Genetické mapování. v přírodních populacích i v laboratoři



Podobné dokumenty
Funkční genetika. Cílem je propojit konkrétní mutace/geny s fenotypem. Forward genetika. fenotyp. gen/mutace. Reverse genetika

Genomika hospodářských zvířat

Populační genetika II

Mgr. et Mgr. Lenka Falková. Laboratoř agrogenomiky. Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Mendelova univerzita

Centrum aplikované genomiky, Ústav dědičných metabolických poruch, 1.LFUK

Genetika kvantitativních znaků. - principy, vlastnosti a aplikace statistiky

Úvod do nonhla-dq genetiky celiakie

Genetický polymorfismus

Genetické markery. pro masnou produkci. Mgr. Jan Říha. Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o.

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Crossing-over. Synaptonemální komplex. Crossing-over a výměna genetického materiálu. Párování homologních chromosomů

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

6. Kde v DNA nalézáme rozdíly, zodpovědné za obrovskou diverzitu života?

Crossing-over. over. synaptonemální komplex

Poznámky k nutrigenetice

ZÁKLADY BIOLOGIE a GENETIKY ČLOVĚKA

P1 AA BB CC DD ee ff gg hh x P2 aa bb cc dd EE FF GG HH Aa Bb Cc Dd Ee Ff Gg Hh

Na rozdíl od genomiky se funkční genomika zaměřuje na dynamické procesy, jako je transkripce, translace, interakce protein - protein.

Vztah genotyp fenotyp

AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

v oboru KLINICKÁ GENETIKA PRO ODBORNÉ PRACOVNÍKY V LABORATORNÍCH METODÁCH

FUNKČNÍ VARIANTA GENU ANXA11 SNIŽUJE RIZIKO ONEMOCNĚNÍ

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

Vazba genů I. I. ročník, 2. semestr, 11. týden Aleš Panczak, ÚBLG 1. LF a VFN

Genetika komplexních znaků

ší šířen VAZEBNÁ ANALÝZA Vazba genů

GENETIKA Monogenní dědičnost (Mendelovská) Polygenní dědičnost Multifaktoriální dědičnost

Vypracované otázky z genetiky

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Základy genetiky 2a. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

Metody studia historie populací. Metody studia historie populací

Genetická diverzita masného skotu v ČR

Molekulární podstata adaptací a detekce selekce na molekulární úrovni

Působení genů. Gen. Znak

Tok GI v buňce. Genetický polymorfizmus popis struktury populací. Organizace genetického materiálu. Definice polymorfismu

Teorie neutrální evoluce a molekulární hodiny

Thomas Hunt Morgan ( ) americký genetik a embryolog pokusy s octomilkou (D. melanogaster)

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Interakce viru klíšťové encefalitidy s hostitelským organismem a patogeneze infekce

Mendelistická genetika

Metody studia historie populací. Metody studia historie populací. 1) Metody studiagenetickérozmanitosti komplexní fenotypové znaky, molekulární znaky.

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

Teorie neutrální evoluce a molekulární hodiny

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

INTERAKCE NEALELNÍCH GENŮ POLYGENNÍ DĚDIČNOST

Využití molekulárních markerů v systematice a populační biologii rostlin. 12. Shrnutí,

PRAKTIKUM Z OBECNÉ GENETIKY

OPVK CZ.1.07/2.2.00/

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

GENETIKA V MYSLIVOSTI

INTERAKCE NEALELNÍCH GENŮ POLYGENNÍ DĚDIČNOST

Molekulární genetika zvířat 4 Antonín Stratil. Česká zemědělská univerzita v Praze

Molecular Ecology J. Bryja, M. Macholán MU, P. Munclinger - UK

Kameyama Y. et al. (2001): Patterns and levels of gene flow in Rhododendron metternichii var. hondoense revealed by microsatellite analysis.

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Základní pravidla dědičnosti

Základní pojmy obecné genetiky, kvalitativní a kvantitativní znaky, vztahy mezi geny

Biologie a genetika, BSP, LS7 2014/2015, Ivan Literák

Schopnost organismů UCHOVÁVAT a PŘEDÁVAT soubor informací o fyziologických a morfologických (částečně i psychických) vlastnostech daného jedince

1. Úvod do genetických algoritmů (GA)

Genetický polymorfismus jako nástroj identifikace osob v kriminalistické a soudnělékařské. doc. RNDr. Ivan Mazura, CSc.

Populační genetika Radka Reifová

Populační genetika II. Radka Reifová

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat

Genetika pohlaví genetická determinace pohlaví

Chromosomy a karyotyp člověka

Genetika - maturitní otázka z biologie (2)

Základní pravidla dědičnosti - Mendelovy a Morganovy zákony

3) Analýza mtdna mitochondriální Eva, kdy a kde žila. 8) Haploskupiny mtdna a chromozomu Y v ČR

Dědičnost pohlaví Genetické principy základních způsobů rozmnožování

KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

MENDELOVSKÁ DĚDIČNOST

Epigenetická paměť v ekologii a evoluci rostlin. Vítek Latzel

Nové přístupy v modifikaci funkce genů: CRISPR/Cas9 systém

Zesouladení ( sjednocení ) poznatků genetiky a evolucionistických teorií

Úvod do obecné genetiky

Aplikace molekulárně- genetických dat ve šlechtění. Humpolíček Petr

GENOMIKA - "STATUS QUO A QUO VADIS"

Genetika vzácných druhů zuzmun

Genetika BIOLOGICKÉ VĚDY EVA ZÁVODNÁ

Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze

Digitální učební materiál

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Referenční lidský genom. Rozdíly v genomové DNA v lidské populaci. Odchylky od referenčního genomu. Referenční lidský genom.

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Bioinformatika a výpočetní biologie KFC/BIN. I. Přehled

ONKOGENETIKA. Spojuje: - lékařskou genetiku. - buněčnou biologii. - molekulární biologii. - cytogenetiku. - virologii

Zdeňka Veselá Tel.: Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i.

BIO: Genetika. Mgr. Zbyněk Houdek

Degenerace genetického kódu

Nondisjunkce v II. meiotickém dělení zygota

Genetická kartografie

Konzervační genetika INBREEDING. Dana Šafářová Katedra buněčné biologie a genetiky Univerzita Palackého, Olomouc OPVK (CZ.1.07/2.2.00/28.

Populační genetika Radka Reifová

Využití DNA markerů ve studiu fylogeneze rostlin

II. ročník, zimní semestr 1. týden OPAKOVÁNÍ. Úvod do POPULAČNÍ GENETIKY

Detekce selekce na molekulární úrovni a genetická podstata adaptací

Transkript:

Genetické mapování v přírodních populacích i v laboratoři

Funkční genetika Cílem je propojit konkrétní mutace/geny s fenotypem Vzniklý v laboratoři pomocí mutageneze či vyskytující se v přírodě. Forward genetika fenotyp gen/mutace Reverse genetika

Jak v genomu nalézt konkrétní mutace/geny odpovědné za vznik určitého fenotypu?

Metoda kandidátních genů Vytvoření seznamu genů, které by mohly mít nějakou souvislost s pozorovaným fenotypem. Hledání polymorfismů a jejich korelace s fenotypem. Takto objeveny geny podmiňující některé lidské nemoci (např. geny pro srpkovitou anémii) i některé geny pro adaptivní znaky (např. geny podmiňující různou barvu srsti u hlodavců). Pytlouš skalní, obvykle světlý, na lávových polích černé populace. Černé zbarvení vzniká mutací v genu melanocortin-1-receptor gene (Mc1r), ale jen v některých populacích. V jiných populacích způsobuje černé zbarvení mutace v jiném genu zatím neznámém (Nachman et al. PNAS 2003). Pytlouš skalní (Chaetodipus intermedius)

Genetické mapování Cílem nalézt vazbu fenotypu k molekulárním markerům, jejichž pozici v genomu známe (genetická mapa). 1. vazebná analýza pomocí laboratorního křížení 2. rodokmenová analýza 3. asociační (haplotypové) mapování v přírodních populacích 4. admixture mapování (v přírodních hybridních populacích)

1. Vazebná analýza pomocí laboratorního křížení Zkřížením dvou různých kmenů, které se liší v námi studovaném znaku, vytvoříme segregující populaci (např. BC1 či F2). Potřebujeme sadu molekulárních markerů polymorfních mezi danými kmeny (mikrosatelity, SNP). V segregující populaci hledáme korelaci mezi fenotypem a molekulárními markery.

Zpětné křížení (backcross) P: F1: BC1:

F2 křížení (F2 intercross) P: F1: F2:

Co když nemáme genetickou mapu? Díky next-generation sekvenačním metodám snadno vytvoříme i pro nemodelové organismy např. pomocí ddrad sekvenování segregující generace.

Geneticky lze mapovat znaky s jednoduchou Mendelovskou dědičností i kvantitativní znaky QTL (Quantitative Trait Locus) mapování Pro mapování volíme jedince s extrémními fenotypy

segregující generace Vazebná analýza pomocí BC1 či F2 křížení chr1 chr2 chr3 chr4 LOD skóre QTL (Quantitative Trait Locus) LOD = LOD a + LOD d + LOD i LOD a LOD d LOD i additivní efekt efekt dominance genové interakce Software: např. MapManager QTX, MapMaker

Databáze QTL

QTL pro rezistenci a/nebo citlivost vůči leishmanióze a jiným infekcím u myší. Lipoldová and Demant 2006, Nature Review Genetics

Vazebná analýza pomocí BC1 či F2 křížení Náročné na přípravu segregující populace a genotypování. Nízká rozlišovací schopnost (několik cm). Zjistíme spíše počet lokusů odpovědných za daný znak, interakce mezi nimi, a jejich hrubou lokalizaci v genomu.

Konsomické kmeny (chromosomálně substituční kmeny).. 10 generací zpětného křížení za současné selekce přenášeného chromosomu

Vazebná analýza pomocí konsomických kmenů Rychlé mapování na chromosom bez nutnosti genotypování. Pro jemnější mapování potřeba další křížení. Z konsomického kmene lze snadno vytvořit kongenní kmen. Substituce krátké oblasti genomu odpovědné za studovaný znak.

Mapování znaků pomocí panelu konsomických kmenů myší odvozených od kmenů B6 a MSM Takada et al. 2008, Genome Research

Rekombinantně inbrední linie opakované křížení F1 hybridů bratr-sestra (alespoň 20 generací) 18

Rekombinantně inbrední linie samoopylení (alespoň 20 generací) 19

Vazebná analýza pomocí rekombinantě inbredních linií Příprava sice zdlouhavá (20 generací křížení), ale nemusí se během ní genotypovat. Genotypuje se až konečná generace. Jakmile hotové, rychlé mapování bez genotypování. Vysoká rozlišovací schopnost 1cM a méně (záleží na počtu vytvořených RIL).

Collaborative cross u myší Zvýšení spektra fenotypů, které lze mapovat 21

Mapování genů podmiňujících bílou korunku u WSB/EiJ pomocí collaborative cross dvě kandidátní oblasti dlouhé cca 5Mb 22

MAGIC lines u Arabidopsis thaliana

Fyzikální mapování a ověřování kandidátních genů Vymezení kritické oblasti na fyzikální mapě (fyzikální mapování) Vytvoření seznamu kandidátních genů v kritické oblasti Hledání polymorfismů korelujících se sledovaným genotypem - nesynonymní mutace v kódujících oblastech - změny genové exprese Testování vlivu jednotlivých genů či SNP na fenotyp pomocí transgeneze či knock-out Genetická mapa (cm) Fyzikální mapa (bp) např. u myši 1cM ~ 2 Mb

2. Analýza rodokmenů Je třeba dostatek rodokmenů, ve kterých segreguje studovaný znak (např. choroba). Rozlišovací schopnost daná počtem meióz zachycených v rodokmenech. Obvykle nízká (~1-10cM). Vhodné pro mapování znaků s jednoduchou Mendelovskou dědičností, ne však kvantitativních znaků. Hodí se pro oragnismy, které nelze křížit v laboratoři.

Identifikace genu odpovědného za cystickou fibrózu pomocí analýzy rodokmenů. Science (1985)

3. Asociační mapování = LD mapování = haplotypové mapování Mapování v přírodních populacích na základě vazebné nerovnováhy (linkage disequilibrium, LD). Ke zjištění vazby znaku ke genetickým markerům je potřeba velmi vysoký počet markerů (~ 1 mil). Přesný počet markerů závisí na míře LD v genomu (čím větší LD tím méně je potřeba markerů). D = 1 4N e r

Haplotypová mapa lidského genomu (HapMap projekt) určen genotyp 1 mil SNP rozmístěných každých 5 kb v genomu u více než 250 jedinců z několika populací. zjištěno, že genom je rozdělen do bloků (haplotypů) s vysokým LD. Hranice mezi jednotlivými bloky korelují mezi populacemi a odpovídají rekombinačním hotspotům. Pro asociační mapování je třeba genotypovat ~ 0.5 mil SNP u Evropské populace a 1 mil SNP u Africké populace (tj. kapacita jednoho SNP genotypovacího čipu ) Nature 437, 1299-1320. 2005 28

Asociační mapování Má vysokou rozlišovací schopnost (~10kb). Vhodné i pro mapování kvantitativních znaků. Třeba analyzovat velký počet jedinců (~ 1000). Důležité mít správnou kontrolní skupinu (pozor na populační strukturu). Málo účinné pouze při mapování alel s velmi nízkou frekvencí v populaci a velmi komplexních fenotypů podmíněných velmi velkým množstvím genů s malými účinky. 29

Total Number of Publications Published genome-wide association studies (GWA) Published GWA (2005 Reports, 6/2011) 2005 2013 1960 2500 2000 1500 1000 500 Through 9/30/10 postings 0 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Calendar Quarter

NHGRI GWA Catalog www.genome.gov/gwastudies www.ebi.ac.uk/fgpt/gwas/

Asociační studie sedmi chorob v britské populaci The Wellcome Trust Case Control Consortium, Nature 2007

Asociační studie sedmi chorob v britské populaci

4. Admixture mapování Genetické mapování v přírodních hybridních populacích. Vyšší rozlišovací schopnost než klasické mapování pomocí laboratorního křížení, ale nižší než asociační mapování. Potřeba ~ 1000-5000 markerů.

Laboratorní křížení Admixture mapování Asociační mapování Počet markerů ~100 ~1 000 > 500 000 Rozlišovací schopnost ~10 cm ~1 cm, ~1 Mb ~10 kb Ideální kombinace více přístupů 1. Laboratorní křížení 2. asociační mapování Hrubé genetické mapování - na úrovni celého genomu Jemné genetické mapování - lze omezit jen na určitou předem vybranou oblast

Expression (e) QTL mapování Rozdíl v genové expresi jako kvantitativní znak. Pomocí eqtl mapování lze identifikovat regulační oblasti odpovědné za změnu v expresi daného genu (cis i trans). cis regulace promotory, enhancery, mirna vazebná místa trans regulace transkripční faktory, sirna, mirna

cis e-qtl trans e-qtl Pokud sledujeme v jednom experimentu expresi všech či většiny genů v genomu, lze vytvořit regulační sítě. Některé trans eqtl ovlivňují expresi mnoha genů Master transkriptional regulators multiple e-qtl Morley et al. 2004, Nature Morley et al. 2007, Nature

Jsou změny v expresi způsobené častěji mutacemi v cis- anebo trans- regulačních oblastech? Změny v genové expresi podmíněné mutacemi v trans- i cis- regulačních oblastech. Cis eqtl jsou častější a většinou silnější než trans eqtl. Mutace v cis regulačních oblastech ovlivňují pouze jeden daný gen, na rozdíl od mutací v trans regulačních oblastech. Mají menší pleiotropické účinky. Mohou hrát důležitější roli v evoluci genové exprese.