Sociální práce s bezdomovci v Mladé Boleslavi

Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola M I L L S, s. r. o. Sociální práce s bezdomovci v Mladé Boleslavi Vedoucí práce: Jarmila Viplaková Vypracovala: Kamila Kloučková Čelákovice 2011

Čestné prohlášení Prohlašuji že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větší než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. V Krchlebích u Nymburka, 2011-04-22 2

Poděkování Ráda bych poděkovala paní Jarmile Viplakové za svědomité vedení při zpracování absolventské práce, za její všestrannou pomoc, cenné rady a podnětné připomínky. 3

Obsah Úvod... 5 1 Cíle absolventské práce... 6 2 Teoretická část... 7 2.1 Historie... 7 3 Bezdomovectví v současnosti... 8 3.1 Definice pojmu bezdomovectví... 8 3.2 Formy bezdomovectví... 9 3.2.1 Zjevné bezdomovectví... 9 3.2.2 Skryté bezdomovectví... 9 3.2.3 Potenciální bezdmovectví... 10 3.3 Skupiny bezdomovců... 10 3.4 Příčiny bezdomovectví... 11 3.5 Lidé ohrožení bezdomovectvím a sociálním vyloučením... 12 3.6 Postoje veřejnosti k bezdomovectví... 13 3.7 Bezdomovectví legislativní pozadí... 13 4 Sociální práce s bezdomovci... 15 4.1 Služby pro bezdomovce... 16 4.2 Zařízení poskytující klientům bez přístřeší sociální služby v Mladé Boleslavi... 17 5 Praktická část... 19 5.1 Získání informací prostřednictvím rozhovoru... 19 5.2 Subjekty rozhovoru... 21 6 Kauzuistiky... 22 Příběh č. 1... 22 Příběh č. 2... 23 Příběh č. 3... 24 Příběh č. 4... 24 Příběh č. 5... 25 Příběh č. 6... 25 Příběh č. 7... 26 Příběh č. 8... 27 7 Shrnutí kauzuistik... 28 8 Diskuze... 31 Závěr... 33 Zusammenfassung... 34 Bibliografie... 35 4

Úvod K vypracování absolventské práce jsem si vybrala téma s názvem Sociální práce s bezdomovci v Mladé Boleslavi, neboť již čtyři roky pracuji jako sociální pracovnice na Magistrátu města Mladá Boleslav, na odboru sociálních věcí, oddělení dávky v hmotné nouzi a příspěvek na péči, a díky dávkám hmotné nouze mám možnost pracovat i s klienty bez domova. Jako sociální pracovník jsem v této oblasti začala působit teprve s příchodem zákona 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 505/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které upravují příspěvek na péči a dále dle zákona 111/2006 Sb., zákona o hmotné nouzi. Podle těchto zákonů provádím sociální šetření pro obě tyto dávky. Kromě klasického sociálního šetření v přirozeném prostředí klientů k žádostem o příspěvek na péči a k dávkám v hmotné nouzi, pracuji i s klienty bez domova a s klienty v obtížné životní situaci. V absolventské práci bych se ráda zaměřila na sociální prací s bezdomovci v Mladé Boleslavi z pohledu sociálního pracovníka, neboť sociální práce s klienty bez domova je velmi rozmanitá a náročná. Řešení problémů klientů bez přístřeší není mnohdy otázkou jednoho dne, ale jedná se o dlouhodobou práci, na jejímž samotném závěru může, ale i nemusí být žádný výsledek. Přesto všechno je pro mě, i tak velmi důležité nabídnout klientům bez přístřeší aspoň minimální pomoc v rozsahu, kterou nám zákon nabízí. V teoretické části mé absolventské práce bych se nejdříve chtěla věnovat pojmu: bezdomovectví. Dále bych se ve své práci chtěla zabývat příčinami bezdomovectví, jeho formami a na závěr teoretické části bych ráda věnovala kapitolu samotné sociální práci s bezdomovci podle literatury, která je uvedená v bibliografii. V praktické části bych se chtěla zabývat samotnou sociální prací s bezdomovci v Mladé Boleslavi v praxi. Jaká zde máme zařízení pro klienty bez domova. Co lze a nelze těmto klientům nabídnout v rámci sociálních služeb. Dále bych v této práci chtěla formou kauzuistik nastínit různé životní situace, díky kterým se klienti ocitli bez domova, a tím se prakticky dostali na pokraj společnosti. V závěru mé práce bych chtěla poukázat na důležitost sociální práce s klienty bez domova a zároveň bych chtěla věnovat pár řádek zařízením v Mladé Boleslavi, která se klientům bez domova věnují. 5

1 Cíle absolventské práce Hlavní cíl Seznámit s problematikou bezdomovectví. Dílčí cíle Zmapovat sociální služby, které jsou k dispozici pro klienty bez domova v Mladé Boleslavi. Uvést zařízení, která jsou k dispozici pro klienty bez domova v Mladé Boleslavi. Popsat sociální práci s klienty bez domova 6

2 Teoretická část 2.1 Historie Jak jsem již v úvodu své absolventské práci nastínila, chtěla bych se v této teoretické části své práce zabývat definicí pojmu bezdomovectví, příčinami bezdomovectví, upozornit na každodenní těžkosti lidí bez domova, na souvislosti bezdomovectví s legislativou. Především se zaměřit na možnosti pomoci lidem bez domova. Podat přehled služeb určených těmto lidem a vymezit, kdo je v praxi jejich poskytovatelem. Abych se k výše uvedeným tématům dostala, je i důležité v této práci zmínit historii, která zde má také svou nezastupitelnou roli. Pomoc lidem bez přístřeší byla v historii úzce spojována s náboženstvím, ať už to bylo náboženství přírodních národů, egyptské náboženství, buddhismus či islám. Kořeny péče o potřebné, jak ji vnímáme dnes, nalézáme v křesťanství a jeho pohledu na člověka. V těchto dobách byli chudobní lidé považování za potřebné, mezi příznaky chudoby se řadily nouze, žebrání, ponížení a ztrápenost. Ve Starém zákoně je chudoba chápána jako zlo, příležitost k hříchu a důsledek chamtivosti druhých. Zastánci chudých byli proroci stavěli se proti lichvě a korupci a pobízeli ke spravedlivému jednání s chudými ve snaze zmírnit jejich utrpení. Dobrovolná chudoba je v církvi vytouženým ideálem, ale nedůstojná bída je z pohledu Starého i Nového zákona nepřijatelná. Projevy lásky k bližnímu ve formě práva, milosrdenství, a věrnosti jsou považovány za důležitější než štědrost. [Průdková, Novotný, 2008, s. 27]. Křesťanství vneslo ideál solidarity do prostředí starověkého Říma. Právě pro svůj přístup k potřebným a pro svou víru v Boha byli křesťané pronásledováni. Péči o potřebné zajišťovala po celý středověk církev. Jejím cílem pouze uspokojit ty nejzákladnější potřeby chudých. Termín bezdomovec v historii prošel významovým posunem. Původně se jak v jazyce českém, tak v ekvivalentním pojmu německém (Heimatlose) a podobně francouzském (sans -patri) či anglickém (stateless) jednalo o označení osob bez státního občanství nebo domovského práva. V tomto významu rovněž pojmu bezdomovec rozumí český právní řád. [Průdková, Novotný, 2006]. 7

3 Bezdomovectví v současnosti Na okraj společnosti se mohou dostat různí lidé ohrožení různými problémy. Podobní jsou si pouze v důsledku: Ve ztrátě domova a v životě (nejen) na ulici.v současné době se častěji než výraz bezdomovci používá sousloví lidé bez domova nebo lidé bez přístřeší. 3.1 Definice pojmu bezdomovectví Pro potřeby sociální práce lze použít několik definic pojmu bezdomovectví s velmi podobným obsahem. Bezdomovectví označuje situaci bezprostřední nouze, v níž se ocitá člověk bez trvalého domova. Výraz domov je určitá úroveň jistoty a bezpečí, není to jen místo, kde lze přespat v technickém slova smyslu bez hlubších vazeb a odpovídajících emocí. Dostupné zdroje a schopnosti osob žijících bez domova neumožňující tento problém řešit svépomocí, přičemž absencí a ztrátou domova je každá tato osoba ohrožena v mnoha aspektech své existence (individuálních i sociálních). Tato definice je záměrně zúžena tak, že se mimo její rámec ocitají tzv. bezdomovci z přesvědčení čili ti, kdo si bezdomovectví zvolili jako svůj životní styl a jsou spokojení. Takoví lidé existují, ale tvoří početně naprosto zanedbatelnou menšinu. I když nemají domov, zřídkakdy se stávají klienty sociálních služeb, čerpají z jiných zdrojů, protože je pro ně ze všech skupin bezdomovců nejméně příjemné záviste na institucionalizované podpoře a pomoci. [Průdková, Novotný, 2008]. V zákoně o sociálních službách jsou bezdomovci uvedení jako osoby bez přístřeší a osoby v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení, nikde však zákon o sociálních službách nedefinuje, kdo osobou bez přístřeší je. [Zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách]. Bezdomovec je člověk, kterého postihlo společenské vyloučení a ztráta bydlení, žije na veřejných místech, či v nevhodných bytových podmínkách. Jedná se o společenský jev, kterému předcházejí různé problémy a procesy vedoucí ke ztrátě zázemí, životních jistot a ke společenskému vyloučení. Bezdomovectví je problémem velkých měst, lidé bez domova očekávají, že zde budou moci uspokojit své základní životní potřeby, případně i najít práci. [Průdková, Novotný, 2008]. 8

3.2 Formy bezdomovectví 3.2.1 Zjevné bezdomovectví Do zjevného bezdomovectví patří osoby žijící na ulicích, na nádražích, a ti, kteří vyhledávají ubytování v zimních noclehárnách, azylových domech, v noclehárnách připravených městy nebo charitativním organizacemi. Představují však pouze část obyvatel bez trvalého bydliště. Být bez přístřeší, mít fiktivní trvalé bydliště, být živ na ulici souvisí s nedostatkem peněz a prostředků i vhodných příležitostí. Ztráta bytu či ubytování může být dlouhodobým vyloučením, které způsobí nakonec finální etapu nevratné sociální situace, společný rys vlastní všem bezdomovcům. [Hradecký a Hradecká, 1996]. což je Lidé bez domova, ztrácejí vazby se svými rodinami a vzdalují se kontaktů s institucemi. Sami, bez zaměstnání, bez vztahu k rodině, příbuzným, kumulují časté handicapy, bloudí městy i venkovem, hledají finanční pomoc nebo potravinový balíček, staré a obnošené šatstvo. Existují problémy se ztrátou ubytování, zaměstnání, a i osobních dokladů jako je občanský průkaz. Lidé bez domova si v této životní situaci přestávají věřit, a aby se opět začlenili do společnosti, vyžaduje tato činnost značné úsilí. Proces začlenění těchto lidí je dlouhý a nejistý. Velmi malý počet lidí bez domova ubytování odmítne, využívají prostoru svobody, i když vědí, že nádraží, parky, ulice, most, sklepy, kontejnery, stoky jsou nejisté a navíc nebezpečné. [Hradecký a Hradecká, 1996]. 3.2.2 Skryté bezdomovectví Bezdomovectví skryté zdaleka předčí viditelnější formu bezdomovectví zjevného. Jedná se o lidi bez trvalého bydliště, putující a často měnící svá dočasná útočiště, která přinášejí potíže zdravotní, potíže s policií, s úřady. Hledání dalších možností pro tyto klienty, zejména ubytování je značně náročné. Lidé bez přístřeší většinou hledají nepřijatelná bydlení ve squatech, sklepích, domech určených k demolici, ve starých automobilech, kontejnerech, výměncích, nebo ve stanech v čase příchodu podzimních sychravých dnů a nocí často tito strastmi postižení lidé opouštějí. Při těchto špatných podmínkách, jsou lidé bez přístřeší schopni požádat o pomoc jako zjevní bezdomovci. V ubytovacích zařízeních jak města, tak 9

charitativních organizací, však nemohou setrvat déle, než je určený limit. A tak nalézají příležitostná ubytování jen na krátkou dobu a nebo přecházejí z jednoho místa na druhé. Jejich nemohoucnost, neschopnost dosáhnout vlastního a adekvátního bytu za pomoci svých vlastních zdrojů, je donutí k životu v situacích velmi rozličných, k různým možnostem ubytování, vždy však nejistým a přechodným. Není samozřejmostí, že každý neubytovaný nalezne otevřený přístup do veřejných ubytoven nebo nocleháren. Některé ubytovny nejsou určeny pro uprchlíky, jiné nepřijímají adolescenty a opět jim jsou určeny pouze pro může či ženy a nemají místo pro ženy s dětmi. Mnohé ubytovny odmítají toxikomany, nebo bezdomovce, kteří mají velké problémy se zdravím. Neubytovaná žena bude pravděpodobně oddělena od dítěte adolescentního věku. Často je pro provozovatele ubytoven velmi těžké rozhodnout, kdo potřebuje jejich pomoc nejvíc. [Hradecký a Hradecká, 1996, s. 40]. 3.2.3 Potenciální bezdmovectví Do skupiny potenciálního bezdomovectví patří osoby, jejichž potřeby jsou úřadům buď neznámé, nebo známé jen částečně. Žijí v různých životně těžkých podmínkách, denních rodinných problémech, v potížích osobního charakteru, v potížích udržet si byt. Není jednoduché určit přesně rozdíl mezi podmínkami života bezdomovců, kteří se obracejí na provozovatele ubytoven a těch osob, které žijí v nejistých podmínkách nájemních bytů, často zdravotně závadných, v domech určených k asanaci či k demolici, v bytech provizorních, zchátralých a často přelidněných, v bytech sociálních, v holobytech, v podnájmech. [Hradecký a Hradecká, 1996, s. 41]. Do této skupiny zařadíme i ty, kteří čekají na propuštění z různých ústavů, vězení, na opuštění dětského domova, dále i ty, kteří zvláště nyní tvoří velkou skupinu migrační a exilní. [Hradecký a Hradecká, 1996, s. 41]. 3.3 Skupiny bezdomovců Většinu bezdomovců tvoří muži, což souvisí s tendencí žen ohrožených bezdomovectvím hledat si partnery disponující přístřeším. Ženy mají bohatší sociální síť, většinou jsou schopny vytěžit její zdroje a v krizi se obrátit na někoho, kdo se o ně postará. Až na výjimky se tolik jako muži neostýchají požádat své příbuzné či přátele o 10

pomoc nebo využít jejich nabídky dočasného ubytování. Velké riziko znásilnění odrazuje ženy od nocování přímo na ulici. Bezdomovkyně jsou většinou bezdomovkyně skryté, protože na veřejných místech je vídáme velmi zřídka. Tyto ženy většinou tají bezdomovectví i prostituci, proto o nich téměř nic nevíme. Bezdomovkyně se pod vlivem prostředí přizpůsobují mužům bezdomovcům. Zhrubnou, zdrsní a někdy se i vzhledem přibližují mužům. Rezignují na péči o sebe. Zřejmě proto, že v prostředí nemilosrdné ulice křehká květinka nepřežije. Nepochopitelné se může zdát, že bezdomovkyně nejeví zájem o své děti, mají-li je, a nemluví o nich. Nadměrné požívání alkoholu je po všech stránkách devastuje mnohem více než muže. [Průdková, Novotný, 2008, s. 24]. 3.4 Příčiny bezdomovectví Bezdomovectví představuje závažný problém, jemuž veřejnost nevěnuje přílišnou pozornost. Je pouze zmírňován charitativními organizacemi. Bez znalosti příčin, rozsahu a forem bezdomovectví je však obtížné volit vhodná preventivní opatření a adekvátně reagovat na průvodní jevy, které s sebou tento problém přináší. Cílem je zvolit vhodnou formu prevence a účinně pomoci lidem, kteří se po ztrátě domova či stabilního bydlení se často ocitají na cestě vedoucí k nedůstojnému životu a jsou ohrožováni různými formami deprivace, závislostí, kriminality apod. Změnou politických a ekonomických poměrů, zvláště nastolením trhu práce a uvolněním trhu s byty, vznikly v rámci nové sociálně ekonomické reality pro obyvatelstvo průmyslových zemích nové příležitosti, ale také nová rizika. [Průdková, Novotný, 2008]. Znalost příčin bezdomovectví je základním předpokladem všech snah o řešení tohoto problému, protože odstraňování následků bezdomovectví je značně neefektivní. Komplikací je zde skutečnost, že ne vždy lze spolehlivě rozlišit, co je příčinou a co následkem bezdomovectví. Například alkoholismus může člověka dostat na ulici, někteří bezdomovci však začali pít až v době, kdy se stali lidmi bez domova. A místo alkoholismu si můžeme dosadit nezaměstnanost, kriminalitu, zadluženost, zdravotní problémy. [Průdková, Novotný, 2008, s. 15]. 11

Mnozí vzdělaní, výkonní a psychicky odolní jedinci využívají příležitosti na trhu práce ke svému prospěchu, a také ke prospěchu celé společnosti. Na druhé straně se však vytvořily sociálně zranitelné skupiny obyvatelstva, na něž dopadla rizika, která svobodně fungující trh práce a trh s byty přináší. Došlo k sociálnímu a k ekonomickému rozrůznění obyvatel a obzvláště zranitelní jsou jedinci, kteří se nedokázali daným změnám přizpůsobit, nebo je možná ani nepochopili. Jsou to lidé, kteří nedovedou nebo nemohou uchopit svůj vlastní život do svých rukou a nést za něj svoji individuální odpovědnost, a často skončí bez materiálních prostředků a někde dokonce i bez přístřeší. Jedná se o lidi oslabené mentálně, tělesně, nízkým vzděláním, sociálním původem, frustrací z dětství, bez rodinného zázemí, s neschopností navázat přiměřené mezilidské vztahy apod. Velmi často jsou oslabeni všemi těmito příčinami. [Janata, Kotýnková, 2002]. 3.5 Lidé ohrožení bezdomovectvím a sociálním vyloučením Bezdomovectvím jsou nejvíce ohrožení lidé dlouhodobě nezaměstnaní, handicapovaní, senioři, lidé adaptovaní na život v institucích, příslušníci etnických minorit a migranti. Ztrátou domova jsou více ohroženi muži než ženy, spíše lidé staršího nebo středního věku než lidé mladší. Menší podíl žen mezi bezdomovci se vysvětluje větší orientací žen na mezilidské vztahy. Ženy mají bohatší sociální síť, většinou jsou schopny vytěžit její zdroje a v krizi se obrátit na někoho, kdo se o ně postará. Muži, kteří jsou méně orientovaní na vztahy, se častěji ocitají osamoceni a propadnou svou záchrannou sítí. Mezi bezdomovci najdeme lidi závislé na návykových látkách. Pro tuto skupinu je příznačná závislost na alkoholu, a to jak ta, jež byla primární příčinou sociálního vyloučení, tak ta, která vznikla až během života na ulici. Nicméně závislost není problémem většiny bezdomovců. Lidé, kteří se ocitnou na okraji společnosti bez materiálních prostředků a přístřeší, jsou lidé, kteří prožívají extrémní formu sociálního vyloučení ze společnosti. Sociální vyloučení je chápáno jako nerovnost lidí v možnosti podílet se na životě společnosti. Sociální vyloučení jednotlivců, ale také celých skupin obyvatelstva, plodí jejich neschopnost spolupodílet se na životě společnosti, jejich izolaci a odtržení do 12

společnosti. Na sociální vyloučení je nahlíženo jako na odraz nerovného přístupu k pěti základním zdrojům společnosti: k zaměstnání, zdravotní péči, vzdělání, bydlení a sociální ochraně. [Janata, Kotýnková, 2002]. 3.6 Postoje veřejnosti k bezdomovectví Postoje společnosti k bezdomovectví jsou různé, pohybují se na škále, kde jedním extrémem je nekritický soucit a druhým pohrdání, nenávist. Málokdy je však přístup laické veřejnosti k této problematice věcný a racionální, bývá silně ovlivněn emocemi a zkušenostmi s chováním jednotlivců z řad bezdomovců. Na základě jediné zkušenosti si člověk často vytvoří obrázek o všech bezdomovcích a bývá skálopevně přesvědčen o hloubce svého vzhledu do celé této složité problematiky. Podobný efekt mají zmínky o bezdomovectví v médiích, protože téměř vždy jde o jednostranný pohled, jehož cílem je zřejmě upoutat pozornost. [Průdková, Novotný, 2008]. 3.7 Bezdomovectví legislativní pozadí Bezdomovci podle našich zákonů v podstatě neexistují, protože každý občan České republiky má v občanském průkazu zaznamenáno trvalé bydliště. Bezdomovci se v místě svého trvalého bydliště nezdržují, což s sebou nese četné komplikace, především to oslabuje jejich možnost uplatňovat své zákonné nároky, které jsou vázány na trvalé bydliště. Lpění na trvalém bydlišti jde proti žádoucí mobilitě pracovní síly a je vlastně návratem k říšskému zákoníku z roku 1863, který ustanovením domovského práva umožňoval zbavit se tuláků postrkem do jejich domovské obce. Některé magistráty a městské úřady poskytují bezdomovcům fiktivní trvalé bydliště. Ze zákona neexistuje žádné domovské právo, které by obci v níž má občan nahlášen trvalý pobyt, ukládalo povinnost se o danou osobu alespoň do určité míry postarat, pomoc poskytovaná státem je však většinou vázaná právě na místo trvalého pobytu. Tento institut je tedy poskytovateli služeb pro bezdomovce velmi kritizovaný. Lidé bez domova nemají často doklady ani občanský průkaz, ani pas, ani rodný list. Vyřizování dokladů je poměrně zdlouhavé a představuje to jisté náklady, které bezdomovec většinou nemůže pokrýt. Navíc člověk bez domova zpravidla není schopen si je sám obstarat, a mnohdy se o to ani nesnaží, protože pro něj doklady nejsou důležité. 13

Častým jevem u bezdomovců je chorobný strach z jednání na úřadech bez doprovodu si nedokáží uspořádat své záležitosti. Neorientují se v množství formulářů, nevědí, co má který úřad v kompetenci, odradí je složitost procesu získávání osobních dokladů a mají s úřady špatné zkušenosti, především však trpí sociální fobií. Přijít na úřad, kde se pohybuje spousta lidí, je pro ně problém. Listina základních práv a svobod, která je nedílnou součástí Ústavy České republiky, zaručuje všem občanům určitá práva každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Listina základních práv a svobod České republiky ve svém 31. článku uvádí, že každý má právo na ochranu zdraví. Přesto je zdravotní péče pro lidi bez domova téměř nedostupná. Nemají průkaz pojištěnce zdravotní pojišťovny a mnohdy ani žádné jiné doklady, za to mají dluh na pojistném na zdravotním pojištění. Některé zdravotní pojišťovny odmítají uhradit zdravotní péči o tyto osoby, a není-li stav bezdomovce akutní, lékař ho často odmítne ošetřit. [Průdková, Novotný, 2008]. K 1. květnu 2004 se stala Česká republika členským státem Evropské unie, v souvislosti s tím se bezdomovectví poprvé od devadesátých let stalo předmětem oficiálních vládních dokumentů. [Průdková, Novotný, 2008]. 1.ledna 2007 nabyl účinnosti zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory osobám v nepříznivé sociální situaci. 1. ledna 2007 nabyl i zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, který upravuje poskytování pomoci k zajištění základních životních potřeb osob, které se ocitly v hmotné nouzi, prostřednictvím dávek pomoci v hmotné nouzi. Zákon definuje hmotnou nouzi, určuje, kdo je a není osobou v hmotné nouzi pro potřeby tohoto zákona a vymezuje pojmy sociální poměry a majetkové poměry. Dávky systému pomoci v hmotné nouzi jsou příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc. Při posuzování nároku na příspěvek na živobytí se zjišťuje možnost zvýšit si příjem vlastním přičiněním. [Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi]. Za osobu v hmotné nouzi je považován člověk, jehož čistý příjem nedosahuje hranice životního minima a z vážných důvodů není schopen zvýšit si příjem vlastním přičiněním 14

a jehož majetkové poměry nejsou takové, aby mohli zajistit jeho základní potřeby. Institut životního minima je upraven zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Životní minimum je minimální hranice příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a existenční minimum je minimální hranice příjmů považovaná za nezbytnou k přežití. Životní ani existenční minimum nezahrnuje nezbytné náklady na bydlení. Částka životního minima jednotlivce činí měsíčně Kč 3.126,-- a částka existenčního minima jednotlivce činí měsíčně Kč 2020,--. Životní minimum je dohodnutá zákonná hranice chudoby, osoby nacházející se pod ní nemohou žít způsobem, který je v dané zemi považován za přijatelný a jsou ve stavu hmotné nouze. [Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi]. 4 Sociální práce s bezdomovci Sociální práce je obnova sociálního fungování klienta a tvorba společenských podmínek příznivých pro tento cíl. Sociálního pracovníka můžeme považovat za prostředníka mezi klienty a většinovou společností, v ideálním případě vede dialog s oběma stranami. Sociální práce je profesionální práce s člověkem a pro člověka, nejde o to udělat něco za klienta, ale udělat to s ním, protože věříme, že je schopen pomoci si sám, dostane-li se mu potřebných informací a specifické podpory. Není-li klient rozhodnutý pro změnu a neusiluje-li o její dosažení, může sociální pracovník pracovat do úmoru a nezmění se nic. Zejména to platí pro práci s bezdomovci. Ti vypadají mnohdy opravdu zuboženě a sociální pracovník se snaží udělat pro člověka bez domova všechno, co je v jeho kompetenci a v jeho silách. Někteří přepokládají, že chce vést běžný kultivovaný život. To však nemusí být pravda. Bezdomovcům se skutečně velmi často vnucuje pomoc, o kterou nestojí a před kterou doslova utíkají. Někteří proto, že jsou přesvědčeni, že svou situaci zvládnou bez cizí podpory, někteří proto, že nevěří, že by dokázali cokoli změnit. Při své každodenní práci s bezdomovci by měli (nejen) sociální pracovníci reflektovat, které pracovní postupy fungují,a které nefungují, a od těch nefunkčních nebo ve svém konečném důsledku dokonce kontraproduktivních upustit. Dále je potřeba reflektovat skutečné potřeby bezdomovců a pečlivě zvažovat možné důsledky všech navrhovaných opatření. [Průdková, Novotný, 2008, s. 40]. 15

4.1 Služby pro bezdomovce Služby zajišťující uspokojení základních životních potřeb lidí jsou historicky nejstarší, jsou velmi potřebné a jejich nespornou výhodou je okamžitě viditelný výsledek bezdomovec je čistý, převlečený, nasycený. Poskytování sociálních služeb se řídí Standardy kvality sociálních služeb, které byly vytvořeny v roce 2002 a týkají se všech sociálních služeb, proto jsou formulovány obecně. Jejich konkrétní podobu si vypracovává každá organizace s ohledem na charakter svého sociálního zařízení, s ohledem na klienty i pracovníky. Musí však jít o měřitelná kritéria kvality. Standardů kvality je sedmnáct a dělí se na tři skupiny. Procedurální standard: cíle a způsoby poskytování sociální služby, ochrana práv uživatelé služeb, jednání se zájemcem o sociální službu, smlouva o poskytování sociální služby, individuální plánování a průběh sociální služby, dokumentace o poskytování sociální služby, stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby, návaznost poskytované sociální služby a další dostupné zdroje. Personální standardy: Personální zajištění sociální služby pracovní podmínky a řízení poskytování služeb, profesní rozvoj zaměstnanců a pracovních týmů. Provozní standardy: místní a časová dostupnost poskytované sociální služby, informovanost o poskytované sociální službě, prostředí a podmínky pro poskytování služeb, nouzové a havarijní situace, zajištění kvality sociální služby, ekonomika (finanční zajištění). [Průdková, Novotný, 2008]. Podle zákona č. 108/2006, Sb., o sociálních službách, zahrnují sociální služby základní a odborné sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence. Sociální služby se poskytují jako pobytové, ambulantní nebo terénní a pro poskytování těchto služeb se zřizují zařízení sociálních služeb. Služby sociální péče pomáhají klientům zajistit psychickou soběstačnost, zapojit se do života společnosti, a není-li to možné, mají garantovat důstojné prostředí a zacházení. Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou situaci, sociálně znevýhodňující prostředí a pro své životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu ve společnosti. Cílem služeb sociální 16

prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. 4.2 Zařízení poskytující klientům bez přístřeší sociální služby v Mladé Boleslavi Všechny sociální služby určené bezdomovcům patří do skupiny služeb sociální prevence a jsou poskytovány v těchto zařízeních: Středisko Naděje Mladá Boleslav nabízí: Nízkoprahové denní centrum - je sociální zařízení určené lidem bez domova, které disponuje velkou místností se stoly a židlemi. Klienti si zde mohou odpočnout v čistém, suchém prostředí a najíst se. Jídlo si mohou přinést s sebou nebo zakoupit za symbolickou cenu přímo v denním centru. Klientům bývá k dispozici rychlovarná konvice nebo vařič, někde dokonce kuchyňka. Mezi standardní služby denního centra patří hygienický servis možnost použít toaletu, umývadlo a sprchu, a šatník, kde klient dostane oblečení a obuv zdarma nebo za mírnou úplatu. Některá denní centra umožňují i praní a žehlení prádla. Každý klient je seznámen s vnitřním řádem a nabídkou služeb denního centra, se svými právy a povinnostmi. Vstup je zakázán pouze osobám pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek, agresivním a osobám trpícím infekčním onemocněním. Při první kontaktu je s klientem veden řízení rozhovor a při každé návštěvě má možnost pohovořit si s personálem denního centra, který je mu plně k dispozici. Pracovníci poskytují informace, poradenství a v případě krizovou intervenci, zprostředkovávají zaměstnání a další pomoc, projeví-li o ni klient zájem, pomáhají při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Cílem je zvýšit informovanost klientů, zlepšit jejich komunikaci s institucemi, pomoci jim při získávání dokladů, povzbudit je ke kontaktům s rodinou, vzbudit zájem o osobní hygienu a motivovat je k potřebě pobytu v kulturním prostředí. Noclehárna pro ženy a pro muže- je sociální zařízení určené lidem bez domova, kteří chtějí přespat, využít hygienického servisu, případně potravinového servisu za úhradu nebo zdarma. Nocleh je poskytován na jednu noc, klienta však lez ubytovat i opakovně. Noclehárna nabízí teplo, sucho, čistotu, postel s dekou a polštářem, střechu nad 17

hlavou. Osoby pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek, agresivní a trpící infekčním nemocněním nemohou být ubytovány. Standard bydlení v noclehárně je nízký, zpravidla se jedná o velkou místnost s mnoha lůžky. Klient z ní ráno odchází a vrátit se může zase večer. Cílem je, aby se přes den snažil řešit svou sociální situaci a nesklouzl k celodennímu lenošení na noclehárně. Noclehárny vyhovují zejména lidem, kteří žijí na ulici už dlouho a nebyli schopni, mnohdy ani ochotni, přizpůsobit se nárokům azylového domu. R-Mosty, o.s. Azylový dům pro matky s dětmi - je sociální zařízení pro matky s dětmi, které jsou bez domova, má však vyšší práh než noclehárna, na klienta jsou zde kladeny vyšší nároky. Počítá se zde s jeho pobytem po dobu několika týdnů až měsíců, během kterých se očekává vyřešení jeho problému a návrat k soběstačnosti. Azylový dům poskytuje komplexní pomoc matkám s dětmi, které mají zájem o zařízení do společnosti a jsou ochotné a schopné usilovat o změnu své tíživé sociální situace. V den přijetí nebo v některém z následujících dnů proběhne anamnestickodiagnostický pohovor se sociálním pracovníkem, který s klientem zároveň sestaví individuální plán péče. Individuální plán je výsledkem dojednávání zakázky sociálního pracovníka s klientem, v rámci něhož pracovník seznámí klienta s tím, co mu azylový dům nabízí a v čem mu může jeho personál pomoci. Klientům je v rámci vnitřního řádu dán dostatečný prostor k přebírání odpovědnosti za sebe samé. Předpokládá se jejich zájem a spolupráce a požaduje se jejich finanční spoluúčast na hrazení pobytu. Klient azylového domu má k dispozici ubytování v podstatně lepších podmínkách než klient noclehárny méně lůžek na pokoji, více soukromí, možnost celodenního pobytu na pokoji předpokládá se, že klienti docházejí do zaměstnání a pracují-li v noci, přes den potřebují odpočívat, proto je služba nepřetržitá. Práce s klientem by měla od prvního kontaktu vést přes jeho psychickou a sociální stabilizaci ke společnému hledání a řešení až po jeho osamostatnění od pomoci k podpoře, od podpory k samostatnosti. 18

Bydlení v azylovém domě se podobá bydlení v ubytovně, rozdíl je v nižší ceně za ubytování Kč 50,-- a v tom, že klientům jsou zde nepřetržitě k dispozici sociální pracovníci, kteří ho podporují. Azylové domy pro matky s dětmi jsou specifické vnitřním uspořádáním a vybavením pokojů, umístěním v blízkosti obchodu a školy. Jsou určeny osamělým matkám s převážně malými dětmi nebo těhotným ženám, které se ocitly v mimořádně náročné nebo krizové situaci, jež nemohou nebo neumějí samy řešit. Klientkám je přidělený samostatný pokoj. Mohou využívat kuchyňku, společenskou místnost, místnost, kde si mohou hrát děti. Dále klientům bez přístřeší poskytuje sociální pomoc Magistrát města Mladá Boleslav, na odboru sociálních věcí, v podobě dávek v hmotné nouzi. Vyhledává tyto klienty a poskytuje jim základní sociální poradenství, pomáhá jim s vyplňováním tiskopisů, doprovází klienty na jednotlivá oddělení při zařizování dokladů, poskytuje jim dávky v hmotné nouzi. [Průdková, Novotný, 2008]. 5 Praktická část 5.1 Získání informací prostřednictvím rozhovoru Při zpracovávání praktické části jsem vycházela z rozhovorů s klienty ze střediska Naděje v Mladé Boleslavi a z rozhovorů klientů, se kterými spolupracujeme jako úřad a nejsou uživatelé služeb střediska Naděje žijí na ulici a nechtějí využívat služeb střediska Naděje. Dále jsem spolupracovala se sociálními pracovníky střediska Naděje. Bylo mi umožněno nahlédnout do interních materiálů, ale ke zpracování této práce nemohli být použity, neboť nebyl dán souhlas instituce střediska Naděje k jejich zveřejnění. Dále jsem se v této praktické části zabývala otázkami, jak klienti bez domova vnímají svou vlastní životní situaci, co prožívali v první fázi svého pobytu na ulici, jaké měli pocity, co jim pomohlo zvládnout prvotní šok z toho, že jsou bez domova. Co udělali pro to, aby se vyhnuli vyloučení ze společnosti, případně jaké mají vztahy ke komunitě bezdomovců a k většinové společnosti. 19

Touto prací jsem chtěla navrhnout možná řešení, zamyslet se nad hledáním nejekonomičtější a efektivní cesty v prevenci bezdomovectví. Dle mého názoru se v současné době s klienty bez domova odvedl velký kus práce. Zatímco zpočátku, kdy první organizace poskytovaly nebo začaly poskytovat sociální služby v azylových domech, nikdo moc nechtěl připustit zejména státní instituce, že by tu nějaký závažný problém lidí bez domova, bez přístřeší byl a postupně se situace měnila. Problém nebyl vyřešen, jak se předpokládalo, ale naopak. V rámci své sociální práce s klienty, se snažím pochopit, proč se chovají tak, jak se chovají, a co je k tomu vede. Na toto téma, pokud mají klienti zájem, s nimi hovořím. Většina lidí bez domova, se kterými jsem hovořila, popisuje jako nejhorší den v jejich životě moment, kdy byli poprvé v životě nuceni být na ulici. O prvních dnech na ulici vyprávějí jako o období naprostého zmatku a chaosu, ztráty veškerých životních jistot a orientace v prostoru a čase. Jejich pocit bezradnosti nad tím, jak uspokojit lidské potřeby, je často vede k tomu, že pociťují v průběhu prvních dní, nutnost přidat se ke komunitě lidí bez domova, kteří vědí, jak na ulici přežít. Nachází se v obtížné životní situaci, kdy jsou vystaveni nemožnosti uspokojovat své základní biologické potřeby jako je jídlo, spánek, a to i uspokojování základních nejnutnějších potřeb jako je: toaleta, osobní hygiena, převlékání se, sex. V podstatě jsou nuceni tyto činnosti vykonávat na veřejných prostranstvích, a to na ulici nebo v komunitě lidí, které si nevybrali. Tato skutečnost je jedním ze základních faktorů, které působí na rychlou změnu jejich osobnosti, kdy po velmi krátké době jsou to řádově týdny dochází k změně jejich stavu. Lidé na ulici se vlivem nemožnosti uspokojovat vyšší lidské potřeby, jako je úcta, láska nebo seberealizace, přeorientují na uspokojování těch nejzákladnějších potřeb jídlo, spánek, bezpečí, případně sex. V případě, že mají třeba hlad, nebo potřebují alkohol, okamžité vyřešení těchto potřeb je pro ně mnohem důležitější, než hrozba možného budoucího vězení, žijí tady a teď, co bude zítra, je nezajímá. Lidé bez domova, kteří jsou na ulici již delší dobu, často čekají na nějaké silné znamení nebo zázrak, které jim pomůže z ulice odejít. Tento postoj s sebou pak přináší rezignaci na možnost změny ještě nenastal ten správný čas. Jeden z klientů mi řekl, že pobyt na ulici vnímá jako trest a že je sobě prokurátorem, advokátem, soudcem i žalářníkem a 20