Filozofická fakulta Univerzity Palackého Katedra aplikované ekonomie TURECKO NA CESTĚ DO EU? Bakalářská práce Autor: Kateryna Zavalyuk Studijní program: Angličtina se zaměřením na aplikovanou ekonomii Vedoucí práce: Ing. Jiří Klvač, Csc. Olomouc 2010
Prohlášení Místopříseţně prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma "Turecko na cestě do EU?" vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucího diplomové práce a uvedla jsem všechny pouţité podklady a literaturu. V Olomouci dne. Podpis: 1
Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Jiřímu Klvačovi, Csc. za cenné rady, připomínky a odborné vedení práce
Obsah Úvod... 6 1 Základní charakteristika státu... 8 1. 1 Geografická poloha... 8 1. 2 Obyvatelstvo, národnostní sloţení, náboţenství... 8 1. 3 Hospodářství... 8 1. 3. 1 Makroekonomické ukazatele... 9 1. 3. 2 Zemědělství... 12 1. 3. 3 Průmysl a obchod... 13 1. 3. 4 Energetika... 14 1. 3. 5 Sluţby... 15 2 Politický a hospodářský vývoj od roku 1923... 17 2. 1 Vznik republiky. Kemalistické reformy... 17 2. 2 Turecko za druhé světové války... 18 2. 3 Postavení armády ve státě... 19 2. 4 Islamizace společnosti... 20 2. 5 Současná politická situace... 20 2. 6 Účast Turecka v mezinárodních smlouvách a dohodách... 22 2. 7 Válečné konflikty a jejich vliv na bezpečnostní politiku EU... 23 2. 7. 1 Arménská genocida... 23 2. 7. 2 Vztahy se státy Blízkého východu... 23 2. 7. 3 Vztahy s Řeckem... 24 2. 7. 4 Kurdská otázka... 25 3 Vztahy Turecka s EU od roku 1959 až po současnost... 27 3. 1 Historie vztahů... 27 3. 1. 1 Ankarská dohoda... 27 3. 1. 2 Ţádost o členství... 27 3. 1. 3 Lucemburský summit... 28 3. 1. 4 Helsinský summit a udělení statutu kandidátské země... 29 3. 1. 5 Od Konventu aţ po současnost... 29 3. 2 Institucionální spolupráce... 31 3. 3 Obchodní vztahy s EU... 32 3. 3. 1 Celní unie... 35 3. 4 Poţadavky ze strany EU a průběh plnění kodaňských kritérií... 36 3. 5 Pozitivní a negativní aspekty vstupu Turecka do EU... 38 3. 6 Postoje členských států. Veřejné mínění... 41 3. 7 Pozice Turecka. Veřejné mínění... 43 Závěr... 45 Resumé v anglickém jazyce... 49 Anotace... 51 Seznam tabulek... 52 Seznam zkratek... 53 Seznam použitých pramenů a literatury... 55 5
Úvod Uţ delší dobu se debatuje o moţném členství Turecka v Evropské unii. Zda je to nebo není správná volba můţete uváţit po přečtení této bakalářské práce. V článku 49 Maastrichtské smlouvy z roku 1992 se uvádí, ţe,,každý evropský stát, který uznává zásady svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu, může požádat o členství v Unii. 1 Je však Turecko, jehoţ pouhá 3% území jsou součástí Evropy, skutečně evropským státem, zůstává otázkou. A co doopravdy spojuje evropské státy? Hodnoty, tradice, historie, víra? Často se mluví o kulturní a náboţenské odlišnosti tureckého národa. I přesto, ţe větší část Turecka je dnes prozápadně orientována, muslimské kořeny tohoto státu nelze vymazat. Součástí této práce je zobrazení vlivu kemalistického hnutí na proevropské cítění tureckého obyvatelstva. Reformy Atatürka, zakladatele moderní Turecké republiky, byly zakotveny v ústavě státu a dodnes zůstávají pro Turky posvátné. Toto období znamenalo celkový převrat hodnot a zásad ve prospěch evropské společnosti. Turecké členství v Unii by mohlo napomoct k obnovení těchto vazeb na Evropu a zároveň přispět k navázání bliţších vztahů s muslimským světem. Úkolem první a druhé kapitoly této práce je blíţe vysvětlit současný politický a ekonomický stav Turecka a na základě této charakteristiky posoudit schopnost Turecka integrovat se do celoevropského hospodářství a ujednotit své politické zájmy v rámci Evropské Unie. Z ekonomického hlediska budeme moci zhodnotit míru rozvoje tureckého hospodářství a jeho postavení na světovém trhu. O moţném členství se pojednává na základě plnění reforem. Rozsáhlá ekonomická reforma je uţ dnes částečně implementována, ale teprve průběh jejího dalšího plnění určí schopnost Turecka se vyrovnat konkurenceschopnosti evropského trhu. V souvislosti s tím se první kapitola zabývá otázkou financování zemědělské reformy a budoucích rozvojových projektů v Turecku vzniklých za podpory Společenství. Druhá kapitola zobrazuje vývoj politického systému v Turecku a zaměřuje se především na dnešní politickou situaci ve vládě. Armáda je stále vlivnou sloţkou státního politického systému Turecka. Unie však i nadále trvá na omezení zásahů armády do státních záleţitostí, které značně narušují principy demokratického státu. Současná turecká 1 PORTÁL EVROPSKÉ UNIE: Rozšíření [online]. Poslední aktualizace 01. 04. 2010 [cit. 03. 04. 2010] Dostupný na WWW: http://europa.eu/pol/enlarg/index_cs.htm 6
vláda si také uvědomuje nutnost uskutečnění politických reforem, které by otevřely Turecku bránu do Unie. Klíčovou otázkou pro udrţení míru v rámci Společenství je otázka bezpečnosti. Zaměřuji se proto ve druhé kapitole na analýzu vztahů Turecka se sousedními státy, které by mohly ohrozit bezpečnost Unie po případném vstupu Turecka do Společenství. Vyřešení Kyperské otázky blokuje cestu Turecka do Evropy a zůstává hlavním předmětem sporu mezi EU a tureckou vládou. Unie také dále naléhá na normalizaci vztahů s okolními státy před dalším vyjednáváním s Tureckem. Třetí kapitola sleduje vztahy mezi Unií a Tureckem od jejich vzniku aţ po současnost. Část kapitoly je věnována vzájemným obchodním vztahům a vytvoření celní unie podporující ekonomickou spolupráci členských států s Tureckem. Pokračuje pak vymezením poţadavků Společenství, jejichţ cílem je postupné začlenění Turecka do institucionálního rámce fungování Unie, přičemţ ze strany Evropské unie pak bude také zapotřebí novelizovat určité zákony vytvořené pro původní kapacitu členských států. Členství v EU je stimulující pro Turecko z hlediska provedení reforem ve státě. Tato část se rovněţ zabývá průběhem reformního procesu v Turecku a pokrokem, kterého bylo dosaţeno plněním kodaňských kriterií. Dále práce pojednává o pozitivních a negativních aspektech vstupu Turecka do Unie. Cílem této práce je porovnat jednotlivé faktory tureckého členství a zváţit jeho moţné dopady na budoucí vývoj Unie. Tato práce by měla také odpovědět na otázku, zda je v zájmu Evropy podporovat členství Turecka v EU. Poslední část práce se zabývá pohledem na vstup do Unie jednak ze strany samotného tureckého státu, jednak ze strany členských států Evropské unie. Představy jednotlivých států o dalším vývoji Unie nejsou zdaleka jednotné, názory na průběh a rychlost integračního procesu se stále liší. Evropské obyvatelstvo vnímá turecké členství v Unii spíše negativně, zatímco hlavní představitelé členských států nejsou schopni přijít s jednotným názorem na vstup. Tato kapitola uvádí postoje jednotlivých politiků na turecké členství a zkoumá názory turecké veřejnosti vycházející z nejnovějších průzkumů tykajících se členství. 7
1 Základní charakteristika státu 1. 1 Geografická poloha Turecko se rozkládá na poloostrově Malé Asie a částečně leţí i na Balkáně. Plocha, kterou Turecko dnes pokrývá, tvoří 783 562 km², avšak rozhodující část území tzv. Anatólie leţí mimo Evropu, zatímco evropská část nazývaná Thrákie zahrnuje pouze 3% celkové plochy státu. Turecké území se nachází na pomezí dvou světadílů - Asie s Evropou mezi Černým a Středozemním mořem. Případným vstupem Turecka do Evropské unie hranice Společenství se posunou směrem na východ k Iráku, Iránu, Gruzii, Arménii a Sýrii. 2 1. 2 Obyvatelstvo, národnostní složení, náboženství V roce 2009 území Turecka obývalo 76,8 milionů obyvatel, avšak tento počet rychle stoupá vzhledem k vysokému přírůstku obyvatelstva, který dnes činí 1,31%. Mezi národy obývající území Turecka patří Kurdové, Arabové, Řekové a Arméni, Turci tvoří 70-75% obyvatelstva. V dnešní době zhruba 5 milionů Turků ţije v členských státech Evropské unie. Jedná se především o státy západní Evropy Francii, Německo a Nizozemsko. Největší národnostní menšinou v Turecku je menšina Kurdů, která zahrnuje 18% obyvatelstva Turecka. Dominantní religií státu je islám, který vyznává 99,8 % obyvatelstva. 3 Avšak Turecko je jediným sekularizovaným islámským státem, coţ znamená, ţe moc církve je oddělena od státní moci. Díky své výjimečné poloze Turecko by se mohlo stát strategickým prvkem v navázání lepších vztahů mezi křesťanským a muslimským světem. A proto Evropa uţ by nemusela být vnímána jako nepřítel z pohledu islámských zemí. 1. 3 Hospodářství Nástupem Demokratické strany v roce 1950 turecký trh odstoupil od politiky isolacionismu, která byla součástí Atatürkových reforem, a byl otevřen pro nové investory. Příliv zahraničních investic a export tureckého zboţí umoţnil rychlý rozvoj turecké ekonomiky. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 do Turecka proudily investice z 2 CENTRAL INTELLIGENCE AGENCY. The World Factbook [online]. [ cit. 14. 03. 2010]. Dostupný na WWW: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/tu.html ISSN 1553-8133 3 Tamtéţ 8
postsovětských zemí, které vedly k rozvoji mezinárodního obchodu v rámci těchto států. Tímto Turecko získalo silné postavení na celosvětovém trhu. 4 Nicméně v roce 1999 v Turecku dochází k ekonomické krizi, která silně ovlivnila hospodářství státu. Aţ po skončení krize v roce 2002 turecká ekonomika zase prochází obdobím výrazného hospodářského růstu. Makroekonomická stabilita ve státě přinesla další vlnu zahraničních investic, coţ přispělo ke sníţení veřejného státního dluhu a k poklesu míry inflace. 1. 3. 1 Makroekonomické ukazatele Vývoj ekonomické situace Turecka lze blíţe posoudit na základě hlavních makroekonomických ukazatelů státu. Následující tabulka popisuje vývoj tureckého hospodářství od roku 2006 aţ po rok 2008. 2006 2007 2008 HDP Reálný růst HDP 6,90% 4,60% 1,1% HDP/obyvatele - v USD 7.272 9.307 10.436 Inflace 9,90% 8,40% 11,8% Nezaměstnanost 9,90% 10,10% 11,5% Průměrná mzda (v TRY / měsíc) 1.364 1.512 1.675 Deficit státního rozpočtu (v % / HDP) - 0,6-1,6-2,2 Zahraniční obchod Export (v mld.usd) 85,5 107,3 132 Růst exportu 16% 26% 23% Import (v mld.usd) 139,6 170,1 202 Růst importu 20% 32% 19,60% Saldo obchodní bilance (v mld.usd) - 54,1-62,8-70,0 Devizové rezervy (bez zlata) v mld. USD 60,7 73,1 70,8 Přímé zahraniční investice (v mil. USD) 7,639 19,130 18,002 Tabulka č. 1: Vývoj makroekonomických ukazatelů v letech 2006 2008 Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/turecko-ekonomicka-charakteristikazeme/4/1000802/ V tomto období lze sledovat výrazné zhoršení téměř všech makroekonomických ukazatelů státu. V důsledku celosvětové hospodářské krize turecká ekonomika zaznamenala významný propad koncem roku 2008. Mezinárodní finanční krize také vedla k růstu inflace na 11,8% v důsledků zvýšení cen na potraviny a energii. Turecká 4 PIRICKÝ, Gabriel. Turecko: stručná historie států. Praha: Libri, 2006 s.96. ISBN: 80-7277-323-2 9
HDP. 6 V dnešní době lze také pozorovat výrazné ekonomické rozdíly jednotlivých regionů ekonomika je zatíţená velkou mírou inflace jiţ dlouhodobě. V průběhu 90. let inflace v Turecku dosahovala úrovně 80% kumulovaně. Tak vysoká míra inflace sice přispěla k růstu konkurenceschopnosti tureckého zboţí na světovém trhu, ale zároveň zapříčinila pokles zahraničních investic v Turecku. Výrazné zpomalení růstu HDP, který v roce 2008 stanovil 1,1%, prohloubil ekonomickou krizi Turecka. Míra nezaměstnanosti vzrostla od roku 2006 z 10,10% na 11,5%. V důsledku odbytové krize také dochází ke zpomalení celkového vývoje zahraničního obchodu. Celosvětová krize se odrazila ve všech odvětvích průmyslu, coţ zapříčinilo prudký pokles poptávky. 5 Centrální banka byla dokonce vynucena sníţit hodnotu úrokových sazeb. V dnešní době sazby klesly o 8,0 % na historicky nejniţší úroveň 8,75%. Centrální banka se tímto snaţí vytvořit vhodnější prostředí pro poskytnutí půjček. Ekonomická situace Turecka je také narušena celkovou mírou zadluţenosti státu. Podle The CIA Factbook celková zadluţenost Turecka vůči Mezinárodnímu měnovému fondu MMF dnes stanoví 48,5% Turecka. Země je rozdělena na průmyslový západ a poměrně zaostalý zemědělský východ a jihovýchod. 7 Struktura tureckého hospodářství se vyznačuje nízkou úrovni privatizace. Stát má stále velký podíl v klíčových odvětvích turecké ekonomiky. Veřejné sluţby, komunikační infrastruktura a mnoho dalších průmyslových odvětví se dnes nachází v rukou státu. Dále 30% aktiv bankovního sektoru náleţí státu. Aţ v roce 2004 začíná hromadná privatizace, zejména v oblasti energetiky, komunikace a těţebního průmyslu. Evropská unie však dále naléhá na rozšíření míry privatizace tureckého hospodářství. V současné době turecká ekonomika prochází procesem restrukturalizace. Evropská unie naléhá na včasném plnění reforem nutných pro sjednocení trhů. Z hlediska kodaňských hospodářských kritérií tureckou ekonomiku lze označit jako fungující trţní ekonomiku, která by měla být schopna vyrovnat se s konkurenčním tlakem na trhu Unie. Významného pokroku bylo dosaţeno v oblasti liberalizace cen, zejména v odvětví 5 SOULEJMANOV,Emil. Ekonomický vývoj v Turecku [online]. Institut pro evropskou politiku. Poslední aktualizace 19. 06. 2002 [cit. 05. 03. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=535 6 HDP Turecka klesá více, než se čekalo[online]. Online zprávy hospodářských novin. Ekonomika. Poslední aktualizace 30. 06. 2009[cit. 05. 04. 2010] Dostupný na WWW: http://ekonomika.ihned.cz/c1-37641230- hdp-turecka-klesa-vice-nez-se-cekalo-o-13-8-procenta ISSN 1213-7693 7 SOULEJMANOV, Emil. Ekonomický vývoj v Turecku [online]. Institut pro evropskou politiku. Poslední aktualizace 19. 06. 2002 [cit. 05. 03. 2010] Dostupný na WWW: http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=535 10
energetiky. V oblasti privatizace dnes dochází k výraznému zlepšení situace. Pokroku bylo dosaţeno také v oblasti ochrany spotřebitele, podnikání a v kapitolách týkajících se volného pohybu zboţí. Avšak mnoho poţadavků vyplývající z dohody o celní unii dodnes zůstává nenaplněno. Vysoká míra nezaměstnanosti mezi mladými lidmi, také mimořádně nízká zaměstnanost ţen. Turecký pracovní trh není doposud schopen vytvářet nové pracovní příleţitosti vzhledem k nesouladu nabídky s poptávkou. Kvalifikace pracovních sil ještě stále není přizpůsobena potřebám rychle se rozvíjejícího tureckého hospodářství. 8 Co se týče investic turecký trh je perspektivní oblasti pro zahraniční investory. Nové snahy investorů na podporu investic do infrastruktury země by měly přispět k odstranění značných regionálních rozdílů. Avšak podnikatele v mnoha případech odrazuje pevná míra politické nestability v zemi. Rozrůstající se stínová ekonomika také narušuje stabilitu podnikatelské činnosti. Podle zprávy Evropské komise zejména malé a střední podniky nemají dostatečný přístup ke státnímu financování. I přesto, ţe vývoj turecké ekonomiky byl poznamenán mezinárodní finanční krizi, mělo by dojít pouze ke krátkodobému zpomalení hospodářského vývoje státu. Nehledě na tyto faktory, ekonomická stabilita je dnes stále zachována. Dynamický ekonomický růst Turecka by mohl být hybným bodem evropského hospodářství, které dnes prochází procesem stagnace. Tím by se evropský trh konečně mohl vyrovnat konkurenci trhu Spojených států nebo Číny a Japonska. Podle současných demografických charakteristik průměrný věk tureckého obyvatelstva je mnohem niţší neţ ve stávajících členských zemích Evropské unie. Coţ by v budoucnu znamenalo přínos mladého práceschopného lidského kapitálu pro Turecko, který by také přispěl k rozvoji tureckého hospodářství. V případě vstupu do Unie Turecko bude mít nárok na čerpání finančních prostředků z celkového unijního rozpočtu. Jiţ dnes všem kandidátským a potenciálním kandidátským státům byly poskytnuty prostředky na rozvoj ve výši 11,5 miliardy eur. V roce 2008 Turecko získalo finanční podporu v celkové výši 538.7 milionů eur 9 jako nástroj předvstupní pomoci v rámci programu IPA, který nahradil předchozí program předvstupní 8 COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES. Enlargement Strategy and Main Challenges 2008-2009 [dokument ve formátu PDF]. Brussels, Poslední aktualizace 05. 11. 2008. [ cit. 12. 03. 2010] Dostupný na WWW: http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/press_corner/keydocuments/reports_nov_2008/strategy_paper_incl_country_conclu_en.pdf 9 EVROPSKÁ KOMISE. Plánování IPA [online] [cit. 14. 3. 2010] Dostupný na WWW: http://ec.europa.eu/enlargement/how-does-it-work/financial-assistance/planning-ipa_cs.htm 11
pomoci Turecku. Program IPA bude realizovaný v letech 2007-2013 a měl by značně přispět k ekonomickému rozvoji státu. 10 1. 3. 2 Zemědělství Zemědělství dnes tvoří 10% z celkového HDP státu a v současné době zaměstnává 29,5% práceschopného obyvatelstva, zatímco ve státech Evropské unie je zaměstnáno v zemědělství pouze 5% obyvatelstva. 11 Nicméně v rámci společné zemědělské politiky Turecko bude muset omezit počet pracovníků zaměstnaných v zemědělském sektoru. 12 Zemědělství Turecka je soustředěno především v jihovýchodní části země, kde je nejúrodnější půda vhodná k pěstování náročných plodin. Země je soběstačná v základních potravinách a určitá část produkce se vyváţí. Mezi hlavní produkty exportu patří - čaj, bavlna, tabák, olivy, rozinky a další čerstvé i sušené plody. Tyto výrobky jsou vyváţené především do USA a na evropský trh. Od roku 1996, kdy vstoupila v platnost celní unie, turecký trh prochází procesem liberalizace. Sazby stanovené na ochranu domácích výrobků byly postupně sniţovány. V roce 2000 v rámci příprav na vstup do Unie Turecko realizuje nový systém podpor zemědělské politiky. Jednalo se o reformu ARIP, která zavádí jednotný národní program DIS plateb neboli systém přímé podpory důchodů. DIS platby byly navrţeny tak, aby částečně kompenzovaly případné ztráty zemědělců. ARIP má v úmyslu sníţit vládní dotace a celkově omezit státní zásahy do zemědělství. 13 Nedostatečná mechanizace zemědělské techniky, omezené pouţívání hnojiv a nedostatečné vyuţívaní vodních zdrojů jsou příčinami nízkých výnosů ze zemědělské činnosti. Tyto změny jsou také nezbytné z hlediska diverzifikace zemědělské produkce a zvýšení konkurenceschopnosti zboţí. Turecké zemědělství má velké předpoklady pro další moţný rozvoj, pokud stát bude i nadále uplatňovat agrární reformy nezbytné pro začlenění Turecka do trhu Unie. Realizace rozvojových projektů zajistí postupný růst zemědělského sektoru. 10 EUROSKOP.Předvstupní pomoc-ipa [online].[ cit. 12. 3. 2010] Dostupný na WWW: http://www.euroskop.cz/8635/sekce/predvstupni-pomoc---ipa/ 11 CENTRAL INTELLIGENCE AGENCY. The World Factbook [online]. [ cit. 14. 3. 2010]. Dostupný na WWW: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/tu.html ISSN 1553-8133 12 ČÁSTEK, Michal. Současný stav ekonomiky Turecké republiky. Parlament České republiky[dokument ve formátu PDF]. Poslední aktualizace prosinec 2006, studie č. 2.086, [cit. 28. 02. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.psp.cz/kps/pi/prace/pi-2-086.pdf 13 AERNI, Philipp, Editorial: agriculture in Turkey structural change, sustainability and EU-compatibility [online]. Poslední aktualizace 2007 [ cit. 16. 3. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.ib.ethz.ch/news/editorial 12
Turecko je bohatou oblasti na vodní zdroje. Zásoby vody v Turecku jsou vyšší, neţ jinde na Blízkém východě, ale jsou poměrně nízké ve srovnání s evropskými vodními toky. Tyto vodní zdroje jsou klíčové z hlediska zavlaţování a výroby elektrické energie. V nejbliţší době Turecko plánuje dokončení projektu GAP, který se týká 9 administrativních provincií v údolích řek Eufrat a Tigris v oblasti Jihovýchodní Anatólie. Tento projekt má přispět k rozvoji této části území a je podporován Rozvojovým programem OSN. Jde o výstavbu zavlaţovacích systémů a výrobu energie pro zvýšení mnoţství úrodné půdy v regionu. Cílem je postavení 22 přehrad a 17 hydroelektráren. Tento projekt začal jiţ v roce 1989 a měl by být dokončen uţ v tomto roce. 14 Reforma zemědělské politiky je důleţitým poţadavkem ze strany Unie v rámci plnění kodaňských kritérií. Implementace nové reformy je však velkou motivaci pro Turecko. Pokud Turecko vstoupí do EU za současné situace, bude mít největší podíl prostředků Unie. Zároveň Turecko se stane silným konkurentem pro stávající státy v oblasti zemědělské politiky. 1. 3. 3 Průmysl a obchod Průmyslová výroba, včetně těţebního průmyslu, se na tvorbě HDP podílela v roce 2008 celkem 16,1%. Turecko dnes představuje světové naleziště nerostných surovin díky svým velkým zásobám rud a nerostů. V současné době se řadí mezi 10 největších výrobců mramoru a granitu na světě. Dále je světovým nalezištěm uhlí, významné suroviny z hlediska energetiky, a je jedním z největších producentů zlata vzhledem ke svým bohatým rezervám této drahé suroviny. 15 Stavebnictví, které se podílí na HDP státu 4,5%, se stává předním oborem domácího hospodářství díky zahraničním projektům v Turecku. 16 Automobilový průmysl je dnes nejrychleji se rozvíjejícím odvětvím tureckého hospodářství. V roce 2008 Turecko se stalo 6. největším producentem motorových vozidel v Evropě. 17 K významným průmyslovým odvětvím dnes také patří textilní a oděvní průmysl. 14 Turecko: Očekávaný vývoj v teritoriu[online]. [cit. 13. 03. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/turecko-ocekavany-vyvoj-v-teritoriu/10/1000802/ 15 Nerostné bohatství Turecka[online]. EnviWeb. Poslední aktualizace 25. 04. 2008.[cit. 14. 03. 2010] Dostupný na WWW: http://www.enviweb.cz/clanek/geologie/69524/nerostne-bohatstvi-turecka ISSN 1803-6686 16 Turecko: základní informace o teritoriu [online]. Poslední aktualizace říjen 2009 [cit. 28. 02. 2010] Dostupný na WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/turecko-ekonomicka-charakteristikazeme/4/1000802/ 17 Production statistics [online]. Poslední aktualizace 2008.[cit. 28. 02. 2010] Dostupný na WWW: http://oica.net/category/production-statistics/ 13
Ropa a zemní plyn se do Turecka dováţí. Rusko je hlavním dodavatelem zemního plynu a mezi dalšími významné dodavatele řadíme Írán a Ázerbájdţán. Turecko také dováţí přibliţně 90% své ropy, a to především z Íránu, Iráku, Ruska, Saúdské Arábie a Sýrie. Avšak umístění mezinárodních ropovodů a plynovodů na území Turecka značně usnadňuje dopravu. Co se týče exportu Turecko se orientuje na vývoz spotřebního zboţí. Mezi nejdůleţitější spotřebitelské poloţky řadíme textilní zboţí, zařízení spotřební elektroniky a dopravní prostředky. Hlavními trhy tureckého exportu byly v roce 2007 převáţně trhy Evropské Unie, kam směřovalo 56,4% tureckého vývozu. Rusko je druhou zemí z hlediska tureckého exportu s 4,4%, dále jsou Spojené státy s 3,9%. Přibliţně 40% zboţí, které směřuje do Turecka, přichází z členských států Evropské Unie, především z Německa a Itálie. Rusko se podílí na tureckém importu 14,0%, Čína 7,9%, USA 4,8%. 18 1. 3. 4 Energetika V dnešní době Turecko odsouhlasilo výstavbu mnoha důleţitých energetických projektů na podporu státního hospodářství. Výstavba ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan byla dokončena v roce 2006. Jedná se o druhý největší ropovod na světě, který vede přes území Gruzie a Ázerbájdţánu do Středozemního moře. Avšak tyto zásoby ropy nejsou pro Turecko dostačující. Evropa je dnes zcela závislá na ropě dováţené z Ruska. Však ani tento energetický zdroj nelze povaţovat za stabilní, coţ se prokázalo v lednu 2009, kdy došlo k zastavení dodávek plynu do Evropy kvůli rozporům Ruska s Ukrajinou. Proto Unie by měla vyhledávat nové cesty dovozu ropy, které by zabránily silnému vlivu tohoto ruského monopolu. Právě Turecko by nám mohlo nabídnout nové moţnosti v této oblasti. V budoucnu by mělo dojít k výstavbě nového plynovodu vedoucího z Kaspického regionu mimo Rusko. Jedná se o výstavbu plynovodu Nabucco. 19 Plynovod povede z oblasti Kaspického moře do Rakouska přes území Bulharska, Rumunska, Maďarska a Turecka. Turecko získalo moţnost odběru 15% kapacity plynovodu pro vlastní spotřebu nebo pro další vývoz. Výstavba projektu by měla začít v roce 2011 a skončit kolem roku 2014. Celkové náklady se odhadují na 7,9 miliard eur. Ázerbájdţán má být hlavním dodavatelem 18 EUROPEAN COMMISSION. Trade - Turkey [online]. Poslední aktualizace 01. 06. 2009 [cit. 27. 02. 2010] Dostupný na WWW: http://ec.europa.eu/trade/creating-opportunities/bilateralrelations/countries/turkey/index_en.htm 19 SOULEJMANOV,Emil. Turecko, země na pomezí dvou světů - Geopolitické postavení Turecka [online]. Institut pro evropskou politiku. Poslední aktualizace 19. 06. 2002 [cit. 27. 02. 2010 ] Dostupný na WWW: http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=532 14
plynu pro plynovod Nabucco. Mezi další potencionální dodavatele se řadí Turkmenistán, Egypt a Irák. 20 Protoţe poptávka po elektrické energii se v roce 1990 zdvojnásobila, Turecko začalo elektrickou energii dováţet vzhledem k nedostatečné výrobní kapacitě domácího trhu. Proto turecká vláda se dnes rozhodla pro výstavbu jaderné elektrárny Sinop, která by měla být dokončena v roce 2014. První turecká jaderná elektrárna bude umístěna u pobřeţí Černého moře a výrobní kapacity této elektrárny by měly pokrýt domácí energetickou poptávku. 21 1. 3. 5 Služby Sektor sluţeb dnes zaměstnává kolem 49% práceschopného obyvatelstva a na tvorbě HDP země se podílí více neţ 70%. 22 Jeho podíl na tvorbě HDP výrazně vzrostl od roku 2000, zejména v oblasti obchodu, stravování a veškerých personálních sluţeb. Bankovní sektor, nejdůleţitější oblast finančních sluţeb v Turecku, podlehl značným změnám v roce 2000. Stávající systém je zaloţen na obnoveném právním systému z roku 2005, ve kterém došlo k úpravě a zjednodušení kontrolního procesu a procesu bankovních fúzí. Finanční krize v roce 2001, za kterou banky nesly do určité míry zodpovědnost, měla váţný dopad na toto odvětví. Počet obchodních bank byl po krizi zredukován, přičemţ 5 největších bank státu si zachovaly 50% podíl na akciích zbylých komerčních bank. Aţ od roku 2005 v zemi je zaznamenána aktivní účast zahraničních bank. Také Turecko se rozhodlo investovat do infrastruktury země pro rozvoj dnes neméně významného sektoru - cestovního ruchu. Příjezdový cestovní ruch a hotelnictví dnes výrazně přispívají na tvorbě HDP státu. Podle údajů z roku 2008 Turecko se zařadilo mezi 7 nejnavštěvovanějších světových turistických destinací. 23 V důsledku zvýšení výdajů 20 Mezivládní dohoda o projektu Nabucco podepsána [online]. Poslední aktualizace 13. 07. 2009. [29. 02. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/aktuality-z-eu-cervenec-2009/mezivladnidohoda-projekt-nabucco-podpis/1001801/53822/ 21 Country profile: Turkey [dokument ve formátu PDF]. Poslední aktualizace srpen 2008 [cit. 15. 03. 2010 ] Dostupný na WWW: http://memory.loc.gov/frd/cs/profiles/turkey.pdf 22 MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBILKY.Turecko: Ekonomická charakteristika země[online]. [cit. 14. 03. 2010 ] Dostupný na WWW: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/turecko/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme. html 23 Turecko: základní informace o teritoriu [online]. [cit. 28. 02. 2010 ] Poslední aktualizace říjen 2009 Dostupný na WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/turecko-ekonomicka-charakteristikazeme/4/1000802/ 15
turistů příjem z cestovního ruchu vzrostl v roce 2008 o 18,5% ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku. 24 24 MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBILKY Turecko: Ekonomická charakteristika země [online]. [cit. 14. 03. 2010 ] Dostupný na WWW: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/turecko/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme. html 16
2 Politický a hospodářský vývoj od roku 1923 2. 1 Vznik republiky. Kemalistické reformy Dne 29. října 1923 dochází k oficiálnímu zrušení Osmanského impéria a následnému vyhlášení Turecké republiky. Prvním prezidentem se stává Mustafa Kemal známý také jako Atatürk neboli,,otec Turků. Zrušením chalífátu Turecko se stálo první republikou mezi islámskými státy. Turecko prochází procesem sekularizace, kdy církev byla oddělena od státní moci. Islám byl postupně vytěsňován z veřejného ţivota a byl zcela odstraněn ze státního politického systému. Stát začal dohlíţet na činnost jednotlivých náboţenských institucí, bylo zrušeno mnohoţenství a náboţenské sňatky. V roce 1928 dochází ke zrušení islámu jako státního náboţenství. 25 Atatürk také usiloval o naprostou modernizaci státu. Za jeho vlády dochází k zavedení významných ekonomických reforem a reforem státních institucí, vzniká nová ústava. Protoţe Atatürk chtěl odpoutat Turecko od starých muslimských tradic, rozhodl se nahradit Istanbul, který v té době představoval centrum islámského dění a byl sídlem chalífy, za Ankaru, která se stala hlavním městem státu. V roce 1934 bylo uzákoněno zrušení titulů a zavedení příjmení. Časem se objevují další prozápadní tendence. Občanský, trestní a obchodní zákoník byl upraven podle předlohy západních států. Následovaly změny v oblasti rodinného práva. Dochází k postupnému zlepšení postavení ţen ve společnosti zavedením volebního práva pro ţeny a zákazem nošení fezů. Vznik nových evropských ideologií ovlivnil způsob oblékání, jazyk i písmo. Byl zaveden gregoriánský kalendář a latinka začala postupně nahrazovat písmo arabské. 26 Tímto způsobem se Turecko snaţilo přiblíţit západním zemím a omezit vztahy s islámským světem. Ţivot podle moderních evropských vzorů přitahoval turecké obyvatelstvo, Evropa se zdála být lepší a civilizovanější. Cílem všech reforem bylo vytvoření moderního státu zaloţeného na principu demokratických států západní Evropy. 27 25 PIRICKÝ, Gabriel. Turecko: stručná historie států. Praha: Libri, 2006 s.84. ISBN: 80-7277-323-2 26 ŠARADÍN, Pavel a Tunkrová, Lucie. Turecko a Evropská unie: česká a turecká perspektiva. Olomouc: UP, 2007. s.8. ISBN-13: 978-80-244-1875-9 27 PIRICKÝ, Gabriel. Turecko: stručná historie států. Praha: Libri, 2006 s.78-79. ISBN: 80-7277-323-2 17
Od roku 1931 v Turecku vládla jediná politická strana CHP Republikánská lidová strana v čele s Atatürkem. Atatürk se sice pokusil o zavedení politického pluralismu, ale jeho plán nakonec selhal. Atatürk přinesl svoji novou ideologii kemalismu zahrnující šest hlavních principů kemalismu republikanismus, nacionalismus, populismus, etatismus, laicismus a revolucionářství. Tyto principy se staly součástí ústavy v roce 1937 a jsou v ní zakotveny dodnes. 28 Hospodářství za jeho vlády bylo výrazně korigováno státem, dovoz nového zboţí byl omezen ve prospěch propagace domácích výrobků. Politika etatismu představovala myšlenku spojování soukromého a státního kapitálu, podporovala burţoazii. 29 2. 2 Turecko za druhé světové války Nástupcem Mustafy Kemala Atatürka se stal Ismet Inönü. V roce 1939 Turecko podepisuje deklaraci o vzájemné pomoci s Francií a Velkou Británií. Avšak v průběhu války Turecko usilovalo o politickou neutralitu, protoţe se chtělo za kaţdou cenu vyhnout válce s Ruskem. Proto se také stálo spojencem obou dvou stran uzavřením smlouvy s Německem. Vztahy s Německem byly přerušeny aţ v roce 1944 pod nátlakem Spojenců a nakonec Turecko muselo vyhlásit Německu válku. Do roku 1945 v zemi vládla pouze jediná kemalistická Republikánská lidová strana. V tomto roce vzniká pluralitní systém ve vládě, Turecko prochází procesem politické transformace. V roce 1950 Demokratická strana vítězí v prvních svobodných volbách a Inönü byl nucen odejít do opozice. Novým předsedou strany se stal premiér Menderes a v čele opoziční republikánské strany zůstal Ismet Inönü. Tohle byl předpokládaný začátek demokratického systému v Turecku, avšak vítězství Demokratické strany zdaleka nezavádí demokratické principy, naopak vznikají nové zákony omezující svobodu slova a svobodu tisku. Stát začal výrazně zasahovat do trhu. Autoritářské praktiky přivedly stát k úplnému zániku demokracie. V rámci strany Demokratů dochází k vytvoření liberálního křídla, které si zakládá vlastní Stranu svobody. V rámci Marshallova plánu Turecko v roce 1947 získalo od USA velkou finanční pomoc. Hodnota obdrţené částky stanovila 221 milionů dolarů, coţ znamenalo 2% 28 PIRICKÝ, Gabriel. Turecko: stručná historie států. Praha: Libri, 2006 s. 83. ISBN: 80-7277-323-2 29 SOULEJMANOV,Emil. Ekonomický vývoj v Turecku [online]. Institut pro evropskou politiku. Poslední aktualizace 19. 06. 2002 [cit. 12. 02. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=535 18
z celkové sumy ve výši 12,97 miliard dolarů rozdělené mezi evropskými státy. 30 Marshallův plán přispěl k celkovému rozvoji státu. Turecký trh se otevřel západu a poptávka po tureckých výrobcích výrazně vzrostla. Přísun peněz pomohl k rozvoji infrastruktury státu. Demokraté také výrazně podpořili zemědělský sektor modernizaci techniky a poskytováním státních úvěrů zemědělcům. Co se týče zahraniční politiky státu země ustoupila od své politické neutrality ve prospěch západních zemí, tím vyjádřila svůj negativní postoj k Rusku. 31 2. 3 Postavení armády ve státě Armáda má zásadní vliv na státní politický systém. Uţ Musafa Kemal Atatürk mluvil o vlivu armády na společnost. Armáda dohlíţí na řízení státu, zajišťuje stabilitu a bezpečnost v zemi a vystupuje garantem sekulárního charakteru státu. Vývoj tureckých dějin byl třikrát poznamenán zásahem armády do funkce státu v době politické nestability. V roce 1960 došlo k prvnímu vojenskému převratu v zemi, kdy předseda vlády Adnan Menderes byl sesazen pod vedením generála Kemala Gürsela a následně popraven oběšením. Gürsel byl jmenován prezidentem, premiérem a ministrem obrany zároveň. Jednalo se o pokus pro návrat starého reţimu spojeného s reformami Atatürka. Byl zřízen dvoukomorový parlament, Ústavní soud a nová ústava přinášející větší politické svobody, svobodu soudnictví a tisku. V tomto roce také vzniká Rada národní bezpečnosti, která posílila moc armády ve státě, a nová vláda sestavena ze Strany spravedlnosti v čele se Suleymanem Demirelem a z Republikánské lidové strany Bulenta Ecevita. Další puč, který se konal v roce 1971, si vyţádal rezignaci Demirela. V letech 1973-1980 v zemi vládne chaos, hospodářská krize a vzájemná rivalita mezi hlavními představiteli Republikánské lidové strany a Strany spravedlnosti. Další vojenský převrat v roce 1980 přivedl k moci generála Kemala Evrena. Národní bezpečnostní rada korigovala veřejný ţivot v Turecku, parlament byl rozpuštěn. Nová ústava, která nahradila liberální ústavu z roku 1960, výrazně omezovala práva a svobody jedince, odpůrci nového systému byli zatýkáni. V roce 1982 Kenan Evren se stal prezidentem podle výsledků přímých prezidentských voleb s 91% hlasů. Vlastenecká strana Turgut Özala získává většinu parlamentních křesel vítězstvím v dalších volbách a Turgut Özal se stává předsedou vlády. Za jeho působení Turecko prochází procesem 30 VEBER, Václav. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004 s. 200 ISBN : 978-80-7106-570-8 31 PIRICKÝ, Gabriel. Turecko: stručná historie států. Praha: Libri, 2006 s.96-104. ISBN: 80-7277-323-2 19
transformace, kdy dochází k posílení významu náboţenství v politice, ale i posílení demokratických principů ve státě. Toto období se zároveň vyznačuje výrazným ekonomickým růstem, modernizaci infrastruktury, fungující trţní ekonomikou a přílivem zahraničních investic. 2. 4 Islamizace společnosti Od počátku 80. let se prosazoval návrat k dřívějším náboţenským svobodám. Kenan Evren upozorňoval na společnou minulost Turecka s islámskými státy. Turgut Özal také usiloval o znovuzrození islámských tradic v turecké společnosti. Také se objevují nové myšlenky spojené s turecko-islámskou syntézou, která pojímá islám jako součást tureckého nacionalismu. Islám se zase začal vyučovat ve školách, vznikají díla s náboţenskou tématikou. Návrat islámu do státní moci znamenalo vítězství Necmettina Erbakana a jeho proislámské Strany prosperity ve volbách v roce 1995. Jiţ v roce 1997 armáda musela zasáhnout a Erbakan byl přinucen odstoupit kvůli pokusu o zavedení islámského práva, následkem čeho byla Strana prosperity Ústavním soudem zakázána. 32 2. 5 Současná politická situace Turecko je demokratickou parlamentní republikou v čele s prezidentem. Dne 28. srpna 2007 dosavadní ministr zahraničí Abdullah Gül byl zvolen prezidentem Turecka, kdy získal 339 ze 448 hlasů přítomných poslanců. Gül má dnes v úmyslu i nadále podporovat přátelství s EU a provést reformy nezbytné pro vstup do Unie. 33 Následující tabulka č. 2 zobrazuje výsledky voleb, které se konaly v roce 2007. Svoji přední pozici ve vládě obhájila konzervativní a proislámská Strana spravedlnosti a rozvoje AKP s 46,52 % hlasů. Ve většině provincií AKP uspěla u rozhodující částí voličů. Volební účast byla nečekaně vysoká, voleb se zúčastnilo aţ 84,25% oprávněných voličů. Do opozice se dostala Republikánská lidová strana CHP, která získala 20,90% hlasů. Na třetím místě se usadila turecká nacionalistická strana MHP s 14,27%. Dnešní turecká vnitropolitická scéna je tvořena právě těmito třemi stranami. Po vítězství AKP následovala radikální politická reforma. Současný předseda vlády Recep Tayyip Erdogan, vůdce strany 32 PIRICKÝ, Gabriel. Turecko: stručná historie států. Praha: Libri, 2006 s.126-136. ISBN: 80-7277-323-2 33 Turecko: Vnitropolitická charakteristika[online]poslední aktualizace říjen 2009 [cit. 14. 02. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/turecko-vnitropoliticka-charakteristika/2/1000802/ 20
AKP, také zavedl nové reformy posilující demokratické principy turecké politiky. Zvolená strana přispěla k významnému ekonomickému rozvoji v zemi a také výrazně podpořila turecké členství v Unii. Avšak straně AKP hrozilo zrušení Ústavním soudem za ohroţování sekulární politiky státu a podpory islamizace. Strana vzbudila vlnu protestů zrušením zákazu nošení šátků na univerzitách. Nejvyšší státní zástupce podal návrh na zákaz působení strany. Evropská unie se však postavila na stranu AKP a naléhala na omezení pravomoci Ústavního soudu. Nakonec soud zamítl zrušení strany a rozhodl pouze o omezení státní podpory AKP. 34 Politická strana Hlasy Mandáty Počet % +/- Počet +/- Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) 16 198 597 46,52 + 12,23 341-22 Republikánská strana lidová (CHP) 7 277 553 20,90 + 1,52 112-66 Strana demokratické levice (DSP) Strana národního hnutí (MHP) 4 968 452 14,27 + 5,92 71 + 71 Demokratická strana (DP) 1 892 686 5,44-4,12 0 0 Strana mladých (GP) 1 059 679 3,04-4,22 0 0 Strana blaţenosti (SP) 813 505 2,34-0,15 0 0 Nezávislá turecká strana (BTP) 181 271 0,52 + 0,04 0 0 Lidová strana vzestupu (HYP) 178 219 0,51 + 0,51 0 0 Strana pracujících (İP) 127 042 0,36-0,15 0 0 Jasná turecká strana (ATP) 99 625 0,29 + 0,29 0 0 Komunistická strana Turecka (TKP) 78 847 0,23 + 0,04 0 0 Strana svobody a solidarity (ÖDP) 51 001 0,15-0,19 0 0 Liberální demokratická strana (LDP) 35 174 0,10-0,18 0 0 Strana práce (EMEP) 2 577 0,07 + 0,07 0 0 Nezávislí 1 835 486 5,27 + 4,27 26 +17 Celkem 34 882 907 100 550 Tabulka č. 2 Výsledky voleb a distribuce mandátů v roce 2007 Zdroj: http://www.cepsr.com/clanek.php?id=340 Evropská unie dnes naléhá na zavedení nové politické reformy týkající se financování politických stran a zákonu na zrušení strany, která by byla v souladu s evropskými normami. V posledních letech bylo v Turecku Ústavním soudem zakázáno celkem dvacet stran. Nicméně Ústavní soud zabránil politické krizi a zajistil stabilitu ve vládě zamítnutím ţádosti na zrušení AKP. 34 Political parties in Turkey 2009 [online]. [cit. 18. 02. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.allaboutturkey.com/parti.htm 21
Nestabilita ve vládě se projevuje také rozpory mezi hlavními politickými stranami. CHP v rámci předvolební kampaně upozorňovala na nebezpečí islamizace státu. Svoji opoziční stranu podloţila silné kritice tím, ţe ostře odsoudila prokurdskou politiku strany AKP. Jak jiţ jsem zmiňovala, výsadní postavení v turecké politice má armáda. Veřejnost pokládá armádu za ochránce sekulárního systému státu. Společnost se obává útoku ze strany islámských fundamentalistů nebo teroristických stran bojujících za nezávislost. I přesto, ţe Evropská unie naléhá na omezení vlivu armády ve státě, armáda se svého postavení nemá v úmyslu vzdávat. 2. 6 Účast Turecka v mezinárodních smlouvách a dohodách V roce 1945 Turecko se stává zakládajícím členem OSN. Následně v roce 1948 Turecko vstupuje do OECD, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, podporující obchodní vztahy mezi členskými státy. Od roku 1952 Turecko je členem NATO s druhou největší armádou v Alianci po USA, coţ by mohlo sehrát klíčovou roli v bezpečnostní politice Unie. Význam SZBP by ihned vzrostl z mezinárodního hlediska. V roce 1949 Turecko se stává členem Rady Evropy podporující demokratické principy evropských států a chránící základní lidská práva a svobody. Od prosince 1992 Turecko je přidruţeným členem ZEU, organizace usilující o vzájemnou spolupráci členských států v oblasti obrany a bezpečnosti. Také je členem IMF, Mezinárodního měnového fondu, a IBRD, Světové banky pro rozvoj a obnovu. Současně Turecko také spolupracuje s organizacemi mimo Evropskou unii. Je zakládajícím členem Organizace černomořské hospodářské spolupráce BSEC. Turecko bylo iniciátorem vzniku D-8, coţ je seskupení osmi islámských zemí, které vzniklo za účelem ekonomické spolupráce. Dále je členem ECO, Organizace ekonomické spolupráce, sdruţující nearabské země Blízkého Východu. Dále Turecko podporuje vztahy s islámskými státy v rámci Organizace islámské konference OIC, jejímţ předsedou se v roce 2004 stal Turek Ekmeleddin Ihsanoğlu. Dále je členem FAO, ILO, UNESCO, WHO a WTO a mnoha jiných politicky, hospodářsky a kulturně významných organizaci. 22
2. 7 Válečné konflikty a jejich vliv na bezpečnostní politiku EU Válečné konflikty Turecka po případném vstupu do Unie budou mít bezprostřední vliv na celkovou bezpečnostní politiku Evropské Unie. Proto je třeba se blíţe seznámit s problémy, se kterými se Turecko dnes běţně potýká. 2. 7. 1 Arménská genocida I přesto, ţe arménská genocida je dnes dost často opomíjena, je třeba si pamatovat, ţe její následky byly šokující. Uvádí se, ţe zemřelo přes milion lidí, avšak dodnes Turecko odmítá připustit, ţe tato úmrtí byla důsledkem účelného vyvraţďování Arménů. Podle oficiálních zpráv turecké vlády tato úmrtí byla způsobena okolnostmi první světové války. Při 1. SV dochází k poráţce Turecka ruskými vojáky na arménském území, z čehoţ Arméni byli následně nespravedlivě obviněni. Důvodem tohoto obvinění se stal vzrůstající nacionalismus strany Mladoturků v souvislosti s čím následovaly násilné deportace Arménů do Sýrie. 35 Vztahy těchto dvou států byly také narušeny v průběhu arménsko-ázerbájdţánské války o Náhorní Karabach, kdy Turecko se postavilo na stranu Ázerbájdţánu. Dodnes tato otázka zůstává příčinou rozporů mezi Unií a Tureckem. 2. 7. 2 Vztahy se státy Blízkého východu Turecko versus Sýrie V roce 1938 dochází k vyhlášení Hatayské republiky. Francie, které v té době ještě Sýrie patřila, udělila této oblasti nezávislost, a tím vyvolala spor mezi Tureckem a Sýrii o toto území. Následně Hatay byla na základě referenda sjednocena s Tureckem. Vztahy těchto států se vyostřily a Sýrie dodnes poţaduje návrat tohoto území zpátky. 36 Vztahy Turecka se Sýrii jsou také narušovány výstavbou zavlaţovacího systému a hydroelektráren na řece Eufrat, který ovlivňuje přísun vody do Sýrie. Jedná se o realizaci projektu GAP na rozvoj oblasti jihovýchodní Anatólie. Dalším předmětem sporu mezi Tureckem a Sýrii je otázka kurdského separatismu. Turecko dokonce Sýrii obvinilo z podpory prokurdské strany PKK. Aţ po nástupu 35 KOPECKÝ, Pavel. Arménská genocida: politicko-kulturní důsledky a souvislosti. Revuepolitika [online]. Poslední aktualizace 2010. [cit. 21. 02. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.revuepolitika.cz/clanky/1242/armenska-genocida-politicko-kulturni-dusledky-a-souvislosti. ISSN: 1803-8468 36 PIRICKÝ, Gabriel. Turecko: stručná historie států. Praha: Libri, 2006 s.93. ISBN: 80-7277-323-2 23
prezidenta Bashar al-assada v roce 2000 se vztahy mezi Tureckem a Sýrii částečně zlepšily. Vztahy s Íránem Od dob sunnitsko-šíitských válek z 16. -17. století turecké vztahy s Íránem byly ještě mnohokrát narušeny. K hlavním rozporům dochází z hlediska náboţenského. Írán je ortodoxním muslimským státem, zatímco Turecko uplatňuje politiku sekularizovaného státu. Situaci také komplikuje otázka íránského nukleárního programu, který je předmětem obav nejen Turecka, ale i celé Evropy. Avšak dnes se turecko-íránské vztahy poměrně stabilizovaly. Turecko a Íran spojuje spolupráce v oblasti energetiky a v boji proti Kurdům, kteří obývají území obou dvou států. Turecko má také zájem o získání vyšších dodávek íránské ropy, kterou by mohlo vyuţívat nejen pro vlastní potřeby, ale i transportovat dále do Evropy. Vztahy s Irákem Téma kurdského separatismu spojuje i tyto státy. Sever Iráku je obýván kurdským obyvatelstvem usilujícím o vytvoření vlastního státu. Proto Turecko umístilo v 90. letech své vojenské jednotky na pohraničním území s Irákem. 37 Ke zhoršení turecko-iráckých vztahů došlo aţ během války v Zálivu, kdy Turecko poskytlo svou pomoc Spojeným národům, čímţ si zaslouţilo nepřízeň ze strany Iráku. 2. 7. 3 Vztahy s Řeckem Spor o Kypr Dlouhodobě trvající spor mezi Řeckem a Tureckem se rozhořel jiţ v roce 1954, kdy řečtí nacionalisté usilovali o připojení Kypru k Řecku, coţ se nezamlouvalo turecké částí ostrova. V reakci na to turečtí obyvatelé Kypru navrhli rozdělení ostrova, coţ se zase nelíbilo Řecku. V roce 1960 Kypr získává nezávislost od Velké Británie a jeho prvním prezidentem se stává arcibiskup Makarios. 38 Avšak ani tato dlouho očekávaná samostatnost nepřinesla mírová jednání. Řecko-turecké vztahy se vyostřily a kaţdý ze států dále prosazoval svůj nacionalistický koncept budoucího fungování ostrova. V roce 1974 byl podniknut puč ze strany Řecka proti Makariosovi, v následku kterého turecké jednotky 37 EURACTIV.Turecko a jeho vstup do EU z hlediska bezpečnosti [online]. Poslední aktualizace 11. 01. 2010. [cit. 22. 02. 2010] Dostupný na WWW: http://www.euractiv.cz/rozsirovani-eu/analyza/turecko-a-jeho-vstupdo-eu-zhlediska-bezpecnosti-006948 38 PIRICKÝ, Gabriel. Turecko: stručná historie států. Praha: Libri, 2006 s.106. ISBN: 80-7277-323-2 24
uskutečnily invazi do severní části Kypru. Turecko ovládlo celou severní část ostrova, avšak nakonec za významné pomoci USA vztahy byly na určitou dobu stabilizovány a operace zastaveny. V roce 1983 dochází k vyhlášení Severokyperské turecké republiky, kterou uznává pouze Turecko. Dnes jsou obě části ostrova odděleny tzv.,,zelenou linií, která je střeţena jednotkami OSN. 39 V prosinci 2002 generální tajemník OSN Kofi Annan navrhl plán sjednocení Kypru. Dne 24. dubna 2004 proběhlo hlasování v podobě referenda v obou částech Kypru. Avšak 75,8% obyvatel řecké části Kypru se vyjádřilo proti případnému sjednocení, zatímco 64,9% kyperských Turků hlasovalo pro sjednocení. 40 Dne 1. května 2004 Kypr se stal oficiálním členem EU. Formálně Kyperskou republiku tvoří celý ostrov, avšak pouze řecká část Kypru je dnes pod správou Unie. V roce 1995 vstoupila v platnost celní unie, která řídí obchodní vztahy mezi Tureckem a Unií, včetně Kypru. Avšak Turecko i nadále odmítá obnovit obchodní činnost s řeckou části ostrova uzavřením svých přístavů a letišť a i nadále vyţaduje zrušení obchodního embarga, které bylo uvaleno na Severokyperskou tureckou republiku. Egejská krize V 70. letech dochází ke sporu mezi Řeckem a Tureckem o kontinentální šelf v Egejském moři, kde byla objevena nová loţiska ropy. Kaţdá ze stran usilovala o rozšíření svého teritoria v Egejské oblasti pro získání co největšího vlivu. Zbrojení armády NATO v této situaci zůstalo nestranné na rozdíl od Spojených států, které se postavily na stranu Turecka. Spor trvá dodnes a ţádná ze stran se nehodlá vzdát svého nároku na těţbu egejské nafty. 41 2. 7. 4 Kurdská otázka O Kurdech se mluví jako o nejpočetnějším národu světa bez vlastního státu. Turecká vláda prosazuje asimilaci kurdské menšiny s tureckým obyvatelstvem., avšak tato 39 OTÁHLOVÁ, Kateřina. Řecká zahraniční politika II. Nástin řecko tureckých vztahů. [online]. 2004. [cit. 22. 02. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=704 40 SOULEJMANOV, Emil. Bezpečnostní aspekty případného členství Turecka v Evropské unii. Středoevropské politické studie[dokument ve formátu PDF]. 2005, vol. 8., no. 2-3. [cit. 22. 02. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.cepsr.com/dwnld/soul7.pdf ISSN 1212-7817 41 OTÁHLOVÁ, Kateřina. Řecká zahraniční politika II. Nástin řecko tureckých vztahů. [online]. 2004. [cit. 22. 02. 2010]. Dostupný na WWW: http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=704 25
početná menšina obývající jihovýchodní provincii Turecka tzv. Kurdistán, jiţ dlouhodobě usiluje o prosazení své vlastní identity. Situace se vyostřila vznikem Strany kurdských pracujících PKK, která byla zaloţena v roce 1978 a která je dnes povaţována za teroristickou organizaci. Jejím oficiálním zakladatelem a vůdcem je Abdullah Öcalan. V roce 1980, kdy přišla k moci armáda, byla násilně potlačována jakákoliv hnutí této strany. Turecká vláda se snaţila zabránit vlivu PKK na venkově vytvořením vesnických gard, které měly zaútočit v případě nepokojů ze strany Kurdů. Přes 3 000 vesnic tak bylo zničeno zásahem těchto vojenských jednotek. Kurdská otázka není dodnes vyřešena a turecká vláda dokonce popírá existenci tohoto problému. Avšak vyřešení této problematiky je další podmínkou členství Turecka v EU. 42 42 PIRICKÝ, Gabriel. Turecko: stručná historie států. Praha: Libri, 2006 s.129. ISBN: 80-7277-323-2 26
3 Vztahy Turecka s EU od roku 1959 až po současnost 3. 1 Historie vztahů 3. 1. 1 Ankarská dohoda Vztahy Turecka s EU sáhají do roku 1959, kdy Turecko, krátce po zaloţení Evropského hospodářského společenství v roce 1958, podalo svou první ţádost o vstup. V roce 1963 byla podepsána Asociační dohoda, cílem které bylo zajištění plného členství Turecka v EHS zřízením celní unie, která měla slouţit jako nástroj k dosaţení celkové integrace mezi EHS a Tureckem. Ankarská dohoda předpokládala postupné vytvoření celní unie, která by znamenala uţší spolupráci v hospodářských a obchodních záleţitostech států. Následně v Bruselu v roce 1970 vzniká dodatečný protokol k Ankarské dohodě, který stanovil finální zásady fungování celní unie. Ankarská dohoda také umoţnila na základě dodatečného protokolu volný pohyb zboţí, osob a sluţeb mezi smluvními stranami. V rámci tohoto protokolu EHS také poskytla Turecku půjčku v hodnotě 175 milionů ECU. Ankarská dohoda dnes stále představuje právní základ přidruţení mezi Tureckem a Evropskou unii. 43 3. 1. 2 Žádost o členství Roku 1987 Turecko si zaţádalo o členství ve Společenství na základě článku 237 Smlouvy o EHS, která umoţňuje jakémukoliv evropskému státu tak učinit. Celý proces členství začíná podáním ţádostí Radě ministrů, která rozhodne na základě posudku Komise a po schválení Evropským parlamentem, o udělení statutu kandidátské země. Dále členské státy rozhodnou o zahájení přístupových jednání. Návrh smlouvy o přistoupení musí být schválen kaţdým členským státem v souladu s jejich ústavními pravidly. 44 Následně je kaţdému kandidátskému státu navrhnuta předvstupní strategie s určitými reformními zásadami, které daný stát bude muset plnit. V rámci předvstupní strategie Unie poskytne všem kandidátským státům finanční podporu. Součástí předstupních jednání je implementace právních předpisů EU tzv.acquis communautaire jednotlivými státy. Datum vstupu se určí v závislosti na efektivitě plnění stanovených kritérií a průběhu harmonizace 43 EURACTIV.EU-Turkey relations. [online]. 2005.Poslední aktualizace 29.01.2010. [cit. 12. 03. 2010]. Dostupný na WWW : http://www.euractiv.com/en/enlargement/eu-turkey-relations/article-129678 44 KLVAČOVÁ, Eva. Prohlubování evropské integrace. Praha: Professional Publishing, 2004, s. 179. ISBN: 80-86419-78-9. 27