního deklinaĉního typu. Jsou to ta podstatná jména muţského rodu, která jsou zakonĉena -Ø (nulová koncovka), -о nebo -е. Dále jsou podstatná jména rodu muţského zařazena ještě do třetího deklinaĉního typu, kde jsou podstatná jména zakonĉena na -а. Do tohoto deklinaĉního typu patří všechna podstatná jména, která jsou zakonĉena na samohlásku -a bez ohledu 10 STANOJĈIĈ, Ţ. - POPOVIĆ, Lj.: Gramatika, s. 74. 11 GREPL, Miroslav - HLADKÁ, Zdeňka - JELÍNEK, Milan - KARLÍK, Petr - KRĈMOVÁ, Marie - NEKULA, Marek, RUSÍNOVÁ, Zdenka - ŠLOSAR, Dušan: Příruční mluvnice češtiny. Praha 1995, s. 243. 12 HAVRÁNEK, Bohuslav JEDLIĈKA, Alois: Česká mluvnice. Praha 1988, s. 132. 16

jedná-li se o rod muţský nebo ţenský. Podstatná jména muţského rodu zakonĉena na samohlásku -a se skloňují jako jména ţenská. 13 V ĉeském jazyce jsou vzory pro skloňování podstatných jmen rodu muţského rozděleny na ţivotné (pán, muţ, předseda, soudce) a neţivotné (hrad, stroj). Navíc se ještě rozlišují na tvrdý (pán, hrad, předseda) a měkký (muţ, stroj, soudce) typ. Je moţné najít zbytky staršího deklinaĉního principu kmenového. Relativně nejhojnějšími jsou typy předseda a soudce. 14 Existují zde i podstatná jména muţského rodu, která jsou zakonĉena na í (krejčí, mluvčí) a zpodstatnělá přídavná jména měkká (důlní, vrchní). Tato podstatná jména jsou pak skloňována jako jména přídavná měkká podle vzoru jarní (krejčí, krejčího, krejčímu,..). Podobně jsou na tom zpodstatnělá přídavná jména zakonĉena na ý (hajný), která jsou pravidelně skloňována jako přídavná jména tvrdého vzoru mladý (hajný, hajného, hajnému, ). 15 4.1.1. Jednotné číslo Srbský jazyk ţivotné vzory neţivotné vzory Pád tvrdý typ měkký typ tvrdý typ měkký typ N. ученик-ø пријатељ-ø прозор-ø чекић- Ø G. ученик-а пријатељ-a прозор-а чекић-a D. ученик-у пријатељ-у прозор-у чекић-у A. ученик-а пријатељ-a прозор-ø чекић- Ø V. ученич-е пријатељ-у прозор-е чекић-у I. ученик-ом пријатељ-ем прозор-ом чекић-ем L. ученик-у пријатељ-у прозор-у чекић-у 13 STANOJĈIĈ, Ţ. - POPOVIĆ, Lj.: Gramatika, s. 74. 14 ROUSÍNOVÁ, Z.: Současná česká morfologie, s. 19. 15 HAVRÁNEK, B. JEDLIĈKA, A.: Česká mluvnice, s. 132. 17

Ĉeský jazyk ţivotné vzory neţivotné vzory Pád typ tvrdý typ měkký typ tvrdý typ měkký N. pán-ø předsed-a muţ-ø soudc-e hrad-ø stroj-ø G. pán-a předsed-y muţ-e soudc-e hrad-u stroj-e D. pán-ovi/-u předsed-ovi muţ-ovi/-i soudc-i/-ovi hrad-u stroj-i A. pán-a předsed-u muţ-e soudc-e hrad-ø stroj-ø V. pan-e předsed-o muţ-i soudc-e hrad-e stroj-i I. pán-em předsed-ou muţ-em soudc-em hrad-em stroj-em L. pán-ovi/-u předsed-ovi muţ-ovi/-i soudc-i/-ovi hrad-u stroj-i Některá podstatná jména v srbském jazyce mají v nominativu a v genitivu mnoţného ĉísla vkladné -a- (непостојано а), které se v ostatních pádech ztrácí. (ветар G. ветра). Navíc souhlásky t+c a d+c splývají v ц (отац оца, градац граца) 16. U některých slov (посао, орао) se koncové -o změní na -л (посла, орла). V nominativu v ĉeském jazyce se u některých podstatných jmen vyskytuje vkladné -e- (pes -G. psa), které se v dalších pádech ztrácí. Podstatná jména typu předseda patřila ve starém ĉeském jazyku k a-kmeni. Tato podstatná jména se skloňovala a dodnes skloňují podle rodu ţenského (vzor ţena). Typ podstatných jmen vzoru soudce byl měkkou variantou a-kmene, tedy to byl ia kmen. 17 Jedná se o neĉetná ĉinitelská jména tvořená sufixem -ce ze sloves (radit rádce). V srbském jazyce se v genitivu pouţívají stejné koncovky bez ohledu na ţivotnost nebo souhlásku na kterou jsou podstatná jména muţského rodu zakonĉena (ученик ученика). Pouţívá se koncovka -a. V ĉeském jazyce se u podstatných jmen muţského rodu tvrdého typu, která se skloňují podle vzoru pán, se v genitivu pouţívá stejná koncovku jako v jazyce srbském, tedy samohláska -a (pán - pána). Podstatná jména typu muţ, soudce a stroj mají stejné koncovky. V tomto případě se jedná o koncovku -e (muž - muže). Jména typu hrad a 16 JENÍKOVÁ, Anna: Srbsko-český a česko-srbský slovník. Praha 2007, s. 550. 17 RUSÍNOVÁ, Z.: Současná česká morfologie, s. 20. 18

předseda mají stejné pádové zakonĉení. Jedná se o pádovou koncovku -u (problém problému). Při skloňování podstatných jmen neţivotných tvrdých je moţné pouţít dvě koncovky, 18 starší -a nebo novější -u. Starší typ se pouţívá především u názvu měsíců (leden - ledna), dnů (pondělí - pondělka), obecných názvů míst (domov - domova) a u některých starých podstatných jmen (chlév - chléva). Existují podstatná jména, která mohou mít koncovky obojí 19. Tato podstatná jména mohou mít v genitivu koncovku -u nebo koncovku -a (bochník bochníku i bochníka). Patří sem i odborné geometrické názvy sloţené s -běžník, -délník, -úhelník (lichoběžník lichoběžníku i lichoběžníka). Řada neţivotných podstatných jmen zakonĉených na obojetné souhlásky l, s, z kolísá mezi skloňováním tvrdým a měkkým. 20 Mohou mít dva druhy koncovek. Jedná se o koncovky -u a -e (kotel kotlu i kotle). V srbské jazyce se v dativu pouţije stejná koncovka -у, bez ohledu na ţivotnost a neţivotnost, tvrdost nebo měkkost (друг другу). V ĉeském jazyce je ve tvaru dativu situace o něco sloţitější. U typu pán můţe být pouţita koncovka -ovi nebo koncovka -u. Výraznější 21 je koncovka -ovi. V případě několika dativů jdoucích za sebou mohou být koncovky střídány.u posledního slova je vhodnější pouţít koncovku -ovi (pán Jan Kovář panu Janu Kovářovi). A u měkkého typu ţivotného také existují dvě koncovky. V tomto případě jde o koncovky -ovi a -i (muž muži i mužovi). Neţivotná jména typu hrad mají stejnou koncovku jako v genitivu jednotného ĉísla (problém problému). Jména typu stroj jsou v dativu zakonĉena vţdy na -i (pokoj - pokoji). V srbské akuzativu je rozlišováno pádové zakonĉení ţivotného a neţivotného typu. Jako pádová koncovka pro ţivotný typ muţského rodu je pouţita stejná koncovka jako v genitivu jednotného ĉísla. Je to koncovka -a (друг друга). U neţivotných podstatných jmen je shoda s tvarem nominativním jednotného ĉísla. Zde se tedy vyskytuje nulová koncovka (поклон поклон). 18 HAVRÁNEK, B. JEDLIĈKA, A.: Česká mluvnice, s. 136. 19 Tamtéţ, s. 137. 20 GREPL, M. - HLADKÁ, Z. - JELÍNEK, M. - KARLÍK, P. - KRĈMOVÁ, M. - NEKULA, M. - RUSÍ- NOVÁ, Z. - ŠLOSAR, D.: Příruční mluvnice, s. 251. 21 RUSÍNOVÁ, Z.: Současná česká morfologie, s. 16. 19

V akuzativu v ĉeském jazyce u neţivotných podstatných jmen je situace stejná jako u podstatných jmen neţivotných v srbském jazyce. Také zde tato podstatná jména mají nulovou koncovku, stejně jako v nominativu jednotného ĉísla (kufr kufr). U ţivotného měkkého typu je shoda. V obou případech se pouţije koncovka -e (muž muže). Podstatná jména typu pán mají pádovou koncovku -a (pán- pána) a podstatná jména typu předseda jsou zakonĉena na -u (předseda předsedu). Podstatná jména ve tvaru vokativu v srbské jazyce mají následující koncovky. Pokud toto podstatné jméno je v základním tvaru zakonĉeno na palatální souhlásku, jeho pádové zakonĉení je -у (херој хероју). V případě, ţe jsou zakonĉena na nepalatální souhlásku, mají koncovku -e (дух душе). Tuto pádovou koncovku mají jména, která jsou zakonĉena na -ор (доктор докторе). Dále jsou to podstatná jména, která mají vkladné -a- (ветар ветре) a podstatné jméno цар (цар царе). Ostatní podstatná jména obvykle konĉí na -у (господар господару). Pokud je podstatné jméno v nominativu zakonĉeno na -o nebo -e, ve vokativu si tuto koncovku zachovává (Марко Марко). Stejná situace je i u podstatných jmen тетак a братац. 22 Podstatná jména, která jsou v základním tvaru zakonĉena na к, г nebo х, mění před vokativní koncovkou tyto souhlásky. К se změní na ч, г na ж a nakonec х na ш (момак момче, друг друже, дух душе) 23. Této změně se říká palatalizace (палатализација). Koncovku -у mají ve vokativu ta podstatná jména v srbském jazyce, která jsou zakonĉena na koncovku -ак, kde -а- je vkladné. Ale jen v tom případě, ţe se před tímto vkladným -a- vyskytují souhlásky ч, ћ, т, д, ц, з, ш i ж (мачак мачку). Podstatná jména, která jsou v ĉeském jazyce skloňována podle vzoru pán, jsou ve vokativu zakonĉena na koncovku -e po všech souhláskách, kromě k, g, ch a h. V tomto případě by muselo dojít k alternaci na č, z, š a ž. Proto se vesměs pouţívá podoba s koncovkou -u (falešník falešníku). Ale jen u slov bůh a člověk dochází k alternaci (bůh bože, člověk člověče). 24 Zde se zachovala starší podoba. U podstatných jmen typu předseda se pouţije koncovka -o (předseda předsedo). U měkkého typu muţ se pouţívají dvě koncovky. Jedná se o koncovky -i (muž 22 STANOJĈIĈ, Ţ. - POPOVIĆ, Lj.: Gramatika, s. 76. 23 KLAJN, Ivan: Gramatika srpskog jezika. Beograd 2005, s. 55. 24 RUSÍNOVÁ, Z.: Současná česká morfologie, s. 16. 20

muži) nebo -če (otec - otĉe). Koncovka -e se pouţívá u podstatných jmen zakonĉených na -ec. 25 U podstatných jmen typu soudce se pouţívá stejná koncovka jako v nominativu, genitivu a akuzativu. Pádové zakonĉení je tedy -e (správce - správce). U neţivotného typu podstatných jmen je obdobná situace jako u typu pán. Podstatná jména, která jsou v nominativu jednotného ĉísla zakonĉena na k, g, ch a h pouţívají ve vokativu koncovku -u (kalich - kalichu), aby nemuselo docházet k alternaci. 26 A v ostatních případech se pouţívá koncovka -e (doktor - doktore). Podstatná jména, která jsou skloňovaná podle vzoru stroj, mají v tomto pádě koncovku -i (stroj stroji). Srbský instrumentál se tvoří s pomocí dvou koncovek. Pro podstatná jména tvrdého typu je to koncovku -ом (ученик учеником) a u měkkého typu je pouţívána koncovku -ем (краљ краљем). Pokud se před měkkou nominativní koncovkou vyskytuje -e-, pouţije se v tomto případě koncovka -ом (лакеј лакејом). 27 U podstatných jmen v srbském jazyce zakonĉených na -ec opět pouţijeme koncovku -ом (зец зецом). V případě nominativního zakonĉení na -ац, kde -a- je vkladné, se instrumentál tvoří s koncovkou -ем (мислилац мислиоцем). 28 Slova zakonĉena v nominativu na ч, ж, ш nebo шт a жд se obvykle pouţívají s koncovkou -ом (певаћ певаћом), pokud této koncovce nepředchází -o-. 29 V ĉeském jazyce jedině podstatná jména typu předseda jsou v instrumentálním tvaru zakonĉena koncovkou -ou (předseda předsedou). U ostatních vzoru se pouţívá koncovka -em (muž mužem). Při tvoření lokativu v srbském jazyce se vţdy pouţije koncovka -у (град граду, певаћ - певаћу). Zde nemusí být brán ohled na ţivotnost nebo typ. V ĉeském jazyce jsou v lokativu pouţity stejné koncovky jako v dativu. Navíc u neţivotného tvrdého typu lze pouţít koncovky -ě/e. Jedná se o starší typ koncovky, který je pouţívaný u podstatných jmen oznaĉujících místo (ostrov na ostrově) nebo ĉas 25 HAVRÁNEK, B. - JEDLIĈKA, A.: Česká mluvnice, s. 141. 26 Tamtéţ, s. 141. 27 KLAJN, I.: Gramatika, s. 56. 28 Tamtéţ, s. 56 29 STEVANOVIĆ, Mihailo: Gramatika srpskohrvatskog jezika. Beograd 1957, s. 116 21

(rok po roce). Koncovku -u pak mají ostatní předloţková spojení vyjadřující okolnosti místní nebo ĉasové (viadukt po viaduktu, výkop při výkopu). 30 Při volbě koncovek -u nebo -ě je nutné dbát ohled na hláskový sklad daného podstatného jména. Koncovka -u mívá přednost po souhláskách k, g, ch, h a r, pokud nevyjadřuje místo (rybník - v rybníce, ale o rybníku). Při volbě -u nebo -ě se mohou také projevit rozdíly regionální. Na Moravě je ĉastější koncovka -ě a v Ĉechách je to naopak -u (ústav - v ústavě nebo v ústavu). 31 Jak jiţ bylo výše napsáno, i podstatná jména rodu muţského v srbském jazyce mohou konĉit na samohlásku -a. V následující tabulce je vyskloňováno podstatné jméno судија, které se podle přirozeného rodu řadí mezi podstatná jména muţského rodu, ale podle gramatického rodu patří mezi podstatná jména rodu ţenského. Pád N. судиј-а G. судиј-е D. судиј-и A. судиј-у V. судиј-о/-а I. судиј-ом L. судиј-и 30 RUSÍNOVÁ, Z.: Současná česká morfologie, s. 18. 31 Tamtéţ, s. 19 22

4.1.2 Množné číslo Srbský jazyk ţivotné vzory neţivotné vzory Pád tvrdý typ měkký typ tvrdý typ měkký typ N. учениц-и пријатељ-и прозор-и чекић-и G. ученик-а пријатељ-а прозор-а чекић-а D. учениц-има пријатељ-има прозор-има чекић-има A. ученик-е пријатељ-е прозор-е чекић-е V. учениц-и пријатељ-и прозор-и чекић-и I. учениц-има пријатељ-има прозор-има чекић-има L. учениц-има пријатељ-има прозор-има чекић-има Ĉeský jazyk ţivotné vzory neţivotné vzory Pád typy tvrdé typy měkké typ tvrdý typ měkký N. pán-i/ předsed-ové muţ-i/ soudc-i/ hrad-y stroj-e -ové -ové -ové G. pán-ů předsed-ů muţ-ů soudc-ů hrad-ů stroj-ů D. pán-ům předsed-ům muţ-ům soudc-ům hrad-ům stroj-ům A. pán-y předsed-y muţ-e soudc-e hrad-y stroj-e V. pán-i/ předsed-ové muţ-i/ soudc-i/ hrad-y stroj-e -ové -ové -ové I. pán-y předsed-y muţ-i soudc-i hrad-y stroj-i L. pán-ech předsed-ech muţ-ích soudc-ích hrad-ech stroj-ích V srbském jazyce v mnoţném ĉísle je situace jednodušší ve srovnání s jednotným ĉíslem. Není nutné brát ohled na ţivotnost nebo zakonĉení. Pouţijí se stejné koncovky. V nominativu je to koncovka -и. Souhlásky к, г, х se na konci základu promění na ц, з, с (ученик ученици, предлог предлози, тепих теписи). Většina jednoslabiĉných a ĉást dvouslabiĉných podstatných jmen muţského rodu mají v mnoţném ĉísle 23

před pádovou koncovkou vloţeno -ов- nebo -ев-. Tento tvar je závislý na tom, zda se jedná o nepalatální nebo palatální souhlásku (град градови, кључ кључеви). 32 V ĉeském jazyce u ţivotných jmen v nominativu, kromě typu předseda, můţe být pouţita koncovka -i nebo -ové. Pádovou koncovku -i pouţíváme především u obecných jmen zvířecích (medvěd medvědi). Dále je to u jmen osob, která jsou zakonĉená v jednotném ĉísle nominativu na -ík, -ák, -ář/-ař, -ec, -č (dělník dělníci), u jmen přejatých zakonĉených na -ent, -et, -ér (absolvent - absolventi) a u některých jiných (lenoch lenoši). Koncovku -ové mají příjmení (bratři Čapkové). Dále jsou to obecná jména, která vznikla z příĉestí minulého (rýpál rýpalové). A pak jsou to zpravidla jména cizího původu, která jsou zakonĉena na -f, -graf, -g, -log, -l, -fil, -n, -nom (filozof filozofové). Další skupinu tvoří jednoslabiĉná jména národní (Rus Rusové; ale Čech Čechové i Češi) a ta, která jsou zakonĉena na k (Azték - Aztékové). Zřídka můţeme pádové zakonĉení na -ové pouţít i u jmen národních víceslabiĉných. 33 Podstatná jména ţivotného tvrdého typu s příponami -ita, -ista, -asta 34 jsou v mnoţném ĉísle v nominativu v ĉeském jazyce zakonĉena na -é (husita - husité). Mohou být pouţity tvary s koncovkou -i, ale tyto tvary jsou spíše hovorové nebo s hanlivým odstínem. Jsou i podstatná jména, která mohou mít dva tvary (invalida - invalidi i invalidé, despota - despoti i despotové). U podstatných jmen neţivotných se u tvrdého typu pouţije koncovka -y a u měkkého typu koncovka -e (dům domy, pokoj pokoje). Stejné koncovky jako v nominativu jsou i ve vokativu. V srbském genitivu mnoţného ĉísla se jako pádová koncovka pouţije stejná jako v jednotném ĉísle, tedy -а (завод завода). Jména сат (oznaĉení jednotky ĉasu), степен (oznaĉení jednotky míry), месец (oznaĉení ĉásti roku) a пар (pokud slouţí k poĉítání předmětů) mají jako pádovou koncovku -и (сат десет сати, степен чест степени, месец два месеци, пар пет пари). Podstatná jména гост, прст a нокат tvoří genitiv mnoţného ĉísla pomocí koncovky -ију (гост гостију, прст прстију, нокат ноктију i ноката). 35 32 KLAJN, I.: Gramatika, s. 56-57. 33 HAVRÁNEK, B. JEDLIĈKA, A.: Česká mluvnice, s. 141. 34 Tamtéţ, s. 146. 35 KLAJN, I.: Gramatika, s. 57-58. 24

Podstatná jména s vkladným -a- v nominativu, zachovávají tuto hlásku v genitivu (борац - борца). Podstatné jméno људи má tento tvar i v genitivu mnoţného ĉísla. 36 Ĉeský jazyk jako koncovku pro tvar genitivu pouţívá samohlásku -ů (stroj - strojů). Ale je moţná i koncovka nulová (přátelé - přátel). 37 Při vytváření dativu v srbském jazyce se pouţívá koncovka -има (доктор - докторима). Stejná koncovka je pak pouţívána i pro instrumentální a lokativní tvar. V ĉeském jazyce to neplatí. Pro vytvoření dativního tvaru znovu není nutné brát ohled na ţivotnost nebo zakonĉení. Ve všech případech se pouţívá koncovka -ům (automobil - automobilům). Akuzativ v ĉeském jazyce se tvoří s pomocí dvou koncovek. U podstatných jmen typu pán, předseda a hrad je to koncovka -y (autobus - autobusy) a u ostatních typů, tedy u typu muţ, soudce a stroj, je to koncovka -e (stroj - stroje). Při tvorbě tvaru lokativu v ĉeském jazyce se u podstatných jmen muţského rodu, která skloňujeme podle vzoru pán, hrad a předseda, pouţije koncovka -ech (pán - pánech). U těchto typů lze pouţít i koncovku -ích (hoch - hoších). 38 Tato koncovka se vyskytuje především u podstatných jmen, která jsou zakonĉena na - k, -g, -h nebo -ch, u jména les (les - lesích) a ojediněle u některých podstatných jmen zakonĉených na -s nebo -l (ples - plesích). U zbývajících vzorů (stroj, soudce, muţ) se pouţívá koncovka -ích (stroj - strojích).). Podstatná jména skloňovaná podle vzoru předseda zakonĉena na -ka, -ga, -ha a - cha, mají v tomto pádě zakonĉení na -ích (vozka - o vozcích). 39 Tvary instrumentálu v ĉeském jazyce jsou tvořeny s pomocí dvou koncovek. U podstatných jmen typu pán, předseda a hrad se jedná o koncovku -y (pán - pány) a zbý- 36 STANOJĈIĈ, Ţ. - POPOVIĆ, Lj.: Gramatika, s. 79 37 RUSÍNOVÁ, Z.: Současná česká morfologie, s. 17. 38 HAVRÁNEK, B. JEDLIĈKA, A.: Česká mluvnice, s. 139. 39 Tamtéţ, s. 146. 25

vající typy jsou tvořeny s koncovkou -i (stroj - stroji). V prvním případě je koncovka shodná s tvarem akuzativu mnoţného ĉísla. Stejně jako v jednotném ĉísle i zde je vyskloňováno podstatné jméno muţského rodu, které konĉí na samohlásku -a.opět se jedná o podstatné jméno судија. Pád N. судиј-е G. судиј-а D. судиј-ама A. судиј-е V. судиј-е I. судиј-ама L. судиј-ама 4.2. Skloňování podstatných jmen rodu ženského V srbském jazyce se podstatná jména ţenského rodu řadí do třetího 40 deklinaĉního typu. Do tohoto typu patří všechna podstatná jména, která jsou v základním tvaru zakonĉena na samohlásku -a. Nejedná se tedy jen o jména rodu ţenského, ale i muţského. Podle vzoru ţenského rodu jsou skloňována i podstatná jména rodu muţského, která také mohou být zakonĉena na tuto samohlásku (судија). Podstatná jména rodu ţenského, která jsou v základním tvaru zakonĉena na konsonant patří do ĉtvrtého 41 deklinaĉního typu. V ĉeském jazyce jsou podstatná jména rodu ţenského zakonĉena na samohlásku -a nebo na -e. Také zde existují podstatná jména tohoto rodu, která jsou zakonĉena na souhlásku (v nominativu jednotného ĉísla je nulová koncovka). Podstatná jména rodu ţenského jsou skloňována podle ĉtyř vzorů (tvrdý vzor: ţena, měkký vzor: růţe; píseň a kost). Pro zařazení podstatných jmen ke vzorům píseň a kost je nutno vytvořit tvar geni- 40 STANOJĈIĈ, Ţ. - POPOVIĆ, Lj.: Gramatika, s. 80 41 Tamtéţ, s. 82. 26

tivu jednotného ĉísla. Zpodstatnělá přídavná jména jsou skloňována podle adjektivních vzorů tvrdého typu mladý (hajná) nebo podle měkkého typu jarní (průvodčí). 4.2.1 Jednotné číslo Srbský jazyk Pád N. жен-а G. жен-е D. жен-и A. жен-у V. жен-о I. жен-ом L. ţen-i Ĉeský jazyk Pád tvrdý vzor měkký vzor souhláskové vzory N. ţen-a růţ-e píseň-ø kost-ø G. ţen-y růţ-e písn-ě kost-i D. ţen-ě růţ-i písn-i kost-i A. ţen-u růţ-i píseň-ø kost-ø V. ţen-o ruţ-e písn-i kost-i I. ţen-ou růţ-i písn-í kost-í L. ţen-ě růţ-i písn-i kost-i Podstatná jména, která jsou v ĉeském jazyce skloňovaná podle vzoru růţe mají v jednotném ĉísle jen dvě koncovky. Jsou to koncovky -e a -i. Koncovka -e se pouţívá ve tvaru nominativu, genitivu a vokativu. A koncovka -i se pouţívá v dativu, akuzativu, instrumentálu a lokativu. Podstatná jména přiřazená ke vzoru píseň mají stejnou koncovku v nominativu a akuzativu. Koncovka je nulová. Totéţ platí o vzoru kost. 27

бици. 43 Názvy zemí konĉící na -ска, -чка a -шка se v dativu a lokativu skloňují jako Genitiv v srbském jazyce je tvořen koncovkou -e (мајка - мајке). V ĉeském jazyce je tvar genitivu tvořen ĉtyřmi typy koncovek. Důleţité je zakonĉení podstatného jména. Jsou pouţívány koncovky -y (žena - ženy), -e (růže - růže), -ě (píseň - písně) a koncovka -i (kost - kosti). Podstatná jména vzoru kost má stejné koncovky ve tvaru genitivu, dativu, vokativu a lokativu. Tvar dativu v srbském jazyce je tvořen s koncovkou -и (сестра - сестри). Stejnou podobu má i lokativ. Podstatná jména, která jsou zakonĉena na -ка, -га a na -ха mohou v dativu a lokativu tento konsonant změnit. 42 Konsonant к změní svoji podobu na ц (лука - luci), г se změní na з (даска - дасци), х se změní na с (сврха - сврси). U některých slov k této změně nedochází a jsou i taková, která mohou mít oba dva tvary (фреска - фрески i фресци). Tato změna je oznaĉována jako druhá palatalizace (сибиларизација) Ke změně nedochází u podstatných jmen, která oznaĉují ţivé osoby (колега - колеги). Dále jsou to ta podstatná jména, která jsou zakonĉena na -цка, -чка nebo -ћка (коцка - коцки). Patří sem podstatná jména, která jsou cizího původu a jsou zakonĉena na -га (сфинга - сфинги).tuto souhlásku nemění ani většina cizích geografických jmen (Мека - Меки), ani dvojslabiĉná podstatná jména, která jsou zakonĉena na -тка (мотка - мотки). Výjimku tvoří jen slovo битка, které svůj tvar v těchto pádech změní na přídavná jména. Tyto tvary mají koncovku -ој (Немачка - Немачкој). 44 Podstatná jména rodu ţenského v ĉeském jazyce, která jsou skloňovaná podle vzorů růţe, píseň a kost mají v dativu koncovku -i (nůše - nůši). Podstatná jména, která se skloňují podle vzoru ţena, jsou zakonĉena na samohlásku -ě (žena - ženě) a stejnou koncovka se vyskytuji i ve tvaru lokativu. Podstatná jména dcera a neteř zachovávají v dativu a lokativu staré r-kmenové koncovky (dcera - dceři, neteř - neteři). 45 42 IVIĆ, Pavle: Srpski jezički priručnik. Beograd 2006, s. 119 43 Tamtéţ, s. 119-120. 44 KLAJN, I.: Gramatika, s. 64. 45 RUSÍNOVÁ, Z.: Současná česká morfologie, s. 23. 28

Akuzativ v srbském jazyce je tvořen s koncovkou -u (žena - ženu). Stejná koncovka je pouţita ve stejném pádu i v jazyce ĉeském u podstatných jmen vzoru ţena (sestra - sestru). Tvar vokativu v srbském jazyce je vytvořen s koncovkou -o (риба - рибо). Víceslabiĉná podstatná jména zakonĉena v nominativu na koncovku -ица mají v tomto pádě koncovku -e (учтељица - учитељице). Víceslabiĉná vlastní jména a většina dvouslabiĉných vlastních jmen muţských i ţenských má v tomto pádě stejný tvar jako v nominativu (Марија - Марија). Jména oznaĉující rodinné příslušníky mohou mít dvojí tvar (мама - мама i мамо). 46 V ĉeském jazyce je vokativ utvořen s koncovkou -o (sestra - sestro). Tvary instrumentálu v srbském jazyce jsou tvořeny s koncovkou -ом (жена - женом). Ĉeský jazyk tvar stejného pádu tvoří s koncovku -ou (sestra - sestrou). Vzory kost a píseň mají v tomto případě shodnou koncovku -í (věc - věcí). Lokativ v srbském jazyce je tvořen stejnou koncovkou jako v dativu. Tento pád má v ĉeském jazyce u slov, která jsou přiřazována a skloňována podle vzoru ţena, koncovku -ě (žena - ženě). Některá podstatná jména rodu ţenského mohou mít dubletní tvary 47 podle vzorů růţe i píseň (nominativ: kuchyně i kuchyň). Například slovo studna můţe mít paralelní tvary podle vzoru ţena i růţe (N.: studna i studně). Podle vzoru píseň jsou v ĉeském jazyce skloňována podstatná jména rodu ţenského zakonĉena na -ej, -eň, -ev (krůpěj) a další zakonĉená na měkký konsonant (tvář). Podobně jsou na tom podstatná jména, která mají některé tvary podle vzoru ţena a některé podle vzoru růţe. Jsou to podstatná jména ţenského rodu, která jsou zakonĉena na -ja (sója) a místní jména zakonĉena na -ča, -ca, -dza, -ňa a -dža (Troja). Podle 46 STANOJĈIĈ, Ţ. - POPOVIĆ, Lj.: Gramatika, s. 80. 47 GREPL, M. - HLADKÁ, Z. - JELÍNEK, M. - KARLÍK, P. - KRĈMOVÁ, M. - NEKULA, M. - RUSÍ- NOVÁ, Z. - ŠLOSAR, D.: Příruční mluvnice, s. 259. 29

vzoru ţena mají jen tvary nominativu, akuzativu a instrumentálu v jednotném ĉísle. A v ostatních pádech se skloňují podle vzoru růţe. 48 Stejně jako v ĉeském jazyce i v srbském se vyskytují podstatná jména, která jsou zakonĉena na konsonant a jsou rodu ţenského. V ĉeském jazyce jsou to ta, která jsou přiřazována ke vzorům kost a píseň. V následující tabulce je vyskloňované slovo реч (srbský jazyk), které je rodu ţenského, ale je zakonĉeno na konsonant. Pád N. реч-ø G. реч-и D. реч-и A. реч-ø V. реч-и I. реч-ју L. реч-и Tvar nominativu a akuzativu je stejný. Je pouţita nulovou koncovka. Stejnou koncovku má toto podstatné jméno v genitivu, dativu, vokativu a lokativu. V těchto pádech je pouţita koncovka -i (реч- речи). Pro tvar instrumentálu je dáno přednost koncovce -ју před koncovkou -и a tím je tento pád lépe rozlišen od ostatních pádových tvarů. 49 Před koncovkou -ју dojde ke změně předcházejících souhlásek. Д se změní na ђ, т na ћ, ст na шт, л na љ, н na њ, сл na шљ, сн na шњ, п na пљ, б na бљ, в na вљ, зн na жњ a м na мљ (љубав - љубављју). Tato změna je nazývána jotovaní (јотовање). Po měkkých souhláskách ћ a ђ následuje jen koncovka -у, ј se v tomto případě ztrácí (чађ- чађу). 50 48 GREPL, M. - HLADKÁ, Z. - JELÍNEK, M. - KARLÍK, P. - KRĈMOVÁ, M. - NEKULA, M. - RUSÍ- NOVÁ, Z. - ŠLOSAR, D.: Příruční mluvnice,.s. 258. 49 KLAJN, I.: Gramatika, s. 67. 50 JENÍKOVÁ, A.: Srbsko-český a česko-srbský slovník, s. 555. 30

4.2.2. Množné číslo Srbský jazyk Pád N. жен-е G. жен-а D. жен-ама A. жен-е V. жен-е I. жен-ама L. жен-ама Ĉeský jazyk Pád tvrdý vzor měkký vzor souhláskové vzory N. ţen-y růţ-e písn-ě kost-i G. ţen-ø růţ-í písn-í kost-i D. ţen-ám růţ-ím písn-ím kost-em A. ţen-y růţ-e písn-ě kost-i V. ţen-y růţ-e písn-ě kost-i I. ţen-ami růţ-emi písn-ěmi kost-mi L. ţen-ách růţ-ích písn-ích kost-ech Tvar nominativu mnoţného ĉísla v srbském jazyce má stejnou koncovku jako podstatná jména, která v ĉeském jazyce skloňujeme podle vzoru růţe. Pouţívá se koncovka -e (žena - žene). Stejná koncovka je pak opakovaně pouţívána i ve tvaru akuzativu a vokativu. V ĉeském jazyce jsou pouţívány ĉtyři vzory se ĉtyřmi různými koncovkami. Jedná se o jiţ zmíněnou koncovku -e u vzoru růţe (růže - růže). V tomto případě je tvar nominativu jednotného i mnoţného ĉísla shodný. A stejnou koncovku je pouţita i ve tvaru akuzativu a vokativu mnoţného ĉísla. U vzoru ţena je pouţita koncovka -y (žena - ženy). I zde je patrná shoda, protoţe stejná koncovka se pak vyskytuje i ve tvaru akuzativu a vokativu stejného ĉísla. 31

Podstatná jména, která jsou skloňována podle vzoru píseň, mají v tomto případě koncovku -ě (píseň - písně) a podstatná jména skloňovaná podle vzoru kost mají koncovku -i (kost - kosti). Opět je zde patrná shoda. Podstatná jména, která jsou skloňovaná podle vzoru píseň mají stejnou koncovku i v akuzativu a vokativu. Totéţ platí i pro vzor kost, který v akuzativu a vokativu, který je tvořen stejnou koncovkou jako v nominativu mnoţného ĉísla stejného vzoru. Podstatná jména ţenského rodu v srbském jazyce ve tvaru genitivu jsou tvořena s koncovkou -a (жена- жене). Tři 51 podstatná jména v tomto pádě mají koncovku -у a jsou ţenského rodu. Je to podstatné jméno рука, нога a слуга (рука- руку, нога - ногу, слуга - слугу). Podstatná jména ve kmeni zakonĉena na ст, зд, шт nebo шћ, tyto souhlásky zachovávají i v tomto pádě. Ostatní přibírají vkladné -a- (црква - цркава) nebo jsou zakonĉena na -и (молба- молбиi). 52 V ĉeském jazyce podstatná jména tohoto rodu, která jsou přiřazena a skloňována podle vzoru ţena v tomto pádě mají nulovou koncovku (žena - žen). Vzory růţe a píseň mají stejnou koncovku -í (růže - růží) a podstatná jména podle vzoru kost mají koncovku -i (kost - kosti). Podstatná jména zakonĉená na -ice, - íce nebo -ce (ulice - ulic), která se skloňují podle vzoru růţe, jsou v tomto pádě také bez koncovky. Podstatné jméno husa můţe mít podobu tvaru v genitivu hus, i tvar husí. V tomto případě se jedná o zbytek skloňování původní podoby podle vzoru kost. 53 Kvůli výslovnosti, dochází u podstatných jmen ţenského rodu, která jsou zakonĉená skupinou konsonantů k alternaci 0 - e. Dochází k tomu především u slov jednoslabiĉných (hra - her) a u slov víceslabiĉných, kde se nachází více neţ dvouĉlenná skupina konsonantů (vrstva - vrstev). Toto vkladné -e- se obvykle u přejatých slov nevkládá. 54 Stejně je to i u dvojslabiĉných slova se slabikotvorným r a l v první slabice. Ale na konci slova se mezi souhlásku a koncové -la nebo -ra vţdy -e- vkládá (metla - me- 51 KLAJN, I.: Gramatika, s. 65. 52 Tamtéţ, s. 65. 53 HAVRÁNEK, B. JEDLIĈKA, A.: Česká mluvnice, s. 151. 54 GREPL, M. - HLADKÁ, Z. - JELÍNEK, M. - KARLÍK, P. - KRĈMOVÁ, M. - NEKULA, M. - RUSÍ- NOVÁ, Z. - ŠLOSAR, D.: Příruční mluvnice, s. 256. 32