Konzervace sochy Immaculaty z mariánského sloupu v obci Mladûjov na Moravû a její rekonstrukce Jan FEDORâÁK Na podzim roku 2004 zaãala akce restaurování mariánského sloupu v obci Mladûjov na Moravû, kterou financoval Svazek obcí Regionu Moravskotfiebovska a Jevíãska. Restaurování probíhalo v rámci absolventsk ch prací v ateliéru kamene Institutu restaurování a konzervaãních technik v Litomy li. 1 Mladûjov na Moravû se zdá b t na první pohled zapomenut m koutem Podorlické vrchoviny, jinak tomu v ak bylo v období baroka, které zanechalo v obci fiadu sochafisk ch památek. Po celé 18. století zde byly ke cti a slávû boïí pravovûrn mi katolíky vztyãovány kfiíïe, sochy a svûtecké sloupy. K tûmto objektûm patfií i restaurovan mariánsk sloup, do té doby jedna z nejzanedbanûj ích památek v obci, na hranici samotného zániku a odborné vefiejnosti zcela neznámá. Sloup stojí na kraji mírnû svaïitého pole u kfiíïení cest v obci. V blízkosti sloupu protéká potok a samotné místo je ãasto podmáãené. Tyto okolnosti bezesporu pfiispûly k váïnému po kození díla. Podle slov pamûtnice z nedalekého stavení se vrcholová socha Immaculaty zfiítila bûhem melioraãních prací a regulace potoka, kdy byly okolní ol e vykáceny a jejich pafiezy vybouchávány. Následující roky pfiinesly naprostou degradaci místa, které se stalo skládkou a pohltila ho zeleà. Na poãátku restaurátorské akce, koncem fiíjna roku 2004, bylo torzo sochy nalezeno zahloubené a témûfi pohfibené v bahnû vedle sloupu, zahrnuté naváïkou kamení, kusû betonu, cihel a bfiidlicov ch ta ek. Samotn sloup byl v havarijním stavu. Vedle nalezeného torza byla vykopána fiada vût ích a men ích jasnû identifikovateln ch fragmentû. Bûhem prûzkumu okolí sloupu bylo nakonec nashromáïdûno pfies dvû stû zlomkû nejrûznûj ího charakteru. Chybûla hlava, ruce, valná ãást nohou a mnohé modelace plá tû. Zemská sféra obtoãená hadem se témûfi nedochovala. Pro potfiebu rekonstrukce bylo nasnadû provést hlub í prûzkum okolí podstavce, protoïe nebylo moïné jednoznaãnû fiíci, Ïe bûhem opakovan ch vykopávek byly nalezeny v echny dostupné fragmenty. âas amatérské archeologie pak s koneãnou platností ukonãila nastávající zima a bylo nutné smífiit se s nashromáïdûn m materiálem a jeho podobou. Vzhledem k tûïkému po kození torza nebylo moïné uvaïovat o navrácení sochy na pûvodní místo a bylo zfiejmé, Ïe bude muset b t nahrazena. Proto byly jiï pfied zapoãetím prací hledány dostupné informace o pûvodním díle i vhodné analogie svûteck ch a mariánsk ch sloupû pfiibliïnû stejného stáfií v ir ím okolí obce. Základním pfiedpokladem naplnûní poïadavkû památkové péãe navrácení funkce a v znamu mariánského sloupu, úspû ného restaurování a rehabilitace celého místa bylo najít vyobrazení, které by dostateãnû vypovídalo o pûvodní podobû vrcholové sochy. O pomoc pfii hledání byli poïádáni obãané obce i regionální a zahraniãní tisk. Paralelnû pokraãovalo studium obdobn ch mariánsk ch sloupû, které bylo zamûfieno na srovnání pfiedev ím s pracemi vy l mi z dílny olomouckého sochafie Johanna Sturmera. Analogická rekonstrukce mûla pak b t provedena podle nasbíraného obrazového materiálu. Základním podkladem pro rekonstrukci a dal í postup restaurování se nakonec stala barevná fotografie z roku 1976 ukazující stav sloupu pfied pádem vrcholové sochy, získaná od nûmecké rodiny Bojanovsky, Ïijící v Mladûjovû do 60. let 20. století. Nález fotografie posunul zam lenou rekonstrukci z oblasti interpretaãního hledání a hypotéz na pole rekonstrukce exaktní, i kdyï na základû nedokonalé dokumentace pûvodního objektu. Dostateãná míra zachování autentického kvalitního povrchu torza originální sochy navíc umoïnila provést rekonstrukci modelace díla. V rámci interpretace mariánského sloupu se souãasnû fie ila nezbytná otázka hypotetického autorství a datace. 2 Byl vysloven závûr, Ïe sloup s vrcholovou sochou Panny Marie Immaculaty byl postaven pravdûpodobnû nûkdy po morové epidemii roku 1715, nebo spí e aï pozdûji, kolem roku 1740, ãemuï nasvûdãuje páskov ornament uïit na hlavici sloupu a kubizující formy reliéfû na podstavci, které se v té dobû objevovaly. V kontextu regionální kamenické produkce se jedná o dílo pomûrnû vysoké v tvarné úrovnû. Proporãnû, v uïitém materiálu i umûleck m zpracováním hmoty kamene se mladûjovsk sloup nejvíce blíïí svatojánskému sloupu v nedalekém Radi ovû, jenï byl postaven roku 1739, a svûteck m sloupûm v blízk ch obcích Rychnov na Moravû a Kunãina. Poãátkem 18. století pûsobil v obci Jan Jifií Hendrich z Mladûjova, kter zde roku 1713 postavil dnes jiï neexistující sloup Nejsvûtûj í Trojice. 3 1 Obr. 1. Mladûjov na Moravû (okres Svitavy), sloup se sochou Panny Marie, stav z roku 1976. (Foto z archivu rodiny Bojanovsky) 1 Souãasná Fakulta restaurování Univerzity Pardubice. 2 Konzultace Ph.D. Martin Pavlíãek. 3 Vratislav NEJEDL, Milo SUCHOMEL, Ivana MAXOVÁ, Pavel ZAHRADNÍK: Mariánské, trojiãní a dal í svûtecké sloupy a pilífie v okrese Svitavy, Praha 1997, s. 25 27, 41. 473
2 3 Charakterem a proporcemi odpovídal sloupu mariánskému a lze vyslovit domnûnku, Ïe Jan Jifií Hendrich je autorem obou sloupû. Vzhledem a kompoziãním rozloïením draperie lze také sochu zafiadit do blízkosti dílenské práce olomouckého sochafie Johanna Sturmera, autora jedineãného sochafiského souboru v Kunãinû, kter vznikl v letech 1705 1720. SoubûÏnû se shromaïìováním dostupn ch písemn ch a obrazov ch pramenû probíhal i podrobn restaurátorsk prûzkum vãetnû anal zy sloïení kamene, fragmentû barevn ch úprav a obsahu vodorozpustn ch solí. Mariánsk sloup byl vysekán z jemnozrnného kfiemenného pískovce. Materiál pro realizaci díla byl s nejvût í pravdûpodobností tûïen pfiímo v Mladûjovû. Lom se nalézá ve svahu Mladûjovského vrchu (647 m n. m.) nad obcí, místnû naz vaném Na Rottbergu. Na rozdíl od snûhovû bílého kamene pou- Ïitého na podstavec a vrcholovou sochu se ve hmotû dfiíku sloupu v raznû uplatàují Ïlutavé a pfiedev ím cihlovû aï krvavû ãervené mouhy a Ïílování, které je velice pûsobivé. Odli n kámen sloupu, zajímav v jimeãn m probarvením do ãervena, byl pravdûpodobnû pro své estetické kvality a barvu spojenou s mariánskou a morovou symbolikou pouïit zcela zámûrnû. Vedle pfiirozen ch mechanick ch a mrazov ch destrukcí spojen ch s pûsobením vlhkosti a kofienového systému vy ích rostlin pfiispûl k váïnému po kození sochy rovnûï nevhodn pfiede l konzervaãní zásah fluátování, 4 provedené pravdûpodobnû v roce 1910. 5 Pfiedpoklad znaãné kontaminace solemi se nepotvrdil. Vzhledem ke stavu kamene torza sochy Panny Marie byl prûzkum doplnûn mûfiením pevnosti kamene a pfiedev ím mûfiením ultrazvukové transmise s cílem zpfiesnit rozsah po kození. 6 Ukázalo se, Ïe pro zabezpeãení a omezení destrukce hmoty si stav kamene vyïádá razantnûj í konzervaãní zásah s hloubkovou konsolidací. Aãkoli se to zpoãátku nezdálo pravdûpodobné, byly v záhybech torza sochy Panny Marie a na hlavici sloupu nalezeny fragmenty historick ch barevn ch úprav. 7 Reprezentativnost vzorkû ov em neumoïàuje spolehlivû a pravdivû stanovit posloupnost ani rozsah polychromie. 8 Metodick m vzorem pro samotné restaurování a konzervaci torza sochy se stala rekonstrukce domu U Kamenného zvonu v Praze a jeho sochafiské v zdoby prûãelí s pfiípadn m vyuïitím metody anastylózy. 9 Z poãtu a charakteru dochovan ch fragmentû bylo od poãátku jasné, Ïe jejich postupn m sestavováním bude dosaïeno jen neúplné formy, pouze ãásteãnû reprezentující pûvodní celek a velikost díla. Torzo sochy Panny Marie Immaculaty s dokumentární hodnotou artefaktu tak bylo respektováno ve své dochované podobû a restaurování bylo pfiirozenû vedeno jako konzervaãní a muzejní zásah. Konzervace byla rozdûlena do nûkolika základních etap, které zahrnovaly ovûfiené postupy. V první etapû konzervátorsk ch prací, po dokumentaci dochovaného stavu, bylo torzo spoleãnû se zlomky opatrnû oãi tûno od nánosû vegetace a zeminy. âi tûní probíhalo selektivnû od nejpevnûj ích ploch po nejpo kozenûj í. Následnû se pfiistoupilo k postupnému zpevàování torza opakovan mi nátûry a ponofiováním zlomkû do oragnokfiemiãitého konsolidantu. Jednotlivé fragmenty díla tak byly pfiipraveny k rekonstrukci podoby sochy a mohlo se zaãít s jejich provizorním spojováním. Nejprve bylo zapotfiebí roztfiídit zlomkov materiál. Stranou byly uloïeny úlomky, které neobsahovaly známky Obr. 2. Mladûjov na Moravû (okres Svitavy), torzo sochy Panny Marie, stav po pfievezení torza do ateliéru IRKT Litomy l, 2004. (Autorem fotografií 2 11 je Jan Fedorãák.) Obr. 3. Mladûjov na Moravû (okres Svitavy), torzo sochy Panny Marie, postup tfiídûní a zpevàování fragmentû. Obr. 4. Mladûjov na Moravû (okres Svitavy), torzo sochy Panny Marie, stav po restaurování. Obr. 5. Modeletto sochy Panny Marie. Obr. 6. Mladûjov na Moravû (okres Svitavy), torzo sochy Panny Marie, rekonstrukce sochy v sochafiské hlínû na sádrovém odlitku. Obr. 7. Mladûjov na Moravû (okres Svitavy), sloup se sochou Panny Marie po osazení vrcholové sochy, stav z roku 2007, detail. 4 Pfiítomnost fluátu potvrdila na základû dodan ch vzorkû laboratofi Fakulty stavební âvut Praha. Rezidua fluátû na povrchu sloupu i torza vrcholové sochy zcela uzavírala povrch kamene a tvofiila nepropustnou stûnu o mocnosti 0,02 mm. 5 O nûco níï domu ãíslo 122 stojí kamenná socha statue neposkvrnûného poãetí Marie. Na pfiední stranû soklu stojí: renovováno ke cti BoÏí od Josefa Jenische roku 1910. Pod kulat m sloupem, kter nese sochu svaté Marie, stojí 18F0 (pravdûpodobnû 1870). Viz Charlotte FRITSCHER-ZEBISCH, Abschrift aus der Blosdorfer Chronik im Jahre 1998, s. 62. 6 Mûfiení rychlosti ultrazvuku potvrdilo viditelná po kození, upfiesnilo jeho rozsah a míru zpevnûní materiálu. Mûfiení provádûl Ing. Karol Bayer pfiístrojem USME-C (Geotron Krompoholz, BRD) s mûfiicí frekvencí 250 khz. 7 Vyhodnocení vzorkû provedli Ing. Karol Bayer a Ing. Renata Vyskoãilová (dnes Ti lová). 8 Pojivem polychromie byl olej. Nejstar í barevnou úpravu pravdûpodobnû tvofiil svûtl bíl nátûr, na kter byla pozdûji v pfiípadû vrcholové sochy nanesena okrová vrstva podklad pro zlatou fólii lepenou na mixtion. Rozsah zlacení nelze z dochovan ch fragmentû 474
4 5 6 7 475
8 9 10 476
originálního povrchu, a dále byly kameny tfiídûny do skupin podle velikosti, struktury, zpûsobu kamenického opracování a odstínu patiny. Nejvût í fragmenty s jasnû ãitelnou modelací se podafiilo snadno pfiifiadit k základnímu torzu, a tím odkr t podobu pûvodní kompozice díla. Následovalo hledání uplatnûní pro úlomky, jejichï vypovídací schopnost byla omezená. Pfies v echnu snahu se nepodafiilo vyãerpat v echny fragmenty se stopami pûvodního povrchu. Po ujasnûní základního mnoïství vyuïitelného materiálu bylo zahájeno jeho lepení do skupin, ke kter m pak byly snadnûji pfiifiazovány dal í úlomky. Lepení s ohledem na omezenou mnoïinu vyuïiteln ch fragmentû a zb vající kapsy mezi nimi bylo provádûno dvûma zpûsoby: tam, kde formy nab valy ucelen ch tvarû, byly lepeny pfiímo epoxidovou pryskyfiicí, a v místech, kde zb valy hypotetické moïnosti budoucího doplnûní nov mi nalezen mi fragmenty, byl spoj upraven s ohledem na moïnou reverzibilitu zásahu. Mechanicky nejvíce namáhané spoje byly podpofieny ãepy z kompozitního plastu. Celkov poãet vyuïit ch fragmentû se nakonec zastavil na ãtyfiiceti dvou. Vzniklé spáry mezi slepen mi zlomky byly vyplnûny modifikovan m minerálním tmelem. V sledná tmelicí smûs byla vybrána po sérii zkou ek zamûfien ch na pevnost, strukturu, barevnost a vratnost zásahu. Prezentace torza byla vyfie ena formou fixáïní kotvy, která byla vyfiíznuta ze Ïelezného plechu podle ablony v reálném mûfiítku kopírující povrch zad Panny Marie. Dimenzování fixáïní kotvy pfiedcházela konzultace se statikem a vypracování nûkolika variant prezentace sochy. Immaculata byla na závûr osazena na hranol podstavce z hrubozrnného pískovce. Pfied zapoãetím rekonstrukce bylo vymodelováno torzo sochy v mûfiítku 1 : 3, na kterém byla vyzkou ena ideální pfiedstava rekonstruovan ch tvarû. Vzniklé modelletto tak pfiispûlo k poznání charakteristického rukopisu díla a ovûfiení doplàovan ch hmot. Základem pro rekonstrukci se stala optická kopie sádrov odlitek sejmut z originálu prostfiednictvím sádrolukoprenové formy. Samotná rekonstrukce vrcholové sochy pak probíhala se snahou co nejvíce se pfiiblíïit fotografii zachycující stav památky pfied pádem. Dostupná fotografie ov em nepfiedstavovala dostateãnû instruktivní dokumentaãní podklad. Nebyl tak k dispozici vûrohodn materiál, podle nûhoï by bylo moïné pofiídit na fragmentárním sochafiském díle plastick nebo skulpturální dodatek zcela odpovídající originálu. Po skonãení tvarové interpretaãní rekonstrukce byla zhotovena nová forma pro pofiízení sádrového odlitku, jenï mûl poslouïit jako pfiedloha pro sekanou kopii. S ohledem na rozpoãet celé akce byla nakonec vytvofiena faksimile v umûlém kameni. V polovinû ãervence roku 2007 se nakonec po více neï dvou letech práce a prûtahû spojen ch také s finanãními otázkami podafiilo novou sochu osadit na místo, a obnovit tak podstatu pûvodního mariánského sloupu. Obr. 8. Mladûjov na Moravû (okres Svitavy), torzo sochy Panny Marie, grafické znázornûní lepen ch spojû. Obr. 9. Mladûjov na Moravû (okres Svitavy), socha Panny Marie, srovnání pûvodního stavu a stavu v prûbûhu konzervace torza. Obr. 10. Mladûjov na Moravû (okres Svitavy), socha Panny Marie, grafické znázornûní po kození. Obr. 11. Mladûjov na Moravû (okres Svitavy), sloup se sochou Panny Marie, stav po restaurování. bezpeãnû urãit, nanejv lo o patku, hlavici a vrcholovou sochu, jak mûïeme pozorovat na obdobn ch mariánsk ch sloupech. 9 Anastylóza znamená plné obnovení památkového artefaktu, objektu nebo díla jeho sloïením z jednotliv ch originálních dílû ãi fragmentû. VyuÏívá pûvodních zlomkû i k vsazování do zhotoven ch kopií. Tento postup byl uplatnûn v pfiípadû rekonstrukce domu U Kamenného zvonu (Jifií BLAÎEJ: Cesta za podobou soch z prûãelí domu U Kamenného zvonu, in: Zprávy památkové péãe 62, 2002, ã. 4, s. 73 113). 11 477