Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře Ing. Pavel Kodym, předseda Myslíkova 171/31 110 00 Praha 1 Mgr. Aneta Miklášová 0154/2018/O25 Podnikový právník 12. 7. 2018 +420 601 563 657 Pověření zaměstnance IDS: 8tscdpq Rozklad proti rozhodnutí Aneta.Miklasova@cdcargo.cz č.j. UPDI-1806/18-OPDI-SPR/ZA ze dne 19.6.2018 Sp. zn. UPDI-RPD0001/17 Č.j. UPDI-1806/18-OPDI-SPR/ZA Účastník řízení: ČD Cargo, a.s., IČ 28196678 se sídlem Jankovcova 1569/2c, PSČ 170 00 Praha7, zapsaná v obchodním rejstříku u městského soudu v Praze, oddíl B, vložka 12844 (dále také jako ČD Cargo ) Rozklad proti rozhodnutí č.j. UPDI-1806/18-OPDI-SPR/ZA ze dne 19.6.2018 Doručeno prostřednictvím datové schránky IDS: yhygbyn Přílohy: - Pověření zaměstnankyně Mgr. Anety Miklášové

[1] ÚVOD ROZKLAD 1.1. Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře (dále jen ÚPDI ) dne 19.6.2018 vydal rozhodnutí č.j. UPDI-1806/18-OPDI-SPR/ZA (dále jen Rozhodnutí ). Téhož dne, tj. 19.6.2018, ÚPDI v souladu s ustanovením 25 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen SŘ ), vyvěsil Rozhodnutí na úřední desce, a to i způsobem umožňujícím dálkový přístup. 1.2. ČD Cargo je účastníkem řízení dle ustanovení 27 odst. 2 SŘ. Rozhodnutí bylo ČD Cargo doručeno veřejnou vyhláškou dne 4.7.2018. 1.3. ČD Cargo tímto v zákonné lhůtě podává ROZKLAD proti výroku č. 3 Rozhodnutí: Kapitola 5.3.1.4 Odstavné koleje Změny č. 1 Prohlášení o dráze celostátní a regionální platného pro přípravu jízdního řádu 2018 a pro jízdní řád 2018 č. j. 13292/2017-SŽDC-GŘ- O12 vydané SŽDC je v rozporu s 33 odst. 3 písm. l) a v rozporu s 23d zákona o dráhách. ÚPDI stanovuje SŽDC lhůtu 90 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, po jejímž uplynutí nelze kapitolu 5.3.1.4 Prohlášení o dráze celostátní a regionální platného pro přípravu jízdního řádu 2018 a pro jízdní řád 2018 vydaného SŽDC, ve znění pozdějších změn v uvedeném rozsahu použít, který níže odůvodňuje. [2] VYMEZENÍ DALŠÍCH UŽITÝCH POJMŮ 2.1. Další pojmy užité v tomto rozkladu mají následující význam: (a) zákon o dráhách zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, (b) směrnice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru (c) vyhláška vyhláška č. 76/2017 Sb., o obsahu a rozsahu služeb poskytovaných dopravci provozovatelem dráhy a provozovatelem zařízení služeb, (d) SŽDC Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, (e) Prohlášení o dráze změna č. 1 Prohlášení o dráze celostátní a regionální platného pro přípravu jízdního řádu 2018 a pro jízdní řád 2018 č.j. 13292/2017-SŽDC-GŘ-O12 vydané SŽDC. [3] ODŮVODNĚNÍ ROZKLADU ČD CARGO Úvodní slovo: 3.1. ČD Cargo si z následujících důvodů dovoluje nesouhlasit s právním názorem ÚPDI vyjádřeným v Rozhodnutí, kterým byla aplikována definice zařízení služeb ve smyslu zákona o dráhách na koleje v železničních stanicích, jež provozuje SŽDC. Legislativní úprava: 3.2. Dle zákona o dráhách, do něhož byla implementována směrnice, je zařízením služeb železniční stanice, odstavné koleje, čerpací stanice a jiná technická zařízení, která slouží k poskytování služeb bezprostředně souvisejících s provozováním drážní dopravy na dráze celostátní nebo regionální anebo na veřejně přístupné vlečce. Samotná směrnice v článku 3 odst. 11

vymezuje zařízení služeb jako: zařízení včetně pozemku, budovy a vybavení, které bylo zřízeno, jako celek nebo zčásti, aby umožnilo poskytování jedné nebo více služeb uvedených v příloze II bodech 2 až 4. V rámci implementace směrnice zákonodárce v důvodové zprávě k zařízení služeb výslovně uvedl, že: Směrnice 2012/34/EU upravuje problematiku zařízení služeb v čl. 13 a příloze II. Směrnice tuto oblast vyděluje ze služeb poskytovaných provozovatelem dráhy a upravuje samostatnou relativně komplexní úpravu poskytování služeb souvisejících s provozováním drážní dopravy v těchto zařízeních. Směrnice jednak vymezuje zařízení služeb, tj. materiální substrát poskytování služeb (nemovitosti a zařízení např. nádraží, odstavné koleje, čerpací a jiná technická zařízení), přičemž tato zařízení jsou vymezena odděleně od dráhy samotné (tj. nejsou její součástí). Nepřípustný hybridní status zařízení: 3.3. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že na zařízení služeb ve smyslu zákona o dráhách (a potažmo ve smyslu směrnice) se musí pohlížet samostatně a nelze jej směšovat s jiným zařízením, na které nedopadají pravidla zákona o dráhách, a ani jej nelze směšovat se samotnou železniční dráhou. Ze shora uvedených definic a ze smyslu zařízení služeb dále vyplývá určitá kontinuita v poskytování služeb v rámci zařízení služeb, jež se podílí na charakterizaci příslušného zařízení. 3.4. I když v železničních stanicích dochází k odstavování vozů, příp. vlaků, nejsou tyto vozy (vlaky) odstavovány vždy na konkrétní příslušnou kolej, ale (jak i ostatně vyplývá z ustanovení kapitoly 5.3.1.4. Prohlášení o dráze) jsou odstavovány na kolej, která je s ohledem na plynulé a bezpečné provozování dráhy a drážní dopravy volná, přičemž vždy se jedná o kolej, která je součástí dráhy celostátní nebo regionální. Tyto koleje tak bezprostředně slouží železniční dopravě jako takové, což představuje jejich hlavní účel. Dokonce samotný ÚPDI ve svém Rozhodnutí uvádí, že předmětné koleje nejsou primárně určeny k odstavování. Jelikož je nezbytné od sebe rozlišovat železniční dráhu od zařízení služeb, nelze tak připustit, aby předmětné koleje měnily svůj status podle toho, jak jsou aktuálně v daný moment využívány (myšleno, zda se v určitý moment jedná o železniční dráhu či již o zařízení služeb). 3.5. V Rozhodnutí dále ÚPDI uvádí: ( ) To však nevylučuje, že pokud je odstavení vozidel vyloženě spojeno s provozováním drážní dopravy, není nutné jej vyčleňovat jako poskytování služeb prostřednictvím zařízení služeb. V takovém případě by v praxi vznikla naprosto zřejmá aplikační nejasnost v podobě otázky, kdy se jedná o odstavení úzce spjaté s provozováním drážním dopravy a kdy se již jedná o poskytnutí koleje jakožto odstavné koleje (tedy o zařízení služeb). Co by mělo být oním ukazatelem pro stanovení této hranice? Nikde není uvedena definice odstavení vozů (vlaků), tudíž nikde ani není stanoven například časový interval s tím spojený. Jak by se realizoval například vlakotvorný posun přes koleje, které by současně měly představovat zařízení služeb? Mohlo by se tak stát, že jedna a tatáž kolej by v ten samý moment mohla pro jednoho dopravce představovat železniční dráhu a pro druhého zase zařízení služeb. Dle našeho názoru je však tato situace nepřípustná a zcela odporující nejen zákonu ale také ústavnímu pořádku ČR, jelikož zasahuje do práva na rovné zacházení. Dalších příkladů byť na oko absurdních ale reálně možných situací by se dalo uvést nespočet.

ÚPDI se však ve svém Rozhodnutí ani jednou situací nezabývá, s čímž se pojí další otázka, kdo je vůbec oprávněn rozhodovat o tom, kdy jedna a táž kolej je dráhou a kdy již zařízením služeb. Dle názoru ČD Cargo právo rozhodovat o této otázce rozhodně nepřísluší SŽDC. K tomu dále doplňujeme, že SŽDC obecně není také oprávněna prohlásit železniční dráhu celostátní nebo regionální za zařízení služeb. Navíc by takovouto změnou došlo k omezení infrastruktury, na níž běžně operují dopravci při provozování drážní dopravy, čímž by došlo k ochromení železniční dopravy. Nepřiměřená finanční zátěž na dopravce: 3.6. Směrnice je jedním z nástrojů EU, který má zabezpečit liberalizaci železnic, jedná se tedy tak o otevření trhu a podporu hospodářské soutěže na poli železniční dopravy. Účelem směrnice, jejíž hlavní úmysl, zásady a požadavky měly být zapracovány do zákona o dráhách, nebylo nepřiměřeně zasahovat do podnikatelské sféry dopravců či provozovatelů infrastruktury, rovněž jejím cílem, ať už hlavním či vedlejším, rozhodně nebylo ani nepřiměřeně finančně zatěžovat jmenované podnikatele. Hybridní systém, jenž zastává ÚPDI, však pro dopravce tuto nepřiměřenou finanční zátěž představuje, přičemž pro nemalou část dopravců o různé velikosti by takovýto princip zpoplatnění mohl být až likvidační. Nepřiměřené finanční zatěžování je rovněž v rozporu s právem na svobodné podnikání, které je zaručeno ústavním pořádkem ČR. 3.7. Pokud bychom takovéto fungování připustili, vneslo by to do železničního prostředí pouze právní nejistotu a svévolnost, což jsou principy nejenže nepřípustné a v rozporu se smyslem směrnice, ale také v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Nepřípustný výklad: 3.8. Pokud ÚPDI dovoluje, aby předmětné koleje měly shora popsaný hybridní status, rozšiřuje tak definici zařízení služeb, čímž se dopouští nepřiměřeného, extenzivního a účelového výkladu, který se tím stává nepřípustný. 3.9. Dle názoru ČD Cargo je uvedený výklad také v rozporu s úmyslem zákonodárce, jenž směrnici do českého právního řádu implementoval. Zákonodárce prostřednictvím ustanovení 2 odst. 9 zákona o dráhách ve spojení s vyhláškou stanovil rozsah zařízení a služeb, která podléhají zákonu o dráhách, a současně tento rozsah omezil kategoriemi železničních drah, čímž zákonodárce umožnil, aby z režimu zákona o dráhách určitá zařízení, příp. služby byla zcela vyňata, například právě služby poskytované provozovatelem dráhy v podobě umožnění dopravcům odstavení vozů (vlaků) na kolejích v železniční stanici. 3.10. Směrnice implementovaná do zákona o dráhách měla s sebou přinést garanci v podobě nediskriminačního přístupu k zařízením služeb, čímž jsou provozovatelé infrastruktury, a to včetně provozovatelů provozujících dráhu bezprostředně související s drahou celostátní nebo regionální, povinni umožnit přístup k zařízením služeb a to tak, aby nepředstavovala tato infrastruktura konkurenční výhodu pro některého z dopravců, či jiných osob, které ji vlastní. Názor ÚPDI však nikterak tuto základní premisu nepodporuje.

[4] ZÁVĚR 4.1. Na základě výše uvedeného je ČD Cargo toho názoru, že koleje v železničních stanicích jsou pouze železniční dráhou celostátní nebo regionální a nikoli zařízením služeb ve smyslu zákona o dráhách, a proto ČD Cargo zdvořile žádá pana předsedu ÚPDI, aby Rozhodnutí v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil k novému projednání. ČD Cargo, a.s. Mgr. Aneta Miklášová podnikový právník