CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr LIBERECKO

Podobné dokumenty
Apolena. Liberecko. 2 CHKO âr 16. Pfiírodní památka. Lokalita se nachází 0,5 km v chodnû od obce Troskovice. Troskovice (okres Semily)

právních pfiedpisû Stfiedoãeského kraje

OKRES SEMILY. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr LIBERECKO

právních pfiedpisû PlzeÀského kraje

právních pfiedpisû Královéhradeckého kraje

Ministerstvo zemûdûlství Úsek lesního hospodáfiství. Zpráva. o stavu lesa. a lesního hospodáfiství. âeské republiky SOUHRN

právních pfiedpisû Stfiedoãeského kraje

právních pfiedpisû Libereckého kraje

právních pfiedpisû Ústeckého kraje

právních pfiedpisû PlzeÀského kraje

8. Pseudokrasové jeskynû

Pražský "divočinový" speciál! Přírodní park Modřanská rokle-cholupice

právních pfiedpisû Stfiedoãeského kraje

Před dvěma tisíci lety zabíraly lesy většinu Evropy, Ameriky a Asie, ale značnáčást z nich byla vykácena. Dnes lesy pokrývají asi jednu třetinu

právních pfiedpisû Libereckého kraje

pfiíloha C,D :13 Stránka 805 Strana 805 Vûstník právních pfiedpisû Královéhradeckého kraje âástka 7/2004

A.14 - Přehled všech maloplošných ZCHÚ ve vazbě na vody

HISTORICKÁ MùSTA âeské REPUBLIKY K

Základní škola Kaznějov, příspěvková organizace, okres Plzeň-sever

24. Popis pfiírody v obcích

Ráj je nemožné vymezit nějakými hranicemi, kolíky či ploty. Lidé si prostor Českého ráje sami ohraničují především citem, a to se ve svém důsledku pro

NELESNÍ EKOSYSTÉMY MOKŘADNÍ

právních pfiedpisû Ústeckého kraje

Sešit pro laboratorní práci z biologie

právních pfiedpisû Olomouckého kraje

právních pfiedpisû Olomouckého kraje

1 Chráněná krajinná oblast Poodří K zajištění ochrany přírody a krajiny části území nivy řeky Odry se vyhlašuje Chráněná krajinná

MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/ Ekologie lesa. Lesní půdy

OKRES ROKYCANY. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr PLZE SKO A KARLOVARSKO

právních pfiedpisû Stfiedoãeského kraje

právních pfiedpisû Moravskoslezského kraje

Královéhradecko. Okres Hradec Králové

právních pfiedpisû Moravskoslezského kraje

pouïívání certifikátû; ãímï byl poprvé umoïnûn pfiístup externích zákazníkû k interním datûm PRE, souãasnû probíhal projekt www100, kter tato

Rudné hornictví v âechách, na Moravû a ve Slezsku

9. Hydrologie. Podzemní vody Povrchové vody Beãva a její pfiítoky z hlediska vodohospodáfiského

Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území

OKRES. HAVLÍâKÒV BROD. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr JIHLAVSKO

NAŘÍZENÍ JIHOČESKÉHO KRAJE

Strana 233 Vûstník právních pfiedpisû PlzeÀského kraje âástka 1/2001. Částka 9 Rozesláno dne 16. prosince 2013 O B S A H

Rostlinné populace, rostlinná společenstva

OKRES JIHLAVA. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr JIHLAVSKO

Plány péče o území ve správě pozemkových spolků. Na pramenech

OKRES. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr ÚSTECKO

právních pfiedpisû Karlovarského kraje

Borecké skály. Liberecko. Turisticky vyuïívané pískovcové skalní mûsto s typickou faunou a floróu. 2 SM 10. Pfiírodní památka

Návrh na vyhlášení evropsky významné lokality - přírodní památky TÝNIŠTĚ

právních pfiedpisû Ústeckého kraje

KERAMIKA II. figurky. Eta Placáková Marcela Po ustová Alena Vondru ková

OBSAH. Principy. Úvod Definice událostí po datu úãetní závûrky Úãel

Ticho je nejkrásnûj í hudba. Ochrana proti hluku s okny TROCAL.

NEVÁPNITÁ MECHOVÁ SLATINIŠTĚ. PR Zlatá louka

právních pfiedpisû PlzeÀského kraje

Přírodovědný klub Gymnázia Zlín, Lesní čtvrť. Voda a půda. Půda a voda

ÚZEMNÍ PLÁN ZÁDUB ZÁVI ÍN ÚPRAVA P ED VYDÁNÍM ÚZEMNÍHO PLÁNU ZE DNE ÍLOHA TEXTOVÉ ÁSTI TABULKOVÁ ÁST

O poznání méně pozornosti přitahuje Nízký Jeseník, jehož nadmořská výška dosahuje pouze 800 m nad mořem.

právních pfiedpisû Královéhradeckého kraje

CHKO Kokořínsko. rok vyhlášení: rozloha: 272 km 2. sídlo správy: Mělník. oficiální web:

KONCEPCE OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY JIHOČESKÉHO KRAJE. Analytická část

18. Přírodní rezervace Rybníky

13. Biota a její v voj. Vegetaãní stupnû V voj bioty Vliv lidského osídlení na biotu

Odbor životního prostředí a zemědělství oddělení ochrany přírody a krajiny

Pfiehled zvlá tû chránûn ch území a dal ích hodnotn ch lokalit

Pístovské mokřady 2009

Obecní výlet po trase Jeřmanice Milíře a okolí - Rádlo - dne

OBSAH. Úvod a podûkování Ediãní poznámka Historick v voj mûstsk ch bran Stavební rozbor mûstsk ch bran Îivot v branách...

21. Ochrana pfiírody a krajiny

Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu. Kalspot CZ

8. Za památnými stromy Újezdu nad Lesy a Klánovic

1. Palkovické hůrky se zvedají z údolí Ostravice hned za městem.

Územní systém ekologické stability (ÚSES)

ÚZEMNĚ ANALYTICKÉ PODKLADY OBCÍ ÚPLNÁ AKTUALIZACE 2014

Manuál k uïití ochranné známky âeské televize a pfiedpisy související

OKRES MLADÁ BOLESLAV. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr. ST EDNÍ âechy

Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Mgr.

âeleì: Baboãkovití (Nymphalidae) Baboãka osiková (Nymphalis antiopa L.) se vyznaãuje Ïlut m lemem na v ech kfiídlech, kter je dostateãnû odli uje od

Přírodní památka Černá Desná, širší vztahy

Îivot cizincû... Kap. 3: Vybrané statistiky cizinců 21 % 34 % 13 % 4 % 12 % 4 % 7 % 5 % 36 Graf 19: Poãty udûlen ch azylû v letech

LOM OPATOVICE. Studie následného využití dobývacího prostoru OBJEDNATEL LOKALIZACE :

Květnice. Název ZCHÚ: Kód ZCHÚ: 204 Kategorie ZCHÚ: Zřizovací předpis: Kraj: Obec s rozš. působností 3. st. Katastrální území:

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky Regionální pracoviště CHKO České středohoří

H O L Á S E C K Á J E Z E R A

Kamenn hfiib. Okres Sokolov

SEZNAM PŘÍLOH. Charakteristika hlavních půdních jednotek v povodí Litavy. Graf závislosti odtoku na kategorii využití území (zdroj: Slavíková)

Text: Jan Moravec. Co cestou uvidíme? Především velice pestrou ukázku vesměs teplomilných přírodních společenstev. V S O U L A D U S P Ř Í R O D O U

LUÎICKÉ HORY. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr LIBERECKO

dodavatelé RD na klíã

12. NepfietrÏit odpoãinek v t dnu

Strana 109 Vûstník právních pfiedpisû PlzeÀského kraje âástka 1/2001. Částka 5 Rozesláno dne 28. prosince 2018 O B S A H

OKRES. RYCHNOV NAD KNùÎNOU. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr KRÁLOVÉHRADECKO

B EZEN 2004 MINISTERSTVO ZEMùDùLSTVÍ

Ochrana přírody a krajiny v ČR. Přednáška NOK

právních pfiedpisû Olomouckého kraje

NAŘÍZENÍ Č. 3/2006 SPRÁVY CHRÁNĚNÉ KRAJINNÉ OBLASTI BROUMOVSKO. ze dne

BROUMOVSKO. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr KRÁLOVÉHRADECKO

3. PŘ ÍRODNÍ PODMÍNKY 3.1. KRAJINNÝ POTENCIÁL

CHKO Blaník. rok vyhlášení: rozloha: 41 km 2. sídlo správy: Louňovice pod Blaníkem

právních pfiedpisû Stfiedoãeského kraje

Vlha pestrá (Merops apiaster)

âermákovy louky Jihlavsko

Transkript:

âesk RÁJ CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr LIBERECKO

Liberecko CHKO âesk RÁJ 2 Zámek Hrubá Skála. 2 Pu tík obecn (Strix aluco) hnízdí ve stromov ch i skalních dutinách. Na pfiedcházející stranû: âesk ráj ze svahu Kozákova, v popfiedí Tatobity, dále Rovensko a v pozadí Trosky. 96 CHKO âr 2 Chránûná krajinná oblast âesk ráj byla prvním velkoplo n m chránûn m územím u nás. Zfiízena byla vyhlá kou Ministerstva kultury âsr ã. j. 70 26/54 ze dne. 3. 955 (Úfiední list 955, ãástka 3). Území CHKO âesk ráj zasahuje do okresû Semily, Mladá Boleslav a Jiãín a zahrnuje 8 obcí. Nejsevernûj í bod okresu leïí na 50 34 3,0 s.. a 5 08 49,0 v. d. v katastrálním území Ma ov u Turnova. NejjiÏnûj í bod: 50 28 3,2 s.. a 5 08 0, v. d., k. ú. Horní Bousov, u fieky Klenice. Nejv chodnûj í bod: 50 30 57,4 s.. a 5 5 2 v. d., k. ú. Ktová poblíï fieky LibuÀky. Nejzápadnûj í bod: 50 3 0,2 s.. a 5 0 28,6 v. d., k. ú. BoseÀ. Celková v mûra ãiní 92,53 km 2. Lesní pûdní fond zaujímá 46,5 %, zemûdûlsk pûdní fond 45 %, vodní plochy,5 % a ostatní plochy 7 %. Nejvy ím bodem jsou Trosky (488, m n. m.), nejniï í místo, odtok Îehrovky ze Îabakoru, má nadmofiskou v ku 236 m. Chránûná krajinná oblast âesk ráj je území s harmonicky utváfienou krajinou. Georeliéf je modelován kvádrov mi pískovci, jeï jsou proraïeny útvary neovulkanického pûvodu, a dále je ãlenûn údolími vodních tokû. Pfiírodû blízk m hospodafiením se zde jiï od neolitu vyvíjela vyváïená krajina s pestrou mozaikou pfiirozen ch lesních a mokfiadních ekosystémû i trval ch travních porostû surními plochami. Dochovaly se ãetné památky historického osídlení. Vyhlá ením CHKO âesk ráj s uvedenou charakteristikou (citována volnû) byl sv m zpûsobem definován pojem chránûná krajinná oblast pro moderní ãs. legislativu. Posláním první chránûné krajinné oblasti u nás je zajistit ochranu jejího

CHKO âesk ráj pfiírodního bohatství, ochranu jejího vzhledu se zachováním typick ch krajinn ch znakû, vãetnû udrïení charakteru místní zástavby. Cílem je zabezpeãit hospodáfiské a rekreaãní vyuïívání území podle zón odstupàované ochrany tak, aby se udrïoval a zlep oval jejich stav a byly zachovány a vytváfieny optimální ekologické funkce území a aby nedocházelo k po kozování pfiírodních a krajinn ch hodnot. Vymezení CHKO je spí e administrativním vyãlenûním ãásti území âeského ráje, neïli vyjádfiením jedineãnosti. Lze konstatovat, Ïe území âeského ráje mimo CHKO jsou stejnû hodnotná jako v CHKO samotné. Vesmûs se jedná o pískovcové fenomény zejména o Prachovské skály, Klokoãské a Betlémské skály, Borecké skály, Kalich, Drábovnu, Suché skály a Panteon. KaÏdé z tûchto skalních mûsteãek je sv m zpûsobem jedineãné. Z hlediska diverzity ekosystémû patfií lokality na slínovcích, leïící severnû od vlastní CHKO, jednoznaãnû k nejbohat ím v âeském ráji vûbec. Neopomenutelná jsou nalezi tû kozákovsk ch drahokamov ch odrûd kfiemene. RovnûÏ malebnost okolní krajiny ãasto pfiedãí i vlastní CHKO. Z tûchto dûvodû se jiï fiadu desetiletí pfiipravuje roz ífiení CHKO âesk ráj na takfika dvojnásobek souãasné rozlohy. Oblast CHKO âesk ráj nepatfií mezi geologicky rozmanitá území. Nejv znamnûj ím prvkem jsou zde druhohorní kvádrové pískovce místy proniknuté terciérními vulkanity. Ze tfietihor pocházejí také relikty fluviálních tûrkopískû, ze ãtvrtohor ulo- Ïeniny fluviálních sedimentû, relikty spra í, suèov ch plá tû a smí en ch svahovin. Pískovcov georeliéf je na území âeské tabule unikátem. CHKO byla vyhlá ena pfiedev ím pro ochranu geomorfologického feno- Skalní vûï u Îehrova, zv raznûná odtûïením okolních blokû pískovce. CHKO âr 3 97

Liberecko KRAJINN POKRYV Tok Îehrovky pod Pfiibylem. 2 Péãi o dfiíve tradiãnû udrïované louky v údolí Îehrovky dnes koordinuje Správa CHKO. 98 CHKO âr 4 2 ménu makro, mezo i mikroforem. Na rozmanit ch horninách stfiedního turonu aï coniaku s drobn mi tûlesy neovulkanitû vznikl pestr georeliéf. Podle regionálnû-geomorfologického ãlenûní âr náleïí CHKO âesk ráj k podsoustavû Severoãeské tabule, k celku Jiãínská pahorkatina. Rozkládá se ve stfiední ãásti Turnovské pahorkatiny, pfieváïnû na Vyskefiské vrchovinû (podle obce Vyskefi), coï je tabule s povrchem mírnû tektonicky uklonûn m k JZ a J. Základní horninou je souvrství coniack ch jemnozrnn ch aï stfiednû zrnit ch kfiemenn ch kvádrov ch pískovcû mocn ch 00 aï 20 m, spoãívajících na vápnito-jílovit ch prachovcích (opukách) svrchního turonu. Povrch ploché vrchoviny tvofií strukturnû-denudaãní plo iny, nad které se zvedají sopeãné suky na vypreparovan ch v plních sopouchû a Ïílách (napfi. MuÏsk 463,4 m n. m., Vyskefi 466,4 m n. m. a nejvy í Trosky 488, m n. m.). Do plochého povrchu tabule se zafiezává hustá síè údolí (kaàonovit ch, neckovit ch i tvaru písmene V). Údolí jsou ãasto strukturnû kontrolována puklinami a zlomy. Kvádrové pískovce jsou propustné, proto je znaãná ãást údolí such ch. Prameny se objevují aï v místech, kde eroze dosáhne nepropustného podloïí prachovcû (PR Podtrosecká údolí).

CHKO âesk ráj Zvûtráváním a odnosem kvádrov ch pískovcû vznikla pfiekrásná skalní mûsta tvofiená skalními vûïemi a pilífii, jeï oddûlují soutûsky. Odnos písãit ch zvûtralin probíhá podél puklin, zejména sufózí. Na kfiiïovatkách puklin se vyvinuly sufózní závrty. V CHKO je jich kolem 500. Roz ífiením puklin vznikly skalní rokle, soutûsky a skalní mûsta. Na severov chodním okraji CHKO se mezi hradem Vald tejn, láznûmi Sedmihorky a zámkem Hrubá skála rozkládá Hruboskalské skalní mûsto (PR Hruboskalsko). Skupiny jeho vûïí jsou rozdûleny do ãtyfi oblastí. V okolí Pfiíhraz leïí skalní mûsto PR Pfiíhrazské skály. Nevelké skalní mûsto je 0,5 km v chodnû od Troskovic (PR Apolena). Na okrajích tabule i nûkter ch údolí dochází k odsedání skalních stûn. Bloky kvádrov ch pískovcû se bofií do mûkkého podloïí prachovcû. Roz ifiováním puklin pfii vyklánûní skalních blokû vznikají pseudokrasové jeskynû. Dochází i k pûdním sesuvûm (napfi. v PP V dubech, PP Vústra a u obce Dneboh (PR Pfiíhrazské skály). Následkem rûzné odolnosti kvádrov ch pískovcû vznikla v CHKO bohatá kála drobn ch tvarû zvûtrávání a odnosu. Z pseudokrasov ch jeskyà jsou nejznámûj í Sklepy pod Troskami, jejichï chodby mûfií pfies 50 m. Na pfiíkr ch svazích nalezneme skalní v klenky, fiímsy, Ïlábkové krapy, vo tiny, Ïelezité inkrustace a abri, skalní brány a okna. Na plo inách se ojedinûle tyãí skalní hfiiby. Trosky, jedineãn vypreparovan dvojsopouch z olivinického nefelinitu, je symbolem âeského ráje. Dal ími v - 2 3 Hruboskalská panoramata. 2 Pfiírodní bonsaj. 3 Nepravá skalní brána uskokov. CHKO âr 5 99

Liberecko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE Prstnatec listenat (Dactylorhiza longebracteata) patfií k nejvzácnûj ím druhûm CHKO. 200 CHKO âr 6 razn mi neovulkanity jsou vrcholy MuÏsk a Vyskefi. Tfietihorní vyvfieliny se zde vyskytovaly i jako Ïíly a tvofiily tzv. ãertovy zdi (pfied jejich rozebráním na stavební kámen). Stopy jedné z nich lze pozorovat v délce pfies jeden kilometr u osady Zakopaná. Na území CHKO jsou jednotlivé pûdní jednotky a asociace vázány na ãtyfii litogenní varianty. V oblasti Hruboskalska a v okolí Trosek vznikla na plochách kvádrov ch pískovcû a jejich zvûtralinách (na reliktech strukturnû denudaãních plo- in a strukturních terasách) iniciální litozem typická, spolu s kyselou kambizemí arenickou na svahovinách uveden ch hornin. Oba pûdní typy jsou ojedinûle doprovázeny podzolem arenick m. Celky arenosolû lemují po celém obvodu illimerické pûdy, pfiedev ím luvizem pseudoglejová na spra ov ch hlínách, kterou na tûchto sedimentech v jiïní ãásti CHKO doplàují hnûdozem typická a pseudoglejová. Na slínech a jejich svahovinách, i na svahovinách opuk v jihov chodní ãásti území vznikla pararendzina kambizemní (pelosol). Podél toku Îehrovky, v podmáãen ch místech kolem rybníkû (Vidlák) a v údolních polohách se na nevápnit ch nivních sedimentech vyvinul glej typick (organozemní) v asociacích s pseudoglejem typick m (glejov m) na polygenetick ch hlínách s eolickou a tûrkovitou pfiímûsí, kter tvofií samostatné celky severnû od Libo ovic. Kolem LibuÀky leïí na nevápnit ch nivních mentech fluvizem typická, vzácnûji i tzv. vega (fosilní silikátová fluvizem). Relikty star ch fiíãních teras pokr vají skeletovité a hydromorfismem ovlivnûné hnûdé pûdy kambizem pseudoglejová (psefitická). CHKO âesk ráj leïí podle Quitta, E. (97, 984) v nejteplej ích a nejsu ích klimatick ch jednotkách mírnû teplé klimatické oblasti. Centrální a západní ãást CHKO zaujímá

CHKO âesk ráj klimatická jednotka MT 0. Ze západu a jihozápadu proniká do CHKO klimatická jednotka MT, která se projevuje pfiedev ím v údolí Îehrovky a na jiïních svazích MuÏského. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu se pohybuje pfieváïnû od 7,0 do 8,0 C. Nejchladnûj ím mûsícem roku je leden (s prûmûrnou mûsíãní teplotou vzduchu 2,0 aï 3,0 C) a nejteplej ím ãervenec (7 aï 8 C). Denní, mûsíãní a roãní promûnlivost teploty vzduchu je znaãná. PrÛmûr lednov ch denních teplotních extrémû kolísá mezi hodnotami 5,7 aï +0,3 C a prûmûr ãervencov ch denních teplotních extrémû mezi hodnotami,8 aï 24,5 C. PrÛmûr lednov ch mûsíãních extrémû leïí v intervalu od 6,0 do +6,5 C a prûmûr ãervencov ch mûsíãních extrémû v intervalu od 6,6 do 32,0 C. NejniÏ í teploty vzduchu mohou klesat v lednu a v únoru pod 30,0 C a v prosinci pod 28,0 C. Absolutní minimum ( 34,0 C) bylo zaznamenáno v Karlovicích na severním okraji CHKO. 2. 929. Nejvy í teploty vystupují od kvûtna do záfií nad 30,0 C a v dubnu a fiíjnu nad 25,0 C. Absolutnû nejvy í teplota vzduchu (37, C) byla namûfiena v Karlovicích dne 22. 8. 943. Období s v skytem mrazu zaãíná vprûmûru v první dekádû fiíjna a konãí v první dekádû kvûtna. V jednotliv ch letech se v ak jeho zaãátek mûïe pfiiblíïit k polovinû záfií, resp. opozdit aï do první listopadové dekády, a jeho konec nastává nejdfiíve v polovinû dubna a nejpozdûji v první ãervnové pentádû. Zima zaãíná na vût inû území 2 Rybník Îabakor z Krásné vyhlídky. 2 Skalní stûny Hruboskalska jsou vyhledávan m cílem horolezcû. 3 Mikromodelace skalních stûn. 3 CHKO âr 7 20

Liberecko V tûsné blízkosti hranice CHKO u HrdoÀovic se intenzivnû tûïí skláfiské písky. 202 CHKO âr 8 CHKO v prûmûru v první prosincové dekádû a konãí ve tfietí únorové dekádû. Velké vegetaãní období trvá asi 25 dní v prûmûru od konce bfiezna do konce fiíjna. Malé vegetaãní období trvá asi 55 dní. Jeho nástup je vûãi velkému vegetaãnímu období o cca mûsíc opoïdûn (v prûmûru pfiipadá na konec dubna) a jeho závûr asi o mûsíc uspí en (v prûmûru pfiipadá na konec záfií). V nejniï ích okrajov ch partiích chránûné oblasti zaãínají obû období asi o 3 5 dní dfiíve a konãí o tutéï dobu pozdûji. V CHKO âesk ráj lze pozorovat i ãetné lokální teplotní inverze. Místnû se vyskytují extrémnû vysoké hodnoty povrchov ch teplot pûdy a pfiízemních teplot vzduchu, zpûsobené sklonem a horninov m sloïením aktivního povrchu (pískovcové skalní útvary). Tyto zvlá tnosti topoklimatu se v raznû projevují i v druhové skladbû vegetace. PrÛmûrn roãní sráïkov úhrn vystupuje na jednotliv ch sráïkomûrn ch stanicích na 633 70 mm. V jednotliv ch letech i v roãním prûbûhu jsou v ak aktuální sráïkové úhrny velmi nevyrovnané. Nejde tivûj ím mûsícem roku mûïe b t ãerven, ãervenec i srpen. V tûchto mûsících spadne v prûmûru 76 aï 8 mm sráïek. Z pozorování sráïkomûrn ch stanic v blízkém okolí vypl vá, Ïe i v prostoru CHKO âesk ráj se ve v ech mûsících roku vyskytují pfiípady denních sráïkov ch úhrnû, jeï svou hodnotou dosahují úrovnû pfiíslu n ch dlouhodob ch mûsíãních prûmûrû. Nejménû atmosférick ch srá- Ïek spadne v prûmûru v únoru a v bfieznu (35 aï 4 mm). Vûtrné pomûry CHKO jsou znaãnû promûnlivé. V zimním období pfievládá proudûní vzduchu z v chodního kvadrantu, v letním období ze západního kvadrantu. Pfievládajícím smûrem vûtru je v roãním prûmûru, pfii vysokém podílu bezvûtfií, v chodní smûr. Druh m nejãetnûj ím smûrem je západní. Chránûná krajinná oblast âesk ráj náleïí ke stfiední ãásti povodí Jizery. Její území je odvodàováno jejími levostrann mi pfiítoky LibuÀkou, Îehrovkou, KnûÏmostkou a Klenicí. Nejvût í ãást CHKO (78 km 2 ) odvodàuje Îehrovka s celkovou plochou povodí 95,9 km 2. Pramení v Prachovsk ch skalách, na území CHKO pfiitéká ukfienov (Dolsk rybník), po 2,3 km je opou tí tûsnû pfied ústím do Jizery. V tomto místû má prûmûrn prûtok Q a asi 0,5 m 3 s. Ze severov chodní okrajové oblasti odvádí vody LibuÀka, která má Q a 0,8 m 3 s a celkovou plochu povodí 00,6 km 2, z ãehoï leïí v CHKO 8 km 2. Men í jiïní ãásti CHKO patfií k horní ãásti povodí KnûÏmostky ( km 2 ) a Klenice (2 km 2 ). CHKO fiadíme z hlediska dlouhodobého prûmûrného specifického od-

CHKO âesk ráj toku (6 aï 8 m 3 s km 2 ) ke stfiednû vodn m oblastem. Odtok vody je stfiednû rozkolísan, retenãní schopnost velmi dobrá. V âeském ráji leïí nûkolik rybníkû. Nejvût í je Îabakor na Îehrovce, kter má plochu 45 ha, men í rybníky (Vidlák, Krãák, VûÏák) jsou na Jordánce, pravostranném pfiítoku Îehrovky u Îelejova a Bohuslavi. V povodí LibuÀky nalezneme BaÏantník u Sedmihorek, Hrudku a Rokytnick u Rokytnice. CHKO se nachází ve v chodní okrajové ãásti Chránûné oblasti pfiirozené akumulace vod (CHOPAV) Severoãeská kfiída, která byla vyhlá ena v roce 98 na ochranu v znamn ch pfiírodních zásob podzemní i povrchové vody. âesk ráj je na území ãeské kfiídové pánve budované horninami svrchní kfiídy, pfieváïnû pískovci a slínovci se slabou aï velmi dobrou puklinovou propustností. V jeho severov chodní ãásti, v oblasti soutoku Jizery a Îehrovky, jsou v znamné zásoby prûlinové podzemní vody ve tûrkopísãit ch fluviálních sedimentech údolní nivy a nízk ch teras. V této oblasti je prûmûrn specifick odtok podzemní vody 3 5 l s km 2. Lesnatostí se území CHKO âesk ráj fiadí mezi stfiednû zalesnûné oblasti. Plocha lesní pûdy v CHKO âesk ráj ãiní více neï 42 km 2, coï je necel ch 46 % rozlohy. Problémem lesû CHKO âesk ráj je jejich pomûrnû intenzívní obhospodafiování a znaãnû pozmûnûná druhová skladba. Pfiirozené lesy ãi lesy blízké tomuto charakteru se vyskytují jen v plo nû ménû v znamn ch fragmentech, tyto fragmenty ov em tvofií pomûrnû homogenní síè. V âeském ráji pfievládaly porosty listnaté a smí ené s pfievahou dubû a bukû (dubohabrové háje na v slunn ch stráních, buãiny na severních chladnûj ích svazích). V znamn podíl ve smí en ch lesích tvofiily jedle, lípy a javory. Smrk se patrnû vyskytoval 2 Rybník Krãák se skalním bfiehem. 2 Kosatec sibifisk (Iris sibirica) patfií k vzácn m druhûm âeského ráje. CHKO âr 9 203

Liberecko Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) je i pfies úbytek stavû stále hojn m druhem. 204 CHKO âr 0 pouze jako pfiímûs v nejchladnûj ích roklích. Na such ch stanovi tích, napfi. na skalních plo inách, rostly borové lesy. Promûna pûvodních pfieváïnû smí en ch porostû zaãala uï v období kolonizace této oblasti ve 2. a 3. století. Toto ovlivnûní v ak je tû nebylo tak v znamné, jako následky rozsáhl ch polomû v 8. a 9. století, kod zpûsoben ch suchem a mni kovou kalamitou v letech 920 924. Kalamitní plochy byly opût zalesàovány pfieváïnû smrkem a borovicí z hospodáfisk ch dûvodû. Nejen kalamitní plochy, ale postupnû vût ina ploch byla postupnû pfievádûna na monokultury smrku a borovice. Do souãasnosti se z pûvodních porostû zachovaly jen zbytky reliktních borû na skalních útvarech i plo inách. Ojedinûle se zachovaly men í celky buãin a ol in. JiÏ v 9. století byly do âeského ráje pokusnû introdukovány cizí dfieviny, pfieváïnû ze Severní Ameriky. Vût í v znam byl pfiikládán modfiínu. Uspokojiv ch produkãních v sledkû bylo dosaïeno právû u modfiínu, dále u jedle obrovské, douglasky tisolisté, vejmutovky a dubu ãerveného. Poslední dva zmínûné druhy se adaptovaly v novém prostfiedí natolik, Ïe se samovolnû ífií. Vejmutovka expanduje na pfiirozená borová stanovi tû, z nichï pak postupnû vytlaãuje borovici lesní a zcela likviduje pûvodní spoleãenstva. V lesních porostech se postupnû zacelují kody zpûsobené muflonem. Citelnû byly po kozeny pfieváïnû kofienové nábûhy smrkû zejména estého vûkového stupnû. V souãasné dobû se jiï stavy volnû Ïijících muflonû radikálnû sníïily. Od roku 2000 byl chov muflona vrácen zpût do vymezen ch prostor Îehrovské obory. V CHKO nejsou Ïádné genové základny lesních dfievin. Dle údajû ÚHÚL jsou zde pouze uznané porosty. Kromû buku, dubu, ãásteãnû snad i jasanu a ol e a bfiízy jsou v ak pro úãely rekonstrukce pfiirozené druhové skladby tûïko pouïitelné, protoïe se jedná napfi. o neïádoucí exoty (vejmutovky) a dále smrku z rozsáhl ch monokultur, kde je velmi diskutabilní jeho pûvodnost. Z hlediska fytogeografického ãlenûní zaujímá pfieváïnou ãást území CHKO mezofytikum, tvofiící samostatn okres âesk ráj a podokres Trosecká pahorkatina. Zcela okrajovû se dot kají âeského ráje tfii fytogeografické okresy fiazené do termofytika. Na jejich styku doznívá v skyt nûkolika xerotermních druhû kontinentálního a submediteránního charakteru. Xerotermní kvûtena proniká z Dolního Pojizefií a Stfiedního Polabí údolím Jizery po neovulkanick ch vr cích. Na Troskách tak rostou pelynûk ladní (Artemisia campestris), tr zel kardolist (Erysimum crepidifolium), strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica) a kostfiava sivá (Festuca pallens). Z hlediska migraãních cest xerotermní vegetace na sever se jako v znamná jeví také jediná lokalita stepní vegetace v CHKO s kavylem Ivanov m (Stipa joannis) a ãesnekem horsk m (Allium montanum) umuïského. Ve stinn ch inverzních roklích roste fiada horsk ch a podhorsk ch druhû, napfi. Ïebrovice rûznolistá (Blechnum spicant), vranec jedlov (Huperzia selago), plavuà vidlaãka (Lycopodium clavatum), ãarovník alpsk (Circaea alpina), devûtsil bíl (Petasites albus), kokofiík pfieslenat (Polygonatum verticillatum) a ãípek objímav (Streptopus amplexifolius). PÛvodnû byly plo nû nejroz ífienûj ími lesními spoleãenstvy pískovcov ch skalních mûst âeského ráje borové a acidofilní doubravy na plo inách a acidofilní buãiny na úpatí skal avúïlabinách. Zachovaly se pouze ve fragmentech na okrajích skalních masivû a pod nimi. V pfiístupnûj ích polohách byly nahrazeny borov mi a smrkov mi monokulturami. Ve v ech pûvodních nebo kulturních borov ch porostech jsou v podrostu hojné acidofilní druhy, borûvka ãerná (Vaccinium myrtillus), brusinka obecná (Rhodococcum vitis-idaea), vfies obecn (Calluna vulgaris), místy také hasivka orliãí (Pteridium aquilinum). Mechy a li ejníky jsou charakteristické pro podrost reliktních borû s pokroucen mi kmeny borovic na vr cích skal.

CHKO âesk ráj V podrostu zbytkû dubohabrov ch hájû nalézáme jaterník trojlaloãn (Hepatica nobilis), sasanku hajní (Anemonoides nemorosa), lechu jarní (Lathyrus vernus), samorostlík klasnat (Actaea spicata), l kovec jedovat (Daphne mezereum) a dal í hájové druhy. Na úpatí skal se vzácnû zachovaly suèové lesy s mûsíãnicí vytrvalou (Lunaria rediviva). Zejména v soustavû Podtroseck ch údolí jsou hojné údolní ol iny s bledulí jarní (Leucojum vernum) apro âesk ráj charakteristickou pfiesliãkou nejvût- í (Equisetum telmateia). Údolní ol iny byly v minulosti pfiemûnûny na mokfiadní louky, které dnes hostí botanicky nejcennûj í druhy. Zpravidla plynule navazují na baïiny a litorální vegetaci rybníkû, v nichï lze nalézt ìáblík bahenní (Calla palustris), pryskyfiník velik (Ranunculus lingua), v ivec bahenní (Pedicularis palustris) a Ïebratku bahenní (Hottonia palustris). Nejãastûj ím typem mokr ch luk jsou pcháãové a tuïebníkové louky s prstnatcem májov m (Dactylorhiza majalis) a upolínem nejvy ím (Trollius altissimus). Daleko fiid í jsou spoleãenstva bazick ch slatin s ostfiicí Davallovou (Carex davalliana), kru tíkem bahenním (Epipactis palustris), tolijí bahenní (Parnassia palustris) a hadilkou obecnou (Ophioglossum vulgatum). Pfiechodové minerotrofní ra elini tû v PR Podtrosecká údolí se suchop rem tíhl m (Eriophorum gracile), vachtou trojlistou (Menyanthes trifoliata), kru tíkem bahenním (Epipactis palustris), rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), kapradiníkem baïinn m (Thelypteris palustris), ostfiicí plstnatoplodou (Carex lasiocarpa) hostí jedno z nejcennûj ích spoleãenstev âeského ráje. Vzácnû lze na v slunn ch pastvinách nalézt vstavaã obecn (Orchis morio). První zmínky o kvûtenû âeského ráje pocházejí jiï z roku 786. Rozsáhlej- í floristické údaje byly zaznamenány a herbáfiov mi poloïkami doloïeny koncem 9. a zaãátkem 20. století zejména v pracích Sekery, Pospíchala, Baudy e a Baumhaiera. Z novûj ích prací se ir í oblasti âeského ráje vûnovali soustavnûji Novotn, Slavík a Petfiíãek. Ze zvlá tû chránûn ch druhû rostlin (podle vyhlá ky MÎP ã. 395/92 Sb.) zde rostou dva kriticky ohroïené druhy Rybník VûÏák patfií k nejkrásnûj ím v CHKO. 2 Îebratka bahenní (Hottonia palustris) má v âeském ráji nejsevernûj í v skyt v Pojizefií. CHKO âr 205 2

2 3 Liberecko Kozlíãek dazule (Acanthocinus aedilis) typick tesafiík borov ch lesû. 2 Mot lice obecná (Calopteryx virgo) patfií mezi esteticky nejcennûj í druhy CHKO. 3 Pfiástevník hluchavkov (Callimorpha dominula) Ïije v chladnûj- ích místech ovlivnûn ch inverzním zvrstvením vzduchu. 206 CHKO âr 2 suchop r tíhl (Eriophorum gracile) a hlízovec LoeselÛv (Liparis loeselii), dále druhû ze skupiny silnû ohroïen ch ostfiice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), kru tík polabsk (Epipactis albensis) a k. bahenní (E. palustris), kosatec sibifisk (Iris sibirica), rdest alpsk (Potamogeton alpinus), pryskyfiník velk (Ranunculus lingua), zevar nejmen í (Sparganium minimum), v ivec bahenní (Pedicularis palustris), ladoàka dvoulistá (Scilla bifolia) a vstavaã obecn (Orchis morio). Z celkového poãtu 5 druhû ze skupiny ohroïen ch jsou pro âesk ráj zvlá - tû charakteristické ìáblík bahenní (Calla palustris), bledule jarní (Leucojum vernum), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), tolije bahenní (Parnassia palustris) a kapradiník ba- Ïinn (Thelypteris palustris). Pfiírodní prostfiedí âeského ráje je ãlovûkem pozmûàováno jiï po tisíciletí, av ak v razná geomorfologická ãlenitost zde zabránila úplné velkoplo né devastaci krajiny a dodnes zûstala zachována mozaika pûvodních a pfiirozen ch biotopû. Nalezneme zde ostrûvky pfiirozen ch lesních spoleãenstev, mokfiadní louky a ra elini tû, pfiirozené bfiehové porosty, stepní vegetaci i druhovû bohaté mezofilní louky. Tyto segmenty jsou v znamn mi zdroji genetického materiálu pro okolní krajinu. SloÏení fauny je i v CHKO âesk ráj obrazem geografick ch, geologick ch, geomorfologick ch, klimatick ch a vegetaãních pomûrû a zmûn charakteru pûvodního prostfiedí ãinností ãlovûka. Charakteristick mi typy ekosystémû jsou skalní mûsta a reliktní bory. Druhy, které v nich Ïijí, reprezentují faunu CHKO i celého âeského ráje. Na pestrosti krajiny se v ak podílejí také lesy rûzného sloïení, rybníky, vodní toky, vlhké louky i suchá a teplá stanovi tû. V promûnliv ch mikroklimatick ch podmínkách zde Ïijí v tûsném sousedství druhy teplomilné a podhorské aï horské flóry a fauny. Hmyzí faunu lze celkovû charakterizovat jako stfiednû bohatou, s teplomiln mi ní- Ïinn mi druhy zejména v jiïní a západní ãásti území a s podhorsk mi prvky ve vy ích nadmofisk ch v kách a v inverzních polohách. Lesní ekosystémy na písãit ch pûdách (s pfievahou borovice lesní) jsou biotopem druhû písãin a skalních masivû a druhû, vázan ch zpûsobem Ïivota na Ïivnou rostlinu (borovici). Z broukû tu Ïijí napfiíklad sviïníci Cicindela sylvatica, C. sylvicola, C. campestris a xylofágní druhy tesafiíkû, k nimï patfií kozlíãek dazule (Acanthocinus aedilis) a tesafiík borov (Spondylis buprestoides). Ve star ch borov ch pafiezech se vyvíjí jeden z nejvût ích na- ich kovafiíkû Stenagostus rufus. Pod kûrou star ch odumfiel ch borovic Ïije vzácn brouk Pytho depressus. Pozoruhodná je fauna jeskyní. Stál m obyvatelem tûchto prostor je kfii- Ïák temnostní (Meta menardi), kter byl v âechách poprvé nalezen na Hrubé Skále. Z mot lû tu lze vcelku pravidelnû pozorovat sklepnici obecnou (Scoliopteryx libatrix). K charakteristick m druhûm obratlovcû skalních mûst patfií v r velk (Bubo bubo), kter v âeském ráji zatím nachází optimální Ïivotní podmínky. Pfiirozená hnízdi tû ve skalních dutinách vyuïívají po tolka obecná (Falco tinnunculus) a kavka obecná (Corvus monedula). V 80. letech 20. století se k uveden m druhûm zafiadil i krkavec velk (Corvus corax). Ze savcû zde mj. Ïijí jezevec lesní (Meles meles) a kuna skalní (Martes foina), z netop rû vrápenec mal (Rhinolophus hipposideros). Smí ené a listnaté lesy ob vají brouci roháãek bukov (Sinodendron cylindricum), roháãek Platycerus caprea, z velk ch stfievlíkû zde mûïeme nalézt Carabus coriaceus, C. intricatus, C. problematicus. V inverzních polohách kolem Vald tejna na Hruboskalsku Ïijí podhorské aï horské druhy: Carabus linnei, C. glabratus a Cychrus attenuatus. V odumfiel ch kmenech se vyvíjí velk tesafiík Prionus coriarius, vzácn tesafiík Saphanus piceus je druh s veãerní a noãní aktivitou. Z obratlovcû toto prostfiedí charakterizují: datel ãern (Dryocopus martius), lejsek ãernohlav (Ficedula hypo-

leuca), od 70. let 20. století ãáp ãern (Ciconia nigra), dále pu tík obecn (Strix aluco), krahujec obecn (Accipiter nisus), brhlík lesní (Sitta europaea). Zatím pouze na jediné lokalitû v CHKO byl potvrzen pl ík lískov (Muscardinus avellanarius). Rybníky, vodní toky, vlhké louky a dal í mokfiady obohacují pestrost krajiny a zvy ují druhovou rozmanitost celé chránûné oblasti. Louky hostí také stfievlíky Carabus scheidleri a C. ulrichii, kolem rybníkû Ïijí mot li batolec duhov (Apatura iris) a b. ãerven (A. ilia), v mokfiadech stfievlíci Panagaeus cruxmajor, Patrobus atrorufus, v rákosinách Odacantha melanura. Malé tûàky ob vají ãolek horsk (Triturus alpestris) a kuàka ohnivá (Bombina bombina). Vzácnû a pouze na nûkter ch místech se vyskytuje skokan tíhl (Rana dalmatina). Z fiady pûvodních lokalit jiï vymizeli dfiíve pomûrnû hojní skokan zelen (Rana esculenta) a ãolek velk (Triturus cristatus). V roce 999 byla v blízkosti hranic CHKO prokázána ropucha krátkonohá (Bufo calamita). Z plazû je nejroz ífienûj í je tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara). V okolí vodních tokû Ïijí ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis), konipas horsk (Motacilla cinerea) a skorec vodní (Cinclus cinclus), rybníky ob vají potápka malá (Tachybaptus ruficollis), labuè velká (Cygnus olor), polák chocholaãka (Aythya fuligula), moták pochop (Circus aeruginosus) a chfiástal vodní (Rallus aquaticus). Mezi savci mokfiadû nalezneme rejsce ãerného (Neomys anomalus), my ku drobnou (Micromys minutus), hranostaje (Mustela nivalis). Pro suchá a teplá stanovi tû jsou charakteristiãtí hlavnû bezobratlí Ïivoãichové: zlatohlávek Potosia cuprea, kozlíãek Agapanthia intermedia. V minulosti zde Ïil také otakárek ovocn (Iphiclides podalirius). Dnes se tu objevují otakárek fenyklov (Papilio machaon), vfietenu ka obecná (Zygaena filipendulae) a místy i velk taïn mot l li aj svlaãcov (Agrius convolvuli). Z obratlovcû tu nacházejí dostatek potravy je tûrka obecná (Lacerta agilis) ièuh k obecn (Lanius collurio). Fauna CHKO se znaãnû mûní. V 50. letech vymizel sokol stûhovav (Falco peregrinus), pak vydra fiíãní (Lutra lutra), v raznû se sníïily poãty dfiíve velice hojné kavky obecné (Corvus monedula), stejnû jako poãetnost populací vodních a mokfiadních ptákû. V 70. letech 20. stol. se objevil ãáp ãern (Ciconia nigra), v 80. letech krkavec velk (Corvus corax), v 90. letech zde zaãala hnízdit volavka popelavá (Ardea cinerea) a pomalu se vrací vydra fiíãní (Lutra lutra). V postglaciálu se kvûtena a vegetace rozvíjely bez v razn ch zásahû obyvatelstva. První rozhodující ovlivnûní pfiírody v prehistorické dobû zahájil pfií- 3 4 CHKO âesk ráj Po tolka obecná (Falco tinnunculus) je tradiãním obyvatelem dutin. 2 Otakárek fenyklov (Papilio machaon) je jedním z esteticky nejcennûj ích druhû CHKO. 3 Kolonie vrápence malého (Rhinolophus hipposideros) na zimovi ti. 4 Sokol stûhovav (Falco peregrinus) v minulosti v âeském ráji hnízdil, nyní jen protahuje. CHKO âr 3 207 2

Liberecko chod zemûdûlcû, ktefií zaãali odlesàovat krajinu. Lidé pronikli na území âeského ráje proti toku Jizery jiï v 5. tisíciletí pfi. n. l. a postupovali podél LibuÀky aï na Hruboskalsko. Okolí neolitick ch sídli È bylo odlesàováno, vznikala kulturní step (napfi. území Hrada na MuÏském sídelní stfiedisko pozdní doby kamenné). V téïe dobû sem zaãala b t zavlékána sídli tní a ruderální kvûtena a plevely polních kultur. Ve 2. století pfi. n. l. byl âesk ráj osídlován lidem popelnicov ch polí. Osady vznikaly i v pískovcov ch oblastech, které jsou dnes zalesnûny. V 6. století n. l. pfiicházejí do âeského ráje Slované a osídlují celé území, kromû hust ch lesû. Existence dûleïité obchodní stezky Pojizefiím je doloïena uï od pravûku. Stfiedovûká kolonizace promûnila krajinu pfiedev ím odlesnûním svahû a zúrodnûním zamokfien ch území v povodí Jizery, LibuÀky a Îehrovky. Bûhem 3. 5. století, v období v stavby hradû, se zde ífiily nûkteré málo obvyklé druhy rostlin, jejichï stanovi tûm se stalo kamenné zdivo napfi. sleziník routiãka (Asplenium ruta-muraria) na Troskách a Vald tejnû, sleziník ãerven (Asplenium trichomanes) na Troskách. Ve 3. století byla zakládána první mûsta Turnov, Mnichovo Hradi tû, Sobotka. Do pfiedbûlohorské doby mûnilo krajinu hlavnû odlesàování. Obnova porostû byla ponechána pfiírodû. Na tocích byly stavûny vodní ml ny a v 6. století nastal rozvoj v budování rybníkû. Od poãátku 7. století aï do roku 634, za vlády Albrechta z Vald- tejna, se rozvíjelo fiízené lesní hospodáfiství a pûstebná péãe v lesích byla zahájena umûlá obnova porostû, budována cestní síè, byly zakládány baïantnice a obory. Po roce 634 do lo k velkému pusto ení Vald tejnova vévodství. Bûhem 8. a 9. století byl krajinn ráz dotváfien rozvojem lidové architektury (kulturní památka Vesec). Z 8. století se dochovaly záznamy odruhové skladbû hruboskalsk ch lesû (jedle, smrk, buk, borovice, osika, dub) a kosteck ch lesû (jedle, smrk, borovice, buk, habr). V 9. století se prohlubuje péãe o obnovu lesû, ov em na druhé stranû zaãaly pfiib vat smrkové a borové monokultury. Lesní zákon z roku 852 zakázal sniïování v mûry lesû, a proto byly i neplodné pûdy postupnû dokonce zalesàovány. V dobû rozvoje prûmyslu v 9. století si âesk ráj zachoval ráz zemûdûlského kraje. Provádûjí se první rozsáhlej í meliorace, sniïuje se v mûra luk ve prospûch orné pûdy. V témïe století zaãal rozvoj turistiky. V r. 84 byly pfii Ïelezit ch pramenech v Sedmihorkách zaloïeny láznû. MnoÏství rostlinn ch druhû bylo do âeského ráje zavleãeno od pûle 9. století podél Ïelezniãních tratí a silniãních komunikací. Mnohé z nich zdomácnûly vytlaãují domácí druhy a stávají se i nebezpeãn mi plevely. Zejména to platí o invazních druzích net kavka Ïláznatá a kfiídlatky. Jejich likvidace je jedním ze základních úkolû správy CHKO. Podstatné zmûny zpûsobil rozvoj spoleãnosti a zásadní zmûna Ïivotního stylu ve 20. století. V prvé fiadû to byly v echny pozemkové reformy a zásah do vlastnick ch vztahû po roce 948. Následovaly postupné meliorace krajiny plo né odvodàování, regulace pfiirozen ch tokû (Îehrovka, LibuÀka), rozorávání nivních luk. Zásadním zpûsobem krajinu pozmûnilo scelování polí v 50. letech 20. století. Následovala intenzifikace Ïivoãi né v roby, která vyvolala zv - enou potfiebu orné pûdy pro pûstování p enice a kukufiice. PÛvodní louky byly pfievádûny na kulturní. Druhovû bohatá a kvûtnatá luãní spoleãenstva se zmûnila na tmavû zelené plochy tvofiené jen nûkolika druhy lechtûn ch trav. Nadmûrné hnojení luk umûl mi hnojivy vydrïela z kvetoucích rostlin jen smetanka lékafiská. Zcela chaotická a netradiãní individuální zástavba v raznû zmûnila tváfinost venkova. Krajinu znaãnû po kodila 208 CHKO âr 4

CHKO âesk ráj i tûïba skláfisk ch a slévárensk ch pískû v HrdoÀovicích pod Troskami. Útlum zemûdûlské v roby po roce 990 má za následek neobhospodafiování zemûdûlsky ménû v znamn ch ploch, jejich zaplevelování, zarûstání a postupnou degradaci. Tyto plochy jsou majiteli vût inou zalesàovány. V rámci krajinotvorného programu Péãe o krajinu je na území CHKO fiada tûchto ploch obhospodafiována (nivní louky, pastviny), pfiedev ím v pfiírodních rezervacích a pomátkách. Obdobnû je vûnována zv ená péãe obnovû pûvodní dfievinné skladby lesû s cílem sniïovat podíl smrku a borovice v lesních porostech. Zcela zásadním problémem oblasti je rûst intenzity rekreaãního vyuïívání. Dominují turistika, cykloturistika, horolezectví a orientaãní bûh. Tyto aktivity se prolínají pfiedev ím v nûkolika jádrov ch lokalitách (Hruboskalsko, Pfiíhrazy), kde zátûï pfiestává b t sluãitelná s poïadavkem zachování pfiirozené reprodukce. CHKO âesk ráj je, jak jsme jiï uvedli v e, vyhlá ena pouze na ãásti území, zvaného âesk ráj. DÛvody, které vedly k vyhlá ení CHKO v dne - ním rozsahu, byly pouze administrativní. I proto pokraãují pfiípravy k roz ífiení oblasti o Maloskalsko, Klokoãské skály, Kozákov, Prachovské skály a nûkterá území na jihozápadû, které jsou organickou souãástí âeského ráje a mají vysokou krajináfiskou, geomorfologickou i biologickou hodnotu. Plocha CHKO by se tak zvût ila na dvojnásobek souãasné rozlohy. Hrad Kost. CHKO âr 5 209