SYMPÓZIUM RODINNÉ TERAPIE 24. 25.4.2014 Olomouc
David Skorunka skor@lfhk.cuni.cz
Pohled zpět Od roku 1996 praxe v oblasti duševního zdraví (psychiatrie) + v různé míře a na různých místech praxe rodinné terapie a psychoterapie včetně zahraniční zkušenosti. Vztahy, vývoj, komunikace, emoční potřeby klíčové pro vznik a trvání tzv. problémů/patologie Většina lidí v ambulanci složité, problematické vztahy současné či v minulosti Teorie citové vazby (attachment theory) Vývoj, vztahový kontext Afektivní, kognitivní, interpersonální procesy Propojení tělesných a psychických jevů(psychobiologie) Aspekty terapeutického procesu
Význam citového vztahu Jedna z hlavních lidských potřeb: bezpečný a jistý (secure) citový vztah s blízkou osobou (rodiče, partneři, děti aj.) Tato potřeba, strach ze ztráty blízkého člověka či izolace doprovázející tuto potřebu, spoluvytváří scénáře jednoho z nejstarších a nejuniversálnějších lidských drama, které pozorují rodinní a pároví terapeuti ve své každodenní praxi. (Johnson, 2003, str.4.)
Citová vazba a emoce Mnohé z nejintenzivnějších emocí povstávají během utváření, rozvíjení, udržování, narušení a znovuobnovení citových vazeb (attachment relationships). Utváření citového pouta je popsáno jako zamilovanost, rozvíjení a udržování jako láska k někomu, ztráta partnera pak jako truchlení způsobené touto ztrátou. Hrozba ztráty spouští prožitek úzkosti a skutečná ztráta vede k prožitku smutku, zatímco obě situace obvykle vzbudí i hněv. Ničím neohrožené trvání citového pouta je prožíváno jako zdroj štěstí. Bowlby, 1979, s.130
Psycho-biologická vyladění/propojení Citová vazba Neurobiologie a psychobiologie Vzájemné propojení, vývoj a regulace centrálního nervového, autonomního, endokrinního a imunitního systému. Možný základ pro tzv. konstituční nastavení a individuálně specifické projevy dysregulací včetně tzv. psychopatologie atd.??? Siegel, 2013; Schore, 2003
Vícečetné citové vazby Multiple Attachments Vývojové proměny v triadických citových vazbách Rozmanitost emočně významných zkušeností Vztahové konflikty a dilemata Vyšší rozmanitost afektivních, kognitivních a tělesných procesů v rámci triadických vazeb. Vyšší náročnost na vzájemné vylaďování.
Internalizované vztahové modely Pohled na sebe (Self): Jsem hodný lásky, jsem přijatelný takový, jaký jsem? Pohled na druhé: Neohrožují mne? Jsou mi k dispozici? Poskytnou mi útěchu a péči, když budu potřebovat? Svět jako místo plné hrozeb/nebezpečí nebo naopak místo plné příležitosti k rozvoji. Odpovědi na tyto otázky ovlivňují naše chování, myšlení a prožívání (emočně-tělesné jevy). Klíčový vliv na to, zdali se ve vztazích cítíme bezpečně, zdali jsme schopni blízkosti, citu, intimity apod.
Vnímavost a přiměřená odezva Sensitive Responsiveness Sensitive Responsiveness (Ainsworth, 1979; Crittenden, 2002, 2005; Stern, 2004) (vnímavost/vyladění/synchronisace; angl. attunement, synchronisation) Proces učení Kognitivní rovina předvídatelná souvislost mezi událostmi (pocit kausality, časová souslednost, souvislý příběh) Afektivní rovina intenzita vjemu/prožitku, sdílení a regulace emocí (afektivní regulace/zvládání/odolnost) Jaké dovednosti se dítě učí Co způsobuje co pocit kausality, atribuce, narativní schopnosti Jak zvládat své vlastní pocity (internalizace chování pečovatele, emočním prožitkům lze rozumět, lze je sdílet s jiným člověkem, což přináší úlevu, uklidnění ) Jak komunikovat s ostatními lidmi (interpersonální strategie, schopnost empatie, reflektující a dialogické schopnosti) Upraveno podle Crittenden, 2005; 2008
Dynamic maturational model Information processing and self-protective strategies Crittenden, 2008, s. 111
Rizikové faktory v rodině Diskurzivní analýza a AAI Útěcha (Comfort) Existence či absence útěchy a emoční vnímavosti (sensitive responsiveness) ve vztahu pečovatel/rodič a dítě. Situace reálného ohrožení/distresu, nebo vnímané tak dítětem. Ochrana (Protection) Existence či absence ochrany a citové opory ve vztahu pečovatel/rodič a dítě. Situace reálného ohrožení/distresu, nebo vnímané tak dítětem. Zavržení (Rejection) Situace, kdy pečovatel/rodič odmítá, zavrhuje (nebo tím hrozí) dítě a/nebo jeho chování související s jeho emočními potřebami v rámci citové vazby (attachment behavior). Míra citové angažovanosti (Involvement) Situace, kdy rodič/pečovatel rozvíjí a udržuje nadměrnou blízkost s dítětem a naplňuje tím spíše své emoční potřeby na úkor potřeb a vývoje dítěte. Upraveno dle Crittenden, Landini, 2011
Rizikové faktory v rodině Diskurzivní analýza a AAI Obrácení rolí (Role reversal)dítě se dostává opakovaně do situací, kdy pečuje o rodiče a samo postrádá emoční oporu. Citové zanedbání/deprivace (Neglect) Rozmanité situace, kdy rodič/pečovatel má přílišný citový odstup od dítěte a není si vědom, jaké potřeby dítě má, tudíž není schopen na ně adekvátně reagovat a rozvíjet plnohodnotný citový vztah. Téma výkonu (Performance) Rodič/pečovatel má nadměrně vysoké nároky na výkon dítěte a tento výkon je obvykle podmínkou pro přijetí dítěte a poskytnutí citové opory/lásky nebo jako podmínka k tomu, aby nedošlo k trestu apod. Upraveno dle Crittenden, Landini, 2011
Vnímavost a vyladěnost Aplikace v psychoterapii/rodinné terapii/psychiatrii Aby byla terapie úspěšná, terapeut musí působit v tzv. proximálního zóně vývoje klienta/rodiče. Pokud to znamená proces zahrnující učení se otevřené komunikaci a vzájemně podmíněné interakci, v níž je možné otevřeně vyjádřit svá citlivá místa, potřeby, pojmenovat je a ošetřit, pak právě utvoření takového vztahu je samotnou intervencí. Čím větší nepohodu prožívají rodiče ve vztazích (s následnou distorzí ve zpracování podnětů a informací) tím větší význam má terapeutická aliance pro dosažení změny. Univerzální přístup ve stylu one size fits all může nejen selhat v případě ohroženého vztahu rodiče a dítěte, ale může jim dokonce ublížit. Přeloženo a zkráceno podle Crittenden, 2005
Metafora opory v terapii Emotional, Cognitive, Social Scaffolding Vývojová perspektiva (L.Vygotsky) K učení dochází prostřednictvím internalizace rozhovorů Zóna proximálního vývoje Pozn: zóna mezi příliš velkou a žádnou jinakostí/novostí/odlišností (myšlenky T. Andersena) Čeho můžeme dosáhnou s pomocí jiné osoby (terapeuta)? (Důraz na spolupracující, neuspěchaný přístup) Terapie a opora Terapie jako bezpečná základna (secure base) zmírnění rozrušení, intenzivních emocí, menší riziko spuštění adaptivních obranných mechanismů. Podpora v uvědomění, identifikování, regulaci emocí. Podpora reflexivity (význam empatie standing in the emotional shoes of the other ) Podpora narativní integrace pocitů, událostí, významů: koherence, smysluplnost. Upraveno a doplněno podle Vetere, Dallos, 2009
Citové vazby: možnosti a omezení Možnosti a limity prožití v rámci citového pouta: určitého osobního potenciálu a potřeb. určitých stránek svého Self. určitých napsaných, ale i ještě nenapsaných kapitol svého životního příběhu. Tíhnutí k určité afektivně-kognitivní distorzi a s ní souvisejícímu se stylu vztahování k sobě a druhým. Otázka tělesnosti a limitů zvládání různých zátěžových situací. Otázka flexibility, změny a možností vzájemného slaďování a vývoje ve vztahu, v čase.
Ještě poznámky k psychiatrii a psychoterapii Prevence Konceptualizace duševního zdraví a nemoci Psychobiologie a psychosomatika Terapeutický proces a spolupráce mezi těmi, kdo potřebují služby a těmi, kdo je nabízejí. Organizace zdravotní péče včetně psychiatrie
Pár postřehů k jakékoli transformaci Dostupné služby v různých úrovních Vzájemná koordinace služeb a interdisciplinární spolupráce Důkladné posouzení situace s ohledem na vývoj, komplexitu, kontext (case formulation; assessment). Systemický prvek; přizvat významné blízké Terapeutické spojenectví a význam kontinuity Pozor na tři nebezpečí: Zjednodušující diagnostikování Uspěchaná intervence Absence sebe-uvědomění
Děkuji za pozornost! Bowlby, J. (2010) Vazba; Teorie kvality raných vztahů mezi matkou a dítětem. Praha: Portál. Cassidy, J., Shaver, P. (2008) The Handbook of Attachment. New York: Guilford. Crittenden, P. (2008) Raising Parents. Portland: Willan. Crittenden, P., Landini, A. (2011) Assessing Adult Attachment. New York: Norton. Dallos, R. (2006) Attachment Narrative Therapy. Hove: OUP. Dallos, R., Vetere, A. (2009) Systemic Therapy and Attachment Narratives. Routledge. Johnson, S., Whiffen, V. (2006) Attachment Processes in Couple and Family Therapy. New York: Guilford. Schore, A. (2003) Affect Dysregulation and Disorders of the Self. New York: Norton. Schore, A. (2003) Affect Regulation and the Repair of the Self. New York: Norton. Siegel, D. (2013) The Developing Mind, 2nd Ed. New York: Guilford.