Datum: 21. 3. 2013 Projekt: Využití ICT techniky především v uměleckém vzdělávání Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.1013 Číslo DUM: VY_32_INOVACE_227 Škola: Akademie - VOŠ, Gymnázium a SOŠUP Světlá nad Sázavou Jméno autora: PhDr. Jana Myslivcová Název sady: Český jazyk a literatura pro 1. 4. ročník čtyřletých gymnázií Název práce: Umělecké směry konce 19. století (prezentace) Ročník: 2., 3. Studijní obor: 79-41-K/41 Gymnázium Časová dotace: 45 minut Vzdělávací cíl: Žák bude schopen na základě analýzy uvedených úryvků vyvodit znaky impresionismu, symbolismu a dekadence. Pomůcky: Notebook nebo stolní počítač, tiskárna, interaktivní tabule Inovace: Posílení mezipředmětových vztahů, využití multimediální techniky, využití ICT.
IMPRESIONISMUS Zdroj: http://commons.wikimedia.org/wiki/file:claude_monet,_impression,_soleil_levant,_1872.jpg
IMPRESIONISMUS Název byl odvozen od Monetova obrazu Imprese: Východ slunce (1872) l impression = ve francouzštině dojem Podstatou práce francouzských impresionistů bylo zachytit atmosféru určitého okamžiku, prchavý dojem každodenních situací. Literární impresionismus se projevil především v lyrické poezii, v níž se objevovaly prostředky postavené na smyslových vjemech. Obvyklým prvkem byla personifikace. Nejvýraznějšími představiteli literárního impresionismu byli prokletí básníci, hlavně Charles Baudelaire a Paul Verlaine, v jejichž díle ale najdeme i prvky a tendence dalších moderních směrů (symbolismus, dekadence).
PAUL VERLAINE - PÍSEŇ PODZIMNÍ
SYMBOLISMUS Zdroj: http://commons.wikipedia.org/wiki/soubor:death_and_the_gravedigger_-_c._schwabe.jpg
SYMBOLISMUS Samotné slovo symbolismus poprvé použil Jean Moréas ve své předmluvě ke sbírce Kantilény z roku 1886. Autor je sám také tvůrcem Manifestu symbolismu ze září stejného roku. Zároveň se stal teoretikem a kritikem směru a ve stejné době také zakladatelem revue Symbolisme. Symbol = obecný znak, který se v konkrétních případech podobá předmětu, zvířeti, číslu či osobě. Jeho hlavním úkolem není pouhé přenášení významu, ale také pochopení hlubších souvislostí. Symboly se objevují už v Bibli, kde najdeme mnoho zvířecích a předmětných symbolů (např. had = pokušení). Ve středověku důraz na barvy (např. bílá = čistota, nevinnost; žlutá = barva slunce, symbol štěstí). Dále ho najdeme v díle Edgara Allana Poea, báseň Havran je celá ve znamení symbolismu (havran = smrt). Tento literární směr tedy pracuje se složitými symboly na principu metafor a metonymií. Čtenář je nucen význam básní dešifrovat, protože je její sdělení často mnohoznačné či skryté. Ačkoli je symbolismus opět typický především pro poezii, najdeme jeho projevy také v próze a dramatu.
JEAN ARTHUR RIMABAUD SPÁČ V ÚVALU To zelený je kout, kde potok zpívá, na trávu věsí stříbro svojich pěn, kde slunce horské hrdě v svět se dívá, a údol paprsky jest naplněn. Tam ústa dokořán, bez přilby hlavu, šíj mezi řeřichou, mez kterou zkvětla, spí mladý voják natažený v trávu, v tvář bledou pláčí jemu proudy světla. Spí. U noh kosatci je zkvetlo všecko. Spí, usmívá se nemocné jak děcko. Jej zahřej, přírodo, neb je mu zima! Však vůní se mu chřípě nezachvějí. Na ňadrech ruku maje tiše dřímá a rudé díry dvě mu v boku zejí.
DEKADENCE Zdroj: http://kultura.idnes.cz/foto.aspx?r=vytvarneumeni&c=a120220_113434_vytvarneum_ob&foto=&thumbs=1#ob41501a_aa_3923_str10b.jpg
DEKADENCE - CHARAKTERISTIKA Pojem dekadence (= úpadek) se objevuje na přelomu 19. a 20. století v souvislosti s novou vlnou umělců, kteří jsou znechuceni stereotypní společností, hledají z ní únik a vytvářejí si svůj vlastní svět. V literatuře se dekadentní postoj projevuje zejména pesimistickými náladami, pocity zmaru, morbiditou, mysticismem, erotickou přesyceností, ale i narcisismem. K životu dekadentů se často vázalo bohémství, satanismus, nevázaný sex, alkohol, výstřednost apod. Dekadent bylo původně hanlivé označení pro každého francouzského básníka, který se pokusil odvrátit od tradic. Dekadentní spisovatelé projevovali odpor ke společnosti nikoliv osobní revoltou, ale únikem do oblasti takzvaného čistého umění, kde zdůrazňovali pocity nudy, někdy i zoufalství.
CHARLES BAUDELAIRE - MRŠINA
POUŽITÉ OBRÁZKY [cit. 2013-26-02]. Dostupný pod licencí Creative Commons na www: 1. http://commons.wikimedia.org/wiki/file:claude_monet,_impression,_solei l_levant,_1872.jpg 2. http://commons.wikipedia.org/wiki/soubor:death_and_the_gravedigger_- _C._Schwabe.jpg 3. http://kultura.idnes.cz/foto.aspx?r=vytvarneumeni&c=a120220_113434_vytvarneum_ob&foto=&thumbs=1#ob4150 1a_AA_3923_str10b.jpg
POUŽITÁ LITERATURA A PRAMENY BALAJKA, B. Přehledné dějiny literatury III. Praha: SPN. 1997. s. 214-226. ISBN 80-85937-48-4 BAUDELAIRE, CH. Květy zla. Praha: Melantrich 1948 Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. ISBN 80 80-85865-48-3 FORST, V. a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A- G. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0 SOCHROVÁ, M. Literatura v kostce pro střední školy. Havlíčkův Brod: Fragment, 1995. ISBN 80-85768-95-X Dílo smí být dále šířeno pod licencí CC BY-SA (www.creativecommons.cz). Materiály jsou určeny pro bezplatné používání pro potřeby výuky a vzdělávání na všech typech škol a školských zařízení. Jakékoliv další využití podléhá autorskému zákonu. Všechna neocitovaná autorská díla jsou dílem autora.