Smluvní zastoupení podnikatele

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Smluvní zastoupení podnikatele Bakalářská práce Autor: Martina Giuliano Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Radek Spurný Praha 04/2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. Ve Staňkovicích dne 30.4.2013. Martina Giuliano

Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala panu JUDr. Radkovi Spurnému a panu Mgr. Jiřímu Hesovi za odborné vedení a podnětné rady, které mi pomohly při zpracování této práce. Mé díky patří i rodině, která mě po celou dobu tohoto studia podporovala.

Anotace práce: Bakalářská práce se zabývá problematikou smluvního zastoupení podnikatele. Práce je rozdělena do tří hlavních kapitol. První kapitola vymezuje pojem podnikání, osobu podnikatele a jeho právní jednání. Druhá kapitola popisuje občanskoprávní plnou moc a prokuru. Především zahrnuje jejich charakteristiku, náleţitosti, vznik, rozsah jednatelského oprávnění a zánik. Mezi těmito instituty je několik zásadních rozdílů, proto je v práci zachyceno srovnání z hlediska jejich rozdílnosti. Vzhledem k tomu, ţe 1. ledna 2014 nabude účinnosti nový občanský zákoník, práce rovněţ obsahuje krátké srovnání smluvního zastoupení současné právní úpravy s novým občanským zákoníkem. Kapitola třetí se věnuje vybraným problémům, které jsou se smluvním zastoupením spojeny. Patří mezi ně např. vnitřní vztah podnikatele a prokuristy, překročení jednatelského oprávnění zmocněnce a prokuristy a prokura a pracovně právní vztahy. Klíčová slova: podnikatel, zastoupení, plná moc, prokura, zmocněnec, zmocnitel, prokurista, právní úkon Annotation: The bachelor s paper analyses the topic contractual representation of the entrepreneur. The document is divided into three chapters. The first chapter identifies the term entrepreneurship, the entity of the entrepreneur and its legal negotiation. The second chapter describes the power of attorney issued pursuant to the Civil code and the procuration, especially its characteristic, the mandatory content, creation and the scope of the agent s representation and extinction. This paper identifies a comparison of the fundamental differences between these institutes. With respect to the amendment of the Civil Code that will come to force on 1st January 2014 also a brief comparison of the contractual representation definition pursuant to the currently valid legislation and the contractual representation pursuant to the new legislation is incorporated herein. The third chapter addresses to the selected issues connected with the contractual representation such as internal relations between the entrepreneur and the principal, dealing beyond attorney s and principal s competency, the procuration and labour relations. Key words: Entrepreneur, representation, power of attorney, procuration, attorney, principal, legal act

Obsah: Obsah:... 5 Úvod:... 7 1. Jednání podnikatele... 9 1.1. Pojem podnikatel... 9 1.2. Právní jednání... 10 1.2.1. Přímé jednání... 11 1.2.2. Jednání v zastoupení... 13 2. Smluvní zastoupení podnikatele... 15 2.1. Plná moc podle právní úpravy občanského zákoníku... 15 2.1.1. Charakteristika institutu plné moci... 15 2.1.2. Náleţitosti plné moci... 15 2.1.3. Jednání zmocněnce... 16 2.1.4. Překročení oprávnění na základě plné moci... 17 2.1.5. Zánik plné moci... 17 2.2. Podniková plná moc (prokura) podle právní úpravy obchodního zákoníku... 18 2.2.1. Charakteristika institutu prokury... 18 2.2.2. Vznik prokury... 18 2.2.3. Rozsah jednatelského oprávnění prokuristy a jeho překročení... 20 2.2.4. Zánik prokury... 21 2.3. Srovnání institutů (plné moci a prokury)... 22 2.3.1. Porovnání podle základních znaků... 22 2.3.2. Porovnání smluvního zastoupení současné právní úpravy s novým občanským zákoníkem... 25 3. Výkladové pojmy související se smluvním zastoupením... 28 5

3.1. Obecně... 28 3.2. Vnitřní vztah podnikatele a prokuristy... 28 3.3. Překročení jednatelského oprávnění prokuristy a zmocněnce... 32 3.4. Prokura a pracovněprávní vztahy... 39 Závěr:... 44 Seznam pouţité literatury:... 47 Seznam pouţitých zkratek:... 49 6

Úvod: V souvislosti se svým zaměstnáním jsem si jako téma bakalářské práce vybrala Smluvní zastoupení podnikatele. K zájmu o toto téma mě přivedl fakt, ţe se řadu let věnuji obchodní činnosti a s institutem smluvního zastoupení se pravidelně setkávám, jak při uzavírání smluv o dílo se zhotoviteli, tak při zpracování nabídek pro zadavatele. Institut smluvního zastoupení je podle mého názoru pro podnikatelské subjekty velmi významný, zvláště pak u velkých korporací, proto se domnívám, ţe získané poznatky uplatním v rámci své pracovní náplně. Podnikatelé dennodenně vstupují při realizaci svých podnikatelských záměrů do právních vztahů. Vůči třetím osobám přijímají rozhodnutí a vytváří tak se svými obchodními partnery právní vztahy, které slouţí k realizaci podnikatelských cílů. Mnohdy se stane, ţe podnikatel nejedná osobně a jednáním pověří jinou osobu. Mezi základní instituty smluvního zastoupení podnikatele patří plná moc a prokura. Práce je rozdělena do tří hlavních kapitol. První kapitola se obecně zabývá osobou podnikatele a jeho právním jednáním. S ohledem na téma práce se nejedná o stěţejní kapitolu, proto je jejím předmětem pouze stručná charakteristika. Druhá kapitola zahrnuje především charakteristiku, náleţitosti, vznik, rozsah jednatelského oprávnění a zánik plné moci podle občanského zákoníku a prokury podle obchodního zákoníku. Dále je pak v práci zachyceno krátké srovnání těchto institutů z hlediska jejich rozdílnosti. Vzhledem k tomu, ţe 1. ledna 2014 nabude účinnosti nový občanský zákoník, práce rovněţ obsahuje krátké srovnání smluvního zastoupení současné právní úpravy s novým občanským zákoníkem. Kapitola třetí se věnuje rozboru judikatury Nejvyššího soudu České republiky a poukazuje na problémy, které mohou v praxi nastat. Zaměřuje se zejména na vnitřní vztah podnikatele a prokuristy, překročení jednatelského oprávnění prokuristy a zmocněnce a prokuru a pracovně právní vztahy. V práci jsem pouţila popisnou metodu, díky níţ jsem vytvořila přehled současného právního stavu zkoumaného tématu. Další metodou je rozbor a zkoumání judikatury Nejvyššího soudu České republiky. Pomocí těchto metod se snaţím poukázat na problémy ve vybraných oblastech, které jsou se smluvním zastoupením spojeny. Podklady k vypracování této práce vychází z aktuální české literatury, odborných článků, právních předpisů a judikatury Nejvyššího soudu. 7

Věřím, ţe práce přehledně shrne dané téma a pomůţe podnikatelům při rozhodování, zda pro ně bude v rámci svých podnikatelských aktivit vhodnější zvolit si zastupování formou občanskoprávní plné moci nebo vyuţít prokuru upravenou v obchodním zákoníku. 8

1. Jednání podnikatele 1.1. Pojem podnikatel Tématem bakalářské práce je smluvní zastoupení podnikatele, proto začněme vymezením pojmu podnikání a podnikatel. Definici podnikaní a podnikatele nalezneme v 2 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění (dále jen ObchZ). Podnikání se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosaţení zisku. Podnikatelem můţe být jak osoba právnická, tak osoba fyzická. Vlastní definici podnikatele pak lze rozdělit na osoby, které jsou podnikatelem uţ samotným faktem, ţe jsou zapsány v obchodním rejstříku a dále na osoby, které skutečně podnikají, nebo provozují určitou činnost. Zákon tak dělí podnikatele do čtyř skupin: 1. Osoby zapsané v obchodním rejstříku. Je zcela lhostejné, zda jsou zapsány do obchodního rejstříku povinně (obligatorně) či dobrovolně (fakultativně). Zákon nevyţaduje, aby osoba zapsaná v obchodním rejstříku fakticky vykonávala podnikatelskou činnost. Povahu podnikatele bude mít např. akciová společnost, společnost s ručením omezeným či druţstvo, i kdyţ budou zaloţeny za jiným účelem, neţ je podnikání. Tyto právnické osoby se stanou podnikateli na základě zápisu do obchodního rejstříku. 2. Osoby, které podnikají na základě živnostenského oprávnění. Jedná se o osoby, které se do obchodního rejstříku nezapisují, jestliţe podnikají na základě ţivnostenského oprávnění a samy o to výslovně nepoţádají. Je nerozhodné, zda jde o ţivnost volnou, ohlašovací nebo koncesovanou. 3. Osoby, které podnikají na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních právních předpisů. Jedná se o podnikání, které je vyňato z působnosti ţivnostenského zákona č. 455/1991 Sb., v platném znění. Jde o podnikatelskou činnost např. advokátů, daňových poradců, exekutorů, veterinářů apod. 4. Osoby, které provozují zemědělskou výrobu a jsou zapsané do evidence podle zvláštního právního předpisu. Zemědělským podnikatelem můţe být jak 9

fyzická, tak právnická osoba, která hodlá podnikat v zemědělství a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Vlastní úprava podnikání v zemědělství je obsaţena v zákoně č. 252/1997 Sb., o zemědělství v platném znění. 1 1.2. Právní jednání Podnikatelé vstupují při realizaci svých podnikatelských záměrů do právních vztahů. Projevují vytvořenou vůli (přijaté rozhodnutí) vůči třetím osobám, přičemţ mohou vznikat mezi nimi a ostatními subjekty práva a povinnosti. Právní jednání je nutné odlišovat od rozhodování, řízení a obchodního vedení. Rozhodování představuje vytváření vůle v určité věci a probíhá uvnitř podnikatelského subjektu. Můţe se jednat například o rozhodování valné hromady. Právní jednání spočívá v projevení vytvořené vůle vůči třetí osobě, jejímţ cílem je vznik, změna nebo zánik práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem vůle spojují. Jde tedy o provádění právních úkonů dle 34 občanského zákoníku. Obchodní vedení popřípadě řízení společnosti, se děje také uvnitř podnikatelského subjektu. Jedná se zejména o organizování a řízení podnikatelské činnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech. ObchZ se problematice jednání podnikatele věnuje v 13 aţ 16. Tato právní úprava nemá komplexní povahu, a proto se ve smyslu 1 odst. 2 ObchZ aplikují rovněţ příslušná ustanovení občanského zákoníku. 2 ObchZ rozlišuje jednání přímé a nepřímé. Přímým jednáním podnikatele fyzické osoby je jeho osobní jednání, při kterém sám činí právní úkony. Přímým jednání podnikatele právnické osoby je jednání jejího statutárního orgánu. ObchZ určuje, kdo je u jednotlivých obchodních společností a druţstva statutárním orgánem. Právní úkony, které jsou učiněny statutárním orgánem, jsou právní úkony právnické osoby. Nepřímé jednání podnikatele (fyzické i právnické osoby) je jednání, při kterém projevuje vůli zástupce. 3 1 ELIÁŠ, K., et al. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3 vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 82-85. 2 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 34. 3 LOCHMANOVÁ, L., Základy obchodního práva. 2. přepracované vydání. Ostrava:KEY Publiching s.r.o., 2011. s. 42-43. 10

V českém právním řádu rozlišujeme zastoupení přímé a nepřímé. Při zastoupení přímém jedná zástupce jménem a na účet zastoupeného. Při zastoupení nepřímém činí zástupce právní úkony svým jménem avšak na účet zastoupeného. 4 1.2.1. Přímé jednání Přímým jednáním podnikatele fyzické osoby je jednání, při kterém podnikatel učiní projev vůle osobně. Vzhledem k tomu, ţe ObchZ neobsahuje právní úpravu příslušného ustanovení, je třeba aplikovat ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen ObčZ). Právnická osoba jedná statutárním orgánem, jak vyplývá z 13 odst. 2 ObchZ. Obecné vymezení statutárního orgánu nalezneme v 20 odst. 1 ObčZ: Právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tomu jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány). Na občanskoprávní úpravu navazuje ObchZ v 85, 101 odst. 1, 133, 191, 243 odst. 2, 3, 245 odst. 2, 3, kde jsou obsaţena ustanovení, která kogentně stanoví, kdo v jednotlivých obchodních společnostech a druţstvu statutární orgán tvoří. Statutárním orgánem veřejné obchodní společnosti jsou všichni společníci, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Statutárním orgánem komanditní společnosti jsou komplementáři. Ve společnosti s ručením omezeným je statutárním orgánem jeden nebo více jednatelů. Statutárním orgánem akciové společnosti a druţstva je představenstvo. V druţstvu, které má méně neţ padesát členů, můţe být statutárním orgánem předseda, popřípadě další člen pověřený členskou schůzí. 5 Jednatelské oprávnění statutárního orgánu právnické osoby je neomezené (ve všech věcech). V některých případech sice ObchZ připouští, ţe můţe být statutární orgán omezen ve svém jednatelském oprávnění, ale zároveň prohlašuje takové omezení za neúčinné vůči třetím osobám. Omezení má pouze vnitřní povahu a neznamená, ţe by právní úkony učiněné nad rámec takového omezení nezavazovaly právnickou osobu a to ani tehdy, pokud o takovém 4 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., et al. Občanské právo hmotné. 5. jubilejní aktualizované vydání. Česká republika: Wolters Kluwer, 2009. s. 215. 5 LOCHMANOVÁ, L., Základy obchodního práva. 2. přepracované vydání. Ostrava: KEY Publiching s.r.o., 2011. s. 43-44. 11

překročení třetí osoba věděla. Ten kdo omezení překročil, je odpovědný za případnou škodu, která by podnikateli vznikla. Jestliţe má právnická osoba více statutárních orgánů, nebo má statutární orgán kolektivní (představenstvo u akciové společnosti a u druţstva) je třeba určit způsob jednání. Podle úpravy ObchZ můţe jednat kaţdý člen statutárního orgánu samostatně. Pokud je poţadováno zpřísnění zákonné úpravy, mohou způsob jednání statutárního orgánu, nebo jeho členů upravit stanovy nebo společenská smlouva. Odlišná úprava je u druţstva, kde dle zákonné úpravy jedná předseda nebo místopředseda představenstva. Je-li však pro právní úkon, který činí představenstvo, předepsána písemná forma, je třeba podpisu alespoň dvou členů představenstva ( 243 odst. 3 ObchZ). 6 Statutární orgán právnické osoby je oprávněn jednat okamţikem, kdy byl ustaven (zvolen, jmenován). Zápis do obchodního rejstříku je pouze tzv. deklaratorní, není tedy např. třeba vyčkat zápisu nového statutárního orgánu do obchodního rejstříku proto, aby mohl v plném rozsahu jednat, nicméně včasný zápis je zejména s ohledem na praxi v obchodním styku ţádoucí. Statutární orgán právnické osoby je podle současné právní úpravy oprávněn jednat, i kdyţ nebyl ještě do obchodního rejstříku zapsán. Od osob, které nejsou v obchodním rejstříku jako statutární orgán zapsány a chtějí jako statutární orgán jednat, by měl subjekt, vůči kterému činí příslušný právní úkon, vyţadovat důkaz o svém ustavení do funkce. Naopak platí ochrana dobré víry třetích osob v zápisy do obchodního rejstříku. Pokud by osoby zapsané v obchodním rejstříku jako statutární orgán jednaly a v době jednání uţ statutárním orgánem nebyly, byla by přesto právnická osoba takovým jednáním vázána. Toto by neplatilo, pokud by právnická osoba prokázala, ţe druhý účastník o nedostatku jednatelského oprávnění věděl. V souvislosti se statutárním orgánem je třeba se zmínit o likvidátorovi. Vstupem obchodní společnosti či druţstva do likvidace by byla výrazně omezena působnost statutárního orgánu a tato působnost by přešla na likvidátora. Působnost likvidátora je však uţší, jelikoţ je dle 72 odst. 1 ObchZ oprávněn jménem společnosti nebo druţstva činit pouze úkony, které směřují k likvidaci. 7 6 JOSKOVÁ, L., PRAVDA, P., Obchodní zákoník 2010 - úplné znění s úvodním komentářem, Právní stav k 1.7.2010. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010. s. 66. 7 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 37. 12

1.2.2. Jednání v zastoupení Institut zastoupení umoţňuje, aby za osobu, která není způsobilá k právním úkonům nebo za osobu, která je k právním úkonům způsobilá, ale sama je z nějakého důvodu neučiní, činil tyto právní úkony zástupce. Jak jiţ bylo uvedeno výše, v českém právním řádu rozlišujeme dva druhy zastoupení. V případě zastoupení přímého jedná zástupce ve vztahu k třetí osobě jménem zastoupeného a na jeho účet. Při nepřímém zastoupení jedná zástupce vlastním jménem, avšak účinky vznikají zástupci. Zástupce je podle smlouvy povinen převést nabytá práva a povinnosti na zastoupeného. Podle právního důvodu, který zakládá právní vztah zastoupení, rozlišujeme zastoupení zákonné a smluvní. 8 1.2.2.1. Zastoupení zákonné V případě zákonného zastoupení vzniká právní vztah mezi zástupcem a zastoupeným přímo na základě zákona (např. právo rodičů zastupovat nezletilé dítě) nebo rozhodnutím soudu nebo jiného státního orgánu (např. opatrovnictví). V případě obchodního práva se jedná o dva typy zákonného zastoupení podnikatele a to dle 13 odst. 3 ObchZ jednání vedoucího odštěpného závodu nebo jiné organizační sloţky a dle 15 odst. 1 ObchZ jednání osoby pověřené určitou činností. Odštěpný závod je organizační sloţkou podniku, která je jako odštěpný závod zapsána v obchodním rejstříku. Ze zákona je oprávněn jednat za podnikatele vedoucí odštěpného závodu, podmínkou však je, ţe je také zapsán do obchodního rejstříku. Vedoucí organizační sloţky je oprávněn činit právní úkony týkající se pouze organizační sloţky, v které je vedoucím. Osoba pověřená při provozování podniku určitou činností podle právní úpravy 15 ObchZ je zmocněna ke všem úkonům, ke kterým při této činnosti obvykle dochází. 9 Tato osoba není zapsána do obchodního rejstříku. Aby mohla určitá osoba zastupovat podnikatele přímo ze zákona, musí být splněny dva poţadavky. Především musí jít o osobu pověřenou určitou 8 PLECITÝ, V., VRABEC, J., SALAČ, J., Základy občanského práva. 5. upravené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. s. 59. 9 JOSKOVÁ, L., PRAVDA, P., Obchodní zákoník 2010 - úplné znění s úvodním komentářem, Právní stav k 1.7.2010. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010. s. 13. 13

činností a druhým poţadavkem je, aby tato činnost byla vázána na provoz podniku. 10 Pokud takový zákonný zástupce podnikatele překročí zmocnění, takové jednání zavazuje podnikatele jen tehdy, nevěděla-li třetí osoba o tomto překročení a s přihlédnutím ke všem okolnostem ani vědět nemohla. 1.2.2.2. Zastoupení smluvní Právní vztah mezi zástupcem a zastoupeným vzniká v tomto případě na základě smlouvy, ve které jsou dojednány podmínky zastoupení. Obvykle se v obchodněprávních vztazích vyuţije podoba smlouvy mandátní nebo příkazní. Smluvním zastoupením se rozumí zastoupení na základě udělené plné moci podle právní úpravy ObčZ. Jedná se o jednostranný právní úkon zastoupeného adresovaný třetím osobám, kterým zastoupený dává na vědomí adresátovi, ţe je určitá osoba oprávněna ho zastupovat a v jakém rozsahu. Český právní řád rozlišuje dva základní typy plné moci a tím můţe být plná moc všeobecná (generální), opravňující ke všem právním úkonům, anebo zvláštní (speciální), omezující se na některé právní úkony či na jediný právní úkon. 11 Vedle úpravy v ObčZ je v ObchZ obsaţen zvláštní institut smluvního zastoupení, kterým je prokura. Jedná se o speciální plnou moc typickou pro obchodní vztahy. Výslovně je v ustanovení 14 upravena ObchZ, ale pokud nelze určitou otázku řešit podle ObchZ, je třeba pouţít v neupravených záleţitostech v souladu s 1 odst. 2 ObchZ ustanovení ObčZ. 10 ELIÁŠ, K., et al. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3 vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 102. 11 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., et al. Občanské právo hmotné. 5. jubilejní aktualizované vydání. Česká republika: Wolters Kluwer, 2009. s. 220. 14

2. Smluvní zastoupení podnikatele 2.1. Plná moc podle právní úpravy občanského zákoníku 2.1.1. Charakteristika institutu plné moci Nejpouţívanějším typem smluvního zastoupení v praxi je plná moc. Plná moc je jednostranný právní úkon zastoupeného adresovaný třetím stranám, kterým zastoupený dává na vědomí adresátovi, ţe je určitá osoba oprávněna ho zastupovat a v jakém rozsahu. Plná moc je pouze potvrzením existence práva určité osoby zastupovat osobu jinou. Toto potvrzení vzniká na základě dohody o plné moci, která zakládá právní vztah zastoupení mezi zmocnitelem a zmocněncem. 12 Není nutné, aby byla plná moc zmocněncem výslovně přijata. Zmocněnec není povinen předkládat třetí osobě, se kterou jedná originál plné moci. Soudní praxe z tohoto důvodu dovozuje, ţe pokud jedná zmocněnec jménem zmocnitele v mezích plné moci, která objektivně existuje, vznikají vţdy z jednání zmocněnce zmocniteli práva a povinnosti. 13 2.1.2. Náležitosti plné moci Obsah plné moci musí dle 35 odst. 2, 3 ObčZ splňovat všechny náleţitosti právního úkonu. Plná moc musí mít všechny zákonem stanovené náleţitosti, tj. ţe musí obsahovat podpis zmocnitele, označení zmocněnce a pod sankcí neplatnosti musí být uveden i rozsah zmocněncova oprávnění přímo v plné moci. Plná moc se podle rozsahu zmocněncova oprávnění dělí na všeobecnou (generální) anebo zvláštní (speciální). Všeobecná plná moc opravňuje zmocněnce ke všem právním úkonům. Zvláštní plná moc je taková, která se omezuje na některé právní úkony, popř. na některý druh právních úkonů (např. uzavírání kupních smluv) anebo pouze na jediný právní úkon. Plná moc můţe být udělena jak fyzickou, tak právnickou osobou. K jednání na základě plné moci můţe být taktéţ zmocněna jak fyzická, tak i právnická osoba. Jestliţe by byla plná moc udělena právnické osobě, pak vzniká právo jednat statutárnímu orgánu, nebo osobě, které tento orgán udělí plnou moc. 12 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., et al. Občanské právo hmotné. 5. jubilejní aktualizované vydání. Česká republika: Wolters Kluwer, 2009. s. 216. 13 ŠVESTKA, J., et al. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 302. 15

Plnou moc je moţné udělit i několika zmocněncům, poté se hovoří o tzv. kolektivní plné moci. Neurčí-li zmocnitel v plné moci způsob jednání zmocněnců, pak musí dle zákonné úpravy ObčZ jednat všichni zmocněnci společně. Teprve takové jednání má právní následky. Shodný projev vůle nemusí být učiněn současně, stačí i následný. 14 Plnou moc lze udělit ústně i písemně. Dle ustanovení 34 odst. 4 ObčZ musí být plná moc písemná, pokud je třeba právní úkon učinit písemnou formou a dále pak jestliţe se plná moc netýká jen určitého právního úkonu. Z toho vyplývá, ţe ústní můţe být plná moc, jen pokud se týká určitého právního úkonu a není-li pro tento úkon vyţadována zvláštní forma. 15 S plnou mocí udělenou ústně můţe v praxi nastat důkazní problém. Ústně udělená plná moc se z tohoto důvodu v praxi moc nevyskytuje. 16 2.1.3. Jednání zmocněnce Podle ustanovení 32 odst. 1 ObčZ se uplatňuje nevyvratitelná právní domněnka. Neplyne-li z právního úkonu, ţe jedná někdo za jiného, uplatňuje se, ţe jedná vlastním jménem. V takovém případě práva a povinnosti vznikají jednajícímu. Jak jiţ bylo uvedeno výše, rozsah oprávnění zmocněnce musí být vymezen plnou mocí. Pokud zmocněnec jedná jménem zmocnitele v mezích oprávnění k zastupování, vznikají práva a povinnosti přímo zmocniteli. Pokud jde o vnitřní pokyny dané zmocněnci, které nejsou patrné z plné moci, nemají vliv na právní účinky jednání k třetím osobám, ledaţe by o nich věděli. Je-li zmocněnec výslovně oprávněn plnou mocí, nebo je zmocněncem právnická osoba, má zmocněnec právo udělit plnou moc jiné osobě. I v tomto případě je z právních úkonů dalšího zmocněnce (tzv. substituta) zavázán a oprávněn přímo zmocnitel. 17 14 ŠVESTKA, J., et al. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 303. 15 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., et al. Občanské právo hmotné. 5. jubilejní aktualizované vydání. Česká republika: Wolters Kluwer, 2009. s. 221. 16 PLECITÝ, V., VRABEC, J., SALAČ, J., Základy občanského práva. 5. upravené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. s. 60. 17 ŠVESTKA, J., et al. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 309. 16

2.1.4. Překročení oprávnění na základě plné moci Zákon v 33 odst. 1 ObčZ stanoví, ţe při překročení zmocněncova oprávnění vymezeného plnou mocí je zmocnitel tímto jednáním vázán, jen pokud toto překročení schválí (tzv. ratihabice). Neoznámí-li zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, bez zbytečného odkladu svůj nesouhlas, potom co se sám o překročení dozvěděl, platí, ţe překročení schválil. Důkazní břemeno je na osobě, která se dovolává uplatnění nevyvratitelné právní domněnky, ţe překročení bylo schváleno. Nebylo-li překročení plné moci zmocnitelem schváleno a jednal-li někdo se třetí osobou za jiného bez plné moci (tj. jako nezmocněný jednatel) je z takového jednání zavázán sám. Osoba, se kterou bylo jednáno, tj. třetí osoba můţe poţadovat na zmocněnci, buď splnění závazku, nebo náhradu škody tímto jednáním způsobenou. V případě, ţe osoba, se kterou bylo jednáno, o nedostatku plné moci věděla, nebude ani zmocněnec právním úkonem vázán. 2.1.5. Zánik plné moci V 33b odst. 1 ObčZ jsou definovány důvody, kdy nastává zánik plné moci, jimiţ jsou: a) provedení úkonu, na který byla omezena, b) je-li odvolána zmocnitelem (jednostranný právní úkon), c) je-li vypovězena zmocněncem (jednostranný právní úkon), d) smrtí zmocněnce, e) smrtí zmocnitele, nevyplývá-li z obsahu plné moci něco jiného, f) zánikem právnické osoby, která je zmocněncem nebo zmocnitelem, pouze pokud nepřešly její práva a závazky na jinou osobu, g) uplynutím času, na který byla plná moc vydána. Odvolá-li plnou moc zmocnitel, stává se toto odvolání účinným, aţ kdyţ se o něm dozví zmocněnec. V tomto případě mají právní úkony učiněné zmocněncem stejné právní účinky, jako kdyby plná moc trvala. Toto ustanovení však neplatí vůči třetí osobě, která o odvolání plné moci věděla anebo musela vědět. Po zániku plné moci výpovědí zmocněnce nebo smrtí zmocnitele je podle 33b odst. 6 ObčZ zmocněnec povinen učinit vše co nesnese odkladu, aby zmocnitelovi, nebo jeho právnímu nástupci nemohla vzniknout újma. Právní úkony učiněné zmocněncem mají stejné právní 17

následky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud však neodporují tomu, co zařídil zmocnitel nebo jeho právní nástupci (dědici). 18 2.2. Podniková plná moc (prokura) podle právní úpravy obchodního zákoníku 2.2.1. Charakteristika institutu prokury Smyslem institutu prokury, jako nejširší formy smluvního (dobrovolného) zastoupení v oblasti obchodněprávních vztahů je umoţnit oprávněné osobě jednání za podnikatele zahrnující veškeré právní úkony vyjma úkonů citovaných v zákoně. Jak jiţ bylo řečeno, prokura je zvláštním druhem smluvního zastoupení, který je typický pro obchodní vztahy. Zákonem je upravena v 14 ObchZ. Jestliţe nelze určitou otázku v souvislosti s prokurou řešit dle ObchZ, aplikují se subsidiárně právní úpravy zastoupení podle ObčZ. Prokurou zmocňuje podnikatel prokuristu ke všem právním úkonům, k nimž dochází při provozu podniku, i když se k nim vyžaduje zvláštní plná moc. V prokuře však není zahrnuto oprávnění zcizovat (např. převádět, směnit, darovat) a zatěžovat (zřízení zástavního práva, zřízení věcného břemene) nemovitosti, ledaže je toto oprávnění výslovně v udělení prokury uvedeno. 19 Vzhledem k tomu, ţe se prokura zapisuje do obchodního rejstříku, můţe být udělena pouze podnikatelem zapsaným v obchodním rejstříku. Prokuru lze udělit pouze fyzické osobě. Zvláštností prokury je, ţe její rozsah je vymezen přímo zákonem. 2.2.2. Vznik prokury Prokuru můţe udělit podnikatel, který je zapsán do obchodního rejstříku. Není rozhodné, zda je podnikatel zapsaným obligatorně či fakultativně. Pokud je podnikatelem fyzická osoba, uděluje prokuru osobně. Je-li podnikatelem právnická osoba, můţe prokuru udělit pouze statutární orgán. Jinak je to u společnosti s ručením omezením, zde uděluje prokuru valná hromada, pokud společenská smlouva neurčuje něco jiného. Vyvstává zde otázka, zda by 18 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., et al. Občanské právo hmotné. 5. jubilejní aktualizované vydání. Česká republika: Wolters Kluwer, 2009. s. 221-222. 19 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., et al. Občanské právo hmotné. 5. jubilejní aktualizované vydání. Česká republika: Wolters Kluwer, 2009. s. 222. 18

mohl vedoucí odštěpného závodu udělit prokuru. V komentáři k 14 ObchZ 20 se autoři kloní k názoru, ţe k udělení prokury není oprávněn, protoţe vedoucí organizační sloţky je oprávněn činit právní úkony jménem podnikatele týkající se té organizační sloţky, jejímţ je vedoucím. Prokurou podnikatel zmocňuje prokuristu ke všem právním úkonům, ke kterým dochází při provozu podniku a nelze ji omezit pouze na organizační sloţku. Podnikatel můţe udělit prokuru individuální, jejíţ podstatou je, ţe k zastupování a podepisování za podnikatele je oprávněn kaţdý prokurista samostatně. Dále pak můţe podnikatel udělit prokuru kolektivní, na základě které, musí prokuristi jednat a podepisovat všichni společně nebo alespoň dva. Pokud hovoříme o prokuře základní neboli prosté, potom není prokurista oprávněn zcizovat a zatěţovat nemovitosti. V případě, ţe podnikatel zmocnění rozšíří a výslovně v prokuře udělí prokuristovi právo i ke zcizování a zatěţování nemovitostí hovoříme o prokuře rozšířené. Aby mohla prokura vzniknout, je nutné její písemné udělení. Udělení prokury musí předcházet dohoda o plné moci, kde jiţ není písemná forma poţadována. 21 V komentáři k 14 ObchZ 22 autoři vyslovují názor, ţe podle 31 odst. 4 ObčZ musí být plná moc udělena písemně, pokud se netýká jen určitého úkonu. Protoţe prokura je ze zákona zmocněním ke všem právním úkonům, ke kterým dochází při provozu podniku, platí toto ustanovení i pro udělení prokury. Listina o udělení prokury musí obsahovat přesné údaje o podnikateli a musí dostatečně identifikovat i prokuristu (jméno, příjmení, rodné číslo a trvalý pobyt). Dále musí obsahovat údaj, zda se jedná o prokuru základní či rozšířenou. V případě, ţe podnikatel udělí prokuru více prokuristům, je nutné do listiny o udělení prokury uvést způsob jednání. Udělení prokury nesmí obsahovat jakékoliv omezení, v tomto případě by se jednalo o neplatný právní úkon a prokuru by nebylo moţno do obchodního rejstříku zapsat. Prokura nabývá účinnosti aţ jejím zápisem do obchodního rejstříku. Zápis tak má konstitutivní povahu. Prokura je zapsána do obchodního rejstříku na základě návrhu. Návrh 20 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 47. 21 ELIÁŠ, K., et al. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3 vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 105. 22 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 47. 19

musí obsahovat obecné náleţitosti dle ustanovení 42 odst. 4 a 79 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění. I přesto, ţe nemusí být součástí návrhu podpisový vzor prokuristy s úředně ověřeným podpisem, bývá tomu tak. 23 2.2.3. Rozsah jednatelského oprávnění prokuristy a jeho překročení Jak jiţ bylo uvedeno výše, prokurista je dle ustanovení 14 odst. 1 ObchZ oprávněn činit všechny právní úkony, k nimţ dochází při provozu podniku. Rozsah zmocnění prokuristy je vymezen zákonem, ne dohodou mezi podnikatelem a prokuristou. Pokud jde o zcizování a zatěţování nemovitostí, je rozsah oprávnění prokuristy omezen zákonem. Toto omezení neplatí, pokud je oprávnění zcizovat a zatěţovat nemovitosti výslovně uvedeno v udělené prokuře. Zcizením nemovitosti rozumíme např. její prodej, darování, směnu za jinou věc. Zatěţováním nemovitosti rozumíme zřízení zástavního práva nebo věcného břemene. Není vyloučeno, aby podnikatel udělil v prokuře prokuristovi jen oprávnění zcizovat nemovitosti, nebo jen oprávnění zatěţovat nemovitosti. Není-li výslovně zahrnuto oprávnění zcizovat a zatěţovat nemovitosti do prokury, nejedná se o jednání prokuristy na základě prokury. V takovém případě prokurista svým jednáním nepřekročil oprávnění vyplývající z udělené plné moci. Jde o jednání, které je v rozporu s kogentním ustanovením 14 odst. 2 ObchZ. Nejedná se o ochranu dobré víry třetích osob. Třetí osoba by měla vědět, ţe oprávnění prokuristy je v rozsahu vymezeném zákonem, pokud jí nebude prokázáno, ţe má prokurista právo zcizovat a zatěţovat nemovitosti. Takového jednání podnikatele nezavazuje, ledaţe by jej bez zbytečného odkladu schválil. ObchZ nepřipouští jakékoliv jiné omezení, neţ výše uvedené. Jestliţe by udělená prokura nějaké omezení obsahovala, nebyla by způsobilá k zápisu do obchodního rejstříku. 24 Prokurista jedná v rozsahu udělení prokury zásadně neomezeně. 25 Podnikatel můţe prokuristu svými vnitřními pokyny omezit ( 14 odst. 3 ObchZ), ale takovéto omezení je vůči třetím osobám neúčinné a to i tehdy, kdyţ o omezení věděly. Překročí-li prokurista omezení udělené 23 ELIÁŠ, K., et al. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3 vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 105. 24 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 46. 25 ELIÁŠ, K., et al. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3 vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 106. 20

podnikatelem, odpovídá za případnou škodu, která tímto jednáním podnikateli vznikne. 26 Podnikatel bude však takovýmto jednání zavázán. Prokurista se prokazuje při jednání s třetími osobami výpisem z obchodního rejstříku. Není dostačující, aby se prokazoval listinou o udělení prokury, neboť z ustanovení 14 odst. 6 ObchZ vyplývá účinnost prokury od zápisu do obchodního rejstříku. V ustanovení 14 odst. 5 klade ObchZ zvláštní poţadavky na podepisování prokuristy. Ukládá prokuristovi, aby se podepisoval, tak ţe k obchodní firmě podnikatele, za kterého jedná, připojí dodatek označující prokuru a svůj podpis. Dodatek můţe být zvolen ve formě: prokurista, prokura, in procura, per procura nebo zkratky ppa, p. pa, p. pr. či p. p. 27 2.2.4. Zánik prokury ObchZ kromě 14 odst. 7 neobsahuje ustanovení o zániku prokury. Proto se uplatní ustanovení o zániku plné moci zakotvené v ObčZ. K zániku prokury tedy dochází: a) je-li odvolána podnikatelem (jednostranný právní úkon), b) je-li vypovězena prokuristou (jednostranný právní úkon), c) vzájemnou dohodou mezi podnikatelem a prokuristou, d) smrtí prokuristy, e) uplynutím doby, pokud bylo trvání časově omezeno, f) ztrátou způsobilosti prokuristy k právním úkonům, g) zánikem právnické osoby (podnikatele) bez právního nástupce. V případě zániku prokury je podnikatel povinen poţádat o výmaz prokury z obchodního rejstříku. Nebyl-li proveden výmaz z obchodního rejstříku a prokurista by provedl jménem podnikatele po odvolání právní úkon jako prokurista, byl by tímto úkonem podnikatel vázán. Právním úkonem by podnikatel nebyl vázán, pokud by prokázal, ţe třetí osoba, s kterou prokurista jednal, o odvolání prokuristy věděla a tak nejednala v důvěře v zápis v obchodním rejstříku. 26 LOCHMANOVÁ, L., Základy obchodního práva. 2. přepracované vydání. Ostrava: KEY Publiching s.r.o., 2011. s. 48. 27 ELIÁŠ, K., et al. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3 vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 106. 21

Speciální úpravou, která byla do obchodního zákoníku doplněna jako 14 odst. 7 novelou zákona č. 554/2004 Sb. s účinností od 1.1.2005 prokura udělená fyzickou osobou nezaniká smrtí podnikatele, pokud podnikatel nestanovil, ţe má trvat pouze za jeho ţivota. Ačkoliv smrtí podnikatele prokura nezaniká, je její rozsah omezen. Po smrti podnikatele můţe prokurista činit jen úkony v rámci obvyklého hospodaření a je povinen podat soudu návrh na zápis tohoto omezení prokury do obchodního rejstříku. Úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření můţe prokurista činit, jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu. Výše uvedená nová úprava se netýká prokury udělené před 1.1.2005. Zánik prokury se v tomto případě posuzuje podle ustanovení ObčZ. To znamená, ţe pokud z obsahu nevyplývá, ţe má prokura trvat i po smrti podnikatele, tak zaniká. Písemným právním úkonem s úředně ověřeným podpisem můţe podnikatel prohlásit, ţe udělená prokura jeho smrtí nezaniká. 28 Zanikne-li podnikatel - právnická osoba dojde k zániku i prokury. Výjimkou je přechod prokury na právního nástupce. Ani prodej podniku či jiné jeho zcizení ani zastavení provozu prokuru automaticky neruší. 29 2.3. Srovnání institutů (plné moci a prokury) 2.3.1. Porovnání podle základních znaků Plná moc je nejpouţívanějším typem smluvního zastoupení. Právní úpravu zastoupení na základě plné moci nalezneme v 31 aţ 33b ObčZ. Prokura je zvláštní druh plné moci typické pro obchodní právo. Právní úpravu nalezneme v 14 ObchZ. Nejsou-li některé právní vztahy upravovány obchodním zákoníkem, pouţijí se dle ustanovení 1 odst. 2 ObchZ subsidiárně ustanovení ObčZ. Mezi instituty zastoupení na základě dohody o plné moci a na základě prokury je několik zásadních rozdílů, proto se zaměřme na porovnání z hlediska jejich rozdílnosti. 28 ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M., et al. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 47-48. 29 ELIÁŠ, K., et al. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3 vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 107. 22

Plná moc dle právní úpravy občanského zákoníku Prokura dle právní úpravy obchodního zákoníku Subjekty ujednání Zmocnitel, zmocněnec. Podnikatel, prokurista. Udělení Plná moc můţe být udělena jak fyzickou, tak právnickou osobou. Prokura můţe být udělena podnikatelem - jak fyzickou, tak právnickou osobou, která je zapsána v obchodním rejstříku. Plnou moc lze udělit ústně i písemně, pokud ObčZ nestanoví jinak. Prokuru lze udělit pouze písemně, protoţe se netýká jen určitého právního úkonu a zahrnuje zmocnění pro právní úkony, které mohou vyţadovat písemnou formu. Zástupce Zmocněnec můţe být, jak fyzická, tak právnická osoba. Prokuristou můţe být pouze fyzická osoba. Rozsah zastoupení Plná moc musí obsahovat rozsah zmocněncova oprávnění (pod sankcí neplatnosti). Rozsah oprávnění prokuristy je vymezen zákonem. Můţe být rozšířen o oprávnění zcizovat a zatěţovat nemovité věci. Generální plná moc se nedá pouţít na právní úkony, které vyţadují ze zákona zvláštní plnou moc. Prokurista je oprávněn ke všem právním úkonům, ke kterým dochází při provozu podniku, i kdyby zákon vyţadoval zvláštní plnou moc. Zmocnitel můţe plnou moc udělit i pouze na jediný právní úkon. Provedením úkonu můţe dojít k zániku plné moci, je-li tak stanoveno, nebo vyplývá-li to z povahy oprávnění stanoveného v plné moci. V rámci prokury nejsou přípustná ţádná omezení, neboť dle ObchZ je prokurista oprávněn ke všem právním úkonům, ke kterým dochází při provozu podniku. 23

Zánik v případě smrti Způsob podepisování Kolektivní forma Udělení jiné osobě Plná moc smrtí zmocnitele zaniká, nevyplývá-li z jejího obsahu něco jiného. Podle ustanovení ObčZ musí z právního úkonu vyplývat, ţe jedná někdo za někoho jiného. Pokud zmocnitel udělí plnou moc několika zmocněncům (kolektivní plná moc) a neurčí-li zmocnitel v plné moci způsob jednání zmocněnců, pak musí dle zákonné úpravy ObčZ jednat všichni zmocněnci společně. Je-li zmocněnec výslovně oprávněn plnou mocí, nebo je zmocněncem právnická osoba má zmocněnec právo udělit plnou moc jiné osobě. Prokura udělená fyzickou osobou nezaniká smrtí podnikatele, pokud podnikatel nestanovil, ţe má trvat pouze za jeho ţivota. Z ustanovení ObchZ vyplývá, ţe prokurista k firmě podnikatele, za kterého jedná, připojí dodatek označující prokuru a svůj podpis. V případě, ţe podnikatel udělí kolektivní prokuru, je zapotřebí souhlasu dvou, více či všech prokuristů. Do obchodního rejstříku je nezbytné uvést způsob jednání, jinak by byla prokura neplatná. ObchZ podpůrně neupravuje způsob jednání více prokuristů. Na rozdíl od zmocněnce nemůţe prokurista udělit prokuru další osobě. 24

2.3.2. Porovnání smluvního zastoupení současné právní úpravy s novým občanským zákoníkem Součástí právního řádu se stal v současnosti jiţ platný nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen NOZ ), který nabude účinnosti dne 1. ledna 2014. Z tohoto důvodu je vhodné zaměřit se na srovnání současné právní úpravy smluvního zastoupení s NOZ. Hlavní úprava zastoupení se nachází v hlavě III. a ta se dále dělí do třech dílů: - díl 1 ( 436 aţ 440) Všeobecná ustanovení - díl 2 ( 441 aţ 456) Smluvní zastoupení - díl 3 ( 457 aţ 488) Zákonné zastoupení a opatrovnictví Vzhledem k tomu, ţe předmětem bakalářské práce je smluvní zastoupení podnikatele, zaměříme se pouze na srovnání všeobecných ustanovení a smluvního zastoupení. Obecná úprava zastoupení nedoznala v NOZ velkých změn, coţ ostatně dokládá i důvodová zpráva 30, která přiznává, ţe se zásadně vychází z dosavadní úpravy v 22 až 24 nynějšího občanského zákoníku, přihlíží se však i k zahraničním standardům a k některým nadnárodním projektům, zvláště k návrhu obecného referenčního rámce (DCFR). V ustanovení 436 je nově uvedeno, ţe není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem. Jedná se o podobné ustanovení současné úpravy ( 32 odst. 1 ObčZ). Do všeobecných ustanovení NOZ byla také zařazena ochrana dobré víry ve vztazích zástupce, zastoupený a třetí osoby. Dobrá víra se podle nové právní úpravy hodnotí u zástupce a dovozují se z ní právní důsledky pro zastoupeného. Pokud však není zastoupený sám v dobré víře, nemůţe se dovolat dobré víry zástupce. Podle současné úpravy ObčZ nemůţe zastupovat ten, jehoţ zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Ve smluvním zastoupení podle NOZ lze toto pravidlo prolomit, pokud zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět. Institut dalšího zástupce je upraven v ustanovení 438 NOZ. Oproti 24 současného ObčZ připouští moţnost pověřit dalšího zástupce také v případě, ţe to vyţaduje nutná potřeba, nejen je-li to účastníky ujednáno. Zároveň se doplňuje ustanovení, ţe za řádný 30 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku[online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky, 2012. [citováno 21. května 2012]. Dostupné z URL: <http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymcestorage/files/duvodova-zprava-noz-konsolidovana-verze.pdf>. 25

výběr osoby dalšího zástupce odpovídá zástupce. Oproti současné úpravě jednání více zástupců, která stanoví, ţe pokud není v plné moci určen způsob jednání zmocněnců, musí jednat všichni společně, NOZ počítá s tím, ţe v případě více zástupců, můţe jednat kaţdý samostatně. V NOZ byla zobecněna úprava překročení oprávnění zástupce a to tak, ţe v případě překročení zástupčího oprávnění, zastoupeného toto jednání zavazuje, jen jestliţe překročení schválí bez zbytečného odkladu. Je nutno podotknout, ţe ve specifické úpravě překročení zástupčího oprávnění při smluvním zastoupení byla převzata současná úprava 31 ( Překročí-li zmocněnec zástupčí oprávnění a nesouhlasí-li s tím zmocnitel, oznámí to osobě, se kterou zmocněnec právně jednal, bez zbytečného odkladu poté, co se o právním jednání dozvěděl. Neučiní-li to, platí, že překročení schválil; to neplatí, pokud osoba, s níž zástupce právně jednal, měla a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje ). 32 Smluvní zastoupení upravuje díl 2 hlavy III NOZ. V současném ObčZ je smluvní zastoupení označované jako zastoupení na základě plné moci. Toto označení je nepřesné, neboť právní důvod vzniku tohoto zastoupení vyplývá z dohody o plné moci, nikoli z plné moci. Plná moc je jednostranný úkon zmocnitele, kterým zmocněnec prokazuje při jednání s třetími osobami, ţe zastoupení bylo ujednáno a vzniklo. Do NOZ bylo doplněno ustanovení 444 za účelem ochrany dobré víry třetích osob, které současný ObčZ neupravuje. NOZ stanoví pravidlo, ţe kdo vlastní vinou vyvolá u třetí osoby domněnku, ţe zmocnil někoho jiného k právnímu jednání, nemůţe se dovolat nedostatku zmocnění, byla-li třetí osoba v dobré víře a mohla-li rozumně předpokládat, ţe zmocnění bylo uděleno. Dal-li zmocnitel jiné osobě najevo, ţe zmocněnce zmocnil k určitým právním jednáním, můţe se vůči ní dovolat zániku zmocnění, jen pokud jí to před zmocněncovým jednáním oznámil, nebo pokud tato osoba při zmocněncově jednání o zániku věděla. Nově se do NOZ doplňuje ustanovení 449 odst. 2. V případě zániku zmocnění platí pro zmocněnce povinnost vydat vše, co mu zmocnitel propůjčil, popřípadě co pro zmocnitele získal. V případě smrti zmocněnce, má vůči zmocniteli tuto povinnost kaţdý, kdo má tyto věci u sebe. Ke změně dochází i v ustanovení týkajícího se odvolání plné moci. Současný ObčZ zakazuje vzdát se práva kdykoliv plnou moc odvolat. Podle právní úpravy NOZ můţe zmocnitel zmocnění kdykoliv odvolat, ale připouští sjednání 31 KORBEL F. Smluvní zastoupení v novém občanském zákoníku. Bulletin advokacie, 2011, č. 5, s. 48-49. 32 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, 446. 26

důvodů k odvolání. Pokud si strany pro odvolání ujednají určité důvody, nelze zmocnění odvolat z jiného důvodu. V tomto případě bude moci zmocnitel odvolat zmocnění pouze tehdy, bude-li k tomu mít jiný zvlášť závaţný důvod. Institut prokury je upraven taktéţ v dílu 2 hlavy III NOZ v rámci úpravy smluvního zastoupení. Úprava v NOZ vychází ze současné úpravy 14 ObchZ (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění) s určitými změnami a doplňky. NOZ i nadále je zachováno pravidlo, ţe prokuru můţe udělit jen podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku a ţe prokurista můţe jednat jménem podnikatele ve všech záleţitostech, k nimţ dochází při provozu obchodního závodu. Úprava prokury podle NOZ (shodně se stávající právní úpravou ObchZ) nezahrnuje oprávnění zcizovat a zatěţovat nemovité věci, toto však lze překonat výslovným uvedením do udělení prokury. 33 Nově se zavádí institut prokury pro pobočku, který je v jiných právních řádech běţný a vyuţívaný do roku 1964 i u nás, coţ dle současné úpravy ObchZ není moţné. V ObchZ chybí úprava odpovědnosti prokuristy. Do NOZ se doplňuje zákonný poţadavek, aby prokurista vykonával funkci s péčí řádného hospodáře. Je zakázáno, aby prokurista přenesl prokuru na někoho jiného nebo udělil další prokuru. Zachovalo se kogentní ustanovení, podle kterého je zakázáno udělit prokuru právnické osobě. Pokud bude prokura udělena několika osobám, bylo do NOZ doplněno dispozitivní ustanovení, ţe jedná kaţdý prokurista samostatně. Oproti současné úpravě ObchZ není spojována účinnost prokury s jejím zápisem do obchodního rejstříku. Podle NOZ se prokura stává účinnou jiţ udělením, stejně jako tomu je v případě plné moci. Podmínka jejího zápisu do obchodního rejstříku sice zůstává, ale pouze ve vztahu k účinkům publicity. Dokud nebude prokura do obchodního rejstříku zapsána, je dobrá víra třetích osob chráněna ustanovením 444 NOZ. Do NOZ dále bylo nově doplněno ustanovení, ţe prokura zaniká i v případě převodu nebo pachtu obchodního závodu nebo pobočky, pro které byla prokura udělena. 34 Úprava smluvního zastoupení v NOZ přináší řadu drobnějších změn, je podrobnější a propracovanější. NOZ poskytuje odpověď na otázky, které v současné právní úpravě chyběly, nebo byly řešeny nedostatečně. Hodnotit, jaká pozitiva či negativa nám nová právní úprava přinese je příliš brzy, to ukáţe aţ praxe. Věřme, ţe největším pozitivem bude právní jistota. 33 KORBEL F. Smluvní zastoupení v novém občanském zákoníku. Bulletin advokacie, 2011, č. 5, s. 49. 34 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku[online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky, 2012. [citováno 21. května 2012]. Dostupné z URL: <http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymcestorage/files/duvodova-zprava-noz-konsolidovana-verze.pdf>. 27

3. Výkladové pojmy související se smluvním zastoupením 3.1. Obecně Při tvorbě bakalářské práce a bliţším prozkoumání problematiky smluvního zastoupení podnikatele se ukázalo, ţe je praktičtější zaměřit se na konkrétní problematické oblasti, neţ řešit jednotlivé dílčí otázky plné moci a prokury. Analýza se zaměřuje na tyto oblasti: vnitřní vztah podnikatele a prokuristy, překročení jednatelského oprávnění prokuristy a zmocněnce a prokura a pracovněprávní vztahy. Výklad, který shrnuje poznatky v níţe uvedených kapitolách, jehoţ součástí jsou rovněţ závěry, které by mohly být v praxi aplikovány, vychází k rozboru rozsudků Nejvyššího soudu České republiky. 3.2. Vnitřní vztah podnikatele a prokuristy Jak jiţ bylo popsáno výše, prokura je speciální plná moc, která je typická pro obchodní vztahy. Institut prokury umoţňuje podnikateli pověřit prokuristu jednáním, zastupováním a prováděním právních úkonů a tím přenést část pravomocí ze statutárního orgánu na prokuristu. Udělení prokury časově předchází dohoda o plné moci mezi podnikatelem a prokuristou, přičemţ zákon nevymezuje formu, náleţitosti dohody o plné moci a ani to, ţe má být uzavřena písemnou formou. Touto otázkou se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 2713/2009 ze dne 25.9.2009. Nejvyšší soud zde řeší otázku, zda lze na vztah mezi obchodní společností a prokuristou bez dalšího aplikovat ustanovení o odměně podle právní úpravy mandátní smlouvy v ObchZ či nikoliv. Pokud by dovolací soud došel k závěru, ţe pouţití mandátní smlouvy je vyloučeno, pak dovolatel poţaduje odpověď na otázku, má-li prokurista nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které obchodní společnost získala jeho prací, nebo zda má pouze nárok na náhradu výdajů. Dovolatel, který vykonával pro ţalovanou funkci prokuristy, měl podle Krajského soudu v Praze povinnost zaplatit ţalobci částku 189.388,- Kč. Vzhledem k tomu, ţe mu za výkon této funkce nebyla poskytována odměna, nabízel k započtení pohledávku spočívající v odměně za výkon prokuristy. Aby soud mohl vyhovět návrhu, musel by dovolatel prokázat vznik nároku 28

na tuto odměnu, tedy skutečnost, ţe došlo mezi ním a ţalobkyní k dohodě o poskytování odměny. Důkazy dovolatel nepředloţil. Nejvyšší soud vyjádřil názor, ţe prokura propůjčuje prokuristovi zákonem upravenou schopnost zastupovat podnikatele, není však zákonným zmocněním. Jelikoţ se jedná o pověření k zastupování, je od sebe odděleno toto pověření a vnitřní vztah prokuristy k podnikateli. Práva a povinnosti mezi prokuristou a podnikatelem mohou být upraveny smlouvou jakéhokoliv druhu. Na prokuru nelze nahlíţet jako na předem určenou funkci, povolání prokurista neexistuje. Obvykle nebude činnost prokuristy vykonávána bezúplatně, není to však vyloučeno, ale zřejmě tento případ bude jen teoretický. Mezi prokuristou a podnikatelem musí být odměna dojednána a její dojednání musí být prokázáno. Pokud by bylo mezi prokuristou a podnikatelem učiněno pouze ujednání, ţe prokurista s udělením prokury souhlasí a přitom nedošlo k ţádnému ujednání o podmínkách, za kterých se prokura uděluje, nabízí soud tato řešení: a) Vzhledem k tomu, ţe prokura je druh zastoupení, je třeba při posuzování případných práv a povinností vycházet z podpůrné aplikace ObčZ. Smluvním ujednáním, z kterého vyplývá povinnost obstarání určité záleţitosti, je příkazní smlouva. b) Jelikoţ jde o plnou moc k zajišťování záleţitostí při provozu podniku, můţeme vycházet z podpůrné aplikace ObchZ. V tomto případě přichází v úvahu mandátní smlouva, která zavazuje zástupce k zařízení obchodní záleţitosti. c) Nebo se lze přiklonit k závěru, ţe není moţno aplikovat ţádnou z navrhovaných úprav a je třeba vycházet výhradně z ujednání prokuristy a podnikatele. Smluvní ujednání prokuristy a podnikatele povaţuje Nejvyšší soud vţdy za určující, ale ne za rozhodné. V praxi často dochází k tomu, ţe smluvní strany při úpravě vzájemných práv a povinností, které nejsou upraveny konkrétním zákonným smluvním typem, opomenou ujednat některé části. I přesto je smluvním stranám poskytována právní ochrana. Nejvyšší soud se přiklání k závěru, ţe pokud není vztah mezi prokuristou a podnikatelem zaloţen smlouvou určitého typu, je nutno vycházet z podpůrné aplikace některého ze smluvních typů upravujících obstarání určité záleţitosti. Jelikoţ je prokurista zmocněn ke všem právním úkonům, ke kterým dochází při provozu podniku a jedná se o záleţitosti související s podnikáním, přiklání se Nejvyšší soud k podpůrné aplikaci mandátní smlouvy. Podle této 29