Téma: Šikana u žáků ZŠ

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Centrum DVPP Závěrečná práce Téma: Šikana u žáků ZŠ Program: Učitelství pro 1. stupeň ZŠ Vypracoval: Mgr. David Kučera Odborný konzultant: Mgr. Renata Jandová České Budějovice rok 2019

Prohlášení Prohlašuji, že svou závěrečnou práci jsem vypracoval samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě vzniklé vypuštěním vyznačených částí archivovaných Pedagogickou fakultou elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu závěrečné práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky vedoucího a oponentů práce i záznam i o průběhu a výsledku obhajoby závěrečné práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé závěrečné práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů. V Českých Budějovicích dne: 15. 12. 2018 Podpis: Mgr. David Kučera

Anotace Tato závěrečná práce se zabývá tématem šikana se zaměřením na znalosti a povědomím žáků základních škol o tomto negativním jevu. V teoretické části definuji pojem agrese, agresivita, psychické rysy žáků ZŠ, termínem šikana a s ním spojené další rizikové prvky (kyberšikana). Praktická část je založena na dotazníkové výzkumné metodě. Cílem je zjistit, jaké znalosti mají žáci základních škol o pojmech jako je šikana a kyberšikana, zda mají nějaké zkušenosti se šikanou. Dále jsou data využita k porovnání výsledků žáků na prvním a druhém stupni ZŠ. Klíčová slova: agrese, agresivita, žák, základní škola, šikana, kyberšikana, dotazník

Abstract This final work deals with bullying with a focus on the knowledge and awareness of elementary school pupils about this negative phenomenon. In the theoretical part, I define the concept of aggression, aggression, psychic features of elementary school pupils, bullying and other associated risk elements (cyberbullying). The practical part is based on a questionnaire research method. The aim is to find out what basic elementary school pupils have of the concepts of bullying and cyberbullying, whether they have any bullying experience. It also uses data to compare pupils in school. Key words: aggression, aggression, pupil, primary school, bullying, cyberbullying, questionnaire

Poděkování Rád bych poděkoval Mgr. Renatě Jandové za odborné vedení závěrečné práce. Dále chci poděkovat žákům, kteří vyplnili v rámci praktické části dotazník. Hlavní poděkování patřím mým blízkým přátelům a kolegům, kteří mě během mého dalšího studia podporovali.

Obsah 1 Úvod... 8 2 Agrese a agresivita... 9 2.1 Vymezení pojmu... 9 2.1.1 Agrese... 9 2.1.2 Agresivita... 9 2.2 Druhy agrese... 10 3 Charakteristika žáků... 11 3.1 Mladší školní věk... 11 3.1.1 Tělesný vývoj... 11 3.1.2 Emoční vývoj... 12 3.1.3 Sociální vývoj... 12 3.1.4 Kognitivní vývoj... 12 3.2 Starší školní věk... 13 3.2.1 Tělesné změny... 13 3.2.2 Emoční změny... 14 3.2.3 Sociální vývoj... 14 3.2.4 Kognitivní vývoj... 15 4 Šikana... 16 4.1 Příčiny šikany... 16 4.2 Druhy a formy šikany... 17 4.3 Vývoj šikany... 18 4.4 Charakteristika aktérů šikany... 20 4.5 Prevence šikany... 21 4.6 Specifické formy šikany... 21

4.6.1 Řešení šikany... 22 5 Praktická část... 24 5.1 Výzkumné cíle... 24 5.2 Výzkumné problémy a předpoklady... 24 5.3 Charakteristika výzkumu... 25 5.3.1 Metoda výběru vzorku... 25 5.3.2 Charakter výzkumného vzorku... 25 5.3.3 Metoda sběru dat... 27 5.3.4 Metoda analýzy a zpracování dat... 27 6 Výsledky praktické části... 28 6.1 Diskuze k výsledkům dotazníkového šetření... 37 7 Závěr... 38 8 Přílohy... 41

1 Úvod Pro svou závěrečnou práci jsem si vybral téma šikana. Je to pojem, který se objevuje ve školním prostředí velmi často. Jedná se o negativní a rizikový jev spojený se školním prostředím jako žáci samotní. Školní kolektivy totiž tvoří lidé, žáci a studenti. Každý z nich je velmi svébytnou a originální osobností se svými kladnými, tak i zápornými charaktery. Někdy se ve skupině může sejít osoba, která něčím vybočuje a zároveň i osoba, která má těch negativních a rizikových předpokladů více a následně může dojít k samotné agresi a násilí. Oblastí šikany jsem se zabýval již v předchozím vysokoškolském studiu při psaní své bakalářské i diplomové práce. Obě práce se šikanou zabývaly. Jedna práce byla zaměřena na provázanost šikany a kyberšikany, druhá práce na šikanu u integrovaných žáků na ZŠ. V rámci studia jsem se také zabýval oblastí kyberšikany. V rámci různých projektů jsem se zúčastnil různých vzdělávacích aktivit, které se zaměřovaly na kyberšikanu, sexting, kybergroomingu, kyberstalking a jiné rizikové jevy na internetu. Jako učitel na prvním stupni ZŠ jsem se s šikanou ještě naštěstí nesetkal. Nicméně tento jev se v naší škole vyskytuje. Proto jsem se rozhodl se nadále zabývat touto oblastí. Cílem této práce je zjistit, jaké mají žáci ZŠ povědomí a znalosti o šikaně a případně i kyberšikaně a zda je nějaký rozdíl mezi žáky prvního a druhého stupně. Práce je tradičně rozdělena na teoretickou a praktickou část. 8

2 Agrese a agresivita Šikanu, případně i kyberšikanu můžeme vymezit jako určitou formu násilí/agrese, která má svou specifickou etiologie a rysy. Ke snadnějšímu pochopení tohoto druhu násilí vymezujeme v úvodu práce pojmy agrese a agresivita. 2.1 Vymezení pojmu 2.1.1 Agrese Psychologický slovník definuje agresi jako nepřátelství; útok, útočné jednání vůči osobě, předmětu či překážce na cestě k uspokojení potřeby; biologicky jakákoliv fyzická akce nebo hrozba akcí, kterou jednotlivec zmenšuje svobodu či genetickou způsobilost jiného jednotlivce (Hartl, Hartlová, 2010, s. 18). Autoři ve svých publikacích dále popisují následující typy agrese: agrese skupinová nejnebezpečnější forma; nejen počtem členů, ale i jejich vzájemná psychologická podpora, agrese anticipující agresivní reakce s cílem hájit své teritorium, agrese altruistická zaměřená na ochranu druhých, agrese brachiální násilí zaměřené na tělo oběti (Hartl, Hartlová, 2010). 2.1.2 Agresivita Agresivita je podle autorů Průcha, Walterová, Mareš (2009, s. 13) útočnost, tendence nepřátelství, ať už slovně nebo útočným činem. Tendence prosazovat sám sebe, své zájmy a cíle bezohledně, nemilosrdně až brutálně. Psychologický slovník dále vymezuje agresivitu jako sklon k útočnému jednání v etologii vůči jedinci vlastního druhu u člověka může jít o a) reakci na pocit osobního ohrožení, b) trvalejší osobnostní rys, c) symptom duševní poruchy nebo choroby (Hartl, Hartlová, 2010, s. 19). 9

2.2 Druhy agrese Martínek (2009) rozděluje agresi podle různých charakteristik na následující skupiny: přímou, nepřímou, verbální, fyzickou, aktivní a pasivní. Přímá agrese je podle Dařílka (2013) situace, při které je napaden cílový objekt. O nepřímé agresi mluvíme, pokud jsou napadeny různé okolnosti, které určitým způsobem souvisí s cílovým objektem. V následujícím přehledu uvádíme bližší přehled druhů agrese: Fyzická agrese Dařílek (2013, s. 10) definuje fyzická agrese využívá k agresivnímu chování buď části těla (ruce, nohy, zuby) nebo nástroje všeho druhu. Jako fyzickou agresi považujeme dále aktivní bití oběti, fyzické ponižování a ubližování a také pasivní bránění jiným osobám k dosahování jejich cílů (ničení věcí), případně odmítnutí pomoci (Martínek, 2009). Verbální agrese Verbální agrese zahrnuje širokou škálu využívání nadávek, urážek, znevažování, slovní urážení, ignoraci člověka, odmítání rozhovoru či pozdravu (Martínek, 2009). 10

3 Charakteristika žáků Závěrečná práce využívá v praktické části dotazníkové šetření u žáků základních škol, resp. srovnání vědomostí žáků prvního a druhého stupně. Tato kapitola stručně popisuje vývojové zvláštnosti mladšího školního věku a staršího školního věku. 3.1 Mladší školní věk Období mladšího školního věku začíná vstupem dítěte, žáka do školy (6 7 let). Končí mezi 11 12 lety, kdy se u dětí začínají projevovat první známky pohlavního dospívání. V literatuře se můžeme setkat s obecným pojmem školní věk, který však zahrnuje celkové období povinné školní docházky (Langmeier, Krejčířová; 1998). Školní věk rozdělujeme podle Vágnerová (2012): raný školní věk (od 6 do 9 let), střední školní věk (od 9 do 12 let), starší školní věk (od 12 do ukončení povinné školní docházky). 3.1.1 Tělesný vývoj Tělesný, fyzický růst v tomto období je vcelku rovnoměrný a plynulý. Výraznější změny lze zaznamenat na začátku a na konci tohoto období. V průběhu se výrazně vylepšuje jemná a hrubá motorika. U dítěte se rozvíjí vytrvalost, obratnost, svalová síla a celkově jsou pohyby rychlejší. V rámci pohybu jsou oblíbené pohybové hry, během které děti rozvíjejí přirozený pohyb a uplatňují všechny složky motorického vývoje (Langmeier, Krejčířová; 1998). 11

3.1.2 Emoční vývoj V průběhu tohoto období děti již rozumí vlastním pocitům a jsou si vědomy vlastních citů a emocí, ale i emocí ostatních lidí. Vyvíjí se jejich schopnost sebekontroly a seberegulace. Mezi důležité schopnosti, které se vyvíjejí je určitá vědomá schopnost skrýt emoce, přání a touhy (Langmeier, Krejčířová; 1998). 3.1.3 Sociální vývoj Při vstupu do školy se dítě dostává do nové důležité sociální skupiny. Škola dítěti, jako sociální instituce přináší do života mnoho různých interakcí. Mezi ně řadíme především kontakt se spolužáky, se kterými vytváří kamarádské vztahy, které jsou doprovázené i antipatií a soupeřením. Jako další důležitou osobu pro začínajícího žáka je osobnosti učitele. Ten je vnímán v očích dítěte jako velká autorita, která ho hodnotí a dohlíží nad jeho chováním v kolektivu celé třídy (Čáp, Mareš, 2001). Role školáka není výběrová, dítě ji získává automaticky, bez ohledu na vlastní přání. Má dosti přesná pravidla a společností určený rituál, který vymezuje její počátek. Každé dítě tuto roli zpracovává individuálně specifickým způsobem a zaujímá k ní určitý postoj (Vágnerová, 2012, s. 159). 3.1.4 Kognitivní vývoj V tomto období je způsob myšlení fází konkrétních logických operací. Mezi charakteristické znaky patří respektování zákonů logiky a reality (Piaget in Vágnerová, 2012). 12

Způsob myšlení v období mladšího školního věku se převážně opírá o reálné představy či skutečnost. Děti během myšlení a dalších kognitivních operací vycházejí ze své zkušenosti s konkrétní činností, během které se mohou samy přesvědčit o reálných skutečnostech o získaných informacích (Langmeier, Krejčířová; 1998). 3.2 Starší školní věk Starší školní věk lze podrobněji rozdělit na prepubertu a pubertu. V průběhu druhé fáze můžeme hovořit i počátky dospívání. Prepuberta je období hraniční, při kterém dochází ke klidnějším a méně výrazným změnám. Puberta (pubescence) je spíše typická výraznými psychickými a tělesnými změnami (Čáp, Mareš, 2001). 3.2.1 Tělesné změny Jako charakteristiku staršího školního věku řadíme typické tělesné, somatické změny. Mezi ně můžeme zařadit vývoj sekundárních pohlavních znaků, rozvoj funkci pohlavních orgánů a celkový růst postavy (Vágnerová, 2012). Tělesný vzhled a jeho změny jsou významnou součástí vlastní identity dítěte. Změny jsou v psychice dítěte výrazně prožívány a mohou s sebou přinášet třeba pocit ohrožení vlastní identity a negativně působit ke vztahu a k reakcím dospělých a vrstevníků. Následkem mohou být pocity nejistoty a špatného sebehodnocení (Vágnerová, 2012). Hlavní znaky somatických změn u chlapců je růst a vývoj svalů, mutace hlasu. Jako znak u dívek můžeme sledovat výraznější změny v sekundárních pohlavních znacích (Vágnerová, 2012). 13

3.2.2 Emoční změny Podle Vágnerové (2012, s. 390) je dospívání spojeno s hormonální změnou, která stimuluje změny v oblasti citového prožívání. Projevují se kolísavostí emočního ladění, větší labilitou, dráždivostí, tendencí reagovat přecitlivěle i na běžné podněty a nárůstem emočního zmatku. Emoční reakce dítěte ve starším školím věku, mohou být často nepřiměřené. Dítěti se mění emoční, citová jistota, převládá u něho impulzivita a nedostatek sebekontroly a sebeovládání. Mezi stálou emoční změnou můžeme zařadit vysokou přecitlivělost a různé změny nálad (Skorunková, 2011). 3.2.3 Sociální vývoj Jako jeden z nejdůležitějších vývojových úkolů tohoto období lze popsat jako potřebu navázat hlubší a významnější vztahy s vrstevníky (Langmeier, Krejčířová; 1998). Pro dítě je rodina významná sociální skupina. Průběžně se vrstevníci stávají důležitějšími, především proto, aby mohli v budoucnu rodinu nahradit. Potřeba kontaktu s vrstevníky je pro dítě velmi důležitá a lze ji považovat za významnou potřebu školního věku. Rozvoj vztahu s vrstevníky přispívá také k celkovému rozvoji osobnosti dítěte. Rozvoj těchto vztahů dochází při interakci v různých sociálních skupinách, institucích jako je škola nebo volnočasové organizace (Vágnerová, 2012). 14

3.2.4 Kognitivní vývoj V průběhu vývoje dítěte během staršího školního věku můžeme pozorovat rozdíl v myšlení dítěte prepubertálního a pubertálního dospívajícího. V myšlení dospívajících totiž nastupuje kritičnost vůči okolí a především vůči názoru dospělých. Mladší dopívající uvažují o okolním světě v reálnější podobě. Starší dospívající již však přemýšlejí o světě jinak, jako o prostředí, jakým by svět mohl být (Skorunková, 2011). 15

4 Šikana Během, našeho života se běžně setkáváme s různými druhy násilí a agrese. Můžeme se s nimi setkat při sledování televize, čtení novin nebo také osobně v reálném životě. Bohužel se s určitou formou násilí setkávají i děti během školní docházky. Tomuto rizikovému jevu na školách se říká šikana. Toto slovo pochází z francouzského slova chicane, což znamená zlomyslné obtěžování, týrání, sužování, pronásledování (Říčan, 1995, s. 25). Šikanu lze dále vymezit podle pedagogického slovníku jako fyzické, psychické či kombinované ponižování až týrání žáků obvykle jinými žáky, vzácněji dospělými. Probíhá buď v dyádě, nebo ve skupině. Iniciátory šikanování bývají žáci vyšších ročníků, žáci starší, fyzicky vyspělejší, žáci osobnostně či sociálně narušení (Průcha, Walterová; 2003, s. 238). Čeští autoři Kolář (2001, Martínek (2009) a Bendl (2003) se celkově shodují, že šikana je forma patologického chování v rámci mezilidského soužití. Je to agresivní jednání, během kterého agresor úmyslně a opakovaně způsobuje fyzické nebo psychické trápení své oběti. Ve školním prostředí žák nebo skupina žáků ubližuje svému spolužákovi. Významný český speciální pedagog a psychoterapeut Kolář (2011) nahlíží na šikanu z trojrozměrného pohledu (psychodynamický, behaviorální a sociálněpsychologický). Psychodynamický pohled je takový, který nahlíží na šikanu jako jev závislosti mezi obětí a agresorem. Behaviorální pohled nahlíží na šikanu jako na nemocné a celkově patologické chování. Sociálněpsychologický pohled vymezuje šikanu jako nemoc v chování celé skupiny, během kterých jsou narušeny vztahy a vnitřní dynamika a koheze skupiny. 4.1 Příčiny šikany Příčiny pro toto násilné chování mohou být různé. Kolář (2011) popisuje, že primární příčinou šikany je to, že každý jedinec se rodí jako sebestředná a sobecká bytost. 16

V průběhu vývoje člověka pak jen závisí, zda se vymanil ze závislosti na sobě samém. Agresoři šikany tímto duchovním a emocionálním vývojem neprošli a jejich egocentrismus a egoismus může zapříčinit a možné agresivní sklony a stát se tyrany. Mezi další příčiny agrese, které vedou k šikaně, řadíme: touhu po moci, krutost a touha vidět druhé trpět, narušení vztahů uvnitř skupiny, nedostatečné výchovné vzory, kruté výchovné techniky a styly v rodině, ovlivňováním násilného chování v médiích, tradice a společnost, vliv skupiny a okolí (Dařílek, 2013; Říčan, 1995). Mezi další motivy, které vedou agresory k šikaně, patří samotná krutost a touha po moci. Tyto dva samotné motivy spolu s dalšími příčinami (upoutání pozornosti, zabíjení nudy, žárlivost, osamělost, ) vedou k vytvoření komplikované motivační struktuře (Kolář, 2011). 4.2 Druhy a formy šikany Způsobů, které vedou k ublížení druhému je mnoho. V rámci školní šikany hovoříme o šikaně přímé a nepřímé. V literatuře lze najít rozdělení na psychickou a fyzickou šikanu. Kolář (2011, s. 78) v rámci dlouholetého studia šikany vytvořil následující rozdělení z hlediska typu agrese. Šikana podle typu agrese prostředku týraní Šikana podle věku a typu školy Fyzická, psychická, smíšená, kyberšikana Šikana mezi předškoláky, žáky prvního a druhého stupně ZŠ, gymnazisty, 17

Na jedné straně škola s demokratickým Šikana odehrávající se ve školách s různým způsobem řízení Šikana z genderového hlediska Šikana podle speciálních vzdělávacích potřeb a aktérů vedením a na druhé straně škola, případně výchovný ústav, kde je tvrdý hierarchický a autoritativní systém Šikana chlapecká, dívčí, homofobní, šikana chlapců vůči děvčatům, šikan dívek vůči chlapcům Šikana u neslyšících, nevidomých, tělesně postižených, mentálně retardovaných žáků. 4.3 Vývoj šikany Šikana je jev dlouhodobý. Může však být i krátkodobým aktem, ale ve většině případů se vyvíjí delší dobu a prochází různými stádii. Mezi základní stádia podle Koláře (1997, 2001, 2011) řadíme ostrakismu, přitvrzování manipulace a fyzická agrese, vytvoření jádra, většina skupiny přijímá normy agresorů a dokonalá šikana. První stádium: zrod ostrakismu Jde o mírné, převážně psychické formy ubližování, kdy se okrajový člen necítí dobře je neoblíben a neuznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, dělají na jeho účet drobné legrácky (Kolár, 2011, s. 47). Jedná o první fázi šikany, během které agresoři oběti fyzicky neubližují, ale vyčleňují ze skupiny. Ostatní spolužáci s obětí nehovoří, snaží se neodpovídat na pozdravy, dotazy a odmítají spolupráci v rámci skupinových aktivit (Kolář, 2011; Martínek, 2009). Způsoby ubližovaní během prvního stádia: spolužáci oběť ignorují, agresoři oběť pomlouvají, agresoři posílají nevhodné SMS, e-maily s cílem oběť zesměšnit, urazit, 18

agresoři, spolužáci se vysmívají neúspěchu a slabostem oběti (Martínek, 2009). Druhé stádium: přitvrzování manipulace a výskyt fyzické agrese Druhé období je podle Koláře (2011) a Martínka (2009) reakcí na první krizi v kolektivu. Ve skupině se vytváří destruktivní způsob řešení krize, kdy je vytvořena soudružnost skupiny na úkor slabší oběti. Proces se odehrává v době, kdy je na skupinu tvořen určitý tlak. Ta si hledá obětního beránka. Ze začátku se objevuje menší fyzická agrese s následným přitvrzováním (bití, silné urážky). Způsoby ubližovaní během druhého stádia: agresoři vyhrožují mučením, zmlácením, agresoři ničí oběti věci, oblečení, výsledky práce, oběti je fyzicky ubližováno (Martínek, 2009). Třetí stádium: vytvoření jádra agresorů Pokud v předchozí fázi nedojde k určité nápravě a zásahu, agresoři si začnou následně uvědomovat svou moc nad obětí. Začnou ovlivňovat chování a postoje ostatních členů skupiny. Skupina se však může rozdělit na dvě části. Jedna se postaví na stranu oběti a druhá na stranu agresorů. Vytvoří se tzv. pyramida šikanování, kdy na vrcholu jsou agresoři a ve spodní části jejich oběti. Kritickým momentem je situace, kdy je samotné šikanování přijat jako určitá norma skupiny (Dařílek, 2013; Kolář, 2011; Martínek, 2009). Způsoby ubližovaní během třetího stádia: oběť je fyzicky týrána, oběť je využívána k ponižujícím úkolům, oběť musí nosit různé ponižující cedulky (Martínek, 2009). 19

Čtvrté stádium: většina přijímá normy agresorů Normy agresorů jsou přijímány téměř většinou kolektivu. Z jejich přístupu se stávají nepsaná pravidla. Oběť je pod velkým tlakem, přebírá roli oběti a své úlohy. Následně se útokům ani nebrání, stává se závislou na šikanování (Kolář, 2011). Způsoby ubližovaní během třetího stádia: oběť je škrcena, věšena, oběť je svlékána do naha, agresoři vyhrožují oběti násilím, mučením (Martínek, 2009). Páté stádium: totalita, dokonalá šikana Při posledním stádiu jsou jasně stanovené normy, během kterých mají největší moc agresoři. Celá skupina poslouchá pokyny a příkazy agresorů. Nastává totalitní ideologie šikanování, kdy si agresoři myslí, že jsou otrokáři svých obětí (Kolář, 2001). 4.4 Charakteristika aktérů šikany Jako iniciátory šikany považujeme agresory. Jsou to osoby nadprůměrně fyzicky zdatné a silné. Mohou to být i osoby s mimořádnou inteligencí, které jsou sice fyzicky průměrně zdatní, dokážou však zmanipulovat své okolí. Šikany se dále dopouštějí jedinci sebejistí, kteří se umí prosazovat a mají touhu ovládat druhé. Osobám, které se dopouštějí šikany, přináší tato agrese pocit radosti, euforie z brutality a krutosti (Říčan, 1995). Celková osobnost je dosti disharmonická. Bývá ovlivněna špatnou zkušeností z rodiny, kde se jedinec sám setkal s násilím. Pro další fungování získává negativní vzor chování a řešení konfliktů (Bendl, 2003). Obětí šikany se bohužel může stát kdokoliv. Rizikovým dítětem může být dítě ve skupině nové, něčím výjimečné, dítě příliš zralé nebo nezralé, fyzicky silné nebo slabé, které se nemůže příliš bránit (Říčan, 1995). 20

Mezi rizikové děti patří ty, které nějakým způsobem odbočují od celkové skupinové normy. Pocházejí například z jiného sociokulturního, náboženského prostředí, projevuje se odlišně. Obětí šikany se stávají i děti se zvýšenou inteligencí (Bendl, 2003). 4.5 Prevence šikany Prevence je soubor opatření zaměřených na předcházení nežádoucím jevům, zejm. onemocnění, poškození, sociálně-patologickým jevům (Průcha, Walterová, Mareš, 2009, s. 218). V rámci školního prostředí, které se s šikanou častou setkává, vytvořil Kolář (2001, s. 198) model prevence. Následující schéma odpovídá podmínkám a možnostem škol, které spolupracují s dalšími odborníky k vytvoření modelu preventivního působení. Schéma prevence má sedm částí: 1. Pedagogický sbor, který posiluje imunitu školních skupin. 2. Specifický program proti šikanování jako dílčí součást školní komunity, který dokáže případné onemocnění brzy detekovat a účinně léčit. 3. Odborné služby resortu školství, tvořené pedagogickou-psychologickými poradnami, středisky výchovné péče, speciálněpedagogickými centry, diagnostickými ústavy, jejichž úkolem je umět řešit pokročilé šikany a celkově poskytovat servis v oblasti prevence šikany. 4. Spolupráce škol s odborníky i z jiných resortů a nestátními organizacemi zabývajícími se prevencí šikany. 5. Pomoc a podpora ministerstva, krajských úřadů školám při vytváření prevence šikany. 6. Kontrola ze strany ČŠI, ministerstva školství a krajských, městských úřadů. 7. Sledování situace a zabezpečování ochrany práv dětí nevládními organizacemi. 4.6 Specifické formy šikany V současné době se ve školách setkáváme s novými specifickými druhy šikany. Jsou to například kyberšikana, ekonomická či homofobní šikana. 21

Termínem kyberšikana označujeme nebezpečné komunikační jevy realizované prostřednictvím informačních a komunikačních technologií, jež mají za následek ublížení nebo jiné poškození oběti (Krejčí, 2010, s. 3). Kyberšikana je celkově využívání různých prostředků k online obtěžování a ubližování, krádež identity, zveřejňování cizích informací a fotografií (Williard, 2006 in Krejčí, 2010). Ekonomická šikana se objevuje v případě, kdy je skupina složena z různých sociálně-ekonomických vrstev. Následkem se prohlubují vztahy mezi dětmi z odlišných rodin, především z rodin bohatých a chudých. Část dětí má například značkové oblečení, moderní elektroniku a druhá část ne. Dochází pak k různému výsměchu a opovržení spolužáků (Bendl, 2003). Homofobní šikana je specifický druh šikany, který splňuje znaky obecné šikany, ale je namířena na osoby s homosexuální, bisexuální nebo transsexuální orientací. Šikana zahrnuje verbální, fyzické, psychické útoky vůči lidem s jinou než většinovou orientací. Jako prevence je důležité, aby škola vytvořila bezpečnou atmosféru vůči předsudkům (Smetáčková, Braun, 2009 in Kolář, 2011). 4.6.1 Řešení šikany Šikana je velmi závažné negativní chování vůči lidem a je třeba vždy tento akt řešit. Řešení šikany spadá pod kompetence samotného pedagoga (učitele). Jeho přínos a způsob má významný výchovný význam. Lze se setkat s kladným i záporným přístupem (Říčan, 1995). Postup řešení šikany (Kolář, 2011): - orientační odhad onemocnění skupiny a šikany samotné, - rozhovor s informátory, obětí - nalezení vhodných svědků, - individuální rozhovory se svědky, - ochrana oběti, případně i svědků, - rozhovor s agresory 22

- výchovná komise, jednání s rodiči (za účasti metodika prevence, školního psychologa, výchovného poradce, učitelů, vedení školy, žáka, zákonných zástupců, zástupců z OSPOD, případně policie ČR), - práce s třídním kolektivem. 23

5 Praktická část Praktická část práce popisuje charakteristiku výzkumu, výzkumného vzorku. Dále předkládá výzkumné otázky a výsledky dotazníkového šetření u žáků prvního a druhého stupně ZŠ. 5.1 Výzkumné cíle Výzkum je zaměřený na ověřování znalostí žáků základních škol v oblasti školní šikany, případně i kyberšikany. Cílem výzkumu je zjistit, jakou mají žáci zkušenost se šikanou, jaké mají znalosti o tomto jevu a do jaké míry se sami chovají rizikově. Dílčím cílem bylo zjistit, zda je rozdíl mezi žáky na prvním a druhém stupni základní školy. 5.2 Výzkumné problémy a předpoklady K dosažení úspěšného výsledku v rámci pedagogického výzkumu je důležité postupovat po jednotlivých částech. Prvotní část je zaměřena na stanovení problému, který spočívá v průběžné teoretické analýze a studia literatury. Tato analýza je důležitá k poskytnutí získání širokých informací pro výzkum dané problematiky. Následujícím krokem je formulace problému a stanovení výzkumných otázek (Chráska, 2007). Na základě studia literatury a potřeby pedagogického výzkumu byly formulovány následující základní výzkumné otázky: 1. Jaké mají žáci zkušenosti se šikanou? 2. Jaké mají žáci znalosti o šikaně? 3. Je rozdíl v oblasti šikany mezi žáky na prvním a druhém stupni ZŠ v oblasti povědomí o šikaně? 24

5.3 Charakteristika výzkumu 5.3.1 Metoda výběru vzorku Pro výběr výzkumného vzorku byla vybrána metoda příležitostného výběru. Tato metoda umožňuje výzkumníkovi využívat příležitost pro aplikaci jeho výzkumu. Dále byla využita metoda záměrného výběru přes instituci, což je metoda, která je určena pro určitou skupinu, která nás v rámci výzkumu zajímá (v případě našeho výzkumu to jsou žáci ZŠ). Vzhledem k tomu, že výzkumné šetření, dotazník byl aplikován na základní škole, byla tato metoda zvolena z hlediska času a efektivity jako nejvhodnější (Miovský, 2006). 5.3.2 Charakter výzkumného vzorku Jako výzkumný vzorek byli vybráni žáci prvního a druhého stupně ZŠ. Pro potřeby a náročnost dotazníku (psaná forma odpovědí) se šetření zúčastnili žáci až od čtvrtého ročníku prvního stupně. Podle zvolené příležitostné metody byla vybraná ZŠ nám. Jiřího z Poděbrad v Praze 3. Daná škola má celkem 559 žáků a lze ji charakterizovat jako běžnou ZŠ, která se zaměřuje na výuku cizích jazyků a matematiky. Mezi členy pedagogického týmu lze zařadit i školní psycholožku, speciální pedagožku, výchovného poradce a metodika prevence. Všichni tito členové se spolu s třídními učiteli podílejí na vytvoření vhodného klimatu a předcházení vzniku rizikového chování. Dále na škole probíhají pravidelné preventivní programy a pedagogickou-psychologické intervence. Z dané školy se výzkumu zúčastnilo celkově 153 žáků. Rozděleni byli dále dle pohlaví. Rozdělení respondentů do dvou základních kategorií 1. stupeň/2. stupeň vychází z odpovědí žáků. 25

Otázka č. 1.: Jsme žákem: 1. stupně 2. stupně Celkem žáků 69 74 153 Výzkumný vzorek tvořil téměř stejný počet žáků jak na prvním, tak i na druhém stupni. Otázka č. 2: Navštěvuji 4. třídu 5. třídu 6. třídu 7. třídu 8. třídu 9. třídu 37 42-36 38 - Žáci z šestého a devátého ročníku se výzkumného šetření neúčastnili, jelikož v době, kdy dotazník byl předložen žákům, dané třídy byly na školní akci mimo budovu školy. Otázka č. 3: Jsme (chlapec/dívka) Pohlaví 1. stupeň 2. stupeň Procentuální Procentuální Počet Počet rozložení rozložení respondentů respondentů (%) (%) Chlapec 35 44 39 53 Dívka 44 56 35 47 Rozložení pohlaví je téměř srovnatelné. 26

5.3.3 Metoda sběru dat Jako metoda sběru dat byla zvolena forma anonymního nestandardizovaného dotazníku. Dotazník bývá často využíván pro zjištění různých informací a údajů s cílem shromažďování dat a jejich následnou analýzu. Dotazník je jednoduchý způsob kladení otázek s následnou odpovědí. Pomocí dotazníku jsme schopni shromáždit velké množství odpovědí při minimální časové náročnosti (Gavora, 2000). Pro použitý dotazník byl použit následující typ otázek a odpovědí: uzavřené, které nabízejí již zhotovené odpovědi, kdy respondent označí jednu z nabízených možností (Gavora, 2000). 5.3.4 Metoda analýzy a zpracování dat Získaná daty byly zpracovány do tabulek s grafy. Grafy byly vytvořeny pomocí programu Microsoft Excel 2016. Data byla převedena do procent. Výsledná data a procenta jsou doplněna stručným zhodnocením. 27

6 Výsledky praktické části Otázka č. 4: Cítíš se ve své třídě bezpečně? Odpověď 1. Stupeň 2. stupeň Procentuální Počet Procentuální Počet rozložení respondentů rozložení respondentů (%) (%) Ano 77 97 74 100 Ne 2 3 0 0 Ano Ne 97 100 3 0 1. stupeň 2. stupeň Tato otázka zjišťovala spokojenost žáků a pocit bezpeční v jejich třídě. Výsledky ukazují, že na druhém stupni si vyjadřují všichni žáci spokojení. Na prvním stupni 3% (n = 2) žáků vyjádřili, že ve třídě nejsou spokojeni. 28

Otázka č. 5: Máš ve třídě nějaké kamarády? Odpověď 1. Stupeň 2. stupeň Procentuální Počet Procentuální Počet rozložení respondentů rozložení respondentů (%) (%) Ano 77 100 74 100 Ne 0 0 0 0 Ano Ne 100 100 0 0 1. stupeň 2. stupeň Tato otázka se zaměřila na zjištění postavení a pocitů žáků v jejich třídě. Všichni dotázaní odpověděli na otázku kladně, což lze považovat také pozitivně. 29

Otázka č. 6: Víš, co je to šikana? Odpověď 1. Stupeň 2. stupeň Procentuální Počet Procentuální Počet rozložení respondentů rozložení respondentů (%) (%) Ano 68 86 71 96 Ne 11 14 3 4 Ano Ne 86 96 16 4 1. stupeň 2. stupeň Ve výsledcích můžeme pozorovat, že žáci prvního stupně odpověděli na otázku ohledně znalosti pojmu šikany na ne (n = 11) častěji, než žáci druhého stupně (n = 3). Z výsledků můžeme odvodit závěr a odpovědět si na otázku, zda mají žáci ZŠ povědomí o šikaně. 30

Otázka č. 7: Co podle tebe je součástí šikany? Odpověď 1. Stupeň 2. stupeň Procentuální Počet Procentuální Počet rozložení respondentů rozložení respondentů (%) (%) Fyzické 12 15 9 12 ubližování Nadávky, 9 11 7 9 výsměch Obojí 58 74 58 79 Fyzické ubližování Nadávky, výsměch Obojí 74 79 15 12 11 9 1. stupeň 2.stupeň Z výsledků je patrné srovnání a podobný poměr v odpovědích žáků na prvním i na druhém stupni. Většina žáků považuje za šikanu jak fyzické ubližování, tak zároveň i posmívání a výsměch (psychickou šikanu). 31

Otázka č. 8: Stal ses někdy ve škole obětí šikany? Odpověď 1. Stupeň 2. stupeň Procentuální Počet Procentuální Počet rozložení respondentů rozložení respondentů (%) (%) Ano 0 0 0 0 Ne 77 100 74 100 Ano Ne 100 100 0 0 1. stupeň 2. stupeň Výsledek a rozbor této otázky nám ukazuje, že žádný z respondentů (n = 151) se nestal obětí šikany. Je tedy vhodné se zamyslet nad upřímností žáků při odpovídání. Žáci, kteří se ocitli někdy v nepříjemné situaci nebo se stali i obětí samotné šikany, se mohli cítit pod tlakem a ve strachu a následně mohli odpovědět opačně. 32

Otázka č. 9: Byl jsi někdy svědkem šikany ve třídě nebo škole? Odpověď 1. Stupeň 2. stupeň Procentuální Počet Procentuální Počet rozložení respondentů rozložení respondentů (%) (%) Ano 5 6 9 12 Ne 72 94 65 88 Ano Ne 94 88 6 12 1. stupeň 2. stupeň V odpovědích vidíme v obou kategoriích podobný výsledek. Lze však říci, že odpovědi jsou trochu v rozporu s předcházející otázkou. Všichni žáci uvedli, že se nikdy nestali obětí šikany. Zde však vidíme, že se někteří žáci stali svědky šikany. Můžeme vyvodit závěr, že žáci, kteří se stali obětí šikany, to v předcházející otázce neuvedli nebo žáci byli svědky pouze školního škádlení a ne přímo šikany. 33

Otázka č. 10: Víš, co je to kyberšikana? Odpověď 1. Stupeň 2. stupeň Procentuální Počet Procentuální Počet rozložení respondentů rozložení respondentů (%) (%) Ano 4 5 29 39 Ne 73 95 45 61 95 Ano Ne 61 39 5 1. stupeň 2. stupeň Tato otázka se zaměřila na zjištění, zda žáci ZŠ mají nějaké povědomí o pojmu kyberšikana. Zde je patrný výrazný rozdíl mezi žáky prvního a druhého stupně. Většina žáků prvního stupně 95% (n= 73) neví, co kyberšikana je. Žáci druhého stupně mají o kyberšikaně mnohem větší povědomí. Odpověď ne zde zvolilo 61% (n = 45) žáků. 34

Otázka č. 11: Co je podle tebe kyberšikana? Odpověď 1. Stupeň 2. stupeň Procentuální Počet Procentuální Počet rozložení respondentů rozložení respondentů (%) (%) Zveřejňovaní 24 31 21 28 cizích fotografií nebo videí Chatování 9 12 5 7 s cizími lidmi Krádež identity 15 19 13 18 (vytvoření falešného profilu) Vše 29 38 35 47 Zveřejňování fotografií Chatování Krádež identity Vše 38 47 31 28 19 18 12 7 1. stupeň 2. stupeň Z výsledků této otázky je patrné, že žáci si pod pojmem kyberšikana představují různé rizikové chování na internetu. Žáci druhého stupně častěji (47%) zvolili odpověď vše než žáci prvního stupně (38%). 35

Otázka č. 12: Stal ses někdy obětí kyberšikany? Odpověď 1. Stupeň 2. stupeň Počet Procentuální Počet Procentuální respondentů rozložení respondentů rozložení (%) (%) Ano 10 13 18 35 Ne 67 87 56 65 Ano Ne 87 65 35 13 1. stupeň 2. stupeň Tato otázka zjišťovala, zda mají žáci nějakou zkušenost s kyberšikanou. Zde je výraznější rozdíl v odpovědi než v otázce č. 7 ( Stal ses někdy obětí šikany). Žáci prvního (13%), tak především žáci druhého stupně (35%) se někdy stali obětí kyberšikany. 36

6.1 Diskuze k výsledkům dotazníkového šetření Na začátku praktické části jsme si zvolili základní cíle a výzkumné otázky. Jedním z hlavních úkolů bylo zjistit, jaké mají žáci základní školy povědomí o šikaně, případně o kyberšikaně. Dalším vedlejším cílem jsme zjišťovali, jestli je rozdíl mezi žáky prvního a druhého stupně. Zjištění mělo vyplynout z odpovědí v dotazníkovém šetření. První výzkumná otázka byla Jaké mají žáci zkušenosti se šikanou?. Pro zodpovězení této otázky byla využita úvodní část dotazníku, ve které byly položeny otázky, které se ptaly žáků na jejich zkušenost se šikanou. Jedna otázka se zaměřila na osobní zkušenost žáků a druhá na jejich svědectví šikany v jejich třídě. Všichni žáci odpověděli, že nemají se šikanou zkušenost jako oběti. V druhé části se však našlo pár žáků, kteří odpověděli, že byli svědky šikany. Můžeme konstatovat, že žáci nemají se šikanou velkou zkušenost. Druhá výzkumná otázka se zaměřila na znalosti žáků v oblasti šikany. Výsledky dotazníku ukázali, že většina žáků má dobré povědomí o šikaně a dokáže posoudit, jaké rizikové aktivity se za šikanu považují. Třetí výzkumná otázka se zabývala, zda je nějaký rozdíl ve znalostech a zkušenostech se šikanou mezi žáky prvního a druhého stupně. Všechny otázky v dotazníku a jejich rozbor byl rozdělen na tyto dvě kategorie (stupně). Při bližším zkoumání můžeme nalézt podobnost ve výsledcích v jednotlivých otázkách. Větší rozdíl můžeme nalézt v povědomí o kyberšikaně, kdy žáci druhého stupně mají větší povědomí o tomto jevu. 37

7 Závěr Předkládána závěrečná práce pojednává o šikaně, kyberšikaně a o povědomí žáků ZŠ o těchto jevech. Teoretická část obsahuje vymezení pojmu agrese a agresivita. Dále stručnou psychologickou charakteristikou žáků ZŠ, resp. mladšího a staršího školního věku. Tato kapitola je zde zahrnuta, jelikož dotazníkové šetření bylo aplikováno právě u těchto žáků. Další kapitola se zabývá samotnou šikanou. Praktická část popisuje průběh výzkumného šetření, pro který byla zvolena metoda nestandardizovaného dotazníku. Dotazník byl vytvořen z jednoduchý otázek, na které by žáci měli mít možnost odpovědět. Otázky se zaměřovaly na povědomí žáků o šikaně a kyberšikaně. Dalším cílem dotazníku bylo zjistit, zda je nějaký rozdíl mezi žáky prvního a druhého stupně v oblasti šikany. Výsledek výzkumu ukázal, že žáci druhého stupně mají lepší povědomí o pojmech šikana a kyberšikana. Dále, že žádný žák se osobně nestal obětí šikany, ale zároveň, že někteří byli svědky šikany. Obě kategorie žáků se také setkal s pojmem šikana a zároveň mohou popsat, co se během šikany odehrává. Výrazným ukazatelem se stala poslední otázka, která se zabývala kyberšikanou a zda se někdy stali žáci její obětí. Zde spousta žáků odpověděla, že ano. Pomocí výsledků dotazníků bylo dosaženo cíle závěrečné práce. Bylo zjištěno, že dotazovaní žáci nemají příliš zkušenost se šikanou a zároveň mají dobré povědomí o šikaně a kyberšikaně. Výsledek práce může být využit jako námět škole k důslednější primární prevenci šikany, a především kyberšikany a dalších rizikových jevů na internetu. 38

Literární zdroje 1. BENDL, Stanislav. Prevence a řešení šikany ve škole. Vyd. 1. Praha: ISV nakladatelství, 2003, 395 s. ISBN 80-866-4208-9. 2. ČÁP, Jan. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-463. 3. ČERMÁK, Ivo. Lidská agrese a její souvislosti. Vyd. 1. Žďár nad Sázavou: Fakta, 2000, 207 s. ISBN 80-902-6141-8. 4. DAŘÍLEK, Pavel. Agrese a šikana u dětí a možnosti jejich zvládání. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, 204 s. ISBN 978-80-244-3758- 3. 5. GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. Vyd. 1. Brno: Paido, 2007, 207 s. ISBN 80-859-3179-6. 6. HARTL, Pavel.; HARTLOVÁ Helena. Velký psychologický slovník. Vyd. 4. Praha: Portál, 2010, 797 s. ISBN 978-80-7367-686-5. 7. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. Vydání 1. Praha: Grada Publishing, 2007, 336 s. ISBN 978-80-247-1369- 4. 8. KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování: dětství a dospívání. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 178 s. ISBN 80-717-8513-X. 9. KOLÁŘ, Michal. Nová cesta k léčbě šikany: dětství a dospívání. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011, 256 s. ISBN 978-807-3678-715. 10. KOLÁŘ, Michal. Skrytý svět šikanování ve školách: příčiny, diagnostika a praktická pomoc. Vyd. 1. Praha: Portál, 1997, 127 s. ISBN 80-717-8123-1. 11. KREJČÍ, Veronika. Kyberšikana - kybernetická šikana. Studie. Olomouc, 2010, 72 s. ISBN 978-80-254-7791-5. 12. LANGMEIER, Josef. KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 3. přeprac. a dopl. Vyd. Praha: Grada, 1998, 343 s. ISBN 80-7169-195-X. 13. MARTÍNEK, Zdeněk. Agresivita a kriminalita školní mládeže: druhy agresí, přístupy k agresívnímu chování, poruchy chování, šikana. Vyd. 1. Praha: Grada, 152 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-802-4723-105. 39

14. MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. Vyd. 1.. Praha: Grada, 2006, 332 s. ISBN 80-85931796. 15. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ Eliška; MAREŠ Jiří. Pedagogický slovník. 6., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2009, 395 s. ISBN 978-807-3676-476. 16. ŘÍČAN, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. Vyd. 1. Praha, 1995, 95 s. ISBN 80-717-8049-9. 17. SKORUNKOVÁ, Radka. Úvod do vývojové psychologie. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2011, 69 s. ISBN 978-80- 743-1150 18. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 5., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2012, 870 s. ISBN 978-802-6202-257. 19. VÁGNEROVÁ, Marie Vývojová psychologie: dětství a dospívání. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Karolinum, 2012, 95 s. Pedagogická praxe. ISBN 978-802-4621-531. Vysokoškolské práce 1. KUČERA, David. Šikana u integrovaných žáků na ZŠ. Olomouc, 2017. diplomová práce (Mgr.). UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Pedagogická fakulta 2. KUČERA, David. Provázanost šikany a kyberšikany. Olomouc, 2014. bakalářská práce (Bc.). UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Pedagogická fakulta 40

8 Přílohy Dotazník pro žáky ZŠ Rád bych Tě požádal o vyplnění tohoto dotazníku, který se zabývá tvou zkušeností se šikanou a kyberšikanou. Odpovědi prosím zakřížkuj, vždy jednou odpovědí. Dotazník je zcela anonymní (nepodepisuj se). Výsledky budu použité pouze pro mou práci. Pokud bys některé otázce nerozuměl, klidně se zeptej. Jsem žákem: 1. stupně 2. stupně Navštěvuji. třídu. Jsem: chlapec dívka Cítíš se ve své třídě bezpečně? Ano Ne Máš ve třídě kamarády? Ano Ne Víš, co je to šikana? 41

Ano Ne Vyber, co podle tebe je součástí šikany: Nadávání, urážky, posmívání Fyzické napadaní (bití, ) Obojí Stal ses někdy obětí šikany? Ano Ne Byl jsi někdy svědkem šikany ve třídě nebo škole? Ano Ne Víš, co je to kyberšikana? Ano Ne Vyber, co podle tebe kyberšikana?: Zveřejňování fotografií nebo videí někoho jiného Chatování s cizími lidmi Krádež identity (vytvoření falešného profilu) Vše předchozí 42

Stal ses někdy obětí kyberšikany? Ano Ne 43