KDO JE JEŽÍŠ KRISTUS?

KDO JE JEŽÍŠ KRISTUS? JIÍ PODSEDNÍK (Tursko, bezen 2008) Chtl bych dnes pokraovat v tom, co jsem ve stedu zaal. íkal jsem, že Ježíš Kristus se ve Starém zákon objevuje mnohokrát, že je Bohem nejen Nového, ale i Starého zákona. Narážel jsem na to, co íkal bratr Martin o shromáždní kesan, mezi které vešel njaký žid a zaal jim íkat, že Ježíš není žádný Bh. Dokazoval to prý z Písem Starého zákona. Když se nco takového íká, všechno se ve mn zvedne, protože vím, že to není pravda. A nejenom vím, že to není pravda, ale vidím, jak velká zástra leží na srdcích tchto lidí. Jejich pedkové, pedkové Žid, pedkové farize a zákoník, lidé, kteí milovali Boha, za Ezdráše a Nehemiáše, studovali Písma a moc dobe vdli, že v jejich teologii nco chybí. Nerozumli úpln tomu, kdo je Bh. Rád bych se nejdív na zaátek pomodlil: Hospodine, chválím T a dkuji Ti za Tvoje Slovo. Za Písma, která jsi nám dal. Ale Ty jsi nám, Pane, ekl, že v nich nemáme vný život, ale že život je v Tob. Že ta Písma svdí o Tob a Ty jsi Ten, který dává život. A tak T prosím, Pane Ježíši Kriste, abys dal pomazání a život dnešního dne. Abychom pijali z Tebe ten pokrm, život, energii do nás. Haleluja. Prosím T, abys nám skrze své slovo dal sílu na tento den i na další dny, Hospodine, chodit s Tebou a vzpírat se híchu a obracet se k Tob neustále znovu a znovu. Haleluja. Požehnej nám, Pane, svým slovem, otvírej nám Písma. Otvírej nám mysl, dej nám porozumt, kdo jsi a jakou cestou jsi šel a jakou cestou máme jít i my. Ve jménu Ježíše, amen. Nejdív bych peetl nco z Jana ze 6. kapitoly. Protože evangelium podle Jana vzniklo pozdji než první ti evangelia Matouš, Marek, Lukáš, tak apoštol Jan už tehdy musel njakým zpsobem bojovat proti falešným uením v církvi, proti falešným uením, která se do církve valila. Proto své evangelium v podstat zamil na Ježíše Krista v tom smyslu, aby lidem ukázal, kdo Ježíš skuten je. Proto máme v Janov evangeliu vlastn nejvtší a nejhlubší svdectví o tom, kdo je Ježíš. Takže 1

budu citovat hodn z Janova evangelia. Jan 6:41-42: I reptali Židé na nho, že ekl: Já jsem chléb ten, kterýž jsem s nebe sstoupil. A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefv, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil? Když Ježíš zaal kázat lidem, první, eho si všimli, bylo, že nemluví o Mojžíšovi, nemluví o zákonu, ale mluví o sob. Svdil sám o sob a íkal, že On je ten chléb, který sestoupil z nebe a dává život svtu. Uvdomili si, že to není normální židovský rabín, který mluví o zákonu. On zaal svdit o sob. A nejenom, že svdil o sob, On dokonce íkal, že sestoupil z nebe. Takže lidé se zaali ptát: Vždy je to normální lovk, jak mohl sestoupit z nebe? Ježíš je kupodivu všechny držel v nejistot, držel je v naptí nebo v nevdomosti, jako kdyby oekával, že na to pijdou sami. Bu na to pijdou sami, anebo na to nepijdou. On se jim nezjevoval, On se jim nesv- oval. ekal totiž, že Otec sám jim zjeví, kdo je. On je nechával v jejich nevdomosti, aby Ho poznali pouze ti, kterým je to dáno. Blahoslavené vaše uši, že slyší, a vaše oi, že vidí, íká Ježíš svým uedníkm. (Mat 13:16) Ote, chválím T, že jsi zjevil tyto vci nemluv atm a skryl jsi je ped moudrými. (Mat 11:25) Ježíš jako by pišel na zapenou. Celou dobu, co tady Ježíš byl, tak Jeho osoba byla tajemstvím. Nikdo vlastn nevdl, kdo je Ježíš, ale ti, kterým to bylo dáno, nkde vnímali, cítili, že Ježíš je nco víc. Kdo to je, že ho poslouchá moe? Že ho poslouchá vítr a vlny? Kdo to je, že chodí po moi? Kdo to je, že rozmnožuje chléb? Kdo to je, že o sob íká takové vci? Kdo je ten Ježíš? Ani uedníci to nevdli, celou dobu to nevdli. Vdli jednu vc: že Ho mají rádi. Cítili, že když s Ním jsou, je jim Bh blízko, mluví k nim. Uedníci nevdli víc než ostatní. Ježíš jim íkal, že jim je dáno, aby poznali, 1 a pesto ani oni nevdli. Co bylo tedy to vdomí, které mli navíc proti ostatním? Amen, pravím tob, že tlo a krev tob nezjevily, ale Otec mj, který je v nebesích, íká Ježíš Petrovi. (Mat 16:16-17) A tak vlastn celou dobu, co s ním chodili, se všichni ptali: Kdo to je ten Ježíš? Jan 8, od 23. verše: I ekl jim: Vy z dlu jste, já s hry jsem. Vy jste z tohoto svta, já nejsem z svta tohoto. Protož jsem ekl vám: Že zemete v híších svých. Nebo jestliže nebudete viti, že já jsem, zemete v híších svých. I ekli jemu: Kdo jsi ty? I ekl jim Ježíš: To, což z poátku 1 Marek 4:11-12 I ekl jim: Vám jest dáno znáti tajemství království Božího, ale tm, kteíž jsou vn, v podobenství všecko se dje, aby hledíce, hledli, a neuzeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozumli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštni híchové. 2

pravím vám. To je taková zajímavá vta. Mnoho mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od nho, to mluvím na svt. Ale neporozumli, že by o Otci pravil jim. Protož ekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna lovka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic neiním, ale jakž mne nauil Otec mj, tak mluvím. Te peskoím do 56. verše: Abraham, otec váš, veselil se, aby vidl den mj, i vidl, a radoval se. Tedy ekli jemu Židé: Padesáti let ješt nemáš, a Abrahama jsi vidl? ekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prvé nežli Abraham byl, já jsem. I zchápali kamení, aby házeli na nj. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze n, vyšel z chrámu, a tak odšel. První otázka, která musí lovka napadnout, je, pro po tom, když ekl: Prvé než Abraham byl, já jsem, Ho chtli Židé kamenovat. Protože Ježíš nejenže íkal, že sestupoval z nebe, ale On íkal: Já jsem. To je pomrn hodn dležité prohlášení. V 25. verši se íká: I ekli jemu: Kdo jsi ty? Protože Ježíš íká:...jestliže nebudete viti, že já jsem, zemete v híších svých. I ekli jemu: Kdo jsi ty? Víte, vtip je v tom, že Židé ekali, že to dopoví. Já jsem chléb života, já jsem dvee, já jsem... Na to byli zvyklí, o tom Ježíš mluvil pomrn asto. Mysleli si: Pokej, tys to nedopovdl... Kdo jsi? A Ježíš jim íká: To, což z poátku pravím vám. Už jsem to doekl. To je ale problém. Protože jakmile eknete: Já jsem, teka, tak íkáte: Já jsem Hospodin. JHVH. JHVH, zjednodušen eeno (a to vdli všichni Židé), znamená: Já jsem. Znamenalo to Já jsem ve smyslu: nemám poátek a nemám konec. To je v podstat základní význam vci, protože když eknu Já jsem, tak to znamená: Já existuji jaksi sám o sob, nemám konec ani v prostoru, ani v ase. V eštin to tak nevyzní, ale zkuste si slovo JSEM pedstavit absolutn ve filozofickém slova smyslu JÁ JSEM. Jsem stále. Jsem poád. Nezaal jsem být, já prost JSEM. Protože nemám zaátek, já jsem, nemám konec, já poád jsem. Jsem neustále. To je nco, co vyjaduje jméno Hospodin. Židé to nechápali, mysleli si: Asi špatn slyšíme. My mu asi nerozumíme. Jenže když jim potom Ježíš íkal, že vidl Abrahama a íká: Prvé nežli Abraham byl, já jsem, tak tím tomu dal korunu. Protože On neekl: Prvé nežli Abraham byl, já jsem se narodil. I to by možná snesli. Ale On ekl: Prvé nežli Abraham byl, já jsem. Jinými slovy, já jsem ped Abrahamem, pede vším, nemám žádný zaátek, já pevyšuji všechny. To znamená, že Ježíš se tady pímo pedstavuje jako Hospodin. To je nco, co každému Židovi muselo znít 3

jako rouhání. Moc dobe chápali, že jakmile nkdo ekne: Já jsem, tak íká: Já jsem Hospodin, já jsem váš Bh, a chtli Ho ukamenovat. I kdybych te skonil, tak by vám všem mlo být jasné, kdo je Ježíš. Bohužel to dneska nestaí, protože je na svt mnoho blud, mnoho falešných uitel a mnoho falešných uení. Vrátím se te do Jana do 1. kapitoly, protože apoštol Jan to vzal zkrátka a ekl to už úpln na zaátku. Jan 1. kapitola je nco, co se dá vykládat hodn dlouho, ale chtl bych zdraznit jen nkteré vci. Zaprvé, když tam tete slovo slovo, tak v etin zní logos. A logos je mužského rodu. V eštin máme to slovo stední rod. Ale v etin je mužského rodu. Takže všude, kde tete: Na poátku bylo Slovo, budu íst: Na poátku byl Slovo. Zní to divn, ale tak to prost je. Bohužel v našich pekladech se totiž potom sete ta vc, že i Otec i Ježíš i Logos jsou všichni mužského rodu. Takže: Na poátku byl Slovo, byl Logos, a ten Slovo byl u Boha, a ten Slovo byl Bh. Ten byl na poátku u Boha. Všecky vci skrze nj uinny jsou, a bez nho nic není uinno, což uinno jest. V nm život byl, a život byl svtlo lidí. A to svtlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly. Byl lovk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan. Ten pišel na svdectví, aby svdil o tom svtle. Peskoím do 9. verše: Tento byl to pravé svtlo, kteréž osvcuje každého lovka picházejícího na svt. Na svt byl, a svt skrze nho uinn jest, ale svt ho nepoznal. Do svého vlastního pišel, ale vlastní jeho nepijali ho. Kteíž pak koli pijali jej, dal jim moc syny (dtmi) Božími býti (státi se), tm, kteíž ví ve jméno jeho, kteíž ne ze krví, ani z vle tla, ani z vle muže, ale z Boha zplozeni jsou. A Slovo to tlo uinno jest, a pebývalo mezi námi (a ten Slovo se stal tlem a pebýval mezi námi,) (a vidli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce,) plné milosti a pravdy. Slovo logos je velmi zvláštní slovo. Už dávno ped Janem slovo logos používali filozofové, jako byl Platón a podobní lidé, k tomu, aby popsali Boha. Není to vbec nové slovo. Když se slovo logos použilo v tomto kontextu na popis njaké osoby, tak tehdy všichni lidé museli jasn pochopit, že apoštol Jan íká, že Ježíš je Bh. Slovo logos se aramejsky ekne memra. Možná víte, že Starý zákon byl peložen do nkolika jazyk. Jedním takovým jazykem byla etina a jeden takový peklad do etiny se nazývá Septuaginta neboli Sedmdesátka. Další peklady byly do chaldejštiny, syrštiny a koptštiny. Tyto peklady vznikly pibližn v dob Ezdráše a Nehemiáše. Když se Ezdráš vrátil do Jeruzaléma, zjistil, že Židé, kteí tam jsou, už ani neumí hebrejsky, 4

protože píliš dlouho žili v Babylon, zemi Chaldejc. Umli pouze chaldejsky, což byla forma aramejštiny. (Aramejština byla e, kterou se také mluvilo v dob Ježíšov.) Proto kvli nim zaali pekládat texty Starého zákona do jejich jazyka, aby rozumli. V tchto pekladech dlali zvláštní vc. Všude tam já te možná trošku pedbíhám kde jim bylo divné, že nkdo vidl Boha, nepoužili slovo Hospodin, ale slovo memra, což, jak jsme si ekli už dív, je aramajeský ekvivalent slova logos. Takže když se v Genesis píše, že Hospodin se procházel pi vtru denním (Gen 3:8), nepeložili to jako Hospodin, ale napsali, že Slovo Hospodinovo se procházelo pi vtru denním. A tak to udlali v celém Starém zákon. V Exodu toho bylo spousta, v Deuteronomiu toho bylo spousta, ale i v jiných Písmech. Všude tam, kde vnímali nebo etli, že nkdo vidl Boha na vlastní oi, tak použili toto slovo. Místo Hospodin se procházel peložili: Slovo Hospodinovo se procházelo. Uvidli ne Hospodina, ale slovo Hospodinovo. A to byly, prosím pkn, peklady z doby Ezdráše a Nehemiáše. A tady narážíme práv na pvod slova logos, pro jsem o tom zaal mluvit. Slovo logos je velmi zvláštní termín. Jeden lovk, který ho asi nejvíc ze všech používal, byl židovský rabín, který bydlel v Alexandrii. Byl to velice uený lovk, který žil ped Kristem. Znal ecky, egyptsky, hebrejsky, byl dokonce velvyslancem njakého egyptského krále. Byl velice uený, byl to rabín, byl Žid. Byl to lovk, který se vrn držel Božího zákona, a byl jedním z prvních, kteí zaali vykládat Starý zákon alegoricky. To znamená, že nkde pochopil, že to, co je ve Starém zákon napsáno, jsou obrazy a symboly. Že se to nejenom stalo, ale že to Bh tak zinscenoval, aby to znamenalo nco obrazn. Byl jedním z prvních, kteí zaali Písmo vykládat obrazn. A byl jedním z prvních, který zaal chápat, že njakým zpsobem ostatním národm dlá problém, že Boha nikdy nikdo nevidl, a pesto byli lidé, kteí Ho vidli. Židm jako takovým to nikdy problém nedlalo, protože pro n byl Bh pedivný. Nemli potebu všemu rozumt. Na to, aby mohl lovk Boha pln pochopit, byl Bh píliš svatý. Ale ve chvíli, kdy museli komunikovat s ostatními národy, zjišovali, že jim ten rozpor musí njak vysvtlit. A tak tento lovk, který se jmenoval Filo z Alexandrie, Filo alexandrijský, zaal mluvit o nem, co nazval logos. Jenom vám tady petu, co všechno o logosu íkal: Logos je vné slovo vného Boha, je nejsilnjší a nejpevnjší opora vesmíru. Logos je obraz Boží. Logos je stvoitel. lovk je obrazem logos. Logos je Boží andl, který sedí nad cherubíny. Otec zplodil 5

logos. Logos je Boží prvorozený syn. Logos je druhý Bh. Logos je syn obhájce. Logos je paraklétos utšitel. Logos je prostedník, který rozhoduje mezi stvoením a stvoitelem. Nepipomíná vám to nco? To napsal ped Kristem! Tento lovk se nikdy nedožil Mesiáše. Ten lovk nebyl dokonalý. Ml nkterá uení, která nejsou v poádku. Ale v tomto pípad správn vytušil, že pichází nkdo, kdo je nejenom lovk, ale kdo je víc než lovk, kdo je logos. On ho nazval logos, protože vdl, že vyšel z Božích úst a že skrze Nj byly stvoeny všechny vci. Proto Ho nazval tmito termíny, které moc dobe známe z Nového zákona, kde se mluví o Ježíši Kristu. Apoštol Jan, když použil toto slovo logos, v podstat použil nco, co lidé dobe znali. Dal tomu pravý význam, vyložil to správn a ekl, že Ježíš Kristus je logos. ekli jsme si, že Ježíš o sob prohlašoval, že je Hospodin. A další taková vc, která o tom mluví, je slovo Pán. Víte, že se v Bibli mluví o tom, že Ježíš je Pán, že je Pánem slávy Boha Otce. Je pár verš, které bych rád peetl. ímanm 10:9: Vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše, a srdcem svým uvíš-li, že jej Bh vzkísil z mrtvých, spasen budeš. První Korintským 12:3: Protož známo vám iním, že žádný v Duchu Božím mluv, nezloeí Pánu Ježíši, a žádný nemže íci Pán Ježíš, jediné v Duchu svatém. Filipenským 2:11: A každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v sláv Boha Otce. Matouš 22:44: ekl Pán Pánu mému: Se na pravici mé, dokudž nepoložím nepátel tvých za podnože noh tvých? Tyto ti verše z Nového zákona jasn mluví o tom, že kdo by vyznal, že Ježíš Kristus je Pán, bude spasen. Jestliže vyznáte Pána Ježíše svými ústy neznamená: Vyznej Pána Ježíše, ale: ekni, že Ježíš je Pán. To znamená tento verš. Podobn: Nikdo nemže íct Pán Ježíš, jenom ve svatém Duchu, by se asi mlo peložit jinak. Jde tam o to, že Ježíš je Pán. Pro to bylo tak dležité íct, aby lovk mohl být spasen? V té dob tomu pomrn dobe rozumli, protože slovo Pán se v etin ekne Kyrios. Kyrios je slovo, které se objevuje v eckém pekladu Starého zákona, v Septuagint, v Sedmdesátce. Jinými slovy, Septuaginta jako taková byla pekladem Starého zákona do etiny. Ale protože se Židé báli vyslovit Hospodinovo jméno špatn, tak místo slova Hospodin použili slovo Kyrios, Pán. Úpln stejn jako v anglických Biblích. V anglické Bibli KJV nenajdete ani Hospodin, ani nic jiného, mají tam Pán, The Lord. Stejn tak ecký peklad Starého zákona má Kyrios. Tam, kde byl 6

Hospodin, dali Kyrios. Tím se samozejm dostali trochu do problém, protože už nikdo nevdl, kde je opravdu Pán a kde je Hospodin. V anglické Bibli to potom vyešili velkými písmeny. Slovo Hospodin je v anglické Bibli LORD, všechna písmenka jsou velká. My máme takové úžasné slovo Hospodin. Mn se hrozn líbí, protože se krásn odliší od slova Pán, a za druhé se tím neurazí ani židé, ani kesané. Je to nádherné eské slovo, Hospodin líbezný Pán, jak to nkteí pekládají. Ale v pekladu Starého zákona, v té Septuagint, kterou tehdy za doby Ježíšovy mnoho Žid etlo, protože bohužel už neumli hebrejsky, je slovo Kyrios. A když tehdy apoštol Pavel ekl, že budete spaseni pouze tehdy, když eknete, že Ježíš je Kyrios, Pán, tak Žid, který vil v Hospodina, a nevil v Ježíše, by to nikdy neekl. Protože tímto prohlášením by ekl, že Ježíš je Hospodin. Moc dobe si to uvdomovali. ekli by, že Ježíš je Hospodin, Bh Starého zákona, Bh Izraele. To bylo jedno z prvních velmi dležitých vyznání kesan, že Ježíš je Pán. Vyznávali, že Ježíš je Hospodin Starého zákona. Peveme si to te na pohany. Dokonce ani pohané by nikdy neekli, že Ježíš je Kyrios. Ale ti pro to mli jiný dvod, a sice, že Kyrios byl termín, kterým se oznaoval pouze císa, a nikdo jiný. Císa v ím byl považován v uritém období za ztlesnní Boha na zemi. Nkteí císai byli tak pyšní, že pímo vyžadovali po svých poddaných, aby je tak nazývali. Takže ani pohan, ek, by nikdy neekl: Ježíš je Kyrios, protože by se bál císae. Císa je pece jediný Kyrios, jediný Pán, kterého máme! Takže toto vyznání bylo klíové pro prvotní církev, protože prvotní církev se tím odlišovala i od Žid i od ek. Toto vyznání je vlastn vymezovalo v celé spolenosti Ježíš je Hospodin, Ježíš je Pán, Ježíš je Kyrios. Proto pro n bylo toto vyznání velmi dležité. Ješt bych peetl pár takových verš v Novém zákon. Protože jak jsem íkal, že ani uedníci poádn nerozumli, kdo vlastn Ježíš byl, tak postupem asu to zaali chápat a zaali íst Starý zákon s novým pochopením. Jestli si pamatujete, tak o Ježíši se íká, že jim otevel mysl, aby rozumli Písmu. 2 Do dneška se nkteí vykladai hrozn diví, jak mohli ten nebo onen verš ze Starého zákona aplikovat na tu kterou konkrétní situaci v Ježíšov život, že to zdánliv nemá absolutn nic spoleného. Rád bych vás povzbudil k tomu, když tete evangelia a tam se píše: aby 2 Lukáš 24:44-45 Tato jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ješt byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákon Mojžíšov a v Prorocích i v Žalmích o mn. Tedy otevel jim mysl, aby rozumli Písmm. 7

se naplnilo to, co bylo eeno ve Starém zákon, abyste si to opravdu našli a peetli si to v kontextu Starého zákona. Zjistíte, že nechápete, pro to použili v Novém zákon. Je v tom njaké tajemství a zjevení. Pe- tu vám te jeden takový zajímavý verš. Je to v Janovi ve 12. kapitole od 39. verše. Mluví se tu o tom, že Ježíš nco íkal, kázal jim, a nikdo Mu neuvil. A On tady íká: Proto nemohli viti, že opt Izaiáš ekl: Oslepil oi jejich, a zatvrdil srdce jejich, aby oima nevidli, a srdcem nerozumli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil. To povdl Izaiáš, když vidl slávu jeho, a mluvil o nm. Co to tady je za podivný verš? To povdl Izaiáš, když vidl slávu jeho, a mluvil o nm. í slávu vidl? V kontextu tohoto verše vidl slávu Ježíše a mluvil o Nm. A když se podíváme zpátky do Izaiáše, tak co vlastn Izaiáš vidl? Izaiáš 6. kapitola: Léta, kteréhož umel král Uziáš, vidl jsem Pána sedícího na trnu vysokém a vyzdviženém, a podolek jeho naploval chrám. Serafínové stáli nad ním. Šest kídel ml každý z nich: dvma zakrýval tvá svou, a dvma pikrýval nohy své, a dvma létal. A volal jeden k druhému, íkaje: Svatý, svatý, svatý Hospodin zástup, plná jest všecka zem slávy jeho. Slávy jeho. To povdl Izaiáš, když vidl slávu jeho a mluvil o nm. Izaiáš vidl slávu jediného, Hospodina. Tam nikdo jiný nebyl. Žádnou jinou slávu nevidl. teme dál. V kontextu té 6. kapitoly se píše: Dotekl se úst mých..., a tak dále, odešla nepravost tvá, Koho pošli?... Pošli mne. On pak ekl: Jdi, a rci lidu tomu: Slyšte slyšíce, a nerozumjte, a hlete hledíce, a nepoznávejte. Zatvr srdce lidu toho, a uši jeho zacpej, a oi jeho zavi, aby nevidl oima svýma, a ušima svýma neslyšel, a srdcem svým nerozuml, a neobrátil se, a nebyl uzdraven. Práv tento verš cituje Jan ve 12. kapitole. Zatvr srdce tohoto lidu, povdl Izaiáš, když vidl Jeho slávu. V tomto kontextu tedy, í slávu vidl? Slávu Hospodina. Takových verš je v Novém zákon spousta, jen si jich nevšímáme. Je jich tam opravdu hodn. Napíklad Jan 19:37: A opt jiné Písmo dí: Uzí, v koho jsou bodli. Je to citace ze Zachariáše 12:9-10: Nebo stane se v ten den, že shledám všecky národy, kteíž pitáhnou proti Jeruzalému, abych je zahladil. A vyleji na dm Davidv a na obyvatele Jeruzalémské Ducha milosti a pokorných proseb. I obrátí zetel ke mn, kteréhož jsou bodli, a kvíliti budou nad ním jako kvílením nad jednorozeným; hoce, pravím, plakati budou nad ním, jako hoce plaí nad prvorozeným. I obrátí zetel ke mn, kteréhož jsou bodli. V kontextu, který tam je, je zjevné, že mluví Hospodin sám o sob. Jak je možné, že apoštolové neustále, jedna citace za druhou, vci, které Hospodin ekl o sob, vztáhli na Ježíše? Protože pochopili. 8

Pochopili, že v osob Ježíše Krista k nim pišel nejenom lovk, ale Hospodin sám. V Nm pišel Hospodin. A když apoštol Jan v 1. kapitole íká: Pišel do svého vlastního, tak to myslel doslova. Ježíš pišel do svého vlastního. Byl to Jeho vlastní lid. Tento jediný verš by stail, aby lovku ukázal, že Ježíš Kristus byl Hospodin Starého zákona, Hospodin, který ml svj lid Izrael. Pišel do svého vlastního lidu a Jeho vlastní Ho nepoznali a nepijali. Celou tu dobu s nimi byl. Podobných verš je tady víc, já je jenom petu. Efezským 4:8: Vstoupiv na výsost,...dal dary lidem. Opt mluví o Hospodinu. První Petrova 2:6-7: Aj, zakládám na Sionu kámen úhelný, kámen úrazu, a skála pohoršení. Hospodin je kámen úrazu a skála pohoršení. Židm 1:10 a následující. A ty, Pane, na poátku založil jsi zemi... Mluví se o Hospodinu. Matouš 21:16:...z úst nemluvátek... dokonal jsi chválu? Mluví se o Hospodinu, Hospodin vzal chválu z úst nemluv á- tek. Podívejte se zpátky do Starého zákona a uvidíte, že se neustále mluví o Hospodinu. ímanm 14:10: všickni staneme ped stolicí Kristovou. To je citace ze Starého zákona, jen je tam nahrazeno Hospodin Kristus. Matouš 27:9:...tidceti stíbrných, mzdu cenného, kterýž šacován byl od syn Izraelských. Mluví se o Hospodinu, že byl prodán za ticet stíbrných. Skuten, ta citace je o Hospodinu. Hospodin sám o sob íká, že byl prodán za ticet stíbrných. To jsou verše, které jsem našel, které asi nejvíce nebo nejvýraznji ukazují na skutenost, že apoštolové znovu a znovu citovali verše, které mluvili o Hospodinu, a oni je vztahovali na Ježíše. Jako kdyby mezi tím vbec nevidli rozdíl. A asi nevidli. Nezapome me na to, že Ježíš jim otevel mysl, aby rozumli Písmm. Tudíž oni Ho tam byli schopni vidt. Další vc, kterou bych chtl zmínit, je andl Hospodinv. Víte, že tch verš je spousta. Minule jsem je citoval a nechci se do toho dostávat, protože na to není te píliš asu, ale petu nejdív nkolik verš z Ezechiela z 1. kapitoly. Verš 26 až 28: Svrchu pak na obloze, kteráž byla nad hlavou jejich víte, že se tady mluví o Hospodinov sláv bylo podobenství trnu, na pohlední jako kámen zafirový, a nad podobenstvím trnu na nm svrchu, na pohlední jako tvárnost lovka. I vidl jsem na pohlední jako velmi prudkou svtlost, a u vnitku jejím vkol na pohlední jako ohe, od bedr jeho vzhru; od bedr pak jeho dol vidl jsem na pohlední jako ohe, a blesk vkol nho. Na pohlední jako duha, kteráž bývá na oblace v as dešt, takový na pohlední byl blesk vkol. To bylo vidní podobenství slávy Hospodinovy. Kteréžto vidv, 9

padl jsem na tvá svou, a slyšel jsem hlas mluvícího. Chtl bych, abyste si te ponechali v mysli tento obraz. Obraz, kdy Ezechiel vidl Hospodinovu slávu a vidl na trnu podobenství nebo tvárnost lovka. V Janovi 1:18, 1. Timoteovi 1:17 nebo 6:16 se píše, že Boha nikdy nikdo nevidl. A to je to, s ím bych chtl zaít. Bible jasn a neomyln íká, že Boha není možné vidt. Za prvé Ho není možné vidt, protože je Duch. A za druhé Ho není možné vidt, protože lovk by to nepežil. Boha nikdy nikdo nevidl, a pesto opakovan lidé ve Starém zákon vyznávali, že vidli Boha. Vidli Hospodina. Zaprvé Ho vidli v osob andla Hospodinova. Akoli se píše, že to byl andl Hospodinv, sám o sob íká, že je Hospodin. Je to v mnoha verších. Nap. Jákob zápasil s Bohem (Gen 32) nebo teme, že k Abrahamovi pišli ti muži a pak dva andlé odešli do Sodomy a Abraham byl stále ped Hospodinem. (Gen 18) íkáte si: To znamená, že jeden tam zstal a Abraham ho vidl jako muže ale íká se, že zstal ped Hospodinem. Takže muž, kterého vidl, byl Hospodin. Jedna a jedna jsou dv. Dva andlé odešli do Sodomy a Gomory. Abraham s tím mužem mluví jako s Hospodinem a On mu íká, že mu dá syna, že Sára pone. To je ten píbh, jak se Sára smála, znáte ho. Je i mnoho jiných verš, jako nap. o tom, že se Hospodin procházel pi vtru denním. (Gen 3:8) Ta slova mají význam. Už jste vidli ducha, jak se prochází? Duch se neprochází, nemá nohy. Jinými slovy, když se ekne, že se nkdo procházel, tak Židé moc dobe vytušili, že byl vidt. Kdo se tam tedy procházel? Víte, co myslím, o em mluvím? To slovo procházel má význam. A proto v pekladech do armamejštiny uvedli, že Slovo Hospodinovo se procházelo. Protože Boha pece není možné vidt to oni moc dobe vdli. A te si vezmte další vci: píše se, že lovk byl stvoen k obrazu Božímu, k obrazu Hospodina. A dokonce se to píše takovými zvláštními termíny. Pro slovo Bh existuje v hebrejštin nkolik výraz. Nejstarší pisatelé Starého zákona používali slovo Elohim, což znamená Bh, ale v množném ísle. Dneska je spousta teolog, kteí vám eknou, že to je plural majesticus. Jako když se ekne: My král první. Králové to obas používali a íkali tomu plurál majesticus. Tak se to dá chápat na nkterých místech. Napíklad první verš, kde je slovo Bh, Genesis 1:1: Na poátku stvoil Bh nebe a zemi. Stojí tady, že Elohim stvoil nebe a zemi. Elohim je množné íslo, ale stvoil je jednotné íslo. Tak tady by se dalo chápat, jako že to je ten plurál majesticus, jak oni íkají. Ovšem jsou i jiné verše, kde se to takhle chápat nedá. Genesis 1:26: ekl opt 10

Bh (Elohim): Uime lovka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho. Genesis 3:22: Tedy ekl Hospodin Bh (Jahve Elohim): Aj, lovk uinn jest jako jeden z nás... Tady je v množném ísle i podstatné jméno Elohim i zájmeno my. Jednou jsem proítal uební text njaké církve a oni to vykládají tak, že když Bh ekl: Ui me lovka k našemu obrazu, znamená to, že se jako radil s andly, jako by íkal: Pojme, ui me lovka. Problém je ale v tom, že lovk nebyl stvoen k obrazu andl, ale k obrazu Božímu. Takže Hospodin nemohl íci k našemu obrazu, a myslet tím andly. Hospodin pece ekl: Ui me lovka k našemu obrazu. A víte, že to Bh myslel úpln doslovn? To není eeno jenom obrazn. To neznamená, že jste pouze duchovn jako Bh. Urit jste, ale nejenom. Je to tajemství. Pamatujete, co je napsáno v 1. kapitole Ezechiela. Ten, kdo sedl na trnu, byl Hospodin. Nebyl to lovk, ale ml tvárnost, podobu lovka. Hospodin ml podobu lovka a podle té podoby stvoil lovka. Z Písma ale víme, že Boha není možné vidt. Alespo ne Boha Otce. A proto ten, kdo sedl na tom trnu, byl Hospodin Kristus, Logos, a podle Jeho obrazu jsme byli stvoeni. lovk byl stvoen podle obrazu Krista. Protože On jediný má njakou podobu. Má ruce a nohy a hlavu Není úžasná myšlenka, že Bh vypadá jako vy? Verš, kde je použito slovo Elohim je víc. Napíklad Genesis 11:7: Protož sstupme a zmme tam jazyk jejich Babylonská vž. Genesis 20:13: Když pak vyvedl mne Bh (vyvedli mne Bohové) z domu otce mého, abych pohostinu bydlil... Genesis 35:7: I vzdlal tu oltá, a nazval to místo Bh silný Bethel; nebo tu se mu byl zjevil Bh (byli zjevili Bohové), když utíkal ped bratrem svým. Jozue 24:19: Nebudete moci sloužiti Hospodinu, nebo Bh svatý jest (Bohové svatí jsou), Bh silný horlivý jest, nesnese nepravostí vašich a hích vašich. A tak dále, je toho tady víc. Takže to byl Elohim. Te se dostáváme k otázce, kterou ml bratr. Když byl Ježíš na zemi víme, nebo jsme se práv te dovdli, že Ježíš Kristus je Hospodin Starého zákona tak kdo zstal v nebi? Ježíš Jej nazýval svým Otcem. Když tete pozorn, tak zjistíte, že i Židé nazývali Boha Otcem. ekli: Ote náš, který jsi v nebesích, to klidn ekli. Nemli s tím žádný problém. Jenže Ježíš byl jediný, kdo ekl: Ote mj. Jediný. Žádný jiný lovk ped ním neekl: Ote mj. Pamatujete si, jak Židy rozzlobilo, že nejen porušoval sobotu, ale ješt nazýval Boha svým 11

Otcem? 3 Všichni Židé íkali: Ote náš, ale On Ho nazýval svým Otcem. To si nikdo nedovolil. Jinými slovy, Ježíš musel být njakým mimoádným, zvláštním zpsobem synem Božím. Protože Židé se považovali za syny Boží obecn množné íslo. Ale Ježíš ekl, že Bh je Jeho Otec. A to je nco, kde Židé vytušili, že pekrauje svoje meze, a nebo je skuten tím, kým íká Synem Božím. Takže pokud byl Ježíš Hospodin a nazýval Boha Hospodina, který tam zstal, svým vlastním Otcem, jak to tedy vlastn je? Kdo je Hospodin, a kdo není? Pamatujete si, jak se píše o Sodom a Gomoe? Tam je takový zajímavý verš: I Hospodin dštil na Sodomu a Gomoru ohe z nebe od Hospodina z nebe. (Gen 19:24) To jsou verše, ze kterých Židé asi nespali, ekl bych. Kolik je tedy Hospodin? Minimáln dva. Jeden v nebi a jeden na zemi. Je Hospodin Otec, Hospodin Syn, Hospodin Duch svatý. eknme to pímo, protože už dneska trochu víme, že existuje nco jako trojice. Chtl bych vás pesunout zpátky k Ezechielovi do první kapitoly, kde se mluví o Hospodinov sláv. Tam se mluví o tom, že byl nkdo, kdo sedl na trnu a vypadal jako lovk. Vte mi, že kdybyste tuto slávu vidli v dob, kdy Ježíš byl na zemi, tak by na tom trnu nikdo nebyl, protože sestoupil na zem. On je totiž jediný z té trojice, který mže být vidn lidským okem. Má tvar. Má tvárnost. Vypadá jako lovk. Byl to ten, který sedl na trnu Hospodinovy slávy, která tam byla. A On sestoupil z toho trnu a stal se semínkem. Malým semínkem, které bylo vloženo do Marie. Tím nejmenším semínkem, které si umíte pedstavit. Byl vložený do Marie a narodil se jako Ježíš Kristus. Jenže ve chvíli, kdy toto udlal, tak se stalo nco, co je tajemstvím pro všechny národy, pro eky, pro Židy. Tajemství, které, zdá se, nikdy nikdo nepochopil. Byl Ježíš Bohem v tu dobu, když byl na zemi? Rád bych peetl nkteré verše, které se toho týkají. První verš, který se toho asi nejvíc týká, je ve Filipenským v 2. kapitole. Obas to tady tu trochu upravené, protože naše peklady bohužel nejsou pesné. Filipenským 2:5-8: Nebo a je takové pemýšlení ve vás, jaké bylo i v Kristu Ježíši, který jsa ve zpsobu Boha, nevážil za loupež to bytí rovné Bohu, ale sám sebe vyprázdnil (nebo zmail), vzav zpsob otroka, stav se v podobnosti lidí a vzezením byl nalezen jako lovk, ponížil se, stav se poslušným až do smrti, a to do smrti kíže. V podstat se chci zamit na 3 Jan 5:17-18 Ježíš pak odpovdl jim: Otec mj až dosavad dlá, i já dlám. Tedy Židé ješt víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se in Bohu. 12

toto slovo vyprázdnil nebo zmail sám sebe. Celé djiny kesanství se zabývají tímto slovem, co znamená. Nejdíve si potebujeme nco ujasnit. Zaprvé, když bylo o Ježíši eeno, že pišel do svého vlastního, ukazuje nám to, že On byl Hospodin Starého zákona, kterému patil lid Izrael. Když íkám Hospodin, mám na mysli jeho osobní jméno. Víte, že Bh má mnoho jmen, která nám Ho ukazují z rzných úhl. Ale zdá se, že Hospodin, JHVH, bylo jeho osobní jméno. Tak jako já se jmenuji Jirka, tak On se jmenoval Hospodin. Co se však týe pirozenosti, nebo druhu, já jsem lovk a On je Bh. Být Bohem znamená mít tyto ti atributy všemohoucí, všudypítomný a vševdoucí. Bez toho Bh není Bohem, alespo ne v tom filozofickém smyslu. Takže tento Hospodin sestoupil z nebe a stal se lovkem, zemel, byl pohben, vstal z mrtvých a vstoupil zpt do nebe. Byla to taková cesta. Pišel od Otce a nyní se vrací zpt k Otci. (Jan 16:28) A te mi eknte: Ve které fázi na té cest pestal být Hospodinem? Nikde. Správn. Byl to poád ten stejný Hospodin, ta stejná osoba, pouze bhem té cesty nkolikrát zmnila formu. Ale pokud se zeptám, jestli na té cest nkde pestal být Bohem, je to úpln jiná otázka. Takže, byl Ježíš všemohoucí, všudypítomný a vševdoucí v dob, kdy byl na zemi? Ne. To je pomrn dležité si uvdomit. My si to nkdy neuvdomujeme. Ježíš napíklad nevdl, kdy se uskutení Jeho píchod na zem. íká, že to neví ani On, ani andlé, pouze Otec. (Mk 13:32) Za druhé žena v zástupu, která se Ho dotkla. Znáte píbh o té žen s krvotokem, která se Ho dotkla? (Luk 8:43-48) Ježíš se obrátil: Kdo se m dotkl? On to nevdl. Vdl jenom, že z Nho vyšla moc, ale nevdl, kdo se Ho dotkl. Byl Ježíš všudypítomný? Nkteí íkají, že ano, protože vidl Natanaela pod fíkem. (Jan 1:48-51) Ale když vám Bh dá vizi, tak to mžete vdt taky, a nedlá to z vás Boha. Bh Mu to prost zjevil, proto se o Nm íká, že byl prorok. Byl Ježíš všemohoucí? Nebyl. Nemohl udlat všechny vci, neml veškerou moc. Jist nemohl hýbat vesmírem, planetami atd. Bh zná všechny vci. Když vezmu So u za píklad: Bh ví, kolik má vlas na hlav. Bh ví o každé bu ce jejího tla najednou a všechny je vidí zvenku i zevnit najednou a vidí je v každém ase jejího života od zaátku do konce. A prosím mluvím jenom o Son! A On to dokonale ví o všech nás, o celém vesmíru, o celém ase a tak dále. To vše se prost nevejde do jedné lidské mysli. Do našeho lidského 13

mozku se to nevejde, ani do Ježíšova mozku se to nevešlo, protože Ježíš se stal lovkem. Takže na tu dobu, co tady Ježíš byl, se Ježíš vyprázdnil. On se skuten vzdal všech tchto tech božských atribut. Neml je. A byl naprosto, ale naprosto závislý na Otci. Byl závislý na tom, co Mu Otec zjevil, co Mu ekl. Nevdl, kam jde. Procházel zemí pohan a nevdl, co tam bude dlat. Potkal se tam se Syroféniankou a ta ho prosila: Uzdrav moji dceru. (Mat 15:22-28) A On jí íká, že ne, že pišel, aby dal zdraví Izraeli. A ona ekla: Dobe, ale tak se aspo najím z drobt, které padají z toho stolu. A Ježíš jí ekl: Veliká je tvoje víra, ženo. Jdi, tvá dcera je uzdravena. Jinými slovy, Ježíš ani nevdl, že Ho tam Bh poslal kvli ní. Po cest to pochopil. Uvidl Boha. Ježíš nedlal nic, než co vidl dlat Otce. Ml v tomto úpln stejnou pozici, jakou máme my, byl naprosto závislý na Bohu a moc dobe to vdl. Co mu Bh nezjevil, to nevdl. íkal: Pracuji, protože mj Otec pracuje. (Jan 5:17) Vidl Otce pracovat, a proto byl schopen pracovat. Jinými slovy, Ježíš se vzdal tch tech Božských atribut. Ale co ekl potom? ekl: Ote, oslav m tou slávou, kterou jsem u Tebe ml dív, než byl svt. (Jan 17:5) A to je pesn ono. Ježíš se vzdal té slávy. Když sestoupil na zem, když se stal lovkem, tak se vzdal té slávy, té obrovské Boží stvoitelské moci, té energie, která byla v Bohu. Slávy, která v Bohu byla, slávy, skrz kterou stvoil svt, se vzdal, aby ji potom znovu pijal zpátky po svém vzkíšení. Dokonce nejenom to. Dokonce ekl: Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim. (Jan 17:22) Tu obrovskou slávu, kterou Bh stvoil svt, dal Ježíš nám, když zvítzíme. Domyslete si to do konce, do dsledku. Takže Ježíš skuten na tu dobu pestal být Bohem v našem filozofickém slova smyslu. Ovšem, jak jsem íkal pedtím, Hospodin je poád Hospodin. Byl to poád On. A proto je vlastn otázka, jestli je Ježíš Bh, nebo není, špatn položená. Proto na tu otázku nikdo nemže dát odpov. Správná otázka je, jestli je Ježíš Hospodin. Odpov je ano. On je Hospodin Starého zákona. Rád bych se te vrátil, a to je poslední vc, kterou bych chtl íct, ke slovu kristus. Protože my si nkdy neuvdomujeme, co toto slovo znamená. Slovo kristus je pepis eckého christos, což znamená pomazaný. Hebrejsky se pomazaný ekne mašíja, poeštno mesiáš. Když v Septuagint chtli peložit slovo mesiáš, tak ho peložili jako christos, protože christos ecky také znamená pomazaný. V eštin to z neznámého dvodu nechali nepeložené, takže my dneska nevíme, že 14

kristus znamená pomazaný. Takových slov je víc. A toto je jedno z nich. Správn by tam mlo být pomazaný. Mesiáš i Kristus znamenají Pomazaný. Všichni víme, že ve Starém zákon byli pomazaní pouze ti druhy lidí králové, knží a proroci. Být pomazán v podstat znamenalo být ustanoven do njakého úadu nebo k njakému úkolu. Pomazání se dlalo tak, že se na hlavu toho lovka vylil vzácný olej. Takže napíklad král David byl ustanoven za krále pomazáním a stal se kristem. Král David byl kristus. Kristus byl pvodn velmi obecný termín. Veleknz Aron byl kristus, prorok Jeremiáš byl kristus, král Saul byl kristus a dokonce pohanský král Cyros byl kristus. (Iz 45:1) Te se vrame do Nového zákona. O Ježíši Kristu víme, že byl i král i prorok i knz. Ve své osob ml všechny tyto ti úady, nebo Ho pomazal Hospodin, jak se píše v Izaiáši v 61. kapitole. Takže Ježíš byl Kristus. Ježíš je Kristus. Ve Starém zákon mohli být pomazaní Duchem Božím pouze králové, proroci a knží. Ovšem v Joelovi se píše nco zajímavého. Joel 2:28-29: I stane se potom, že vyleji Ducha svého na všeliké tlo, a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše; starci vaši sny mívati budou, mládenci vaši vidní vídati budou. Nýbrž i na služebníky a na služebnice v tch dnech vyleji Ducha svého. To je úžasné. To je naplnní snu, který ml Mojžíš Ó, kdyby všichni prorokovali, ne jenom tch sedmdesát starších. (Num 11:29) Takže vyleji Ducha svého na všeliké tlo se myslí na všeliký Izrael, nemyslí se tím svt. To je omyl, to je falešný výklad, který dneska mnohde uslyšíte. Na všeliké tlo se vždycky myslí na Tlo Kristovo nebo na Tlo Izraele, což je poád to samé. To znamená, že celý Izrael bude prorokovat, vaši synové i vaše dcery; starci budou mívat vidní. Tím, že jim Bh dá svého Ducha, tak co vlastn udlá? Pomaže je svým Duchem. Udlá z nich pomazané. A to je pesn to, co se potom píše ve 2. Korintským 1:21: Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal nás, Bh jest. První Janova 2:20: Vy pak máte pomazání od Svatého, a znáte všecko. Za prvé ten, kdo byl pomazán, byl pomazán k njakému úkolu, do njakého úadu. K úadu krále, proroka nebo knze. A co se píše ve Zjevení v 1. kapitole? Ten, který nás uinil králi a knžími. (Zj 1:6) Apoštol Petr íká, že my jsme královské knžstvo. (1Pt 2:9) A to je pesn to, co z nás udlal Duch Boží. Tím, že nás pomazal Bh svým Duchem, tak nás udlal pomazané ale pozor, k njakému úkolu. Slovo pomazat je jenom jiné slovo pro ustanovit skrze vylití oleje. Ustanovit do njakého úkolu, 15

úadu. Bh z nás ze všech chce mít krále, knží a proroky. A proto nám dal svého Ducha. Tím nás pomazal a ustanovil, abychom mohli tento úkol pijmout a dorst do nj. Proto se vlastn píše ve Zjevení, že nás uinil krále a knží. Stejn tak jako Kristus byl král, veleknz a prorok. Takže a se vám to líbí, nebo ne, tak jste kristové. Kdybych to ekl bez kontextu toho, co jsem ekl, tak by nkdo mohl íct, že se rouhám. Ovšem, když pochopím správn to slovo, tak mžu s istým svdomím íct: Jste kristové, pokud máte Božího Ducha a pokud jste byli poktni Božím Duchem. Byli jste pomazáni k tomu, abyste byli králové, knží a proroci pro Boha. A to je docela zodpovdnost. Když tady bratr Martin na zaátku íkal, že máme být dochvilní v eštin existuje jedno písloví, že dochvilnost je ctností král. Vždycky, když jsem chodil na shromáždní, tak jsem si opakoval, že jednou bych ml být král, tak bych ml být dochvilný. Klade to na nás uritou zodpovdnost a ukazuje nám to cíl, ke kterému nás Bh chce dovést abychom všichni byli kristové. Je jeden verš, který lidé pomrn rádi pehlížejí, a je to Kolossenským 3:10-11. A tím bych skonil: A oblékli toho nového, obnovujícího se k známosti, podlé obrazu toho, jenž jej stvoil, kdežto není ek a Žid, obízka a neobízka, cizozemec a Scýta, služebník a svobodný, ale všecko a ve všech Kristus. Když to rozvedu, tak se tu píše, že vy všichni, kteí m tu posloucháte a kteí jste pomazáni Duchem svatým, jste kristus. Takže když vám nkdo bude íkat, že nejste kristové, tak mu eknte, že jste pomazaní. Že vás Bh pomazal, abyste byli pomazaní Hospodinovi na tomto svt, ustanovení Bohem za krále, knží a proroky. Amen. 16