Preferované prostfiedí a prostorová aktivita chfiástalû polních (Crex crex) na umavû

SYLVIA 38 /2002 Preferované prostfiedí a prostorová aktivita chfiástalû polních (Crex crex) na umavû Habitat preference and spatial activity of the Corncrake (Crex crex) in the umava Mts. (southern Bohemia) Jan klíba & Roman Fuchs Biologická fakulta Jihoãeské univerzity, Brani ovská 31, CZ-370 05 âeské Budûjovice; e-mail: jan.skliba@tix.bf.jcu.cz, fuchs@tix.bf.jcu.cz klíba J. & Fuchs R. 2002: Preferované prostfiedí a prostorová aktivita chfiástalû polních (Crex crex) na umavû. Sylvia 38: 83 90. V prûbûhu hnízdních sezón 1999 a 2000 byl na lokalitû o rozloze 260 ha na umavû, kde rûzné luãní biotopy zaujímaly 170 ha, sledován v skyt volajících samcû chfiástala polního. 13 samcû z celkového poãtu pfiibliïnû 25 bylo odchyceno, oznaãeno vysílaãkami a intenzivnû telemetricky sledováno. Bylo stanoveno 20 tfiídenních okrskû od celkem 11 samcû. Okrsky se znaãnû li- ily velikostí (0,4 15,4 ha) a stálostí v prostoru i v ãase. Velmi ãasto byly zaznamenány denní náv tûvy teritorií sousedních samcû (10 pfiípadû z 15 moïn ch). Ze 13 definovan ch kategorií vegetace chfiástal polní preferoval na zaãátku sezóny mokré, dlouhodobû nekosené louky sv. Calthion a luãní prameni tû. Pozdûji se chfiástali pfiesouvali do pravidelnû kosen ch luk a do ruderalizované vegetace na jejich rozhraní. Plochy zasaïené pastvou, ãi seãí byly chfiástalem opu tûny. During two breeding seasons (1999, 2000), the occurrence of calling males of the Corncrake was investigated in a 260-ha study area in the umava mountains, where 170 ha were covered by various meadow habitats. Of the total of approximately 25 males, 13 were captured and radio-tracked for periods of 3 days. 20 three-day home ranges were studied in 11 males. Home ranges were very variable in terms of area (0.4 15.4 ha) and temporal and spatial stability. Daily visit of a neighbouring male s territory was recorded in 10 cases of 15 possible. Of 13 categories of vegetation in the area, the Corncrake preferred wet abandoned Calthion meadows and meadow spring areas at the beginning of the season. Later in the season, regularly mowed meadows and ruderal vegetation of meadow edges were used. The Corncrake abandoned meadows affected by mowing or cattle grazing. Keywords: Corncrake, Crex crex, habitat selection, radio tracking, home ranges, umava Mts., meadows ÚVOD Chfiástal polní se v poslední dobû tû í znaãné pozornosti evropsk ch ornitologû. DÛvodem je v razn pokles poãetnosti, k nûmuï do lo zejména v západní a stfiední Evropû vlivem intenzifikace zemûdûlství. Jde o druh taïn, u nûhoï 83

klíba J. & Fuchs R. / Chfiástal polní na umavû jsou popsány i vzdálené pfielety v prûbûhu hnízdní sezóny (Bürger et al. 1998, Bürger & Pykal 2000), jinak se pohybuje vût inou po zemi, skryt ve vegetaci. PfieváÏnû noãní volání samcû je pak ãasto jedinou známkou jeho pfiítomnosti. Z na ich chfiástalû ob vá nejsu í biotopy, které zpravidla poskytují podstatnû více potravy bezobratl ch ÏivoãichÛ. (Schäffer 1999). Tato skuteãnost zfiejmû umoïnila vznik situace, kdy ve kerou rodiãovskou péãi dokáïe obstarat pouze samice (uniparentální péãe). V dobû, kdy samice sná í, samec ru í svazek a ãasto se pfiesouvá na jiné místo, mnohdy znaãnû vzdálené (Tyler & Green 1996). Zde zaãíná sv m voláním vábit dal í samice. Obvyklá jsou dvû hnízdûní, tudíï i samice je nucena vyhledat dal ího partnera. Tento partnersk systém se naz vá sekvenãní polygamie (Crockford et al. 1996). Na dal í dûleïit aspekt biologie chfiástala polního upozornil Green (1999). Je to nízké meziroãní pfieïívání kompenzované vysokou hnízdní úspû ností. Ta mûïe b t docílena zejména vysok mi nároky na vlastnosti hnízdních biotopû, jako je dostateãn kryt a dobrá prûchodnost. Studium v bûru prostfiedí chfiástalem polním je tedy klíãem k jeho úãinné ochranû. umava patfií k dûleïit m oblastem v skytu chfiástala polního ve stfiední Evropû. Její v znam spoãívá v ojedinûlé skladbû nelesních biotopû, které zde tvofií velmi pestrou mozaiku. Nûkteré louky v blízkosti hranic nebyly desítky let obhospodafiovány a místy jsou velmi podmáãené, na jin ch místech byla obnovena seã, pastva, nebo produkce obilí, nûkteré louky byly pohnojeny a dosety travní smûsí. V souãasné dobû zde opût vzrûstá intenzita zemûdûlsk ch aktivit, coï by mohlo mít na populaci chfiástala polního negativní vliv, nedojde-li k zavedení nûjak ch ochrann ch opatfiení. Tato studie byla provedena na základû Akãního plánu pro v zkum chfiástala polního v Evropû (Crockford et al. 1996). Jejím cílem bylo (1) zjistit, které biotopy jsou preferované chfiástalem polním v pestré mozaice luãních biotopû a (2) pomocí telemetrie zjistit, jak se pohybují samci chfiástala polního v prûbûhu dne, kdy se vût inou neoz vají, a stanovit velikost aktuálních domovsk ch okrskû. MATERIÁL A METODIKA Studované území se nalézá na umavû mezi obcemi StráÏn a âeské Îleby (48 53 N, 13 45 E, 800 930 m n. m.). Celková rozloha ãiní 260 ha, z toho 90 ha tvofií drobné lesy a porosty náletov ch dfievin, zbytek (170 ha) rûzné typy luãních biotopû. V sezónách 1999 a 2000 zde bylo postupnû odchyceno 13 samcû chfiástala polního z pfiibliïnû 25 zji tûn ch a oznaãeno 3,5g vysílaãkami (TW-4, Biotrack UK; metodika znaãení viz Green et al. 1997b). Oznaãení jedinci byli zamûfiováni 5 8krát dennû mezi 6. a 21. hodinou, vïdy po dobu tfií po sobû jdoucích dní. Zamûfiování pomocí smûrové antény bylo provádûno postupnû z minimálnû 2 bodû na vzdálenost 30 50 m. Spojením nejvzdálenûj ích bodû zamûfiení byl stanoven tfiídenní domovsk okrsek (tzv. metoda nejmen ích konvexních polygonû). Tfii dny byly dobou dostateãnû krátkou na to, aby pravdûpodobnost, Ïe jedinec v prûbûhu sledování zmûní své chování nebo uïívání biotopû, byla dostateãnû nízká. Takto bylo stanoveno celkem 20 okrskû od 11 rûzn ch samcû. Vegetace studovaného území byla vymapována a poté roztfiídûna celkem do 13 kategorií: (1) Intenzivní, Ïivinami bohaté louky: Plochy v roce 1991 jednorázovû pohnojené kravsk m hnojem a oseté travní smûsí. PfievaÏují druhy Phleum pratense, Trisetum flavescens, Dactylis glomerata, Agropyron repens, Agrostis stolonifera, Festuca pratensis a Rumex crispus. Kosené 84

SYLVIA 38 /2002 dvakrát roãnû v první polovinû ãervna a v srpnu. (2) Oligotrofní kosené louky: Louky pravidelnû seãené, místy i pasené, s v skytem Agrostis tenuis, A. stolonifera, Rhinanthus minor, vesmûs s nízkou vegetací aï do pozdní sezóny. Kosení probíhá od konce ãervence, pastva vût inou v fiíjnu aï listopadu. (3) Nekosené louky s Alopecurus pratensis a Holcus mollis: Mezofytní, neobhospodafiované nebo pfiíle- Ïitostnû pasené louky s dominujícími A. pratensis, H. mollis, Cirsium heterophyllum, Aegopodium podagraria. (4) Ruderalizovaná stanovi tû s Dactylis glomerata: Plochy s v skytem D. glomerata, Alopecurus pratensis s místy hojnou Urtica dioica. âasto tvofiící lemy kamenn ch snosû nebo cest. Dosahují vysokého vzrûstu jiï brzy na jafie. (5) Opu tûné louky s Alopecurus pratensis a v znamn m podílem Carex brizoides. Vût inou mezohygrofytní. (6) Oligotrofní nekosené louky: Louky s v skytem Hypericum maculatum, Agrostis tenuis, Deschampsia caespitosa, Cirsium heterophyllum, Carex brizoides, mezofytní aï mezohygrofytní. (7) Mokré louky sv. Calthion a jejich degradaãní fáze: Hygrofytní, zpravidla vysokobylinné porosty s v skytem druhu Caltha palustris, Filipendula ulmaria nebo Scirpus sylvaticus, s rûzn m zastoupením dal ích rostlin, jako Carex brizoides, Ranunculus aconitifolius, Alopecurus pratensis nebo Urtica dioica. (8) Luãní prameni tû: Maloplo ná hygrofytní stanovi tû s pomûrnû fiídkou vegetací s druhy Juncus conglomeratus, Cirsium palustre, Polygonum bistorta nebo s vegetací podsv. Calthenion nebo sv. Caricion fuscae. (9) Vysoké porosty Epilobium angustifolium a Rubus sp. (10) Porosty Phalaris arundinacea. (11) Porosty s v raznou pfievahou Carex brizoides. (12) Trvalá pastvina: Plocha pastvou udrïovaná bez vy - ího vegetaãního krytu. (13) Porosty dfievin. Pro stanovení preference vegetace byly sezóny rozdûleny na dvû ãásti: Od 23. resp. 25. 5. do 11. 6. a od 26. 6. do poslední zaznamenané hlasové aktivity, tj. 23. resp. 2. 7. Období mezi nimi nebylo dostateãnû pokryto a navíc bylo o- vlivnûno zemûdûlsk mi aktivitami. Údaje z obou rokû byly slouãeny. Byl zaznamenán poãet rûzn ch samcû, ktefií se vyskytli v kaïdé kategorii vegetace a oz vali se zde teritoriálním hlasem. Jeden samec tedy mohl b t zaznamenán ve více kategoriích. Preference tûchto kategorií byla stanovena pomocí Ivlevova indexu (Ivlev 1961), kter je definován jako Ei = (r i - n i ) / (r i + n i ), kde r i je poãet chfiástalû zaznamenan v i-té kategorii/ celkov poãet záznamû ve v ech kategoriích a n i je relativní rozloha i-té kategorie v území. Index nab vá hodnot od -1 do +1. Záporné hodnoty znaãí negativní preferenci, kladné hodnoty pozitivní preferenci. Rozmezí hodnot -0,3 aï +0,3 je v eobecnû povaïováno za nev znamnû odli né od nuly a znaãí neselektivitu (uïívání je proporcionální nabídce). V SLEDKY PrÛmûrná velikost tfiídenního domovského okrsku ãinila 5,13 ± (SD) 3,73 ha, medián 4,16 ha. Nejmen í okrsek (0,6 ha) byl zji tûn u samce sledovaného v období po vypelichání letek 12. 14. 7. 2000, následuje okrsek samce, kter v dobû pozorování zfiejmû doprovázel samici (1,4 ha; 25 27. 5. 1999). Ta zde byla pozdûji pozorována s mláìaty. V kritické dobû nebyl zji tûn nablízku Ïádn jin samec. Nejvût í okrsek (15,4 ha; 29. 6. 1. 7. 2000) byl paradoxnû zji tûn u stejného samce, jako nejmen í, coï dokládá znaãnou nestálost okrskû v ãase. V pfiípadû 15 okrskû se v doslechu (asi do 600 m) oz val i jin samec. Z toho v 10 pfiípadech se okrsek sledovaného samce s tímto místem pfiekr val. Samci nav tûvovali teritoria sv ch sousedû opakovanû a nikdy se zde neoz vali (s jedinou zji tûnou v jimkou). Jeden ze sledovan ch 85

klíba J. & Fuchs R. / Chfiástal polní na umavû samcû byl dokonce schopen pfiekonat lesní bariéru za úãelem této náv tûvy (obr. 1). Také byl pozorován pfiípad, kdy si dva sousední samci v prûbûhu dne svá teritoria nav tûvovali vzájemnû (obr. 2). Obr. 2. Tfiídenní domovské okrsky souãasnû sledovan ch samcû chfiástala polního (4,0 a 2,6 ha; 14. 16. 6. 2000). Men í polygony ohraniãují body, kde byl zaznamenán hlas. ipka oznaãuje místo, kde volání samce vyprovokovalo agresivní reakci souseda. rafovanû jsou vyznaãeny porosty dfievin. Fig. 2. Three-day home ranges of 2 simultaneously tracked Corncrake males (4.0, 2.6 ha; 14. 16. 6. 2000). The smaller polygons enclave locations where calls were recorded. The arrow marks a location where the voice provoked an aggressive reaction from the neighbour. The shaded areas mark woodland. Obr. 1. Tfiídenní domovsk okrsek samce chfiástala polního (9,8 ha; 25. 27. 5. 1999). Men í polygon ohraniãuje body, kde byl zaznamenán hlas. Symboly m znaãí místa, kde se oz val sousední samec. rafovanû jsou vyznaãeny porosty dfievin. Fig. 1. Three-day home range of a Corncrake male (9.8 ha; 25. 27. 5. 1999). The smaller polygon enclases locations where calls were recorded. The symbol m marks locations of a neighbouring calling male. The shaded area mark woodland. Nejménû v 6 pfiípadech oznaãení samci opustili území, a to dfiíve neï na konci hnízdní sezóny. Z toho ve tfiech pfiípadech nebyl tento posun vyvolán destrukcí biotopu (seãí, pastvou nebo polehnutím vegetace). U esti ptákû ale nemohlo b t zji tûno, kdy opustili lokalitu, neboè jim pfiedãasnû upadly vysílaãky. Îádn z chfiástalû, ktefií opustili území, nebyl v téïe sezónû kontrolován na jiné lokalitû. Ve dvou pfiípadech byl doloïen posun okrsku o nûkolik set metrû. Preferenci biotopû zji tûnou ve studovaném území v prûbûhu dvou sezón shrnuje tab. 1. Je patrné vysoké uïívání obou kategorií podmáãen ch nekosen ch luk (kategorie 7 a 8) na zaãátku sezóny, pfiestoïe vysoká preference kategorie 8 je moïná dána malou rozlohou a ostrûvkovitostí této vegetace. V druhé polovinû sezóny klesá uïívání dlouhodobû neobhospodafiovan ch ploch (vyjma kategorie 6) a dochází kpfiesunu v skytu chfiástalû do pravidelnû kosen ch luk, které v danou sezónu je tû nebyly pokoseny (kategorie 1 a 2). S tím souvisí i zv ené uïívání kategorií 4 a 9. Ty ãasto tvofií rozhraní tûchto luk ve formû pruhû podél kamenn ch snosû, cest apod. V tûch ãástech studovaného území, kde pfievaïují oligotrofní louky kategorie 2, byli chfiástali telemetricky a hlasovû lokali- 86

SYLVIA 38 /2002 Tab. 1. Poãty volajících samcû chfiástala v jednotliv ch kategoriích vegetace a Ivlevovy indexy preference tûchto kategorií (Ivlev 1961). Vegetace pro chfiástala nevhodná kategorie 12 a 13 (trvalá pastvina, porosty dfievin) není zmínûna. Poãty samcû z obou hnízdních sezón jsou seãteny. Table 1. Number of calling Corncrake males in particular vegetation categories and the Ivlev s preference indexes of these categories (Ivlev 1961). Unsuitable vegetation (permanent pasture and trees and shrubs) was excluded. Data from both seasons are pooled. kategorie vegetace vegetation category 1) intenzivní, Ïivinami bohaté louky intensively managed eutrophic meadows 2) oligotrofní kosené louky oligotrophic regularly mowed meadows 3) nekosené louky s A. pratensis a H. mollis unmowed meadows with A. pratensis and H. mollis 4) ruderalizovaná stanovi tû s D. glomerata ruderal sites with D. glomerata 5) opu tûné louky s A. pratensis a hojnou C. brizoides abandoned meadows w. A. pratensis and C. brizoides 6) oligotrofní nekosené louky oligotrophic unmowed meadows 7) mokré louky sv. Calthion a jejich degradaãní fáze wet Calthion meadows (high and dense vegetation) 8) luãní prameni tû meadow spring areas (lower vegetation) 9) vysoké porosty E. angustifolium a Rubus sp. high vegetation of E. angustifolium and/or Rubus sp. 10) porosty Phalaris arundinacea Phalaris arundinacea beds 11) porosty s v raznou pfievahou Carex brizoides sites dominated with Carex brizoides Louky v ech kategorií pokosené nebo spasené Meadows of all categories mowed or grazed rozloha [ha] poãet samcû index preference area [ha] number of males preference index do/to od/from do/to od/from do/to od/from 11.6. 26.6. 11.6. 26.6. 11.6. 26.6. 23,4 11,7 1 4 0,64 0,33 26,3 16,3 1 5 0,67 0,28 28,7 8,7 7 2 0,12 0,14 19,0 14,0 4 8 0,05 0,54 18,3 16,3 2 1 0,27 0,48 10,7 9,7 0 2 1,00 0,09 15,5 11,5 8 2 0,46 0,00 5,6 3,6 5 0 0,65 1,00 5,1 5,1 1 2 0,01 0,39 0,4 0,4 0 0 1,00 1,00 8,6 8,6 2 2 0,10 0,15 0,0 55,7 0 1,00 zováni v naprosté vût inû právû ve vegetaci rozhraní. Pokud v ak byly louky poseãeny, úzké pruhy mezi nimi nebyly pro v skyt chfiástala dostaãující. Ve velkoplo n ch loukách této kategorie bez rozhraní nebyl chfiástal zji tûn vûbec. V pfiípadû intenzivních luk kategorie 1 nehrála pfiítomnost rozhraní Ïádnou roli, neboè pomûrnû brzy v sezónû je zde tráva dostateãnû vysoká. DISKUSE Domovské okrsky Na chfiástalovi polním probûhly na mnoha místech rûznû rozsáhlé telemetrické studie (Stowe & Hudson 1988, 1991, Grabovsky 1993, Schäffer & Münch 1993, Tyler & Green 1996, Tyler et al. 1996, Green et al. 1997b, Ottvall & Pettersson 1998, Schäffer 1999). Vût inou se t kají jen samcû kvûli problematickému odchytu samic. Zji tûné velikosti domovsk ch okrskû jsou silnû závislé na délce sledování. Vût- ina studií vychází pouze ze 2 3 lokalizací za den, coï neumoïàuje stanovení okrskû za krat í ãasov interval. Podle údajû, které shromáïdil Schäffer (1999), s ãasem rostou nejen velikosti okrskû, ale je tû nápadnûji rozptyl tûchto velikostí. Na- e v sledky se shodují pfiedev ím s prací 87

klíba J. & Fuchs R. / Chfiástal polní na umavû Ottvalla & Petterssona (1998), ktefií zjistili okrsky o prûmûrné velikosti 4,8 ha. Do v poãtu zahrnuli pouze tzv. stacionární samce, tj. samce, jejichï pravidelné noãní volací místo se za 10 dní nezmûnilo o více neï 100 m. To je jeden ze smyslupln ch zpûsobû, jak odstranit vliv posunû okrskû, kter ostatní studie nefie í. JiÏ dfiíve bylo zji tûno, Ïe se samci chfiástala polního pfies den pohybují na velkém prostoru, dochází k znaãnému pfiekryvu okrskû (Stowe & Hudson 1991, Schäffer 1999) a Ïe se mohou pfies den vyskytovat v blízkosti sousedních volajících samcû (Schäffer & Münch 1993). Zde prezentované v sledky ukazují, Ïe jde o velmi ãasté, cílené a opakované náv tûvy cizích teritorií. Toto chování zfiejmû souvisí s vyhledáváním samic a otázkou zûstává, zda pfii nûm mûïe docházet k pokusûm o mimopárové kopulace. V bûr prostfiedí Pro stanovení preference biotopû byl v této práci zvolen pfiístup zaloïen na poãtu volajících samcû. To umoïnilo zahrnout do v sledkû i samce, které se nepodafiilo odchytit. Pokud hlas samce slouïí k vábení samic, mûli by se samci oz vat z vegetace vhodné pro hnízdûní. V této vegetaci si samci mohou hledat místo minimalizující riziko predace, napfi. drobn vrbov kefi (Pykal in litt.), nicménû v hrub ím mûfiítku by mûl b t tento pfiedpoklad splnûn. Dal ím dûle- Ïit m typem vegetace by mohla b t potravní stanovi tû, ãili místa s odli n m typem vegetace, která by samci nav tûvovali pfies den a sbírali zde potravu. Existence takov ch stanovi È v ak nebyla zji tûna s jedinou v jimkou právû pelichajícího samce. Ve vût inû chfiástalem ob van ch biotopû v Evropû je rostlinná hmota odstra- Àována seãí, pastvou, nebo povodní, jinak by byla vegetace za nûkolik let pfiíli neprostupná, jak dokládají data napfi. z Irska (ostrov Inishbofin, Casey 1998). Zde populace chfiástalû polních v raznû poklesla po 2 3 letech bez seãe. Podobná situace byla dokumentována i v âechách na loukách pod Je tûdem (Bürger & Pykal 2000). V jimku mohou tvofiit dlouhodobû neseãené louky na chud ch pûdách, jak tvrdí Green et al. (1997a). Na umavû, vãetnû studované lokality, jsou ale pravidelnû osídlována dlouhodobû nekosená stanovi tû, jejichï druhové spektrum indikuje spí e vy í úïivnost pûdy. Vût inû z nich dominuje psárka luãní (Alopecurus pratensis), nûkdy jsou silnû ruderalizována (Bürger et al. 1995). Podobné uïívání dlouhodobû neobhospodafiovan ch luk (> 10 let) bylo zaznamenáno v evropské ãásti Ruska (Mischenko et al. 1997). Plochy úhorû jsou také silnû preferovány oproti kosen m loukám v Bavorském lese, tedy v oblasti, která se nachází v bezprostfiední blízkosti území studovaného v této práci (Schlemmer 2000). MoÏn m vysvûtlením velk ch rozdílû v preferenci nekosen ch biotopû je rozdíln stupeà rozkladu a slehnutí loàské vegetace bûhem zimy, coï by mohlo souviset s vlhkostními podmínkami, s velikostí zimní snûhové pokr vky apod. V této práci je dokumentován pfiesun chfiástalû z nekosen ch do pravidelnû kosen ch luk (a jejich nekosen ch rozhraní, viz tab. 1). MoÏn m vysvûtlením je zhor ení prûchodnosti nekosen ch luk z dûvodu slehnutí vegetace, nebo také napfi. vy í potravní nabídka (bezobratlí Ïivoãichové) v kosen ch loukách. Ve Skotsku jsou preferovan mi biotopy zprvu vysoké porosty Iris pseudacorus nebo Phragmites australis a jin ch vysok ch bylin, kde se odb vají první hnízdûní, pozdûji se jedinci pfiesunou na louky na seno, které do té doby neposkytovaly dostateãn kryt (Stowe & Hudson 1991). Podobné pfiesuny z víceleté vegetace do kosen ch luk zjistil Flade (1997) v údo- 88

SYLVIA 38 /2002 lích tfií evropsk ch fiek a Schäffer (1999) na lokalitû v Polsku. Do nov ch biotopû se pfiesunují nejprve samci, zatímco samice vyvádí mláìata z prvního hnízdûní v pûvodních biotopech (Flade 1997). Je tedy zfiejmé, Ïe maloplo ná mozaika pravidelnû kosen ch a nekosen ch biotopû chfiástalûm maximálnû vyhovuje. Naprostá vût ina biotopû ob van ch chfiástalem polním v Evropû podléhá nûjakému druhu zemûdûlské aktivity. Mnoho prací se zab valo vlivem seãe na pfie- Ïití pfiítomn ch chfiástalû a byla navrïena opatfiení, která pravdûpodobnost pfieïití seãe v raznû zvy ují (napfi. Deceuninck et al. 1997), jako je odloïení seãe na konec léta a seã od stfiedu plochy smûrem ven. Neménû v znamn vliv na hnízdní úspû nost má zfiejmû pastva. Trvalá pastvina nebyla ve studovaném území chfiástalem nikdy osídlena a z ploch, kam byl dobytek nahnán pozdûji v sezónû, chfiástali postupnû zmizeli, neboè ãasem do- lo k znaãnému udupání vegetace. ance na úspû né první hnízdûní by mûla b t zaji tûna, pokud jsou hnízdní lokality ponechány bez zásahu pfiibliïnû do poloviny ãervence. I tak se v ak nelze vyhnout zniãení náhradních a druh ch hnízd, pfiípadnû zabití mláìat. Pfii uvaïování o ochranû chfiástalû by se také mûlo brát v úvahu, Ïe podzimní migrace vrcholí aï koncem záfií (Schäffer 1999). Do té doby chfiástali stále potfiebují kryt, nehledû na potravu, kterou v tomto období tvofií spí e semena trav (Cramp & Simmons 1985). PODùKOVÁNÍ Za ãas a obûtavost dûkuji Jifiímu Pykalovi, Petru Bürgerovi, Franti ku Zemkovi, tûpánu Janeãkovi, Liboru Ekrtovi, Pavlu Kepkovi, Ctiradu Moulisovi a Pavlu Vokálovi. Dûkuji také obûma anonymním recenzentûm. Projekt byl podpofien grantem FRV G4 0370. SUMMARY The umava region is one of the mast important breeding areas of the Corncrake in Europe. It has a large diversity of habitats. Abandoned and locally wet meadows as well as different kinds of regularly mowed meadows are present in a mosaic pattern. The first aim of this study was to find which vegetation type is preferred by the Corncrake. The second aim was to describe daily movements of Corncrake males using radio telemetry and to assess the size of their home ranges. In the study area of 260 ha, where 170 ha were covered by various meadow habitats, 13 vegetation categories were identified. During two breeding seasons, a total of about 25 males was recorded. Early in the breeding season, Corncrakes used unmowed meadows exclusively, especially wet ones. Later they moved to regularly mowed meadows, which had lacked sufficient cover before. In the case of regularly mowed oligotrophic meadows, ruderalised edges were important for hiding. A total of 13 males were captured and tagged with a radio transmitter. They later were radio tracked for periods of 3 days. 5 to 8 locations were recorded each day between 6:00 to 21:00 hours GMT+1. The mean size of the 3-day home range was 5.13 ± (SD) 3.73 ha (median 4.16 ha, range 0.6 15.4 ha, n = 20). This is in accordance with the results of Ottvall & Pettersson (1998) who considered ranges of stationary males only. In 10 of 15 possible cases, the tracked males undertook daily visits of their neighbours territories. These visits were repeated and were probably motivated by the males search for females. Males disappeared from the area in 6 documented cases. In 3 cases this was not initiated by the destruction of habitat by mowing etc. Movements to a distance of several hundreds of meters were also documented. 89

klíba J. & Fuchs R. / Chfiástal polní na umavû These were the above-mentioned movements to regularly mowed meadows. For the purpose of Corncrake conservation, the management of meadows should respect the species habitat preference to enable at least the first breeding. In addition, some cover-providing vegetation should be present until the autumn migration. LITERATURA Bürger P. & Pykal J. 2000: Zpráva o ãinnosti skupiny pro v zkum chfiástala polního za roky 1998 a 1999. Zprávy âso 50: 13 16. Bürger P., Pykal J. & Hora J. 1995: Dosavadní v sledky v zkumu chfiástala polního (Crex crex) na umavû (1993 1994). In: V znamná ptaãí území v âeské republice, Sborník referátû, Kostelec nad âern mi lesy: 16 20. Bürger P., Pykal J. & Hora J. 1998: Roz ífiení, poãetnost a v sledky krouïkování chfiástala polního (Crex crex) v âeské republice v letech 1993 1997. Sylvia 34: 73 84. Casey C. 1998: Distribution and conservation of the Corncrake in Ireland, 1993 1998. Irish Birds 6: 159 176. Cramp S. & Simmons K. E. L. (eds) 1985: The Birds of the Western Palearctic Vol. 3. Oxford University Press, Oxford. Crockford N., Green R., Rocamora G., Schäffer N., Stowe T. & Williams G. 1996: Action plan for the Corncrake (Crex crex) in Europe. In: Heredia B., Rose L. & Painter M. (eds)1996: Globally Threatened Birds in Europe, Action Plans. Council of Europe Publishing, Strasbourg: 205 242. Deceuninck B., Fantin P., Jolivet C., Loir O., Hermant D., Morel F. & Salamolard M.: 1997: Chronologie de la reproduction du Ra^le de gen ^ets, Crex crex en France Particularités régionales et évaluation des mesures de conservation. Alauda 65: 91 104. Flade M. 1997: Habitat of the Corncrake Crex crex in primaeval landscapes. Vogelwelt 118: 141 146. Grabovsky V. I. 1993: Spatial distribution and spacing behaviour of males in a Russian Corncrake (Crex crex) population. Gibier Faune Sauvage 10: 259 279. Green R. E. 1999: Survival and dispersal of male Corncrakes Crex crex in a threatened population. Bird Study 46 (suppl.): 218 229. Green R. E., Rocamora G. & Schäffer N. 1997a: Populations, ecology and threats to the Corncrake Crex crex in Europe. Vogelwelt 118: 117 134. Green R. E., Tyler G. A., Stowe T. J. & Newton A. V. 1997b: A simulation model of the effect of mowing of agricultural grassland on the breeding success of the Corncrake (Crex crex). J. Zool., Lond. 243: 81 115. Ivlev V. S. 1961: Experimental Ecology of the Feeding of Fishes. Yale University Press, New Haven. Mischenko A. L., Sukhanova O. V., Butjew V. T., Mosalov A. A. & Mezhnev A. P. 1997: Results of Corncrake surveys in European Russia in 1995. Vogelwelt 118: 215 222. Ottvall R. & Pettersson J. 1998: Kornknarrens Crex crex biotopval, revierstorlek ochortstrohet pa Öland: en radiosändarstudie. Ornis Svecica 8: 65 76. Schäffer N. 1999: Habitatwahl und Partnerschaftssystem von Tüpfelralle Porzana porzana und Wachtelkönig Crex crex. Ökologie der Vögel 21: 1 267. Schäffer N. & Münch, S. 1993: Untersuchungen zur Habitatwahl und Brutbiologie des Wachtelkönigs Crex crex im Murnauer Moos/Oberbayern. Vogelwelt 114: 55 72. Schlemmer R. 2000: Wachtelkönig Schutzkonzept für den Inneren Bayerischen Wald. 23 pp. Stowe T. J. & Hudson A. V. 1988: The Corncrake studies in the Western Isles. RSPB Conservation Review No. 2: 38 42. Stowe T. J. & Hudson A. V. 1991: Radio telemetry studies of Corncrake in Great Britain. Vogelwelt 112: 10 16. Tyler G. A. & Green R. A. 1996: The incidence of nocturnal song by male Corncrakes Crex crex is reduced during pairing. Bird Study 43: 214 219. Tyler G. A., Green R. A., Stowe T. J. & Newton A. V. 1996: Sex differences in the behaviour and measurements of Corncrakes Crex crex in Scotland. Ringing & Migration 17: 15 19. Do lo 1. února 2002, pfiijato 23. kvûtna 2002. Received February 1, 2002; accepted May 23, 2002. 90