Konference ke kolektivnímu vyjednávání a sociální politice Vídeň, 12. 13. června 2014 Vyjednávání naší budoucnosti! Strategie odborů v časech ekonomické krize Rezoluce Zabezpečit budoucnost Evropy - zorganizujme solidaritu teď! Evropské průmyslové odbory požadují novou redistribuční ofenzívu s cílem zvýšit podíl mezd na národním příjmu a tím účinně bojovat proti dopadům ekonomické krize a zajistit budoucí výhledy zaměstnanců v Evropě. Efekty krize jsou dramatické. Úsporné politiky a strategie podkopávání demokracie, které používají vlády a veřejné instituce k boji proti krizi, zcela selhaly a situaci pro zaměstnance ještě zhoršují. Převládající názor evropských a národních institucí je ten, že důvodem makroekonomických nerovnováh je hlavně úroveň mezd a sociálních benefitů, která je považována za příliš vysokou, a následně také veškerých pracovních a sociálních podmínek. Výsledkem je, že přijatá opatření: mají za cíl snižování mezd; mají za cíl narušit sílu odborů při utváření mezd; mají za cíl poškodit systémy kolektivního vyjednávání a atakovat autonomii vyjednávacích partnerů; mají za cíl oslabení ochrany proti propouštění usnadněním atypické zaměstnanosti a redukováním výpovědních lhůt a kompenzace při propuštění v rámci flexikurity ; a mají za cíl snižovat sociální regulace, benefity a důchody. 1
Sociální důsledky, lišící se mezi jednotlivými zeměmi, jsou devastující. Explodující míry nezaměstnanosti (nynější oficiální údaje uvádějí 26 mil. nezaměstnaných a více než 48 mil. pod-zaměstnaných k těm, kteří jsou uvězněni v nezaměstnanosti) a zejména nezaměstnanost mladých, která nutí mnoho velmi dobře kvalifikovaných mladých lidí opustit svoji krizí zmítanou zemi. Zhoršování pracovních podmínek a nárůst rizikové práce, subkontrahování, flexibilní organizace práce a nahrazování normálních mezd pouze variabilními systémy platů. Klesající reálné mzdy v 18 z 26 členských států Evropské unie. Alarmující nárůst chudoby v celé Evropské unii, zejména u žen, dětí, migrantů a důchodců, a také nárůst pracujících chudých díky nárůstu rizikové zaměstnanosti. Postupné odstraňování demokracie prostřednictvím vydírání zvolených vlád nelegitimizovanou, nesvatou aliancí (Trojka) a destrukcí sociálních práv jako je autonomie kolektivního vyjednávání nebo systémů sociálního zabezpečení v kombinaci s tím, že některé vlády nepromarní žádnou příležitost vynucovat svoji neoliberální politiku proti zaměstnancům s využitím evropských institucí a/nebo MMF odůvodnění. To vše ignoruje hlavní výzvy budoucnosti pro zaměstnanost v evropském průmyslu: Vytvářet důstojnou práci v inovativních a sociálně a ekologicky udržitelných průmyslových odvětvích. Řešit demografický vývoj a zlepšovat pracovní život a zajistit tak, aby byly dobré pracovní podmínky kombinovány s potřebami a přáními lidí. Zvýšit mzdy s cílem znovu nastartovat ekonomiku, garantovat, znovu vybudovat a zlepšit systémy sociální ochrany a uznat práci a pracující lidi jako primární faktor ekonomického a sociálního života. 2
Vládnoucí síly v Evropě tyto výzvy nevidí. Nynější Evropská unie je ekonomickou a měnovou unií, ale ne unií pro většinu lidí, kteří zde žijí. Síla odborů v kontextu ekonomické krize a návazných opatření klesá. Zaměstnanci, zástupci zaměstnanců a odbory jsou nuceni ke kompromisům, se kterými by za jiných okolností nikdy nesouhlasili, aby zabezpečili pro pracující alespoň nějakou zaměstnanost. Politiky ožebračování sousedů, národní strategie a dokonce nacionalistické ideje narůstají a pracující jsou trvale štváni proti sobě. Za této situace je prvním úkolem odborů znovu získat viditelnost a sílu k boji za lepší životní a pracovní podmínky pro zaměstnance v Evropě. Evropské průmyslové odbory obhajují alternativu: Evropu sociální spravedlnosti pro většinu lidí, ne pro zisky pouze několika z nich. Je naší úlohou bojovat za více a lepších pracovních míst a zajistit důstojné životní a pracovní podmínky. Na kolektivní evropské problémy předkládáme kolektivní evropské odpovědi: Nárůsty reálných mezd jsou ekonomicky užitečné a sociálně odpovědné, protože přerozdělení příjmu z kapitálu ve prospěch mezd je nejlepší cestou k ekonomickému oživení. Přitom je třeba zvýšit kupní sílu v nových členských zemích EU odstraňováním nadále neakceptovatelného rozdílu ve mzdách a životní úrovni vůči starým členským zemím EU. Neznamená to ovšem, odstranit tyto rozdíly snížením mezd a životní úrovně ve starých zemích EU. Pokud k tomu nedojde, zvýší se riziko možných sporů mezi občany starých a nových zemí, které mohou přerůst v nacionalistické a xenofobní excesy. V této souvislosti je třeba zabránit neférovému odčerpávání výsledků hospodaření z podniků v nových členských zemích do mateřských firem ve starých zemích, jejímž důsledkem je zdánlivá nemožnost zvyšovat mzdy a benefity zaměstnanců v nových zemích. Účinná opatření ke zvýšení kvality zaměstnanosti a současně překonávat nepatřičné využívání práce na částečný úvazek, omezení využívání dočasných pracovních 3
kontraktů, dočasné agenturní práce a vysílání zaměstnanců na straně jedné, a omezení zvyšování flexibility pracovní doby na straně druhé. Aktivní politika pracovní doby k zajištění, vytvoření a přerozdělení zaměstnanosti může být v období krize důležitým a užitečným nástrojem. Ovšem politika pracovní doby také musí sehrát důležitou úlohu, pokud jde o snižování stresu, posilování rovnováhy mezi soukromým a pracovním životem a řešení demografických změn. Budeme podporovat otevřenou debatu o nové politice pracovní doby včetně možného zkracování pracovní doby a dalších opatření týkajících se pracovní doby. Výnosy z produktivity musí být reinvestovány v zájmu pracujících, ne pro zvýšení zisků. Kolektivní smlouvy jsou nejlepší ochranou pro zaměstnance. Obecně poskytují pracujícím lepší podmínky, než by jinak měli. Odmítáme ovšem strategii Komise decentralizovat kolektivní vyjednávání. Namísto toho potřebujeme více a lepších kolektivních smluv na všech příslušných úrovních, ať již na podnikové, sektorové, národní nebo nadnárodní úrovni. Zvýšení naší autonomní vyjednávací síly je předpokladem, abychom toho dosáhli. Evropská ekonomika musí být založena na důstojných pracovních místech pro pracující, ne na rizikovosti. Lidé musí být schopni vydělat si na živobytí prací, a ne končit v rizikových a/nebo špatně placených pracovních místech. Důstojné mzdy vyplácené zaměstnavateli musí být doplněny koherentní sociální politikou a politikou trhu práce, které podporují poptávku a brání chudobě. Odmítáme veškeré smlouvy mezi státy, které posilují sociální dumping a zpochybňují získaná práva a národní sociální práva čistě ve prospěch nadnárodních společností. 4
Evropské průmyslové odbory musí stát silně při sobě v tak těžkých časech pro mnoho závislých pracujících v Evropě. Solidarita není záležitost do pěkného počasí. Budeme společně jednat, zejména v ekonomicky obtížných časech, a nenecháme se stavět proti sobě, ani na nadnárodní úrovni, ani na sektorové úrovni, ani na podnikové úrovni. Máme dlouhou tradici organizování solidarity. Musíme ji dále rozvíjet směrem k pevně sjednocenému kolektivnímu vyjednávání a sociální politice schopným poskytovat společná řešení pro přeshraniční konflikty. Je naším úkolem takovou solidaritu organizovat. Konečně, naše solidarita je zcela jasně základem pro budování nutné síly pro prosazování našich alternativ vůči zaměstnavatelům a politikům. 5