Rekultivace Kopistské výsypky: vznik regionálního biocentra v devastované krajině Reclamation of the Kopistská spoil bank: the origin of the regional biocentre in devastated landscape Zdeněk Lipský Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Albertov 6, 128 43 Praha 2 Charles University in Prague, Faculty of Science, Albertov 6, CZ-128 43 Praha 2 e-mail: lipsky@natur.cuni.cz Abstract The Kopistská spoil bank near the town Most is a nice example of successful forest reclamation of the landscape devastated by open-cast brown coal mining. In the sixties of the 20th century there were planted more than 1,2 million seedlings of forest trees and ca. half million shrubs in several stages in the area. Now about 300 ha of vital 30-40 years old forest stands of different species composition is on the spoil bank. Besides the planted tree species (some of them introduced - Canadian poplar, black locust, red oak) the original pioneer species are established by natural succession (European white birch, European aspen) as well as climax one (pedunculate oak). Tens of small water bodies can be regarded as a distinctive feature of the Kopistská spoil bank area. Forest stands, patches of grasslands and water bodies are revived by the fauna of vertebrata nad invertebrata. Considering the position in the centre of the Mostecký bioregion as well as its ecological conditions, the Kopistská spoil bank plays a key role in the ecological network of the region. Within the territorial system of ecological stability there was proposed a representative regional biocentre and several small local biocentres on the spoil bank, however the isolation of the ecosystems on the bank surrounded by important traffic corridors and industrial areas makes the problem really difficult. Úvod Kopistská výsypka leží v centrální části Mostecké pánve v nejexponovanější poloze mezi městem Most, mamutím rafinérsko-petrochemickým podnikem Chemopetrol v Záluží a elektrárnou Komořany. V antropogenně přemodelované, půdně, vegetačně a hydrologicky úplně změněné krajině Podkrušnohoří tvoří dnes významnou oázu lesní zeleně. Jedná se vlastně o největší souvislou lesní plochu v Mostecké pánvi, která přitom vznikla na uměle vytvořeném tělese výsypky. Kopistská výsypka tak slouží jako učebnicový příklad vývoje ekosystémů na nově vytvořených stanovištích. Patří k těm relativně starším výsypkám, které byly rekultivovány již od 60. let 20. století. Nyní, s odstupem více než 30 let můžeme sledovat úspěšnost rekultivace, trendy vývoje vegetace a fungování tohoto území v rámci krajinného a socioekonomického systému Mostecka. Historie Kopistské výsypky a její rekultivace Kopistská výsypka byla založena jako vnější výsypka lomu Obránců míru, který patřil na Mostecku k těm největším. Odkliz zemin z tohoto lomu probíhal v letech 1945-1976. Před začátkem skrývky a povrchové těžby uhlí se na jejím místě nacházelo několik rozsáhlých rybníků a osada Souš. Západně leželo známé Komořanské jezero, které bylo vysušené již v minulých stoletích před zahájením těžby uhlí. Název výsypky pochází od zaniklé osady Kopisty. Podle blízkých Komořan se také nazývala Komořanská výsypka. Výsypku ze tří stran obtéká hlavní tok Mostecké pánve - řeka Bílina, která je zde vedená v úplně novém korytě. Na severu se za řekou rozkládá ohromný areál Chemopetrolu, na jihozápadě úpravna uhlí Třebušice a elektrárna Komořany. Na jižní straně, za dopravním koridorem Most-
Chomutov, přiléhá k výsypce rekreační vodní nádrž Vrbenský (též Matylda) na místě bývalého dolu Matylda. Kopistská výsypka je doslova ze všech stran sevřena důležitými železničními a silničními koridory a obklopena významnými průmyslovými závody. Její těleso je mírně vyvýšené nad okolní terén a zaujímá plochu více než 400 ha Nadmořská výška výsypky se pohybuje v rozmezí 230 m (u řeky Bíliny) až 280 m na temeni výsypky, relativní převýšení nad okolním terénem tedy dosahuje až 50 m. Na výsypce nebyla vytvořena jednotná rekultivační plošina. Povrch zůstal nepravidelně zvlněný s množstvím drobných bezodtokých sníženin, které se rychle zaplnily srážkovou vodou. Na okrajích tělesa výsypky vznikala také výtlačná jezera, která byla v další fázi zavezena. V roce 1975 jsme na Kopistské výsypce zmapovali a napočítali celkem 177 vodních plošek. Na převážné části výsypky proběhla v 60. a 70. letech v několika etapách lesnická rekultivace. Podle údajů, které byly vyhledány v pasportizaci rekultivací (Archiv MUS, a.s.), zde bylo v letech 1962-1969 na ploše 295 ha vysazeno 1,23 mil. sazenic lesních stromů, přibližně půl milionu keřů a přes 100 000 řízků vrb. Druhová skladba dřevin obsáhla následující sortiment: dub letní, dub červený, jeřáb ptačí, jasan ztepilý, javor klen, javor mléč, javor jasanolistý, olše lepkavá, třešeň ptačí, trnovník akát, topol kanadský, vrba (bez druhové specifikace), střemcha hroznovitá, ptačí zob obecný, brslen, svída, škumpa, rakytník. Přesné počty jednotlivých druhů dřevin, které byly vysazeny, se již nepodařilo v archivu dohledat. Po výsadbě probíhaly běžné pěstební zásahy a lesní porosty postupně přešly pod správu Státních lesů Teplice. Rekultivace byla ukončena v roce 1983. Dále byly založeny travnaté palouky na ploše 5,9 ha, před tím však proběhl čtyřletý zúrodňovací proces. Během rekultivace byla část zalesněné plochy narušena výstavbou horkovodu Komořany. Celková lesnicky rekultivovaná plocha se tak zmenšila o 4 ha. V jižní části výsypky se do r. 1976 rozkládaly největší výtlačné vodní plochy. Ty byly v tomto roce zavezeny posledním skrývkovým materiálem s cílem zemědělské rekultivace. K plánovanému vytvoření pole však nedošlo a na rozsáhlé ploše asi 80 ha vznikl převážně spontánní sukcesí souvislý porost neudržovaných travinobylinných společenstev. Současný stav vegetačního a krajinného pokryvu Kopistské výsypky V tabulce č. 1 je zaznamenáno přibližné zastoupení jednotlivých kategorií krajinného pokryvu na výsypce. Její povrch je dnes z více než 70 % zalesněný, rozsáhlá bezlesá plocha se nachází v jižní části výsypky, kde přiléhá k dopravnímu koridoru Most - Komořany (- Chomutov). Několik menších, cíleně založených a udržovaných travnatých enkláv se vyskytuje mezi lesními porosty na temeni výsypky. V západní a severní části je souvislý lesní porost přerušený 3 km dlouhým a 50 m širokým koridorem horkovodu Komořany, který je zbavený jakékoliv vegetace a působí jako ostrá jizva v krajině. Na tělese i na okrajích výsypky se nacházejí desítky drobných vodních ploch v povrchových bezodtokých depresích. Povrchové vodní toky tu neexistují, nepočítáme-li umělé koryto řeky Bíliny, která výsypku ze tří stran obtéká. Tabulka 1: Současný krajinný pokryv na Kopistské výsypce Kategorie krajinného pokryvu Plocha (%) lesní porost 70 travinobylinná společenstva 20 vodní plochy 3 koridor horkovodu (bez vegetace) 4 přístupové cesty 1 ostatní plochy (většinou devastované, bez souvislé vegetace) 2
Lesní porosty jsou výhradně listnaté, s jedinou výjimkou opadavého modřínu. Bylo zde zjištěno 33 druhů dřevin, což je mnohem více, než kolik jich bylo vysazeno v rámci rekultivace. Přirozenou cestou (náletem) se rozšířily pionýrské dřeviny jako bříza bělokorá a topol osika, jabloň lesní a hrušeň planá, z keřů bez černý, růže šípková, hloh obecný, ostružiník a maliník. Lípa, habr, jilm a javor babyka zde byly zřejmě vysazené, i když v pasportech rekultivací tyto druhy nejsou uvedeny. Listnatý porost na výsypce má stáří 30-40 roků. Nejlépe a nejpřirozeněji vypadají vyspělé partie přírodě blízkých javořin a ojedinělých habřin až dubohabřin. Rozsáhlé partie porůstá asi třicetiletá jasenina. Jasan je obecně silně expanzivní dřevinou a tak tomu bylo i v uplynulých 30 letech na Kopistské výsypce. Nyní část jasanových porostů usychá a dožívá, patrně vlivem nepříznivých edafických podmínek. Podobně dožívají některé topolové výsadby, protože topol je také rychle rostoucí, ale krátkověkou dřevinou. V jasanových i topolových porostech se ale přirozenou sukcesí v podrostu prosazuje bříza a dub, které by se tu měly preferovat. Naopak nepřirozeně až smutně působí tenká tyčová jasenina se souvislým podrostem pámelníku, který jiné dřeviny mezi sebe nepustí. Na devastovaných plochách na okraji výsypky převládají mladé březové porosty z přirozeného náletu. Celkově lze konstatovat, že lesní porosty na výsypce jsou až na výše uvedené výjimky (topol, jasan) vitální, v dobrém zdravotním stavu, druhově pestré a strukturované. Na podzim vynikají lesní porosty pěkným zbarvením, barevně dekorativní jsou zejména javory a břízy. Řada listnáčů se na výsypce přirozeně rozmnožuje a v lesním porostu probíhá sukcesní vývoj. Zatím převládají raná sukcesní stádia s velkou pestrostí ve skladbě lesních dřevin. Bujný lesní porost již dokázal vytvořit na povrchu výsypky přírodě blízké lesní prostředí s typickým mikroklimatem, zvýšenou půdní i atmosférickou vlhkostí a tvorbou lesního humusu z opadu. Bylinné patro je vlivem hustoty vysazených dřevin chudé, ale vyskytují se v něm již některé typické lesní druhy (např. kapraď samec). Travinobylinná společenstva na výsypce lze rozdělit do 2 skupin. Malou část - několik hektarů na temeni výsypky - zaujímají vyseté a sekáním pravidelně udržované travní porosty, které tvoří uzavřené enklávy uvnitř lesních porostů. Tyto trvalé trávníky zvyšují potravní nabídku pro zvěř a další živočišnou složku ekosystému a zpestřují krajinné scenérie výsypky. V jižní části výsypky, už mimo lesní porost, se rozkládá souvislá plocha neudržovaných travinobylinných porostů vzniklých spontánní sukcesí. Jsou to stále společenstva raných sukcesních stádií s řadou ruderálních druhů, v nichž dominuje buď uzavřený drn nebo souvislý porost bodláků. Místy se již vytvořily přírodě bližší a ekologicky příznivější stepní partie. Také toto bezlesí je přirozeně oživené množstvím hmyzu (mravenci, kobylky, motýli, brouci, blanokřídlý hmyz), ptáků a zemních savců. Je zajímavé, že za 30 let sukcesního vývoje sem nepronikly žádné náletové dřeviny. Proniká sem naopak nepůvodní invazní druh křídlatka (Reynoutria), která vzrůstem 2-3 m značně převyšuje ruderální travinobylinnou formaci. Křídlatka tvoří v jižní části místy souvislé porosty, které mají tendenci se rozšiřovat a ve vegetačním období upoutávají pozornost svým dekorativním vzhledem. Dalším nepůvodním invazním druhem, který se však vyskytuje v menší míře, je rovněž dekorativní zlatobýl obrovský. Na rozhraní této travinobylinné formace a jižního okraje lesního porostu se vytváří lesostepní ekoton, který působí poměrně přirozeným dojmem a umožňuje svými stanovištními podmínkami existenci řady xerotermních druhů rostlin a živočichů. Vodní plochy významně zpestřují ekologické prostředí výsypky. Vlivem nepropustného podloží se jezírka v bezodtokých depresích udržela v různých výškových úrovních. Od mapování v roce 1975 jich více než polovina zanikla. Byly to vesměs ty nejmenší a nejmělčí vodní plošky, které zarostly vegetací a postupně se zazemnily. Jezírka, která na výsypce zůstala, mají naději na mnohem delší existenci. Množství vody a výška hladiny sezónně poněkud kolísají v závislosti na množství atmosférických srážek. Vodní prostředí je oživené množstvím obojživelníků, vodního ptactva i hmyzu, což svědčí o přirozeném fungování
celého ekosystému. Biotická ekostabilizační funkce: výsypka jako biocentrum Kopistská výsypka má v krajinném systému Mostecké pánve a Mosteckého bioregionu významné postavení. V této technizované, uměle vytvořené krajině s přetrženou kontinuitou vývoje a absencí trvalých ekologicky stabilnějších struktur totiž nabývají na významu pouze několik desítek let staré uměle založené lesní porosty na výsypkách, případně porosty vznikající spontánní sukcesí. Při navrhování ekologické sítě Mostecké pánve jsou to mnohdy jediné opěrné body, které mohou být zařazeny mezi ekologicky významné segmenty krajiny (EVSK) a tvořit tak základ celého systému ekologické stability. Kopistská výsypka má v tomto ohledu klíčové postavení. Reprezentuje biochoru antropogenních stanovišť na území Mostecké pánve a jako největší lesní komplex v pánvi vyhovuje svými velikostními a kvalitativními parametry požadavkům kladeným na regionální biocentrum. Z existující dokumentace - Generelu lokálního ÚSES (1994) a Nadregionálního a regionálního ÚSES ČR (1996) - vyplývají následující skutečnosti: * Kopistská výsypka má předpoklad fungovat jako regionální biocentrum vymezené v její severní, souvisle zalesněné části * Kromě regionálního biocentra je na výsypce, zejména na jejích okrajích, navrženo ještě několik lokálních biocenter * Zatímco regionální biocentrum a navržená lokální biocentra na výsypce jsou charakterizována jako alespoň částečně funkční, navržená regionální i lokální propojení mimo výsypku jsou vesměs nefunkční a výsypka je tak v rámci systému ekologické stability dosud izolovaná Kopistská výsypka působí na pohled jako přírodní oáza klidu, obklopená rušnou těžební, výrobní a dopravní činností v prostoru Most - Komořany - Litvínov. Okolní prostředí na výsypku negativně působí trvalým hlukem z intenzivní dopravy a výroby. K dalším negativním vlivům patří především izolace ekosystému výsypky způsobená širokými a intenzivně využívanými dopravními koridory, které ji svírají ze všech stran. Samotnou výsypku pak rozděluje jako otevřená jizva široká trasa horkovodu Komořany. Neodstraněné zbytky staveb, dopravníků a další artefakty z období vzniku výsypky, rezavějící zejména na jejích okrajích, narušují vizuální pohodu krajinné scenérie a mohou být dalším zdrojem znečištění prostředí. Možnosti uplatnění Kopistské výsypky v socioekonomickém systému Mostecka Vzhledem ke své poloze v těsné blízkosti Mostu a Litvínova má výsypka potenciálně značný význam pro přibližně 100 000 obyvatel těchto měst. Tento potenciál je dosud nevyužitý a nedoceněný. Nabízí se především rekreační a sportovní využití tohoto prostoru. V okolí Mostu existuje již větší počet jiných ploch upravených k účelům sportu a rekreace, které plní tyto funkce (vodní nádrž Vrbenský, vodní nádrž Benedikt, lesopark Hrabák, Hněvín, Resl, Šibeník, autodrom, hippodrom). Další významné rekreační plochy zřejmě přibudou zatopením některých povrchových dolů. Kopistská výsypka, na rozdíl od výše uvedených rekreačních ploch, nemá upravené přístupové cesty a její návštěvnost spojená s rekreačním či sportovním využitím je dosud prakticky nulová. S ohledem na její mimořádnou biotickou a ekologicko-stabilizační funkci není ani do budoucna vhodné prosazovat intenzivní rekreační a sportovní využití. Na tělese výsypky by neměly být samostatné rekreační a sportovní plochy, jejichž zřízení by vyžadovalo zásah do stávající vegetace. Lepší zpřístupnění výsypky, vybudování a udržování cyklistických stezek, cest pro pěší a rekreační běžce však nemusí být v rozporu s uvedenou biotickou funkcí regionálního biocentra.
Závěr Na Kopistské výsypce byla v 60. a 70. letech 20. století provedena úspěšná lesnická rekultivace. Dnešní listnaté porosty mají pestré druhové složení a jsou, až na některé dožívající krátkověké dřeviny, převážně v dobrém zdravotním stavu. Převládají v nich vysazené druhy dřevin, které ne vždy odpovídají požadované cílové skladbě porostů. Výsypka je poměrně dobře oživena faunou obratlovců i bezobratlých. Management prostoru Kopistské výsypky by měl vycházet z její funkce jako regionálního biocentra. Je nezbytné jeho přesné vymezení stejně jako vymezení lokálních prvků ÚSES. Generel místního ÚSES navrhuje vymezená biocentra a biokoridory ponechat většinou přírodnímu vývoji. V praxi to znamená nebránit přirozené sukcesi klimaxových lesních dřevin (dub letní, habr obecný, lípa, javor), v koridorech a na okrajích výsypky nebránit ani vysokému zastoupení světlomilné břízy. Na ostatních lesních plochách je možné běžné lesnické obhospodařování. Rozhodně se ale nedoporučuje zavádět a podporovat nepůvodní dřeviny, např. dub červený, javor jasanolistý nebo jehličnaté druhy včetně modřínu. Vodní plochy mohou být ponechány přirozenému vývoji s monitoringem jejich stavu. Travinobylinné porosty v jižní části výsypky mohou zůstat jako bezlesá stepní plocha, ovšem s pravidelným kosením a potlačováním nežádoucích ruderálních druhů. V tomto prostoru je možné i extenzivní sportovně rekreační využívání, např. ve vazbě na sousední vodní nádrž Vrbenský. Pro zlepšení funkčnosti Kopistské výsypky v šiších ekologických vazbách i její uplatnění v socioekonomickém systému Mostecka je nezbytné vybudovat funkční návaznost na další biocentra a zpřístupnit zelený prostor výsypky pro člověka. Literatura Kol., 1996: Severočeské doly, a.s., Chomutov- Minulost a přítomnost. Severografia, Most, 298 s. Lipský, Z., 2002: Kopistská výsypka po 25 letech. Přírodovědecká fakulta UK, Praha, 18 s., příl. (Manuscript) Lipský, Z., 2006: Proměna Kopistské výsypky na regionální biocentrum. Životné prostredie, 40, č. 4, s. 200-205 Pasportizace rekultivací MUS, a.s., pasportizační číslo 2-1 M Rekultivace Kopistské výsypky 1. etapa, 2-2 M Rekultivace vnější výsypky OM - 2. etapa - Kopistaká výsypka, 2-3 M Zatravnění západních svahů Komořanské výsypky, 2-4 M Ozelenění na Komořanské výsypce Sedláček, F., 1994: Místní ÚSES pro střední část okresu Most - pánevní oblast. České Budějovice, 10 s., příl., mapy 1: 10 000 Společnost pro životní prostředí Brno, s.r.o., 1996: Nadregionální a regionální ÚSES ČR. List 02-33. MMR ČR a ARCDATA Praha, s.r.o. (mapa 1: 50 000)