PNP PŘÍSPĚVEK NA PÉČI Zákon o sociálních službách č. 108/2006Sb., o sociálních službách Změna zákona, odstranění nefunkčního a diskriminujícího způsobu posuzování a jeho negativního dopadu na osoby s postižením PERCHTA KAZI PÁTÁ
V lednu 2012 vešla v platnost novela zákona o sociálních službách. Jak se v praxi ukazuje, novela bohužel neumožňuje objektivní způsob posouzení nároku na příspěvek na péči. Stovky příjemců se propadly do nižších kategorií a přišly třeba i o třetinu příspěvku, aniž by se změnila jejich situace. Některým byl příspěvek odebrán úplně.
Důvodem je zjednodušení posuzování nároku, kdy se nově hodnotí 10 oblastí základních životních potřeb místo 36 úkonů soběstačnosti a péče o vlastní osobu. Dalším problémem je i snížení počtu úředníků a nekompetentnost některých z nich.
Úprava posuzování nároku, nezhoršila situaci jen v rodinách autistů, ale pochopitelně v celém spektru všech, kdo byli a jsou příjemci příspěvku.
Novela zákona o sociálních službách neumožňuje objektivní způsob posouzení. A jedná se zde o možné hromadné porušování 25 Úmluvy.
Příspěvek na péči Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu.
Výše příspěvku na péči - Stupeň závislosti Do 18 let věku I.Lehká II.Středně těžká III.Těžká IV. Úplná 3 000 Kč za kalendářní měsíc 6 000 KČ za kalendářní měsíc 9 000 Kč za kalendářní měsíc 12 000 Kč za kalendářní měsíc A vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.
Nad 18 let I. Lehká 800 Kč za kalendářní měsíc II.Středně těžká III.Těžká IV.Úplná 4 000 Kč za kalendářní měsíc 8 000 Kč za kalendářní měsíc 12 000 Kč za kalendářní měsíc A vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.
Příloha č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 S.b.
Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby : a) Mobilita b) Orientace c) Komunikace d) Stravování f) Oblékání a obouvání g) Tělesná hygiena h) Výkon fyziologické potřeby i) Péče o zdraví j) Osobní aktivity k) Péče o domácnost
Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby, přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
Při stanovení stupně závislosti u osoby do 18 let věku se nepřihlíží k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. Mimořádnou péčí se rozumí péče, která svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku. Schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č.1 k této vyhlášce.
V Praze, toho času je 7 posudkových lékařů na 1,200 000 obyvatel. V celé republice pak cca 170. U posudků na PNP je to 150 000 žádostí ročně. Česká správa sociálního zabezpečení angažuje smluvní lékaře. Tito smluvní lékaři, kteří dělají posuzování jako externisti, mají za jeden posudek 5000 CZK, přičemž jejich kvalifikace na posuzování je diskutabilní. Toto je také jednou z příčin proč je kvalita posudků tak špatná. UPŘESNĚNÍ: dle RIA k SZ pro VVZPO a NRZP - 11-01-07
Je třeba si uvědomit, že posuzování stupně závislosti představuje každoročně cca 150-170 000 posudků, a tím i značné zatížení lékařské posudkové služby (dále jen LPS ). Časová i odborná náročnost zpracování posudku pro účely řízení o příspěvek na péči (cca 2 hod./1 posudek) vede i přes doposud učiněná personální a organizačně administrativní opatření k cca 8-15 000 nevyřízených případů po lhůtě.
Zajistit efektivní činnost lékařské posudkové služby je v tomto prostředí přinejmenším složité, zejména za situace, kdy se dlouhodobě České správě sociálního zabezpečení nedaří naplnit cca sto volných lékařských míst, kdy průměrný věk posudkového lékaře je 59,6 let a cca více než třetina posudkových lékařů je ve věku nároku na starobní důchod.
Vzhledem k tomu že se posudky posuzují medicínsky, je chybný celý zákon 108/2006. Místo původních 36 úkonů se měl systém zlepšit současnými 10 úkony. To se nestalo. Chyby, které byly v minulém systému špatně, se novým systémem ještě prohloubily.
Další chybou jsou 4 stupně závislosti, které jsou adresně plošné. Lidé mají buď zbytečně mnoho peněz nebo extrémně málo. Mělo by se posuzovat adresně tak, aby to bylo lineární. Při adresném/podrobném posouzení by se daly vystihnout nuance v chování. Např. někdy je potřeba dvou lidí (asistentů) k jednomu úkonu...a pod.
Plné znění článku 3 Úmluvy o právech dítěte
Článek 3 1. Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, správními nebo zákonodárnými orgány.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho odpovědných, a činí pro to všechna potřebná zákonodárná správní opatření.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí, aby instituce, služby a zařízení odpovědné za péči a ochranu dětí odpovídaly standardům stanoveným kompetentními úřady, zejména v oblastech bezpečnosti a ochrany zdraví, počtu a vhodnosti svého personálu, jakož i kompetentního dozoru.
Úmluvy, plnění doporučení Výboru OSN pro práva dítěte České republice z 21. června 2011
Článek 25 Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte, které bylo svěřeno příslušnými orgány do péče, ochrany nebo léčení tělesného či duševního zdraví náhradnímu zařízení, na pravidelné hodnocení zacházení s dítětem a všech dalších okolností spojených s jeho umístěním.
Článek 26 1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo každého dítěte na výhody sociálního zabezpečení včetně sociálního pojištění a činí nezbytná opatření k dosažení plného uskutečňování tohoto práva v souladu s vnitrostátním právem. 2. Tyto výhody se podle situace poskytují s ohledem na zdroje a možnosti dítěte a osob, které se o ně starají, jakož i s ohledem na veškerá další hlediska, která jsou spojena se žádostí o poskytnutí těchto výhod, podanou dítětem nebo ve prospěch dítěte.
V případě ČR nedochází k dosažení plného uskutečňování tohoto práva v souladu s vnitrostátním právem.
Rodiny, které jsou už bez tak ekonomicky slabé, nemají oporu ve státě. Plnou péči o postižené dítě přebírá jeden z rodičů a ten druhý je pracující. V lepším případě má tedy rodina alespoň jeden příjem. V situaci, kdy jde o matku samoživitelku, tomu tak není.
Smutnou pravdou je, že 70 % otců rodiny opouští díky postiženému dítěti. Matka tak celodenně pečuje o postižené zaměstnání téměř není. dítě a možnost
Jediný příjem, který taková matka má: Příspěvek na bydlení PNP- příspěvek na péči Výživné- (Pokud nějaké má. Soudní systém ČR nechrání matku s dítětem. A tak je stále více matek, které výživné na své dítě nikdy neviděly.)
Ve vyspělých zemích je běžné, že stát funguje jako MATKA. Když nastane kritická situace, tak se zachová mateřsky. ČR i přesto, že se honosí titulem vyspělé země, se chová ke svým postiženým občanům jako MACECHA.
Příběh z praxe : Matka samoživitelka starající se o postižené dítě. Otec neplatí výživné. Jednou za 3 měsíce pošle 100 korun. Toto je bráno jako snaha platit. Je tedy nepostižitelný. Matka pobírá příspěvek na bydlení, ze kterého jen tak tak zaplatí nájem malého bytu.
Dítě je 11 leté. Mentální věk dítěte je 7 měsíců. Dítě nemluví. Je v plenách. Je potřebná neustálá péče a dohled 24 hodin. Matka má jen velice malé šance na zaměstnání. PNP jí má pomoci a ulehčit život jak její tak postiženého dítěte.
Takových matek a rodin, které pečují o postiženého člena rodiny, je mnoho a nacházejí se v těžké finanční situaci.
Mnoho z těchto matek zvažuje v této chvíli ústavní péči jako jedinou možnost jak přežít.
To nejcennější, co v životě máme, je rodina.
Ústavní péče nemůže nahradit dítěti matku ani rodinu. Dítě touto vynucenou separací trpí. Milující matka a rodina bez svého dítěte trpí.
Stát vynakládá nemalé výdaje na ústavní péči. 37.000 Kč a více za měsíc na osobu.
Vypadá takto domov a šťastné dítě?
Děkuji za pozornost.