UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA ÚSTAV PEDAGOGIKY A SOCIÁLNÍCH STUDIÍ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE ROMAN JEŽEK VZDĚLÁVÁNÍ SENIORŮ VE VYBRANÉ SOCIÁLNÍ SLUŽBĚ OLOMOUC 2013 VEDOUCÍ PRÁCE: MGR. DAGMAR PITNEROVÁ, PH.D.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením vedoucí bakalářské práce paní Mgr. Dagmar Pitnerové, Ph.D. Veškeré monografie a ostatní prameny, které jsou v práci využity, jsou uvedeny v seznamu použitých zdrojů. Olomouc, 15. dubna 2013 2
PODĚKOVÁNÍ Děkuji paní Mgr. Dagmar Pitnerové, Ph.D. za odborné vedení a nespočet konzultací, které mi ochotně poskytovala při řešení bakalářské práce. Poděkování patří uživatelům sociální služby z Penzionu pro důchodce Loštice, řediteli panu Mgr. Bc. Ondřeji B. Jurečkovi a sociální pracovnici paní Zuzaně Pospíšilové, DiS. za prostor ověřit teoretická východiska práce v činnosti sociální služby. Děkuji Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci za poskytnuté vzdělání. 3
ANOTACE Jméno a příjmení: Roman Ježek Katedra: Ústav pedagogiky a sociálních studií Vedoucí práce: Mgr. Dagmar Pitnerová, Ph.D. Rok obhajoby: 2013 Název: Vzdělávání seniorů ve vybrané sociální službě Title in English: Anotace práce: Klíčová slova: Key words in English: English summary: Přílohy vázané v práci: Rozsah práce: Jazyk práce: Education of older persons in selected social service Předložená práce se zabývá vzděláváním seniorů. Úvodní část vymezuje pojem stáří, stárnutí, demografické hledisko. Dále je zde vysvětlena osobnost seniora a systém vzdělávání seniorů, představení vybraná sociální služby a projektu vzdělávání. Poslední část obsahuje šetření, shrnutí výsledků a závěr. stáří, stárnutí, senioři, osobnost seniora, vzdělávání seniorů, sociální služby, Olomoucký kraj age, aging, seniors, senior education, personality seniors, social services, Olomouc region Submitted work deals with the education of seniors. Introductory section defines the notion of old age, demographic viewpoint. Then there is the personality explained senior and senior education system, performance of selected social services and training project. The last section contains a survey, a summary of the results and conclusion. Příloha č. 1 Dotazník 56 stran česky 4
OBSAH ÚVOD... 6 1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ... 8 1.1 Demografické aspekty stárnutí... 8 1.2 Stáří a jeho periodizace... 9 1.3 Příprava na stáří... 10 1.4 Aktivizace... 11 2 OSOBNOST SENIORA... 14 2.1 Změna sociálního statutu... 14 2.2 Biologické změny... 15 2.3 Psychologické změny... 16 3 SYSTÉM VZDĚLÁVÁNÍ SENIORŮ... 18 3.1 Univerzity třetího věku U3V... 19 3.2 Akademie třetího věku A3V... 19 3.3 Univerzita volného času UVČ... 20 3.4 Kluby aktivního stáří... 20 3.5 E-learningové vzdělávání... 21 4 SOCIÁLNÍ SLUŽBA PENZION PRO DŮCHODCE LOŠTICE... 22 4.1 Geneze sociální služby... 22 4.2 Sociální služba v rozmezí let 2003-2013... 24 4.3 Organizační zajištění a struktura organizace... 25 4.4 Poslání sociální služby... 27 4.5 Základní činnosti sociální služby... 29 5 PROJEKT NA ZAPOJENÍ UŽIVATELŮ SOCIÁLNÍ SLUŽBY... 34 5.1 Podnět pro podání projektové žádosti... 34 5.2 Představení Nadačního fondu Veolia... 35 5.3 Popis projektu... 36 5.4 Průběh projektu... 37 6 VLASTNÍ DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ... 40 6.1 Cíl výzkumu... 40 6.2 Nástroj sběru dat... 40 6.3 Metody vyhodnocení dotazníku... 41 6.4 Výzkumné závěry... 46 ZÁVĚR... 50 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ... 53 PŘÍLOHA č. 1 5
ÚVOD Naše země ve svém obyvatelstvu stárne, touto parafrází Novoročního projevu prezidenta republiky Václava Havla, pronesenému na Pražském hradě 1. ledna 1990, navozuji předloženou bakalářskou práci. Procházíme obdobím demografického stárnutí, které dokládá nejnovější projekce obyvatelstva České republiky vypracované Českým statistickým úřadem závěrem roku 2003. Kromě jiného projekce konstatuje a upozorňuje na růst relativního zastoupení osob věku nad 65 let. Podle střední varianty projekce do roku 2050, budeme svědky zdvojnásobení počtu obyvatel uvedené věkové skupiny. Ukazuje se, že problematika stárnutí populace se stává jedním z kruciálních momentů společnosti, například k nárůstu tlaku na veřejné rozpočty, penzijní systémy, poskytování sociálních dávek a péče pro / o seniory. Stáří je také spojováno s nemocemi, senioři se mohou cítit vyloučeni ze společnosti a zaměstnání. Ve světle nových paradigmat a měnících se sociálních podmínek je nezbytná podpora a aktivní zapojení seniorů do společnosti a jejich podpora tak, aby průběh stárnutí probíhal důstojně, v bezpečí a mohli se nadále podílet na životě společnosti jako plnohodnotní občané. Zvýšení kvality seniorského života je také hlavním cílem vládního dokumentu Národní program přípravy na stárnutí na období let 2013 až 2017. Uvedeným fenoménům se však v předložené práci dotknu pouze v obecné rovině. V návaznosti na rok 2012, který byl v zemích Evropského společenství vyhlášen Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity s důrazem na podporu vitality a důstojnosti osob lze považovat za základ pro zpracování předložené bakalářské práce, která ve svých dílčích cílech klade důraz na zvýšení a podporu obecného povědomí a významu aktivního stáří v různých aspektech. Dovršením 65 let lidský život nekončí, ale pokračuje a chce se dále rozvíjet. Společnost má seniorům poskytnout dostatečnou ochranu, bezpečnost a péči, aby mohli realizovat a dále rozvíjet svůj potenciál a jistě se nemá myslet na podíl seniorů při zabezpečení péče o vnuky nebo hlídání bytu v době, kdy jsou mladí na dovolené. Pokud společensky nevytvoříme podmínky, například pro další seniorské vzdělávání a nepodpoříme u seniorů zájem o tyto aktivity, budeme společensky čelit zvýšenému nárůstu sociální izolace seniorů s následným sociálním vyloučením uvedené skupiny, což se negativně odrazí na stavu veřejných financí. 6
Domnívám se, že nastíněná pesimistická predikce vývoje nemusí být naplněna, což v předložené bakalářské práci dokládá referenční vzorek mužů a žen, kteří z důvodu svého zdravotního a chronického onemocnění nebo z důvodu momentální sociální potřebnosti se staly uživateli pobytové sociální služby realizované v Penzionu pro důchodce Loštice, příspěvková organizace. V teoretické části bakalářské práce v rámci vytýčených dílčích cílů poskytnu základní orientační rámec ke zpracované problematice. Rozvinu osobnost seniora, která v sobě zahrnuje sociální, biologické a sociální aspekty a představím rozvětvený systém vzdělání seniorů, který reflektuje proměny lidského kapitálu jako i schopnost adaptace na nové sociální výzvy. Je nemožné pracovat s referenčním vzorkem a předem se neseznámit s genezí, posláním, rozsahem poskytované základní činnosti a organizačním zajištěním sociální služby Penzion pro důchodce Loštice, ve které jsem úspěšně zrealizoval projekt Jeden, dva POČÍTAČE a INFORMACE budou naše zaměřený na aktivizaci uživatelů. V praktické části bakalářské práce prostřednictvím kvantitativního výzkumného šetření odpovím na výzkumný předpoklad: Zda věk, dosažené vzdělání a zaměstnání v produktivním věku má vliv na další aktivní vzdělávání v seniorském věku? Jako techniku sběru dat bude zvoleno dotazníkové šetření předložené přiměřenému počtu vhodně vybraných respondentů. Získané data budou analyzovány a interpretovány metodou stratifikovaného proporčního výběru. Aplikačním cílem bakalářské práce je poskytnout příklad dobé praxe poskytovatelům pobytových sociálních služeb, kteří na základě výstupů dostanou nástroj pro zavedení nebo zdokonalení nástrojů pro aktivizaci vzdělávání uživatelů a naplnění očekávání uživatelů, konečně jak dokládá (PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ, 2001, 33) lidé se musí učit a vzdělávat v průběhu celého života. Nejde při tom o prodlužování povinné školní docházky či rozšiřování stávajících vzdělávacích systémů, ale o zásadně nový pohled na roli vzdělávání pro jednotlivce a veškeré lidstvo. Posilování schopnosti učit se a rozvoje, například práce s výpočetní technikou v seniorském věku, je efektivním způsobem boje proti znevýhodňování seniorů ve společnosti a nástrojem efektivního zvyšování jejich znalostí a pochopení života ve stále se měnícím světě. 7
1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Stáří je přirozenou součástí lidského života a je posledním vývojovým obdobím v životě člověka. Je obdobím involuce fyzických a psychických sil. Je to přirozené období vztahované k životnímu období dětství, mládí a zralosti. 1.1 Demografické aspekty stárnutí Demografické stárnutí populace postihuje v současnosti většinu zemí, nejenom evropských, a stává se tak jednou z nejzávažnějších a nejdiskutovanějších společenských otázek, které se v mnohých případech vztahují ne na samotný problém chybně nebo špatně fungující důchodový systém, ale přímo na nositele tohoto stavu seniory. Stárnutí je nevratný proces, v jehož průběhu se postupně mění věková struktura obyvatelstva. Zvyšuje podíl osob starších šedesáti let a snižuje se podíl osob mladších patnácti let. Podle dlouhodobých prognóz budoucího vývoje počtu a věkové struktury obyvatelstva bude podíl starších osob v populaci České republiky i nadále výrazně narůstat, a to již po roce 2010, kdy budou do věkové skupiny 65 a více let vstupovat početné generace narozené po druhé světové válce. Uvedený fenomén nese nárůst seniorů jednak v relativním měřítku pokles porodnosti, tak i absolutně prodlužování střední délky života. Hlavním problémem demografického stárnutí populace je spatřován především v ekonomickém zajištění osob, které dosáhly důchodového věku. Nejzávažnějším negativním faktorem seniorské populace je vznik velké skupiny ekonomicky závislých obyvatel na státu, které jistě oprávněně na základě specifického životního stylu nárokují naplnění svých potřeb v oblasti zdravotní péče a nárokům na bydlení. Dalším podstatným fenoménem doprovázejícím seniorské období je zlepšování zdravotního stavu seniorů, které díky kvalitní lékařské péči posouvá výskyt chronických nemocí do vyššího věku. Toto období je doprovázeno zvyšováním nákladů na zdravotní a souběžně i sociální péči a bez zapojení rodiny a rodinných příslušníků, se stane pro stát neřešitelným ekonomickým problémem, i když ten samí stát tento problém odmítá aktivně řešit. Seniorům je tedy třeba nabídnout podporu a péči, které bez zapojení vzájemné triády senior rodina stát (oblast zdravotnictví a sociální) se pro nejbližší vývoj jeví jako jedině nosná a průchozí. 8
1.2 Stáří a jeho periodizace Z množství výkladů, jak rozdělit stáří, jsem zvolil dělení podle Světové zdravotnické organizace (WHO), která stáří dělí na etapy: rané stáří 60 74 let; vlastní stáří 75 89 let; dlouhověkost 90 a více let. Vzhledem ke změnám v demografické situaci a podle novějšího pojetí začíná stáří později, a tím se mění i jeho rozdělení na období: mladé seniory 65 74 let; staré seniory 75 84 let; velmi staré seniory 85 a více let. Mezi u nás nejznámější periodizace období stáří jsem převzal dělení podle Příhody, který rozděluje stáří do tří kategorií. Poslední fázi nazývá senium a dělí ji následovně: senescence 60 75 let; kmetství 75 90 let; patriarchium 90 a více let. Závěrem můžeme uvést ještě jedno dělení, a to podle VÁGNEROVÉ (2007, 299), která dělí stáří na dvě fáze: rané stáří 60 75 let; pravé stáří 75 a více let (po 80. roce přichází tzv. čtvrtý věk). Podíváme-li se na uvedená dělení, zjistíme, že podle nich stáří přichází kolem 60. roku věku. S tímto údajem můžeme polemizovat, jelikož ten není ani věkem, který určuje odchod do důchodu a není ani věkem, který by značil stáří a starého člověka. Tím spíše, pokud tento člověk stále vykonává své zaměstnání, tzn. je pracovně činný, zajišťuje chod domácnosti, zabezpečuje svou rodinu a žije způsobem, na který je zvyklý. Stárnutí nás provází po celý život a je to přirozený dynamický proces, který probíhá podle biologických zákonitostí. Na intenzitu, projevy a rychlost stárnutí mají vliv různé faktory (MATOUŠ, 2002, 9). Obdobně jako je přechodovým či vývojovým stádiem lidského života zahájení školní docházky a dospívání; nástup do zaměstnání; založení rodiny, je stejně hodnotným a významným, byť podceňovaným vstup do závěrečné životní fáze prožívání 9
seniorského věku. Stárneme všichni, každý den, každou hodinu, v kterýkoliv čas. Nezbývá nám nic jiného, než proces stáří přijmout, připravit se na něj. Na základě užívané teorie psychosociálního vývoje podle E. H. Eriksona, která je navázaná na biologické, sociální, kulturní a historické faktory ovlivňující vývoj dítěte, uvádí (VÁGNEROVÁ, 2007, 299), že významným úkolem stáří je dosáhnout integrity v pojetí vlastního života. Dosažení vlastní integrity se projevuje přijetím svého života, jeho pojetím jako celku, který měl určitý smysl. 1.3 Příprava na stáří Vzděláváním dospělých se zabývá andragogika, přípravou na stáří a ke stáří se zabývá gerontagogika. Vědní disciplína gerontogogika je součástí andragogiky jako vědy o výchově a vzdělávání dospělých (MÜHLPACHR, 2008, 130). Je to mladý vědní obor, který má kořeny v 60. letech 20 století. V České republice je ještě mladší a pohled na přípravu ke stáří a přípravu na stáří si ještě stále vyjasňujeme. Předmětem gerontagogiky je studium a systematizace poznatků týkajících se široce chápané edukace ve vztahu k seniorskému věku člověka (ČORNANIČOVÁ, 2007, 130), která dělí předmět (ČORNANIČOVÁ, 1998, 81) je z hlediska generačně-cílové orientace edukačních aktivit, a to na: vlastní seniorskou edukaci - tedy samotná výchova a vzdělávání seniorů; preseniorskou edukaci - příprava na stáří; proseniorskou edukaci - podpora společnosti a mezigenerační porozumění seniorů. Z jiného pohledu problematiky přípravy na stáří zjistíme, že (MÜHLPACHR, 2004, 138) vymezil tyto funkce vzdělávání takto: preventivní funkce je naplňována za předpokladu, že jsou v předstihu prováděna opatření pozitivně ovlivňující průběh stárnutí a stáří; anticipační funkce přispívá pozitivně k připravenosti na změny ve stylu života spojených hlavně s odchodem do důchodu; rehabilitační funkce se spojuje se znovuobnovováním a udržováním fyzických, duševních sil a s přípravou činností pro další existenci jedince; 10
posilovací funkce je považována za nejvýznamnější, přispívá k rozvoji zájmů, potřeb, schopností lidí v postproduktivním věku, podpoře jejich aktivity, ke kultivaci jejich zájmů a potřeb. Podle charakteru by měla být tato funkce označována jako stimulační, popř. kultivační. Oba zde uvedené pohledy na problematiku přípravy ke stáří nám ukazují, jak je důležité o těchto věcech hovořit nejenom mezi mladými, ale i v populaci dospělých, abychom byli připraveni a v budoucnu se stali aktivními seniory, kteří nejenom své zkušenosti předávají, ale i získávají nové pro sebe. To platí bez rozdílu pro celou společnost. Tím, jak se prodlužuje věk odchodu do důchodu, musí se ještě více zaměřit pohled i na seniory. Společnost by měla přestat vnímat seniory jako nepotřebné. Pokud má člověk ve vyšším věku zvládnout moderní technologie, udržovat si neustálý všeobecný rozhled musí být neustále v procesu edukace. Musí se neustále vzdělávat. 1.4 Aktivizace Usnesením vlády České republiky byl 9. ledna 2008 přijat, v pořadí již druhý vládní strategický dokument Národní program přípravy stárnutí na období let 2008 až 2012. Tento program předložil řešení problémů spojených s demografickým stárnutím a vymezil strategické priority zvýšení kvality života seniorů: aktivní stárnutí; prostředí a komunita vstřícná ke stáří; zlepšení zdraví a zdravotní péči ve stáří; podpora rodiny a pečovatelů; podpora participace na životě společnosti a ochrana lidských práv. Nakolik byl vládní program splněn, není náplní předložené práce, priorita aktivního stárnutí, ano. Aktivní stárnutí je vládním programem vnímáno jako aktivita pracovní. Pokud chceme, aby senioři dokázali plnit úkoly i ve vyšším věku, aby znali moderní technologie, musíme je tomu naučit. Ale co ti, kteří již nepracují, jsou v penzi, a přesto se chtějí naučit novým věcem? I u těchto musíme zaktivizovat jejich potenciál. Probudit jejich zájem. Aktivizace má mnoho podob, mnoho způsobů. Můžeme ji chápat, jak bylo popsáno výše, jako vzdělávání ke stáří a na stáří, aktivizaci jako sociální službu, aktivizaci 11
terapeutickou. My se zaměříme na aktivizaci, která nám pomůže v seniorském věku být a hlavně zůstat aktivními, být připraveni učit se a provádět různorodou činnost. Aktivizace je pojem obecný. Heslo aktivizace HARTL (2004, 7) definuje jako nespecifické označení úrovně aktivity, vybuzenosti, založené na smyslové, žlázové, hormonální a svalové připravenosti k činnosti. Naopak MÜLLER (2006, 37) aktivizaci popisuje definicí fenomén aktivity seniorů lze chápat jako jistý výsledný produkt procesu jejich aktivizace. Dále, podle stejného autora, může být aktivizace chápána jako: podpora rovnosti příležitosti na trhu práce, podpora zaměstnání seniorů; dostatečná nabídka různých forem vzdělávání; rehabilitační péče, fyzioterapeutické postupy; dostatečná nabídka zájmových činností; dostatečná nabídka možností společenského života; rovnost příležitostí k zapojení do veřejného života. Zaměřme se také na nečinnost. Je známo, že člověk je tvor aktivní a aktivita je pro něj základem všeho. Pokud aktivita chybí, může přerůst i ve změny patologické. Podle KALVACHA (1997, 87) může být nečinnost spojena s prázdnotou, nízkou kvalitou života a s řadou zdravotních komplikací. Seniory bychom měli podněcovat k tělesné i psychické aktivitě, vycházet z jejich potřeb a přání, uplatňovat osobní přístup. K tématu uvádí každá aktivita je podmíněna tím, aby člověk chtěl, uměl a mohl danou činnost provádět. Nečinnost, jako patogenní pro tělesnou, psychickou i sociální stránku starého člověka zmiňuje rovněž LANGMEIER & KREJČÍŘOVÁ (2006). Aktivizace uživatelů sociální služby chráněné bydlení je klíčovou aktivitou pro udržení nebo znovu osvojení jejich nezávislosti a soběstačnosti (VÁGNEROVÁ, 2007, 409) konstatuje, že každodenní kompetence, které umožňují udržení nezávislosti v běžném životě, jsou z kognitivního hlediska komplexem mnoha různých schopností a dovedností. SHRNUTÍ KAPITOLY O stáří a hlavně přípravě na něj je důležité mluvit a psát. Připravovat se na stáří můžeme právě vzděláváním, čím více člověk ví, čím více se člověk učí, tím více vnímá stáří jako naplněné. Aktivizace nám pomůže vyrovnat se s procesem stárnutí. Pomůže nám nesedět s rukama v klíně, ale aktivně naplnit zbývající část života. Edukační aktivity jsou jedny z nejdůležitějších faktorů udržující kvalitu života. U lidí nastává potřeba být aktivní a mít pocit 12
užitečnosti. Dochází k posilování sebedůvěry, mobilizaci intelektových a kognitivních funkcí, upevňování fyzického a duševního zdraví a tím k životní spokojenosti. 13
2 OSOBNOST SENIORA Aspekty biologické, psychologické a sociální. Spojením aspektů dohromady, do jednoho celku, vznikne osobnost. Ta je utvářena lidmi, prostředím a společností. Je to soustava vlastností, které charakterizují individualitu člověka zaměřeného na realizaci svých životních cílů. V kapitole se zaměříme na konkrétní osobnost, osobnost seniora. Nejenom, že u něj dochází ke změně sociálního statutu, ale i ke změnám biologickým a psychologickým. Jak, ale popsat osobnost seniora? Můžeme se podívat na staré, blízké osoby. To, že jsme v jejich blízkosti, vidíme na nich, jak stárnou, jak se mění. Nazvěme je ONA a ON. Jsou to lidé z našeho okolí. Na nich vidíme stárnutí nejvíce. Opomineme-li pohlaví, zjistíme, že se liší funkčním i zdravotním stavem. Přesto, že žijí vedle sebe spoustu let, liší se hodnotami, životními zkušenostmi, zájmy. Velký důraz zde hraje i genetika. Zatímco ONA na svůj věk nevypadá, ON vypadá starší. ONA ráda čte, ON manuálně pracuje. ONA má minimum zdravotních problému, ON z nich nevychází. A takhle můžeme pokračovat donekonečna. Přesto jsou oba optimisté a ze svých problémů si nic nedělají, žijí a užívají si stáří. Anebo to může být vše naopak. 2.1 Změna sociálního statutu Asi nejzávažnější změnou v životě člověka je odchod z aktivního, pracovního života do starobního důchodu. Přechod je spojen s mnoha změnami, které velmi ovlivní jeho život. Změní se jeho sociální role, z pracovní přechází na rodinnou. Výrazně se změní jeho ekonomická situace, která ho často omezuje v kulturních a společenských aktivitách. Pokud nedokáže na začátku tohoto životního mezníku, kterým je odchod do starobního důchodu vlastními silami tyto změny omezit, stává se závislým na svém okolí. Jeho kvalita života se výrazně snižuje. Pojmem kvalita života je to, jak člověk vnímá své postavení v životě v kontextu kultury, ve které žije a ve vztahu ke svým cílům, životnímu stylu a zájmům. Sociální změny mají individuálně specifický průběh a nápadnější mohou být až v pozdním staří. Změny začínají odchodem do důchodu, kdy se mění hodnoty v životě člověka orientovaného doposud na práci a aktivitu. Dochází k úbytku sociálních vazeb a snižuje se ekonomická úroveň. 14
I po odchodu do důchodu může senior přispět svými znalostmi v jiných oblastech zapojením se do různých organizací, politických stran či jiných seskupení. Je ideální si najít vyhovující změnu role a zapojit se aktivně do života společnosti dle svých schopností a možností. (VÁGNEROVÁ, M., 2007, 420-425). 2.2 Biologické změny Osobně můžu konstatovat, že již dosažením 50 roku života se u člověka dostavují různě podoby nemocí. Co dříve nevnímal, začíná si plně uvědomovat. Nejmarkantněji přichází vývojová etapa stáří kolem 60 roku věku. Biologické změny se u každého jedince projevují jinak a jsou ovlivňovány geneticky a životním stylem. Již v antice se objevila spekulativní představa stárnutí jako ubývaní nějaké substance. HIPPOKRATES spekuloval o ztrátě vlhka, ARISTOTELES o ztrátě tepla, GALENOS stáří chápal jako stav mezi zdravím a nemocí. Úbytek tělesné vody a pokles produkce tepla snížením bazálního metabolismu jsou však projevy, nikoliv příčiny stárnutí. Opakem představ o deficitu určité látky jsou hypotézy o hromadění látky gerontogenní. Jedná se o hromadění neodkliditelného intracelulárního odpadu, který poškozuje buňky. V roce 1900 ILJA ILJIČ MEČNIKOV, ruský lékař a držitel Nobelovy ceny, stárnutí vysvětloval jako důsledek intoxikace produkty střevních bakterií. Uvažoval o nepřímé úměrnosti mezi délkou tračníku a délkou života, doporučoval vegetariánskou stravu (KALVACH, 1997, 67-68). V lidském těle se všechny orgány podílejí na fungování organismu. Pokles hmotnosti a výšky je typickým projevem biologického stárnutí. Proces stárnutí, ale postihuje všechny orgány. Viditelným jevem jsou změny na kůži. Objevují se různé skvrny, objevují se vrásky a kožní váčky. Tak jako se dříve začal zhoršovat zrak, tak nastupuje i pokles prahu slyšitelnosti. Snižuje se i chuť a čich. Posledním viditelným procesem je šedivění vlasů a jejich vypadávání. Nejvýznamnější somatické změny (MÜHLPACHR, 2004) a jejich důsledky: celkově se mění složení organismu, atrofie tkání se zmnožením vaziva a tuku, zvýšení obsahu tělesného tuku (až o 25%) nebo úbytek tzv. lean body mass (netučné tělesné hmoty), ukládání vápníku v tkáních, jeho průnik do membrán a buněk. Řízení organismu se projevuje oslabením a zpomalením regulačních mechanismů, zhoršují se adaptační schopnosti a odolnost vůči zátěži, úbytkem funkčních rezerv. 15
V pohybovém aparátu poklesne svalová síla, je úbytek kostní density (hustoty), stárnutí chrupavky, zhoršení kožního čití a koordinace pohybu. V metabolismu dochází ke snížení bazálního metabolismu (až o 20%), snížení maximální spotřeby kyslíku bez ohledu na výkonnost kardiovaskulárního systému, poruchám glukózové tolerance (ztížení vstupu glukózy do buněk ovlivní pohybovou aktivitu). Nervový systém je charakterizován zpomalením nervového vedení a prodlužením reakční doby, poruchami spánku, atrofií mozku zapříčiňující pro člověka horší vybavitelnost a vštípivost. V endokrinním systému se snížení produkce hormonů, tím sekundárně dochází k rezistenci tkání na hormonální stimulaci. V oběhovém systému se objevuje snížení průtoku krve orgány, snížení elasticity tepen, snížení poddajnosti levé komory srdeční se sklonem k srdečnímu selhávání, zmenší se urychlování tepové frekvence, zaniknou buňky převodního systému s poruchami tvorby vzruchů, dojde k degenerativním změnám chlopní. Respirační systém je typický zvýšením dechové frekvence, zvýšením mrtvého prostoru a poklesem vitální kapacity plic, snížením citlivosti dechového centra v rámci změněných plynů. Vylučovací systém jeví známky úbytku renálních glomerulů s poklesem glomerulární filtrace, tím dochází k očišťovací schopnosti ledvin asi o 50% v 80 letech. U trávícího systému je patrné opotřebení nebo naprostá ztráta chrupu, snížení acidity žaludku, porucha hybnosti trávící soustavy. Imunitní systém se projevuje snížením imunity a zvýšenou tvorbou protilátek. 2.3 Psychologické změny V psychologických změnách se prolínají vedle stárnutí celého těla i změny ve vzhledu člověka, ale i nové životní situace. Psychika starých lidí je zpomalena, jsou ale přesnější, a to se projevuje v zátěžových situacích. Mají logické myšlení, jsou spolehlivější, byť pomalejší. Ve stáří převládá všeobecně touha po soukromí a pohodlí, což má velký vliv na chování seniorů. Raději se vzdávají dříve oblíbené zábavy s koníčky, než podstupovat námahu spojenou s nepohodlím. Tato skutečnost vede k uzavřenosti a následné segregaci. Dalším významným prvkem je špatné snášení změny. Životní změna např. stěhování se stává 16
pro starého člověka doslova traumatem. Staří lidé jsou spíše zaběhlí ve svých stereotypních kolejích. (MÜHLPACHR, 2004) Zhoršuje se paměť. Především pro nové události, zatímco dávné minulé zážitky (např. týkající se dětství) zůstávají v paměti dobře uchovány. Kromě toho bývají však vzpomínky obsahově i emočně zkresleny (LANGMEIER, & KREJČÍŘOVÁ, 2006, 202). Minulé je hodnoceno u starších lidí pozitivně. Často starší lpí na bývalém postavení, zvyklostech. Krátkodobá paměť se zhoršuje výrazněji. Všechny změny nesměřují vždy k horšímu. Často se zvyšuje vytrvalost zvláště v monotónní duševní činnosti, trpělivost, pochopení pro motivy jednání okolí. Slovní zásoba, stejně jako jazykové dovednosti zůstávají zachovány. Problém tkví v tom, že vlivem některých přítomných poruch a vad se nemůže člověk dostatečně projevovat. Naopak PACOVSKÝ (1990) hovoří v tomto případě o skrytém intelektu. SHRNUTÍ KAPITOLY Poukázali jsme na sociální, biologické a psychologické aspekty ve změnách života seniorů. Mezi stárnoucími lidmi jsou individuální rozdíly, které jsou závislé na několika faktorech genetických; na zdravotním stavu; na různých okolnostech v životě člověka; na osobnosti člověka. Má-li člověk dobrou genetickou výbavu, má-li zdravotní stav odpovídající jeho věku bez větších problémů, prožil-li svůj předchozí produktivní věk v klidu bez větších zátěží a dívá-li se na svět přítomný a budoucí s optimismem, má velkou šanci prožít svůj seniorský věk aktivně, dle svých možností a schopností. 17
3 SYSTÉM VZDĚLÁVÁNÍ SENIORŮ S prodlužováním věku, který je trendem ve vyspělém světě a ke kterému patří i Česká republika, docházíme k otázce, jak zajistit, aby lidé, mimo produktivní část obyvatelstva, mohli vést plnohodnotný život, aby se nestali pro stát zátěží jak ekonomickou, tak sociální. Jak zajistit, aby lidé odcházející do důchodu zůstali v dobré psychické a fyzické kondici? Na tuto otázku můžeme odpovědět, tak, že je musíme připravit nejen na stáří a stárnutí, ale také na to, jak prožívat aktivně poslední období života. Je mnoho seniorů, kteří mají zájem o další vzdělávání. V České republice existuje rozsáhlá struktura nejrůznějších institucí, které se zabývají vzděláváním seniorů. Z hlediska formy rozdělujeme vzdělávání do tří složek, a to: a) Formální vzdělávání je realizováno ve vzdělávacích institucích, zpravidla ve školách. Jeho funkce, cíle, obsahy, organizační formy a způsoby hodnocení jsou vymezeny právními předpisy. Zahrnuje získávání na sebe zpravidla navazujících stupňů vzdělání, jejichž absolvování je potvrzeno příslušným osvědčením vysvědčením, diplomem, apod. (RABUŠICOVÁ, RABUŠIC, 2008, 41). b) Neformální vzdělávání je zaměřeno na získání vědomostí, dovedností a kompetencí, které mohou člověku zlepšit jeho společenské i pracovní uplatnění. Neformální vzdělávání je poskytováno v zařízeních zaměstnavatelů, soukromých vzdělávacích institucích, nestátních neziskových organizacích, ve školských zařízeních a dalších organizacích. Patří sem např. organizované volnočasové aktivity, kurzy cizích jazyků, počítačové kurzy, ale také krátkodobá školení a přednášky. Nutnou podmínkou pro realizaci tohoto druhu vzdělávání je účast odborného lektora, či proškoleného vedoucího. Nevede k získání stupně vzdělání (RABUŠICOVÁ, RABUŠIC, 2008, 61). c) Informální vzdělávání je chápáno jako proces získávání vědomostí, osvojování si dovedností a kompetencí z každodenních zkušeností a činností v práci, v rodině, ve volném čase. Zahrnuje také sebevzdělávání, kdy učící se nemá možnost ověřit si nabyté znalosti. Na rozdíl od formálního a neformálního vzdělávání je neorganizované, zpravidla nesystematické a institucionálně nekoordinované (RABUŠICOVÁ, RABUŠIC, 2008, 77). 18
Mezi nejznámější instituce, patřící do formálního vzdělávání jsou Univerzity třetího věku, můžeme zde uvést i Akademie třetího věku, kluby důchodců, kluby aktivního stáří, ale ty mohou být zařazeny i do vzdělávání neformálního. 3.1 Univerzity třetího věku U3V Poskytují vysokoškolské vzdělání lidem v postproduktivním věku a lidem invalidním. Počátky seniorského vzdělávání spadají do roku 1973, do francouzského Toulouse, kdy tento pojem poprvé použil, profesor Pierre Vellase na Fakultě práva a ekonomie. Nabídl přednášky starším studentům a jeho iniciativa se záhy rozšířila do vysokých škol Itálie, Německa, Belgie, Polska i do České republiky. V zámoří to byla USA, země Jižní Ameriky a Asie. Univerzity si kladly za cíl zlepšení kvality života seniorů, jejich vzdělávání, podporu a další růst (MÜLLPACHR, 2004). První U3V u nás byla založena při Univerzitě Palackého v Olomouci v roce 1986, záhy (1987) vznikla další při Univerzitě Karlově v Praze, a postupně byly zřízeny i na dalších vysokých školách. Podmínkou k přihlášení bývá dovršení určitého věku, zpravidla 55 let, výjimku tvoří invalidní důchodci. Studium je organizováno ve dvou až tříletých cyklech a je zakončeno absolutoriem, které je podmíněno docházkou, vypracováním písemných esejí případně prokázáním znalostí. Účastníci dostanou osvědčení a celý akt je uzavřen promocí (BOČKOVÁ, 2000). Cílem U3V je poskytování nejnovějších poznatků na současné vědecké úrovni, oddalování předčasného oslabování kognitivních schopností, psychických funkcí, podněcování v samostatné vzdělávací aktivitě, podporování pozitivního náhledu na život a pomáhání v udržení se ve společnosti a v navazování kontaktů (BOČKOVÁ, 2000). S nástupem nových technologií se můžeme v současné době setkat i s pojmem virtuální univerzita třetího věku, která od klasické výuky v učebnách rozvíjí hlavně počítačovou a informační gramotnost pomocí internetu. 3.2 Akademie třetího věku A3V V oblasti edukace mohou Akademie třetího věku představovat vzdělávací možnost v každém okresním městě. Jsou středně těžkou formou vzdělávání seniorů, jsou zastoupeny v regionech, kde neexistují vysoké školy. Obsah výuky se přizpůsobuje seniorům, vyznačují 19
se přístupností. Trvají v rozmezí jedné nebo více semestrální etapy. Nejčastěji se orientují na obsah medicínsko gerontologický, občansko sociální, kulturní, historický, literární, ekologický, dále aktivity rekondiční a rekreačně sportovní. Výuka je koncipování výhradně ve formě zájmového vzdělávání a tomu odpovídají formy, metody práce a její obsah (PETŘKOVÁ, 1999). Akademie třetího věku jsou organizovány nejčastěji pod záštitou nejrůznějších organizací, nejznámější je například Český červený kříž nebo Akademie J. A. Komenského, kulturní středisko. První Akademie byla zřízena v Přerově v roce 1983 (BOČKOVÁ, 2000). Účastníci nejsou podrobováni žádným zkouškám a jejich studijní úsilí je ukončeno potvrzením o absolvování kurzu, které je většinou vydáno na základě prezence. Negativem tohoto studia je nejednotná kvalita těchto služeb (ŠERÁK, 2009). 3.3 Univerzita volného času UVČ Za podpory kulturních domů, knihoven, domovů důchodců jsou podporovány Univerzity volného čas. První taková vznikla v Praze v roce 1993. Je to ojedinělý projekt systematického zájmového vzdělávání v oborech, o které je velký zájem. Studium je určeno pro každého. Přijetí do programů není třeba dokládat dosaženým vzděláním. Neskládají se zde přijímací zkoušky, znalosti se neověřují. Výstupem zde není žádné osvědčení ani potvrzení o studiu. Jedinou podmínkou je plnoletost. Mezi účastníky najdeme seniory, ženy na mateřské dovolené a studenty. Kurzovné je hrazen z kurzovného a z městského nebo obecního rozpočtu (ŠERÁK, 2009). 3.4 Kluby aktivního stáří Kluby aktivního stáří jsou organizovány za podpory různých organizací a institucí. Mezi zakladatele můžeme objevit orgány místní správy, domovy důchodců, charitativní organizace, podniky, svazy. Typická je pro ně pochopitelnost výkladu a přizpůsobování nárokům a individuálním zájmům občanů postproduktivního věku. Kluby kladou důraz na trvalejší neformální vztahy, rozvíjení osobních zájmů seniorů a uspokojování potřeby sociálního kontaktu. Nabízejí širokou nabídku činností, např. besedy, výlety, exkurze, vycházky, kulturní akce, sportovní programy, ruční práce, společenské hry, apod. Edukační aktivity jsou většinou jednorázové (ŠERÁK, 2009). 20
3.5 E-learningové vzdělávání Další, poměrně mladou možností, které se stále více prosazuje je e-learingové vzdělávání. Pokud senior ovládá práci s počítačem již z předešlého zaměstnání je to dobrý předpoklad do další životní etapy. Nejen, že uživatelé počítačů a internetu zůstávají v kontaktu se svými bývalými spolupracovníky, ale jsou i v kontaktu se svou rodinou a přáteli. Další neméně důležitou možností je vyhledávání důležitých informací. Někteří poskytovatelé služeb pamatují i na seniory a nabízejí jim své produkty různé slevy, rady, právní pomoc aj. Musíme zde, ale konstatovat, že není mnoho seniorů, kteří ovládají počítačovou gramotnost na tolik, aby se bez problému mohli na počítačové síti pohybovat. Neméně důležitá je také bezpečnost na internetu. Tak jako u mladých lidí hrozí různá forma zneužití, tak to platí i u seniorů. Podíváme-li se do budoucna, tak tato oblast bude zasluhovat více pozornosti, protože uživatelů v seniorském věku bude na síti přibývat. SHRNUTÍ KAPITOLY Je mnoho možností, kde se mohou senioři dále vzdělávat, ale je také mnoho problémů kolem vzdělávání. Tím největším je, nedostatek financí. Ekonomické problémy neřeší jen vzdělávací instituce, ale i mnoho seniorů. Názory, že vzdělávání je pro seniory zbytečné a nemá žádnou návratnost, jsou scestné. Vždyť senioři potřebují informace, tak jako všichni kolem nich. Podívejme se ještě na jednu oblast, proč seniory vzdělávat. Je mnoho institucí a firem, které postavení seniora zneužívají ve svůj prospěch, nevhodně s nimi manipulují, lákají z nich peníze apod. Proto je vzdělávání seniorů jednou z možností, jak těmto negativům zabránit. 21
4 SOCIÁLNÍ SLUŽBA PENZION PRO DŮCHODCE LOŠTICE V této kapitole se budu věnovat pobytové sociální službě, ve které byl realizovaný projekt zaměřený na mobilizaci uživatelů zdárně ověřen a realizován. Dotknu se nejenom místa a historických okolností, které vedly k založení sociální služby, ale podrobně popíšu rozsah a způsob poskytovaných základních činností uživatelům sociální službu jako i způsob jejího financování. 4.1 Geneze sociální služby První písemné zprávy o Lošticích pocházejí z roku 1267. Dnešní podoba v sobě skrývá řadu hodnotných kulturních památek. Nejenom kostel svatého Prokopa s románským jádrem, ale také obnovenou klasicistní synagogu s nedalekým židovským hřbitovem (pietní připomínka: 22. června 1942 bylo 59 židovských občanů do Terezína a odtud do jiných koncentračních táborů. Po válce se do Loštic navrátila jen G. Ecksteinová s rodiči a R. Morgenstern s pěti dětmi. Židovská obec již nebyla po válce obnovena). Nelze se nezmínit o unikátní středověké puchýřkové keramice, která pronikla na přední královské dvory tehdejší Evropy. Jedinečná je rovněž výroba známé regionální potraviny tzv. olomouckých tvarůžků. Jak dokládají podrobné zápisy z Kroniky města Loštic, již na začátku 80. let minulého století sílila snaha představitelů Jednotného zemědělského družstva v Lošticích vybudovat dům, který bude zabezpečovat potřeby ubytovaných obyvatel města na bezstarostné bydlení, péči, služby a pomoc ve stáří. Nedaleko od náměstí se družstevníkům s místní podporou funkcionářů Národní fronty, podařilo vytipovat a následně vykoupit vhodné parcely pro stavbu zamýšlených pečovatelských domů. Záměr výstavby Domova-penzionu pro důchodce si vyžádal demolici domů č. p. 113 a 114 v Hradské ulici. Dochovaná architektonická studie a stavební zprávy dokládají promyšlenost stavebního záměru, která stavbu včlenila do klidného prostředí obklopené zelenou relaxační plochou, v těsné blízkosti řeky Třebůvky v návaznosti na kulturní, dopravní a nákupní centrum města. Záměr předpokládal vybudování dvou samostatných pavilónů, navzájem spojených spojovacích krčkem s tím, že terminologií dnešních sociálních služeb první objekt byl určen 22
jako dům s pečovatelskou službou a druhý objekt měl sloužit jako domov důchodců s rozsáhlým stravovacím a technickým úsekem. V rámci neplacené pracovní činnost obyvatel, tzv. akce Z byl vybudován třípodlažní objekt v prvním poschodí 12 jednolůžkových bytů určených pro samostatné bydlení; ve druhém a třetím poschodí 24 bytů pro soužití dvou obyvatelů. Organizace zabezpečovala sociálních potřeby svým obyvatelům a stala se integrální součástí městského prostoru. Po dvou letech stavebních činností byl 6. května 1983, v předvečer oslav 630 let povýšení Loštic na město a sjezdu rodáků, uveden do provozu Domov-penzion pro důchodce. Obrázek č. 1: Letecký pohled na Penzion pro důchodce Loštice integrální součást městského prostředí. Foto Pavel Gottfried Studio VIRTUALIS. Principiální společenské změny po roce 1989 se významně promítly i do zamýšleného územního plánu města a nezbývá než konstatovat, že záměr dobudování druhého pavilónu zůstal nenaplněn. Organizace se stala vzorovým domem péče v okrese a podle jeho architektonické podoby byl postaven Domov pro seniory v Mohelnici. 23
4.2 Sociální služba v rozmezí let 2003-2013 V návaznosti na vznik vyšších územních samosprávných celků a druhou fázi reformy veřejné správy došlo z dnešního pohledu a mého hodnocení k nesmysluplnému rušení okresních úřadů, které jak odstup deseti let potvrzuje, byly nejlépe fungujícími částí státní správy v České republice. Začátkem roku 2003 zanikly okresní úřady a samosprávné kraje se od té doby pro účely státní správy začaly dělit na správní obvody obcí s rozšířenou působností, ty dále na správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem. S ukončením činností Okresního úřadu Šumperk došlo k převzetí objektu pod správu Olomouckého kraje. Novodobá historie sociální služby je datována od 1. ledna 2003 pod názvem Penzion pro důchodce Loštice, příspěvková organizace. S přijetím zákona o sociálních službách byla započata etapa individuálního přístupu v poradenství, prevenci a sociální péči, dochází k aplikaci nových metod sociální práce, která primárně sleduje zkvalitnění podpory a péče o uživatele pobytových sociálních služeb s cílem důstojného a plnohodnotného prožívání momentální nepříznivé sociální situace. Rozdělení sociálních služeb není potřeba rozvíjet, přesto k látce této kapitoly nastíníme, že podle místa poskytování se sociální služby dělí na terénní služby (osobní asistence, pečovatelská služba, terénní programy), dále ambulantní služby (poradny, denní stacionáře, poradní centra) a pobytové služby (domov pro seniory, chráněné bydlení, azylové domy, domovy se zvláštním režimem). Penzion pro důchodce Loštice podle 51 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a 17 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, poskytuje pobytovou sociální službu chráněné bydlení. 24
4.3 Organizační zajištění a struktura organizace Organizační struktura a počet zaměstnanců v organizaci má odpovídat potřebám a počtu uživatelů sociálních služeb. Pracovníci, jak upozorňuje BEDNÁŘ (2011, 64), představují v každé organizaci největší bohatství. Toto bohatství je nutné nejenom udržovat, ale také rozvíjet. O organizacích sociálních služeb to platí o to více, že kvalita služeb je přímo závislá na kvalitě zaměstnanců, neboť jsou to právě oni, kdo ji svojí každodenní činností tvoří a kdo na ni mají největší vliv. Pokud se jedná o manažera v sociálních službách, jak uvádí PITNEROVÁ (2008, 13, 18), hovoříme o člověku, který má na starost vedení zaměstnanců k realizaci kvalitních a odborných služeb. Protože má při této práci odpovědnost za provoz celého zařízení, musí také umět získávat a následně rozdělovat finanční prostředky potřebné k pokrytí provozu a dále pokračuje smyslem manažerské funkce je zajistit, co nejefektivnější dosahování cílů. Vnějším projevem organizování je organizace sama a její vnitropodniková struktura. Uvedená doporučení se odráží v pevné struktuře a počtu pracovních míst v Penzionu pro důchodce Loštice. Jak uvádí JUREČKA (2013, 9) ve Výroční zprávě za rok 2012, má organizace definovány pracovní profily zaměstnanců s odhledem na kvalifikační požadavky příslušné legislativy, ale také na jejich osobnostní a morální požadavky. Činnost a naplňování sociální služby je zajištěna v počtu 9,21 pracovníků. Vedení u pracovníků rozvíjí a upevňuje znalosti a kompetence prostřednictvím zaškolování a účastí na odborném (akreditovaném) vzdělávání. Pracovníci organizace za rok 2012 absolvovali 628 hodin vzdělávání s náklady na vzdělávání 30.840 Kč. Organizace vytváří dobré pracovní podmínky a provádí kvalifikovaný výběr nových zaměstnanců podle kritérií stanovených pro jednotlivé pracovní pozice. V organizaci probíhá externí supervize řízení zaměřené na roli manažera, vztahy v organizaci a manažerské nástroje, koncepční a programové aspekty činnosti organizace. Pro pracovnice sociálního úseku probíhají externí individuální a skupinové odborné (případové) supervize a dále je zabezpečena podpora nezávislého odborníka, která slouží k odborné podpoře, zlepšuje sebepoznání, pomáhá řešit problémy kolektivu a vztahy s uživateli. Organizace je řízena ředitelem, do funkce je jmenovaný Radou Olomouckého kraje (zřizovatelem příspěvkové organizace). Ředitel organizaci řídí prostřednictvím jednotlivých vedoucích úseků a lze na něj aplikovat názor PITNEROVÉ (2008, 15) a to, že upevňování a posilování manažerské autority dosáhne vedoucí pracovník především kontinuálním vzděláváním a zvyšováním odborné kvalifikace, příkladným dodržováním morálních zásad, 25
zachováváním stejného partnerského vztahu ke všem podřízeným a také důsledným a spravedlivým jednáním. Obrázek č. 2 Organizační schéma zaměstnanců k 31. lednu 2012. (Zdroj: Výroční zpráva za rok 2012). V organizační struktuře Penzionu pro důchodce Loštice jsou vytvořeny tři pracovní úseky: a) Sociální úsek je tvořen sociální pracovnicí a pracovníky v sociálních službách. Sociální pracovnice metodicky vede klíčové pracovníky (kontrola sociální dokumentace individuální plánování s uživateli sociální služby) a pracovníky v sociálních službách. Sociální pracovnice zabezpečuje poskytování sociálních služeb uživatelům v rozmezí registrace sociální služby. b) Ekonomický úsek provádí ekonomické činnosti, správu a ochranu majetku. Plní úkoly spojené s přípravou a čerpáním finančních prostředků, jejich kontrolu, vyhodnocování přijímání potřebných opatření včetně statistických hlášení. c) Sanitární a technický úsek provádí úklid společných prostor a v případě potřeby ze strany uživatelů úklid v bytových jednotkách uživatelů; provádí obsluhu plynofikované kotelny a běžnou údržbu zařízení organizace. 26