Politiologie Doc. Jaroslav Čmejrek KHV PEF ČZU
Kontakt Katedra humanitních věd PEF ČZU budova PEF místnost č. 173 konzultace Po 14:00-15.30 Čt 14:00-15.30 e-mail cmejrek@pef.czu.cz NetStorage/I/KHV/cmejrek další podrobnosti vsrr.euweb.cz
Literatura Čmejrek, J. a kol.: Moderní společnost a problémy politiky. Učební texty. PEF ČZU, Praha 2005. Čmejrek, J. a kol.: Příručka k výuce politologie. PEF ČZU, Praha 2006 ------------------------------------------------------------------- Blackwellova encyklopedie politického myšlení. Miller, D. (ed.), CDK, Proglas/Jota, Brno 1995. Heywood, A.: Politologie. Eurolex Bohemia, Praha 2004. Gellner, A.: Národy a nacionalismus. Praha 1993. Křížkovský - Adamová: Základy politologie. Codex, Praha 1997. Sloterdijk, P.: Na jedné lodi. Pokus o hyper-politiku. Votobia 1997.
Výsledky parlamentních voleb v letech 1992 a 1996 Politická strana 1992 1996 % hlasů Počet mandátů % hlasů Počet mandátů KSČM* 14,05 35 10,33 22 ČSSD 6,53 16 26,44 61 LSU 6,52 16 -*** - HSD-SMS 5,87 14 -*** - KDU-ČSL 6,28 15 8,08 18 ODS** 29,72 76 29,62 68 ODA 5,93 14 6,36 13 SPR-RSČ 5,98 14 8,01 18 Poznámka: Za rok 1992 jsou uvedeny výsledky voleb do České národní rady, protože ta se po rozdělení federace přeměnila v Poslaneckou sněmovnu.
Výsledky parlamentních voleb v letech 1992 a 1996 40 30 20 10 0 ODS KDU- ČSL ODA KSČM ČSSD LSU HSD- SMS 1992-% hlasů 1992-% mandátů 1996-% hlasů 1996-% mandátů SPR- RSČ
Vládní vs. opoziční strany 60 50 41,93 52,5 44,06 49,5 40 30 Vláda Opozice 20 10 0 1992-% hlasů 39 47,5 44,8 50,5 1992-% mandátů 1996-% hlasů 1996-% mandátů
Psychologické působení pětiprocentní klauzule 1992 1996 5 % 4,59 % 4 % 3 % 2 % 1 % 3,77 % 3,15 % 2,69 % 1,37 % 1,30 % 1,08 % 3,08 % 2,80 % 2,05 % 1,40 % Tabulka porovnává výsledky parlamentních voleb v letech 1992 a 1996 z hlediska počtu subjektů, jež získaly 1-5 procent hlasů. Svůj význam má i rozmístění konkrétních volebních zisků na škále.
Zrod politiky spojen se vznikem agrární společnosti prvky politiky je možné nalézt už v předagrární společnosti politika politologie
Politika a politické myšlení
Rozvoj politického myšlení - antickéřecko sofisté - zpochybnění platného práva a objektivní morálky, upřednostnění přírodního práva obdiv k síle a schopnosti Sokrates idea nejvyššího dobra vědění, upřednostňoval oligarchii před demokracií Platón vládnout mají ti, kdo mají znalosti systematický výklad politické teorie, představa ideálního státu, striktní oddělení tříd ideálnímu politikovi náleží zákonodárná moc, ale zákony v jeho pojetí nemají mít moc nad politikem, neboť nedokáží přesně postihnout vyšší mravní principy a dobro samo
Aristoteles - spis Politika, idea státu založeného na ústavě a zákonech, kritika Platónova ideálního státu klasifikace států vrcholem člověka je dokonalost, ctnost, a ta se rozvíjí teprve ve společnosti Stoikové - idea rovnosti a všeobecné lidskosti, jejich učení přispělo k formulaci teorie, která se stala standardem pro hodnocení politických systémů a režimů
Rozvoj politického myšlení - antický Řím Polybios, Cicero, Seneca, Tacitus, Plinius Mladší, Marcus Aurelius Augustin z Hippo - položil základy křesťanské politické teorie - O obci boží
Rozvoj politického myšlení - křesťanský středověk Tomáš Akvinský - dokázal racionální pohled na svět uvést do souladu s křesťanstvím - Summa theologická, O vládě knížat, komentáře k Aristotelově Etice Nicomachově zformuloval teorii společnosti a sociální etiky
Rozvoj politického myšlení - renesance Niccoló Machiavelli - Vladař - soubor rad panovníkovi, O umění válečném, Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia používal induktivní metody - závěry vyvozoval z historických zkušeností patří k zakladatelům moderního pojetí státu
Rozvoj politického myšlení 17. a 18. století Nástup racionalismus a osvícenství pod vlivem revolučních událostí Smluvní teorie státu - Hugo Grotius, Thomas Hobbes, John Locke John Locke - Dvě pojednání o vládě Charles de Montesquieu - Duch zákonů Immanuel Kant - Základy metafyziky mravů, Metafyzické principy nauky o právu - nezbytnost mravnosti v politice
James Madison, Alexandr Hamilton - stoupenci federativního uspořádání USA - Listy federalistů Thomas Jefferson - stoupenec přímé demokracie Jean-Jacques Rousseau - O společenské smlouvě - demokracie jako přímá účast lidu na zákonodárné a výkonné moci, identifikace s právem národů na sebeurčení
Rozvoj politického myšlení 19. století rozvoj politických ideologií John Stuart Mill O svobodě, Úvahy o vládě ústavní Alexis de Tocquevile Demokracie v Americe
Georg Wilhelm Friedrich Hegel - Základy filozofie práva - stát pokládá za syntézu ustavujících prvků rodiny a občanské společnosti, zájmy občanské společnosti nacházejí svůj výraz v korporacích a shromážděních stavů Karel Marx ekonomické vztahy pokládá za klíčové vznik tříd (dějiny jsou dějinami třídního boje) Max Weber - analýza kapitalistických vztahů - Protestantská etika a duch kapitalismu
Politická věda v USA Thomas Hamilton a James Madison v diskusi o americké ústavě rozvinuli politické přístupy a principy, jež formulovali Montesquieu a Locke 1857 založení katedry historické a politické vědy na Kolumbijské univerzitě 1903 - vznik asociace politických věd (American Political Science Association)
Politická věda ve Evropě Thomas Hobbes, John Locke, Jean Jacques Rousseau - smluvní teorie 1871 vznik Školy svobodných politologických věd - vznik politologie ve Francii 1895 vznik Londýnské školy ekonomiky a politických věd 1950 vznik Britské politologické asociace
Politika Politika [řec.], umění řídit stát, resp. vztahy mezi státy, správa věcí veřejných; oblast společenské (veřejné) činnosti. Spočívá v účasti politických subjektů (stran, skupin, jedinců) na státních záležitostech; nástrojem k prosazení cílů a zájmů je politická moc, o jejíž získání usilují různými (násilnými, demokratickými) prostředky.(encyklopedický slovník) Politiku lze stručně definovat jako proces, v němž skupina lidí, jejichž názory a zájmy jsou zpočátku odlišné, dosahuje kolektivních rozhodnutí, jež jsou všeobecně považována pro skupinu za závazná a jsou prosazována jako společný způsob jednání. (Blackwellova encyklopedie)
Politika polity, policy, politics polity existující nebo požadovaný politický řád, a to jak ve smyslu ideovém, tak institucionálním normativně vymezený prostor hranice, struktury, pravidla hry zakotven ústavou, právním řádem, tradicí policy konkrétní politika, její cíl, obsah i výsledek politics tvorba politiky, střetávání politik (policies), zájmů a přístupů
Politologie Politologie, politické vědy společenská věda o politice. Předmětem je fungování státu, politických systémů, mocenských a vládních institucí, vztahy nadřazenosti a podřízenosti, politické chování lidí, moc a autorita, vztahy mezi státy. Zkoumání politiky má počátek v antickém Řecku a prohloubilo se v renesanci. Jako věda se institucionalizovala koncem 19. století v USA. Encyklopedický slovník
Politologie polis - řecký městský stát, politika péče o věci veřejné logos v přeneseném smyslu věda vznikla na průsečíku ostatních humanitních věd (filosofie, sociologie, psychologie, ekonomie, aj.) mladá vědecká disciplina
1920-1940 Chicagská škola: Nové aspekty politiky (politická analýza, využití statistických metod) 30. léta potřeba hlubšího zkoumání liberálně demokratických idejí a jejich odlišnosti od totalitních projevů nacismu, fašismu a komunismu 60. léta behaviorální revoluce (růst významu empirického výzkumu)
Politologie dva základní přístupy, tři tradice normativní přístup jaká by politika měla být deskriptivní přístup jaká politika je -------------------------------------------------- tradice filozofická (Platón) tradice empirická (Machiavelli) tradice vědecká (Comte, Marx, Weber atd.)
Legitimita a legalita legitimita oprávněnost režimu (systému vládnutí), moci Max Weber: tradiční autorita charismatická autorita právně-racionální autorita dělba moci legalita právní rámec moci