UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA GEOGRAFIE

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA GEOGRAFIE Nela HUDCOVÁ Výskyt alergenních rostlin ve vybrané části města Přerova Bakalářská práce Vedoucí práce: RNDr. Aleš Létal, Ph.D. Olomouc 2013

Bibliografický záznam Autor (osobní číslo): Nela Hudcová (R10157) Studijní obor: Regionální geografie Název práce: Title of thesis: Vedoucí práce: Rozsah práce: Výskyt alergenních rostlin ve vybrané části města Přerova The occurrence of allergenic plants in the selected areas of the town Přerov RNDr. Aleš Létal 53 stran, 2 vázané přílohy, 2 volné přílohy Abstrakt: Hlavním cílem bakalářské práce je zmapování výskytu problematických alergenních rostlin ve vybrané lokalitě města Přerova. Úvodní část práce se zabývá teoretickým vysvětlením pojmů z oblasti alergie. Druhá část práce se již zaměřuje na charakteristiku vybrané lokality města Přerova, zmapování jednotlivých alergenních zón a vyhodnocení dominantních alergenů. Výsledné mapy byly vytvořeny prostřednictvím softwaru ArcGIS 10. Práci také doplňuje řada fotografií zobrazující alergenní zeleň zájmového území. Klíčová slova: alergie, rostlinné alergeny, mapování, zájmové území Přerov Abstract: Keywords: The main aim of the thesis is to monitor the presence of allergenic plants in the particular part of the town Prerov. The opening part of the thesis deals especially with theoretical explanation of the terminology concerning allergy. The second part of the thesis covers the characteristics of the particular part of the town Prerov, mapping of allergenic zones and evaluation of the dominant allergens. The resulting maps were created using the software ArcGIS 10. There are a number of photos showing allergenic greenery of the area provided in the thesis. allergy, plant allergens, mapping, the area in Prerov

Prohlašuji, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracovala samostatně a veškeré použité zdroje jsem uvedla na konci práce. V Olomouci dne 26. dubna 2013... podpis

Ráda bych touto cestou poděkovala mému vedoucímu práce RNDr. Aleši Létalovi, Ph.D. za cenné rady, připomínky a vstřícné jednání, které mi poskytl během jejího zpracovávání. Dále bych chtěla poděkovat všem, kteří mi svou podporou pomohli při zpracování bakalářské práce.

OBSAH 1 Úvod... 9 2 Cíl práce... 10 3 Metodika práce... 11 3.1 Rešerše literárních a internetových pramenů k dané problematice... 11 3.2 Terénní mapování... 11 3.3 Metodika mapování alergenní zeleně prostřednictvím GIS aplikace... 11 4 ÚVOD DO PROBLEMATIKY... 13 4.1 Alergie... 13 4.1.1 Vymezení pojmu alergie, historie alergologie... 13 4.1.2 Alergeny... 14 4.1.3 Průběh alergického onemocnění... 14 4.1.4 Atopie... 15 4.2 Příčiny a projevy alergie... 15 4.2.1 Vzestup alergií a jejich příčiny... 15 4.2.2 Dělení alergenů a jejich projevy... 16 4.2.3 Vybrané alergické choroby... 17 4.3 Rostlinné alergeny... 17 4.3.1 Rostliny způsobující kontaktní alergie... 18 4.3.2 Rostliny způsobující potravinové alergie... 18 4.3.3 Rostliny způsobující pylové alergie... 19 4.4 Zkřížená alergie... 21 4.4.1 Vznik zkřížené reakce... 21 4.4.2 Homologní alergeny a panalergeny... 22 4.4.3 Příklady zkřížených alergií... 22 4.4.4 Projevy zkřížené alergie... 22 7

4.5 Evidence a pojmenování alergenů... 22 4.6 Instituce řešící danou problematiku v České republice... 23 4.6.1 Pylová informační služba - PIS... 23 4.6.2 Historie z hlediska výzkumu pylu co by alergenu... 24 4.6.3 Pylový countdown... 24 4.6.4 Přehled stanic v České republice, význam PIS... 24 4.7 Pylový kalendář... 25 4.7.1 Pylová sezóna... 25 4.7.2 Zhodnocení pylové sezóny v roce 2012... 26 4.7.3 Ukázka pylového kalendáře... 28 5 CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ... 30 5.1 Základní charakteristika a vymezení polohy města Přerova... 30 5.2 Základní fyzickogeografická charakteristika města Přerova... 31 5.3 Rizikové faktory a podmínky pro výskyt alergií v Přerově... 34 5.4 Přerov a veřejná zeleň s ohledem na problematiku alergenních rostlin 35 6 Alergenní zóny vybrané části města Přerova... 37 6.1 Charakteristika zájmového území s ohledem na alergenní zóny... 37 6.2 Zmapované alergenní zóny... 42 7 Závěr... 46 8 Summary... 47 9 Seznam použité literatury... 48 Přílohy 8

1 ÚVOD Předložená bakalářská práce se zabývá mapováním problematických rostlinných alergenů ve vybrané lokalitě města Přerova. Vymezená lokalita tohoto města byla vybrána v bezprostřední oblasti bydliště autorky práce. V Přerově se nachází vysoký podíl alergenní zeleně a vzhledem k tomu, že alergie představuje onemocnění, kterým trpí neustále více lidí, měla by být této alergenní problematice věnována vyšší pozornost. Práce je rozpracována do několika kapitol a podkapitol. Stěžejními kapitolami jsou kapitoly čtvrtá a pátá. Hlavní obsah čtvrté kapitoly se zaměřuje na objasnění obecného pojmu alergie, hlavní příčiny a projevy alergie, rostlinné alergeny, zkříženou alergii, způsob, jakým jsou alergeny pojmenovávány a evidovány, pylovou informační službu a ukázku pylového kalendáře. Náplní páté kapitoly je charakteristika zájmového území, tedy města Přerova. Tato kapitola dále popisuje faktory, které mohou ztížit stavy alergiků v Přerově a vztah města vzhledem k údržbě alergenní zeleně. Výchozí částí páté kapitoly je charakteristika vymezené lokality ve městě Přerov s ohledem na alergenní zóny a zmapování a popsání alergenní zeleně v této lokalitě. 9

2 CÍL PRÁCE Hlavním cílem bakalářské práce je zmapování výskytu problematických alergenních rostlin, v průběhu jejich vegetačního období, ve vybrané lokalitě města Přerova. Cílem při mapování je také zaměření se na zóny vymezené lokality, které jsou typické větší koncentrací obyvatel města. Součástí této práce jsou informační tabulky, mapy, fotografie a přílohy. Kapitoly či podkapitoly doplňují fotografie s danou problematikou. Přílohy obsahují fotografie, které se zaměřují na největší shluky alergenních dřevin ve vymezené lokalitě města Přerova a atlas alergenních rostlin. 10

3 METODIKA PRÁCE 3.1 Rešerše literárních a internetových pramenů k dané problematice Pro vypracování bakalářské práce jsem použila řadu odborných pramenů, a to jak literárních, tak internetových vážících se k problematice alergií. Převážně jsem tyto zdroje využívala k napsání teoretické části práce. K charakteristice města Přerova a vymezené lokality jsem informace zejména čerpala z oficiálních stránek města, ale také jsem využila konzultace s pracovnicí Magistrátu města Přerova. 3.2 Terénní mapování Součástí práce bylo také v rámci terénního šetření zmapovat výskyt alergenní zeleně nacházející se ve vymezené lokalitě města Přerova. Dále vytvořit prostřednictvím fotografií atlas alergenních rostlin, pokud možno zachycených v jejich vegetačním období. Veškerá fotodokumentace této bakalářské práce je pořízená autorkou práce. 3.3 Metodika mapování alergenní zeleně prostřednictvím GIS aplikace Alergenní zóny byly vymezeny prostřednictvím softwaru ArcGIS 10. V rámci vektorizace byly rozlišeny 4 kategorie ploch. V atributové tabulce bylo vytvořeno několik nových atributů: Alergeny: Rostliny: nomenklatura (=pojmenování) alergenů dominantní alergenní rostliny v zájmovém území Dominantní alergen: převažující alergen v alergenní zóně Typ: 4 typy alergenních zón (stromy, keře, travnaté plochy, neudržované plochy) Plocha: km 2 Start: Konec: počátek působení alergenů v zájmovém území podle pylového kalendáře 2012 konec působení alergenů v zájmovém území podle pylového kalendáře 2012 11

Pro potřeby práce byly použity funkce, které souvisely s analýzami alergenních zón potřebných pro charakteristiku zóny a vymezení oblasti vlivu. Jednalo se o funkce BUFFER a INTERSECT. Funkce BUFFER byla použita pro vymezení rozsahu působení alergenních zón. Pro jednotlivé typy alergenních zón byly přiděleny specifické šířky buffer zón: Stromy: Keře: Travnaté plochy: 200m 150m 100m Neudržované plochy: 100m Funkce INTERSECT byla použita pro zjištění plošného rozsahu vlivu zóny v zájmovém území. Software ArcGIS byl také využit pro vytvoření animované mapy, zobrazující výskyt alergenních zón v průběhu roku. Vizualizace těchto zón v čase odpovídá reálným hodnotám výskytu alergenů v roce 2012. Data byla harmonizována s údaji pylové informační služby. Výsledný model vizualizace alergenních zón v čase lze snadno aktualizovat podle aktuálního pylového kalendáře. Aplikace je připravena pro využití dat a zobrazení animované mapy alergenních zón v aplikaci ArcGIS Server. Obr. 1 Ukázka nástrojové lišty animované mapy alergenních zón v ArcGIS 12

4 ÚVOD DO PROBLEMATIKY 4.1 Alergie 4.1.1 Vymezení pojmu alergie, historie alergologie Alergie je onemocněním s neustále zvyšujícím se počtem postižených osob. Tento prudký nárůst alergických onemocnění je pozorován zejména od poloviny 20. století a to především ve všech vyspělých zemí s vysokou životní úrovní, přičemž nejpostiženější skupinu představují děti. Hlavními faktory, podílející se na vzniku alergií jsou genetická predispozice člověka, zhoršující se životní prostředí a nesprávný životní styl u lidí (Unar 1992, Rieger 1996). Populaci trápí alergická onemocnění od nepaměti, což dokazuje celá řada ověřených historických záznamů. Nejstarší záznamy pocházejí například z dob starého Egypta, Číny a Řecka. První vědecké základy při rozpoznávání alergických reakcí a pojem alergie vůbec se začal formovat zhruba před 100 lety. Termín alergie je odvozen z latinského slova allos ergos = jiná reakce a poprvé jej použil roku 1906 rakouský pediatr Clemens von Pirquet. Byl také prvním lékařem předpokládající existenci protilátek neboli antigenů. V roce 1920 zavedl američan A. F. Coca pod pojmem atopie takové typy alergií, pro jejichž vznik hraje významnou roli dědičnost (viz 4.1.4). Následně byly zhruba před 40 lety manžely Ischizakovými z USA objeveny alergické protilátky bílkovinné povahy, které jsou zodpovědné za alergické reakce imunoglobuliny typu E (IgE). Následné období je typické definováním jednotlivých alergických chorob a dnešní doba je především zaměřována na rozvoj lékařských výzkumů, prevencí, diagnostiky a léčení alergií (Bystroň 1997, Novák, Nováková 2010, Špičák 2006). Alergie představuje onemocnění imunitního systému. Ten zajišťuje tělu obranu proti škodlivým infekcím a zajišťuje tak rovnovážný stav celého lidského organismu. Jde o onemocnění, při kterém imunitní systém reaguje na takové látky, které normálně v běžném životě nepředstavují pro zdravého člověka žádné riziko. Alergie tedy dle Nováka, Novákové (2010) je: nežádoucí imunitní reakce, při níž organismus vnímá cizí látky z jeho okolí jako škodlivé a brání se proti nim nadměrnou a nepřiměřeně prudkou reakcí, která je důsledkem ztráty sebekontroly v některé části imunitního systému. Látky, které vyvolávají tuto nepřiměřenou alergickou reakci, tedy alergii, se nazývají alergeny (Novák, Nováková 2010, Rieger 1996). 13

4.1.2 Alergeny Alergeny jsou látky většinou bílkovinné povahy, které zdravému jedinci nijak neškodí, zatímco u alergiků vyvolávají obrannou reakci. Ta se projevuje v různé intenzitě, na různých místech těla a v různých podobách. Imunitní systém pak reaguje na alergeny zvýšenou reaktivitou, která je výsledkem genetické predispozice a vlivu zevního prostředí. Genetická predispozice neboli dědičnost atopie je u každého jedince různá (Rieger 1996, Novák, Nováková 2010). 4.1.3 Průběh alergického onemocnění Průběh alergického onemocnění má 2 fáze: 1. Senzibilizace, probíhající bez klinických potíží. Jde o proces, při kterém dochází ke zvýšené citlivosti až přecitlivělosti organismu na nějaký podnět. Probíhá tím způsobem, že v paměti imunitního systému je prostřednictvím tzv. paměťových buněk fixován již první kontakt s alergenem, přičemž se vytváří jen malé množství protilátek IgE. 2. Vlastní alergická reakce, která probíhá po opakovaném kontaktu s alergenem. Při tomto opakovaném setkání s alergenem reaguje imunitní systém zvýšenou tvorbou protilátek třídy IgE, až je vytváří trvale, což vyvolává alergickou reakci. Alergen se spojuje s vytvořenými protilátkami (imunoglobuliny), které se vyskytují na povrchu tzv. živných buněk ve tkáních a na povrchu bílých krvinek. Při vzniklé reakci mezi alergenem a imunoglobulinem začnou tyto živné buňky vytvářet specifické zánětlivé látky zvané zánětlivé mediátory - nejdůležitější je histamin. Ty způsobí projev alergické reakce v určité části organismu. Tyto mediátory se hojně vyskytují v očích, nosu, zažívacím traktu a v dýchacích cestách, proto se alergie projevuje hlavně v těchto částech organismu. Celkový proces alergické reakce zahrnuje tedy objevení se alergenu, jeho rozpoznáním specifickou protilátkou IgE, která spustí reakci, jejímž výsledkem je uvolnění látek podporující zánět a vznik již zmíněné alergické reakce (Ordinace.cz 2006a, Novák, Nováková 2010). Zpravidla se rozlišují čtyři typy alergických reakcí, ze kterých jsou nejčastější typ I a typ IV. Typ I reakce, která vzniká po pár minutách od kontaktu s alergenem. Jde tedy o klasické alergické onemocnění, které se projevuje například jako senná rýma nebo kopřivka. Typ II nejedná se o příliš důležitou přecitlivělost. Projevuje se úbytkem červených a bílých krvinek. Typ III reakce, která doprovází například některé záněty. Typ IV reakce, která je časově opožděná a při které se projevy 14

dostavují mezi 24 72 hodin od střetu s alergenem. Řadíme sem například kontaktní ekzém (AlergoBOX 2008a, Gamlin 2004). 4.1.4 Atopie Některé alergie vznikají na základě dědičnosti, jiné se mohou vyvíjet a propuknout kdykoliv v průběhu života jedince. Dědičný sklon k tomu, aby se člověk stal alergikem, se nazývá atopie. Atopie má zpravidla rodinný výskyt a na základě této predispozice lze rozlišovat dva typy lidí atopiky a nonatopiky. Atopici jsou lidé s vrozeným sklonem k alergiím, ta se však nemusí nikdy projevit. Alergická přecitlivělost na alergeny se u nich objevuje již v dětství, poté se zmírňuje či zcela zmizí. Nonatopici jsou lidé, kteří nezdědili sklon k přecitlivělosti na alergeny, ale i přesto se u nich může v každém věku alergie objevit např. na léky, saponáty atd. (Novák, Nováková 2010, Gamlin 2004). 4.2 Příčiny a projevy alergie V současnosti je v celém světě pozorován velký nárůst alergických onemocnění. Jejich příčiny jsou různé, ale obecně mají vztah ke změnám v životním prostředí člověka a také ke změně životního stylu. V následujících kapitolách jsou uvedeny možné příčiny zjištěné z několika studií. Obecně je problém s nedostatkem relevantních informací o této problematice. 4.2.1 Vzestup alergií a jejich příčiny Jak je již zmíněno, alergie jsou na neustálém vzestupu. Tento fakt je prokazatelný v naší společnosti, kde je viditelný nárůst jak alergiků atopických, tak alergiků nonatopických (Novák, Nováková 2010). Příčin tohoto nárůstu je mnoho, jsou různé a lze je připsat rozvoji civilizace. Proto bývá často tento vzestup alergií označován za nemoc moderní západní společnosti (Gamlin 2004). První domněnka spojovala nárůst alergických onemocnění s rozvojem průmyslu, který dominantně probíhal právě ve vyspělých západních civilizací. Zahrnoval jak znečišťování životního prostředí, industrializaci, chemizaci, rozvoj techniky apod. Poté převládala domněnka, souvisejí s neustále se zlepšujícími hygienickými podmínkami a čistotou v moderních domácnostech, tzv. hygienické hypotézy. V současnosti je pozornost věnována imunitnímu systému. Právě v posledních desetiletích se začíná objasňovat názor, proč se náchylnost k alergiím objevuje právě u mladých generací 15

(lidé, narozeni od počátku 60. let 20. st.). Vše se odráží v imunitním systému dítěte, čím více jej budeme rozmazlovat a chránit jej před přirozenými překážkami či problémy (např. slabé infekce), tím více bude náchylné na různé alergie (Česká televize 2008, Gamlin 2004, Novák, Nováková 2010). Největší vzestup alergických onemocnění je zaznamenán v 70. 90. letech 20. století. Podle dnešních odhadů trpí alergií zhruba 20% světové populace, v Evropě trpí více jak 40% občanů alespoň jednou formou alergie a z toho jsou asi 2 miliony osob v České republice. V roce 2015 nabude dle GLOBALL ALLERGY AND ASTHMA EUROPEAN NETWORK problém těchto onemocnění rozměrů epidemie a alergií bude trpět asi polovina evropské populace (Holcátová 2012, GA 2 LEN Network of Excellence 2013). 4.2.2 Dělení alergenů a jejich projevy S nárůstem alergií je spojován také neustálý nárůst alergenů. Rozrůstá se jak množství a druhy alergenů, tak jejich koncentrace v našem okolí. Alergeny můžeme rozdělit dle místa výskytu nebo dle reakce a působení na organismus. Podle místa výskytu se alergeny rozdělují na alergeny domácí neboli bytové (př. plísně, roztoči), lékové (př. antibiotika, anestetika), potravinové (př. mléčné výrobky, oříšky), obecně vnějšího prostředí (př. rostliny, pyl), pracovního a školního prostředí (př. různé materiály jako kov a plast). Dle způsobu jakým působí na organismus a dle reakce se alergeny dělí na inhalační, potravinové a kontaktní. V některých publikacích bývají ještě zvlášť vyčleňovány alergie na hmyzí bodnutí, bakteriální, virové a lékové (Novák, Nováková 2010). Inhalační neboli vdechované alergie se do těla jedince dostávají vdechnutím, proto sem řadíme především pyly rostlin, zvířecí alergeny jako srst či peří zvířat, roztoči či plísně. Tyto alergeny se projevují zejména slzením, dýchacími potížemi a astmatem. Potravinové neboli požívané alergie jako takové alergeny, způsobující nepřiměřenou reakci na určitý typ potravin. Tuto alergii vyvolávají například vejce, mléčné výrobky, zelenina, ovoce, rybí maso a jiné. Projevuje se zejména zažívacími a dýchacími problémy, kožními příznaky, nervozitou a depresí. Kontaktní alergie vyvolávají nežádoucí reakci organismu při kontaktu s pokožkou. Řadí se sem například rostliny, kovy, kosmetika, oděv atd. Takové alergeny se projevují zarudnutím, otokem či mnohem závažnějšími poraněními kůže (Novák, Nováková 2010, Alergie 2011a). 16

Mezi nejvýznamnější alergeny patří: roztoči, švábi, blanokřídlý hmyz, domácí a hospodářská zvířata, plísně, potraviny, pyl, prach, rostliny způsobující kontaktní alergeny, kovy, prací a mycí prostředky, léky a latex (Novák, Nováková 2010). 4.2.3 Vybrané alergické choroby Mezi nejčastější typy klasických alergických onemocnění patří alergická rýma, alergické astma, atopický ekzém, kopřivka, anafylaxe a potravinová alergie (Gamlin 2004, AlergoBOX 2008b). Alergická rýma je neinfekčního původu a jedná se o jednu z nejčastějších alergických chorob. Je charakterizována otokem nosní sliznice a následných zneprůchodněním nosních průduchů. Mezi nejčastější projevy řadíme svědění v nose, v ústech, v očích a v krku, výtokem z nosu nebo ucpaným nosem, kýcháním či záchvaty kašle a zarudlými či slzícími oči (Gamlin 2004, AlergoBOX 2008b). Alergické astma je onemocnění způsobující chronický zánět dýchacích cest. Alergickou reakci představuje astmatický záchvat, kdy do organismu při dýchání pronikají látky, které vzniknou při reakci imunitních buněk na pyl, prach a jiné alergeny. Mezi hlavní projevy patří dušnost, ztížené dýchání, dráždivý kašel a hvízdavé kýchání (Alergie 2011b, AlergoBOX 2008b). Atopický ekzém je kožní reakcí na alergeny, které bývají zpravidla vdechnuty nebo požity. Nejvíce se projevuje suchou kůži, která se olupuje a jedince silně svědí (Bez Alergie 2013a). Kopřivka se projevuje krátkodobým zarudnutím kůže a tvorbou pupínků, které bývá doprovázeno silným svěděním. Alergická kopřivka trvá několik hodin a poté mizí (Ordinace.cz 2006b). Anafylaxe představuje velice závažnou, prudkou a v některých případech až život ohrožující alergickou reakci I. typu. Mezi hlavní projevy se řadí svědění celého těla, výskyt kopřivky, otok, obtíže s dýcháním, závratě a jiné. Pozdější stadium tohoto onemocnění se nazývá anafylaktický šok (Gamlin 2004, Čáp, Průcha 2006). 4.3 Rostlinné alergeny Neodlučitelnou součást životního prostoru člověka tvoří rostliny. Rostlinné alergeny jsou přítomné téměř všude a člověk s nimi přichází do kontaktu prakticky každý den. Rostliny jsou velice významné a pro život na Zemi jsou nenahraditelné. Ať 17

už z hlediska jejich schopnosti fotosyntézy nebo zdroje obživy nejen pro člověka ale i ostatní organismy. Některé rostliny mohou pomoci lidskému zdraví a stávají se tak obrovským zdrojem léčiv. Některé však mohou lidskému zdraví uškodit. Mezi takové rostliny se řadí rostliny způsobující otravy anebo právě alergie. Rostliny vyvolávající alergie můžeme rozdělit do tří skupin: rostliny způsobující kontaktní alergie, potravinové alergie a pylové alergie (Novák, Nováková 2010, Baloun 1989, Martinková, Honěk 2003). 4.3.1 Rostliny způsobující kontaktní alergie Rostlinné kontaktní alergeny vyvolávají jednu z nejjasnějších alergických reakcí v místě kontaktu s pokožkou. Projevy takovéto alergické reakce se mohou objevit hned nebo s časovým odstupem, na různých místech a mohou se stupňovat od zčervenání, svědění, otoku, objevení se vyrážky či puchýřů, kopřivky aj. V těchto případech se jedná buď o kontaktní dráždivou dermatitidu, nebo o vážnější kontaktní alergický ekzém. Člověk přichází do styku s rostlinami běžnými činnostmi jako trhání kytek, procházení se v trávě, sázení aj. Z tohoto důvodu jsou rostlinné kontaktní alergeny velice časté (Baloun 1989, Novák, Nováková 2010). Fotosenzibilizující rostliny Zvláštní skupinu tvoří tzv. fotosenzibilizující rostliny. Dle Balouna a kol. (1989) byla fotosenzibilizace popsána jako zcitlivění organismů vůči slunečnímu světlu po styku s určitými látkami. Ve 30. letech 20. století se zjistilo, že některé nemoci jsou u lidí nebo dobytka vyvolávány po dotyku či požití určitých rostlin, obsahující tzv. fotosenzibilizující látky. Ty právě vyvolávají tuto zvýšenou citlivost organismu vůči slunečnímu světlu, přestože samotné sluneční záření přímým alergenem není. U některých osob se může projevit tzv. fotodermatitidou, která je variantou výše zmíněné kontaktní dermatitidy. Projevuje se zčervenání, svěděním, depresí, zvracením aj. Proto bývá hovorově označována alergií na slunce. Látky vyvolávající tuto zvýšenou citlivost na sluneční záření se mimo rostlin mohou vyskytovat také v některých lécích, krémech, parfémech apod. Mezi takovéto rostliny patří například celer, bolševník, třezalka aj. (Novák, Nováková 2010, NATURA 1997). 4.3.2 Rostliny způsobující potravinové alergie Do této skupiny řadíme alergeny, které vyvolávají alergickou reakci na určitý typ potravin (Alergie 2011a). Mezi alergizující potraviny patří například vejce, mléko, 18

ryby, kořenová zelenina, ovoce, ořechy, med, bylinkové čaje a mnoho dalších (Bez Alergie 2013b, Novák, Nováková 2010). Alergií na potraviny trpí zhruba 6 8% kojenců a 2 4% dospělých, z čehož vyplývá, že se alergie na potraviny s rostoucím věkem snižuje. Většinou se potíže vyvolané touto alergií dostaví po požití určité potraviny, ale někdy také po pouhém dotyku s dotyčnou potravinou například při jejím krájení či loupání (Novák, Nováková 2010). Poté tyto potíže přichází buď v krátké době po případném požití jídla, nebo s určitým časovým odstupem (Zdravě.cz 2012). Rostlinné alergeny způsobující potravinovou alergii jsou velice citlivé na vysokou teplotu, proto se většinou uvařením dané potraviny zničí. Výjimku tvoří odolnější ořechy, celer, petržel či arašídy (Novák, Nováková 2010). Příznaky této alergie se projevují průjmy, zvracením, bolesti břicha, svěděním, otoky, pocitem slabosti, nervozitou, depresí, podrážděností, záchvaty aj. Dále je často doprovázena vyrážkami a překrvením pokožky. Potravinové alergeny se dělí na kritické (př. arašídy), významné (př. celer, obiloviny), a méně významné alergeny (př. peckové ovoce). Tato alergie není příliš častá, je těžko identifikovatelná a v jejím případě je nutno danou potravinu zcela vypustit z jídelníčku. (Baloun 1996, Novák, Nováková 2010, Bez Alergie 2013b). 4.3.3 Rostliny způsobující pylové alergie Ve zkoumaném území převažují rostliny způsobující pylové alergie, proto se práce dále bude zabývat zejména touto skupinou rostlin. Alergie na pyl - polinóza Jednou z nejčastějších a nejrozšířenějších alergických onemocnění společnosti je alergie na pyl neboli tzv. polinóza. Vzestupný trend této nemoci je pozorován na celém světě, zejména u západní civilizace, žijící ve městě. Nejvíce se vyskytuje u dětí, dále u lidí mezi 25. až 30. rokem a v současnosti postihuje okolo pětiny lidské populace. (Rieger 1996, Vše o alergii 2011). Pylová alergie je zapříčiněná tzv. inhalačními neboli vdechovanými alergeny. Ty se v hojném množství vyskytují ve vzduchu a po jejich vdechnutí člověkem vnikají do dýchacího ústrojí, čímž způsobují řadu obtíží. Zvláštní skupinou těchto inhalačních alergenů jsou právě alergeny rostlinné. V ovzduší se mohou vyskytovat různé rostlinné alergeny, které člověk může vdechnout jako například výtrusy, chmýr či typy chlupů 19

rostlin. Nejpodstatnější skupinu rostlinných inhalačních alergenů však představují pyly květů. Polinóza se tedy vyskytuje u lidí, kteří jsou přecitlivělí na květové pyly (Novák, Nováková 2010). Lidé buď trápí alergie na pyl jedné určité rostliny, nebo více určitých rostlin. Jde tedy buď o alergii jednodruhovou, nebo vícedruhovou. Nejčastěji bývá vyvolávána pylem dřevin na jaře, pylem trav v létě a pylem plevelů a bylin v zimě (Treben 2001, alergie-na-pyl.cz 2013). Jedná se o sezónní onemocnění, které se tedy objevuje zejména na jaře a v létě, v době, kdy kvetou jednotlivé rostliny. Může však navazovat i na jiné alergeny (roztoči, prach aj.), které působí celoročně. V takovémto případě pak dochází v době uvolňování pylu rostlinami do ovzduší ke zhoršení zdravotního stavu osob trpících alergií (Novák, Nováková 2010). Pylová zrna a jejich přenos Pyly rostlin patří mezi skupinu alergenů, jimž se vyhýbáme nejhůře. Koncentrace pylů ve vzduchu je závislá na řadě faktorů a to zejména na počasí. Při teplém slunečném počasí uvolňují rostliny více pylu, než při počasím studeném a deštivém. Průměrně stačí asi 10 20 pylových zrnek nacházející se v prostoru o jednom m 3, aby vyvolaly alergickou reakci. Pylová zrna dosahují velikosti od 10 do 40 mikronů, přičemž nejčastější velikost těchto zrn je 20 35 mikronů (jeden mikron je jedna tisícina milimetru). Některé rostliny, jako např. žito či starček, uvolňují částečky menší než je velikost pylového zrna. Takovýmto alergenům se člověk vyhýbá mnohem hůře (Gamlin 2004, Vše o alergii 2011). Pylová zrna jsou tedy různé velikosti, různého tvaru a barvy. Tvar mají často kulovitý, elipsoidní či zploštělý a barvu mají nejčastěji žlutou. Roznášeny jsou prostřednictvím větru anebo hmyzu. Rostliny se tak rozdělují na větrosprašné a hmyzosprašné. U větrosprašných neboli větrosnubných rostlin se jedná o lehký pyl menší velikosti, který je přenášen ve velkém množství a na velké vzdálenosti. Tyto rostliny tvoří asi 19% středoevropské květeny a jsou hlavní příčinou sezónní alergie. U hmyzosprašných neboli hmyzosnubných rostlin se pyl do ovzduší dostává prostřednictvím hmyzu již v menším množství. Jedná se o nejčastější způsob opylování, při kterém jsou hlavními zástupci hmyzu blanokřídlí. Pyl těchto rostlin způsobuje alergickou reakci zejména při přímém kontaktu s nimi jako například při sběru květů těchto rostlin. Studiem pylových zrn se zabývá vědní obor zvaný palynologie (Novák, Nováková 2010, Vše o alergii 2011). 20

Senná rýma Nejčastějším projevem pylové alergie je senná rýma. U alergiků se projevuje každý rok zpravidla ve stejnou dobu. Hlavními symptomy, provázející pylovou alergii jsou svědící zarudlé oči, rýma spolu s častým kýcháním, ucpaným nosem a zhoršeným dýcháním (Treben 2001). Režimová opatření V době kvetení rostlin je pro alergika velmi složité se pylům vyhýbat. Přesto existuje řada režimových opatření, které by měly tomuto kontaktu s pyly co možno nejvíce zabránit. Alergik by měl tato režimová opatření respektovat a co nejvíce je dodržovat. Jedná se například o omezení pobytu v přírodě zejména během slunečného a větrného počasí, omezení výkonu namáhavých činností a činností jako sekání trávy, sběr rostlin či bylin aj. Alergikům se naopak doporučuje pobyt u moře, nošení slunečních brýlí, sledování hlášení pylové informační služby aj. (Novák, Nováková 2010). 4.4 Zkřížená alergie 4.4.1 Vznik zkřížené reakce Ke zkřížené alergii neboli reaktivitě dochází v případě, kdy se u člověka objeví klinické příznaky alergické reakce po kontaktu s jiným alergenem, než na který se již léčí. Zkřížená reakce nastává v případě příbuzných druhů alergenů a to takových, které si jsou podobné svojí chemickou stavbou a zejména biologickým původem. Alergeny, jakožto látky převážně bílkovinné povahy, jsou tvořeny řetězcem aminokyselin. Některé bílkoviny jsou tvořeny takovými úseky aminokyselin, které jsou svým složením podobné úsekům aminokyselin jiné bílkoviny, a právě tato situace je velmi důležitá pro vznik zkřížené alergie. Z tohoto důvodu pak vytvořené IgE protilátky, které reagují na určitý alergen, reagují také na druhý podobný alergen a to zejména po jejich opakovaném setkání. Znamená to tedy, že když je osoba alergická například na pyl stromu, může být zároveň alergická na určitou zeleninu apod. Nejdůležitější roli tedy hraje stupeň příbuznosti mezi alergeny. Čím menší je příbuznost mezi alergeny, tím větší jsou rozdíly mezi nimi a pravděpodobnost vzniku zkřížené reakce je minimální (Gamlin 2004, Novák, Nováková 2010, CELOSTNIMEDICINA.CZ 2008, Zentiva Česká republika 2006). 21

4.4.2 Homologní alergeny a panalergeny Na základě množství shodnosti úseků bílkovinného řetězce se alergeny rozdělují na alergeny homologní a na panalergeny. U homologních alergenů dosahuje shodnost úseků bílkovinné řetězce až 50%. V takovém případě můžeme zkřížené alergie pozorovat mezi potravinovými, lékovými, hmyzími, inhalačními a dalšími alergeny. Příkladem takovéto zkřížené reakce může být například heřmánek pelyněk, vosa komár, bříza ovoce ořechy. V případě panalergenů dosahuje shoda úseků bílkovinného řetězce až 80%. U těchto typu alergenů je výskyt zkřížených reakcí mnohem vyšší. Do této skupiny řadíme například bříza ovoce burský oříšek bojínek, korýši měkkýši hmyz roztoči aj. (Novák, Nováková 2010, Zentiva Česká republika 2006). 4.4.3 Příklady zkřížených alergií Existuje nepřeberné množství variant zkřížených alergií. Nejčastější zkřížená reakce probíhá u dvojice pyl potravina. Takovouto zkříženou alergií trpí až 50% pylových alergiků ve střední Evropě (Pro alergiky 2013). Velmi často se objevuje zejména spojení bříza pelyněk celer a celer mrkev pelyněk koření (u koření to může být například pepř, kmín, hořčice, kari aj.) (Novák, Nováková 2010). 4.4.4 Projevy zkřížené alergie Zkřížená alergie mezi pyly a potravinami se projevuje hlavně tzv. orálním alergickým syndromem. Objevuje se většinou do několika minut pozření syrové zeleniny či ovoce. Hlavními příznaky tohoto syndromu jsou pálení rtů, patra, objevení se otoku kolem úst, škrábání v krku apod. (Pro alergiky 2013). 4.5 Evidence a pojmenování alergenů Pro základní klasifikaci a registraci alergenů byla vytvořena v 80. letech 20. století tzv. nomenklatura alergenů (= pojmenování alergenů). Každý alergen je zastoupen zkratkou, která je tvořena písmeny a číslem (Novák, Nováková 2010). První základy této evidence alergenů byly zveřejněny roku 1986 a to konkrétně seznamem 26 definovaných alergenů. Plnou odpovědnost za alergenní nomenklaturu má výkonný výbor IUIS Allergen Nomenclature Sub Committee. Je volně přístupná na webových stránkách www.allergen.org a schválena je Světovou zdravotnickou 22

organizací (WHO) a Mezinárodní unií imunologických společností IUIS (Novák, Nováková 2010, IUIS Allergen nomenclature, Sychrovská 2012). Písmena, tvořící zkratku alergenu, jsou použita z vědeckého názvu původního alergenu. První tři písmena zkratky vycházejí z rodu alergenu, následující písmeno zkratky je prvním písmenem druhu alergenu. Číslo, tvořící tuto zkratku, uvádí pořadové číslo alergenu daného druhu. Příklady způsobu pojmenovávání alergenů jsou zobrazeny v tabulce 1. Jestliže je v určitém zdroji přítomno více alergenů, tak se první z nich označují jako majoritní neboli hlavní a ostatní se označují jako minoritní neboli vedlejší. Protilátky majoritních alergenů se nacházejí u více jako 90% alergiků (Novák, Nováková 2010). Tab. 1 Vybrané příklady nomenklatury alergenů české jméno vědecké jméno počet rod druh rod druh alergenů alergen bříza bradavičnatá Betula verrucosa 2 Bet v 1, 2 jílek vytrvalý Lolium perenne 5 Lol p 1, 2, 3, 4, 5 kočka domácí Felis domestica 1 Fel d 1 mrkev obecná Daucus carota 1 Dau c 1 podzemnice olejná Arachis hypogaea 7 Ara h 1, 2, 3, 4, 5, 6,7 Zdroj: Novák, Nováková 2010, AltasRostlin.cz 2013a,b, vlastní zpracování 4.6 Instituce řešící danou problematiku v České republice 4.6.1 Pylová informační služba - PIS Problematikou pylů v ovzduší se v České republice zabývá Pylová informační služba (PIS). Jejím hlavním úkolem je podávat aktuální informace o obsahu pylových zrn ve vzduchu, které poskytuje v době pylové sezóny. Na základě naměřených hodnot a množství získaných údajů zpracovává předpovědi vývoje pylové sezóny a to jak týdenní přehledy, tak i výhledy do následného období. Pylová informační služba byla založena roku 1992 a sídlí v Brně. V období pylové sezóny, tedy od přelomu února a března až do přelomu srpna a září, zveřejňuje tyto předpovědi prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků (televize, internet, atd.), zasíláním pylové sms a jinými metodami, které jsou k dispozici jak lékařům, tak veřejnosti. Tyto předpovědi vychází z naměřených hodnot pylu v ovzduší, ročního období, dešťových srážek, teploty vzduchu a předpovědi počasí pro následující dny. Veškeré informace ohledně PIS jsou zpřístupněny na webových stránkách www.pylovasluzba.cz, jejichž autorem je 23

Mudr. Ondřej Rybníček (Novák, Nováková 2010, Gamlin 2004, Čáp, Průcha 2006, pylová informační služba 2013a). 4.6.2 Historie z hlediska výzkumu pylu co by alergenu Prvním výzkumem pylů v ovzduší se začal zabývat v roce 1873 anglický lékař Charles Blackley, který sám trpěl alergií na pyl a v rámci svého výzkumu provedl první kožní testy s pylem. V roce 1936 a 1942 byly založeny první pylové monitorovací stanice v USA tzv. Durhamovy stanice a následně byly v Kanadě roku 1959 a 1961 založeny stanice ministerstva zemědělství. Velký nárůst stanic pylové informační služby je v Evropě zaznamenán od šedesátých let dvacátého století. V roce 1986 byla v Bazileji stanovena skupina European Aeroallergen Network a v roce 1988 začala působit centrální evropská pylová databanka (European Aeroallergen Network Server EANS), která sídlí ve Vídni. Na jejím základě se v Evropě všechny pylové služby vzájemně propojily a nyní tvoří celoevropskou síť o více jak 250 stanic z celé Evropy (pylová informační služba 2013b, Novák, Nováková 2010, Bystroň 1997). 4.6.3 Pylový countdown PIS disponuje službou zvanou pylový countdown (= pylový odpočet). Touto službou nám PIS poskytuje přehled o počtu zbývajících dní do doby, kdy začne být určitý alergen aktivní. Poskytuje tedy například informaci, že do rozkvětu břízy zbývá ještě 43 dní nebo že se olše vyskytuje právě na vrcholu sezóny. Tento přehled získává na základě již zjištěných biologických vlastností rostlin, průměrného odhadu začínajícího květenství určitého druhu a předpovídaného meteorologického vývoje dané oblasti v aktuálním roce. Aktuálně je dostupný v anglickém jazyce na serveru PollenInfo.org (pylová informační služba 2013c, polleninfo.org 2013, Novák, Nováková 2010). 4.6.4 Přehled stanic v České republice, význam PIS V České republice je celkem 12 monitorovacích stanic, z toho 11 v provozu (viz mapa 1). Centrální monitorovací stanicí je Brno, kde se vyhodnocují data z celé České republiky. Toto brněnské pracoviště předává získané hodnoty do centrální evropské databanky ve Vídni, kde se provádí distribuce výsledků v rámci celoevropské sítě. Význam a využití těchto výsledků se uplatňuje jak v oblasti alergologie, tak i mimo lékařské využití. V rámci alergologie poskytují přesné a aktuální informace alergologům a alergikům, a to především poskytnutím zpracovaného týdenního 24

přehledu a zpracováváním ročních hodnotících zpráv. Mimo lékařské využití se uplatňuje v oblasti výzkumů, botaniky, lesnictví a podobně (pylová informační služba 2013a,d). Obr. 2 Přehled monitorovacích stanic PIS v České republice Poznámka: stanice Kolín mimo provoz Zdroj: Pylová informační služba 2013d, vlastní zpracování v programu ArcGIS 4.7 Pylový kalendář 4.7.1 Pylová sezóna Pylová sezóna začíná ve chvíli, kdy rostliny začnou produkovat pylové alergeny. V České republice začíná od přelomu února a března do přelomu srpna a září. Orientačně se pak na našem území rozděluje na 3 období jarní, letní a podzimní (Rieger 1996, Novák, Nováková 2010, Čáp, Průcha 2006). Mezi jarní časné druhy jsou řazeny především stromy a keře, které začínají kvést koncem zimy a začátkem jara, tedy od února do dubna. Někdy však začínají některé z nich kvést už koncem ledna. Do této skupiny patří například líska, olše, topol, jasan aj. K letním druhům se řadí především pyly trav, které kvetou od května do srpna. Do této skupiny řadíme například srhu, lipnici, bojínek, psárku a další. K podzimním druhům patří kvetoucí byliny, pyly plevelů a spory plísní. Ty kvetou od srpna do října až listopadu a příkladem mohou být ambrózie, pelyněk, jitrocel. Tyto tři sezónní období představují vegetační vrcholy během roku z hlediska květenství rostlin tvořící zralý pyl. Pro tyto období je typická nejvyšší koncentrace pylu v ovzduší a nejvyšší výskyt alergických onemocnění ve společnosti. Z toho vyplývá, že pylové alergeny jsou alergeny sezónními. 25

Přesný začátek pylové sezóny nelze přesně předpovědět. Ovlivňuje jej především aktuální počasí a nadmořská výška daného místa, které ji mohou posunout o plus mínus jeden měsíc. Může tedy například plně propuknout v únoru, ale v níže položených teplejších oblastech našeho území mohou některé dřeviny jako líska či olše začít kvést již v lednu, nebo naopak po dlouhé a mrazivé zimě začíná až během března. Z toho vyplývá, že pylová sezóna je v horských oblastech zhruba o měsíc opožděná. V České republice začíná rozkvětem lísky. Jarní pyly dřevin působí kratší dobu než letní pyly trav a období bez výrazných pylových alergenů v ovzduší na našem území se pohybuje okolo listopadu a prosince (Novák, Nováková, 2010, pylová informační služba 2013e). 4.7.2 Zhodnocení pylové sezóny v roce 2012 Důležitým zdrojem informací je aktuální týdenní pylový zpravodaj, který vydává pylová informační služba. Autorem je již zmíněný MUDr. Ondřej Rybníček a jeho prostřednictvím nám poskytuje týdenní přehledy o vzestupu jednotlivých pylových alergenů v ovzduší. Náplní tohoto týdenního zpravodaje je zhodnocení předchozího týdne, dominantní alergeny daného týdne a pylová předpověď pro následující období. Ve sledovaném období loňského roku 2012 vydala PIS tento týdenní zpravodaj pro hlavní pylovou sezónu od poloviny března do konce září. V roce 2012 začala pylová sezóna kvetením lísky a později olše na přelomu února a března. V druhé polovině března začala v teplejších nižších polohách sezóna lísky doznívat a olše se nacházela na svém vrcholu. Ve vzduchu se nacházelo středně velké množství pylu, především olše, vrby, tisu, topolu, jilmu a jasanu. Na konci března již zcela skončila sezóna lísky a naopak v nižších polohách započala sezóna významného alergenu - břízy. Počátkem dubna doznívala sezóna olše a očekával se nástup alergenů břízy i ve středních polohách. V první polovině dubna byla bříza nejvýznamnějším vzdušným alergenem. Ve vzduchu se vyskytovaly alergeny jilmu, vrby a jasanu, který byl první týden dubna na vrcholu sezóny. V nižších polohách začínaly kvést ovocné stromy, které však pro alergiky nejsou nebezpečné. Množství pylu v ovzduší kolísalo vlivem počasí. Na základě převažujícího chladného počasí byla koncentrace alergenů v první polovině dubna na nižší úrovni. Přesto byly na vrcholu alergeny břízy, které začala zkříženě reagovat s pyly dubu. Topol a jasan začaly postupně doznívat a naopak přibývaly pyly 26

dubu, buku a platanu. V druhé polovině dubna začala bříza v nižších polohách ustupovat, naopak ve vyšších polohách se nacházela na vrcholu sezóny. Ve vzduchu pak byly přítomny téměř všechny pyly dřevin typických pro jarní období. Začaly rozkvétat pampelišky a řepka olejka. Mezi hlavní alergeny patřily bříza, dub, buk, platan, jasan, habr, vrba a řepka. Na konci dubna se ve vzduchu objevovalo střední až vysoké množství alergenů. V nižších polohách se začaly objevovat pyly trav a stále přibývalo pylu dubu, buku a platanu. Na začátku května se ve vzduchu nacházelo velké množství pylových alergenů. Nejhojnější byl pyl dubu. Začaly kvést smrky a borovice a pomalu doznívala sezóna břízy, jasanu a platanu. Druhým týdnem května začínala pozvolna sezóna trav. Ve vzduchu se nacházelo nízké až střední množství alergenů, především borovice a dále dubu, buku, černého bezu aj. Počátkem druhé poloviny května se ve vzduchu nacházelo střední množství alergenů, hlavně pyly trav a obilovin ale také spory vzdušných plísní. Sezóna dubu byla u konce. Koncem května bylo obsaženo ve vzduchu středně vysoké až vysoké množství alergenů. Dominovaly pyly trav a obilovin. Mezi dalšími byly pyly černého bezu, řepky, kopřivy, jitrocele aj. a borovice, která však byla na konci své sezóny. Začátkem června stále dominovaly pyly trav a obilovin. Dále také působily jitrocel, kopřiva, šťovík, lípa a spory vzdušných plísní. Naopak řepka a černý bez dokvétaly. V půlce června se ve vzduchu pohybovalo průměrné až vysoké množství alergenů. Přibývalo pylu lípy, sporů vzdušných plísní a začal působit pyl merlíkovitých. Ke konci června nedošlo k nějaké významné změně. Sezóna trávy dosahovala maxima, přibývalo pylu merlíkovitých, dále působil pyl kopřivy, jitrocele, šťovíku a lípa začínala pomalu dokvétat. Nízké až průměrné množství pylu ve vzduchu se objevovalo na začátku července. Pořád dominovaly pyly trav s přibývajícím množství pylu merlíkovitých. Vrchol sezóny trav byl však u konce a očekávala se jeho pozvolný konec. Dále působil stále pyl šťovíku, jitrocele a kopřivy. Během druhého týdne se vzrostlo množství spor plísní. Hojně se vyskytovala kopřiva a ojediněle se objevil agresivní pyl pelyňku. Sezóna plísní byla na svém maximu. Koncem července docházelo k přechodu letního pylu trav k podzimnímu pylu plevelů. Hojněji se začal vyskytovat pyl pelyňku a pyl trav postupně ubývalo. Ve vzduchu se stále objevovalo velké množství plísní. Začátkem srpna začala hlavní sezóna pelyňku. Pyly trav již byly na ústupu a z obilovin působil pouze pyl kukuřice. Místy se začal objevovat pyl ambrózie. 27

V druhé polovině srpna skončil vrchol sezóny pelyňku, nadále však jeho pyl působil. Téměř úplně skončila sezóna trav, ve velkém množství se stále vyskytovaly spory plísní a objevoval se pyl kopřivy, chmele a merlíkovitých. Ke konci srpna se snižoval výskyt pylu pelyňku a začal se vyskytovat pyl ambrózie. Začátkem září se v ovzduší vyskytoval především pyl ambrózie, merlíkovitých a také plísně. Poté začaly alergeny ubývat. Přelomem září a října hlavní pylová sezóna skončila (pylová informační služba 2013f). 4.7.3 Ukázka pylového kalendáře Tab. 2 Pylový kalendář vybraných druhů trav TRÁVY I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Bojínek Chundelka Jílek Kostřava Kukuřice Lipnice Medyněk Ovsík Psárka Psineček Pšenice Pýr Rákos Srha Tomka Třtina křovištní Žito seté Zdroj: Čáp, Průcha 2006, Novák, Nováková 2010, vlastní zpracování 28

Tab. 3 Pylový kalendář vybraných druhů dřevin DŘEVINY I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Borovice Bříza Buk Černý bez Dub Habr Jalovec Jasan Javor Jilm Jírovec Kaštanovník Lípa Líska Olše Ořešák Platan Topol Vrba Zdroj: Čáp, Průcha 2006, Novák, Nováková 2010, Pylová informační služba 2013f, vlastní zpracování Tab. 4 Pylový kalendář vybraných druhů bylin BYLINY I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Ambrózie Drnavec Heřmánek Chmel Jetel Jitrocel Kopretina Kopřiva Merlík Pampeliška Pelyněk Řepka Sedmikráska Smetanka Šťovík Vojtěška Vratič Zlatobýl Zdroj: Čáp, Průcha 2006, Novák, Nováková 2010, Pylová informační služba 2013f, vlastní zpracování 29

5 CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ 5.1 Základní charakteristika a vymezení polohy města Přerova Přerov se nachází ve střední části Moravy, konkrétně ve sníženině Moravské brány, v blízkosti Podbeskydské pahorkatiny a Hostýnských vrchů. Přerov se rozkládá na obou březích řeky Bečvy a leží v nadmořské výšce cca 210 metrů. Přerov představuje, především díky své poloze uprostřed Moravy, významné centrum, ať už z hlediska společenského, kulturního či důležitého dopravního spojení (Město Přerov 2013a,b). Obr. 3 Poloha města Přerova Zdroj: vlastní zpracování v programu ArcGIS Historie Přerova sahá až do pravěku, o čemž svědčí významné archeologické naleziště lovců mamutů v Předmostí. První písemná zmínka pochází z roku 1141. V roce 1256 bylo město Přerov povýšeno Přemyslem Otakarem II. na královské město a také se stalo sídlem Pernštejnů a Žerotínů. Důležitým rokem byl pak rok 1841, kdy se Přerov stal významnou železniční dopravní křižovatkou. S rozvojem dopravy se v Přerově začal rozvíjet průmysl strojírenský, zpracovatelský, potravinářský, chemický aj. (Město Přerov 2013c). 30

Město Přerov nabylo svůj statut k datu 1. 7. 2006. Jako statutární město je tvořeno 13 místními částmi (Přerov I - Město, Přerov II - Předmostí, Přerov III - Lověšice, Přerov IV - Kozlovice, Přerov V - Dluhonice, Přerov VI - Újezdec, Přerov VII - Čekyně, Přerov VIII - Henčlov, Přerov IX - Lýsky, Přerov X - Popovice, Přerov XI - Vinary, Přerov XII - Žeravice, Přerov XIII - Penčice) a 14 katastrálními územími (Penčice rozděleny na Penčice a Penčičky) (Město Přerov 2013d,e). Rozloha města Přerova činí 5 848 ha (Město Přerov 2013f) a žije v něm k 31. 12. 2011 45 082 obyvatel (Český statistický úřad 2011). Dále město Přerov představuje obec s rozšířenou působností a vymezeným správním obvodem pro 59 obcí (Město Přerov 2013f). Je okresním městem stejnojmenného okresu Přerov a spolu s okresy Prostějov, Olomouc, Šumperk a Jeseník tvoří Olomoucký kraj. Rozkládá se v jihovýchodní části Olomouckého kraje a hraničí s krajem Zlínským. Od města Olomouc je Přerov vzdálen cca 20 km. Přerov je významným centrem z hlediska dopravního napojení a to jak v silniční, tak v železniční dopravě. Z hlediska silniční dopravy je situován na křižovatku silnic I. třídy: I/47, I/55 a II. třídy: II/150. Nejvýznamnější je silnice číslo I/47, přes kterou je veden jeden z nejdůležitějších dopravních tahů na trasách Přerov - Brno a Přerov Ostrava. Město Přerov není prozatím napojeno na dálniční síť, ale do budoucna se připravuje výstavba dálnice D1. Z hlediska železniční dopravy představuje Přerov důležitý uzel jak ve státním tak evropském měřítku. Hlavními železničními tratěmi jsou trať č. 270 (Bohumín Přerov Česká Třebová), č. 300 (Přerov Brno), a č. 330 (Přerov Břeclav). V Přerově je také zastoupena letecká doprava, prostřednictvím vojenského letiště Přerov Bochoř (Město Přerov 2013g). 5.2 Základní fyzickogeografická charakteristika města Přerova Na základě geomorfologického členění České republiky tvoří území města Přerova dvě provincie: Česká vysočina a Západní Karpaty. Převážná část území zhruba ¾ - spadá do provincie Západní Karpaty a dále do jejích subprovincií Vnější Západní Karpaty a Vněkarpatské sníženiny. Severní část města (cca ¼) zasahuje do provincie České Vysočiny, přesněji do Krkonošsko jesenické subprovincie. Podrobnější členění těchto dvou provincií, které zasahují do území města Přerova, je znázorněno v tab. 5. 31

Tab. 5 Geomorfologické členěné území města Přerova Zdroj: Spáčil 2012, vlastní zpracování Město Přerov se z geologického hlediska nachází na západním kraji tektonicky snížené Moravské brány. Severozápad tohoto území je tvořen geologickým podkladem štěrků a písků, které jsou zpevněné na slepence a pískovce. Centrum města je tvořeno převahou travertinu a jihovýchodní okraj Přerova je zastoupen sedimenty s písčitými jíly. Z hlediska přírodního členění je území města Přerova do jisté míry různorodé. V severní části tohoto území převládá poměrně lesnatá a členitá krajina, která postupně přechází směrem k západní části města do rovinaté a zemědělsky využívané oblasti. Zemědělská půda tvoří převážnou část rozlohy (cca 60%) území města Přerova, lesní půda pak necelých 10%. Území je pak tvořeno převážně rovinami a plochými pahorkatinami. V Přerově je v rámci vegetačního pokryvu zastoupen dubový a dubovo bukový vegetační stupeň (Město Přerov 2013b). V rámci klimatických poměrů spadá město Přerov do teplé klimatické oblasti T2, kterou charakterizuje dlouhé, suché, teplé léto s krátkou, mírně teplou, suchou zimou a krátkou dobou trvání sněhové pokrývky. Bližší charakteristiky oblasti T2 je znázorněna v tab. 6. Průměrný roční úhrn srážek je v Přerově 627 mm. Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 8,41 C, kdy v zimních měsících dosahuje průměru 1,9 C a v období vegetačním se pohybuje okolo 14,9 C. 32

Tab. 6 Klimatické charakteristiky teplých oblastí podle Quittovy klasifikace Parametr Klimatická charakteristika teplých oblastí T2 (rozsah) Počet letních dní 50 60 Počet dní s průměrnou teplotou 10ºC a více 160 170 Počet dní s mrazem 100 110 Počet ledových dní 30 40 Průměrná lednová teplota (ºC) -2-3 Průměrná červencová teplota (ºC) 18 19 Průměrná dubnová teplota (ºC) 8 9 Průměrná říjnová teplota (ºC) 7 9 Průměrný počet dní se srážkami 1mm a více 90 100 Suma srážek ve vegetačním období (mm) 350 400 Suma srážek v zimním období (mm) 200 300 Počet dní se sněhovou pokrývkou 40 50 Počet zatažených dní 120 140 Počet jasných dní 40 50 Zdroj: Tolasz, R. a kol., 2007, vlastní zpracování Z hlediska povětrnostních podmínek lze konstatovat, že jsou v Přerově nejméně zastoupeny větry severní a východní. Na základě dlouhodobých pozorování je zjištěna převaha větrů jižního směru zejména v zimním období, kdy převažují větry jižní a jihovýchodní. V letním období převažují větry směru severozápad a severovýchod. U těchto větru jsou také pozorovány největší výkyvy jejich rychlosti (Město Přerov 2013f). Na obr. 3 a v tab. 7 je znázorněná průměrná větrná růžice pro lokalitu města Přerova. Zdroj: Město Přerov 2013f Obr. 4 Větrná růžice města Přerova 33