Západočeská univerzita v Plzni Univerzita třetího věku ak. rok 2015/2016 Úvod do egyptské archeologie Vývoj nekrálovské hrobky ve 3. tisíciletí a pohřební a zádušní rituály Petra Maříková Vlčková 03.11.2015 Podmínky pro vstup do zásvětí: Život podle principů maat etický kodex: odraz v autobiografických textech; Zajištění materiální stránky posmrtné existence: Stavba hrobky; Zajištění zádušního kultu výjimečně: poslední vůle; Zajištění integrity těla, tj. mumifikace. Stavba hrobky: Nekropole: spadají pod státní administrativu centrální správa může určovat mnohé aspekty rozvoje hrobek a pohřebiště. Odraz stavu životopisné nápisy hodnostářů. Darování části hrobky (kamenný sarkofág) nebo celé hrobky panovníkem: forma odměny X i trestu (zabavování hrobek, ztesávání částí reliéfů apod. tzv. damnatio memoriae = ničení památky). Forma placení za služby: chléb, pivo Zajištění podmínek zádušního kultu: Část výnosů produkce statků: připsána pro zajištění zádušního kultu tzv. kněží ka (= zádušním kněžím). Část mohl zajišťovat panovník přerozdělování obětin. Symbolický garant zádušního kultu: panovník projev: tzv. obětní formule Oběť, kterou dává král hetep-di-nisut. Symbolické zajištění: Výzvy kolemjdoucím, aby vstoupili do hrobky a pronesli formuli; Výzdoba: seznamy obětin, jejich výroba apod.; Modely. Pohřební rituály: 3 základních fáze zachycené na reliéfech: 1. Smuteční průvod rodiny na cestě z domu do mumifikačního/purifikačního stanu či hrobky (Obr. 9); 2. rituály týkající se uložení mumie do pohřební komory; 3. průběh pravidelného zádušního kultu probíhajícího v kapli. Mumifikace: Typy: přírodní; umělá. Ideální doba trvání: 70 dní délka trvání mumifikace boha Usira Postup: omytí (obr. 1); vyjmutí vnitřních orgánů (obr. 2); vysušení těla pomocí natronu (obr. 3, balíčky natronu: obr. 4); omytí a potření oleji (obr. 5); zavinutí do obinadel a přečtení posvátných formulí (obr. 6). Vyjmuté orgány: ukládány do kanop (speciální nádoby) pod ochranou tzv. Čtyř synů boha Hora: Hapiho (hlava paviána), Amsetiho (lidská hlava), Kebehsenufa (hlava sokola) a Duamutefa (hlava šakala). Jejich podoba se vyvíjela: Stará říše (Obr. 7): jednoduchá víka, následně se objevují víka s podobou zvířat a lidí (Obr. 8). Cesta k hrobce: Závěrečná fáze pohřebního rituálu a započetí zádušního kultu: příchod k hrobce, vytažení rakve na střechu, rituál Otevírání úst, spuštění rakve a uložení věcí do pohřební komory, zádušní hostina (Obr. 11). Rituál Otevírání úst: dobře známý až od Nové říše; prováděný na soše či antropomorfní rakvi; obnovení tělesných funkcí a připodobnění mrtvého k Usirovi. Zádušní kult: Ideální stav: každodenní rituály v kapli až na věky (Obr. 10). Pronášení tzv. invokační obětina obětina hlasu (hetep-di-nesut). 1
Poslední soud: vážení skutků zemřelého a posouzení jeho nároku na vpuštění do blažené zásvětní existence. Kořeny nekrálovských hrobek: mladší předdynastické období: badarská a nakádská kultura. Badárská kultura 4500-3800 BCE: jednoduché oválné jámy: poznání procesů přirozené mumifikace. Skrčenci na levém boku, s hlavou k jihu a obličejem k západu, na rohožích, zabalení do rohoží nebo gazelích kůží. Kolem těla několik nádob a skromná výbava (obr. 12). Nakádská kultura 3800-3100 BCE: zpočátku obdobné jako u badárské X následně nárůst počtu pohřební výbavy a rozrůznění jejího složení. Objevují se rakve: proutěné, keramické a následně i ze dřeva Vydělení místa pro zádušní kult: počátek geneze zádušních kaplí: Vydělení dvou prostor: místo pohřbu: pohřební komora; místo zádušního kultu: obětní kaple. Tarchán, hrobka 1845: oválná pohřeb obehnán obdélnou zdí z nepálených cihel nadzemní část hrobky mastaba? Obr. 14 Raně dynastické období: Hrobky jako skladiště / dům pro věčnost. Hrobky 1. a 2. dynastie v Sakkáře mohutné mastaby se složitou vnitřní strukturou zahloubená pohřební komora, kompletně skladovací prostory v nitru nadzemní části hrobky. Hrobka hodnostáře Hemaky (obr. 15): 1. dynastie, král Den, nejbohatší kolekce pohřební výbavy z Raně dynastického období; nejstarší doklad papyrových svitků, nepopsaných Hrobka hodnostáře Ruabena (obr. 16): 2. dynastie, podzemí lze rozdělit na veřejnou a soukromou obytnou část a skladovací prostory. Zádušní hostina pro věčnost: nejstarší příklad: sakkárská hrobka princezny Šepsesipet, pozdní 2. dynastie: pokrmy servírované na keramických talířích X ne na kamenných podnosech, některé talíře byly záměrně rozbité. Posun v následujícím období: Abúsír, hrobka soudce Intiho, 6. dynastie: pohřební komora Pepi Meriherišefa: skutečné pokrmy doplněny vápencovými schránami v jejich podobě, tj. uchování pro věčnost Vyvrcholení na konci Staré říše: zádušní hostina je vyobrazena na reliéfech a malbách v pohřební komoře. Nadzemní podoba nekrálovských hrobek v Raně dynastickém období: tzv. palácová fasáda tradiční podoba pro Raně dynastické období (viz např. Obr. 15). Hrobka hodnostáře Nebitky, Sakkára (obr. 17): předobraz Stupňovité pyramidy panovníka Džosera; výjimka ze zažitého pravidla. Hladké stěny ukloněné do středu mastaby (Obr. 18) charakteristické pro následující období Staré říše: pohřební šachty ústí na plochý strop hrobky nebo do podlah vnitřních prostor. Obětní prostory / Kaple: pro Raně dynastické období: Chodbové kaple; Jednoduché, tzv. křížové kaple. Přelom 3.-4. dynastie. Snaha přilákat návštěvníky: nejstarší výzdoba se nachází vně hrobek, poblíž kaplí. Výzdoba kaplí: Nejstarší doklady výzdoby: RELIÉFY: tzv. nepravé dveře: Chabausokar (Obr. 19) a jeho žena Hathor-Neferhetepes, Sakkára; kaple prince Nefermaat a jeho žena Atety v Médúmu: specifický typ výzdoby (zahloubené reliéfy vyplňované barevnou pastou; tzv. médúmské husy Obr. 20). SOCHAŘSTVÍ: Sochy princ Rahotep a jeho 2
ženy Nofrety, Médúm (Obr. 21). ZPRACOVÁNÍ DŘEVA: Hesire, Sakkára a panely z cedrového dřeva (Obr. 22). Kontrolní otázky: Jaké povinnosti musel hodnostář splnit, aby mohl pomýšlet na posmrtný život? Jaké byly zdrojnice vývoje nekrálovských hrobek v předdynastickém období? Co zapříčinilo vznik výzdoby nekrálovských hrobek? Doporučená studijní literatura: Bárta, M. Život a smrt ve stínu pyramid. Staroegyptská hrobka a společnost v době stavitelů pyramid Staré říše. Paseka 2009 Baines, J. Málek, J.: Svět starověkého Egypta. Praha: Knižní klub 1996. Maříková Vlčková, P. (ed.): Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha: Libri 2009. Shaw, I.: Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB Art 2003. M. Verner, Pyramidy. Praha 1997 Sylaby, studijní materiály a PDF přednášek: http://petra-marikovavlckova.webnode.cz/ Průběh mumifikace: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 3
7. Příklad kanop ze Staré říše 8. Typická mladší forma kanop 9. Průběh počáteční fáze pohřebního rituálu: vynášení těla, oplakávání mrtvého. 10. Průběh obětního rituálu v kapli zádušní kult. 11. Závěrečná fáze pohřebního rituálu: příchod k hrobce, pohřební hostina. 12. Typický příklad badárského pohřbu 4
13. Hierakonpolis, hrobka 10: příklad odděleného ukládání těla a pohřební výbavy 14. Tarchán, hrobka 1845: příklad oddělení pohřbu a zádušního místa 15. Hrobka Hemaky, Sakkára 16. Hrobka Ruabena, Sakkára 17. Hrobka Nebitky, Sakkára 18. Typická mastaba ze Staré říše 5
20. Tzv. médúmské husy z kaple prince Nefermaata v jeho hrobce v Médúmu. 19. Nepravé dveře Chabausokara 21. Sochy prince Rahotepa a jeho ženy Nofrety Obr. 22 Dřevěné panely z hrobky Hesirea, Sakkára. 6