Závod na energetické využití komunálního odpadu Chotíkov (ZEVO Chotíkov)

Prof. Ing. Vladimír Lapčík, CSc. Vypořádání písemných vyjádření k posudku a vyjádření z veřejného projednání záměru Závod na energetické využití komunálního odpadu Chotíkov () (Dle 9 odst. 10 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů) Zpracoval: Prof. Ing. Vladimír LAPČÍK, CSc. K Odře 67/10 700 30 Ostrava-Výškovice tel./fax: 596 744 750 vladimir.lapcik@vsb.cz lapcik.lapeko@iex.cz Osvědčení odborné způsobilosti č.j. 17 162/4676/OEP/92 ze dne 9.2.1993 ve smyslu zákona č. 244/92 Sb., poté autorizace ve smyslu zákona č. 100/2001 Sb., v platném znění, prodloužená dne 20.07.2006 na dobu 5 let (rozhodnutí MŽP č.j. 48011/ENV/06, které nabylo právní moci dne 04.08.2006) a následně prodloužená 01.02.2011 na dobu 5 let (rozhodnutí MŽP č.j. 2082/ENV/11, které nabylo právní moci dne 28.02.2011 - viz příloha). Soudní znalec v oboru Čistota ovzduší. Jmenován rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě (č.j. Spr 3396/94 ze dne 25.10.1994). Osvědčení o autorizaci ke zpracování odborných posudků (MŽP, č.j. 2833/740/02/MS ze dne 26.2.2003 a následně MŽP, č.j. 4433/740/04/MS ze dne 10.2.2005) ve smyslu 15 odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů. Únor 2012

1. Vypořádání písemných vyjádření k posudku Na posudek stavby Závod na energetické využití komunálního odpadu Chotíkov (ZEVO Chotíkov), zpracovaný (12/2011) dle přílohy č. 5 k zákonu č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů, bylo reagováno následujícími stanovisky: Vyjádření veřejnosti: Během zveřejnění byly k předloženému posudku podány následující písemné připomínky občanů a občanských sdružení: Paní MUDr. Andrea Krystlová (330 17 Chotíkov 347) ve svém vyjádření ze dne 22.01.2012 uvádí: Připomínky k EIA /kód záměru PLK 1595/ - příloha č. 4.2 a 4.3 - akustická studie, zdrav, rizika hluku a imisí/. Příloha č. 4.3: str. 8 citace: Prahová hladina hluku ve dne, od které se u průměrně citlivých osob začíná projevovat mírné obtěžování Mukem/je podle WHO 50 db ekvivalentní hladiny akustického tlaku. Prahová hladina pro silné obtěžování/ hlukem/ je 55 db. Pro hluk z různých druhů dopravy nyní uvádí EEA shodnou prahovou hladinu obtěžování 42 db L den." Str. 9 citace: Prahová hodnota L night pro užívání sedativ a prášků na spaní je 40 db."...who doporučila 40 db jako cílovou hodnotu L night k ochraně obyvatel." V akustické studii 4.2, bod 6.1 na str. 20 uváděno, že měření hluku z důvodů záměru ZEVO probíhalo pouze na 4 místech v obci a to pouze 1x / 1 hodinu v 1 dnu/. Nebyl zohledněn ani směr větru a stav vlhkosti vzduchu v měřené době, což hlukovou situaci dost významně mění. Navíc v měřených bodech č. M2 /dům nad školou/ a M3/ Dům U Motlů"/ bylo zjištěno, že naměřené hodnoty hluku překračují doporučenou normu dle WHO v denní i noční době. M2 den 54,2 /+-2/dB Noc 45,8 /+-2/dB M3 den 53,8 /+- 2/ db Noc 52,7 /+-2/ db Dle kapitoly III. 3 Závěr k riziku hluku - odhadem 42 % obyvatel Chotíkova je obtěžováno hlukem a 23 % obyvatel rušených hlukem ve spánku. Prof. Ing. Lapčík, CSc. ve svém posudku na str. 81 uvádí: "Hluk ze stávající dopravy je u obyvatel zástavby situované u komunikací příčinou obtěžování a nepříznivého ovlivnění spánku s možnými zdravotními důsledky. Podle kvantitativního orientačního odhadu může být u silnice 11/180 /M. Touškov, Černíny/ hlukem obtěžováno více než 2/3 obyvatel. U obyvatel hodnocené zástavby obce Chotíkov se jedná o cca 42 % obyvatel obtěžovaných hlukem a 23 % obyvatel rušených hlukem ve spánku." 2

V kapitole VII.III.3 pak dále uvádí: Posuzovaný záměr je záměrem, který by mohl mít značný vliv na životní prostředí. Je proto nutno dokonalým technickým řešením eliminovat možné negativní vlivy této akce na životní prostředí na minimum. V kapitole VII.III.6 bod 10. - uvádí navrhovaná protihluková opatření: v noční době nesmí být v provozu obslužná doprava staveniště, nutno omezit pracovní činnost na minimum,... - stavební stroje a zařízení na stavbě je nutno volit v souladu s akustickou studií předloženou v dokumentaci záměru,... - v dalším stupni projektové dokumentace je třeba zpřesnit akustické výpočty pro hluk ze stavební činnosti na základě upřesněných vstupních parametrů výpočtu. Protihluková opatření k zamezení hlučnosti v obci podél silnice na K. Vary, kudy bude prováděn svoz odpadu do ZEVO, nejsou vůbec uvažována, ačkoliv již nyní překračují doporučované normy WHO! /viz body měření č. 2 a 3/. Žádáme o doplnění akustické studie vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a plánovanému navýšení kapacity ZEVO na 95 000 tun ročně. K příloze č. 4.3 (Hodnocení vlivů na veřejné zdraví): Předmětem hodnocení vlivů na veřejné zdraví je z hlediska hluku v rámci dokumentace EIA vyhodnocení očekávané hlukové expozice obyvatel zájmového území na základě výsledků hlukové (resp. akustické) studie. Je třeba si uvědomit, že legislativní úroveň ochrany zdraví obyvatel před nepříznivými vlivy hluku je stanovena platnými hlukovými limity. Vyhodnocení dodržení těchto limitů ve vztahu k posuzovanému záměru je úkolem hlukové studie. Proto u hluku, u kterého jsou stanoveny platné hlukové limity, není úkolem hodnocení vlivů na veřejné zdraví, respektive posouzení zdravotních rizik, hodnotit míru dodržení limitů a přijatelnosti hodnoceného záměru, nýbrž pouze doplnění informačního obsahu dokumentace EIA o způsob stanovení těchto limitů a o vyhodnocení možných zdravotních dopadů příspěvku záměru a celkové expozice obyvatel zájmového území. To je i případ uváděných hodnot doporučovaných WHO, které nejsou platnými hlukovými limity, ty jsou stanoveny v NV č. 272/2011 Sb. Pozn. Jiná situace nastává například v případě hodnocení imisí škodlivin v ovzduší, pro které nejsou závazné imisní limity k ochraně zdraví stanoveny. U těchto škodlivin je hodnocení zdravotních rizik v rámci dokumentace EIA podkladem k posouzení míry souvisejícího rizika a jeho akceptovatelnosti orgánem ochrany veřejného zdraví. I v případě, že výsledkem tohoto vyhodnocení je kvantifikace zdravotního rizika, je třeba si uvědomit, že za stavu dodržení platných hlukových limitů nejde v žádném případě o riziko nepřijatelné, odporující zákonem dané ochraně zdraví obyvatel, neboť některé limity představují kompromis mezi snahou o ochranu zdraví a dosažitelnou realitou a nemusí zaručovat úplnou ochranu zdraví. Příkladem mohou být právě limity pro hluk z dopravy, související zdravotní riziko bylo vyhodnoceno a posouzeno již při stanovení těchto limitů a shledáno jako akceptovatelné. Právě citované a měřené body M2 a M3 jsou ovlivněny hlukem z dopravy na silnici I/20. Pro chráněný venkovní prostor staveb (tedy i měřené body M2 a M3) jsou hlukové limity dle 12 a přílohy č. 3 (korekce na starou hlukovou zátěž z dopravy na pozemních komunikacích činí + 20 db), činí hygienický limit pro denní dobu v L Aeq,16h 50 + 20 = 70 db a pro noční dobu L Aeq,8h 50 + 20 10 = 60 db. 3

V měřených bodech M2 a M3 nepřekračují naměřené hodnoty hluku hygienický limit hluku stanovený v NV č. 272/2011 Sb., pro chráněný venkovní prostor staveb ani pro denní dobu ani pro noční dobu. V souboru podmínek posudku (viz kapitola VII.III.6 posudku) v části b) je uvedena podmínka č. 10, ve které je uvedena subpodmínka: v dalším stupni projektové dokumentace je třeba zpřesnit akustické výpočty pro hluk ze stavební činnosti na základě upřesněných vstupních parametrů výpočtu. Dále je možno uvést, že ve fázi zkušebního provozu bude zajištěno měření a vyhodnocení hluku v blízkosti obytné zástavby, která by mohla být dotčena hlukem z obslužné dopravy a z technologických zdrojů hodnoceného záměru, s návrhem protihlukových opatření ve venkovním prostoru v případě překročení nejvyšší přípustné ekvivalentní hladiny akustického tlaku (viz návrh podmínek doplněného stanoviska - kap. VII.III.6, část c, bod 4). Z výše uvedeného je zřejmé, že hlukové, resp. akustické situaci je věnována náležitá pozornost. Je nutno poznamenat, že již akustická studie, která je součástí dokumentace (příloha č. 4.2), počítala s kapacitou ve výši 95 000 tun komunálního odpadu ročně. Navýšení počtu vozidel souvisejících s obsluhou areálu závodu činí cca 85 vozidel za den (viz příloha č. 4.7 dokumentace - dopravní studie), což např. při denní dopravní zátěži na komunikaci I/20 představuje velmi malý nárůst. Např. z již zpracovaného doplňku hlukové studie pro ulici Studentská v Plzni (Mikula, O.: Dopravní studie ZEVO Chotíkov. Doplněk ul. Studentská, 02/2012 viz příloha č. 1 tohoto vyjádření) plyne, že v řešeném území (kolem ulice Studentská) dojde podle nařízení vlády č. 272/2011 Sb. k nehodnotitelné změně akustické situace (přírůstek max. do 0,3 db) při provozu hodnoceného zařízení. Pan Ing. Ivan Krystl (330 17 Chotíkov 347) ve svém vyjádření ze dne 22.01.2012 uvádí: Dle zpracovaného posudku EIA dochází vlivem zvýšení intenzity dopravy pro tento závod k navýšení hlukové zátěže pro část obyvatel obce Chotíkov - dle zpracovaných výpočtů sice jen minimálně". Jelikož se jedná o novou výstavbu závodu /nikoliv stávající stav/, je povinností investora akce při jakémkoliv navýšení hlukové zátěže vyvolané silniční dopravou do závodu zajistit, aby hluková zátěž z dopravy byla v souladu s příslušnými hygienickými normami a předpisy a tudíž provést příslušná protihluková opatření ke snížení již dnes nevyhovující hlukové zátěže. Navržená protihluková opatření musí být součástí projektu pro stavební povolení. Posudek prof. ing. Vladimíra Lapčíka, CSc. pouze konstatuje, že navýšení hlukové zátěže ze silniční dopravy je nevýznamné", a proto prosím o stanovisko Krajské hygienické stanice v Plzni. K uvedenému vyjádření je možno uvést, že ve fázi zkušebního provozu bude zajištěno měření a vyhodnocení hluku v blízkosti obytné zástavby, která by mohla být dotčena hlukem z obslužné dopravy a z technologických zdrojů hodnoceného záměru, s návrhem protihlukových opatření ve venkovním prostoru v případě překročení nejvyšší přípustné ekvivalentní hladiny akustického tlaku (viz návrh podmínek doplněného stanoviska - kap. VII.III.6, část c, bod 4). Jinak je nutno poznamenat, že např. z již zpracovaného doplňku hlukové studie pro ulici Studentská v Plzni (Mikula, O.: Dopravní studie. Doplněk ul. Studentská, 02/2012 viz příloha č. 1 tohoto vyjádření) vyplynulo, že v řešeném území (kolem ulice 4

Studentská) dojde podle nařízení vlády č. 272/2011 Sb. k nehodnotitelné změně akustické situace (přírůstek max. do 0,3 db) při provozu hodnoceného zařízení. Další skutečnosti týkající se hlukové problematiky související s hodnoceným záměrem jsou uvedeny výše v komentáři k vyjádření paní MUDr. Krystlové. Arnika program Toxické látky a odpady, ekologické sdružení (Chlumova 17, 130 00 Praha 3, IČ: 709 47 805), ve svém vyjádření (dopis pana RNDr. Jindřicha Petrlíka, vedoucího programu Toxické látky a odpady, ze dne 22.01.2012) k předloženému posudku uvádí následující připomínky: Obecně nesouhlasíme se závěrem posudku, že předložená dokumentace EIA (Vurm, Pilařova et al. 2011) vyhodnotila všechny dopady na životní prostředí v dostatečné míře a není ji třeba vrátit k přepracování. Z textu posudku samotného (Lapčík 2011) je patrné, že jsou v něm zaměňovány ať už záměrně anebo z neznalosti základní termíny v oblasti nakládání s odpady. Například pod pojmem kompostování odpadů autor zná jen kompostování jeho nevytříděné složky v rámci procesu mechanicko-biologické úpravy odpadů (MBÚ). Přitom jsme jak my, tak někteří další účastníci procesu EIA, poukazovali na nedostatečnost kompostování bioodpadů vytříděných přímo v domácnostech. K podobné záměně dochází v pojetí materiálového zhodnocení odpadů, tedy například jejich recyklace a kompostování vytříděných bioodpadů. Pod ním opět posudkář chápe MBÚ. Ta však vůbec nepředstavuje materiálové zhodnocení odpadů. Jak doložíme na příkladech níže, posudek rovněž vychází ze zastaralých dat o bilanci perzistentních organických látek (POPs) vstupujících do životního prostředí z různých procesů v České republice a rovněž z neúplných informací o měření emisí polychlorovaných dibenzo-p-dioxinů (PCDD) a polychlorovaných dibenzofuranů (PCDF; dále jen dioxinů" jako souhrnný název pro obě skupiny látek) v zahraničí. Z úvah na téma emisí dioxinů je patrné, že posudek je tendenčně posunut k lepšímu hodnocení vlivu spaloven odpadů na životní prostředí, než odpovídá reálným datům. Posudek se s podanými připomínkami často vypořádává tak, že odkazuje na jejich absenci ve fázi zjišťovacího řízení. Ovšem i samotný posudek má doplnit znalosti o chystaném záměru. Tyto odpovědi považujeme proto za nedostatek posudku jako takového. Ani posudek se nevyrovnal s vyhodnocením záměru z hlediska mezinárodních úmluv, konkrétně srovnáním s dokumentem o nejlepších dostupných technikách (Secretariat of The Stockholm Convention on POPs 2008). K posudku zpracovanému Prof. Ing. Vladimírem Lapčíkem, CSc. (2011) máme ještě další připomínky - řazené podle jednotlivých okruhů: Hodnocení příspěvku spaloven k únikům a přenosům POPs do životního prostředí Autor posudku má sklony podhodnocovat podíl spaloven na produkci POPs. Lze to dokumentovat na následujících příkladech: V reakci na připomínky k dokumentaci EIA například konstatuje, že: Je nutno uvést, že tři velké spalovny komunálních odpadů v České republice (ZEVO Praha - Malešice, SAKO Brno a Termizo Liberec) spálily dle literárních údajů v roce 2009 dohromady cca 360 000 tun odpadu a přitom emitovaly do ovzduší cca 40 mg polychlorovaných dibenzodioxinu a dibenzofuranu (PCDD/F TEQ)." Zajímavé je, že by pak například liberecká spalovna firmy Termizo musela vyprodukovat téměř polovinu z těchto emisí, protože ve své zprávě o plnění integrovaného povolení udává roční emise dioxinů do ovzduší na úrovni 18 mg TEQ. V tuhých zbytcích po spálení odpadů pak přiznává produkci dioxinů celkem přes 2 g TEQ 5

(Novák, Pěničková et al. 2010). Celkové emise dioxinů do ovzduší ze tří spaloven komunálních odpadů budou asi spíše na úrovni 90 mg TEQ konstatované v článku z autorova pracoviště pro rok 2007 (Horák and Hopan 2009). I toto je ovšem velmi hypotetické číslo, protože v České republice nemáme ze spaloven k dispozici data ze semikontinuálního sledování emisí dioxinů (viz jednu z připomínek níže). Posudek rovněž konstatuje, že emise dioxinů z lokálních topenišť v jedné obci o zhruba 2000 obyvatelích činí 2 až 60 mg TEQ. Pokud bychom vztáhli udávanou produkci dioxinů obcí se zhruba 2000 obyvatel na počet takových obcí v ČR (cca 200), pak by se jen tyto obce mohly při počítání té nejvyšší hodnoty emisí dioxinů do ovzduší uvažované posudkářem (60 mg TEQ na obec) podílet na celkových emisích dioxinů do ovzduší 12 g TEQ. Touto cestou bychom se dostali k podobně nadhodnoceným celkovým emisím dioxinů do ovzduší, jaké produkoval Český hydrometeorologický ústav v 90. letech minulého století a která nás řadila v emisích dioxinů mezi nejvíce zatížené státy v Evropě. Právě to vedlo k přehodnocení emisních faktorů z lokálních topenišť, jejichž vývoj dokumentuje následující graf. Skutečnost bude tedy ležet spíše někde mnohem níže než 60 mg TEQ na obec s 2000 obyvateli, na kterou autor posudku mnohokráte odkazuje ve svém srovnání s emisemi ze spaloven komunálních odpadů. Na str. 14 posudku a dalších místech se o dioxinech uvádí, že: největšími přispěvateli" těchto škodlivin do životního prostředí jsou některé technologie (výroba železa a oceli, zpracování a úprava neželezných kovu - viz též dále), lokální topeniště a silniční doprava." Toto tvrzení vychází jednak ze zastaralých emisních inventur dioxinů, a jednak není pravdivé, protože se opírá o vnos těchto látek pouze cestou jejich úniků do ovzduší 6

a nezapočítává přítomnost dioxinů v odpadech, kde se u současných spaloven kumuluje před 90 % produkce těchto látek, a to většinou v množství několika gramů (viz níže). Pro dopravu vypočítává nejaktuálnější inventarizace emisí dioxinů jejich roční úniky na úrovni 58,6 mg TEQ za veškerou dopravu (Adamec 2010). Je tedy trochu podivné, aby doprava z hlediska ročních úniků dioxinů figurovala na prvních místech zdrojů jejich emisí do ovzduší. Spalovny odpadů i nadále zůstávají významným zdrojem vnosů látek typu dioxinů do životního prostředí. Hlavní cestou ovšem u moderních spaloven již nejsou úniky do ovzduší (s výjimkou požárů ve spalovnách), ale jejich přenosy v odpadech. Lze to doložit jednak na hlášení spaloven komunálních odpadů do Integrovaného registru znečišťování (například spalovna v Praze - Malešicích za rok 2010 nahlásila 10 g TEQ, SAKO Brno pak 1,6 g TEQ), a na zprávách spalovny Termizo Liberec o plnění podmínek integrovaného povolení (Novák, Pěničková et al. 2010), (Novák, Pěničková et al. 2011). Za rok 2010 ohlásila spalovna nebezpečných odpadů v Trmicích do IRZ enormních 236 g TEQ dioxinů v odpadech.' Tatáž chyba se opakuje na str. 19, kde se tvrdí, že Z materiálu CHMÚ vyplývá, že největší podíl na celkové produkci dioxinů v České republice je z výroby železa a oceli, další významnou složkou jsou technologie zpracovávající a upravující neželezné kovy a třetí nejvýznamnější složkou jsou již zmíněná domácí topeniště." Opět se ovšem jedná jen o množství dioxinů vypouštěných do ovzduší, aniž by se vzaly v potaz jejich přítomnost v odpadních vodách a v odpadech, tedy cesty, jimiž jsou rovněž dioxiny vnášeny do životního prostředí. Toto omezení neodpovídá Stockholmské úmluvě, která klade důraz na všechny cesty vstupů POPs, včetně dioxinů, do životního prostředí. Na str. 23 autor posudku doporučuje, že: bude vhodné v rámci přípravy záměru zajistit měření imisí v zimních měsících se zaměřením na PCDD/F, PM 10 a těžké kovy v oblasti Chotíkova a Příšova, aby v případě dalších měření v době provozu zařízení byla k dispozici srovnávací hodnota imisního pozadí (viz též podmínka, uvedená v kap. VII.III.6 posudku)." Proč ne i v letním, podzimním a jarním období? Spalovna bude produkovat škodliviny po celý rok, je tedy nesmyslné je srovnávat jen se stavem v zimních měsících. A proč ne také pro další škodliviny jako 1,3-butadien, hexachlorbutadien, hexachlorbenzen a PCB (skupinu označovanou jako dioxin-like PCB, která se započítává do celkového TEQ)? Nevidím na konstatování že tři velké spalovny komunálních odpadů v České republice (ZEVO Praha - Malešice, SAKO Brno a Termizo Liberec) spálily dle literárních údajů v roce 2009 dohromady cca 360 000 tun odpadu a přitom emitovaly do ovzduší cca 40 mg polychlorovaných dibenzodioxinu a dibenzofuranu (PCDD/F TEQ)" nic principiálně nesprávného, byť v jiných zdrojích se uvádí celkové emise dioxinů do ovzduší ze tří spaloven komunálních odpadů v ČR ve výši 90 mg PCDD/F TEQ. Je možno uvést, že roční emise PCDD/F (mg TEQ/rok) byly v roce 2008 pro tři výše uvedené spalovny následující: ZEVO Malešice 18,0 mg TEQ/rok při energetickém využití 208 225 tun odpadu za rok, SAKO Brno 4,3 mg TEQ/rok při energetickém využití 54 601 tun odpadu za rok (toto zařízení bylo před rozsáhlou rekonstrukcí) a Termizo Liberec 18,1 mg TEQ/rok při energetickém využití pouze 96 810 tun odpadu za rok. Celkové roční emise PCDD/F tedy činily 40,4 mg TEQ při energetickém využití 359 636 tun (tedy cca 360 000 tun) odpadu za rok (Horák, Hopan, Krpec, 2011). Je zajímavé, že ZEVO Malešice a Termizo Liberec vykázaly prakticky stejné emise dioxinů - 18 mg TEQ/rok, přičemž ZEVO Malešice energeticky využilo 208 225 tun odpadu za rok a Termizo pouze 96 810 tun odpadu za rok. Zde je možná jediná odpověď v případě zařízení Termizo Liberec se jedná o starší zařízení 7

vůči rekonstruovanému a zařízením na čistění spalin plně vybavenému závodu ZEVO Malešice. Ve vyjádření k posudku jsou rovněž kritizovány údaje týkající se emisí dioxinů z lokálních topenišť. V posudku na str. 18 a 19 uvádím: V říjnu 2011 byly zveřejněny údaje, které porovnávají emise dioxinů u obcí, kde obyvatelé spalují pouze tuhá paliva, s emisemi dioxinů u velkých spaloven odpadů. Je nutno uvést, že tři velké spalovny komunálních odpadů v České republice (ZEVO Praha - Malešice, SAKO Brno a Termizo Liberec) spálily dle literárních údajů v roce 2009 dohromady cca 360 000 tun odpadů a přitom emitovaly do ovzduší cca 40 mg polychlorovaných dibenzodioxinů a dibenzofuranů (PCDD/F TEQ). Jedna průměrná (hypotetická) obec s 2 000 obyvateli, která by byla vytápěna tuhými palivy (cca 4 000 tun kvalitního paliva/rok), by za topnou sezónu emitovala ve spalinách do ovzduší cca 2 až 60 mg PCDD/F (jako TEQ). Je tedy možno konstatovat, že z pohledu produkce PCDD/F do ovzduší má jedna obec vytápěná tuhými palivy potenciál vyprodukovat podobné (v některých případech i větší) množství dioxinů, než je tomu u výše uvedených tří velkých spaloven komunálních odpadů. Hmotnost spáleného odpadu ve spalovně je nesrovnatelně vyšší než hmotnost spáleného paliva v průměrné hypotetické obci. Je tedy zřejmé, že kvalita spalování odpadu ve spalovně (0,12 µg PCDD/F TEQ/t odpadu ) je nepoměrně vyšší než kvalita spalování kvalitního paliva v lokálním topeništi (0,37 20 µg PCDD/F TEQ/t paliva ). Důvodem je kvalitní technologie spaloven, jejíž součástí je víceúrovňové čištění spalin. Je nutno poznamenat, že maximální údaj 60 mg PCDD/F TEQ/rok pro obec s 2 000 obyvateli pochází od European Environment Agency (EEA) pro hnědé i černé uhlí, Výzkumné energetické centrum (VEC) VŠB-Technické univerzity Ostrava udává pro hnědé uhlí 3 a pro černé uhlí 31 mg PCDD/F TEQ/rok, přičemž tyto údaje jsou odvozeny z emisních faktorů (0,766 µg TEQ/t paliva pro hnědé uhlí a 10,5 µg TEQ/t paliva pro černé uhlí), jejichž vstupní údaje byly měřeny na domácích kotlích. Není tedy důvod těmto hodnotám nevěřit. Nicméně zcela jiná situace u grafu, který má dokumentovat vývoj emisních faktorů z lokálních topenišť, prezentovaného RNDr. Jindřichem Petrlíkem. Tento graf s největší pravděpodobností uvádí emisní faktory PCDD/F pro hnědé uhlí, neboť hodnota faktoru pro rok 2010 ve výši 0,799 µg TEQ/t paliva koresponduje s hodnotou 0,766 µg TEQ/t paliva, kterou uvádí VEC VŠB-Technické univerzity Ostrava. Nicméně je nutno si klást otázku, odkud byly vzaty ostatní uvedené hodnoty - pro rok 2005 a zejména hodnota pro rok 2003, která je naprosto mimo realitu (byla snad stanovena na základě nějaké statistiky místo měření reálných hodnot?!). Je s podivem, že autor vyjádření k posudku si pro svůj výpočet emisí dioxinů z domácích topenišť pro všechny obce s 2 000 obyvateli v České republice vybral nejvyšší hodnotu (60 mg TEQ), udávanou EEA a tu pak prezentuje jako nesprávnou, když autor posudku výslovně uvádí celkové emise za topnou sezónu v rozsahu cca 2 až 60 mg PCDD/F (jako TEQ). Při použití emise pro hnědé uhlí (jedna obec) ve výši 3 mg PCDD/F TEQ/rok přitom vychází hodnota celkových emisí dioxinů pro všechny uvedené obce s 2 000 obyvateli, kterých je cca 200, ve výši 0,6 g PCDD/F TEQ/rok, resp. za topnou sezónu, což je jistě přijatelný údaj, který je ovšem stále vyšší než roční emise tří velkých zařízení na energetické využití komunálních odpadů v České republice (ZEVO Praha - Malešice, SAKO Brno a Termizo Liberec), které v roce 2009 emitovaly do ovzduší cca 40 mg PCDD/F. Je nutno zdůraznit, že výše uvedená a zástupci OS Arnika napadaná konstatování o poměru emisí dioxinů z jednotlivých skupin zdrojů do ovzduší neměla za cíl hledat absolutně přesné číselné hodnoty v této oblasti. Cílem bylo pouze poukázat na skutečnost, že emise zařízení na energetické využití komunálního odpadu jsou vůči jiným technologiím a výrobám na velmi nízké úrovni, což je nesporné. K následujícím tvrzením zpracovatele vyjádření k posudku, že Spalovny odpadů i nadále zůstávají významným zdrojem vnosů látek typu dioxinů do životního prostředí. Hlavní cestou ovšem u moderních spaloven již nejsou úniky do ovzduší (s výjimkou požárů ve spalovnách), 8

ale jejich přenosy v odpadech. Lze to doložit jednak na hlášení spaloven komunálních odpadů do Integrovaného registru znečišťování (například spalovna v Praze - Malešicích za rok 2010 nahlásila 10 g TEQ, SAKO Brno pak 1,6 g TEQ), a na zprávách spalovny Termizo Liberec o plnění podmínek integrovaného povolení (Novák, Pěničková et al. 2010), (Novák, Pěničková et al. 2011). Za rok 2010 ohlásila spalovna nebezpečných odpadů v Trmicích do IRZ enormních 236 g TEQ dioxinů v odpadech, lze konstatovat: Při argumentaci jsem se zaměřil především na potenciální emise do ovzduší, protože při jejich úniku již není návratu. Samotný autor svým vyjádřením potvrzuje, že hlavním problémem již nejsou úniky dioxinů do ovzduší, ale jejich přenosy v odpadech. Zde se dá nicméně namítnout, že tyto látky jsou pod kontrolou, pokud se s nimi náležitě nakládá ukládání nebezpečných odpadů na skládky příslušných kategorií. V posuzovaném případě se předpokládá produkce 20 155 tun škváry, která nebude mít nebezpečné vlastnosti a bude po příslušné certifikaci dále nabízena k využívání např. ve stavebnictví nebo pro výrobu rekultivačních směsí v oblastech zasažených těžbou uhlí. Patřičnou úpravou škváry by nemělo docházet k vymývání těžkých kovů a v ní obsažených stopových množství POPs. Dalšími odpadními produkty jsou zbytky po čištění plynů a odloučený popílek ze spalovacích zařízení v množství cca 7 000 tun/rok, které představují odpady v kategorii nebezpečné. Tyto odpady budou odváženy na skládky nebezpečných odpadů mimo region (při takovémto nakládání s odpady není možno uvažovat o vnášení dioxinů do životního prostředí, ale o odstraňování těchto látek ze životního prostředí). Pozn.: Z podrobných bilancí vyplývá, že vlastní popílek z tkaninového filtru včetně reakčního produktu představuje 3 600 t/r, zbytek tvoří ostatní odpad z čištění spalin sádrovec o hmotnosti 1 300 t/r a vyseparovaný železný šrot 1 900 t/r. Z uvedeného výčtu vyplývá, že se v případě nebezpečného odpadu nebude jednat o plných 7 000 tun za rok, jak bylo uvedeno v původních dokumentech, ale pouze o 3 600 tun nebezpečného odpadu za rok. Domnívám se, že údaj týkající se spalovny nebezpečných odpadů v Trmicích, která ohlásila za rok 2010 do IRZ enormních 236 g TEQ dioxinů v odpadech, se dané problematiky vůbec netýká, protože se nejedná o energetické využití komunálních odpadů. Ke konstatování uvedenému v posudku, že největší podíl na celkové produkci dioxinů v České republice je z výroby železa a oceli, další významnou složkou jsou technologie zpracovávající a upravující neželezné kovy a třetí nejvýznamnější složkou jsou již zmíněná domácí topeniště, je nutno poznamenat, že vůbec nelze hovořit o chybě (viz vyjádření výše). V podmínkách stanoviska, které jsou uvedeny v posudku v kap. VII.III.6. (část b, bod 1), je uvedeno měření imisního pozadí se zaměřením na PCDD/F, PM 10 a těžké kovy v oblasti Chotíkova a Příšova. Tento návrh rezultuje z připomínek uvedených ve vyjádření k dokumentaci paní Anny Kratochvílové a pana Stanislava Poka z Příšova. Nicméně nic nebrání tomu, aby měření imisního pozadí před započetím výstavby záměru bylo realizováno i v dalších lokalitách a v ostatních směrech z hlediska obytné zástavby okolních obcí. Hodnocené zařízení bude produkovat znečišťující látky (byť v malém objemu) po celý rok. Nicméně je důležité měřit imisní pozadí za nejhorších rozptylových podmínek, které nastávají za inverzních situací, jejichž výskyt je nejčastější v zimním období. Proto je vhodné měřit imisní pozadí zejména v zimním období viz též doplněný návrh stanoviska (viz kap. VII.III.6, část b, bod 1 a část c, bod 2). K otázce imisních měření dalších škodlivin jako 1,3-butadien, hexachlorbutadien, hexachlorbenzen a PCB (skupina označovaná jako dioxin-like PCB), lze konstatovat, že vzhledem k očekávaným nízkým imisním koncentracím těchto látek by bylo jejich měření velmi problematické a navíc by nebylo výsledky možno srovnat s žádnou hodnotou, protože neexistují imisní limity pro tyto látky. Navíc je nutno poznamenat, že uvedené látky se budou v hodnoceném zařízení při teplotách cca 900 C rekombinovat na dioxiny a ty budou imisně sledovány. 9

Závěrem je nutno konstatovat, že autor posudku nepodhodnocuje podíl spaloven na produkci POPs, jak uvádí zpracovatel vyjádření k posudku. Názorně to lze dokumentovat na výše uvedených skutečnostech. Bilance odpadů a odůvodněnost záměru Na naši připomínku týkající se možností recyklace odpadů autor posudku v podstatě reaguje dlouhým textem srovnávajícím spalovnu s mechanicko-biologickou úpravu (MBÚ) odpadů, ale ta vůbec nebyla předmětem naší připomínky. Za reakci vztahující se opravdu k naší připomínce lze považovat jen následující konstatování: Zákon sice definuje energetické využívání odpadu, ale preferuje v hierarchii recyklaci. Umožňuje ale odchýlit se od doporučené hierarchie způsobu nakládání s odpady, pokud se na základě posuzování dopadu zahrnujících vznik odpadu a nakládání s ním prokáže, že je to vhodné." (Lapčík 2011) Problém tkví vtom, že k podobnému závěru docházejí politici ve většině krajů. Hierarchie nakládání s odpady tak zůstává jen na papíře, protože realita bude jaksi odchýlená". Naši připomínku tedy autor posudku vůbec nezodpověděl, a proto ji zde opakujeme a žádáme o její vypořádání: Tabulka č. 9 na str. 57 dokumentace (Vurm, Pilařova et al. 2011) ukazuje složení odpadů, které mají vstupovat do plánované spalovny. Do její kopie níže (tab. 1) jsme barevně vyznačili položky, které lze snadno recyklovat. Je jasné, že nelze zdaleka všechny tyto položky z komunálního odpadu vytřídit, ale rozhodně by při výstavbě zařízení k jejich recyklaci došlo k redukci odpadů, které by bylo nutné ukládat na skládky na míru srovnatelnou s redukcí odpadů, které dosáhne spalovna. Především je zřejmá rezerva při třídění bioodpadů přímo u původců a výstavba kapacity kompostáren na takto vytříděný odpad. Proto žádáme doplnění variant řešení o komplex zařízení na recyklaci odpadů. Došlo by tak na materiálové využití odpadů, které stojí v hierarchii nakládání s odpady výše než jejich energetické využití. Samotná energie vložená do výrobků, jež se staly odpady, tak bude zhodnocena lépe. Tabulka 1: Kopie části tabulky č. 9 z dokumentace s barevným vyznačením položek, které jsou z odpadů snadno vytříditelné a současně lze značnou část z nich také recyklovat. Kromě již uvedených argumentů, by zprovoznění recyklačních provozů mělo větší pozitivní dopad na zaměstnanost. Recyklace odpadů má obecně méně negativní dopady na životní prostředí, globální změny klimatu i energetickou bilanci - viz například studii J. Morrise (2005). 10

V hierarchii nakládání s odpady jsou primárními předcházení jejich vzniku a materiálové využití. K tomu navržené spalování odpadů nepřispěje. Naopak materiály v odpadech znehodnotí." Zde končí opakovaná připomínka. Vzhledem k tomu, že se jedná o hodnocení vlivů již daného projektového záměru na životní prostředí, nebyly zvažovány jiné varianty nakládání s odpady. V daném případě se nejedná o koncepční hodnocení nakládání s odpady v rámci Plzeňského kraje. Tyto otázky jsou řešeny ve studii proveditelnosti Integrovaného systému nakládání s komunálními odpady v území Plzeňského kraje (TI Centrum, a.s., 03/2011). K odchýlenosti hierarchie nakládání s odpady je nutno poznamenat, že tento pojem je uveden v 9a odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, kde je uvedeno: Od hierarchie způsobů nakládání s odpady je možno se odchýlit, pokud se na základě posuzování životního cyklu celkových dopadů zahrnujícího vznik odpadu a nakládání s ním prokáže, že je to vhodné. Je tedy nutno konstatovat, že tento postup je ze zákona možný. Prakticky se posuzování životního cyklu dá provést pomocí procesu Life Cycle Assessment (LCA), který je ovšem mimo rámec procesu posuzování vlivů na životní prostředí posuzovaného záměru. Navíc se v posuzovaném případě jedná o hodnocení vlivů již daného projektového záměru na životní prostředí, a proto nebyly zvažovány jiné varianty nakládání s komunálními odpady. Základem recyklace je separovaný sběr komunálního odpadu z domácností. Odpad, který není hned po jeho vzniku sbírán separovaně, se stává součástí směsného komunálního odpadu (SKO). Začíná jeho kontaminace ostatními nehygienickými látkami, které jsou obsaženy v SKO. Je proto nutné dále zintenzivnit separovaný sběr v obcích a tím také navýšit míru recyklace. Mimochodem uvedená tabulka 1 uvádí údaje, týkající se směsného komunálního odpadu (SKO). Z uvedených množství by se snad dalo vyseparovat cca 5 % pro materiálové zhodnocení metodou MBÚ. V tabulce uvedený odpad je také částí SKO, který by z velké části po úpravě v MBÚ skončil na skládce. Další údaje týkající se této problematiky jsou uvedeny dále v komentáři ke kapitole Další připomínky. V posuzovaném případě se předpokládá produkce cca 20 155 tun škváry, která nebude mít nebezpečné vlastnosti a bude po příslušné certifikaci dále nabízena k využívání např. ve stavebnictví nebo pro výrobu rekultivačních směsí v oblastech zasažených těžbou uhlí. Nemělo by tedy docházet k vymývání těžkých kovů a POPs. Je tedy reálný předpoklad, že škvára bude využita a nebude uložena na skládku. Dalšími odpadními produkty jsou zbytky po čištění plynů a odloučený popílek ze spalovacích zařízení v množství cca 7 000 tun/rok, které představují odpady v kategorii nebezpečné. Nicméně se ukazuje, že nebezpečného odpadu bude vznikat ve skutečnosti méně (3 600 t/r jedná se o vlastní popílek z tkaninového filtru včetně reakčního produktu), než je uvedeno v hodnocené dokumentaci (viz výše komentář ke kapitole Hodnocení příspěvku spaloven k únikům a přenosům POPs do životního prostředí ). Při využití škváry z procesu energetického využití komunálního odpadu se dle literárních pramenů (Durdil, Kočí, Krečmerová, Kotoulová, 2009) předpokládá, že na skládku bude uloženo 2 až 5 % původní hmotnosti vstupního odpadu. Je možno konstatovat, že v hodnoceném případě tomu tak bude. K uvedené tabulce 1 lze poznamenat následující: Odpady, které jsou v tabulce barevně vyznačeny, nelze snadno ze SKO vytřídit. Nicméně je nutno si položit otázku, zda mimo kovů, které budou i v případě energetického využití komunálního odpadu vytříděny (viz dokumentace záměru str. 31, 32 a 80) a dá se předpokládat, že i využity, by našly další vytříděné složky uplatnění. S uplatněním kompostu vyrobeného z biogenní frakce je velký problém, takže se uvažuje o výrobě tzv. energetických pelet z tohoto materiálu, přičemž tato další transformace 11

původně biologického odpadu je z hlediska jeho uplatnění ve stávajících energetických zařízeních velmi diskutabilní. Je nutno rovněž uvést, že tepelná kapacita odpadu energeticky využitého v nahradí za rok cca 48 000 tun hnědého uhlí, které by jinak muselo být spáleno v provozech Plzeňské teplárenské a.s. pro zajištění potřebné tepelné kapacity města Plzně a za účelem výroby elektrické energie. Uspořené hnědé uhlí je možno použít např. jako surovinu pro chemický průmysl. Navíc je produkcí elektřiny a tepla v zařízeních na energetické využití odpadu snižováno množství emisí, které by se jinak dostaly do ovzduší spalováním hnědého či černého uhlí. Odpady produkované spalovnou a vlivy na půdu Jak jsme konstatovali v naší připomínce k dokumentaci, podle studie, kterou jsme nechali zpracovat pro směs produkovanou libereckou spalovnou komunálních odpadů, nemusí tyto odpady splňovat podmínky pro použití odpadů na povrchu terénu (Košařova 2006). Tato studie se v podstatě vůbec netýkala POPs, na které autor posudku reaguje, ale především těžkých kovů a zkoušek ekotoxicity. Studie je ke stažení zde: http://arnika.ora/libereckaspalovna-dokumentv-ke-stazeni. I nadále tedy nesouhlasíme s konstatováním autorů dokumentace, že Celkově lze označit vliv záměru na půdu za nevýznamný...". Není započteno případné použití popele, strusky na stavbách (například při výstavbě komunikací). V takových případech pak bude docházet k vymývání těžkých kovů a POPs, což bude mít negativní dopad na kvalitu půdy v okolí takovýchto staveb. A jak ukázal nedávný případ ostravské dálnice, je struska problematickým materiálem i z hlediska jeho mechanických vlastností. Studie zpracovaná pro tuhé odpady liberecké spalovny se týká hlavně tohoto zařízení. V posuzovaném případě se předpokládá produkce 20 155 tun škváry, která nebude mít nebezpečné vlastnosti a bude po příslušné certifikaci dále nabízena k využívání např. ve stavebnictví nebo pro výrobu rekultivačních směsí v oblastech zasažených těžbou uhlí. Nemělo by tedy docházet k vymývání těžkých kovů a POPs. Vezmeme-li v úvahu např. situaci v Německu, pak zde se již dlouhá léta škvára upravuje, aby vyhovovala dalšímu zhodnocování. Dalšími odpadními produkty jsou zbytky po čištění plynů a odloučený popílek ze spalovacích zařízení v množství cca 7 000 tun/rok, které představují odpady v kategorii nebezpečné. Tyto odpady budou odváženy na skládky nebezpečných odpadů mimo region. Pozn.: Nicméně se ukazuje, že nebezpečného odpadu bude vznikat ve skutečnosti méně (3 600 t/r jedná se o vlastní popílek z tkaninového filtru včetně reakčního produktu), než je uvedeno v hodnocené dokumentaci (viz výše komentář ke kapitole Hodnocení příspěvku spaloven k únikům a přenosům POPs do životního prostředí ). Je důležité poznamenat, že riziko spojené se škvárou není určeno pouze přítomností nebo nepřítomností nebezpečných látek ve škváře pro zabránění emisi z popelů do prostředí je také důležitá jejich chemická a fyzikální povaha, stejně jako charakter prostředí, kde bude materiál použit. Důležité tedy není to, zda škvára obsahuje nečistoty, ale to, aby byly kontrolovány případné emise ze škváry do prostředí (viz též podmínka, uvedená v kap. VII.III.6). Je nutno připomenout, že nelze srovnávat škváru, příp. strusku z energetických zařízení a strusku z ocelárenských a vysokopecních provozů. Je také nutno poznamenat, že v případě dálnice D1 (často nesprávně označované původním, dnes již neplatným názvem D47) v úseku Ostrava Bohumín měla být použita vysokopecní struska. Z mnoha indicií je zřejmé, že tomu tak nebylo a byla použita struska z výroby oceli, což není pro daný typ stavby vhodné. 12

Ovzduší Ve své reakci na naše připomínky týkající se množství emisí vyprodukovaných spalovnou v kontextu velkých bodových zdrojů znečišťování ovzduší autor posudku sice souhlasí, že půjde o velký zdroj znečištění, ale konstatuje, že: Jinak je energetické využití odpadu prokazatelně nejčistějším zdrojem energie získávané termicko oxidačním procesem." Nejspíš zapomněl na zemní plyn. I pro srovnání s moderními technologiemi na spalování uhlí toto obecné konstatování pokulhává u řady emitovaných látek. Trváme tedy na naší původní připomínce: "Podle vyhodnocení řady ukazatelů bude spalovna v Chotíkově druhým až čtvrtým největším bodovým zdrojem úniků škodlivin do ovzduší. Půjde o druhý největší průmyslový zdroj emisí fluorovodíku, třetí největší zdroj úniků chlorovodíku či oxidů dusíku a čtvrtý největší bodový zdroj úniků rtuti." Ani tento výčet však nepostihuje zcela škodliviny, které jsou podstatné v případě spaloven komunálních odpadů z hlediska jejich dopadů na lidské zdraví. Viz například komplexní hodnocení vlivů spalovny na lidské zdraví v podání rizikové analýzy pro americké námořnictvo (PTC 2001), kde do výčtu hodnocených látek mimo jiné patřily také 1,3-butadien, hexachlorbutadien, acetaldehyd, formaldehyd či vinylchlorid. V reakci na naši připomínku týkající se chybějících informací o emisích oxidu uhličitého V. Lapčík uvedl, že spálením 1 tuny odpadu vznikne 0,7 až 1,7 tuny CO 2. To by při kapacitě 95 tisíc tun odpadů za rok představovalo 66,5 až 161,5 tisíce tun CO 2 za rok. Celková potenciální úspora emisí skleníkových plynů ve srovnání s odstaveným výkonem Plzeňské teplárenské tak může hypoteticky být mezi 17 % až po jejich nárůst o 100 % (viz tabulku 2). Dá se tedy konstatovat, že příspěvek ke snížení skleníkových plynů se může minimálně blížit nule. Tabulka 2: V následující tabulce uvádíme hypotetické srovnání emisí některých látek vycházející z konstatování, že dojde v Plzeňské teplárenské, a.s. k náhradě kotle o výkonu 35 MW t. To ovšem z celkového výkonu 454 MW t není mnoho. Budeme-li postupovat tak, že to je cca 8 % výkonu a o cca toto množství klesnou i emise do ovzduší, pak to bude pro některé z látek následující roční bilance. * Emise spalovny jsou dle tabulky č. 18 ze strany 63 dokumentace shrnující emise z 80 m komína (Vurm, Pilařova et al. 2011). Je skutečností, že energetické využití odpadu je prokazatelně nejčistějším zdrojem energie získávané termicko oxidačním procesem. Např. emise NO x, které jsou rozhodujícími emisemi při spalování zemního plynu, jsou minimálně na stejné úrovni naměřená hodnota NO x ve zkušebním provozu na obdobném zařízení na energetické využití komunálního odpadu (jaké je navrhováno v hodnoceném případě) činila 95 mg/m 3 N (v provozních podmínkách je garanční hodnota u tohoto zařízení 80 mg/m 3 N), v rámci garančních zkoušek velkého zdroje (kotle) na zemní plyn byla naměřena emise NO x rovněž ve výši 95 mg/m 3 N. Garanční hodnota hodnoceného zařízení je 70 mg/m 3 N, tedy nižší než u plynového kotle. Při spalování tuhých fosilních paliv v moderních zařízeních jsou hodnoty emisí zde sledovaných znečišťujících látek vyšší, než je tomu u zařízení na energetické využití komunálního odpadu. Např. u kotle bloku (výkon 200 MW e ) tepelné elektrárny, která spaluje 13

černé uhlí (má daleko nižší obsah síry a dalších balastních látek než hnědé uhlí, takže emise jsou daleko nižší než u hnědouhelných elektráren), se běžně naměřené emise NO x pohybují v průměrných hodnotách 390 mg/m 3 N, u SO 2 pak ve výši 175 mg/m 3 N, přičemž u závodu se mají emise za provozních podmínek pohybovat u NO x ve výši 60 mg/m 3 N a u SO 2 pak ve výši 14 mg/m 3 N. Vzhledem k tomu, že se jedná o spalovací zařízení na energetické využití komunálního odpadu s provozní kapacitou větší než 3 tuny za hodinu komunálního odpadu, bude tento stacionární zdroj zařazen dle 3 odst. 1 nařízení vlády č. 354/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, do kategorie zvláště velkých zdrojů. Nicméně zda půjde o druhý největší stacionární zdroj emisí fluorovodíku, třetí největší zdroj úniků chlorovodíku či oxidů dusíku a čtvrtý největší bodový zdroj úniků rtuti, jak je uvedeno výše, ukážou až měření. K emisím oxidu uhličitého jsem uvedl na str. 52 posudku následující: Konkrétní údaje pro výpočet objemu, příp. hmotnosti vznikajícího oxidu uhličitého při spalování komunálního odpadu lze nalézt v odborné literatuře a v odborných časopisech. Např. materiál BREF uvádí, že pokud je spálena jedna tuna komunálního odpadu, vznikne přibližně 0,7 až 1,7 tuny CO 2. Z údajů naměřených na nejmenované spalovně komunálních odpadů v České republice plyne, že spálením jedné tuny komunálního odpadu vznikne 0,84 tuny CO 2, což koresponduje s rozsahem uvedeným v materiálu BREF. Jelikož komunální odpad je heterogenní směsí biomasy a fosilních materiálů, podíl CO 2 fosilního původu (např. plasty) ze spaloven tuhého komunálního odpadu, který je považován za významný ve vztahu ke klimatickým změnám, činí obecně 33 až 50 %. Z uvedeného je zřejmé, že ve vyjádření k posudku je informace vytržena z kontextu a zabývá se jen údaji uvedenými v materiálu BREF, přičemž další část informací, které uvádějí naměřené hodnoty, nejsou uvedeny. Nicméně zpět k danému tématu. I ze zahraničních měření vyplývá, že emisní faktor činí 0,667 tun CO 2 na tunu komunálního odpadu, přičemž po odečtení biologicky rozložitelného odpadu dojdeme k emisnímu faktoru 0,333 tun CO 2 na tunu komunálního odpadu. Použijeme-li uvedených emisních faktorů, pak vychází emise oxidu uhličitého ve výši 31 635 tun CO 2 za rok. Nicméně je nutno uvést, že navrhovaný závod pro energetické využití odpadu (ZEVO Chotíkov) nenahradí jen 8 % výkonu Plzeňské teplárenské, a.s., jak tvrdí zástupci OS Arnika. Celkový využitelný tepelný výkon je nižší než uvedený instalovaný výkon 454 MW t. Při určení podílu na budoucím podílu výroby Plzeňské teplárenské a.s. je třeba vyjít z výroby tepla. Celkové dodávky tepla Plzeňské teplárenské činily loni cca 3 060 TJ/rok. Dodávka tepla navrhovaného závodu do horkovodu má být 22,1 MW, což při plánované provozní době 7680 hod./rok představuje tepelnou energii ve výši 169 728 MWh/rok. Uvedená roční tepelná energie představuje 611 TJ/rok. Podíl 611/3 060 udává podíl na dodaném teple Plzeňskou teplárenskou a.s. ve výši 19,96 %, resp. cca 20 %. Z uvedeného plyne, že kdyby navrhované zařízení na energetické využití komunálního odpadu zajistilo výrobu cca 20 % stávajícího tepla, nebyly by emitovány stávajícím energetickým zařízením do ovzduší emise CO 2 o hmotnosti 201 125 tun, přičemž emise posuzovaného zařízení na energetické využití komunálního odpadu () by měly být u CO 2 ve výši 31 635 tun (viz též výše). 14

Semikontinuální měření emisí dioxinů Ve svých připomínkách k dokumentaci EIA jsme rovněž uvedli, že moderní spalovny mají běžně nastaveno semikontinuální měření emisí dioxinů. (Becker, Reinmann et al. 2000); (Mayer, Rentschler et al. 1999). Reakce v posudku je následující: Běžně udávané emise PCDD/PCDF jsou všechny založeny na jednorázových měřeních, prováděných obvykle dvakrát ročně. Zkušenosti také se semikontinuálním měřením dioxinů a furanů mají zvláště ve vlámské části Belgie a v Rakousku. Náklady na kontinuální, resp. semikontinuální odběr vzorků dioxinů a na jejich analýzu jsou poměrně vysoké: Investice: 110 000-140 000 EUR (1 EUR cca 25 Kč), Zkoušení systému 4 900 EUR (odhad), Analýza (26 vzorků/rok) 20 000 EUR/rok, Údržba u dodavatele (preventivní) 2 500 EUR/rok " Dále pak dodává v posudku často opakovanou pasáž, s jejíž důvěryhodností polemizujeme výše: Je nutno uvést, že tři velké spalovny komunálních odpadů v České republice (ZEVO Praha - Malešice, SAKO Brno a Termizo Liberec) spálily dle literárních údajů v roce 2009 dohromady cca 360 000 tun odpadu a přitom emitovaly do ovzduší cca 40 mg polychlorovaných dibenzodioxinů a dibenzofuranů (PCDD/F TEQ). Jedna průměrná (hypotetická) obec s 2 000 obyvateli, která by byla vytápěna tuhými palivy (při spotřebě cca 4 000 tun paliva/rok), by za topnou sezónu emitovala ve spalinách do ovzduší cca 2 až 60 mg PCDD/F (jako TEQ). Je tedy možno konstatovat, že z pohledu produkce PCDD/F do ovzduší má jedna obec vytápěná tuhými palivy potenciál vyprodukoval podobné (v některých případech i větší) množství dioxinů za rok, než je tomu u výše uvedených tří velkých spaloven komunálních odpadu." Celou reakci na připomínku týkající se semikontinuálního měření dioxinů u moderních spaloven odpadů pak V. Lapčík (2011) uzavřel větou: Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je tedy otázkou, zda bude nutno semikontinuální měření emisí dioxinů u posuzovaného zařízení vůbec provádět a zda by bylo v daném případě velkým přínosem pro ochranu ovzduší v dané oblasti." Domníváme se, že by přínosem bylo. Podle informací v článku Reinmanna (2002) bylo v době jeho publikace již 50 instalací systému AMESA pro semikontinuální měření dioxinů v emisích ze spaloven odpadů. Nejde tedy o tak ojedinělou záležitost, jak se snaží autor posudku dokumentovat. A co to je investice cca 3,5 milionu Kč v porovnání s několika miliardami na celou stavbu? Domníváme se, že toto drobné" vylepšení by mohl provozovatel spalovny v zájmu zajištění spolehlivějších dat o emisích dioxinů (i v zájmu uklidnění občanů) akceptovat. Anebo se ho bojí? Mohlo by se totiž ukázat, že spalovna bude patřit k těm, které se v delším horizontu nevyrovnávají s limitem pro dioxiny tak snadno jako při předem ohlášených krátkodobých měřeních. Semikontinální měření takové spalovny v Belgii odhalilo (Reinmann 2002). 1 Je nutno poznamenat, že uvedené údaje týkající se jednorázových měření i semikontinuálních měření dioxinů a furanů a údaje o nákladech na semikontinuální odběr 1 Citace z článku Reinmanna (2002): After starting the continuous control of the dioxin emissions in the Flemish region of Belgium with the lst January of 2000, the Walloon region started on the lst January of 2001. The results of the first complete year of the continuous control of the dioxin emissions are available now. These results are published in the internet and show, that some plants fulfil the demands of low emission very well also by continuous control, but some plants have from time to time too high dioxin emissions." 15

vzorků dioxinů jsou převzaty z příslušného materiálu BREF pro zařízení na spalování odpadů a jsou uvedeny pro ilustraci. Stran dioxinů emitovaných domácími topeništi a třemi velkými spalovnami komunálních odpadů v České republice je nutno konstatovat, že emise dioxinů z domácích topenišť jsou vysoké i v případě, že budeme při výpočtech brát v úvahu hodnotu emisí dioxinů pro jednu obec s 2 000 obyvateli, nacházející se v dolním rozsahu uváděných emisních hodnot (cca 2 až 60 mg PCDD/F jako TEQ/rok). Při použití emise pro hnědé uhlí (jedna obec) ve výši 3 mg PCDD/F TEQ/rok vychází hodnota celkových emisí dioxinů pro všechny uvedené obce s 2 000 obyvateli, kterých je cca 200, ve výši 0,6 g PCDD/F TEQ/rok, resp. za topnou sezónu, což je údaj, který je stále vyšší než roční emise tří velkých zařízení na energetické využití komunálních odpadů v České republice (ZEVO Praha - Malešice, SAKO Brno a Termizo Liberec), které v roce 2009 emitovaly do ovzduší cca 40 mg PCDD/F (viz výše komentář ke kapitole Hodnocení příspěvku spaloven k únikům a přenosům POPs do životního prostředí ). Pro čištění spalin u závodu je předpokládáno použití kombinované metody, sestávající z následujících základních stupňů (rozprašovací sušicí reaktor, tkaninový filtr s nástřikem aktivního uhlí do proudu spalin před tkaninovým filtrem za účelem adsorpce organických látek a těžkých kovů, třístupňová pračka spalin a metoda SCR katalytický reaktor pro rozklad NO x a dioxinů - reaktor DeNO x a DeDiox). Tento způsob čištění spalin tedy aplikuje dvojnásobná sekundární opatření při snižování POPs. Je zřejmé, že navržená technologie čištění spalin hodnoceného zařízení je na nejvyšší možné technické úrovni. Vzhledem k těmto skutečnostem je pravděpodobné, že dosažené hodnoty emisí budou hluboko pod emisními limity pro PCDD/F i pro ostatní znečišťující látky. Je nutno poznamenat, že autor posudku neuvažoval při použití či nepoužití semikontinuálního měření dioxinů o finanční stránce věci, která není v souvislosti s celkovou investicí jistě rozhodující. Spíše mu šlo o to, zda při tak technologicky vyspělém čištění odpadních plynů, jak je navrhováno, má semikontinuální měření dioxinů vůbec smysl a nestačí-li tedy měření, které vyplývá z nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu, ve znění pozdějších předpisů. Je nutno také poznamenat, že představa o možném vypínání zařízení k čištění spalin (nebo jeho částí) při provozu hodnoceného závodu na energetické využití komunálního odpadu, je nereálná. Závěrem je nutno konstatovat, že je jistě možné uvažovat o instalaci semikontinuálního měření dioxinů u hodnoceného zařízení (tedy i s jeho zařazením do podmínek stanoviska - viz návrh podmínek doplněného stanoviska v kap. VII.III.6 posudku). Bilance POPs a požadavky Stockholmské úmluvy Na naši výhradu, že v dokumentaci zcela chybí informace o emisích polychlorovaných bifenylů (PCB), hexachlorbenzenu a pentachlorbenzenu, autor posudku reagoval: Sledování emisí PCB, hexachlorbenzenu a pentachlorbenzenu v odpadních plynech se ve spalovnách neprovádí." To ale není pravda, jinak by o emisích těchto látek neexistovaly žádné údaje a nemohla by být provedena jejich emisní inventura pro Českou republiku (Holoubek 2003/2005). Faktem je, že je zatím naše zákony nevyžadují, to ovšem neznamená, že by se neměly stát předmětem hodnocení vlivů na životní prostředí. V reakci na naši připomínku týkající se chybějící bilance POPs, konkrétně pro dioxiny autor posudku doplnil následující: Pro informaci jsou v následující tabulce uvedeny vstupní hodnoty PCDD/F v TKO a výstupní hodnoty PCDD/F ve škváře, v popílku a úsušcích (byly použity dostupné publikované údaje zařízení ZEVO Malešice v letech 2000-2006). 16

Tabulka: Vstupní hodnoty PCDD/F v TKO a výstupní hodnoty PCDD/F ve škváře, v popílku a úsušcích Množství (t) Průměrná koncentrace Hmotností tok PCDD/F (g) Vstup TKO 1 406 019 55 ng TEQ/kg 77,3 Výstupy Škvára 367 537 * 17 ng TEQ/kg sušiny 5,6 popílek a úsušky 37 538 1688 ng TEQ/kg 62,7 Z uvedené informace není jasné, z kolika měření v průběhu šesti let uvedená bilance vychází, nicméně hodnota průměrných koncentrací dioxinů v komunálním odpadu vstupujícím do spalovny se zdá být vysoká v porovnání se závěry jiných studií. Jak ukázaly předchozí výzkumy, množství dioxinů v komunálním odpadu značně kolísá. Abad, Abrados a kol. (2002) uvádějí například pro dvě různé časové řady měření v jedné spalovně hodnoty 2, respektive 65 pg TEQ/g. Rovněž uváděná průměrná koncentrace pro dioxiny v popílcích (tedy zbytcích z čištění spalin, rozumíme-li tomu dobře) z malešické spalovny je nízká ve srovnání s hodnotami z jiných spaloven, byť s DeDiox filtrem. Například v popílku z katalytického filtru liberecké spalovny komunálních odpadů se koncentrace dioxinů pohybovaly kolem střední hodnoty 7,9 ng TEQ PCDD/F na gram popílku. Při representativním odběru byla stanovena hodnota na úrovni 11,2 ng TEQ PCDD/F na gram popílku odloučeném na katalytickém filtru" (Pekárek and Šyc 2008). Aby bylo možné posoudit, do jaké míry lze data z uvedené studie extrapolovat, bylo by potřeba, aby její obsah byl skutečně veřejně dostupný, nejlépe na internetu. Je skutečností, že se běžně sledování těchto látek ve spalovnách, resp. v zařízeních na energetické využití odpadu neprovádí. Samotný autor vyjádření k posudku uvádí, že emisní inventura těchto látek byla provedena v letech 2003/2005 prof. Holoubkem, což bylo provedeno s největší pravděpodobností v rámci výzkumu. Sledování těchto látek naráží i na další problém - naměřené hodnoty není vlastně s čím srovnat, protože neexistují emisní limity pro tyto látky. Dále je možno uvést, že PCB, hexachlorbenzen a pentachlorbenzen se rekombinují při teplotě 900 C na dioxiny, jejichž koncentrace se sledují (a existují pro ně emisní limity). Domnívám se, že uvedená tabulka byla sestavena na základě takového počtu měření, který je reprezentativní. Jestliže Abad, Abrados a kol. (2002) uvádějí například pro dvě různé časové řady měření v jedné spalovně hodnoty 2, respektive 65 pg TEQ/g, pak hodnota průměrné koncentrace PCDD/F v TKO ZEVO Malešice, která činila 55 ng TEQ/kg (= 55 pg TEQ/g) se pohybuje v rozmezí hodnot naměřených výše uvedenými pracovníky v zahraničí. Další připomínky Na naši připomínku ke str. 20 dokumentace: Varianty, které si pro zpracování komunálních odpadů nechala Plzeňská teplárenská zpracovat studií proveditelnosti, nezahrnují vůbec možnosti materiálového využití odpadů." autor posudku reagoval následující pasáží: Vyhodnocení ekologických a ekonomických vlivů řešení systému nakládání s komunálními odpady na území Plzeňského kraje je provedeno ve výše citované studii proveditelnosti ve variantách A - D (viz dokumentace str. 24 a 25): 17

A. Nulová varianta - nebude realizována žádná technologie pro zpracování a energetické využívání směsných odpadů, bude preferováno třídění odpadu u zdroje (občana), zbývající komunální odpad bude nadále skládkován. B. Pasivní nulová varianta - odpad bude odvážen do zařízení pro využívání odpadu, vybudovaném v jiném kraji, bude podporováno třídění odpadu u zdroje (občana), zbývající podíl bude skládkován. C. Technologie pro úpravu a využívání odpadu metodou MBÚ - systém několika linek na MBÚ ve třech velkých odpadových centrech (Chotíkov, Vysoká u Dobřan, Cernošín), návaznost na využití výstupních produktu - kapacita zajištující splnění cílů POH Plzeňského kraje. D. Kombinace energetického využívání odpadu (ZEVO) a technologie MBÚ - systém ZEVO + doplňující zařízení na zpracování odpadu technologií MBÚ - kapacita zajišťující splnění cílů POH Plzeňského kraje. Z výše uvedeného je zřejmé, že není pravda, že studie proveditelnosti vůbec nezahrnovaly možnosti materiálového využití odpadu." (Lapčík 2011) Máme tomu rozumět tak, že se posudkář domnívá, že mechanicko-biologická úprava odpadů se řadí k materiálovému využití odpadů? Materiálovým využitím se běžně rozumí recyklace odpadů anebo kompostování bioodpadu, což je zcela jiný způsob nakládání s odpady než MBÚ. Materiálové využití je běžně používaným termínem a tato záměna nás u držitele autorizace pro posuzování vlivů na životní prostředí překvapuje. Text citovaný ze studie proveditelnosti dokládá, že oznamovatel nechal v rámci koncepčního řešení zpracovat variantní řešení, která mj. zahrnují třídění odpadu u zdroje (občana). Zpracovateli posudku je velmi dobře známo, co se rozumí recyklací odpadů anebo kompostováním bioodpadu. Nicméně je skutečností, že většina studií z poslední doby, které porovnávají jednotlivé způsoby nakládání se směsnými komunálními odpady, porovnává mechanicko-biologické úpravy (MBÚ) SKO, skládkování SKO a spalování SKO. Je nutno poznamenat, že MBÚ většinou zahrnuje drcení odpadu, jeho prosévání a třídění, přičemž lze vytřídit z odpadu určité složky, které lze poté materiálově využít, i když se nejedná o plné materiálové využití odpadů. Jak již bylo na jiných místech tohoto vypořádání uvedeno, základem odpadového hospodářství je separovaný sběr odpadů. Tímto není myšlena prevence vzniku odpadů, ale jsou míněny odpady, které již vznikly a je s nimi třeba nakládat v souladu s platnou legislativou daného státu. Abych prokázal, že se nesoustřeďuji jen na energetické využití odpadů, uvedu několik zkušeností z Rakouska, kde se domnívám, že jsou na dobré cestě k optimálnímu zhodnocení komunálních odpadů (KO). Tvorba komunálních odpadů v Rakousku vzrostla od roku 2004 do roku 2008 víc než o 10 %, přičemž tvorba směsného komunálního odpadu (SKO) klesla v uvedených letech o 0,3 %. Mimochodem tento trend se v Rakousku projevil od roku 1994, kdy zde byl zaveden separovaný sběr odpadů. Materiálové zhodnocení představuje v Rakousku (kde platí od roku bez výjimky zákaz přímého ukládání odpadu na skládky bez jeho úpravy) 49 %, z čehož bioodpad představuje 17 % (ze separovaného sběru) a energetické využití odpadů pak 35 %. Je nutno poznamenat, že energetické využití 95 000 tun SKO tedy nebrání ani recyklaci a ani separovanému sběru KO. Je žádoucí, aby odpad, který není jinak zhodnotitelný, bylo možno energeticky využít. Dá se očekávat, že přes prevenci vzniku odpadů vzroste do roku 2020 tvorba KO v České republice minimálně o 15 %. Jestliže se Statutární město Plzeň přímo nabízí svým potenciálem odběru energie do CZT, je reálná možnost využít energetický 18

potenciál odpadu, který není jinak zhodnotitelný, jako paliva místo spalování primárních energetických zdrojů (uhlí, plyn, mazut apod.). Citovaná a použitá literatura Abad, E., M. Adrados, et al. (2002). "Dioxin abatement strategies and mass balance at a municipal waste management plant." Environ Sci Technol 36(1): 92-99. Adamec, V. (2010). Doprava a POPs. Persistentní organické polutanty z dopravy - stav a vývoj. In: Holoubek, I. et al. 2010: Národní inventura POPs 2009. Praha, CDV. Becker, E., J. Reinmann, et al. (2000). "Continuous Monitoring of the Dioxin/Furan Emissions of all Waste Incinerators in Belgium." Organohalogen Compounds 49S: 21-23. Holoubek, 1., Adamec, V., Bartoš, M., Černá, M., Čupr, P., Bláha, K., Demnerová, K., Drápal, J., Hajšlová, J., Holoubková, I., Jech, L., Klánová, J., Kocourek, V., Kohoutek, J., Kužílek, V., Machálek, P., Matějů, V., Matoušek, J., Matoušek, M., Mejstřík, V., Novák, J., Ocelka, T., Pekárek, V., Petira, K. Provazník, O., Punčochář, M., Rieder, M., Ruprich, J., Sáňka, M., Tomaniová, M., Vácha, R., Volka, K., Zbíral, J. (2003/2005). Úvodní národní inventura persistentních organických polutantů v České republice. Project GF/CEH/01/003: Enabling activities to facilitate early action on the implementation of the Stockholm Convention on Persistent Organic Pollutants (POPs) in the Czech Republic. Brno, TOCOEN, s.r.o., Brno representing Consortium RECETOX - TOCOEN & Associates. Horák, J. and F. Hopan (2009). "Může jedna vesnice vyprodukovat tolik dioxinů jako velká spalovna odpadů?" Topenářství instalace(6): 36-38. Košařova, G. (2006). Posouzení vlastností směsi škváry a popílku ze spalovny odpadů TERMIZO as. dle vyhlášky č. 294/2005 Sb. Hradec Králové, EG7HK: 12. Lapčík, V. (2011). Závod na energetické využití komunálního odpadu Chotíkov (ZEVO Chotíkov). Posudek ve smyslu přílohy č. 5 k zák. č. 100/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ostrava, LAPEKO: 102. Mayer, J., W. Rentschler, et al. (1999). "LongTerm Monitoring of Dioxin Emissions of a Hazardous Waste Incinerator During Lowered Incineration Temperature." Organohalogen Compounds 41: 239-242. Morris, J. (2005). "Comparative LCAs for Curbside Recycling Versus Either Landfilling or Incineration with Energy Recovery." The International Journal of Life Cycle Assessment 10(4): 273-284. MŽP (2008). Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2007. Zprávy o životním prostředí České republiky. Praha, Ministerstvo životního prostředí ČR: 316. Novák, P., J. Pěničková, et al. (2010). Vyhodnocení plnění podmínek integrovaného povolení provozu za rok 2009. Termizo, a.s. Liberec, Termizo, a.s.: 37. Novák, P., J. Pěničková, et al. (2011). Vyhodnocení plnění podmínek integrovaného povolení provozu za rok 2010. Termizo, a.s. Liberec, Termizo, a.s.: 36. Pekárek, V. and M. Šyc (2008). Zhodnocení technologie zpracování popílku z katalytického filtru spalovny komunálních odpadů TERMIZO, a.s. z hlediska současně platné legislativy POP. Praha, Ústav chemických procesů AV ČR: 20. PTC (2001). Finál NAF Atsugi, Japan Human Health Risk Assessment. U. N. E. H. Center. Olympia, Pioneer Technologies Corporation: 574. Reinmann, J. (2002). "Results of one Year Continuous Monitoring of the PCDD/PCDF Emissions of Waste Incinerators in the Walloon Region of Belgium with AMESA." Organohalogen Compounds 59: 77-80. Secretariat of The Stockholm Convention on POPs (2008). Guidelines on Best Available Techniques and Provisional Guidance on Best Environmental Practices Relevantto Article 5 and Annex C of the Stockholm Convention on Persistent Organic Pollutants. Geneva, Secretariat of the Stockholm Convention on POPs. Vurm, K., L. Pilařova, et al. (2011). Závod na energetické využití komunálního odpadu Chotíkov (ZEVO Chotíkov). Dokumentace podle 8 zákona č. 100/2001 Sb o posuzování vlivů na životni prostředí v platném znění, v rozsahu podle přílohy č.4 zákona. Praha: 159. 19

Závěr Posudek se s řadou připomínek (nejen našich) nevypořádal a ani navržené podmínky pro stanovisko tak nereflektují v dostatečné míře ochranu životního prostředí a zdraví lidí před poškozením. Potřeba záměru výstavby spalovny odpadů () není opodstatněná, protože nebyly primárně zváženy varianty zvýšení recyklace odpadů a kompostování u původců vyseparovaných bioodpadů. Navržené podmínky pro stanovisko rovněž neodrážejí stav znalostí o vlivu spaloven odpadů na životní prostředí a nejmodernější technologie (například nezahrnují semikontinuální měření dioxinů, nenavrhují sledování škály látek odpovídajících současným znalostem o spalovnách apod.). Z těchto a z dalších důvodů zmíněných v našem vyjádření výše se závěry posudku a se záměrem samotným n e s o u h l a s í m e. Žádáme o vydání záporného stanoviska k posuzovanému záměru anebo vrácení dokumentace k přepracování. Za Arniku program Toxické látky a odpady RNDr. Jindřich Petrlík, vedoucí Není možno souhlasit s konstatováním, že posudek se s řadou připomínek nevypořádal a ani navržené podmínky pro stanovisko tak nereflektují v dostatečné míře ochranu životního prostředí a zdraví lidí před poškozením. Připomínky byly vypořádány (viz též komentáře výše) a doplněný návrh stanoviska reflektuje v dostatečné míře ochranu životního prostředí a zdraví lidí před poškozením (uvedené semikontinuální měření dioxinů a sledování širší škály látek je diskutováno rovněž výše). Vzhledem k tomu, že se jedná o hodnocení vlivů již daného projektového záměru na životní prostředí, nebyly zvažovány jiné varianty nakládání s odpady. Ve světle výše uvedených skutečností se nedomnívám, že by mělo být vydáno negativní stanovisko k posuzovanému záměru. Za Hnutí DUHA zaslal dne 23.01.2012 pan Ivo Kropáček, vedoucí programu odpady Hnutí Duha, materiál Vyjádření k posouzení dokumentace EIA, ve kterém je uvedeno: 1. Procesní připomínky: Zařízení na odstraňování nebo využití odpadů? Posuzovatel dokumentace EIA se naprosto nevypořádal s touto naší připomínkou. Znovu opakujeme, že pouze díky elektro a horkovodním přípojkám, splní posuzované zařízení požadavky na energetickou účinnost zařízení dle přílohy č. 12 k zákonu č. 185/2001 Sb., a je tedy možné ji označovat zařízením na energetické využití odpadů. Bez této horkovodní a elektro přípojky nedokáže spalovna předat dále vyrobenou energii (nesplní požadavek na dostatečnou energetickou účinnost) a je pouhým zařízením na odstraňování odpadů. Viz zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech. V případě, že je zařízením na energetické využití odpadů. Pak musí být součástí procesu posouzení vlivu na životní prostředí také horkovodní přípojka a elektropřípojka. Skutečnost, že záměr byl rozdělen na dva záměry, je v rozporu se zákonem a není pro posouzení celého záměru relevantní. V případě, že je zařízením k odstraňování odpadů a přípojky nejsou součástí záměru. Znamená to, že zařízení musí být posouzeno procesem posouzení 20