Flexikurita v Evropě:modernizace evropského trhu práce ve 21. století

Transkript

1 SPEECH/07/421 Vladimír Špidla Člen Evropské komise odpovědný za zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti Flexikurita v Evropě:modernizace evropského trhu práce ve 21. století Centrum pro evropskou politiku (European Policy Centre) V Bruselu dne 26. června 2007

2 Vážené dámy, vážení pánové, Evropská komise zítra přijme sdělení o flexikuritě, vzájemném spojení flexibility a jistoty. Komise tak odpoví na výzvu, kterou Evropská rada vyslovila během svého zasedání v březnu 2006, kdy požádala o vypracování společných zásad flexikurity. Na základě této výzvy Komise zahájila konzultace se všemi dotčenými zúčastněnými stranami. Komise rovněž vytvořila skupinu odborníků. Závěrečnou zprávu skupiny přednesl její zpravodaj pan Wilthagen. Co to je flexikurita? Flexikurita je strategie, jejímž cílem je modernizace trhů práce. Tato modernizace je nezbytná jak pro konkurenceschopnost evropského hospodářství, tak i pro zachování evropského sociálního modelu. Cílem flexikurity je zlepšit zároveň flexibilitu i jistotu. Právě to je důležitou zásadou flexikurity : flexibilitu a jistotu nelze považovat za protiklady, ale za aspekty, které se mohou vzájemně podporovat. Nejde tedy o hru s nulovým výsledkem, ale o hru, která přinese zisk. Flexikurita musí přinést užitek nejen podnikům, ale i pracovníkům. Pro pracovníky je nutné, aby byla zabezpečena jejich profesionální dráha. Rovněž potřebují flexibilitu, aby mohli lépe sladit profesní život s životem soukromým a rodinným. Podniky potřebují flexibilitu proto, aby byly schopny změny předvídat a reagovat na ně. Pracovníci rovněž potřebují jistotu: nejde již o to chránit pracovníky v jednom určitém zaměstnání, ale jde o cíl mnohem ambicióznější, jde o to umožnit pracovníkům, aby mohli na pracovní trh vstoupit, aby se na něm mohli udržet a aby mohli po celý život postupovat vpřed. Nakonec i podniky potřebují jistotu: to znamená kvalifikovanou a přizpůsobivou pracovní sílu, která posílí konkurenceschopnost podniku. Flexikurita neznamená záminku k tomu, abychom pracovní trhy učinili flexibilnějšími. Naopak chceme podporovat vyrovnaný přístup mezi flexibilitou a jistotou. Flexikurita neohrožuje jistotu pracovníků: chceme zavést nové formy jistoty, aby se zaměstnanci mohli změnám přizpůsobit a lépe se vyrovnat se všemi přechodnými situacemi. Nejde ani o to, vytvořit na evropské úrovni nový byrokratický proces: flexikurita se bude provádět zejména v rámci Lisabonské strategie a členské státy budou vyzvány k tomu, aby vysvětlily, jakým způsobem své strategie flexikurity provedly. Sdělení se zabývá nejen vnější, ale i vnitřní flexikuritou, to znamená flexikuritou v rámci podniků. Jaké cíle jsou tedy cíle flexikurity? Flexikurita nám umožní reagovat na hospodářské a sociální problémy, případně i na společenské problémy Evropské unie a jejích členských států. Evropské unii tak umožní, aby se vyrovnala s úkoly, s nimiž se setkává, s úkoly, které přináší globalizace, technologický pokrok a demografický vývoj: všechny tyto fenomény způsobují změny, které občana znepokojují. Flexikurita umožňuje zavést přístup založený na životním cyklu: profesní dráha jednotlivců je čím dál méně přímá a lidé čím dál častěji přechází z jedné pozice na druhou. 2

3 Flexikurita nám umožní omezit segmentaci trhu práce, a sice snížit rozdíl mezi favority, kteří se těší vysokému stupni ochrany, a outsidery, kteří jsou buď nezaměstnaní nebo jejichž práce je jen dočasná nebo neohlášená. Flexikurita nám rovněž umožní bojovat proti bídě a sociálnímu vyloučení, a sice prostřednictvím podpory osob schopných pracovat a zajištěním slušné úrovně života osobám, které jsou nebo zůstanou na okraji trhu práce. Toto výrazně souvisí s činnostmi, které podnikáme v oblasti aktivního začleňování. Vážené dámy, vážení pánové, naši spoluobčané dokonale pochopili, že změnám je nutné se přizpůsobit. Poslední průzkumy Eurobarometru o sociální politice ukazují, že tento koncept má širokou podporu evropských občanů. Například: - 76 % občanů se domnívá, že jedno zaměstnání během života je dávnou minulostí; - 72 % našich občanů si myslí, že pracovní smlouvy by měly být přizpůsobivější, aby bylo možné vytvořit více pracovních míst; - a 88 % občanů se domnívá, že celoživotní vzdělávání zlepšuje zaměstnatelnost. Jakým způsobem vytvořit politiky, které by odpovídaly úkolům dnešní doby? Na tuto otázku pochopitelně neexistuje jednoduchá a jednotná odpověď. Podstatné však je, že naše úsilí musíme zaměřit na lidský kapitál. Vím, že mnozí z Vás se obávají toho, že diskuse o flexikuritě je ve skutečnosti jen diskusí o tom, jak co nejlépe snížit sociální ochranu. Tato obava však nemá odůvodnění. Flexikurita je ve skutečnosti zárukou sociální ochrany. Pro budoucnost je změna v našich společnostech podmínkou jistoty. Proto musíme společně najít nové formy jistoty: lepší znalosti a dovednosti, schopnost najít nové zaměstnání, moderní systém sociální ochrany. Během posledních let byla v Evropě za každé zaniklé místo v odvětví průmyslu vytvořena čtyři nová místa v ostatních odvětvích. Hlavní otázkou je, jakým způsobem můžeme tyto změny řídit, a jak tuto změnu provést úspěšně. Je třeba najít nové způsoby přechodu z pracovních míst bez budoucnosti na nová kvalitní pracovní místa a zároveň zaručit účinnou podporu pro jedince, jejichž situace není jednoduchá. Flexibilita a mobilita musí směřovat směrem nahoru: k lepším pracovním místům, lepší rovnováze mezi prací a rodinným a soukromým životem. Domnívám se, že jsme všichni přesvědčeni o tom, že trh práce je třeba více otevřít pro mladé lidi, ženy a pracovníky nad padesát let. Musíme se rovněž zamyslet nad důvody segregace trhu práce v celé řadě členských států. Flexikuritu jsme vytvořili proto, abychom na tyto výzvy a na sociální skutečnosti mohli odpovědět odpovídajícím způsobem, a sice na základě toho, že můžeme porovnat naše bohaté zkušenosti, které jsme v Unii získali. Některé trhy práce se vyznačují otevřeností, vysokou mobilitou a zaměstnatelností, dobrou rovnováhou mezi profesním a soukromým životem a účinným systémem ochrany. Jiným trhům práce se tak vhodnou kombinaci podmínek vytvořit nepodařilo a pracovní vztahy jsou stále více nejisté. 3

4 Jsem přesvědčen o tom, že tato debata o jednotlivých aspektech flexikurity, která se zrodila ze zkušeností v určitém počtu členských států, nám může pomoci vytvořit takový způsob ochrany, který by chránil celou profesní dráhu a jednotlivé profesní přechody. Flexikurita představuje komplexní otázku, která je složitá, avšak velmi důležitá pro sociální partnery, vládu i pro evropské instituce. Sdělení, které zítra představím členům Komise, by mělo pomoci zdůraznit, že je důležité současně a co nejlepším způsobem zkombinovat čtyři prvky: flexibilitu pracovních smluv, aktivní politiky trhu práce, celoživotní vzdělávání a odbornou přípravu, pracovní právo a sociální ochranu. Jaké jsou společné zásady? Zatímco politiky a opatření týkající se flexikurity musí zohledňovat skutečnost, že situace v jednotlivých státech je různá, jsou všechny členské státy Unie konfrontovány se stejnými úkoly. Chneme-li proto usnadnit diskuse v rámci jednotlivých členských států, je třeba, abychom se shodli na souboru společných zásad flexikurity. Mezi nejdůležitější společné zásady patří tyto: Flexikurita musí odstranit rozdíly mezi pracovníky na trhu práce a osobami z trhu práce vyloučenými. Je třeba podporovat flexikuritu nejen vnitřní (v podnicích), ale i vnější (mezi podniky). Flexikurita vyžaduje, aby mezi orgány veřejné správy a sociálními partnery panovala důvěra. Jak těchto cílů dosáhnout? Uplatňování společných zásad flexikurity v členských státech vyžaduje, abychom propojili jednotlivé politiky. Naším záměrem pochopitelně není navrhnout jediný návod, ale podělit se o zkušenosti a členských státům a sociálním partnerům pomoci vymyslet taková řešení, která by odpovídala situacím v jednotlivých zemích. Je možné definovat určitý počet typických problémů, kterým odpovídají typické přístupy flexikurity. Typické přístupy však neodráží konkrétní situaci určité země. A pro některé země platí více postupů, které odpovídají specifickým úkolům v členských státech. První způsob má význam pro země, jako je Francie, Itálie, Španělsko, Portugalsko nebo Řecko. Tyto země jsou konfrontovány zejména se segmentací trhu práce, se segmentací mezi pracovníky na trhu práce a pracovníky mimo trh práce. Pro tyto trhy je důležité rovnoměrněji rozvrhnout flexibilitu a jistotu v rámci aktivní populace. Je třeba zajistit přistup na trh práce novým pracovníkům a podpořit přechod k lepším typům smluv. Druhý způsob je vhodný pro země, jako je Německo, Rakousko nebo Belgie. Trh práce těchto zemí je málo dynamický a tento způsob by měl umožnit zvýšení investic, aby bylo možné posílit zaměstnatelnost pracovníků uvnitř podniků. Tento způsob překračuje rámec konkrétního zaměstnání a zaměstnavatele, neboť zavádí systémy, které by zaručily jisté a plodné přechody mezi jednolitými zaměstnáními v případě restrukturalizace podniku a v případě propuštění. Třetí způsob je určen pro země, jako je Velká Británie, Nizozemsko nebo Irsko. Hlavním problémem těchto zemí je nedostatek kompetencí mezi aktivní populací. 4

5 Tento způsob by dal nedostatečně kvalifikovaným osobám příležitost vstoupit na trh práce a rozvinout své schopnosti tak, aby se na trhu práce udržely trvale. Čtvrtý způsob je vhodný pro nové členské státy. V těchto státech došlo v poslední době k významných změnám v oblasti hospodářství, jejichž výsledkem je vyšší počet osob, které dlouhodobě pobírají sociální dávky. Cílem tohoto způsobu je zlepšit šance vyloučených pracovníků a omezit neohlášenou práci ve prospěch práce ohlášené, a sice prostřednictvím aktivních politik působících účinně na trhu práce a prostřednictvím celoživotního vzdělávání v kombinaci s dostatečnou podporou v nezaměstnanosti. Jaké příklady jsou uvedeny ve sdělení? Kulturní a institucionální kontexty jednotlivých zemí jsou různé. Rovněž se liší výchozí situace jednotlivých zemí. Jako příklad úspěšné politiky flexikurity je často uváděno Dánsko, neznamená to však, že existuje jedno jediné řešení. Ve Španělsku se vláda dohodla se sociálními partnery o tom, že omezí nadměrné používání smluv na dobu určitou. V Rakousku vstoupil v platnost nový systém vyplácení odstupného pro propuštěné pracovníky. Podle nového systému je zaměstnavatel povinen každý měsíc převést pevně stanovenou částku na osobní účet pracovníka. Tento nový systém odstranil vlivy, které bránily v mobilitě, a zabránil tomu, aby pracovníci pozbyli svých práv, pokud pracovní vztah ukončí sami. Jak na národní, tak i na evropské úrovni není možné dosáhnout žádného pokroku, pokud se aktivně nezapojí sociální partneři. Zkušenost ukazuje, že politiky flexikurity jsou účinné tehdy, pokud jsou vztahy mezi sociálními partnery založeny na důvěře. Sociální partneři mají nejvýhodnější pozici k tomu, aby mohli odpovědět na různé potřeby zaměstnavatelů a pracovníků a aby objevili součinnost, kterou mohou zavést, například v oblasti organizace práce nebo definování a provádění strategií celoživotního vzdělávání. Globální přístup k flexikuritě a ne pouze izolovaná politická opatření je tím nejlepším způsobem, jak zaručit, aby se sociální partneři zúčastnili globální diskuse o schopnosti přizpůsobit se. Děkuji vám za pozornost. 5